Výpis všech autorů

Joe Hloucha

Joe Hloucha, vlastním jménem Josef Hloucha , byl český japanolog, spisovatel, cestovatel a sběratel umění. Narodil se v roce 1881 v Podkováni u Mladé Boleslavi, jako třetí z devíti dětí, v rodině pivovarského sládka Josefa Hlouchy a jeho ženy Anny Hlouchové, rozené Matouškové. Čtyři sourozenci zemřeli v dětském věku; žijící sourozenci byli starší sestra Anna, starší bratr Karel Hloucha a dva mladší sourozenci, bratr Jiří a sestra Jiřina. Základní školu navštěvoval v Libochovicích, kde rodina bydlela od roku 1885. Další vzdělání získal na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze, kam se rodina v roce 1895 přestěhovala. Následným dvouletým studiem na obchodní akademii a absolvováním ročního kurzu účetnictví na pražské univerzitě se připravoval na úřednickou dráhu. Od mládí byl velmi ovlivněn svým strýcem, spisovatelem a cestovatelem, Josefem Kořenským. Zvláště jeho dílo Cesta kolem světa podnítilo Hlouchův zájem o cestování. Jeho vzorem se stali známí cestovatelé té doby Emil Holub a Enrique Stanko Vráz, se kterým se i osobně poznal. Když otec získal do pronájmu malostranský pivovar „U sv. Tomáše“, přál si, aby některý ze synů převzal jednou jeho živnost, ale Joe Hloucha začal pracovat v Náprstkově muzeu, kde třídil japonské a africké sbírky. Prohluboval tím svůj zájem zejména o východní kultury a samostudiem japonštiny získával stále větší znalosti o Japonsku. Ještě před svou první cestou do této země, v roce 1905, napsal svůj první román Sakura ve vichřici, který byl považován za jeho osobní příběh, i když se v tomto případě jednalo o fikci. V roce 1906 navštívil poprvé Japonsko a to rozhodlo o jeho dalším směřování. Úřednické povolání vykonával jen příležitostně, protože mnoho času potřeboval ke třem svým zásadním životním činnostem: psaní, cestování a sběratelství. Při pobytech v Japonsku mu byli velkou oporou Češi, kteří tam žili a pracovali, architekt Jan Letzel nebo ing. Karel Jan Hora s manželkou Fuku Takemoto, k...

Jodi Picoult

Jodi Lynn Picoult je americká spisovatelka, která v roce 2003 získala cenu New England Bookseller Award. Jodi se narodila a vyrůstala v Nesconsetu na Long Islandu. Když jí bylo 13 let, přestěhovala se s rodinou do New Hampshire. Svou první knihu napsala v pěti letech a nazvala ji The Lobster Which Missunderstood. Jodi vystudovala tvůrčí psaní na Univerzitě v Princetonu a absolvovala v roce 1987. Ihned po škole vystřídala celou řadu pracovních míst, mezi které můžeme zařadit také editaci učebnic pro výuku anglického jazyka. Dále získala magisterský titul v oboru vzdělávání na Harvardu. Picoult zahájila svou spisovatelskou kariéru psaním DC komiksu Wonder Woman. Její kniha Nineteen Minutes, což byla novela o střelbě na škole, se stala hitem podle žebříčku New York Times Best Seller. Stejným hitem se stala i kniha z roku 2008 s názvem Change of Heart. Po celém světě se prodalo asi 14 milionů jejích knih. Jodi Picoult je vdaná za Timothyho Warreena Van Leera, mají tři děti a celá rodina žije v Hanoveru v New Hampshire. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jodi Picoult na anglické Wikipedii.

Jiří Winter-Neprakta

Jiří Winter, znám také pod pseudonymem Neprakta, byl český kreslíř, karikaturista, ilustrátor a humorista. Po studiích na Reálném gymnáziu pokračoval na Státní grafické škole. Během druhé světové války byl více než rok vězněn za přechovávání zbraní. Po válce studoval několik semestrů na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1957 se zúčastnil první výstavy skupiny Máj 57. Neprakta byl velmi plodný autor, který za svůj život nakreslil více než 35 000 kreslených vtipů a ilustroval stovky humoristických knih. Věnoval se i animovanému filmu, knižním ilustracím a návrhům hraček. Svoji uměleckou dráhu zahájil v roce 1948 a po mnoho let tvořil uměleckou dvojici Neprakta s námětářem Bedřichem Kopecným. Později spolupracoval s českým spisovatelem a humoristou Miloslavem Švandrlíkem. Oba patřili mezi hlavní autory československého satirického a humoristického časopisu Dikobraz. Společně s humoristou Miloslavem Švandrlíkem nakreslil několik knih o dvou žácích Kopytovi a Mňoukovi. V roce 2010 se objevila neověřená zpráva o spolupráci Jiřího Wintera s StB pod krycím jménem Gráf. Jeho evidence v archivech StB byla předmětem soudního jednání. Neprakta se krátce před svou smrtí domohl rozsudku, který potvrzoval, že byl v materiálech bývalé Státní bezpečnosti evidován neoprávněně.

Jiří Černý

Narozen 4. 4. 1940 v Hradci Králové, zemřel 10. 11. 2019. Autor populárně naučných publikací pro děti.

Jason Dark

Helmut Rellergerd je německý spisovatel píšící pod pseudonymem Jason Dark. Narodil se v malém městečku Dahle v Sauerlandu, ale hned po dvou týdnech se s matkou přesunul do jejího rodného města Dortmundu. Zde chodil na základní a pak na reální školu, kterou úspěšně absolvoval. Sám se chtěl stát reportérem, ale to se nelíbilo jeho rodičům. Protože musel poslouchat, vyučil se „slušnému“ povolání. Stal se chemotechnikem. Mimo to taky začal psát. Krátké povídky, ne romány. To se ale změnilo, když byl r. 1966 povolán do armády. Tam napsal román Cliff Corner – Krimi pro Bastei-Verlag. Ten se docela dobře prodával a tak hodil povolání chemotechnika za hlavu a zkusil to jako redaktor u Bastei-Verlag. Pokračoval v psaní krimi románů, jako Cliff Corner, John Cameron, Jerry Cotton, Komisař X a Frank Solo. Občas psal taky westerny. Když Bastei-Verlag hledala námět pro novou řadu, zkusil Jason napsat něco mezi hororem a detektivkou. Vyšel jako svazek 001. v románové řadě Gespenster-Krimi a byl to první příběh s Johnem Sinclairem v hlavní roli. V sérii Gespenster-Krimi vycházely i romány od jiných autorů, nejenom od pana Darka. Každý spisovatel měl pro své příběhy vlastního hrdinu. Oblíbenými postavami se kromě Johna Sinclaira staly například Tony Ballard a Damona Kingová. Z počátku nikdo netušil, že se Geistejäger John Sinclair stane nejprodávanější hororovou řadou v Německu. Brzy však musel pan Dark psát každý týden nový sešitový román a měsíčně jednu knížku do kapsy . Časem předběhl celou řadu a vytvořil si náskok 20–30 románů. Všechno psal, a dodnes píše, na svém starém psacím stroji Olympia. Nechtěl nic slyšet o elektrických psacích strojích, nebo počítačích. Brzy muselo být tištěno přes 100 000 výtisků. Na autogramiádách si mohl upsat prsty. V jubilejním roce 1997, kdy vyšel 1000. Sinclair, byl natočen film Dämonenhochzeit , vyšel i komiks a počítačová hra Evil Attack. I přes to, ...

Jan Lebeda

Jan Lebeda je český spisovatel knih pro děti a mládež, chovatel včel a bývalý učitel. Píše pohádky a básničky o přírodě a o zvířátkách. O skřítkovi Medovníčkovi napsal již šest knih. První vyšla v roce 2010 pod názvem Pohádky skřítka Medovníčka. Následovaly Nové pohádky skřítka Medovníčka, Pohádky skřítků Medovníčka a Barvínka, S Medovníčkem do pohádky, Medovníčkova říkadla, či Medovníčkova dobrodružství.

James Aldridge

Harold Edward James Aldridge byl anglický protifašistický spisovatel a novinář australského původu. Od mládí žil v Anglii, účastnil se II. světové války. Autor společenských románů kritizujících konflikty soudobého světa.

Ivana Havranová

Ivana Havranová je absolventkou Filozofickej fakulty Jána Amosa Komenského, odbor žurnalistika. Profesionálne rástla v redakcii Smena, Zornička, neskôr v Československej televízii ako publicistka mládežníckeho magazínu Televízny klub mladých. Neskôr si založila vlastné vydavateľstvo a vydávala časopisy Maxi super, mesačník pre deti Mamatatajojo, slovenský Bulvár, Fiškál, Lišiaka a Bambuľku. Je autorkou viac ako 400 televíznych scenárov, množstva poviedok pre deti, rozhovorov, reportáží. Má dcéru Ivanu a syna Michala. Je vydatá za publicistu Michala Havrana. Súčasťou rodiny je aj malý jazvečík Jožinka.

