26221–26280 z 156593 Autoři
Karel Kněnický (3)
Narozen 30.3.1908 v Praze. Docent, vedoucí katedry lehké atletiky na fakultě tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
Karel Kludský (2)
Narozen 3. 6. 1891 v Temešváru , zemřel 29. 11. 1967. Majitel a ředitel cirkusu, drezér koní, syn Karla Kludského .
Více od autora
Karel Kašpar (5)
J. Em. Karel kardinál Kašpar byl římskokatolický teolog, duchovní, 21. biskup královéhradecký a 32. arcibiskup pražský . Kardinálem se stal 16. prosince 1935. Narozen v mirošovské škole jako syn učitele Jána Kašpara a Filippiny Heidelbergové, pokřtěn jako Karel Julius ; v publikacích, které napsal, užíval jména Karel Boromejský Kašpar, plným jménem tedy Karel Boromejský Julius Kašpar. Po teologických, filozofických a právnických studiích na české koleji v Římě byl 25. února 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dne 8. března 1920 byl jmenován biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, biskupské svěcení proběhlo 11. dubna 1920. Dne 13. června 1921 byl jmenován sídelním biskupem královéhradeckým, 29. června téhož roku byl nastolen. Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií, jež byly uveřejněny převážně v Časopise katolického duchovenstva. Dne 22. října 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem po odstoupení Františka Kordače. 16. prosince 1935 byl za své zásluhy jmenován kardinálem . V době Masarykova státního pohřbu v září 1937 odjel do Říma. Zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován ve svatovítské katedrále v Praze. Jako světící biskup královéhradecký užíval znaku s míčem sv. Terezie. Jako sídelní biskup královéhradecký užíval pak znaku čtvrceného, v prvním a čtvrtém poli s holubicí Ducha svatého, představující diecézi, ve druhém a třetím s míčem sv. Terezie. V Praze užíval nejdříve znak polcený pod hlavou se symbolem arcidiecéze. Později bylo vše převýšeno ještě další hlavou, a to s heroldským křížem Johan...
Více od autora
Karel Kadlec (3)
Narozen 11.1.1865 v Přehořově u Soběslavi, zemřel 4.12.1928 v Praze. JUDr., profesor slovanského práva na právnické fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru, překladatel z chorvatštiny a francouzštiny.
Více od autora
Karel Jech (5)
Karel Jech byl český historik a novinář, znalec vývoje českého venkova. Byl synem učitele a vyrůstal v prostředí středočeského venkova, což mu později umožnilo autentický náhled na jeho proměnu. Po maturitě na Masarykově reálném gymnáziu v Kostelci nad Orlicí vstoupil do Českého svazu mládeže i KSČ. Studoval novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, promoval však na Fakultě společenských věd VŠPHV. Během studií působil jako redaktor časopisu Předvoj a představitel studentských organizací. Vědeckou aspiranturu absolvoval na moskevské Lomonosově univerzitě. Pobyt v Sovětském svazu jej zbavil mnoha iluzí, přesto po návratu nastoupil na katedru dějin KSČ Vysoké školy politické ÚV KSČ a roku 1962 se stal jejím vedoucím. V roce 1963 byl povolán do tzv. barnabitské komise, prošetřující procesy z 50. let. Protože se začal stavět kriticky k politice špiček KSČ, musel odejít na nově zřízenou Vysokou školu ekonomickou. Pro své sympatiel k reformnímu proudu československé historiografie byl pak po sovětské okupaci nucen opustit školu i stranu a stal se zaměstnancem Státního výzkumného ústavu ekonomiky ve spotřebním průmyslu. Zároveň udržoval styky s bývalými kolegy a podílel se na přípravě samizdatových Historických studií. Po roce 1989 pomáhal vybudovat obor soudobých dějin v Československu a stal se prvním předsedou vědecké rady Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Často spolupracoval se svým přítelem Karlem Kaplanem. Věnoval se hospodářským a sociálním dějinám, přičemž stěžejním tématem celé jeho vědecké dráhy byly dějiny českého venkova po druhé světové válce, zejména proces kolektivizace. Vývoj jeho studií přitom odráží jeho osobní vývoj v proměňující se společenské a politické realitě. Nutno zmínit též jeho organizační zásluhy na půdě ÚSD a spolupráci s Asociací soukromého zemědělství ČR. V roce 2007 obdržel Cenu Antonína Švehly Nadačního fondu angažovaných nestraníků za svůj přínos českému rolnictví....
