Všichni Autoři a témata

Elizabeth Briggsová (4)

Elizabeth Bowen (3)

Elizabeth Bowenová, nepřechýleně Bowen , byla anglická spisovatelka a povídkářka irského původu. Známá je především díky sbírce povídek Schody zarostlé břečťanem nebo románem Skon srdce. Elizabeth Bowenová, rodným jménem Elizabeth Dorothea Cole Bowen, se narodila 7. června 1899 na Herbert Place 15 v Dublinu, pokřtěna byla v nedalekém kostele svatého Štěpána na Upper Mount Street. Její rodiče, Henry Charles Cole Bowen a jeho manželka Florence , se poté přestěhovali do venkovského domu, zvaného Bowen's Court, u obce Farahy v hrabství Cork. Zde také Elizabeth strávila své dětství. Když její otec v roce 1907 duševně onemocněl, přestěhovala se s matkou Florence do Anglie, kde se nakonec usadili v Hythe. O několik let později, roku 1912, ale Florence zemřela a Elizabeth nadále vychovávaly její tety. Studovala na umělecké škole v Londýně, avšak umění ji brzy přestalo bavit a rozhodla se zvolit si jako budoucí profesi spisovatelství. Přidala se do Bloomsbury Group, kde se seznámila s Rose Macaulayovou, která jí později pomohla najít vydavatele pro Elizabethinu první knihu; sbírku povídek s názvem Encounters . V roce 1923 se vdala za Alana Camerona, který později pracoval u BBC. Manželství samotné ale pravděpodobně nebylo z lásky, údajně nikdy nebylo naplněno. Sama Elizabeth měla několik mimomanželských vztahů, mimo jiné i s Charlesem Ritchiem, o sedm let mladším kanadským diplomatem. Údajně také udržovala intimní vztah s irským spisovatelem Seánem Ó Faoláinem nebo americkým básníkem Mayem Sartonem. Bowenová s manželem nejdříve žili nedaleko Oxfordu, kde se Elizabeth stýkala s Mauricem Bowrayem, Johnem Buchanem a Susan Buchanovou a kde napsala své první romány, včetně knihy Poslední září . Po vydání knihy Na sever , se ale přestěhovali do Regent's Park v Londýně. Zde napsala romány Dům v Paříži a Skon srdce (The Death of the H...

Eliška Junková (1)

Eliška Junková-Khásová, narozená jako Alžběta Pospíšilová , byla česká automobilová závodnice. Závodila na vozech Bugatti, a to nejprve jako spolujezdkyně svého manžela Čeňka Junka a posléze sama. Ve 20. letech 20. století byla nejrychlejší ženou světa a jako jediná žena v historii Grand Prix se dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům této soutěže. Jejím největším úspěchem bylo páté místo z její samostatné éry v závodě Targa Florio, kterého dosáhla v roce 1928. Vedle toho vyhrála i několik dalších závodů . Mezinárodní závod Zbraslav – Jíloviště vyhrála v roce 1926 v absolutní klasifikaci a stala se tak první ženou na světě, které se to povedlo. Svou závodnickou kariéru ukončila roku 1928 v reakci na smrt manžela a dále se věnovala organizační práci v motoristickém sportu . V 60. letech 20. století psala motoristické sloupky do časopisu Za volantem a v roce 1972 vydala v nakladatelství Olympia knihu Má vzpomínka je Bugatti. Za své úspěchy získala ocenění Zasloužilá mistryně sportu. V roce 2019 jí prezident Miloš Zeman in memoriam udělil medaili za zásluhy. Narodila se jako Alžběta Pospíšilová do rodiny zámečnického mistra. Měla celkem sedm sourozenců, z nichž se však dospělosti dožili jen čtyři: Alžběta, její sestra a dva jejich bratři. Protože toužila cestovat, učila se jazyky, což jí šlo poměrně snadno. Po dokončení studií, v šestnácti letech, začala pracovat v nově zřizované olomoucké pobočce Pražské úvěrové banky jako korespondentka burzovního oddělení. Zřízení pobočky měl na starosti Čeněk Junek a když tuto práci po půl roce dokončil, byl pověřen založením další pobočky v Brně. Tam si s sebou vzal i několik svých osvědčených pracovníků, mezi nimiž byla také Alžběta. V Brně se Alžběta Pospíšilová věnovala nejen práci v bance, ale dále studovala jazyky a začal...