Hynek Klimek

Hynek Klimek je český spisovatel, novinář a publicista. Jeho bratr Antonín Klimek byl historik. Syn Tomáš Klimek je publikujícím historikem. Jeho dědeček Hynek Klimek byl soustružníkem v Nemili a patřil k předním činitelům katolického politického hnutí v Zábřehu a okolí. Hynek Klimek se narodil roku 1945 v Praze. Po základní škole se vyučil na Středním odborném učilišti v Praze jako instalatér-topenář, následně studoval Střední průmyslovou školu stavební v Praze ve Zborovské ulici , dálkově pět semestrů Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Toto studium přerušil, jak se ukázalo již trvale, po svatbě a přestěhování s manželkou Danou do Českých Budějovic. Od roku 1978 žil v Českých Budějovicích a po roce 2006 převážně na Šumavě, kde se na jaře roku 2012 usídlil natrvalo. Původním povoláním stavební technik se stal v lednu 1990 novinářem a zůstal jim patnáct roků. V roce 1990 přispíval do časopisu Hlas svědomí nebo byl krátce šéfredaktorem týdeníku Nový život. V roce 1992 byl vedoucím redaktorem Jihočesky pošti. V letech 1997–1998 byl šéfredaktorem časopisu Českobudějovické listy. Poté se rozhodl pro svobodné povolání literáta-publicisty. Po více než sedmi letech se k novinařině dočasně vrátil na čtyři a půl měsíce. Od prosince 2012 je opět svobodný literát-publicista. Je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů České republiky.

Homéros

Homér je jméno nejstaršího známého řeckého básníka a pěvce , jemuž se připisuje autorství epických básní Ilias a Odysseia, zakládajících děl starořecké i evropské literatury. Jeho jméno podle Wolfganga Schadewaldta znamenalo „záruka či rukojmí“, podle starověkého historika Efora od jeho domnělé slepoty ze spojení ὁ μὴ ὁρῶν – „nevidící“, jako „Slepý“. Krom obou eposů se mu také připisují tzv. Homérské hymny, směšnohrdinský epos Batrachomyomachia parodující Ilias, lyrické básně na oslavu antických božstev, epigramy a další zlomky. Homérská otázka je už od starověku řešený spor o Homérově autorství obou eposů, jeho životě i o tom, zda je postavou historickou nebo jen legendární. Dnes se obvykle předpokládá, že díla vycházejí ze starší ústní tradice a jejich podoba pochází z raného archaického období a Odysseia je mladší než Ilias. Básně jsou psány archaickým, tzv. homérským jazykem ve verších zvaných daktylský hexametr a jejich obsah se váže k trojské válce, která se hypoteticky datuje do začátku temného období . Proto se také hovoří o homérském období, homérském náboženství apod.

Henry Denker

Henry Denker se narodil 25. listopadu 1912 v New Yorku, stát New York, USA. Americký spisovatel, scénárista, filmový producent, rozhlasový a divadelní dramatik. Autor několika desítek románů a divadelních her, začal publikovat již v polovině 50. let. Zaměřuje se především na žánr „mystery“ .Ve všech svých dílech se autor zaobírá etikou, ať už lékařskou či právnickou, a vždy jde o silný příběh člověka, kterého souběh okolností dožene až před osudovou volbu či nutnost prokázat správnost svého úsudku a chování, třeba i navzdory všeobecnému mínění. Zemřel 15. května 2012.

Henry David Thoreau

Henry David Thoreau byl americký filosof, jeden z hlavních představitelů transcendentalismu, dále esejista, moralista a básník. Narodil se jako David Henry Thoreau v Concordu ve státě Massachusetts jako třetí ze čtyř dětí Johna a Cynthie Thoreauových. Jeho sourozenci byli starší sestra Helen, mladší Sophia a o dva roky starší bratr John. V letech 1828–33 navštěvoval concordskou akademii a poté pokračoval ve studiích na Harvard College, kde se věnoval angličtině, řečtině, latině, filosofii, matematice, astronomii, teologii a nepovinně také přírodopisu, mineralogii, anatomii, francouzštině, němčině, italštině a španělštině. Zejména znalosti jazyků se ukázaly být velmi užitečné – díky nim mohl číst díla klasiků v originále a v některých jeho knihách se objevují například přímé citace v řečtině. Studia na Harvardu ukončil v roce 1837. Po návratu z Harvardu přijal místo učitele na concordské Center School, ale pracovní poměr netrval dlouho. Po dvou týdnech přišel na hospitaci jeden z členů školní komise a mladému učiteli vytkl, že ve svých hodinách málo používá rákosku. Thoreau tedy náhodně vybral několik žáků, těm demonstrativně napráskal a ještě ten den dal výpověď. To ho v rodném městě nepostavilo do dobrého světla, stejně jako když se někdy v této době rozhodl změnit své původní jméno David Henry na Henry David. Většina jeho spoluobčanů totiž měla zato, že jméno dané při křtu, tedy od Boha, by člověk neměl měnit. V dalších letech se Thoreau podílel na činnosti rodinné továrny na výrobu tužek, živil se jako zeměměřič, se svým bratrem Johnem provozoval soukromou školu a pracoval jako zahradník a údržbář v domě svého přítele a mentora Ralpha Waldo Emersona. V roce 1839 vyrazili bratři Thoreauovi na dvoutýdenní cestu lodí, kterou Henry později shrnul do jednoho týdne v knize Týden na řekách Concord a Merrimack (A Week on the Concord and Merrimack River...

Hans Fallada

Hans Fallada, vlastním jménem Rudolf Wilhelm Friedrich Ditzen byl německý spisovatel první poloviny 20. století.. Jeho pseudonym pochází z kombinace jmen postav z pohádek bratří Grimmů: Hans je z pohádky Hans im Glück a Fallada je jméno koně v pohádce Die Gänsemagd . Fallada se narodil roku 1893 v Pomořansku v Greifswaldu jako syn venkovského soudce. Roku 1901 byl jeho otec přidělen k Odvolacímu soudu v Berlíně, kde Fallada začal studovat na gymnáziu. Roku 1909 pokračoval ve studiu v Lipsku, když byl jeho otec přeložen k Nejvyššímu říšskému soudu. Na obou školách byl outsiderem a uzavíral se do sebe. Jeho roky dospívání tak byly charakterizovány rostoucí izolací, pochybnostmi o vlastních schopnostech a také sporem s otcem, který chtěl, aby se stal advokátem. V tomto období také vznikly jeho celoživotní problémy s drogami, zaviněné braním léků tišících bolest ze zranění, které utrpěl při vážné dopravní nehodě . Jeho rodiče jej poslali na osm týdnů na léčení do sanatoria ve městečku Bad Berka a pak roku 1911 na gymnázium do Rudolstadtu. Zde se seznámil s Hannsem Dietrichem von Neckerem a společně se rozhodli zinscenovat souboj a spáchat tak sebevraždu. Fallada souboj přežil a byl obviněn z vraždy. Posléze byl prohlášen za nepříčetného a obvinění bylo staženo. Školu musel ovšem Fallada opustit. Na začátku první světové války se přihlásil do armády jako dobrovolník, ale byl odmítnut. V letech 1917 až 1919 se na různých psychiatrických klinikách léčil ze své závislosti na alkoholu a morfiu. Do této doby se také datují jeho první literární pokusy. Roku 1920 vyšel jeho první román Der junge Goedeschal a roku 1923 další román Anton und Gerda . Následně prošel mnoha zaměstnáními. Pracoval na různých statcích nebo obchodech se zemědělskými plodinami, byl například ú...

Giorgio Motta

Germanista, autor učebnic a pracovních pomůcek pro výuku němčiny na základních a středních školách.

Gerry Duggan

Americký autor komiksů, režisér a fotograf žijící v Los Angeles. Mezi jeho největší úspěchy patří Deadpool, který vychází i u nás díky nakladatelství Crew.)

