Všichni Autoři a témata

Lisa Randall (1)

Lisa Randallová je americký teoretická fyzička a odbornice na částicovou fyziku a kosmologii. Působí jako profesorka na Harvardově univerzitě. Její výzkum zahrnuje elementární částice a základní interakce, vyvinula a studoval širokou škálu modelů zahrnujících další rozměry prostoru. Prohloubila naše pochopení standardního modelu částicové fyziky, supersymetrie, možných řešení problému hierarchie týkající se relativní slabosti gravitace, kosmologie extra dimenzí, baryogeneze, kosmologické inflace a temné hmoty. Její nejznámější objev je Randall-Sundrum model, který publikovala v roce 1999 s Ramanem Sundrumem. Narodila se v Queensu v New Yorku. Absolvovala program pro děti nadané v matematice Hampshire College Summer Studies in Mathematics a vychodila Stuyvesant High School v roce 1980, kde byl jejím spolužák známý fyzik a popularizátor vědy Brian Greene. V roce 1980 získala první místo v programu Westinghouse Science Talent Search ve věku 18 let. Na Harvardově univerzitě získala bakalářský titul ve fyzice a doktorský titul v teoretické částicové fyzice pod vedením Howarda Georgiho. Randallová provádí výzkumy částicové fyziky a kosmologie na Harvardu, kde je profesorkou teoretické fyziky. Její výzkumy se týkají elementárních částic a základní interakcí a zahrnují studium široké škály modelů obsahujících dodatečné dimenze prostoru. Pracovala také v oboru supersymetrie, standardního modelu, kosmologické inflace, baryogeneze, teorie velkého sjednocení a obecné relativity. Randallové knihy Warped Passages: Unraveling the Mysteries of the Universe's Hidden Dimensions a Knocking on Heaven’s Door: How Physics and Scientific Thinking Illuminate the Universe and the Modern World se obě dostaly do seznamu 100 pozoruhodných knih magazínu New York Times. Také napsala libreto k opeře Hypermusic Prologue: A Projective Opera in Seven Planes na žádost skladatele Hèctora Parry, který se inspiroval její knihou Warped Passages...

Mojmír Hudec (1)

Ing. arch. Mojmír Hudec je autorizovaný nezávislý architekt s vlastním projekčním ateliérem ELAM. Je absolvent FA VUT Brno . Následně zaměstnaný v několika projekčních ateliérech v Brně. Poslední zaměstnání jako vedoucí projektant ve Výzkumném a vývojovém ústavu Pozemních staveb v Brně. Ještě před listopadem 1989 se osamostatňuje a pracuje jako architekt „na volné noze“. V roce 1991 spoluzakládá česko-francouzskou společnost Bioklimat sdružující řadu odborníků na nízkoenergetické a solární stavby. Pod hlavičkou této společnosti projektuje přelomovou nízkoenergetickou stavbu Sluneční penzion ve Svitavách dokončený v roce 1993. Po roce 2000 projektuje a realizuje první domy podle pasivního standardu. Má za sebou desítky realizací pasivních a nízkoenergetických domů optimalizovaných programem PHPP 8.5. Při návrzích domů využívá principy a prvky soběstačných domů. Dává přednost používání přírodních materiálů a ekologických technologií. Zabývá se popularizací nízkoenergetického a ekologického bydlení, přednáškovou činností, působením v soutěžních komisích, vystupováním na odborných konferencích a je autorem mnoha článků v tisku. Je autorem odborné knihy “Pasivní dům – proč a jak stavět“ a knihy „Pasivní domy z přírodních materiálů“, které vyšly v nakladatelství Grada. Je lektorem Národního stavebního centra a Centra pasivního domu. Je členem České komory architektů, zakládajícím členem Centra pasivního domu v Brně, kde působil jako místopředseda rady. Dále je místopředsedou Sdružení hliněného stavitelství v Brně a členem sdružení Ekodům v Praze.

Karl Leuth (1)

Sayed R Ali (1)

Autor náboženské publikace.

Libuše Špačková (1)

Autorka knih pro děti.

Zdeněk Braný (1)

Svjatoslav Jur'jevič Rybas (1)

Ruský spisovatel, autor biografií.

Anna Funder (1)

Anna Funderová se narodila v Melbourne v roce 1966. Pracovala jako právnička se specializací na mezinárodní právo, podílela se na tvorbě filmových dokumentů. V roce 1997 se zabývala výhradně psaním, a to v Australském centru v Postupimi. Stasiland je její prvotina. Trvale žije v Sydney. Stasiland. autorčina prvotina, získala v roce 2004 cenu Samuel Johnson Prize pro nejlepší knihu v oblasti literatury faktu a dostala se do užšího výběru několika dalších prestižních literárních ocenění, mj. Guardian First Book Award.