Elisabeth Morais (7)

Elisabeth Heresch (4)

Rakouská slavistka a romanistka, žurnalistka, autorka prací z oboru ruských dějin a kultury.

Elga Čechová (7)

Učebnice češtiny pro cizince.

Elfriede Pausewang (4)

Autorka publikací z oboru didaktických her pro děti.

Eleonóra Kovácsová (7)

Eleanor Berman (5)

Eleanor Bermanová žije v New Yorku již téměř 40 let. Její cestopisné články se objevují v mnoha časopisech a je také autorkou oblíbené publikace „Away for the Weekend: New York“. K dalším jejím knihám patří průvodci ze série „Away for the Weekend:“ Mid-Atlantic, New England a Northern California, „Travelling on Your Own“ a „Reflections of Washington, DC“. .)

Elda Minger (5)

Americká autorka milostných románů pro ženy.

Eilía Dillon (7)

Edward Falco (4)

Americký spisovatel, autor beletrie.

Edward Brace (1)

Èdvard Stanislavovič Radzinskij (4)

Edvard Stanislavovič Radzinskij je ruský spisovatel, historik, autor biografií, historických próz, divadelních her a filmových scénářů. Absolvoval moskevský Institut historie a archivnictví . V roce 1960 byla v Moskevském divadle uvedena jeho první divadelní hra "Můj sen...Indie" . Všeobecně známým se stal poté, co režisér Anatolij Efros uvedl v Divadle umění leninského komsomolu jeho hru „104 stránek pro lásku“ , která se posléze stala předlohou pro filmové zpracování. Od tohoto momentu se staly další hry populární a byly nasazovány v divadlech po celé zemi i v zahraničí. Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 napsal několik knih v rámci série Záhady dějin. Je autorem knihy o Stalinovi, která vychází z pramenů ruských tajných archivů. Popisuje v ní kremelský boj o moc krátce po Leninově smrti. Napsal také faktografický román o posledním ruském carovi Mikuláši II. a konci jeho rodiny. Obě knihy se staly bestsellery. Poslední kniha se zaměřuje na dalšího cara Alexandra II. Divadelní představení vzešlé z jeho historické trilogie „Lunin“ , „Hovory se Sokratem“ a „Divadlo z dob Nerona a Seneky“ jsou uváděny také v zahraničí. V posledních letech píše populárněhistorické knihy o tragických etapách ruských a světových dějin, stejně jako o významných postavách. Vydává v řadě zahraničních nakladatelstvích jako jsou Doubl day, Simon and Schuster, Bertelsman, Mondadory, Norsted, WSOY, NHK, Hodder and Stoughton. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Радзинский, Эдвард Станиславович na ruské Wikipedii.

Eduardo Trujillo (7)

Španělský knižní ilustrátor.

Eduard Vavruška (4)

Narozen 25.3.1927 ve Vodňanech. Učitel, redaktor časopisu Mateřídouška, autor loutkových scének.

Eduard Svítivý (5)

Narozen 1966 v Praze. Autor kriminálních příběhů, hudební publicista, novinář.

Eduard Světlík (6)