Franz von Liszt

František Michálek Bartoš

František Michálek Bartoš, křtěný František Josef Vincenc byl český historik, archivář a vysokoškolský pedagog. Po vzoru svého učitele Václava Novotného nalezl uplatnění na poli dějin husitství, kde navázal na Rudolfa Urbánka, a naopak platil za největšího oponenta pojetí husitství, jak ho zastával Josef Pekař. Jeho dílo se vyznačuje širokým záběrem, ale někdy jistou nedůsledností a nesystematičností. Od roku 1931 působil jako profesor českých dějin na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, po roce 1950 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Od 8. ledna 1930 byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk, 9. dubna 1946 se stal řádným členem České akademie věd a umění. Byl členem i zahraničních učených společností: American Medieval Academy , Royal Historical Society . Narodil se 5. dubna 1889 jako František Bartoš v Rychnově nad Kněžnou v katolické rodině c. k. okresního hejtmana. Po smrti otce v roce 1894 se rodina odstěhovala Turnova, kde Bartoš navštěvoval obecní školu. Ministroval v kostele, četl s nadšením životy svatých, chtěl se stát misionářem a skončit smrtí mučednickou. V době hilsneriády ztropil spolu s kamarády výtržnost židovskému obchodníkovi. V roce 1900 začal studovat na gymnáziu v Mladé Boleslavi, v roce 1905 odešel do Prahy a byl přijat do sexty gymnázia na Vinohradech. V Praze nastal zásadní zlom v jeho smýšlení. Z Mladé Boleslavi odcházel jako věřící katolík s přáním bojovat proti Masarykovi na obranu církve. Na vinohradském gymnáziu se však záhy stal vášnivým masarykovcem. Přestal věřit v posvátnost evangelií a ztratil i víru v božství Ježíše Krista; matrikovým katolíkem však ještě formálně zůstal. Po maturitě v roce 1908 studoval na Karlově univerzitě obor zeměpis–historie u Jaroslava Golla, Kamila Krofty a Václ...

Frank M Robinson

Autor především technothrilerů a sci-fi románů se narodil v Chicagu, za II. světové války narukoval k námořnictvu, po válce absolvoval vysokoškolské studium v oboru fyzika. Opětovně narukoval k vojenskému námořnictvu, sloužil v Korei. Od roku 1973 se už plně věnoval literární tvorbě. Některé ze svých knih napsal společně s Thomasem N. Scortiou.

Enrique Stanko Vráz

Enrique Stanko Vráz byl český cestovatel a fotograf, možná bulharského původu. Navštívil různé části Severní, Jižní a Střední Ameriky, Asie a Afriky. Během svých cest nasbíral množství přírodnin a uměleckých předmětů, které věnoval Národnímu muzeu. Je autorem několika cestopisů – Z cest E. St. Vráze , Napříč rovníkovou Amerikou , V Siamu, v zemi bílého slona , Čína , Z dalekých světů . Jeho původ je zahalen tajemstvím. On sám tvrdil, že se narodil 18. února roku 1860 v bulharském městě Veliko Tărnovo. Jeho otec měl být ruský důstojník nebo diplomat a matka Češka. Mnoho historiků se však snaží toto Vrázovo tvrzení zpochybnit. Spekuluje se o tom, že by se pod pseudonymem Enrique Stanko Vráz mohl skrývat pohřešovaný básník německého původu Karel Ilichman, Ferdinand Schpale z Haliče, hrabě Kolowrat nebo nemanželský syn šlechtice Thurn Taxise. Vychoval jej český vlastenec Bukvička. Vráz měl údajně vystudovat českou střední vojenskou školu a začít studovat medicínu ve Švýcarsku, její studium však patrně nedokončil. Kolem roku 1880 se vydal do Severní Afriky. V přestrojení za Araba se pokoušel dostat z Maroka do muslimského města Timbuktu. Po třech letech marných pokusů se rozhodl dostat do Timbuktu z Gambie. V Gambii ho ale zaskočila malárie, a tak se na cestu vydává až v roce 1885. Vráz však po 322 km plavby po řece Gambii opět onemocněl malárií a musel se vrátit zpět. Na sklonku tohoto roku cestoval po Libérii, Sierra Leone, a po Ghaně, kde byl zajat kmenem Ašantů. Z jejich zajetí se mu však podařilo uniknout. Během svého pobytu v západní Africe nasbíral nesmírné množství přírodnin, asi 15 000 kusů hmyzu, 1200 ptáků, 600 savců a asi 800 kusů jiných předmětů. Velkou část z této sbírky zakoupil britský guvernér a nechal ji vystavit v Dublinu. Celou řadu z těchto přírodnin věnoval zcela zdarma v roce 1885 Národnímu muzeu. Ze západní Afriky se vydal na Kanárské ostrovy, aby ...

Dušan Zbavitel

Dušan Zbavitel byl český indolog a překladatel. Indologii studoval u prof. Vincence Lesného na Karlově univerzitě v letech 1945–1948. Po obhájení kandidátské dizertace v oboru bengálské literatury nastoupil jako vědecký pracovník do Orientálního ústavu Akademie věd, kde působil až do svého vynuceného odchodu v roce 1971. Pak pracoval jako překladatel na volné noze a od roku 1978 jako učitel sanskrtu a bengálštiny na pražské Jazykové škole. I v pokročilém věku byl odborně činný, zejména jako překladatel. Překládal ze sanskrtu, pálijštiny, bengálštiny, angličtiny a němčiny. Jeho dcerou je tlumočnice a překladatelka Gita Zbavitelová. Jeho odbornou specializací byla bengálská literatura a na tomto poli získal světový věhlas. Mezi jeho nejcitovanější knižní práce patří studie k lidovým baladám z východního Bengálska a přehledné dějiny bengálské literatury , které vyšly v roce 1976 v prestižní řadě History of Indian Literature, editované Janem Gondou. Vedle těchto knižních monografií jsou světovou badatelskou obcí dodnes ceněny mnohé Zbavitelovy rozsáhlé časopisecké příspěvky , ať je to série článků věnovaných Rabíndranáthu Thákurovi, počátkům moderního bengálského dramatu či studie specifického žánru středověké a lidové bengálské literatury, báromásí. Autorův význam na mezinárodním akademickém poli dosvědčovala mimo jiné i skutečnost, že byl vybrán do redakčního týmu projektu Dictionary of Oriental Literature a byl hlavním editorem jeho druhého svazku věnovaného jihoasijským literaturám, který vyšel v roce 1974 v Londýně. V domácím prostředí byl nejznámějším českým indologem. Jeho publikační činnost byla i přes nepřízeň totalitního období úctyhodná. Byl autorem či spoluautorem řady odborných i populárněnaučných prací a iniciátorem a editorem množství kolektivních děl, jež dodnes patří k ...

Dominik Tatarka

Dominik Tatarka byl slovenský spisovatel a publicista. Gymnázium začal studovat v Nitře, ale odmaturoval roku 1934 v Trenčíně. Poté studoval na UK v Praze a na Sorbonně v Paříži . Od 1939 do 1944 vyučoval na střední škole v Žilině a v Martině. Aktivně se zúčastnil Slovenského národního povstání. Po skončení války pracoval jako úředník a redaktor v různých denících, v letech 1949–1951 byl tajemníkem a ústředním tajemníkem Svazu československých spisovatelů, v letech 1951–1952 byl redaktorem deníku Pravda. V roce 1969 vrátil legitimaci KSČ, protože nebránila suverenitu Československa, poté byl vyloučen ze všech organizací a od roku 1970 pracoval v manuálních profesích a stal se zakázaným autorem. Od tohoto vystoupení byl pod stálým dozorem StB. Od roku 1971 byl v invalidním důchodu. Roku 1977 jako první Slovák podepsal Chartu 77 . Roku 1986 mu Nadace Charty 77 ve Stockholmu udělila Cenu Jaroslava Seiferta. V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy . Při příležitosti 100. výročí jeho narození v r. 2013 vydala Slovenská pošta poštovní známku s portrétem Dominika Tatarky od akademického malíře Dušana Grečnera.

Desmond Morris

Desmond John Morris je anglický zoolog, etolog, surrealistický malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů sociobiologie. Celosvětovou slávu získal roku 1967 knihou The Naked Ape , kde zaútočil na klasický antropologický pohled na člověka a vyzval k tomu studovat člověka jako zvíře. Později proslul i televizními dokumentárními cykly pro BBC, z nichž nejznámějším a po celém světě vysílaným se stal cyklus The Human Animal z roku 1994. Od roku 1973 pracoval v týmu Nikolaase Tinbergena, nositele Nobelovy ceny. Proti tomu jeho dílo malířské a uměnovědné není tak známé, byť velký ohlas vyvolaly jeho výstavy obrazů namalovaných šimpanzi, které doplnil obrázky, jež malovaly děti, aby ukázal podobnosti.

