Všichni Autoři a témata

Lothar Steinmetz (1)

Německý publicista.

Joaquim Chavarria (1)

Španělský profesor keramiky a sochařství, publikace v oboru.

Jeroným Janíček (1)

Jeroným Janíček je český publicista a moderátor pražského Radia 1, kde od roku 1998 připravuje pravidelný diskusní pořad Zátiší. Ačkoli se jedná veskrze o profilový pořad, v jeho patnáctileté historii měl zatím největší ohlas kontroverzní rozhovor s tehdejším předsedou vlády Jiřím Paroubkem o policejním zásahu vedeným proti návštěvníkům CzechTeku v roce 2005. Janíček pracoval též jako hlasatel Českého rozhlasu, Rádia Nová Alfa a Rádia Classic FM. V letech 1998-2000 vytvářel každý týden dvouhodinový experimentální diskusní pořad Mezi psem a vlkem, a to v dnes již zaniklém Rádiu Limonádový Joe. V rozmezí let 1995-2000 zrealizoval několik večerů beatnické poezie, ale také ojedinělý Literární večer Radia 1 v pražském klubu Roxy. Podílel se na vydání almanachu české poezie a prózy pod názvem Jedním uchem dovnitř - literární tucet Radia 1 a revue Labyrint . Společně s moderátorem Radia 1 a bubeníkem skupiny Decline Jerry Žákem vydal nahrávku vlastní undergroundové poezie Prase a já . Napsal knihy Černá záchranka , Přerušený rozhovor s Václavem Klausem , dále knižní rozhovor s předním českým popularizátorem psychiatrie Cyrilem Höschlem, nazvaným Kde bydlí lidské duše a publikaci Když úzkost bolí . Za knihu o úzkostných poruchách obdržel v roce 2009 Literární cenu České neuropsychofarmakologické společnosti. V roce 1999 vytvořil pro Českou televizi námět k 11dílnému dokumentárnímu cyklu Bílé vrány, zachycujícím mediálně málo známé osobnosti české vědy. Publikoval rozsáhlé texty o úzkostných poruchách v Revue pro psychoterapii Konfrontace. Zabývá se také editorskou činností. V roce 2006 připravil ve spolupráci s nakladatelstvím Labyrint knihu o historii žižkovského Paláce Akropolis, jejíž těžiště tvoří rozhovory se zakladateli této významné nezávislé hudební scény . Na knihu rozhovorů o Akropoli navázal v květnu 2009 vydáním rozsáhlé mo...

Zdeněk Deyl (1)

Narozen 5.2.1902 v Třesovicích u Hradce Králové. Autor próz pro mládež.

Markéta Jablonská (1)

Narozena 1.12.1920 ve Vídni, zemřela 1.8.2001. MUDr., DrSc., doc. vnitřního lékařství. Gastroenteroložka.

Frederick Moore (1)

Americký spisovatel dobrodružných románů, zahraniční korespondent amerických a anglických novin .

Alena Lobovská (1)

Narozena 28.10.1936 v Plzni. Doc., MUDr., CSc., lékařka, práce z oboru infekčních a tropických nemocí, zejména o malárii.

David Kužel (1)

prof. MUDr. David Kužel, CSc. je gynekolog a porodník. Pracuje jako zástupce přednosty pro gynekologický úsek ve Všeobecné fakultní nemocnici U Apolináře a přednáší na 1. lékařské fakultě UK a též i Lékařské fakultě v Plzni. Je autorem knih z oboru.

Jiří Kaliba (2)

Narozen 30.9.1916 v Praze. Režisér Divadla Spejbla a Hurvínka, autor divadelních her.