Eduard Světlík byl český spisovatel a překladatel. Reálné gymnázium v Teplicích , sociologie a teorie kultury na FF UK v Praze, státní zkouška z němčiny na Jazykové škole v Ostravě. Vyrostl v Rakovníku a Teplicích. V padesátých letech působil v tomto lázeňském městě jako flétnista v symfonickém orchestru, volný novinář a tajemník Krušnohorského loutkového divadla. Dále strávil několik let v Kolíně jako zemědělec a dělník. Na počátku šedesátých let odešel do Karviné, kde pracoval jako kulturní pracovník na hornickém učilišti a ředitel Klubu Máj Karviná. Spolu se Stanislavem Sohrem založil v Ostravě nakladatelství PULS a vydával Foglarovy knihy. Od roku 1970 žil v Praze. Nejprve tu byl ředitelem kulturní agentury Fortuna, v důsledku kádrových škraloupů za rok 1968 byl nucen živit se několik let jako hudebník , načež se mu podařilo proniknout do Ústředního domu pionýrů a mládeže, kde zastával funkci vedoucího oddělení estetické výchovy. V té době se jeho hlavní aktivita přesunula k literatuře. Od osmdesátých let pracoval jako redaktor literárních časopisů , nakladatelský lektor, organizátor a porotce literárních soutěží. Do devadesátých let vstoupil jako šéfredaktor humoristického měsíčníku Škrt a poté založil s Petrou Urbánkovou nakladatelství Marsyas, které kromě vydávání české literatury provozovalo knihkupectví a galerii na Žižkově a prodejnu slovenské literatury v Domě slovenské kultury. Po ukončení podnikatelské etapy působil jako šéfredaktor nakladatelství Pragma a časopisu Regena. Od roku 2000 se věnoval převážně překládání, zasedal v redakční radě časopisu Obce spisovatelů a byl členem tvůrčí komise DILIA. Třicet pět knižních titulů z věcné i umělecké literatury, mj. Dále romány M. Kampfové, S. Obermeiera, C. C. Berg...

Eduard Kejnovský (7)

Narozen 1966. doc. RNDr., biolog, práce z oboru molekulární biologie a genetiky.

Edmund L Blandford (2)

Edmund L. Blandford s narodil roku 1928 v Londýně. Tři roky sloužil u Královského letectva . Později jako zaměstnanec reklamní agentury pracoval na tvorbě výstavních stánků, obálek, gramofonových desek a na grafické úpravě publikací. Naposledy byl zaměstnán u předního vydavatelství paperbacků. Později se jako výtvarník na volné noze specializoval na obálky knih s válečnou tématikou.

Edgar Degas (5)

Edgar Degas, rodným jménem Hilaire Germain Edgar de Gas, byl francouzský malíř, který byl považován za impresionistu, za něhož se ale sám nikdy nepovažoval, i když byl jedním z hlavních iniciátorů impresionistických výstav. Stál mimo impresionistické hnutí a zdráhal se pojem "impresionismus" vůbec přijmout. Byl zaujatý postavou v pohybu. Proto také, kromě baletek, zobrazoval i koňské dostihy. Aby mohl lépe kreslit postavy s jejich stíny a liniemi, nepoužíval Degas techniky impresionistů. Více než polovina jeho pastelů a olejomaleb zachycuje baletky, které vystupovaly mezi jednotlivými dějstvími v pařížské Opeře. Od sedmdesátých let 19. století kreslil a maloval baletky na jevišti, při zkouškách, v šatnách i ve chvílích odpočinku. Obrazů se zákulisní a intimní tematikou namaloval mnohem víc než těch, které zachycují baletky při představení. Hilaire Germain Edgar de Gas se narodil jako nejstarší z pěti dětí. Měl dva bratry, Achilla a Reného, a dvě sestry, Terése a Maguerite. Otec Auguste de Gas byl bankéř a v Paříži reprezentoval finanční zájmy rodinného podniku, založeného v Neapoli Edgarovým dědečkem na počátku 19. století. Edgarova matka, Celestine Mussonová, byla kreolka, pocházela z New Orleans a její rodina zbohatla obchodováním s bavlnou. Celestine zemřela, když bylo Degasovi sotva třináct let. V letech 1845–1853 studoval na Lyceu Ludvíka Velikého. Jeho oblíbenými předměty byly latina, řečtina, dějepis a recitace. Vztah k historii a antice se později projevil i na některých jeho obrazech. Bavilo ho kreslení. Proto mu otec v domě, kde rodina bydlela, zřídil už roku 1853 ateliér. Po maturitě se v roce 1853 zapsal na právnickou fakultu, nezůstal zde však ani rok. Brzy si uvědomil, že se chce výtvarnému umění věnovat jako svému povolání. Následující tři roky proto strávil studiem malby. Nejprve se zapsal do kurzu, který vedl Felix Joseph Barrias. V jeho ateliéru kopíroval staré mistry, mj. Andreu Mantegnu. Ro...

