14881–14940 z 153938 Autoři
Vladimír Hanzel (4)
Vladimír Hanzel je český hudební publicista a kritik. Od léta 1989 do roku 2003 byl osobním tajemníkem disidenta a poté prezidenta Václava Havla a ředitelem jeho sekretariátu, pak vrchním ředitelem kabinetu ministryně školství, později ředitelem vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze a internetovým redaktorem v České televizi. Dětství prožil na Slovensku. V r. 1961 se přestěhoval s rodiči do Prahy, kde žije dodnes. Od r. 1969 prošel pestrou řadou zaměstnání: referent na Federálním statistickém úřadě, průvodčí a řidič tramvají, uklízeč na ČVUT, prodavač ve stánku Národního muzea. 1979-86 programátor počítačů, samostatný matematik-analytik. 1986–89 svobodné povolání – hudební publicista. Přispíval do tiskovin oficiálních – Melodie, Gramorevue – i nepovolených či exilových – Svědectví, Obsah a samizdatových Lidových novin ; je rovněž spoluautorem několika knih o hudbě: Rhythm & Blues, Excentrici v přízemí, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Podílel se na vzniku několika gramofonových desek, zvláště debutů, např. na první desce Jiřího Dědečka Zabili trafikantku , nebo rockových skupin Betula Pendula a Mňága a Žďorp . V roce 1990 produkoval živé LP Jima Čerta Světlu vstříc a „volební“ singl Jiřího Dědečka Už jde rudoch od válu. V létě roku 1989 se stal osobním tajemníkem disidenta Václava Havla. Aktivně se zúčastnil jak zakládání Občanského fóra, tak hlavních jednání OF s tehdejšími představiteli komunistické moci. V letech 1990–2003 byl tajemníkem prezidenta republiky a ředitelem jeho sekretariátu, 2003–2006 pracoval jako vrchní ředitel Kabinetu ministryně školství mládež...
Více od autora
Vladimír Guth (6)
Vladimír Guth byl český astronom. Zabýval se především sledováním komet a meteorických rojů. Byl také ředitelem astronomické observatoře na Skalnatém plese na Slovensku. Vladimír Guth se narodil ve Vrchlabí. Vystudoval astronomii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal titul doktora přírodních věd , na své alma mater se i habilitoval . V letech 1928 – 1950 působil na Státní hvězdárně v Praze a na observatoři Ondřejov. V roce 1951 vystřídal Antonína Bečváře jako ředitel astronomické observatoře na Skalnatém plese. Během působení Vladimíra Gutha byla observatoř dobudována a byla začleněna do systému akademických pracovišť jako Astronomický ústav slovenské akademie věd, přičemž Vladimír Guth se stal jeho prvním ředitelem. V této době Guth pravidelně přednášel na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Vyškolil první slovenské aspiranty. V roce 1956 se vrátil do Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově. Zde byl vedoucím oddělení meziplanetární hmoty a vedoucím observatoře. Ve stejném roce obhájil titul DrSc. Od roku 1961 externě přednášel astronomii na Univerzitě Karlově v Praze, kde byl v roce 1966 jmenován řádným profesorem. Byl zvolen členem korespondentem Slovenské akademie věd a později Československé akademie věd . Zemřel 24. června 1980 v Praze. Hlavní oblastí vědecké činnosti Vladimíra Gutha byl výzkum meziplanetární hmoty, zejména dynamika komet a meteorických rojů. Stal se světovou kapacitou v oblasti metodiky a interpretace vizuálních pozorování meteorů. Byl zakladatelem československé meteorické školy, která se v celosvětovém měřítku získala mnoho prvenství. Věnoval se ale také dalším astronomickým problémům: od výpočtu dráhy komet přes dynamiku umělých družic až k výzkumu atmosférické extinkce. Vedl dvě expedice do SSSR za zatměním Slunce . Měl zásluhu na úspěšné účasti Československa na velkých mezinárodních projektech, jako ...
Více od autora
Vladimír Bartoš (5)
Narozen 20. 5. 1929 v Pardubicích, zemřel 9. 2. 2013. Prof., MUDr., DrSc., lékař, vědecký pracovník, práce zejména z oboru diabetologie.
