Všichni Autoři a témata

František Horník (3)

Autor učebnic biologie.

František Holec (3)

PhDr. František Holec, CSc. V letech 1949 až 1986 pracoval v Archivu hlavního města Prahy . Byl zakladatelem a dlouholetým redaktorem sborníku Documenta Pregensia, v letech 1966 - 1986 redaktorem Pražského sborníku historického, v období let 1975 - 1990 členem redakční rady Sborníku archivních prací. Dále byl aktivním členem komise památkové péče rady NVP v letech 1975 - 1990 a členem muzejní rady Muzea hl. m. Prahy ve stejném období.

František Goldschneider (7)

František Goetz (4)

František Frýdecký (7)

Narozen 11.11.1891 ve Slaném, zemřel 4.10.1943. Středoškolský profesor, literární historik, literatura z oboru, editor literárních textů, překladatel z francouzštiny.

František Frýda (5)

Narozen 19.1.1914 v Hořovicích, zemřel 6.10.1999. Autor próz a divadelních her, pod psudonymem Frank Farrady psal rodokapsy.

František Dražan (4)

František Dražan byl český strojní inženýr, profesor a děkan Fakulty strojní ČVUT Českého vysokého učení technického v Praze. Dražan se narodil v Michli v rodině železničního zřízence. Roku 1930 maturoval na české reálce v Praze 12 a poté nastoupil na strojní odbor Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Studium dokončil roku 1936 složením II. státní zkoušky. Poté nastoupil jako konstruktér do Škodových závodů. V letech 1938 – 1939 pracoval v podniku Ferrovia v Radotíně a poté se opět vrátil do Škodových závodů, kde zůstal do konce roku 1952. V následujících letech působil na Ministerstvu těžkého strojírenství jako hlavní inženýr. V roce 1958 byl jmenován profesorem pro obor strojů pro práce zemní a stavební. Od roku 1960 vyučoval na Fakultě strojní ČVUT. Od roku 1961 se stal vedoucím katedry transportních zařízení, v letech 1962 – 1964 byl děkanem fakulty. Byl také proděkanem pro vědecko-výzkumnou činnost a prorektorem pro vědecko-výzkumnou činnost. Je autorem několika publikací.

František Drašner (4)

František Drašner se celý svůj život zajímal o regionální dějiny. Od mládí chtěl být archivářem či muzejníkem. Ke studiu archivářství mu však byl zamezen přístup, jako syn živnostníka - pekaře neměl patřičný třídní původ. A tak se přes dělníka, archivního praktikanta, požárního statika stal nakonec po své matce učitelem, několik let i školním inspektorem. Po vystudování Pedagogické fakulty v Hradci Králové přišel na Vysočinu. Působil na základních školách v Lipnici nad Sázavou, Krásné Hoře, Okrouhlici, ve Světlé nad Sázavou a Svinném u Chotěboře. Stěžejními předměty v jeho povolání mu byl dějepis, zeměpis a výtvarná výchova. Svoji mimoškolní činnost obohacoval prací s dětmi, vedl je v turistických, vlastivědných a šachových kroužcích. Jeho zálibami bylo cestování a šachy, dříve orientační běh. Své celoživotní lásce, regionální historii, se naplno začal věnovat až poté, co ze zdravotních důvodů odešel do důchodu. Od roku 1967 se zajímal o události v Číhošti. V roce 1990 a 2002 vydal dvě knížky "Číhošťský zázrak", z níž druhá dopodrobna a pravdivě vysvětluje příčiny mučednické smrti P.Josefa Toufara i jí předcházející pohyby křížku. Během roku 2003 vydal další knihy: "Ohně na Vysočině" - popisují násilnou kolektivizaci v obci Olešná na Havlíčkobrodsku, "Karel Havlíček Borovský na Vysočině" - v níž velmi detailně seznamuje čtenáře s osudy jednoho z největších Čechů v našem regionu. Při své práci důsledně uplatňuje použití archivních pramenů, které doplňuje významným svědectvím pamětníků. František Drašner zemřel dne 13.6.2006. Knihu "Havlíčkobrodský poutník" však již autor neviděl v konečné knižní podobě. Poslední publikaci "Partyzánský výsadek Mistr Jan Hus" vydala po autorově smrti jeho dcera Martina Krejčiříková, která cítila povinnost zveřejnit již zpracovaný text o problematice partyzánského odboje u Leškovic na Vysočině, k níž František Drašner sbíral materiály již od 60. let minulého století. František Drašner tak ...