Více od autora
Karel Jan Štolc (2)
Náš přední a ve světě uznávaný odborník na problematiku pěstování bonsají.
Více od autora
Karel Hrubý (3)
Narozen 30.9.1910 v Praze, zemřel 10.12.1962 . RNDr., profesor všeobecné genetiky, práce v oboru.
Více od autora
Karel Hostaš (4)
Narozen 11.3.1854 v Poleni u Klatov, zemřel 22.6.1934 v Klatovech. JUDr., vlastivědný pracovník, archeolog, regionální historik jihozápadních Čech, práce z oboru.
Více od autora
Karel Hikl (5)
Narozen 3.11.1886 ve Vídni, zemřel 30.5.1968 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, literární historik zabývající se převážně obrozením, kritik a editor.
Více od autora
Karel Hermann (4)
Někdy psán i jako Herman. Narozen pravděpodobně 1893, zemřel pravděpodobně 1949. Povoláním chemik, fotograf, odborný publicista, autor a adaptátor knih pro mládež.
Více od autora
Karel Heřman (5)
Někdy psán i jako Herman. Narozen pravděpodobně 1893, zemřel pravděpodobně 1949. Povoláním chemik, fotograf, odborný publicista, autor a adaptátor knih pro mládež.
Více od autora
Karel Hašek (1)
Narozen 1890, zemřel 1949. Voják, brigádní generál, autor spisu o protiletadlové obraně.
Více od autora
Karel Hádek (4)
Narozen 11.10.1894 v Praze, zemřel 5.1.1950. JUDr. PhDr., úředník, redaktor, beletrie, překlady literatury německé, dánské, jugoslávské.
Více od autora
Karel Guth (4)
Narozen 21.9.1883 v Praze, zemřel 30.10.1943 v Praze. PhDr., archeolog, historik umění, práce z oboru.
Více od autora
Karel Gam (4)
Cestovatel, spisovatel a doktor . Taktéž učitel angličtiny, číšník, umývač nádobí, natěrač, průvodce, hlídač, tovární zaměstnanec, bezdomovec, kavárenský debatér. V 60tých letech byl i profesorem zeměpisu na SVVŠ v Brně.
Více od autora
Karel Filip (4)
Narozen 2.12.1915 v Přibyslavi, zemřel 22. 1. 2001 v Petrovicích u Kutné Hory. Katolický kněz, esperantista, esperantská literatura, básně a divadelní hra.
Více od autora
Karel Dyrynk (4)
Karel Dyrynk byl český typograf, tvůrce písma, knižní úpravce, redaktor a odborný publicista. Vyučil se akcidenčním a strojním sazečem. V letech 1905–1914 byl vedoucím redaktorem časopisu Typografia, kde publikoval řadu odborných článků. Roku 1908 vyšla poprvé jeho kniha Pravidla sazby typo grafické. O rok později vydal v knižní formě své odborné přednášky pod názvem Krásná kniha, její technická úprava, kde se zabýval mimo jiné vlastnostmi papíru, výběrem písma, úpravou textu a pravidly zlomu. V roce 1911 vyšla poprvé Dyrynkova úhelná publikace Typograf o knihách. Své odborné texty také graficky upravoval. Mezi lety 1919 a 1934 byl technickým ředitelem Státní tiskárny v Praze, kde se zasazoval o vznik původních českých písem. Podílel se nejen na přípravě a výrobě Preissigovy antikvy , ale realizoval také písma vlastní, např. Malostranskou antikvu a kurzívu , Dyrynkovu latinku a kurzívu , Grégrovu romanu a kurzívu , Konůpkovu italiku a další. Byl jedním ze zakládajících členů Spolku českých bibliofilů . Vnukem Karla Dyrynka byl výtvarník, typograf a grafik Martin Dyrynk . Autor odborných publikací, typograf řady periodik, knih, bibliofílií. V letech 1967–1969 pedagog Střední výtvarné školy v Praze, do roku 1972 pracovník kulturních institucí. Organizátor Letního výtvarného salonu ve Vysokém Chlumci v letech 1982–1991. Čestný člen Spolku českých bibliofilů . Přítel Karla Kryla, kterému do exilu posílal bibliofilské tisky. Žil střídavě v Praze a ve Vysokém Chlumci. Některé z publikací:
Více od autora
Karel Dušek (5)
Narozen 4. 6. 1935 v Úsobí, zemřel 23. 3. 2020. MUDr., CSc., docent Univerzity Karlovy; psychiatr: od roku 1966 působil na Katedře psychiatrie dnešního Institutu postgraduálního vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze.