Více od autora
Vladimír Babnič (6)
Dátum a miesto narodenia 14. 12. 1926 Kokava nad Rimavicou Oblasti záujmu: próza, rozhlasová tvorba, publicistika Viac o osobnosti: R. 1940 – 46 absolvoval gymnázium v Banskej Bystrici, potom začal študovať právo na Právnickej fakulte v Bratislave . Venoval sa novinárskej a redakčnej činnosti: r. 1951 – 60 redaktor a potom šéfredaktor časopisu Život, 1961 – 67 redaktor Nového slova, Světa v obrazech a Čs. tlačovej kancelárie, 1968 – 69 šéfredaktor Tatrapressu, 1972 – 90 redaktor vydavateľstva Šport. Od začiatku 50. rokov uverejňoval poviedky v časopisoch. S povstaleckou tematikou vydal román Život, láska moja a prózu Štepy pre vnukov . Medzitým vydal knihu o živote zvierat Poľovníckym chodníčkom , knižku pre deti Dravec z Katrinho brala . Naposledy vydal spomienky na udalosti v ČSR v auguste 1968 pod názvom Na večné časy , ako aj knihy Med a blen , Vo veľkej vojne malá vojna . Spolupracoval s rozhlasom i televíziou. Autor rozhlasových hier Cyrilko a Jazmín vonia v jeseni a televíznych súuťažných relácií Mladému sa svet usmieva . Okrem toho bol zostavovateľom a spoluautorom turistických sprievodcov a obrazových publikácií.
Více od autora
Vitus B Dröscher (2)
Celým jménem Vitus Bernward Dröscher. Německý biblista, spisovatel a přírodovědec - biolog v oboru zoologie.
Více od autora
Vítězslav Kollmann (4)
Narozen 24.2.1951 v Uherském Brodě. PhDr., bibliograf a knihovník, podnikatel, autor prácí z oboru historie, architektury a urbanismu na Moravě a v českém Slezsku se zaměřením na ikonografii.
Více od autora
Vítězslav Gardavský (5)
Vítězslav Gardavský byl spisovatel, dramatik, básník, voják, učitel, chalupář, řidič, skladník, dělník...a především filozof. Vítězslav Gardavský se narodil dne 24. října 1923 v Zábřehu u Ostravy. Jeho otec i matka byli učitelé. V roce 1934 nastoupil Vítězslav ke studiu na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Vítězslav byl již tehdy na svůj věk velmi talentovaný, jeho zálibou byla poezie, divadlo, film. Když v roce 1942 Vítězslav odmaturoval z latiny, řečtiny, němčiny a dalších disciplín a tím ukončil studium na gymnáziu, byl nasazen na nucené práce ve Vídni a v Lipsku. V tamějších továrnách pracoval do jara 1945. Po návratu se rozhodl pokračovat ve studiu. V letech 1945 - 1949 studoval na Karlově univerzitě češtinu a filozofii. Poté nastoupil ke krátké učitelské praxi na gymnáziích v Praze a Novém Bydžově. V dalších letech působil jako voják v hodnosti nadporučíka v Moravské Třebové a zároveň učil na zdejším vojenském gymnáziu. V roce 1951 se zde oženil a ještě téhož roku se mladé rodině narodila dcera Dagmar. Roku 1953 byl pan Gardavský přeložen na Vojenskou akademii v Brně, kde se stává asistentem na katedře mezinárodních vztahů. O dva roky později přechází na nově založenou fakultu filozofie. Od tohoto okamžiku se Vítězslav začal aktivně věnovat studiu filozofie a dějin. V roce 1956 se narodila druhá dcera Alice. Ovšem co se kariéry týče, přichází v letech 1958 - 1960 nepříjemnosti ze strany politické. Vítězslav je podroben stranickému řízení pro preferování odborných hledisek před politickými. Za trest byl v roce 1959 přeložen k pluku do Znojma. Na katedru se vrátil o rok později a to jen díky tomu, že připravil malý divadelní soubor k vítězství v celonárodní soutěži. V těchto letech se zase panu Gardavskému začíná dařit. V roce 1963 se mu podařilo obhájit kandidátskou práci „Katolicismus a Německo“ a stává se kandidátem filozofických věd. Hned nato začal pracovat na spisu Fenomén Německo, j...