František Dostál (4)

Narozen 21. 7. 1938 v Praze, zemřel 5. 12. 2022. Fotograf, reportér. Pracoval jako konstruktér obráběcích strojů.

František Dlouhý (6)

Prof. František Dlouhý – bol menej známy, ale z hľadiska koleopterologického významný český prírodovedec, pedagóg – stredoškolský profesor, spisovateľ, hudobník – skladateľ a entomológ – hlavne koleopterológ, ktorý má význam predovšetkým ako autor niektorých významných entomologických prác, ktoré používali pri svojej práci i naši – slovenskí entomológovia.

František Čuřík (6)

František Čuřík byl český matematik. Od roku 1921 byl mimořádným a od roku 1922 řádným profesorem na Vysoké škole báňské v Příbrami. V letech 1924-1926 a 1927-1929 působil ve funkci rektora a prosazoval stěhování Vysoké školy báňské do Prahy. Je autorem několika vysokoškolských učebnic matematiky, odborně se zabýval také balistikou. Za druhé světové války mu Němci nabízeli spolupráci při konstrukci balistických raket, což však odmítl a než by se nechal donutit ke spolupráci, raději spáchal sebevraždu. Původně pochován na hřbitově na Panské louce v Příbrami, později byl exhumován a převezen do Prahy.

František Cinek (4)

František Cinek byl katolický kněz, profesor dogmatiky na teologické fakultě v Olomouci a jedna z nejvýznamnějších osobností katolického prostředí. Spolu s olomouckým arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem patří k největším kněžským osobnostem na Moravě první poloviny 20. století. Narodil se do chudé věřící rodiny. Jeho otec František Cinek obdělával asi 10 měřic pole a pracoval jako domácí krejčí. František Cinek ml. navštěvoval prostějovské gymnázium kam docházel pěšky. Po gymnáziu vstoupil do kněžského semináře v Olomouci, kde na něj silně zapůsobila osobnost dr. Stojana. V mládí byl ovlivněn uměleckým okruhem Karla Dostála-Lutinova a Josefem Florianem. Na velehradských unionistických kongresech se výrazně sblížil s Antonínem Cyrilem Stojanem a stal se jeho předním spolupracovníkem, přítelem a později i životopiscem. Po kněžském svěcení roku 1912 krátce pracoval v duchovní správě a posléze působil jako studijní prefekt na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Roku 1917 získal doktorát z teologie a byl promován na teologické fakultě v Olomouci. Po Stojanově nástupu na olomoucké arcibiskupství se stal spirituálem v olomouckém kněžském semináři a profesorem dogmatiky na fakultě. Za nacistické okupace, 17. 2. 1942, byl zatčen gestapem a odsouzen ke čtyřem letům káznice a třem letům ztráty občanské cti. Prošel káznicemi v Německu a Polsku. Počátkem roku 1945 byl poslán do koncentračního tábora Osterode v Sasku a následně do solných dolů ve Walbecku. Těžká práce a nepřetržitý pobyt v solné šachtě v nepředstavitelných hygienických podmínkách těžce podlomily jeho zdraví, takže po osvobození americkou armádou se dva měsíce léčil v nemocnici v Helmstedtu. 8. 7. 1945 navštívil svého bratra v Domamyslicích. Ještě v červenci 1945 se vrátil do kněžského semináře v Olomouci, dal se do práce a byl zvolen děkanem fakulty. Byl jedním z iniciátorů vzniku Univerzit...

František Chorvát (5)

Autor publikací z oboru výchovy a etiky, chování ve společnosti a v rodině.

František Čech (7)

Narozen 28.3.1875 v Dlouhé Lhotě u Kunštátu, zemřel 31.1.1952 v Praze. Prozaik, autor lidových románů, povídek a fejetonů.

František Beníšek (6)

Autor kuchařských předpisů.

František Beneš (6)

Narozen 15. 4. 1955. Filatelistický znalec a publicista. Soudní znalec v oboru filatelie, znalec Filatelistické zkušebny, předseda komise znalců SČF a zkušební znalec pro obor ČSR, ČR a pČaM; člen AIEP a AIJP. JUDr, Ing., CSc. Syn ing. Františka Beneše 1931-2007.

František Bareš (4)

František Bareš byl český středoškolský pedagog, historik a muzejní pracovník. Absolvoval reálné gymnázium v Táboře a poté vystudoval zeměpis a dějepis na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandově univerzity v Praze. V letech 1876–1908 byl profesorem na mladoboleslavském gymnáziu. Současně byl zakladatelem a správcem mladoboleslavského muzea od roku 1863. Založil „Krajinský muzejní spolek“ a měl podíl na otevření první městské muzejní expozice. Od roku 1886 byl správcem městského archivu a jednatelem Muzejního spolku v Mladé Boleslavi.