Denis Diderot

Denis Diderot byl francouzský osvícenecký spisovatel, svobodný zednář a filozof. Zabýval se mnoha obory – filosofií, estetikou, teologií, matematikou, fyzikou. Byl vedoucím skupiny francouzských pokrokových vědců a filozofů, sdružených k sepsání Encyklopedie aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel. Posláním Encyklopedie bylo shrnout veškeré dosavadní lidské vědění. Vyšla v 28 svazcích v letech 1751 až 1772. Jeho další slavné dílo je Jakub fatalista a jeho pán, kde uvádí filozofické myšlenky o svobodné vůli, a dialog Rameauův synovec, na kterém bylo založeno mnoho článků a kázání o touze spotřebitele. Narodil se 5. října 1713 ve městě Langres ve Francii. Své základní vzdělání získal na jezuitské základní škole v Langres, dále pak od roku 1732 studoval na Collège d'Harcourt v Paříži. Upustil od nápadu stát se knězem a raději šel studovat práva. To ho ale také brzy omrzelo a tak se v roce 1734 rozhodl stát se spisovatelem. Kvůli jeho odmítnutí vykonávat vyučené profese se ho však jeho otec zřekl, a tak žil Diderot dalších 10 let bohémským životem. V roce 1742 se spřátelil s Jeanem-Jacquesem Rousseauem. Ještě silněji se otci odcizil, když se v roce 1743 oženil s Antoinettou Champion, zarytou římskou katoličkou. I přesto, že se toto spojení považovalo za nevhodné s ohledem na Antoinettin nízký původ, v říjnu 1743 z něj vzešlo dítě, holčička Angélique . Smrt jeho sestry, jeptišky, způsobená z přepracování v klášteře nejspíš ovlivnila Denisův názor na náboženství. Předpokládá se, že právě ona byla předlohou pro jeho novelu La religieuse , která popisuje život řeholnice, jež je nucena vstoupit do kláštera, kde trpí kvůli ostatním sestrám. Měl aférky se spisovatelkou Madeleine de Puisieux a se Sophií Volland. Jeho dopisy pro Sophii posloužily jako zdroj informací o životě a myšlení Pařížanů v tomto období. Přestože byla Diderotova práce obsáhlá a d...

Dagmar Kludská

Dagmar Kludská spisovatelka a kartářka, podnikatelka - spisovatelka, rodiče Josef K. - spolumajitel cirkusu a Božena Kludská v domácnosti. ST Gymnázium Praha 4. Zájmy, psaní, hudba - jazz, esoterika, tanec, psychologie, Krédo: Kdo pozitivně myslí, ten pozitivně jedná a tomu se i dějí pozitivní věci. Práce 1959 - 62 artistka, Čsl. cirkus, 1963 - 65 zpěvačka, PKS Praha , 1959 - 68 tanečnice a zpěvačka, Pragokoncert. 1979 - 89 dělnice, Nár. podnik Výtahy. Mezi tím mateřská dovolená . Dagmar Kludská se narodila ve znamení Panny jako třetí dcera ze čtyř rodičům, jejichž jméno úzce souvisí s cirkusem Kludský. Její dětství by se dalo nazvat jednou velkou šňůrou cirkusových vystoupení. Byla podvyživené bledé dítě, trpící těžkým bronchiálním astma. Školu měnila každý týden a tak jí nejvěrnější kamarádkou byla malá opička Kiwi. Zkoušela všechno možné tanec, step, žonglování, jízdu na koni, cvičení na hrazdě, a nakonec s ní maminka nacvičila číslo s třiceti ochočenými holoubky s nimiž procestovala celou Evropu. V šestnácti letech se na zájezdě v Itálii seznámila s řeckou tanečnicí a kartářkou Penelope, která ji poprvé seznámila s tajemstvím karet. V této době však chtěla především zpívat a tak se v osmnácti letech vydala na dráhu profesionální zpěvačky. Když jí bylo devatenáct let, vystupovala s různými kapelami v Chebu, Sokolově, Liberci, Praze a v Karlových Varech, kde se seznámila se svým budoucím manželem a otcem jejich čtyř dětí Roberty , Ivety , Miroslava a Adriany . Manželství trvalo patnáct let než došlo k rozvodu. Jako žena samoživitelka se snažila postarat o rodinu a čtyři malé děti jak se dalo. Neštítila se žádné práce. Byla deset let mazačkou výtahů, pokojskou, listonoškou, prodavačkou, servírkou, vypomáhala v domácnostech s úklidem. Občas svým známým a kamarádkám vyložila osud z karet. Po revoluci se rozhodla svou činnost oficiálně zlegalizovat a stala se řádně registrovanou profesionální kartářkou. Její stále se...

Colin Dexter

* 29. září 1930 - Stamford, Lincolnshire - + 21.března 2017 Oxford. Colin Dexter je anglický autor detektíviek, preslávený knihami, v ktorých hlavným hrdinom je inšpektor Morse. Je držiteľom Rádu britského impéria za prínos do literatúry.

Cliff Richard

Cliff Richard je britský popový zpěvák, hudebník, performer a herec, jehož kariéra je od konce 50. let 20. století velmi bohatá a dlouhá. Narodil se jako Harry Rodger Webb 14. října 1940 v indickém městě Lucknow a v roce 1948 se s rodinou přestěhoval do Spojeného království. Richard se poprvé proslavil se svou doprovodnou skupinou The Shadows a rychle se stal stálicí britské popové scény. Mezi jeho rané hity patřila skladba "Move It", která je často uváděna jako jedna z prvních autentických britských rock'n'rollových písní.

Charlotte Link

Charlotte Link je německá spisovatelka. Je dcerou právníka a německé spisovatelky, novinářky Almuth Link. Po maturitě se rozhodla ke studiu práv, avšak studium nedokončila, neboť se rozhodla neodmítnout smlouvu s nakladatelstvím Bertelsmann-Verlag na tři svoje knihy. Její o 16 měsíců mladší sestra Franziska zemřela v únoru roku 2012 po šesti letech nemoci na rakovinu. Svoji sestře také posléze Charlotte zasvětila knihu s názvem Sechs Jahre: Der Abschied von meiner Schwester.

Carlo Lorenzi Collodi

Carlo Collodi, vlastním jménem Carlo Lorenzini, byl italský novinář a spisovatel. Pseudonym Collodi si zvolil roku 1856 podle vesnice Collodi, dnes části města Pescia, odkud pocházela jeho matka Angela Orzaliová.

Candace Bushnell

Candace Bushnellová je autorkou románů 4 blondýnky, Krása na prodej a Džungle rtěnek. Její prvotina, Sex ve městě, se stala předlohou k oblíbenému stejnojmennému televiznímu seriálu i celovečernímu filmu. Spisovatelka pochází z Connecticutu, vystudovala Riceovu univerzitu a Newyorskou univerzitu a je bývalá redaktorka časopisu Vogue a přispěvatelka týdeníku New York Observer. Žije v New Yorku.

Břetislav Hodek

Břetislav Hodek byl český lexikograf, literární vědec, spisovatel a překladatel z angličtiny. Patří k předním českým znalcům Williama Shakespeara a jeho doby. Podílel se na vzniku třísvazkového díla Alžbětinské divadlo . Přeložil celkem šestnáct Shakespearových divadelních her . Jeho překlady Shakespearových děl byly opakovaně uváděny na scéně Národního divadla v Praze v režii Miroslava Macháčka a dalších. Spolu s PhDr. Karlem Haisem v Československé akademii věd sestavil Velký anglicko-český slovník, v současné době nejrozsáhlejší dílo tohoto druhu v České republice. Za své rozsáhlé celoživotní dílo nedostal během svého života žádné ocenění, naopak se stal středem pomluv a výsměchu. Byl aktivním katolíkem. Neztotožňoval se s vývojem Československa po únoru 1948. Jeho lexikografické dílo Velký anglicko-český slovník je nakladatelstvím, které má autorská práva, posledních dvacet let uměle upozaďováno na úkor laicky kompilovaných a ve skutečnosti zcizených internetových zdrojů, jejichž autorem je Břetislav Hodek. Břetislav Hodek studoval v letech 1945 až 1950 angličtinu, hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po ukončení studia působil jako redaktor v nakladatelstvích Vyšehrad a Artia. V letech 1967 až 1985 pracoval v Československé akademii věd. Patří k předním českým znalcům Williama Shakespeara a jeho doby, je spoluautorem třísvazkové publikace Alžbětinské divadlo , autorem odborné monografie William Shakespeare – Kronika hereckého života a beletrizovaného životopisu Příběh mladého Shakespeara . Druhý díl životopisu nebyl dosud publikován. Zájem o Shakespeara se odrazil již v rané studii Na okraj Hamleta a v monografii Laurence Olivier . Z tradic anglické detektivky vyšel v detektivních románech Kočka , Kocouři ...

Bohuslav Reynek

Bohuslav Reynek byl český básník, malíř, grafik a překladatel. Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku. Následujících deset let žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan M...

Bohdan Warchal

Bohdan Warchal byl významný slovenský houslista, dirigent a zakladatel Slovenského komorního orchestru. Narodil se 27. ledna 1930 v Orlové v Československu a byl významnou osobností klasické hudební scény. Warchal studoval hru na housle na pražské a později na moskevské konzervatoři. V roce 1960 založil Slovenský komorní orchestr, který si pod jeho vedením rychle získal uznání za svou uměleckou kvalitu.