Více od autora
Vítězslav Dostál (5)
Vítězslav Dostál je cestovatel a cyklista, který v letech 1994–1997 jako první Čech objel svět na kole. Narodil se jako nejstarší z pěti sourozenců. V roce 1965 dostal jako šestiletý své první kolo značky Pionýr. Dostal také žluté triko, které tehdejším klukům připomínalo cyklistickou legendu Jana Smolíka a Závod míru. Vyučil se horníkem a v letech 1977–1980 absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Opavě. V letech 1978–1980 prodělal parašutistický výcvik. Během vojenské služby začal trénovat maratonský běh. Pracoval jako mistr odborného výcviku. V prosinci 1984 se rozhodl spojit sportem získanou fyzickou kondici s touhou po cestování a začal plánovat cestu kolem světa. Inspirací mu byl český mořeplavec Richard Konkolski, který v letech 1972–1975 na své jachtě obeplul svět. Začal se věnovat cyklistice, horolezectví, triatlonu a turistice. Jako triatlonista získal v letech 1983–1986 několikrát titul Železný muž. V letech 1985–1990 se vydal na horské přechody i horolezecké výstupy v Tatrách, bulharském Pirinu a amerických Skalnatých horách. Mezi lety 1985 a 1989 také podnikl vytrvalostní cyklistické výpravy do 16 evropských zemí, během kterých najezdil okolo 10 000 km. Při plánování cesty do USA mu pomohl získat vízum Jiří Lendl, otec tenisty Ivana Lendla. Na cestu mu také daroval 500 dolarů. V roce 1990 odletěl do Los Angeles a na kole se vydal na 7 500 km dlouhou cestu napříč USA do New Yorku. V roce 1992 přejel na kole 5 000 km z australského Darwinu do Melbourne. Ve stejném roce jel na čas z Aše do Čierné nad Tisou. Vzdálenost 1 026 km ujel za 56 hodin. Během příprav na cestu prodělal asi 15 očkování a nechal si vyoperovat slepé střevo. 18. září 1994 se vydal ze Staroměstského náměstí v Praze na 59 460 km dlouhou cestu kolem světa, při níž navštívil 58 zemí pěti kontinentů. Při startu jej vyprovázeli cestovatelé Jiří Hanzel...
Více od autora
Vítězslav Bičík (5)
prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc. pedagog, vědecký pracovník, popularizátor přírodovědeckých poznatků. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého. V roce 1987 byl jmenován univerzitním profesorem pro obor zoologie. V letech 1985–1991 působil ve funkci vedoucího Katedry zoologie a antropologie. Podstatnou část profesního života tvořila vyvážená pedagogická a vědecká práce. Svůj výzkum zaměřil na studium prostorové orientace vyšších obratlovců, na monitoring těžkých kovů v populacích hmyzu ve vztahu k znečištění životního prostředí, na ekologii a taxonomii pestřenek , na studium agresivního chování dutinových hnízdičů, na problematiku hnízdního parazitizmu a na význam jezevců v lesních ekosystémech. O výsledcích své vědecké práce přednášel na mnoha mezinárodních konferencích a sympoziích. Na přírodovědecké fakultě položil základy pro výuku etologie. Je úspěšným školitelem doktorandů a předsedou státních zkušebních komisí. Od roku 1990 byl pověřen funkcí hlavního redaktora vědeckého sborníku PřF UP. Jeho publikační činnost čítá téměř dvě stovky vědeckých prací, které uveřejnil v domácích i zahraničních časopisech. Je spoluautorem dvou monografií, pěti učebnic biologie pro základní a střední školy a šesti vysokoškolských učebních textů. Je o něm známo, že jako zoolog ovládá velmi dobře i mnohé další biologické obory. Stál u zrodu a realizace první Mezinárodní biologické olympiády, která se uskutečnila na Přírodovědecké fakultě v Olomouci v roce 1990. Jako vedoucí české delegace se poté zúčastnil všech dosavadních 16 mezinárodních biologických olympiád, mezinárodní jury několikrát předsedal a proslavil své univerzitní město Olomouc prakticky na všech kontinentech. Tato jeho činnost je velmi kladně hodnocena také MŠMT ČR....
Více od autora
Vitalij Georgijevič Gubarev (4)
Ruský spisovatel a žurnalista, autor literatury pro děti.