František Alois Soukup (7)

Pedagog, filozofující publicista, veřejný pracovník. V l. 1910–15 ve Vídni redigoval Vídeňský deník. Podílel se na založení Svazu českého studentstva. Svou životní dráhu končil jako profesor Státní průmyslové školy v Praze-Smíchově. Jako publicista se rozběhl do několika směrů: V Úvodu do etiky vykládal převážně historicky pojem, metody, hlavní problémy i směry etiky; k tomu připojil kapitoly o umění, vlastnictví a výchově ze stanoviska etiky. Spis O náboženství vydal pod pseudonymem F. S. Nežárecký. Zabýval se rovněž problematikou rodinné výchovy a sociologie dítěte. Několik prací věnoval metodice výuky cizím jazykům, dějepisu, zeměpisu, občanské, mravní a branné výchovy.

Frank Tallis (6)

Spisovatel a klinický psycholog, publikace z oboru a próza.

Frank Röllke (3)

Německý autor publikací o orchidejích.

Frank E Peretti (4)

Americký spisovatel literatury pro děti a mládež.

Frank Dufresne (1)

Americký spisovatel, autor knih o aljašské přírodě.

François Truffaut (3)

François Roland Truffaut byl francouzský filmový režisér, který se na svých filmech podílel také jako producent, scenárista a herec. Byl jedním z hlavních představitelů hnutí Francouzské nové vlny, filmařů vzešlých z filmového časopisu Cahiers du cinéma. Publikoval také několik knih o filmu, z nichž nejznámější je kniha rozhovorů s Alfredem Hitchcockem, nazvaná Rozhovory Hitchcock/Truffaut. Narodil se v roce 1932 v Paříži. Jeho matkou byla Jeanine de Monferrand, otec byl uveden jako neznámý. V raném dětství žil se svojí babičkou a byla to právě ona, kdo v něm vyvolal lásku ke knihám. Teprve po babiččině smrti, kdy mu bylo 10 let, začal žít se svou matkou a nevlastním otcem Rolandem Truffautem. Svého biologického otce, židovského dentistu Rolanda Lévyho, poznal až v roce 1968. V dětství často utíkal z domova a pobýval se svými přáteli. Jeho celoživotním nejlepším přítelem byl již od mládí Robert Lachenay, se kterým často chodil za školu a čas trávil v pařížských kinech. Byl to právě film, který nabízel mladému Truffautovi únik z neuspokojivého života. Poté, co byl v roce 1946 vyloučen ze školy, začal porůznu pracovat. V patnácti letech založil vlastní filmový klub. Tehdy často navštěvoval Cinémathèque française, kde se setkával s dalšími mladými cinefily, budoucími představiteli Francouzské nové vlny a s nespočtem filmů z celého světa. Oblíbil si především film americký a režiséry jako Johna Forda, Howarda Hawkse či Alfreda Hitchcocka. V tomto období se seznámil s filmovým kritikem a teoretikem Andrém Bazinem, který měl velký vliv na jeho budoucí život. V roce 1950, kdy mu bylo 18 let, byl odveden do francouzské armády, po dvou letech ovšem dezertoval, byl zatčen a skončil ve vojenském vězení. Bazin využil svého politického vlivu a zařídil jeho propuštění, načež jej zaměstnal ve svém nově založeném filmovém časopise Cahiers du cinéma. Během několika násl...

François Hinard (3)

Fancouzský filolog a historik, vysokoškolský pedagog, zabývá se starověkem.

François Cérésa (4)

Francouzský spisovatel a novinář.

Francis Stuart (4)

Henry Francis Montgomery Stuart byl irský spisovatel. Před svou smrtí obdržel nejvyšší literární ocenění v Irsku, avšak mnohem více diskusí dodnes vyvolává jeho pobyt v nacistickém Německu.

Francis Poulenc (5)

Francis Poulenc byl významný francouzský skladatel a klavírista, člen skupiny skladatelů známé jako Les Six. Narodil se 7. ledna 1899 v Paříži a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností klasické hudby 20. století. Jeho kompoziční styl je známý melodickou invencí a jedinečnou směsí hravosti a vážnosti, v níž se často snoubí vtip a ironie s hlubokým citem.

Francis Bacon (4)

Anglický filozof, vědec, historik, politik a spisovatel.