Julian Bell (1)

Julian Bell je synovec slavného anglického básníka Juliana Hewarda Bella . Julian Bell, anglický malíř a spisovatel, se narodil v roce 1952 v Londýně, v rodině s výraznými uměleckými kořeny, jeho otec byl keramik a spisovatel Quentin Bell a jeho babička malířka Vanessa Bellová. Dětství prožil v Newcastlu a Leedsu, v letech 1970–1973 studoval v Oxfordu anglickou literaturu na koleji Magdalen, kde získal bakalářský titul, pokračoval ve studiu v Londýně na umělecké škole City & Guilds. Od poloviny roku 1970 se živil v podstatě jako malíř, maloval na zakázku především portréty, hospodské znaky, krajiny, nástěnné malby, knižní ilustrace a svoji práci vnímal jako přípravu na studium uměleckých škol. Po ukončení studia pokračuje ve výtvarné práci, od roku 1990 začíná psát pro přílohu Současní malíři listu The Guardian o práci jiných současných malířů, později je spolupracovníkem redaktora nakladatelství Macmillan Publisher, od roku 1993 vystavuje svá díla ve Francis Kyle Galerie. V období 1997–2008 vyučuje v Londýně na uměleckých školách, současně stihl napsat a vydat několik básní a začít pracovat na své knize Zrcadlo světa: Nová historie umění, kterou dokončil a kterou vydalo v říjnu 2007 nakladatelství Thames & Hudson.

Suzi Malin (1)

Anglická malířka, portrétistka.

Emma Forrest (1)

Emma Forrest je britsko-americká novinářka, spisovatelka a scenáristka. Narodila se v Londýně v židovské rodině. Její matka, Judy Raines, byla také spisovatelka. Její spisovatelská kariéra začala ve 13 letech, kdy napsala článek do londýnských noviny London Evening Standard. Později dále publikovala ve Vogue, Vanity Fair, Harper’s Bazaar, Time Out, The Guardian, NME, Interview and Blackbook, kde přispěla rozhovory s celebritami jako Snoop Dogg a Brad Pitt. Napsala tři novely: Namedropper , Thin Skin , Cherries in the Snow . V červnu 2012 si vzala herce Bena Mendelsohna v Los Angeles, kde v současné době žije.

Slavomil Daněk (2)

Slavomil Ctibor Daněk byl evangelický duchovní, teolog a vysokoškolský pedagog. Do obecné školy chodil v Lounech a maturoval na olomouckém gymnáziu. V letech 1904 – 1906 studoval teologii v Basileji, kde patřil mezi jeho učitele především Bernhard Duhm. Ten jej také jako přední reprezentant Wellhausenovy historicko-kritické školy pravděpodobně inspiroval k zaměření na studium Starého zákona. Jeho fotografie také stála na Daňkově pracovním stole. Daněk musel absolvovat jako každý český bohoslovec ve Vídni . Vídeňským starozákoníkem byl v té době Ernst Sellin. Dne 22. května 1908 vykonal S. C. Daněk zkoušku opravňující jej k vyučování na středních školách Rakousko-Uherska a stal se kandidátem evangelické teologie h.v. Vikářskou zkoušku Examen pro ministerio složil 20. října 1908 v Brně. V listopadu téhož roku se stal vikářem čáslavského faráře Františka Kozáka. Čáslavským vikářem byl mezi lety 1908 a 1909. Následujícího roku nastoupil v reformovaném sboru v podkrkonošském Libštátě a 23. dubna 1914 zde byl potvrzen jako farář. Daňkova žena popisuje velmi poutavě ve svých vzpomínkách léta strávená v Podkrkonoší, jmenuje návštěvníky fary, členy sboru i místa, kam S. C. Daněk vyrážel na návštěvy, do kazatelských stanic či vyučovat náboženství. K libštátskému sboru H. V. patřila totiž i Stará a Nová Paka, Lomnice nad Popelkou, Jičín, Turnov, Liberec a Jablonec nad Nisou. Protože v té době bylo nádraží až v Košťálově, většinu cest absolvoval Daněk na kole. V roce 1910 se S. C. Daněk rozhodl pokračovat ve studiu, tentokrát však již v Čechách, na pražské filozofické fakultě. V té době studoval u profesorů Drtiny, Čády, Masaryka, Krejčího, Peroutky. Taktéž zde přednášeli R. Dvořák , J. Bidlo, R. Růžička , J. Zubatý, F. Groh, Novák, Vysoký, Janko a jiní. Rigorózní zkoušku složil roku 1917, a...

Václav Ivičič (1)

Narozen 28. 9. 1893 v Hovoranech u Hodonína, zemřel 21. 12. 1979 v Trenčíně. Příslušník československých legií v Rusku, důstojník. Práce v oboru československých moderních dějin.