Více od autora
Virginia Ironside (4)
novinářka, spisovatelka, první knihu vydala ve svých dvaceti letech, od té doby jich vyšlo asi 10. Žije se synem v Londýně
Více od autora
Vincenc Morstadt (3)
Vincenc Morstadt byl český malíř a kreslíř; především krajinář, vedutista, autor řady grafických listů i alb. Na Hradčanech v Praze 6 je na jeho počest nazvána ulice Morstadtova. Pocházel z původem německé rodiny. Jeho děd přišel z Bádenska, v Kolíně se oženil a po službě ranhojiče a vojenského chirurga tereziánské armády se tam usadil. Vincenc v jedenácti letech přišel do Prahy studovat na novoměstském piaristickém gymnáziu. Pokračoval studiem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jako absolvent v letech 1834-1850 působil u krajského soudu v Lokti, odkud pocházejí jeho nejstarší grafické pohledy kraje z Lokte, Karlových Varů a okolí, např. Svatošských skal na Ohři. V úřednické dráze pokračoval u soudů v Trutnově a v Hradci Králové, dožil v Praze, kde má desku v Tomášské ul. na Malé Straně. Udržoval styky s F. Palackým, V. V. Tomkem a jinými předními vlastenci. V ulicích Prahy skicoval ještě krátce před skonem. Byl specializovaný jako krajinář a vedutista - zachycoval především významné stavby, ulice a veřejná prostranství českých měst, rád je zaplňoval žánrovými figurkami měšťanů, řemeslníků či kupců. Většina prací vznikla během jeho soudní praxe, původně jako kresby tužkou, které zpravidla přenechával k provedení technikou leptu a kolorování grafikům, nebo litografům. Postupně tyto grafické listy byly spojovány do alb. Od roku 1867 se věnoval pouze malířství.
Více od autora
Vilém Mucha (5)
Vilém Mucha byl československý sportovní funkcionář, člen KSČ, předseda ČOV v letech 1951–1956, patřil k předním organizátorům tělovýchovy. Narodil se v rodině Václava Muchy, strojníka ve Strážnici a jeho manželky Marie, rozené Březinové. V roce 1916 vystoupil z církve. Od mládí se věnoval organizaci tělovýchovného hnutí; patřil mezi zakladatele FDTJ a v roce 1921 se stal jejím ústředním tajemníkem. V letech 1939–1945 byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Byl aktivním členem KSČ, již na jejím VIII. sjezdu v roce 1946 byl zvolen do ústřední revizní komise. Od roku 1950 do roku 1952 byl náměstkem předsedy Státního úřadu pro tělesnou výchovu a sport. V roce 1967 byl nejstarším členem předsednictva ČSTV. Byl mezi první desítkou vyznamenaných čestným titulem Zasloužilý pracovník v tělesné výchově a sportu, obdržel jej 11. prosince 1953. Obdržel též Řád Klementa Gottwalda, Řád republiky a medaili Jiřího Františka Chaloupeckého.
Více od autora
Vilém Lorenc (3)
Vilém Lorenc byl český architekt, památkář a urbanista. Studoval práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy a architekturu na Českém vysokém učení technickém. V letech 1933–1939 byl asistentem Antonína Engela na fakultě architektury. Svou doktorskou práci zpracoval na téma Díla architekta Františka Ignáce Prée. V roce 1949 byl jedním z iniciátorů založení Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů , který rovněž vedl. Byl autorem odborných publikací z oblasti dějin architektury a urbanismu. Zemřel roku 1978 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Více od autora
Viktor Nikodém (4)
Viktor Nikodem byl český malíř, výtvarný kritik a legionář. Jeho otcem byl Vilém Nikodém, matkou byla Sofie Nikodémová, narodil se v domě na třebíčské Litoltově ulici. V roce 1921 se oženil s Boženou Kužmovou z Litovle. Zemřel v roce 1958 na nemoc spojenou s chrlením krve. Vystudoval tzv. obecnou školu v Třebíči, kde také pokračoval na gymnáziu, po vystudování gymnázia vystudoval germanistiku na Univerzitě Karlově v Praze , kdy v rámci studia strávil semestr na Vídeňské univerzitě a semestr na univerzitě v Nice. Po ukončení studií narukoval k jihlavskému 14. pluku a s ním odešel do Halle v Tyrolsku, v roce 1916 byl převelen na Ruskou frontu, kde byl zajat. V roce 1917 vstoupil do československých legií a byl zařazen do 6. a později do 7. pluku, kde se opět setkal se spolužákem z gymnázia Janem Syrovým. V roce 1918 přešel do fotografického oddělení štábu Československé armády a pokračoval v cestě do Vladivostoku spolu s dalšími vojáky. V té době se rozhodl, že se stane malířem. V roce 1920 se z Vladivostoku spolu s 6. plukem vrátil do ČSR a posléze nastoupil jako výtvarný poradce do Památníku odboje. Mezi měsíci únorem a květnem v roce 1921 proběhla v prostorách památníku odboje výstava výtvarných prací legionářů, po výstavě byla vydána publikace "Československé legie v Rusku – Malířské dokumenty". Ve službách památníku odboje působil až do roku 1925, kdy odešel jako štábní kapitání do výslužby. Po odchodu do civilu se stal redaktorem kulturní rubriky listu Národní osvobození, kde působil do roku 1948. Mezitím se věnoval redakci článků mimo jiné v časopise Volné směry, Zvěrokruh a podobně. Stejně tak se věnoval monografiím především s výtvarnou tematikou. Soubor jeho díla je uložen v Muzeu Vysočiny v Třebíči.