Ars Rediviva Ensemble

Ars Rediviva Ensemble byl československý komorní soubor, který v roce 1951 založil v Praze flétnista Milan Munclinger a jeho žena, klavíristka Viktorie Švihlíková. Soubor se specializoval na interpretaci barokní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Byli známí svými historicky poučenými vystoupeními v době, kdy v Evropě nabíralo na síle obrození staré hudby. Název souboru "Ars Rediviva", což znamená "oživené umění", odráží jejich odhodlání oživovat starou hudbu přístupem, který se snažil být co nejautentičtější vzhledem k dobovému chápání a prostředkům.

Apollobeat

Czech pop/rock/soul orchestra, led by Jan Spálený, backing band of his brother Petr Spálený. Founded in November 1966 as The Hippopotamuses or The Hipp’s, renamed to Apollobeat in 1967 after becoming the second staff orchestra at the Apollo theatre in Prague. Involuntarily renamed to Orchestr Jana Spáleného in the early 1970s.

Zuzana Bubílková

Zuzana Bubílková , přezdívaná Bubu, je česká komička, televizní novinářka, publicistka a moderátorka. Jejími nejznámějšími televizními a divadelními pořady se staly politicky laděné satirické cykly, které připravovala společně s Miloslavem Šimkem. Narodila se v Gottwaldově manželům Bohumíru a Ludmile Bubílkovým. Své první roky prožila v Holešově, ale ještě během dětství se i s rodiči přestěhovala do Martina na Slovensku. Po ukončení studia žurnalistky v Bratislavě nastoupila jako redaktorka do hudebního měsíčníku Populár, než ji bylo v roce 1974 přiděleno místo v bratislavském studiu Československého rozhlasu, kde působila v pořadu Pozor, zákruta!. Po svatbě přijala příjmení Bohunovská a počátkem 80. let porodila syna Tomáše. Roku 1982 její manžel emigroval, následkem čehož přišla o místo v Československém rozhlasu a byla vyšetřována StB. Ve stejné době čekala druhé dítě, které následně potratila. Po rozvodu, který se táhl několik let, se vrátila ke svému rodnému příjmení. V Československé televizi společně s Otou Černým uváděla pořad Co týden dal. Po rozpadu Československa přesídlila do České republiky a pracovala v České televizi, souběžně s tím také v soukromém rádiu Frekvence 1. Z té doby pochází také její první kontakty s Divadlem Jiřího Grossmanna, kde zpočátku vystupovala v pořadech Miloslava Šimka nejprve pohostinsky, později pravidelně a systematicky. Od roku 1995 pak také pravidelně vystupovali se satirickým pořadem S politiky netančím na veřejnoprávní České televizi a později pod názvem Politické harašení aneb S politiky stále netančíme na TV Nova. Ve své divadelní činnosti na TV Nova pokračovala i po úmrtí svého jevištního partnera Miloslava Šimka. Kvůli nemoci ale musela na čas skončit. Na začátku roku 2008 se vrátila na ČT1 a moderovala pořad Co týden vzal. Ale v polovině roku 2008 její pořad zrušili kvůli narážce na Tomáše Cikrta. Od roku 2...

Zdenka Horecká

Výborná kuchařka, která si své gastronomické umění nenechává jen pro sebe, ale díky svým knihám se snaží udělat z žen další aspoň dobré kuchařky.

Zdeněk Štěpánek

Zdeněk Mézl

Zdeněk Mézl byl český grafik a ilustrátor, používající osobitý styl dřevorytu, podle kterého jsou jeho díla na pohled rozpoznatelná. V letech 1949-1953 studoval u profesora Vodrážky na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze, následně v letech 1953-1956 u profesora Vladimíra Pukla na pražské akademii výtvarných umění. Studium přerušil na jeden rok kvůli studijnímu pobytu na sofijské Akademii v Bulharsku. Po návratu do Prahy dokončil studium u profesora Pukla v roce 1960. Již na Akademii se Zdeněk Mézl pouštěl do prvních ilustračních pokusů v technice dřevorytu, která jej pak provázela celý život. Zdeněk Mézl dal dřevorytu nový význam. Dokonale ovládl materiál i techniku a ve svých grafických listech a ilustracích uplatňuje smysl pro jasnou a přehlednou siluetu vyplněnou řadou jemných detailů, smysl pro jednoduché, lapidární vyjádření děje a úsměvný pohled na svět, někdy laskavý, jindy ironický. Mézl sám sebe označuje za kritického realistu - je mu blízký Hierynomus Bosch a Francisco de Goya. Volné tvorbě se věnuje po obdobích vyplněných bohatou činností ilustrátorkou. Jako ilustrátor se po svém postupně vypořádal jak s antickými bájemi, tak s Jaroslavem Haškem, Ezopovými bajkami či Danteho Peklem. Vybírá si autory, kteří mu umožňují ztvárnit ironizující nadsázku. Během své kariéry ilustroval více než 100 knih, vytvořil 3 poštovní známky a řadu svébytných grafických listů, obrazů a plastik. Celkem za svůj život vyryl 170 000 centimetrů čtverečních zimostrázových a hruškových desek. Samostatně vystavoval v Čechách, Belgii, Itálii, Holandsku, Německu, Japonsku, v Jihoafrické republice. V roce 2002 byl ve Velké Británii prohlášen za jednoho z nejlepších světových dřevorytců 20. století. Zemřel ve věku 81 let v jedné z pražských nemocnic.

Vojtěch Jarník

Vojtěch Jarník, též Adalbert Jarník , patřil mezi největší české matematiky 20. století. Narodil se v rodině Jana Urbana Jarníka , doktora filozofie a profesora na české univerzitě v Praze a Jindřišky , rozené Eysseltové, šlechtičny z Klimpely . Byl nejmladší ze šesti dětí. Coby absolvent První české reálky v Ječné ulici v Praze nastoupil Vojtěch Jarník roku 1915 ke studiu matematiky a fyziky na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1919 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti z fyziky a o rok později z matematiky. V roce 1921 následoval doktorát za práci O kořenech funkcí Besselových. Již v době svého studia byl v letech 1919–21 asistentem na české technice v Brně u profesora Jana Vojtěcha. Od roku 1921 přešel do Prahy k profesorovi Karlu Petrovi na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. V roce 1925 se na univerzitě habilitoval z matematiky prací O mřížových bodech v rovině. Necelé tři roky studoval i na univerzitě v Göttingenu , kde byl žákem profesora E. Landaua. V roce 1929 byl Vojtěch Jarník jmenován mimořádným profesorem matematiky na Karlově univerzitě a o šest let později pak řádným profesorem. Na univerzitě působil až do roku 1967, kdy odešel do penze. Po vzniku Československé akademie věd byl v roce 1952 jmenován akademikem a stal se prvním předsedou její matematicko-fyzikální sekce. Vojtěch Jarník se zajímal o historii matematiky, obzvláštní péči věnoval studiu díla Bernarda Bolzana. Hlavní náplní jeho práce byly oblasti teorie čísel a matematické analýzy. Vydal čtyřsvazkovou učebnici matematické analýzy, která se dodnes používá: V letech 1935–50 byl vedoucím redaktorem matematické části Časopisu pro pěstování matematiky a fyziky. Jako jeden z mála Čechů patří mezi matematiky s Erdősovým číslem 1. Socialistická ocenění: laureát státní ceny Klementa Gottwalda, nositel Řádu práce a Řádu republiky. Vojtěch Jarník je pohřben na břevnovském hřbi...

Vlastimil Rada

Vlastimil Rada byl český grafik, malíř , ilustrátor a spisovatel. Narodil se v rodině c. k. středoškolského profesora Petra Rady a jeho manželky Oldřišky Addeové . Rodina se brzy přestěhovala do Prahy, kde Vlastimil navštěvoval školy. V letech 1912–1919 vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Maxe Švabinského, Jana Preislera a sochařství u Jana Štursy. Jako student roku 1913 podnikl studijní cestu do Francie, zejména aby se seznámil s dílem Paula Cézanna. Byl členem a teoretikem výtvarného odboru Umělecké besedy a hlavním představitelem jejího reformního venkovského křídla kolem Jarešovy skupiny. V letech 1920–1925 žil v Železném Brodě, potom již stále v Praze. Navazoval na tradici české krajinomalby, kterou obohatil zejména o poesii zimy na Železnobrodsku. Vesnické domky v zachmuřené zimní krajině, motivy s prostými příběhy lidí navazující na alšovskou tradici jsou hlavními znaky jeho tvorby. Společně s V. Rabasem, V. Sedláčkem a J. Kojanem je hlavním představitelem moderní národní tradice v české krajinomalbě v období mezi I. a II. světovou válkou. Krajina v sytém zeleno -bílo-hnědém barevném akordu zůstala v olejomalbě jeho výtvarnou doménou až do smrti. Již roku 1917 projevil tyto tendence v kresbě, která se vyznačovala po celý život charakteristickou nervní "roztřesenou" obrysovou linkou a bledým barevným laděním akvarelu. Proslavil se také jako autor knižních obálek a ilustrátor, především děl ruské klasiky , Charlese Dickense, ale také hojně knih české klasiky, například Alois Vojtěch Šmilovský: Za ranních červánků, Alois Jirásek, Eduard Bass, Jan Neruda nebo studentské romány Jaroslava Žáka. V nich osvědčoval svůj smysl pro humor. V letech 1918–1920 byl krátce členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1920 pravidelně vy...