Francine Oomen (5)

Nizozemská spisovatelka.

Frances Williams (3)

Anglická praktická lékařka, práce z oboru.

Fionnuala Kearney (5)

Fionnuala Kearneyoá pochází z početné irské rodiny, což je možná důvodem, proč jsou ústředním motivem jejích příběhů mezilidské vztahy, především ty mezi mezi nejbližšími příbuznými. Dlouhá léta se živila jako realitní makléřka, než se rozhodla, že je čas na změnu, a začala se plně věnovat psaní. Debutovala románem TY, JÁ A TI DRUZÍ. S manželem a dvěma dcerami žije v Ascotu.

Fiona MacLeod (5)

Skotský romanopisec, básník, esejista. Pseudonym Williama Sharpa.

Fiona Chandler (5)

Historička

Filip Sajler (4)

Filip Sajler je český kuchař. Praktické zkušenosti získal v prestižních restauracích v Německu, USA i tuzemsku. Je členem Českého národního kulinářského týmu. V roce 2005 získal zlatou medaili s Českým národním týmem kuchařů a cukrářů AKC ČR, z kuchařské olympiády v Erfurtu bronzovou medaili a další ocenění z kuchařských soutěží v Basileji, Lucemburku, Singapuru aj. Od září 2005 uvádí v České televizi kulinářský pořad Kluci v akci. Věnuje se podnikání v oboru gastronomie a cateringu. Sailer je též automobilový závodník. V roce 2014 se stal vicemistrem v automobilových závodech do vrchu v rámci mistrovství Česka ve skupině N. V tomto závodě skončila na prvním místě jeho manželka Gabriela a na třetím jeho tchán Martin Jerman.

Fero Fenič (4)

Fero Fenič , občanským jménem František Fenič, je slovenský a český filmový režisér, scenárista, producent, filmový organizátor, televizní a filmový podnikatel. Jeho firma Febio je známá nejen svojí tvorbou pro Českou televizi, ale i organizací velkého filmového festivalu Febiofest. Až doposud natočil asi 35 různých filmových děl. Žije a pracuje v Praze. Připravuje vysílání digitální televize Febio TV.

Fernando Aznar (6)

Španělský ilustrátor.

Ferdinand Veselý (7)

Narozen 1903 v Lounech, zemřel 7.2.1958 v Praze. Profesor matematiky, práce z oboru.

Ferdinand Pelikán (4)

Ferdinand Pelikán byl český filozof a univerzitní profesor. Narodil se jako druhý syn pražského selfmademana Julia Karla Pelikána a jeho ženy Anny, rozené Charazimové. Jeho starší bratr Julius se stal továrníkem vah na Smíchově. Ferdinand v Praze absolvoval gymnázium a v letech 1904-1908 vystudoval filozofii na české Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde v červnu 1908 obhájil rigorózní práci s titulem Fridrich Ludwig Bouterwek v dějinách filozofie. Zdědil či zakoupil velkostatek v Radvánově u Mladé Vožice. V přihlášce pražského magistrátu k pobytu roku 1917 uvádí, že je velkostatkářem s dosavadním bydlištěm v Radvánově, kde se roku 1912 oženil a roku 1913 se mu narodila dcera. V letech 1925–1931 učil na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici. Roku 1931 obhájil habilitační práci a stal se docentem na filozofické fakultě Karlovy univerzity, brzy na to byl jmenován profesorem. V listopadu 1938 pronesl na Filosofické fakultě University Karlovy přednášku, nazvanou "Co nás ničilo ve filosofii", po které radikální studenti svrhli bustu T. G. Masaryka, umístěnou na hlavním schodišti budovy. Zemřel roku 1952 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Ferdinand Pelikán napsal:

Felicitas Waldeck (2)

Německá léčitelka, práce o Jin Shin Jyutsu.

Félicien Champsaur (5)

"Narodil se v Digne, pan Félicien Champsaur přišel do Paříže studovat práva, ale zajímala jej hlavně literatura. Poté, co pracoval v různých literárních a fantazijních časopisech, sestal se známý jako fejetonista několika velkých novin. Gaulois, Le Figaro, Event, The Journal, atd ... Mimo jiné vydal romány : Dinah Samuel, Miss America, Le Coeur, Le Cerveau de Paris, Le Massacre, L' Amant des danseuses, Le Mandarin, Sa Fleur, Poupée japonaise, La Faute des roses, La Glaneuse, Le Semeur d'amour, L'Orgie latine, L' Arriviste, L' Ingénue, Régine Sandri, atd.