Více od autora
Viktor Lazlo (1)
Viktor Lazlo je belgická zpěvačka a herečka grenadského a martinského původu, která se narodila 7. října 1960 v Lorientu ve Francii jako Sonia Dronier. Své umělecké jméno převzala od postavy Victora Laszla v klasickém filmu "Casablanca". Lazlo se poprvé mezinárodně proslavila svým vlastním albem " Viktor Lazlo " v roce 1987, které obsahovalo hit "Breathless". Je známá svým sofistikovaným popem a jazzem inspirovaným stylem, který během své kariéry předvedla na mnoha albech.
Více od autora
Viktor Dvorský (6)
Viktora Dvorského lze právem označit za zakladatele české antropogeografie. Absolvent gymnázia v Žitné ulici se sice nejdříve zapsal na právnickou fakultu pražské Karlovy univerzity , později ho ale zlákalo studium geografie. Školní vědomosti doplňoval poznáváním reálií při svých četných cestách především na Balkán a coby milovník hor také do alpských zemí. Takto získal i podklady pro disertační práci Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory, s níž r. 1907 ukončil studia na filozofické fakultě. Pokračoval ročním studiem na univerzitě v Berlíně a poté nastoupil jako asistent do Geografického ústavu UK. Na právech nabyté znalosti národohospodářské problematiky však uplatnil i v novém oboru. Jako první se totiž začal systematicky věnovat sociální, sídelní a hospodářské geografii. Již v roce 1910 publikoval v Machátově Ilustrovaném zeměpise syntetickou studii Všeobecný životopis člověka. Ve stejném roce se habilitoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru geografie se zvláštním zřetelem k zeměpisu člověka. Druhou a třetí dekádu 20. století můžeme považovat za vrchol Dvorského odborné kariéry. Nejen že se v této době úspěšně habilitoval jako docent hospodářského a obchodního zeměpisu na Vysoké škole technické v Praze , účastnil se mezinárodního kongresu geografů v Římě a podnikl několik dalších cest na Balkán, ale po vypuknutí války a několika neúspěšných pokusech o emigraci z Rakousko-Uherska se vrátil do Prahy, kde se stal členem sdružení Národ a navázal kontakt s domácím odbojem. Začal sám vytvářet svou představu o ideální podobě samostatného československého státu. Poprvé ji zveřejnil r. 1917 ve formě mapy Československa, kde jako základ pro určení hranic použil přirozené kotliny. Jeho návrh byl v mnoha směrech smělejší než pozdější reálná hranice; především co se týče Maďarska, kde navrhoval posunutí jihovýchodní hranice až k pohoří Mátra. Stranou však nechával Podkarpatskou Rus, na kterou tehdy čeští politikové ostatn...
Více od autora
Viktor Arnar Ingólfsson (4)
Narození 12. dubna 1955 Akureyri Spisovatel detektivek. Žije v Reykjavíku, je ženatý a má dceru jakož i nevlastní dceru. Civilním povoláním je inženýr, toto povolání stále vykonává pro správu islandských silnic. Dvakrát byl nominován na cenu Skleněný klíč. Podle jeho příběhů natočil islandský režisér Björn Br. Björnsson roku 2008 televizní seriál Mannaveiðar.
Více od autora
Viera Gründlerová (6)
Překladatelka z francouzštiny a autorka francouzsko-slovenských a slovensko-francouzských slovníků.
Více od autora
Veronika Šikulová (6)
Veronika Šikulová sa narodila 15.marca 1967 v Modre. Vyštudovala žurnalistiku na FFUK, pracovala v Literárnom týždenníku, Novom čase a v múzeu Ľudovíta štúra v Modre. v súčasnosti je zamestnaná v Malokarpatskej knižnici v Pezinku. Debutovala zbierkou kratučkých próz Odtiene, za ktorú dostala cenu Ivana Kraska. Po nej nasledovali Z obloka a Mesačná dúha. Svojim, ale aj iným deťom venovala veselú knižku pre deti To mlieko má horúčku. Niektoré jej prózy vyšli v zborníkoch v Rakúsku, časopisecky publikovala v Srbsku a Poľsku. V domácich literárnych periodikách ste mohli čítať jej poéziu. Má dve deti a žije v Modre za zelenou bránou.