Vladimír Mátl

Spoluinicioval založení časopisu Fantastická fakta a internetového deníku Paranormal.cz, je editorem řady Magazín záhad. K historickým otazníkům se dostal přes svůj zájem o pravěkou, především keltskou historii našich zemí. Je stoupencem teorie „informační sítě“, v níž je otištěna historie celého současného vesmíru, na kterou se mohou citliví jedinci napojit.

Vladimír Komárek

Vladimír Komárek byl český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Patřil k předním osobnostem českého výtvarného umění 20. století. Jeho obrazy, grafiky a ilustrace si svou podmanivostí získaly nejen pozornost, ale i srdce mnoha lidí. Totéž platí i o jeho vypravěčském umění, které svým humorem a člověčenstvím dokázalo vždycky vyvolat salvy smíchu a dobrou náladu. Milovaným krajem Vladimíra Komárka bylo Semilsko, kde se narodil a kde prožil i podstatnou část svého života. K výtvarnému umění tíhl od raného mládí – studia začal na umělecké sklářské škole v Železném Brodě a v roce 1946 byl přijat na Akademii výtvarných umění. Po dvou letech však přestoupil na UMPRUM , kde v roce 1954 absolvoval u prof. Karla Štipla. Už v době studií se intenzivně věnoval vlastní volné tvorbě a aktivně se zapojoval i do skupin a sdružení podobně smýšlejících tvůrců. Například v letech 1965–71 byl členem významného Sdružení českých umělců a grafiků Hollar. Velmi bohatá byla také jeho výstavní činnost – svoji první samostatnou výstavu uspořádal už v roce 1958 v České Lípě. Jeho rukopis byl jako stvořený také pro tvorbu ilustrací. Za výtvarný doprovod veršů Vladimíra Holana Strom kůru shazuje získal v roce 1981 prestižní ocenění Nejkrásnější kniha roku. S příznivým ohlasem se však setkaly i jeho ilustrace básnické sbírky Jaroslava Seiferta Deštník z Piccadilly , balady Karla Hynka Máchy „Máj“ i další. Svojí malířskou tvorbou Vladimír Komárek oživil slavnou tradici české imaginace, kterou před ním proslavil například Jan Zrzavý. Zatímco jeho ranější tvorba se vyznačuje značnou expresivností, pro malby z jeho zralého a zásadního období je charakteristická lyričnost až tklivost a podmanivá poetika. Komárkovým vyjadřovacím prostředkem byly především velmi jemné barvy a neostré kontury, což vnáší do jeho obrazů jedinečnou atmosféru. Neopakovatelná je rovněž jeho grafická tvorba. Především...

Václav Chaloupek

Václav Chaloupek je český režisér, scenárista, televizní redaktor a publicista, původním povoláním učitel kreslení. Chaloupek je členem hnutí Občané patrioti , v letech 2014 až 2018 byl zastupitelem města Plzně i městského obvodu Plzeň 3, od roku 2016 je pak senátorem za obvod č. 7 – Plzeň-město a v roce 2016 byl krátce i zastupitelem Plzeňského kraje. Václav Chaloupek je ochránce a milovník přírody, dlouhodobě se zabývá natáčením televizních pořadů pro děti, ve kterých zachycuje osudy zvířat. Po absolvování Pedagogické fakulty nejprve vyučoval výtvarnou výchovu na základní škole, později působil jakožto propagační pracovník ČSAD. Poté působil jakožto kulturně výchovný pracovník v Plzeňské zoologické zahradě. V roce 1989 se stal krajským redaktorem Československé televize resp. České televize pro Západočeský kraj, kde natáčel zpravodajské reportáže. V roce 1997 natočil svůj první televizní seriál Tuláček. Většina jeho televizních prací byla vydána i v knižní podobě. V komunálních volbách v roce 2014 byl zvolen jako nestraník za hnutí Občané patrioti zastupitelem města Plzně. Na kandidátce původně figuroval na 14. místě, vlivem preferenčních hlasů ale skončil druhý. Ve stejných volbách se rovněž stal zastupitelem Městského obvodu Plzeň 3, když se na kandidátce posunul z původního 25. místa na konečné 2. místo. V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice člena hnutí OPAT zvolen zastupitelem Plzeňského kraje, když kandidoval za subjekt „Starostové a Patrioti s podporou Svobodných a Soukromníků“. Na kandidátce byl původně na 15. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončil první. V prosinci 2016 však na mandát rezignoval, nahradila jej Šárka Chvalová. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval za hnutí OPAT v obvodu č. 7 – Plzeň-město. Se ziskem 18,41 % hlasů postoupil z prvního místa do druhého kola, v němž porazil poměrem hlasů 60,71 % : 39,28 % sociální demokratku Dagmar Terelmešovou a stal se senátor...

Tom Jones

Tom Jones je velšský zpěvák, jehož kariéra trvá již více než šest desetiletí a začíná v polovině 60. let. Díky silnému hlasu a charismatickému vystupování na pódiu se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků, kteří vzešli z britské invaze. Jones je známý svým širokým hudebním stylem, který zahrnuje pop, rock, R&B, show melodie, country, tanec, soul a gospel. Jeho prvním hitem byla píseň "It's Not Unusual", která se v roce 1965 stala okamžitě úspěšnou. Poté vydal řadu hitů včetně "What's New Pussycat?", "Thunderball" , "Green, Green Grass of Home" a "Delilah", které se staly charakteristickými písněmi jeho repertoáru.

The Mamas & The Papas

The Mamas & The Papas byla významná americká folkrocková vokální skupina, která vznikla v roce 1965 v Los Angeles. Jejími členy byli John Phillips, Michelle Phillips, Cass Elliot a Denny Doherty. Jsou všeobecně známí svými bohatými harmoniemi a prolínáním folkového hnutí se zvuky vznikající psychedelické rockové scény. Jejich hudba často odrážela kontrakulturu 60. let a stali se jedním ze symbolů dobové "květinové síly".

Taťjana Hašková 1922 - 1985

Stephen R Covey

Stepher R. Covey je autorem mezinárodního bestselleru 7 návyků skutečně efektivních lidí, jenž byl poprvé vydán v roce 1989 a v češtině poprvé vyšel pod názvem Sedm návyků vůdčích osobností roku 1997. Jeho další knihy zahrnují Krok za krokem: To nejdůležitější především a Sedm návyků šťastné rodiny. Jeho poslední kniha je 8. návyk: Od efektivnosti k výjimečnosti, vydána v roce 2004. Covey žije se svojí ženou Sandrou a s rodinou ve městě Provo ve státě Utah. Ve městě Provo je Univerzita Brighama Younga, na níž Covey učil před vydáním svého bestselleru. Covey je otcem devíti dětí a praotcem čtyřiceti sedmi; odbržel Cenu za otcovství od Národní otcovské iniciativy v roce 2003.

Saul Bellow

Saul Bellow, vlastním jménem Solomon Bellows byl americký židovský spisovatel; jedna z nejvýznamnějších osobností americké prózy 20. století. Saul Bellow se narodil v Lachine, místní části Montréalu, krátce poté, co jeho rodiče emigrovali z Petrohradu. Dětství strávil na předměstí Chicaga, kam se rodina přestěhovala. Vyrůstal v ghettu a naučil se mnoha jazykům; uměl anglicky, francouzsky, hebrejsky. Rodiče pocházeli z Ruska – byl ovlivněn ruskou literaturou 19. století, ale od mládí na něj působila také četba bible a dramat Williama Shakespeara. Začal studovat na Chicagské univerzitě, ale později přešel na Northwestern University. Původně chtěl studovat literaturu, ale kvůli antisemitským náladám, které údajně vládly na katedře Chicagské univerzity, si zvolil studium sociologie a antropologie. V roce 1941 získal americké občanství a v době vojenské služby během 2. světové války napsal svůj první román Rozkolísaný člověk. Později pracoval jako profesor antropologie, působil zejména na Chicagské univerzitě, ale po obrovském literárním úspěchu svých románů přednášel na řadě univerzit ve Spojených státech i zahraničí. Ačkoli byly jeho první romány kladně přijaty literární kritikou, příliš se neprodávaly. Teprve román Herzog, vydaný v roce 1964, se i přesto, že jde o závažné dílo, dostal na seznam bestsellerů a zajistil mu, společně s dalšími romány 60. a 70. let, světový věhlas. Za svoje románové dílo získal řadu literárních cen, včetně těch nejvýznamnějších: v roce 1975 dostal Pulitzerovu cenu za román Humboldtův dar; v roce 1976 obdržel Nobelovu ceny za literaturu – za pochopení situace člověka a jemnou analýzu současné kultury, která se projevuje v jeho díle. Byl také prvním romanopiscem, který obdržel třikrát Národní knižní cenu . Saul Bellow byl pětkrát ženat; jeho čtvrtou ženou byla matematička rumunského původu Alexandra Ionescu Tulcea, s níž...