Zuzka Selecká (1)

Slovenská lidová umělkyně.

Peter Albright (1)

Americký lékař, zaměřený na alternativní léčbu. Publikace v oboru.

Jan Týnský (1)

Karel Hlubuček (1)

Narozen 1. 1. 1905 v Pardubicích, zemřel 18. 3. 1968 v Trhových Svinech. Původně zubní lékař, pracovník památkové péče v Trhových Svinech, v 50. letech odsouzen v zinscenovaném procesu a uvězněn. Autor několika novel a románů.

Martin Strouhal (1)

Martin Strouhal je český kameraman a režisér televizních dokumentů. Snaží se popularizovat osobu Jana Eskymo Welzla. Mimo Welzla realizoval další projekty s Českou televizí, iDNES TV, Českým rozhlasem, TV NOE a pořady jako Babylon, Dobré ráno, Toulavá kamera apod. Stál u zrodu projektů charity na Haiti a účastnil se první mise z České republiky do této země. Mnoho energie vložil do vzniku zábřežské televize. Martin Strouhal se zabýval námětem, scénářem, kamerou a režií. Český rozhlas

T Hardt-Pokorný (1)

Stanislav Kodym (1)

Filip Stanislav Kodym byl český lékař, přírodovědec, odborný spisovatel, novinář a politik. Napsal množství úspěšných populárně-vědeckých spisů, zejména v oblasti biologie, fyziky, chemie, zemědělství a zdravotnictví, psaných jasným a prostým slohem bez zbytečných cizích slov. V letech 1852-62 řídil Hospodářské noviny, hojně čtené na venkově a zaměřené na šíření poznatků vědy a techniky; v době Bachova absolutismu měly i kulturní a politický význam. Poté se stal redaktorem časopisu Hlas; za uveřejnění pobuřujícího článku byl r. 1868 odsouzen ke třem měsícům vězení. Zasedal jako poslanec v českém sněmu. Propagoval vzdělání širokých vrstev přísnou výchovou dětí a zakládáním opatroven a obecních knihoven. Ke konci života byl velmi oceňovaný pro své čtyřicetileté úsilí o kulturní povznesení českého národa.

Melvin L DeFleur (1)

Michael Kunczik (1)

Michael Kunczik se narodil v roce 1945 v saském Colditzu. Studoval hospodářské a sociální vědy v Kolíně nad Rýnem, kde v roce 1971 obhájil svou diplomovou práci o obyvatelstvu. Doktorát z politických věd získal taktéž v Kolíně, a to v roce 1974. O osm let později byl habilitován profesorem. Od roku 1972 do roku 1974 působil jako vědecký asistent na Výzkumném institutu sociologie na kolínské univerzitě. Od roku 1975 sedí v akademické radě Sociologického semináře bonnské univerzity. V akademickém roce 1980/81 vyučoval na Institutu pro publicistiku na univerzitě v Münsteru. Poté vystřídal několik dalších univerzitních pracovišť v Mohuči, Berlíně či Hohenheimu. Od roku 1987 je profesorem publicistiky na univerzitě Jana Gutenberga v Mohuči a je zároveň jedním z předních současných německých mediálních analytiků. Svou vědeckou dráhu započal v polovině sedmdesátých let a systematicky se věnuje tematice násilí v médiích. V osmdesátých letech k tomu přidal syntetizující práce z teorie masové komunikace a především sociologické analýzy z oblasti veřejného mínění a public relations. Publikoval více než stovku článků a studií a taktéž řadu monografií. Je členem několika mezinárodních společností pro výzkum médií a komunikace.

Judy Brittain (1)

Alan Axelrod (1)

Americký profesor angličtiny a historie.

Walther Thiede (1)

Dr. Walther Thiede byl německý ornitolog. Narodil se v Berlíně, zemřel v Kolíně nad Rýnem. V roce 1940 vystudoval farmacii, v roce 1964 biologii v Bonnu u profesora Günthera Niethammera, významného ornitologa. Psal i překládal knihy o ptácích, které vycházely i v zahraničí . Udržoval kontakty s ornitology po celém světě, byl čestným členem Společnosti saských ornitologů.