E.T (7)

Džundži Itó (7)

Džun Močizuki (5)

Džerengová (6)

Dwight Lyman Moody (5)

Dwight Lyman Moody byl americký evangelický spisovatel. Dwight se narodil 5. února 1837 v Northfieldu v Massachutsetts do početné rodiny. Měl pět starších bratrů a mladší sestru. Po Otcově smrti se narodila dvojčata – mladší bratr a sestra. Jeho rodiče byli Edwin Moody a Betsey Holtonová , kteří se vzali 3. ledna 1828. Dwightův otec zemřel ve svých 41 letech, když Dwightovi byly pouhé 4 roky. Od té doby se Moodyho rodina potýkala s neustálými finančními potížemi. Svoje dětství prožil v chudobě, musel odmalička pracovat, aby pomohl uživit rodinu. Moc času ve škole nestrávil, protože často pracoval a učit se čemukoliv z knih se mu nechtělo. Časem přestávál držet krok s ostatními a tak v šesté třídě nechal školy nadobro. Ještě méně než školu měl rád nedělní návštěvy kostela. Pro přes týden pracujícího Dwighta byla návštěva kostela a poslech nesrozumitelného kázání frustrující záležitostí. V Únoru 1854 odjel sedmnáctiletý Moody do Bostonu, kam jel pracovat do obchodu svého strýce. Jedna z podmínek Dwightova strýce Samuele pro přijetí do práce byla, že Dwight bude každou neděli chodit do místního sboru Mount Vermont. Tam chodil do nedělní školy, kde byl jeho učitelem Edward Kimball. Reverendem, jehož kázání Dwight poslouchal byl Edward Norris Kirk. Kázal hodně o lidské hříšnosti a neschopnosti se sám zachránit. Mluvil hodně o Kristově smrti na kříži a také hodně naléhavě varoval ty, kdo dílo spasení odmítají a slovně napadal ty, kdo při tom zklamali. Později Dwighta navštívil Kimball v jeho zaměstnání , a tam jej konfrontoval s otázkou víry. V zadní části obchodu s obuví tak Dwight přijal Krista do svého života. Jeho rodina z toho nebyla z počátku nikterak nadšena. Poté odjel do Chicaga, kde pokračoval v kariéře úspěšného obchodníka. V Chicagu začal vydělávat velké peníze a začal pociťovat touhu podělit se s lidmi o svou víru. Se svou službou začal tím, že vodil děti ...

Dustin Thao (3)

Vietnamský americký autor románu pro mládež.

Dušan Trávníček (5)

Narozen 14. 4. 1925 v Brně, zemřel 12. 4. 1996 v Brně. Doc., PhDr., CSc.,geograf, vysokoškolský pedagog, specializace na historickou geografii, publikace z oboru a z oboru historie.

Dušan Šimko (6)