Šárka Pěchoučková

Narozena v roce 1961. Matematička zaměřená na didaktiku matematiky. Publikace v oboru.

Radko Pytlík

Radko Pytlík je český literární historik, spisovatel a editor; v denním tisku užívá autorskou šifru "rp". Věnoval se především životu a dílu Jaroslava Haška a jeho Osudům dobrého vojáka Švejka. Narodil se v rodině vědce hydrobiologa. Po absolvování reálného gymnázia v Praze od roku 1947 studoval češtinu, literární vědu a filosofii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1952 obhájil doktorskou disertaci na téma „Počátky tvorby Jaroslava Haška“. Ke konci studií pracoval jako tajemník odboru umění Socialistické akademie. Od roku 1951 po celou kariéru publikoval články v denním tisku – Lidové noviny, Rudé právo, Svobodné slovo a v periodikách , Host do domu, Kulturní tvorba, Věda a život, Divadlo, Květy, Dikobraz, Literární noviny, Tvorba a dalších. Zasloužil se o popularizaci české literatury a literárního humoru. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil roku 1955 do Ústavu české a světové literatury Československé akademie věd v Praze, kde zůstal po celou vědeckou kariéru. Kromě toho přednášel na FFUK v Praze i v zahraničí. Věnoval se především životu a dílu Jaroslava Haška, ale psal také o jeho literárních současnících Vilému Mrštíkovi, E. E. Kischovi, Franzi Kafkovi, Josefu Kadlecovi, Jiřím Křenkovi a dalších, ze současných spisovatelů se věnoval například Bohumilu Hrabalovi. V roce 1991 odešel do důchodu. Byl dvakrát ženat. Jeho druhou manželkou se stala Věra Dyková , jež byla archivářkou Památníku národního písemnictví a v současnosti vede nakladatelství Emporius. Jeho synem z druhého manželství je zpěvák Vojtěch Dyk.

Pavel Váňa

Pavel Váňa byl český bylinkář , původně vyučený zahradník. Žil převážně v Novém Bydžově, kde pracoval 37 let jako listonoš. Botanice a léčivým rostlinám se věnoval od mládí, později složil zkoušky na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové, absolvoval též roční stáž na Lékařské fakultě MU v Brně. Psal do časopisů Receptář, Regenerace, Xantypa, vystupoval též v televizním pořadu Sama doma, na ČRo2 a v regionálních rádiích Regina, Region, Pardubice a dalších.

Pavel Bojar

Pavel Bojar, vlastním jménem Karel Krejčík , byl český spisovatel, prozaik, básník, překladatel z ruštiny, publicista, romanopisec. Narodil se v roce 1919 do rodiny textilního dělníka a po úspěšné maturitě ve Strakonicích začal studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a francouzštinu. V listopadu 1939 však byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Roku 1940 byl propuštěn a pracoval jako pomocná vědecká síla v České akademii věd. Od roku 1940 byl Pavel Bojar zapojen do studentského hnutí odporu, ve kterém byl velmi aktivní. Roku 1943 pracoval jako úředník Reality, sdružení českých podnikatelů, zároveň pracoval jako překladatel a knižní recenzent. V roce 1945 se Pavel Bojar oženil s Olgou Bojarovou , s níž v letech 1945 – 1961 spolupracoval na překladech z ruštiny . V letech 1946 – 1947 působil jako šéfredaktor nakladatelství Svoboda a v letech 1949-1951 byl vedoucím tajemníkem Svazu čs. spisovatelů. V letech 1945-1949 a opět 1969-1971 byl pracovníkem ÚV KSČ a v letech 1951 - 1956 se živil jako spisovatel z povolání. Od roku 1956 do roku 1962 byl Pavel Bojar šéfredaktorem časopisu Květy, v roce 1962 odešel pracovat do tiskového odboru ministra zemědělství a v letech 1966–1967 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Svoboda. Roku 1965 se podruhé oženil s Marií roz. Knausovou , s níž pak v 80. letech společně psali i překládali. V letech 1971–1976 působil jako velvyslanec v Brazílii, 1976–1979 byl zaměstnán na federálním ministerstvu zahraničních věcí. Roku 1980 odešel do důchodu a žil pak v Družci u Kladna. Pavel Bojar zemřel 16. 11. 1999 v Praze ve věku 80 let. Pavel Bojar publikoval v různých časopisech a a novinách . Pavel Bojar je autorem lyrických sbírek, povídek a románů, veršů a prózy pro dět...

Otokar Fischer

Otokar Fischer byl český literární historik a profesor germanistiky na Univerzitě Karlově, divadelní kritik, teoretik a historik, překladatel, dramaturg, básník a dramatik. Pocházel z české židovské rodiny. V rodném Kolíně vystudoval gymnázium a po maturitě se zapsal na filosofickou fakultu české i německé univerzity v Praze, kde studoval germanistiku . V Berlíně získal roku 1905 doktorát a nastoupil do Univerzitní knihovny v Praze. V roce 1909 se stal docentem, v roce 1917 na Karlově univerzitě v Praze mimořádným profesorem dějin německé literatury a od roku 1927 byl zde řádným profesorem. Jako odborník byl zván často do zahraničí, na vědecké kongresy a různé přednášky. Byl rozhodným antifašistou a ve 30. letech se zapojil do protifašistického hnutí. Jeho literární činnost a zásluhy ve vědním oboru dějiny německé literatury byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk a České akademii věd a umění, jejímž řádným členem se stal 29. listopadu 1933 . V letech 1920–1924 vyučoval také na dramatickém oddělení Konzervatoři hudby v Praze světovou literaturu dramatickou a rozbor světových dramat. Jeho celoživotním zájmem bylo divadlo. Už od roku 1907 působil jako divadelní referent v celé řadě novin a časopisů , Přehled, Česká revue, Cesta, Kritika, Právo lidu, Lidové noviny, Prager Presse, aj.) a po roce 1920 i krátce spoluredigoval časopis Jeviště. V jedné sezoně před válkou byl dramaturgem činohry Národního divadla, avšak z funkce odstoupil po devíti měsících pro zásadní programové neshody s vedením divadla. Stal se historikem prvního čtyřicetiletí Národního divadla a jako znalec této problematiky si vydobyl značnou autoritu, takže v roce 1935 po smrti K. H. Hilara byl vybrán jako jeho nástupce ve funkci šéfa činohry....

Ota Bouzek

Ota Bouzek se narodil roku 1949 v Plzni. Přestože se jeho životním posláním stala péče o les , bylo spektrum jeho životních zálib vždy mnohem pestřejší. Mezi koníčky patřil sport , kytara, kreslení a samozřejmě rybaření, které tak často lidi se vztahem k myslivosti provází. Profesně Ota Bouzek zastával různé funkce v lesnickém provozu, přičemž byl vždy vázán na region Jeseníků Prošel posty lesníka, technika polesí, provozního inspektora, hlavního inženýra LZ, ředitele LZ i ředitele divize lesní výroby. V současnosti pracuje jako vychovatel při Sportovním gymnáziu Vrbno pod Pradědem. Především z dlouholetého působení v lesnických provozech dokázal načerpat nezměrné zkušenosti a zážitky, které se odráží v celé jeho tvorbě.

Oldřich Dufek

Autor příruček o obchodování v potravinářství a kuchařek, působil v 50. a 60. letech 20. století.