František Kysela (1)

František Kysela byl český malíř, grafik a průmyslový a scénický výtvarník a pedagog. Jeho otec byl státní úředník, matka pečovala o sedm dětí. Později byl otec přeložen z Kouřimi do Prahy, kde František navštěvoval gymnázium. V letech 1900–1904 a 1905–1908 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Karla Vítězslava Maška, mezi lety 1904–1905 na AVU u Hanuše Schwaigera. Absolvoval studijní cesty do Německa, Francie, Itálie, Holandska a Anglie. Po roční vojenské službě byl zaměstnán v tiskárně. Tam se začal zajímat o typografii a výtvarnou úpravu knih. V roce 1913 se stal pedagogem UPŠ v Praze, v roce 1917 profesorem, od roku 1921 zde vedl nově založenou speciální školu pro užitou grafiku, v letech 1924–1926 a 1930–1932 působil v pozici rektora. Ve třicátých letech se věnoval převážně pedagogické práci. Na škole zavedl například studium oboru mozaikářství. Významný byl i jeho podíl na vývoji českého loutkářství. Jako pedagog VŠUP ovlivnil svým zájmem o loutkové divadlo celou řadu pedagogů a posluchačů školy. K jeho žákům mj. patřili Josef Skupa, Ladislav Sutnar, Karel Svolinský. V roce 1919 se oženil s Olgou Krausovou a v následujícím roce se mu narodil jediný syn Jiří Stanislav. František Kysela zemřel 20. února 1941 po těžkém záchvatu mozkové mrtvice. Jeho žena a syn se za druhé světové války aktivně zapojili do odboje, oba zahynuli v koncentračním táboře Osvětim. František Kysela byl nejen malířem, ale především všestranným výtvarníkem. Většina jeho prací spadá do období národního dekorativismu, v jeho stylu se mísí prvky lidového umění, art deco a secese. Spolupracoval často s architekty Pavlem Janákem a Josefem Gočárem zejména na návrzích výmalby interiérů. V interiérech tvořil pestré nástěnné malby, navrhoval ale i bytový textil, hlavně koberce a gobelíny. Příkladem jsou vila továrníka Sochora ve Dvoře Králové a vstupní hala Hořovského vily v Hodkovičkách. Navrhoval textilie, koberc...

Jutta Treiber (1)

Rakouská spisovatelka.

Nava Semel (1)

Nava Semel byla izraelská spisovatelka, dramatička a překladatelka. Nava Semel se narodila v Jafo Mimi a Jicchaku Arcimu, kteří přežili šo'a. Její dědeček z matčiny strany byl Me'ir Šapira, významný chasidský rabín, a její nejstarší bratr je zpěvák Šlomo Arci. Ona samotná vystudovala dějiny umění na Telavivské univerzitě. Provdala se za No'ama Semela, ředitele telavivského divadla Kameri. Semel publikovala celkem šestnáct knih a čtyři dramata. V centru její tvorby stojí dospívající Izraelci, kteří zápasí s izraelskou identitou a stigmaty minulosti, zejména se šo'a. Působila také v radě institutu Masu'a , jenž sídlí v kibucu Tel Jicchak a zabývá se studiem šo'a. V tomto článku byl použit překlad textu z článku נאוה סמל‎ na hebrejské Wikipedii.

Marek Krejčí (1)

Narozen 1976. Historik umění, práce z oboru.

Josef Sup (1)

Narozen 24.8.1910 v Uhelné Příbrami u Chotěboře, zemřel 16.7.1980 v Praze. PhDr., diplomat, literární kritik, překladatel z francouzštiny, spis o Africe.

Ernest Borneman (1)

Ernst Wilhelm Julius Bornemann narozen v Berlíně byl německý spisovatel zločinu, filmař, antropolog, etnomuzikolog, jazz hudebník, jazz kritik, psychoanalytik, sexuolog, a oddaný socialista. Všechny tyto různé zájmy, jak tvrdil, měly společné kořeny v jeho celoživotní neukojitelné zvědavosti. Od 1982-1986 byl prezidentem Německé společnosti pro sociálně vědeckého výzkumu sexuality. V roce 1990 mu byla udělena Magnus Hirschfeld medaili pro sexuální vědu.

Alexej Bálek (1)

Narozen 1921. Pracovník Ekonomického ústavu Československé akademie věd, práce z oboru.