Více od autora
Karel Drbohlav (3)
Narozen 25.9.1908 v Jičíně, zemřel 5.3.1971 v Praze. Divadelní fotograf, publikace z oboru.
Více od autora
Karel Dostál Lutinov (4)
Karel Dostál-Lutinov, známý též pod pseudonymem Karel Skřivan, byl český katolický kněz, básník, spisovatel a překladatel, vůdčí osobnost Katolické moderny. Vystudoval tzv. „malý seminář“ v Kroměříži , studium dokončil v roce 1890 maturitou na německém státním reálném gymnáziu. Poté úspěšně absolvoval studium teologie na Bohoslovecké fakultě v Olomouci . Byl nejdříve kaplanem v Jeseníkách, potom duchovním správcem polepšovny v Novém Jičíně a ještě později farářem v Prostějově. Jeho fara byla dočasným domovem řady malířů a sochařů. V Prostějově se horlivě zúčastňoval kulturního, společenského i politického života. Začal s vydáváním politického týdeníku Ječmínek s přílohou Orel. Postavil se do čela hnutí části katolického kněžstva nazvaného Katolická moderna . Jejich programovým sborníkem byl v roce 1895 literární almanach Pod jedním praporem a programový manifest Niva . Vydával 12 let časopis Nový život , který se stal časopisem Katolické moderny. V roce 1912 založil uměleckou revui Archa, která přetrvala až do roku 1948. V letech 1919-1923 byl vedoucím družiny literární a umělecké při Katolické moderně. Do literatury vstoupil ohlasy lidového básnictví namnoze s tendenčními křesťanskými náměty. Překládal také z italštiny, angličtiny, polštiny, latiny a němčiny, vydával náboženskou a uměleckou literaturu. Veřejně diskutoval o otázkách víry s osobnostmi, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk a byl jedním z tahounů nově vznikajícího křesťanského tělovýchovného spolku Orel existující dodnes a napsal pro něj i hymnu: Hoj, Orli mocných perutí. Na památku svého otce, rodáka z obce Lutín, si zvolil pseudonym Lutinov....
Více od autora
Karel Dostál (1)
Karel Dostal byl český divadelní režisér a herec. Narodil se v Nymburce v rodině spolumajitele poděbradského pivovaru Leopolda Dostala a bývalé herečky Prozatímního divadla Marie Horské-Kallmünzerové. Celá rodina byla umělecky zaměřená – jeho sourozenci se většinou rovněž zabývali divadlem nebo malířstvím. Karel vystudoval Českou reálku v Praze a potom studoval dva roky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté přešel na Vysokou školu divadelního umění v Berlíně u Emanuela Reichera. V letech 1908–1910 hrál v Berlíně u režiséra Emila Geyera a v letech 1910–1912 v Německém divadle v Berlíně u Maxe Reinhardta. V roce 1912 byl členem Dvorního divadla v Meiningenu v Durynsku, v roce 1913 vystupoval pohostinsky na Goethových slavnostech v Düsseldorfu. V roce 1915 narukoval do armády. Bojoval na italské frontě a byl raněn. Před koncem první světové války hrál na Nové vídeňské scéně . V roce 1919 vystoupil na scéně Národního divadla jako host. Pro zřejmé německé školení nebyl angažován, ale na podnět Jaroslava Kvapila se v sezóně 1919–1920 stal prvním ředitelem divadla v Českých Budějovicích. V roce 1920 měl nastoupit jako šéf činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě. Dal ale přednost místu herce a režiséra v Divadle na Vinohradech, kde působil v letech 1920–1922. V letech 1922–1955 pak působil v Národním divadle v Praze. Zde zastával i různé funkce: Po odchodu z Národního divadla režíroval v Městských divadlech pražských a v sezóně 1958–1959 byl šéfem činohry Východočeského divadla v Pardubicích. Pohřben je na pražských Olšanech. Karel Dostal se v roce 1909 v Berlíně oženil s Žofii Bartelovou , se kterou měl tři děti: Petra Dostala , Jana Dostala a Marii Dostalovou. Po ovdovění se znovu oženil s jistou Emilií , se kterou měl dceru Magdalénu . Karel Dosta...
Více od autora
Karel Domorázek (5)
Narozen 28.1.1875 v Táboře, zemřel 27.6.1943 v Praze. Básník a prozaik, výtvarný referent a kritik, humoristické a satirické verše a aktovky inspirované sokolským hnutím, texty ke sletovým scénám a publikace o Sokolu, reflexívní lyrické verše.