Fedor Kuz'mič Sologub (5)

Ruský spisovatel a dramatik.

Fedor Aleksandrovič Abramov (6)

Ruský spisovatel a literární vědec.

Federico Felliny (1)

Fabian Lenk (6)

Narozen 1963 v Salzgitteru. Německý autor detektivních příběhů, píše především pro děti, ale i pro dospělé.

Exile (6)

Evžen Korec (5)

Narozen 16. 9. 1956. RNDr., CSc., podnikatel, zabývá se obchodem s realitami, též majitel a ředitel Zoologické zahrady Tábor, původním povoláním molekulární biolog.

Evžen Hruška (3)

Autor příruček o fotografii.

Evžen Čech (4)

Narozen 17. 4. 1932 v Dolních Počernicích, zemřel 12. 7. 2014. Prof., MUDr., DrSc., gynekolog, vysokoškolský pedagog, specializace na ultrazvukovou diagnostiku v oboru gynekologie a porodnictví.

Ève Herrmann (6)

Francouzská grafička a fotografka, též se zabývá Montessori pedagogikou.

Eve Berlin (4)

EVE BERLINOVÁ je oceňovanou autorkou současných erotických romancí. Její knihy byly označeny jako „brilantní“ a její styl jako „evokativní“. Hrana rozkoše obdržela v roce 2010 cenu za nejlepší erotický román Holt Medaillon Award. Řada románů, které vydala pod pseudonymem Eden Bradleyová, byla také nominována na nejrůznější ocenění. Žije v Hollywoodu.

Evald Schorm (1)

Evald Schorm byl český filmový a divadelní režisér. Pocházel z rolnické rodiny, poté, co jeho rodině komunisté zabavili majetek, pracoval v dělnických profesích. Studoval vyšší zemědělskou školu v Táboře, kde se seznámil se svojí ženou Blankou, manželství uzavřeli v roce 1954 a měli spolu syna Oswalda. Během své základní vojenské služby zpíval v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, v roce 1957 se díky jistému politickému uvolnění dostal ke Karlu Kachyňovi ke studiím režie hraného filmu na FAMU, kde studoval pod vedením Otakara Vávry. Absolvoval hraným dokumentem Turista v hlavní roli s Vlastimilem Brodským a Danou Medřickou. Patří do tzv. Nové vlny českého filmu z počátku 60. let 20. století a je všeobecně považován za velmi výraznou a mimořádnou tvůrčí osobnost českého filmu i divadla. Převážná část z jeho pěti hraných snímků ze 60. let skončila na mnoho desítek let v trezoru a nesměla se vůbec promítat. Po roce 1968 mu v důsledku normalizace bylo zakázáno točit . V 70. a 80. letech mu zbylo především divadlo. Režíroval kolem osmdesáti inscenací na činoherních a operních pražských i mimopražských scénách , režíroval i v zahraničí . Významná byla také jeho práce pro pražskou Laternu magiku, opusy Kouzelný cirkus, Odysseus . Po dvacetiletém zákazu natáčení filmů mu byl povolen film Vlastně se nic nestalo, jehož premiéry se již on sám nedožil. V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád T.G.M. čtvrté třídy. Po Evaldu Schormovi je pojmenováno pražské kino Evald.

Eva Valášková (2)

Eva Valášková je autorka prací z oboru botaniky.

Eva Sušová (2)

Eva Špinková (5)

Romanistka, autorka učebnic francouzštiny a španělštiny.

Eva Procházková (7)

Autorka učebnic pro žáky 1. třídy základních škol.

Eva Pitrová (5)

Eva Minářová (6)

Narozena 5.3.1943 v Blansku. Doc., PhDr., CSc., pedagožka, jazykovědkyně.

Eva Kutaková (6)

Eva Kuťáková dokončila Jedenáctiletou střední školu v Karlových Varech roku 1955. Od roku 1957 do roku 1962 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru latina-čeština. V roce 1962 získala doktorský titul, roku 1982 jí byla udělena hodnost kandidáta věd a roku 1987 byla jmenována docentkou. Spolu s Janou Zachovou a Václavem Markem stvořila knihu "Moudrost věků", jde o soubor latinských citátů, rčení a přísloví. Spolupracovala také na pořadu České televize "Disco latine", který si kladl za úkol seznámit širokou veřejnost s latinským jazykem a antickou kulturou.

Eva Komanová (6)

PhDr., CSc., autorka učebnic, metodických a didaktických příruček z biologie a ekologické výchovy.

Eva Hánová (4)

Autorka bibliografií.