Vladimír Rolko (1)

Narozen 12.10.1899 v Martině, zemřel 29.7.1971 v Jamníku. Slovenský básník, publicista, archivář a evangelický farář.

Rudo Brtáň (4)

Narodil sa 9. oktobra 1907 v Hybiach v rolnickej rodine. Zomrel 4. aprila 1998. Do ludovej skoly chodil v rodisku, zmaturoval roku 1927 na Gymnaziu v Liptovskom Mikulasi. V rokoch 1927-1932 studoval slavistiku a germanistiku na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe a Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Po skonceni vysokoskolskych studii sa stal stredoskolskym profesorom a v rokoch 1932-1944 postupne ucil na gymnaziach v Martine, Bratislave, Trnave a znova v Martine, s vynimkou rokov 1937-1938, ked bol na stipendijnych pobytoch v Polsku a Juhoslavii. Aktivne sa zucastnil v SNP. Po oslobodeni zacal pracovat na poverenictve skolstva, no od februara 1946 sa stal referentom slovenskeho oddelenia Matice slovenskej v Martine. V septembri 1949 presiel pracovat do Literarnovedneho ustavu SAV v Bratislave. V auguste 1951 sa vratil do Matice slovenskej v Martine a ako vedecky pracovnik tu posobil cele desatrocie. Roku 1961 odisiel spat do Bratislavy, do Ustavu slovenskej literatury SAV a pracoval tu ako vedecky pracovnik az do odchodu na dochodok roku 1979. Do literatury vstupil uz ako stredoskolak. Verse, preklady poezie zo slovanskych jazykov a nemciny, literarnu kritiku, state zo slovenskej literarnej historie a kulturnu publicistiku uverejnoval v roznych sudobych casopisoch od polovice 20. rokov. Knizne debutoval monografiou Poezia Ivana Krasku , v ktorej sa sustredil najma na metodiku a modernost stavby Kraskovho versa. Druhou knizne publikovanou monografiou je komparativna studia o slovanskych literaturach Barokovy slavizmus a tretou studia o prvej zbierke slovenskych prislovi Danielovo Sinapiovo-Horcickovo Neoforum latino slavonicum . V 40. rokoch badatelsky zaujem zameral na obdobie romantizmu. Vysledkom bola monografia O Bottovej Smrti Janosikovej publikovana aj s povodnym textom skladby podla zachovaneho rukopisu. Podobnym sposobom publikoval v knihe Samova Chalupkova basen Mor ho! aj tuto skladbu. Do obdobia klasicizmu sa vr...

Ekaterina Walter (1)

Ekaterina Walter je průkopnicí sociálních inovací ve firmě Intel. Jako uznávaná myšlenková autorita v podnikání a marketingu publikuje v předních tištěných a elektronických médiích, jako jsou Mashable, Fast Company, Huffington Post a další. Její profil uvedly tituly Forbes a BusinessReviewUSA, v roce 2012 byla zařazena na seznam 25 žen, které určují dění v sociálních médiích.

Andrej Kurimský (1)

Narozen 7.9.1933 ve Varadce u Bardejova , zemřel 29.12.1980 v Praze. Filolog, ukrajinista, dialektolog.

Jan Vašák (1)

Narozen 21.6.1946 ve Skorkove, okr.Havlíčkův Brod. Zemědělský ing., agrotechnické práce, též práce o managementu zemědělského podniku a pěstování olejnin.

Miroslav Lorenc (1)

Miroslav Lorenc byl český architekt, legionář a účastník protinacistického odboje. Žák architekta Krejcara. Od roku 1930 působil ve Zlíně, odkud pocházela jeho žena. Ve službách firmy Baťa projektoval kino a hotel. Kvůli rozporům s Tomášem Baťou výstavba těchto dvou budov podle jeho projektů realizována nebyla a Lorenc firmu opustil. Ve Zlíně realizoval přes padesát staveb , obchodní a bankovní dům Františka Javorského, restaurace Minaříková). Jeho posledním projektem byly tzv. Elektrické domy pro úředníky, které dokončoval z ilegality. V období první světové války bojoval v řadách československých legií v Itálii, po Mnichovu a následné okupaci zbytku Československa se Lorenc aktivně zapojil do odboje. Později se stal okresním velitelem odbojové organizace Obrana národa. Po víc jak jednoletém skrývání byl prozrazen a 24. října 1940 zatčen. Architekt Lorenc byl popraven 11. února 1943 v Breslau. Po druhé světové válce byla na jeho zlínský dům umístěna pamětní tabule, od listopadu 1946 je po něm pojmenována jedna ze zlínských ulic. Je připomenut na pamětní desce umístěné na pomníku obětem 2. světové války v parku Komenského ve Zlíně.