Hana Parkánová-Whitton (1)

Hana Parkánová-Whitton se narodila v roce 1950 v Praze. Zde vystudovala na Karlově univerzitě kombinaci čeština a angličtina, poté působila po pětadvacet let v nakladatelstvích, naposledy jako šéfredaktorka Knižního klubu. Vedle nakladatelské činnosti se věnovala překládání a vlastní literární tvorbě. Je autorkou knih Jak si vypěstovat na anglické zahrádce českého trpaslíka a Jak se po anglicku vytratit v Anglii. Též se představila úspěšným historickým románem Zimní královna. Po roce 1989 hodně cestovala a navštívila i země tak vzdálené, jako jsou Čína a Thajsko. V roce 2001 se provdala za Angličana a nyní žije převážně ve Velké Británii. Založila si literární agenturu, dál překládá i píše a s Českým rozhlasem spolupracuje na pořadech o Velké Británii.

Daniel Myerson (1)

Americký profesor literární vědy.

Burkhard Schneeweiß (1)

Golden (1)

Christie Golden – spisovatelka sci-fi a fantasy známá pro svou práci na Star Trek: Voyager, Buffy the Vampire Slayer, Angel, Forgotten Realms, Ravenloft a mnohé další. V poli knih Blizzard Entertainment je známá pro romány Warcraft: Lord of the Clans a World of Warcraft: Rise of the Horde.

Oleg ič Gerasimov (1)

Joe Marshall (1)

Joe Marshall je pseudonym, pravé jméno je Antonín Skalický.

Thomas Brussig (1)

Thomas Brussig je německý spisovatel a scenárista. Jeho první román Wasserfarben , který Brussig v roce 1991 vydal pod pseudonymem Cordt Berneburger, nezaznamenal příliš velký ohlas. Proslavil se až románem Hrdinové jako my , který byl přeložen do mnoha jazyků včetně češtiny a roku 1999 zfilmován. Brussig k filmu napsal scénář, režie se ujal Sebastian Peterson. Narodil se jako syn stavebního inženýra a pedagožky v Berlíně, vyrůstal ve východní čtvrti Prenzlauer Berg. V letech 1981–1984 se vyučil, následně stihl ještě složit maturitu. Po absolvování základní vojenské služby studoval v letech 1990–1993 sociologii na Svobodné univerzitě v Berlíně, avšak v roce 1993 přešel na Vysokou školu filmu Konrada Wolfa v Potsdami, kde absolvoval v roce 2000 obor dramaturgie. Tematika jeho děl se často dotýká života v tehdejší Německé demokratické republice. V roce 2000 byla uvedena světová premiéra jeho divadelní hry Monolog eines Fußballtrainers na výstavě EXPO v Hannoveru. Články v českých médiích

Josef Myslimír Ludvík (1)

Josef Myslimír Ludvík , první obrozenecký historik Náchodska, římskokatolický kněz a spisovatel. Narodil se v Dolanech u Jaroměře číslo 4, v rodině zámožného rolníka. Studoval na benediktinském gymnáziu v Broumově , filozofii v Litomyšli a bohosloví v královéhradeckém semináři a v roce 1819 byl vysvěcen na kněze. V roce 1820 se stal na 12 let náchodským zámeckým kaplanem. Zde zahájil literární tvorbu a hlavně historická studia v náchodském městském i zámeckém archivu. Byl ve styku s významnými osobnostmi české kultury a vlastenci. Pojilo ho přátelství s vlasteneckým knězem Josefem Regnerem Havlovickým, korespondoval s Boženou Němcovou. Literární tvorba J. M. Ludvíka vedená v pedagogickém duchu byla uveřejňována v různých buditelských časopisech . Roku 1831 se stal jedním ze zakladatelů Matice české pro povznesení českého jazyka a literatury. Od roku 1824 vydal spisy: Chimanyho utěšenky pro dítky k ušlechtění srdce , Věrná ryzka aneb stálost lásky , Lafontainův Romulus, první král Římský . V roce 1833 byl J. M. Ludvík přeložen do Svatoňovic a od roku 1834 byl lokalistou ve Studnici, kde vzniklo jeho dílo Paměti duchovní osady Studnické. Po propuknutí těžké jaterní choroby v roce 1846 byl v následujícím roce jmenován farářem na Boušíně. Tehdy byl také na faře přepaden a oloupen zlodějskou bandou Špetlů, která tehdy terorizovala Náchodsko. Když vrchnost nejevila dostatečnou vůli zločince zneškodnit, ujali se iniciativy postižení obyvatelé kraje, pochytali je, vyslýchali a nakonec několik z nich zabili. Zloději byli pohřbeni právě na Boušíně a tak farář Josef Myslimír Ludvík v boušínské matrice zemřelých napsal: »Běda, když netresce, kdo trestati má, pak musí trestati, kdo nemá!« V říjnu 1848 odešel J. M. Ludvík na odpočinek s penzí...