Více od autora
Veronika Salminen (3)
Narozena v roce 1976. Mgr., Ph.D., komparativní historička a politoložka, zaměřená na střední a východní Evropu, téma politické kultury, politické komunikace. Působí ve Finsku.
Více od autora
Veronika Hájková (4)
Veronika Hájková vystudovala Fakultu žurnalistiky Karlovy univerzity. Dlouho pracovala jako rozhlasová redaktorka, mimo jiné seznamovala osamělé duše v pořadu Šance pro lásku. Rádio opustila kvůli místu v České televizi - zde začala psát scénáře pro známou relaci Chcete mě?. Nyní pracuje jako televizní dramaturgyně a scénáristka. V roce 2012 vydala humoristickou knihu Pes ve městě, jež je inspirována jejími zkušenostmi nejen s pejsky.
Více od autora
Veronika Fiedlerová (5)
Narozena 1985. Autorka detektivního románu. Vystudovala žurnalistiku a mediální studia na UPOL, poté pracovala v PR a marketingu.
Více od autora
Veronika Bumberová (6)
Ing., absolventka podnikatelské fakulty, vysokoškolská pedagožka v oboru drobného podnikání a managementu.
Více od autora
Věra Toběrná (4)
Narozena 23.2.1928 v Praze. CSc., asistentka katedry biologie, publikace z oboru botaniky.
Více od autora
Vera Schauber (4)
V Německu žijící autorka křesťanské literatury, zejména knih o světcích.
Více od autora
Věra Němotová (5)
Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Peigerová, provdaná Němotová, byla česká spisovatelka a autorka televizních scénářů. Podle jejího románu byl natočen například film Eva tropí hlouposti. Narodila se v Praze–Podolí, v rodině Vavřince Peigera , který se postupně vypracoval z účetního a disponenta až na ředitele firmy Česká cukerní. Po základní škole vystudovala gymnázium v Praze-Dejvicích. Po maturitě ještě dva roky studovala externě na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde získala státnice z němčiny, francouzštiny a ruštiny. V dubnu 1935 se provdala za Bohumila Němotu , majitele likérky; svatba se konala v žižkovském kostele sv. Prokopa. Po sňatku žili manželé Němotovi na zámku Sudovice u Nového Knína, měli dvě dcery, Felicii a Ivanku. Psát začala už na gymnáziu, ve svých šestnácti letech. Do povědomí lidí vstoupila díky filmu režiséra Martina Friče Eva tropí hlouposti , který byl natočen podle jejího námětu – knihy Patsy tropí hlouposti. Po roce 1948 nemohla až do konce 60. let publikovat a pracovala jako úřednice a účetní v Novém Kníně, Dobříši a Praze. Od roku 1957, kdy vyhořel zámek Sudovice, žila v Praze. Je pohřbena v Novém Kníně. Díla Fan Vavřincové mají výlučně zábavný charakter. Často se jednalo o románky pro ženy a dívky. Humor, nadhled a laskavost jejích příběhů si získaly širokou oblibu. Značnou část prací uveřejnila pod vlastním jménem Věra Němotová. Pseudonym Fan Vavřincová vznikl z otcova křestního jména Vavřinec a častého rodinného křestního jména František. Pod druhým pseudonymem Anna Lorencová vydala dívčí román Divoška Kim. Od roku 1936 se její příspěvky objevovaly v řadě časopisů, jako např. List paní a dívek , Pražanka, Ahoj, Pražský ilustrovaný zpravodaj, ...
Více od autora
Věra Kistlerová (3)
Věra Kistlerová byla americká skladatelka, hudební pedagožka a spisovatelka českého původu. Matka Věry Polenové byla švadlena a otec pracoval jako železničního zřízenec. Během jejího dětství rodina žila v Plzni, kde Věra chodila do měšťanské školy, od roku 1944 bydleli ve Volyni. V roce 1947 se vdala za amerického občana Thomase C. Kistlera a odešla s ním do Darlingtonu v Jižní Karolíně. V roce 1949 se stala americkou občankou. Vystudovala hudební obor na Coker College v Hartsville a na University of South Carolina v Kolumbii . V roce 1987 získala na stejné univerzitě titul doktora hudebních umění. Doktorskou práci napsala o Bohuslavu Martinů. Pracovala jako učitelka hudby a složila kolem 40 sborových a sólových děl založených na básních známých básníků vč. Reinera Maria Rilkeho, Robert Frosta a jejích vlastních textech , Once a Year At Christmas, Mary's Lamb, Marching With the River, A Rilke Trilogy, Good Night, Beloved) a několik komorních a orchestrálních děl. Publikovala také tři romány a básně, eseje a povídky v literárních časopisech ve Spojených státech, Kanadě a Evropě. Aranžovala také české národní písně. V Československu její prózy vyšly v 80. letech v časopisech Vlasta a Kmen. K jejím dalším česky vydaným dílům patří například Sladké putování , líčící začátky prosazování integrace bílých a černých dětí na dříve segregovaných školách v malém jižanském městě, nebo další povídková kniha Ptáci jednoho peří , popisující životní střety, jež pramení z jižanského tradicionalismu až konzervatismu. V roce 1983 získala výroční cenu nakladatelství Melantrich za knihu povídek Hluché fialky, ve kterých popisuje přistěhovalecký život válečných nevěst. V tomto článku byl použit překlad textu z člán...