Emilie Prokešová (1)

Autorka učebnic matematiky.

Eva Schalková (1)

Narozena 7.9.1947 v Praze.Mgr., vysokoškolská pdagožka na VŠE, portugalistka, práce a překlady z oboru.

Štěpán Doležal (1)

Narozen 5. 4. 1971 v Poličce. Učitel českého jazyka a výtvarné výchovy, výtvarník a hudebník, spoluautor vzpomínkové knihy o Ležákách.

Pavel Šrámek (1)

Milan Havlíček (1)

Milan Havlíček , byl český akademický sochař. Milan Havlíček se narodil 1. března 1873 v Kolíně do rodiny ředitele kolínského lihovaru Josefa Havlíčka. Od roku 1887 pracoval v dílně Bohuslava Schnircha a zároveň se u něj učil. Dále studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a v letech 1889-1892 navštěvoval školu profesora Maxmiliána Pirnera na pražské malířské akademii. Následně podnikl studijní cesty do Itálie a německého Mnichova. Svůj atelier měl v Praze na Vinohradech, ale později tvořil především v Chýnově u Tábora, kde spolupracoval s Františkem Bílkem. Modeloval dekorativní nádoby, vázy s postavami nymf, víl a mnohé další. V letech 1900-1913 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1906 vytvořil sousoší "Tragedie" a "Komedie" na pylonech Městského divadla na pražských Vinohradech. V následujícím roce se podílel na figurální a ornamentální výzdobě Občanské záložny a měšťanské školy v Poděbradech. Zároveň obdržel první cenu za skizzu sochy hraběte Jindřicha Clama-Martinice, která byla odlita pro Pantheon pražského Národního muzea a druhou cenu obdržel za skizzu sochy hraběte Kašpara ze Šternberka. V roce 1907 se Milan Havlíček oženil s Františkou Schnirchovou, která byla neteří významného sochaře B. Schnircha. Na počátku měsíce prosince roku 1917 zemřel ve vojenské nemocnici v Mostaru.

František Kopriva (1)

Narozen 17.4.1956 v Prostějově. MUDr., Ph.D., profesor Dětské kliniky LF UP v Olomouci , klinický imunolog a pneumolog. Publikuje v oboru.

Mišo Kováč-Adamov (1)

Mišo Kováč-Adamov, občianskym menom Michal Kováč, kultúrny a literárny historik, teatrológ, dramatik, sa narodil 24. mája 1930 v Zlatých Moravciach. Pseudonymy: Adamov, M. Borkov, Elena Marčáková, Elena Mariášová, K. Michalov, Mišo K. Adamov, Martin Križava. Žije a tvorí v Martine. Študoval na gymnáziu v Zlatých Moravciach , odbor slovenčina a literárna veda , knihovníctvo na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, muzeológiu na Filozofickej fakulte Univerzity J. E. Purkyňu v Brne . Pôsobil v Matici slovenskej v Martine , najskôr ako pracovník bibliografického oddelenia, riaditeľ Pamätníka slovenskej literatúry , neskôr ako pracovník Literárneho múzea . Súčasne prednášal literárnu muzeológiu na univerzite v Brne . Bol námestníkom ministra kultúry Slovenskej republiky v Bratislave , správcom Matice slovenskej v Martine , od 1993 prednáša kultúrnu históriu a staroslovienčinu v teologickom inštitúte v Badíne. Žije v Martine. Vo vedeckej práci sa sústredil na problematiku bibliografie, spracoval vyše 50 titulov rozličných súpisov literatúry, medzi nimi vzorový katalóg Filológia – Literárna veda – Krásna literatúra a Poznajme súčasnú slovenskú literatúru . Spoluzostavovateľ pamätníc Matica slovenská a Historický rok . Jeden zo zakladateľov slovenského literárneho múzejníctva, autor monografie Úvod do štúdia literárnej muzeológie . Ako teatrológ sa prezentoval monografickými prácami Bábkárska tvorba , Slovenská ochotnícka scénografia , Poznávajme dejiny ochotníckeho divadla , Gorazdov Močenok . V dramatickej tvorbe sa orientoval na rekonštruovanie ľudových hier . Deťom adresoval bábkové a činoherné predlohy Gašparko , Skúška alebo Zahraj , Čo je to čerieslo, aký je jarmok a i. Autorsky...