Více od autora
Karel Doležal (5)
Narozen 1988 v Pardubicích. Prozaik, redaktor a překladatel, žánrově se zaměřuje na fantastiku. Též programuje počítačové hry.
Více od autora
Karel Dach (3)
P. Karel Dachovský, kněz, spisovatel a publicista. P. ing. Karel Dachovský se narodil a celý život žil v Praze na Vinohradech. Po vystudování VŠ ekonomické v roce 1973 byl rok na vojně v Brně, kde se seznámil s provinciálem františkánů, který ho získal pro tajná teologická studia. Při vpádu StB do kláštera v Liberci se nervově zhroutil a vrátil se ke svým sestrám do Prahy. Nějakou dobu pracoval jako likvidátor škod v České pojišťovně, potom rok jako poštovní doručovatel a po opakujících se psychických problémech mu byl přiznán plný invalidní důchod. Navázal kontakt na biskupa podzemní církve Václava Razika, který ho 31.10.1981 tajně vysvětil na kněze. Po roce 1989 se přihlásil pražskému arcibiskupovi jako kněz a v souladu se směrnicemi Svatého stolce byl 12.2.1993 vysvěcen „sub conditio“ arcibiskupem M. Vlkem. Od roku 1994 jako invalidní důchodce slouží bohoslužby v žižkovském kostele sv. Rocha a vydával katolický časopis Řád. Cestou do Betléma Pod klenbou katedrály Budu Ti, Bože, zpívat Podle řádu Melchisedechova Umlčený zvon Cesta františkánského kněze Jana Bárty Cesta k Bohu
Více od autora
Karel Čupr (4)
Narozen 27. 12. 1883 v Nových Hradech u Vysokého Mýta, zemřel 22. 9. 1956 v Brně. Profesor matematiky na České vysoké škole technické v Brně, popularizátor a historik vědy.
Více od autora
Karel Chobot (4)
Narozen: 16.6.1929 Praha, zemřel: 23.7.1988. prof.Ing.DrSc. Praha technik: abs. ČVUT Praha; věd. a pedag. pracovník kat. staveb. mechaniky ČVUT Praha , DrSc. , prof. . Spec.: mechanika tuhých a poddajných těles a prostředí. Čl. AIPC-IABSE, čl. výb. Čes. matice technické.(Mj. Pomůcka ke cvičením ze stavební mechaniky 2., Stavební mechanika pro směr vodohospodářský, Použití maticového počtu ve stavební mechanice, Výpočet přetvoření konstrukcí - s O.Hejnovou, Statika stavebních konstrukcí 1-3 - s V.Hájkem a H.Novotnou, Výpočty rámových konstrukcí. ČsBS Nekrolog: Inžen.stavby,37,1989,č.9,s.484.
Více od autora
Karel Chalupa (4)
Karel Chalupa byl československý politik a poslanec Národního shromáždění republiky Československé za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Profesí byl vedoucí redaktor. Bydlel v Praze. Ve 30. letech 20. století patřil k hlavním postavám publicistiky napojené na živnostenskou stranu. Působil jako zemský místopředseda dorostu československé živnostensko obchodnické strany středostavovské. Po parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. Mandát si udržel do zrušení parlamentu v roce 1939, přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Strany národní jednoty. Zemřel v Praze 9. srpna 1963.
Více od autora
Karel Bláha (5)
Narozen 29.7.1929 ve Vejvanově u Rokycan, zemřel 28.8.1987 v Praze. Ing., dr.techn., CSc., literatura z oboru chemie.
Více od autora
Karel Berman (3)
Karel Berman byl významný český operní pěvec a skladatel, známý především svým sytým basovým hlasem a významným přínosem pro svět opery. Narodil se 14. dubna 1919 v Plzni v Československu a stal se jednou z vůdčích osobností české opery 20. století. Bermanova kariéra byla úzce spjata s Národním divadlem v Praze, kde ztvárnil celou řadu rolí operního repertoáru.
Více od autora
Karel Bareš (4)
Narozen 22.7.1920 v Příbrami. PhDr. CSc., anglista, docent University 17.listopadu a filosofické fakulty University Karlovy, práce z oboru.
Více od autora
Karel Adámek (3)
Narozen roku 1905, zemřel 22.12.1969 v Praze. Redaktor Zemědělských novin, články o zahradnictví a ovocnářství.