Více od autora
Věra Fojtová (6)
Narodila se 3. července 1947 v Novosedlech na Moravě jako nejstarší z pěti dětí. Po maturitě na mikulovském gymnáziu působila jako vedoucí Střediskové knihovny v Kloboukách u Brna a dálkově vystudovala knihovnickou nástavbu na Střední knihovnické škole v Brně. Od roku 1973 žila třicet let v Brně, kde vychovala dceru a syna a pracovala v oblasti kultury a jako redaktorka časopisu ochrany přírody a krajiny Veronica. Psát básničky začala už na základní škole jen tak pro potěšení blízkých, publikovat poezii a drobné povídky v novinách a časopisech až od středoškolských studií. Poněkud pozdním knižním debutem byla až na začátku 90. let básnická sbírka Klíče, po ní následovaly detektivní příběhy Smrt přičinlivého fotografa a Smrt bezstarostné milenky, baladický román o osídlování jihomoravského pohraničí Odpusť nám jejich viny, který pro televizi přepsala i jako filmový scénář, román pro dívky Tanec v kopřivách a v knize povídek českých autorek Nevěry je zastoupena povídkou Nevěra je SLZA. V nakladatelství MOBA dosud vyšly detektivní příběhy Padlí andělé, Osudná smyčka lásky a Zlatá klec – v edici Inspektor Martin Rust, historické příběhy z let 1526-1620 Z pamětí krevních písařů, v edici Původní česká detektivka detektivní román Sanatorium smrti a v roce 2006 román pro ženy Zástava náhradního srdce.
Více od autora
Věra Danielovská (7)
Narozena 3.11.1942 v Praze. PaedDr.,pedagožka, autorka učebnic vlastivědy a prvouky.
Více od autora
Věněk Silhán (2)
Narozen 12. 2. 1927 v Kněževsi , zemřel 9. 5. 2009 v Praze. Prof., Ing., CSc., politik, ekonom, vysokoškolský pedagog, autor ekonomických prací.
Více od autora
Vendula Krejčová (2)
Narozena 31. 8. 1975 v Praze. Televizní redaktorka, moderátorka a dramaturgyně.
Více od autora
Věnceslav Havlíček (6)
Narozen 27.9.1894 v Českých Budějovicích, zemřel 30.3.1976 v Praze. Sokolský pracovník a novinář, redaktor, sokolská literatura.
Více od autora
Vavro Šrobár (5)
Vavro Šrobár byl slovenský lékař, politik, ústřední postava meziválečné slovenské politiky v Československu, od roku 1935 profesor Komenského univerzity v Bratislavě v oboru sociálního lékařství. Vavro Šrobár studoval na gymnáziích v Ružomberku, Levoči a Banské Bystrici. Po vyloučení ze všech škol v někdejším Uhersku kvůli panslavistické agitaci dostudoval na gymnáziu v Přerově v roce 1888. Po maturitě odešel studovat na lékařskou fakultu Karlovy univerzity do Prahy. Zde se zapojil do práce v spolku Detvan. Pod vlivem T. G. Masaryka se stal čechoslovakistou a patřil mezi Masarykovy skalní stoupence. Udržoval také kontakty s radikálně naladěnými studenty v české Omladině. V roce 1898 začal ve spolupráci s Pavlem Blahou vydávat slovenský časopis Hlas; jeho poslední dva ročníky už redigoval sám. Roku 1906 kandidoval do Uherského sněmu. Do roku 1918 působil jako lékař v Ružomberku. Ružomberok se díky němu stal centrem slovenské politické aktivity, protikladem tzv. martinské skupiny. V roce 1918 byl za své politické aktivity krátce internován. Od roku 1918 byl členem Národního výboru československého a jménem Slováků podepsal v říjnu 1918 zákon o zřízení československého státu. V první Československé republice byl zprvu poslancem Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu , posléze za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu, tedy za agrárníky, se kterými Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. V letech 1925–1929 byl předsedou poslaneckého klubu poslanců agrární strany. Stal se také prvním ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, jehož úkolem bylo zajistit politické a administrativně právní začlenění Slovenska do nové republiky , kromě toho byl ještě ministrem školství a národní osvěty . V letech 1925–1935 byl za agrární stranu senátorem Národního shromáždění ČSR. Postupně se ...