Dušan Šimko, spisovatel, publicista a univerzitní docent působící od roku 1968 ve švýcarské Basileji, se letos v květnu představil pražskému publiku. Na knižním veletrhu Svět knihy 2009 uvedl svůj nový román GUBBIO – KNIHA UDAVAČŮ a v Lichtenštejnském paláci představil svůj úspěšný román ESTERHÁZYHO LOKAJ, který se po svém prvním vydání před devíti roky na Slovensku konečně dočkal – po maďarském a německém překladu – i české verze. A čtenáři mají nyní možnost přečíst si v češtině i Šimkovu sbírku povídek MARATON JUANA ZABALY. Autorův život je stejně zajímavý jako osudy hrdinů jeho knih. Po odchodu do Švýcarska se už po šesti letech prosazuje jako žurnalista a v němčině publikuje fejetony, recenze a literární reportáže v deníku Neue Zürcher Zeitung a v týdeníku Die Weltwoche. Otiskuje rovněž slovenské texty v exilových časopisech a v roce 1984 mu v prestižní londýnské edici Rozmluvy vychází povídkový debut MARATON JUANA ZABALY. Na slovenské vydání ve vlasti si musí ještě dalších šest let počkat. Basilej – i když mu svým kosmopolitním charakterem připomíná milované Košice – ho určitým způsobem stísňuje. Odjíždí do Asie a více než čtyři roky přednáší na univerzitách v Hongkongu a v Japonsku. Svoje zkušenosti posléze zpracoval v esejisticky laděné novele JAPONSKÝ DIVAN . O sedm let později vyšel jeho postmoderní historický román ESTERHÁZYHO LOKAJ. Šimkův literární profil je obohacen i o scénáře jeho autorských dokumentárních filmů PORTRÉT JIŘÍHO KOLÁŘE a ŠESTÝ PRAPOR .

Dušan Roll (6)

JUDr. Dušan Roll je slovenský spisovatel, ilustrátor, režisér a přední osobnost slovenského kulturního života. Je spoluzakladatelem několika významných institucí a akcí, jako například Bienále ilustrací Bratislava či mezinárodní filmový festival AGROFILM v Nitře. Jistý čas pracoval i jako redakční tajemník ve vydavatelství Osvěta a Mladé letá a čtyři roky působil jako ředitel Slovenské filmové tvorby. Za významné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky mu prezident Ivan Gašparovič udělil Pribinův kříž II. třídy. Narodil se v Martině v roce 1928, kde také vystudoval tamní gymnázium. Jeho otec byl ředitelem Tatrabanky. V letech 1947 až 1953 studoval na Právnické fakultě a Vysoké škole stavební v Bratislavě. Od roku 1953 působil na různých pozicích jako redakční tajemník, vedoucí výroby a šéfredaktor Nakladatelství Osvěta v Martině a v Bratislavě . Kromě redakční práce měl na starosti i tvorbu pro nejmenší děti, tzn. leporela, omalovánky či vystřihovánky. Po zrušení osvěty se v roce 1959 přesunul do vydavatelství Mladé letá, kde působil jako zástupce šéfredaktora a dostal na starost předškolní a výtvarnou redakci . Mladé letá vydávaly knížky pro děti, vyhledávali a podněcovaly spisovatelů píšících dětskou literaturu a velkou pozornost věnovali i ilustracím a ilustrátorem. Během svého působení ve vydavatelství Mladé letá vytvořil pod pseudonymem Juraj Háj řadu leporel a omalovánek, které vyšly i ve více cizojazyčných vydáních. Právě na půdě Mladé lét vznikl nápad prezentovat díla českých a slovenský výtvarníků před světem a zároveň přinést do Bratislavy díla ilustrátorů ze zahraničí. U zrodu myšlenky stáli kromě Dušana Rolla i tehdejší výtvarný redaktor Mladé lét Jan Švec, Miroslav Cipár, Albín Brunovský a další. Za pomoci profesora Bamberger se mu následně v roce 1967 podařilo vytvořit mezinárodní akci Bienále ilustrací Bratislava. To následně, jak jeho generální sekretář, přivedl ke vysokému mez...

Dušan Nágel (4)

Slovenský grafik a ilustrátor.

Dušan Kukal (3)

Narozen 17. 2. 1954 v Praze. Televizní a filmový scénárista, dramaturg a producent. Publicista Literárního měsíčníku.

Dušan Janák (3)

Narozen 3. 10. 1948 v Ostravě-Vítkovicích. Doc. PhDr. Ph.D., historik. Zabývá se zejména českými dějinami 20. století, politickou perzekucí obyvatelstva a proměny vězeňství ve střední a východní Evropě ve 20. století, česko-polskými zahraničními vztahy a slezskou identitou po druhé světové válce.