Více od autora
Kaoma (4)
Více od autora
Kamila Spalová (5)
Narozena 15.12.1871 v Rakovníku, zemřela 5.2.1953 tamtéž. PhDr., pedagožka, práce v oboru, autorka cestopisů a publikací z oboru geografie.
Více od autora
Kamila Šemberová (5)
PhDr. Kamila Šemberová vystudovala překladatelství-tlumočnictví a pracuje jako překladatelka a korektorka. Již přes 20 let se zajímá o problematiku dyslexie, původně z rodinných důvodů, posléze proto, že jsou s touto diagnózou spojeny mnohé mýty a předsudky. Svými články v tisku či dalšímu aktivitami se snaží přispět k větší informovanosti veřejnosti o této problematice. Je autorkou pravidelného Zpravodaje České společnosti "Dyslexie". Podílela se na překladech odborných textů.
Více od autora
Kamila Procházková (2)
MUDr., Ph.D., lékařka - genetička, věnuje se i popularizaci významu planě rostoucích rostlin v české kuchyni, autorka kuchařky a metodických příruček projektu Věda do škol.
Více od autora
Kamila Krychtálková (5)
PhDr., Ph.D., pedagožka, spoluautorka příručky k přijímacím zkouškám z českého jazyka a literatury.
Více od autora
Kamil Rodan (4)
Mgr. Kamil Rodan, Ph.D. Po absolvování gymnázia vystudoval historii na filozofické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě , v roce 2008 získal tamtéž doktorát z hospodářských a sociálních dějin. Vedle řady odborných článků a studií z oblasti regionálních dějin Slezska a severní Moravy, československé kultury v období normalizace a evropských panovnických rodů v 19. a 20. století je autorem vědeckých monografií Dějiny zemědělstąví v Rakouském Slezsku v letech 1848–1914 , Historie novoveských hostinců ve světle dobových dokumentů , Neklidné století aneb Žít se ctí a populárně‑naučných knih Ženy s korunou a Život s korunou . V současnosti působí jako vědeckovýzkumný pracovník Oddělení historického výzkumu – Slezského ústavu Slezského zemského muzea v Opavě.
Více od autora
Kamil Novotný (3)
Kamil Novotný byl český historik umění, výtvarný kritik, spisovatel publikací o umění, redaktor a ministerský úředník. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1918 se stal úředníkem Ministerstva školství a národní osvěty. V roce 1936 se stal odborovým radou a v roce 1947 byl jmenován odborovým přednostou. Po únorovém převratu byl dne 1. března 1948 propuštěn ministrem Zdeňkem Nejedlým. Ztratil tak smysl životra, žil ve finančním nedostatku. Onemocněl a v roce 1959 zemřel. Díky úsilí manželky Anny Novotné byl teprve v roce 1969 morálně rehabiliutován. Uspořádal výstavy českého výtvarného umění v Československu a v zahraničí , pro řadu z nich psal i texty do katalogů. Opatroval pozůstalosti umělců, například Štursovu pozůstralost v Tróji. Byl mimořádným členem a dlouholetým jednatelem Spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1928 psal výtvarné kritiky a referáty pro deník Právo lidu. Od roku 1919 působil jako redaktor Časopisu Společnosti přátel starožitností. V letech 1938–1943 působil jako redaktor časopisu Zprávy památkové péče. Písemná pozůstalost Kamila Novotného je uložena v literárním archivu Památníku národního písemnictví, který ji získal v roce 1981. Obsahuje dokumenty z let 1898–1974, převážně jen doklady. Dále se zde nalézá korespondence s Emilem Fillou, Alfredem Fuchsem, Jaromírem Johnem, Karlem Košťálem, Jaroslavem Kvapilem, Václavem Poláčkem, Janem Slavíčkem, Spolkem výtvarných umělců Mánes a se Zdeňkem Wirthem. Dále jsou zde uchovány výstřižky s dobovými recenzemi a referáty. Pozůstalost zabírá šest archivních kartónů a má označnení 52/81.
Více od autora
Kamil Kubát (3)
Narozen 31.3.1913 v Kamenici nad Lipou. Zemřel 23.3.1996. MUDr., profesor pediatrické propedeutiky, publikace z oboru.
Více od autora
Kamil Henner (4)
Narozen 30.3.1895 v Praze, zemřel 26.8.1967 tamtéž. MUDr., DrSc., profesor neurologie, literatura z oboru.