Nelly Sachs (1)

Nelly Sachsová, vlastním jménem Leonie Sachs byla německá prozaička, poetka a překladatelka židovského původu, nositelka Nobelovy ceny za literaturu. Pocházela ze zámožné rodiny vynálezce a továrníka Williama Sachse a vyrůstala v kultivované asimilované atmosféře vyšších tříd. Na nátlak otce musela ukončit svůj milostný vztah s rozvedeným mužem, ale jejich vzájemná korespondence trvala údajně ještě desetiletí. Nelly se nikdy nevdala, v několika pozdějších básních Sachsové je však zmínka o jakémsi „ženichovi“, který zahynul v koncentračním táboře. Otec zemřel po delším rakovinovém onemocnění v Berlíně ještě před nástupem Hitlera k moci. Sachsové se podařilo spolu s matkou odejít z Německa v květnu 1940 do Švédska za pomoci prince Eugena, bratra švédského krále, doslova na poslední chvíli, když už byl na cestě příkaz k transportu. Dlouhá léta se pak do Německa odmítala vrátit. Po válce, v padesátých letech, se Nelly Sachsová seznámila se základní knihou kabaly Zohar, zažila nové lyrické vzplanutí, svou tvorbu té doby srovnávala s chrlením krve, halucinacemi a se zemětřesením a v jejích básních přibývaly biblických motivy. Její básně a texty vycházely zprvu jen v NDR. Žila s matkou na jihu Stockholmu ve velmi stísněných poměrech v jednopokojovém bytě a dál překládala moderní švédskou lyriku do němčiny. Začala si dopisovat s Paulem Celanem a po nějaké době vyšly konečně dva svazky jejích básní Nikdo neví, jak dál a Útěk a proměna i v západní části Německa. Sama se tam však vracet nechtěla, a když se k tomu po dvaceti letech přece jen u příležitosti převzetí Ceny Annette Drosteové odhodlala, psychicky se zhroutila a nakonec strávila tři roky na nervové klinice. O patnáct let později, v roce 1965, obdržela jako první žena Mírovou cenu německých knihkupců a nakladatelů, což ji opět přimělo k cestě do Frankfurtu nad Mohanem. Teprve v šedesátých, sedmdesátých letech svého života, po utrpení, jeho...

Jevgenij Aleksandrovič Ljackij (1)

PhDr. Jevgenij Aleksandrovič Ljackij, rusky: Евгений Александрович Ляцкий byl ruský a čskoslovenský literární vědec, literární historik a kritik, etnograf, folklorista a spisovatel. Narodil se v Carském Rusku v rodině šlechtice a vlastníka půdy a byl vzdáleným příbuzným básníka L. A. Meje . Od 16 let sbíral folklór a jezdil na výpravy do Polesí, Povolží a na Ruský Sever. V letech 1889—1893 studoval na katedře slovesnosti Historicko-filologické fakulty Moskevské univerzity, kde v 90. letech 19. století vyučoval. Od konce 90. let do roku 1907 působil v Petrohradu na Institutu antropologie a etnografie Petra Velikého jako vedoucí etnograf, vedoucí oddělení etnograficého oddělení Ruského muzea Alexandra III. Vypracoval se až na pozici civilního poradce. Po VŘSR koncem roku 1917 emigroval do Finska, v roce 1920 do Švédska a nakonec v roce 1922 do Československa. Působil jako profesor ruštiny a literatury na Univerzitě Karlově v Praze a vyučoval též na Ruské svobodné univerzitě. Zemřel 7.7.1942 a je pochován na Olšanském hřbitově.