Více od autora
Václav Votruba (6)
Václav Votruba byl přední český teoretický fyzik, je považován za zakladatele teorie elementárních částic v Československu a za prvního českého vědce, který se zabýval kvantovou fyzikou a systematikou elementárních částic a za zakladatele teorie elementárních částic v Československu. Je také označován za učitele českých teoretických fyziků. Václav Votruba se narodil 19. prosince 1909 v Slavětíně v okrese Louny, kde také chodil do obecné školy. Poté jezdil sedm let na České státní reálné gymnázium v Lounech. Po maturitě byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy na obor matematika a fyzika. Získal stipendium a od čtvrtého ročníku při studiu pracoval jako vědecký pomocník na Ústavu a semináři pro teoretickou fyziku. V roce 1933 složil státní učitelskou zkoušku se způsobilostí na střední školy, ale čtyři roky se mu nepovedlo získat odpovídající zaměstnání. Po vykonání vojenské prezenční služby se vrátil na místo pomocné vědecké síly a finance získával kondicemi a záskoky za nemocné učitele na různých středních školách v Praze. V roce 1936 se oženil s Kamilou Tauchmannovou. V roce 1937 získal místo "zatímního profesora" na Benešově gymnáziu v Londýnské ulici. V roce 1941 byl úředním pokynem přesunut do Ústředního ústavu meteorologického v Praze, kde pracoval do roku 1943. Poté mohl učit na gymnáziu v Křemencově ulici, ale v roce 1944 byl totálně nasazen a pracoval na opravách vinohradského železničního tunelu. V květnu 1945 se stal asistentem Ústavu pro teoretickou fyziku . S ohledem na veliké množství studentů po válečné pauze přijatých ke studiu byla hlavní náplní jeho práce pedagogická činnost, kterou musel zvládnout pouze ve spolupráci s profesorem Trkalem a Miroslavem Brdičkou. Práce v ústavu po válce znamenala i další aktivity, ...
Více od autora
Václav Vokálek (2)
Narozen 13. 10. 1956. Autor dopisů ze základní vojenské služby u Železničního vojska.
Více od autora
Václav Vincenc Mašek (3)
Václav Vincenc Mašek , známý též jako Wenzel Vinzenz Masek , byl český hudební skladatel a varhaník, který působil na konci 18. a na počátku 19. století. Je uznáván pro svůj přínos české hudbě v období klasicismu. Mašek byl plodným skladatelem, mezi jeho díla patří opery, symfonie, komorní hudba a skladby pro klávesové nástroje. Proslul také svou pedagogickou činností; byl autorem klavírní metody, která byla ve své době hojně využívána. Maškova hudba se vyznačuje klasickým stylem své doby, s jasnými strukturami a melodickými liniemi. I když není tak známý jako někteří jeho současníci, Maškovo dílo zůstává důležitou součástí českého klasického hudebního dědictví. Co se týče konkrétních zmíněných alb, nejsou k dispozici žádné snadno dostupné informace potvrzující jejich výrobu nebo vydání Václav Vincenc Mašek .
Více od autora
Václav Ventura (5)
doc. ThDr. Václav Ventura, Th.D. Studium: 1970 - 82 - studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze, t.č. v Litoměřicích, Universitas vitae , studium na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1982 - státní závěrečné zkoušky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1997 - obhajoba disertační práce De votis monasticis. Elementa biblica et philosophica na Evangelické teologické fakultě v Praze Zaměstnání: 70. a 80. léta - zdravotnický pracovník, vychovatel mentálně postižených, pracovník na archeologickém výzkumu , knihovník od 1990 - redaktor Teologických textů, odborný asistent na 1. lékařské fakultě UK v Praze , odborný asistent na CM teologické fakultě UP Olomouc , 2001 - habilitace na CMTF UP v Olomouci, habilitační práce: Jan Evangelista Urban. Sonda do české teologie a spirituality, od 2002 - vedoucí katedry filosofie a patrologie CMTF UP v Olomouci.
Více od autora