Dušan Dobšovič (7)

Dugald A. Steer (5)

Dougal Robertson (2)

Dougal Robertson byl britský námořník pocházející z Edinburghu, který se proslavil zejména jako trosečník a expert na přežití na otevřeném moři. Robertson vystudoval Leith Nautical College a poté působil v Britském obchodním loďstvu. Po nějaké době námořnickou práci opustil, založil rodinu a stal se farmářem zaměřeným na produkci mléka. V 70. letech se rozhodl podniknout s celou svou rodinou velkou plavbu kolem světa a za tímto účelem nakoupil dřevěnou jachtu Lucette . Z Anglie vyrazili 27. ledna 1971. Během tranzitu Panamským průplavem přibrali ještě jednoho člena posádky. 15. června 1972 brzy ráno byla jejich loď v poloze cca 200 km západně od Galapág napadena stádem kosatek, které si ji pravděpodobně spletly s velrybou a rozhodly se ji ulovit. Ačkoliv při prvním nájezdu pochopily omyl a útok ukončily, pro loď již bylo pozdě. Jedna ze tří útočících kosatek prvního sledu sice ke své smůle udeřila na olověný kýl lodi, který vydržel a způsobil jí těžké poranění hlavy, ovšem zbylé dvě zasáhly trup a 4 cm silné plaňky ze sosnoviny neměly nejmenší šanci vydržet nájezd 5-6 tunových kolosů, které do nich udeřily v rychlosti minimálně 25 uzlů, tj. 46 km/h . Loď se během 3-5 minut potopila, nicméně celá posádka i přes to stihla nastoupit do záchranných člunů. Po 38 dnech utrpení ji asi 400 námořních mil severovýchodně od místa ztroskotání zachránila japonská rybářská loď Toka Maru II. Ztroskotání Lucette a následné šťastně ukončené martyrium posádky Robertsonovu rodinu proslavilo. Robertson sám napsal o celé plavbě knihu Survive the Savage Sea , která se rychle stala světovým bestsellerem a byla přeložena do mnoha jazyků. V roce 1991 se dočkala zfilmování. Česky vyšla pod jménem Přežili jsme v Pacifiku (jeho syn Douglas Robertson vydal vlastní knihu na totéž téma, The Last Voyage ...

Dougal Dixon (6)

Anglický autor populárně naučné a dětské literatury.

Doug Richardson (4)

Doug Richardson je autorem kritikou dobře hodnoceného thrilleru z prostředí nejvyšších politických kruhů Černý kůň. Zároveň má na kontě i několik scénářů pro akční hollywoodské thrillery, z nichž největší popularity dosáhla patrně Smrtonosná past 2.

Dorothy Sterling (4)

Americká spisovatelka.

Dorota Ziółkowska (4)

Polská autorka pohádkových knížek pro děti.

Donna Dailey (5)

Autorka turistických průlvodců.

Donald McCaig (2)

Americký romanopisec, básník a esejista.

Donald L Miller (3)

Americký historik, vysokoškolský pedagog, specializace na 2. světovou válku a dějiny USA.

Donald F Glut (2)

Americký spisovatel, režisér, scénárista a herec.

Don DeLillo (5)

Don DeLillo je oceňovaný americký romanopisec, dramatik a esejista. Ve svých dílech pojednává o tak rozličných tématech jako je televize, jaderná válka, sport, složitosti jazyka, umění performance, studená válka, matematika, příchod digitálního věku a globální terorismus. Vyrůstal v italsko-americké komunitě newyorské čtvrti Bronx. Vystudoval katolickou Fordhamovu univerzitu, pak pracoval nějaký čas v reklamní agentuře Ogilvy & Mathers. V roce 1966 začal psát svůj první román s názvem Americana. Na začátku 80. let strávil tři roky cestováním po Blízkém východě a Indii. Žije v newyorském předměstí Bronxville. V roce 2011 se jako jeden z hostů zúčastnil Festivalu spisovatelů Praha. Soudobými kritiky je Don DeLillo označován za jednu z hlavních postav literární postmoderny. Sám DeLillo se zmínil, že největší vliv na jeho tvorbu a vývoj má „abstraktní expresionismus, zahraniční filmy a jazz". Mnoho DeLillových knih zesměšňuje akademický život a zkoumá témata nespoutaného konzumerismu, moderního intelektualismu, undergroundových konspirací, rozpadu a znovusjednocení rodiny a příslibu znovuzrození skrze násilí. V několika románech DeLillo zkoumá zvětšující se viditelnost a efektivitu teroristů jako společenských hráčů a s tím související odsunutí toho, co nazývá tradiční rolí umělců v sociálním diskurzu . Dalším opakujícím se motivem v DeLillově díle je nasycení masmédií a jejich role ve formování simulakra, které slouží k vytržení události z kontextu a k jejímu pozměňování a k vyprázdnění jejího původního významu . Téma psychologie davu a kapitulace jednotlivců společné identitě rozebírá v několika románech . Mnoho anglicky píšících autorů jako např. Bret Easton Ellis, Jonathan Franzen a David Foster Wallace označilo DeLilla jako svou inspiraci. Literární kritik Harold Bloom jej označuje za jednoho z...