Více od autora
Kai Hermann (3)
Kai Hermann je německý novinář a spisovatel. Za svoji činnost byl vyznamenán cenou Theodora Wolffa. Spolu s H. Rieckem se podílel se na převedení výpovědi Christiane F. z magnetofonových pásků do knižní podoby. Kai Hermann se narodil v roce 1938 v Hamburku. Studoval na Tübingen, Hamburg, Vancouver a Harvard historii a politiku. Později pracoval jako redaktor v TIME, byl šéfredaktor TWEN a na silnici jako spisovatel pro Spiegel , zejména u STAR. V roce 1978 byl spoluautorem knihy "My děti ze stanice ZOO", kterou napsal společně s Horstem Rieckem, tato kniha je velmi dobře známá. Dnes pracuje jako novinář na volné noze a autor v obci Jasebeck v Lüchow-Dannenberg odst. Wendland. Mezi další knihy Kaie Hermanna patří: "Revolta studentů" , "Andi - téměř náhodnou mrtvý Andrew Z." , "silný" , "Yakuza" a "Andělé a Joe - založený na skutečném příběhu" . Hermann píše mimo jiné scénáře pro "Andi" , "padělání" a "The Fall" , mu byla udělena cena Theodora Wolffa a udělena medaile Carla-von-Ossietzky. V červenci 1975 v Gümse , známá Rixdorfer skupina, do které patřili Albert Schindehütte, Uwe Bremer, John Venne Kamp a Arno Waldschmidt pořádala, byly splněny dva spisovatele Nicolase Born Kai Hermann a vím, později široce diskutovány o svých zkušenostech během občanské války v Libanonu. Jeho zpráva, "zpráva - ohrožený druh?" z knihy "sami od povodní běžného výtahu, umění velkého dokumentu" , který byl vydán Wolfgang R. Langenbucher, je velmi působivý. Popisuje, jak obtížné je pro angažovaného novináře dobré pokrytí v éře "Fakta, fakta žurnalistika" na výzkum a psát. Pro "typického šéfredaktora dnes opravdu vynikající manažerské schopnosti, lze řídit náklady, ale má spíše menší respekt k novinářské práci. Zvláště zvědavý v žádném případě tomu tak není. Udělal kariéru u stolu, jeho horizont zkušeností není příliš daleko, znalosti, když se ptal na skutečném ...
Více od autora
Jwing-Ming Yang (4)
Dr. Yang Jwing-Ming se narodil v r. 1946 na Tchaj-wanu. V 15 letech se začal učit wu-šu u šaolinského mistra stylu Bílého Jeřába Ccheng Ťin-caoa. Za 13 let svých studií u mistra Cchenga se stal dr. Yang odborníkem v metodě Bílého Jeřába pro obranu a útok, což zahrnuje jak použití holých rukou, tak různých zbraní jako jsou šavle, hůl, kopí, trojzubec a dvě krátké tyče. U stejného mistra studoval také styl Bílého Jeřába, oddíl čchin-na, masáž a léčbu bylinami. Ve věku 16 let začal studovat Jangův styl tchaj-ťi-čchüan u mistra Kao Tchao. Po studiu u mistra Kao Tchao pokračoval dr. Yang ve studiu a výzkumu tchaj-ťi-čchüanu pod vedením několika mistrů v Tchaj-peji. Získal kvalifikaci učitele tchaj-ťi. Když bylo Yangovi 18 let, vstoupil do koleje Tamkang v Tchaj-peji , aby tam studoval fyziku. Za pobytu na koleji začal studovat šaolinskou Dlouhou Pěst u mistra Li Mao-čchinga v klubu Kuo-šu koleje Tamkang a nakonec se stal pomocným instruktorem u mistra Li. V r.1971 získal titul bakaláře na tchajwanské Národní universitě a pak sloužil u vojenského letectva. Za této služby dr. Yang vyučoval fyziku na akademii čínského letectva a zároveň také vyučoval wu-šu. Po řádném propuštění z armády se v r. 1972 vrátil na kolej Tamkang, kde vyučoval fyziku a pokračoval i ve výcviku pod vedením Mistra Li. Li Mao-čching jej učil severnímu stylu wu-šu, který zahrnuje jak techniky beze zbraní , tak použití četných zbraní. Celkem vzato se nyní dr. Yang zabývá více než 20 let čínským wu-šu . Z toho 13 let zasvětil výcviku šaolinského stylu Bílého Jeřába , šaolinské Dlouhé Pěsti a tchaj-ťi-čchüan. Dr. Yang má za sebou 16 let praxe s vyučováním: 7 let na Tchaj-wanu, 5 let na Purdue University, 2 roky v Houstonu a 2 roky v Bostonu....
Více od autora