Oldřich Daněk

Oldřich Daněk byl český dramatik, spisovatel, režisér a scenárista. Ve své dramatické tvorbě se inspiroval epickým divadlem Bertolta Brechta. Jeho otec byl řezník, matka prodavačka. V posledním ročníku gymnázia v Moravské Ostravě byl totálně nasazen na práci do říše. Po válce, v roce 1945, si dodělal maturitu. V té době se stal rovněž hercem ostravského Divadla Petra Bezruče a vstoupil do KSČ. Od roku 1946 začal studovat pražskou DAMU. Absolvoval v roce 1950, a to jak v oboru herectví , tak režie . Po studiu se stal režisérem Klicperova divadla v Hradci Králové, kde působil až do konce roku 1953. V letech 1954–1956 byl umělecký šéf činohry i režisér Divadla F. X. Šaldy v Liberci. V roce 1956 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, nejprve jako externí scenárista, od roku 1958 jako dramaturg a od roku 1960 jako režisér. Napsal pro Barrandov scénáře k řadě filmů, např. Ošklivá slečna nebo Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky . Hojně také v 60. letech publikoval v tisku, zejména fejetony a drobné úvahy . V roce 1967 byl zvolen do ústředního výboru Svazu československých spisovatelů a byl aktivním účastníkem Pražského jara. V roce 1968 podepsal výzvu Dva tisíce slov, za což byl v roce 1970 vyškrtnut z komunistické strany a v roce 1973 propuštěn z Filmového studia Barrandov. Od té doby byl spisovatelem na volné noze. Přes "osmašedesátnický škraloup" mu ale bylo umožněno psát zejména pro televizi a rozhlas . V 80. letech byl dokonce oceněn titulem zasloužilý umělec a Řádem Klementa Gottwalda . V té době spolupracoval zejména s pražským Vinohradským divadlem, pro nějž napsal své nejslavnější hry . Zemřel v Praze, na karcinom hrtanu a selhání srdce. Pohř...

Nathaniel Hawthorne

Nathaniel Hawthorne byl americký romantický spisovatel románů a povídek. Narodil se ve staré puritánské rodině, otec zahynul na moři a chlapce vychovávala rodina matky. V letech 1821–1824 studoval na Bawdoin College v Maine a brzy se začal zajímat o literaturu. Spřátelil se s básníkem Longfellowem a pozdějším prezidentem Piercem. Krátce byl zaměstnán jako celní úředník, pak se už živil pouze literaturou. Od roku 1840 patřil do kruhu transcendentalistů, kde se spřátelil s Thoreauem a Emersonem, roku 1842 se oženil s malířkou Mary Peabody a měli spolu tři děti. Dopisoval si s H. Melvillem, který mu věnoval svůj román "Bílá velryba", a roku 1852 pomohl při presidentské kampani starému příteli Piercovi, který ho později jmenoval konzulem v Liverpoolu. Po čtyřech letech v Anglii strávil rok a půl v Itálii a po návratu žil opět v Concordu. Hawthorne patří mezi klasiky americké literatury a společně s Melvillem a E. A. Poem se řadí mezi "temné" romantiky. Jeho díla vyjadřují silnou skepsi a věnují se hlavně temným stránkám člověka i společnosti. Psal povídky s podivnou poeticko-fantastickou atmosférou, většinou křesťansky orientované a ovlivněné protestantským pohledem na etiku. Využívá hojně alegorie a jeho dílo některými rysy připomíná pozdější magický realismus. Je pokládán za jednoho ze zakladatelů americké fantasy. Jeho nejznámější dílo je román "Šarlatové písmeno" z roku 1850 Je to symbolicko-alegorický příběh mladé ženy Hester Prynne o křesťansko-židovském pojetí viny a hříchu. Hester byla poslána manželem z Anglie do Nového světa napřed. Manžel se k ní měl připojit později, cestou však zmizel beze stopy a lidé věřili, že zahynul. Mezitím Hester Prynne, která také věřila, že je vdova, otěhotněla s protestantským duchovním. Místní úředníci jí nařídili nosit na oděvu v oblasti živůtku vyšité šarlatové písmeno "A" jako adultere...

Nataša Tanská

Nataša Tanská byla česká spisovatelka a novinářka, dramaturgyně, scenáristka a herečka, působící i na Slovensku. Nataša Tanská se narodila v Praze, její otec byl Estonec, matka potomek ruských emigrantů. Dětství prožila ve Zlíně, kde ji jedenáctiletou pro film objevil na koupališti ředitel Lucernafilmu Vilém Brož a doporučil režiséru Františku Čápovi. Barunka ve filmu Babička byla její první filmová role. Za okupace se s rodiči přestěhovala do Trenčína. Vystudovala VŠMU v Bratislavě, kde po studiích i pracovala. Nataša Tanská byla vdaná dvakrát, poprvé za JUDr. Bedřicha Rádla, podruhé za Jana Válka. Byla redaktorkou Kultúrneho života, dramaturgyní na Kolibě. Pracovala i v časopisu Roháč. Byla dramaturgyní hraného filmu v Bratislavě a redaktorkou pražského nakladatelství Albatros. Svoje knihy vydávala na Slovensku. Výrazně se zapsala do dějin československé vzájemnosti. Od roku 1969 žila v Praze kromě období 1990 až 1997, kdy žila v Londýně se svým druhým manželem Janem Válkem, který tu pracoval jako český konzul. Ačkoliv 30. března 1945 otiskly Lidové noviny zprávu, že Nataša Tánská zahynula během jednoho z náletů na Prahu, ve skutečnosti zemřela až 17. července 2014 ve věku 84 let v domově pro seniory Sue Ryder v Praze, kde strávila svoje poslední roky. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nataša Tanská na slovenské Wikipedii.

Mór Jókai

Mór Jókai byl maďarský spisovatel, publicista a politik. Patřil k nejpopulárnějším autorům historicko romantických románů ve 2. polovině 19. století. Byl jedním z aktérů maďarské revoluce v roce 1848 a politice se věnoval až do pozdního věku. Narodil se v Komárně, kde měl jeho otec, maďarský šlechtic Jozsef Jókay de Ásva rodinný majetek. Poté, co byl nucen prodat své pozemky, stal se právníkem a soudcem správní rady. Matka Marie pocházela ze šlechtického rodu Pulayů. Móricz byl jejich pátým dítětem, dva bratři však zemřeli v dětském věku. Zhruba od roku 1848 začal používat zkrácené jméno Mór a pod jménem Mór Jókai publikoval své nejznámější romány. Oba rodiče byli vzdělaní, otec miloval literaturu, psal poezii a vyprávěl o svých životních zážitcích, rád maloval. Vnímavý Moricz po svých rodičích zdědil umělecké sklony. Měl výtvarný talent a již v devíti letech mu byly v tisku vydány dvě krátké básně. V roce 1831 začal v Komárně chodit do základní školy a po čtyřech letech byl poslán na studia do Bratislavy. Byl vynikající student, naučil se německy a latinsky, základy řečtiny. V roce 1837 mu zemřel otec a Moricz se vrátil do Komárna, kde další tři roky studoval na střední škole. Ve školním roce 1841–1842 se připravoval k maturitě na škole ve městě Pápa, kde se seznámil s Sándorem Petöfim, který se stal jeho dlouholetým přítelem. Maturitu složil s vynikajícím prospěchem a současně se věnoval literární činnosti. Napsal několik drobných črt a lyrických básní. Jeho velkým vzorem byl francouzský spisovatel Victor Hugo. Na matčino přání začal studovat právo v Kecskemétu. Ve volném čase maloval, hrál divadlo, režíroval. V roce 1842 zde napsal hru Židovský chlapec. Po skončení studií pracoval jako advokátní koncipient v Pešti. Petöfi, který byl v té době již slavným básníkem, ho uvedl mezi další literáty. Jókai se zde představil se svou novelou Ostrov nepean. V létě 1845 pobýval v Kom...

Miroslav Hroch

Miroslav Hroch je český historik se zaměřením na problematiku formování moderních národů. V 50. letech vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, se kterou následně spojil takřka po celý svůj profesní život. Od roku 2000 pak přednášel na Fakultě humanitních studií, kde v letech 2002–2004 vedl společně s prof. Richardem van Dülmenem první doktorandské kolegium zaměřené na historii a kulturní antropologii v České republice. Zabývá se dějinami novověku, zejména srovnávacími dějinami národních hnutí v Evropě. Hostoval na univerzitách v Německu, Itálii, USA, Finsku a Litvě. Průběžně zasedá v odborných a vědeckých grémiích a je dopisujícím členem Finské akademie věd. V roce 1997 obdržel čestný doktorát univerzity v Uppsale. Od roku 1984 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent, jeho svazek byl však zničen 8. prosince 1989, krátce po vypuknutí sametové revoluce. Jeho manželkou byla česká historička Věra Hrochová. Hroch se stal mezinárodně uznávanou autoritou svými srovnávacími pracemi o vzniku a vývoji národních hnutí menších národů ve střední, severní a východní Evropě, Hroch ukázal, že toto "národní obrození" všude probíhalo obdobně, i když s časovým posunem, daným hlavně sociálními a politickými podmínkami, a to ve třech fázích.