Dominique Briquel (3)

Dominique Briquel je francouzský vědec, archeolog a etruskolog. Jeho zaměřením je jazyk a civilizace Etrusků a nejstarší období Římské jistorie.

Dominika Sakmárová (7)

Slovenská sinoložka, též autorka blogu a knih o Dálném východě, folkloristka a specialistka na sociální sítě.

Dominika Boček (4)

Narozena 18. 7. 1982. Psychoterapeutka, lektorka, podnikatelka, zakladatelka společnosti pro rozvoj dětského a rodičovského potenciálu. Spolupracovnice výchovně-vzdělávacího projektu Muchlinka.

Dominik Dvořák (6)

Narozen 1964. RNDr., vystudoval jadernou fyziku, zabývá se psychodiagnostikou, tvorbou a redigováním učebních textů.

Dominik Bárt (6)

Narozen v roce 1998 v Ostravě. Básník a hudebník. Člen uskupení Vítrholc. Publikuje časopisecky, na internetu např. v Nedělní chvilce poezie či v Ostravanu.

Domenico Starnone (4)

Domenico Starnone je italský spisovatel, scenárista a novinář. Je autorem třinácti románů, za titul Via Gemito získal italské prestižní literární ocenění Premio Strega. Na základě jeho knih vznikly filmy La scuola a Denti. Jeho ženou je italská překladatelka Anita Raja.

Dolores Redondo (5)

Dolores Redondo vystudovala práva a gastronomii s hotelnictvím. Je majitelkou restaurace. Začínala psaním povídek a pohádek pro děti. V roce 2009 vydala svůj první román "Los privilegios del ángel". V lednu 2013 vydala knihu Neviditelný strážce, první díl trilogie "Trilogía del Baztán". V současnosti žije v Ribera v Navarře.

Dobroslava Jandová (7)

Narozena 1943. Lékařka fyzioterapeutka, práce z oboru, půosbí v Priessnitzových lázních v Jeseníku.

Dobroslava Hrdličková (4)

Publikovala spis o strojírenské technologii.

Dobroslav Matějka (4)

Překladatel přírodovědných publikací z angličtiny.

Dmitrij Vasil'jevič Grigorovič (5)

Ruský prozaik.

Django Reinhardt (7)

Django Reinhardt byl průkopníkem jazzové kytary a skladatelem, který proslul svým výjimečným talentem a významným přínosem pro jazzový žánr. Reinhardt se narodil 23. ledna 1910 v belgickém Liberchies a patřil k romské komunitě Manouche. Je známý především jako jeden z prvních významných jazzových talentů, který se objevil v Evropě, a jako jeden z tvůrců hudebního stylu známého jako cikánský jazz nebo jazz manouche.

Dimităr Petrov Pamukov (3)

Bulharský autor příručky o sběru a sušení rostlin.

Dilly Court (4)

Anglická spisovatelka, autorka románů. Kariéru začínala jako autorka scénářů pro reklamy.

Dieter Rex (3)

Autor knihy o domácím kutilství, též autor knih pro děti.