Peter Doerfler (1)

Gabriela Falcová (1)

Učitelka Gabriela Falcová, která působí v Základní škole Dublovicích třináct let, dokončila knihu. Dala jí název podle jedné kapitoly – Diagnóza: Učitelka.

Jessica Shirvington (1)

Jessica Shirvington žije spolu s jejím manželem a dvěma dcerami v Sydney už přes deset let. A jak začala psát? Jednoho dne, místo vyzvednutí si nové knihy, začala psát svoji vlastní. První jméno, které ji napadlo bylo Violet a zbytek již následoval zcela přirozeně. Psaní knihy Violet Eden vypracovala autorka na jejích životních zkušenostech - na cestách po světě a lidí, které potkala. Sama autorka vždycky milovala dávnou historii - příběhy a historky toho nejlepšího druhu.

Markus Bennemann (1)

Německý publicista a překladatel.

Jack Gantos (1)

Americký spisovatel.

Zdeněk Halama (1)

Narozen 1948 v Ústí nad Labem. Stavební ing., autor povídek s mysliveckou tématikou.

Bohumil Mladý (1)

Narozen 30.10.1881 v Čelkovicích u Tábora, zemřel 23.6.1942 v Praze. Vydavatel a redaktor Četnického obzoru, redaktor Ročenky českého četnictva. Beletrista.

Miroslav Jirsa (1)

Ema Destinová (1)

Emilie Paulina Jindřiška Kittlová, známá pod pseudonymem Ema Destinnová, resp. Emmy Destinn , byla světoznámá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost. Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v Národním divadle v Praze, kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po deseti letech získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku, kde v mnoha představeních zpívala společně například s Enrikem Carusem. Emilie Kittlová se narodila v Praze jako druhá nejstarší dcera z pěti dětí důlního podnikatele, majitele realit a kulturního mecenáše Emanuela Kittla a operní pěvkyně Jindřišky, rozené Šrutové . Byla umělecky velmi nadaná: malovala, psala, učila se hře na housle u profesora Ferdinanda Lachnera a v osmi letech měla svůj první houslový koncert. Ve 13 letech v Praze začala navštěvovat hodiny zpěvu u profesorky Marie Loewe–Destinnové Jméno své učitelky si zvolila za umělecký pseudonym. Mimo to Ema studovala herectví v dramatické škole při Národním divadle v Praze. Debutovala roku 1897 v drážďanské dvorní opeře v roli Santuzzy v opeře Sedlák kavalír. Úspěch jejího debutu byl tak obrovský, že byla okamžitě přijata k pětileté spolupráci v berlínské Státní opeře Pod lipami. Již v roce 1898 úspěšně vystoupila na scéně berlínské Krollovy opery, opět jako Santuzza v opeře Sedlák kavalír. V roce 1901 zpívala Destinnová na Wagnerovských operních slavnostech v Bayreuthu v roli Senty v opeře Bludný Holanďan a byla bouřlivě oslavována. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína, ve stejném roce v německé premiéře Smetanova Dalibora. V roce 1906 zpívala v Berlíně v opeře Salome od Richarda Strausse. Následovaly výstupy v dalších rolích jako Carmen, Valentina, Mignon, Elisabeth, Selika a Destinnová se stala primadonou Německé opery v Berlíně, v níž vystoupil...

Daniel Růžička (1)

*1971, Liberec V Liberci vystudoval střední ekonomickou školu a v roce 1996 absolvoval pražskou FAMU v oboru filmová a televizní produkce. Od roku 1991 pracuje v České televizi, nejprve jako produkční, později v několika manažerských pozicích v dokumentární a vzdělávací tvorbě. Dvě desítky let se zajímá o novodobé československé a české dějiny a o historii televizního vysílání u nás. Sleduje především působení totalitní moci na vysílání Československé televize a její ideologickou propagandu v televizních pořadech. Je autorem řady odborných textů o historii televize a spoluautorem webových stránek www.totalita.cz

František Lauer (1)

Narozen 27. 2. 1945 v Mělníku. Novinář a redaktor, pracovla v novinách Blesk o turistickém ruchu, gastronomii, též v mělnických novinách Tep regionu.

Monika Mey (1)

Německá sinoložka, autorka učebnic a slovníků čínštiny.