Li Zhisui (1)

Publikuje v oblastech: biografie; Čína; Mao Ce-tung ; politici

Josef Vochala (1)

Narozen 12.3.1892 ve Starém Městě u Frýdku, zemřel 26.4.1965 v Jablunkově. Vlastivědný pracovník, etnograf, historické spisy o Slezsku.

Eliška Vostrá (1)

Povídky pro děti.

Carl Critchlow (1)

Britský komiksový ilustrátor.

Stanislav Suda (1)

Stanislav Suda byl český hudební skladatel, flétnista a hudební pedagog. Narodil se ve Starém Plzenci jako třetí ze šesti dětí v řeznické rodině. Ve věku sedmi měsíců překonal záškrt, ovšem oslepl na obě oči. Vzděláván byl nejprve v plzenecké obecné škole, od roku 1874 pak v ústavu slepců na pražských Hradčanech. Tam se mu dostalo dobrého vzdělání ve hře na housle a flétnu a byl vyučován jako ladič pian; soukromě se učil též hře na klavír a od roku 1880 byl soukromým žákem na varhanické škole Františka Zdeňka Skuherského. Roku 1881 mu však zemřel otec a Stanislav Suda musel své vzdělávání přerušit a vrátit se k matce a sourozencům. Ti v té době bydleli v Seči u Blovic, od roku 1887 v Plzni. Suda přispíval do rodinného rozpočtu jako učitel hry na klavír, ladič a rovněž již od čtrnácti let koncertoval jakožto flétnista, mj. v letech 1884–85 na zájezdu v Německu. V roce 1886 jako první nevidomý složil státní zkoušku ze hry na flétnu. Současně začal skládat drobné skladby . Protože reprodukovaná hudba tehdy neexistovala a slepeckou notaci se nikdy nenaučil, byla veškerá jeho zkušenost s hudbou jen poslechová. Suda však měl hlubokou a syntetickou hudební paměť a byl schopen tvořit skladby se vzrůstající harmonickou složitostí nazpaměť a diktovat je načisto nejprve bratru Josefovi, po jeho smrti pak sestře Boženě nebo jiným přátelům. Kontakt s hudbou mu usnadnilo povolení ředitele plzeňského divadla Vendelína Budila účastnit se veškerých hudebních produkcí divadla zdarma. V divadle navázal Suda mnoho kontaktů a získal i zakázku na svou první operu, lyricko-komickou jednoaktovku z prostředí slovenské vesnice U Božích muk . Ta měla velký úspěch, provedla ji všechna profesionální česká divadla i řadě amatérských souborů, což povzbudilo Sudu k další práci. Jeho další opery, dramatičtější Lešetínsk...

Jaromír Sedlák (1)

Narozen 24. 11. 1925, zemřel 9. 2. 2020. Diplomat, politik, právník, politolog a publicista. Spisy z oboru marxismu-leninismu, mezinárodních vztahů a politologie, autor vzpomínkové publikace.

Jaroslava Sucháčová (1)

Narozena 24. 4. 1933, zemřela 23. 3. 2014. Publicistka, vlastivědná pracovnice a autorka regionální kuchařky Z podhůří Šumavy.

Ludmila Hromádková (1)

Publicistka, autorka regionální kuchařky Z podhůří Šumavy.

Karel Tahal (1)

Překlady ze švédštiny, učebnice češtiny pro Vietnamce.

H. F. Gravelot (1)

Anna Špitálská (1)

Učebnice domácích nauk.

Adela Rogers Saint Johns (1)

Fr. Kupka (1)

Philippe Collas (1)

Francouzský spisovatel.

Josef Šumbera (1)

Narozen 18. 5. 1938 v Brně. MUDr., CSc., docent Masarykovy univerzity v Brně; internista, kardiolog: po roce 1990 působí na I. interní kardioangiologické klinice Lékařské fakulty MU a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Lisa Fitzpatrick (1)

Editorka, autorka publikací o filmech.

Gill Hasson (1)

Gill Hasson je lektorka, trenérka a spisovatelka. Má 20 let zkušeností v oblasti osobního rozvoje. Specializuje se na sebedůvěru a sebeúctu, komunikační dovednosti, asertivitu a rezilienci. Gill poskytuje lektorské a tréninkové služby vzdělávacím organizacím, dobrovolnickým a obchodním organizacím a také veřejnému sektoru. Gill je autorkou bestsellerů Mindfulness a Emotional Intelligence a dalších knih k tématům, jako je zacházení s problematickými lidmi, rezilience, kom unikační dovednosti a asertivita. Mimořádně ji zajímá a motivuje pomáhat lidem realizovat svůj potenciál a žít svůj nejlepší život. Gill můžete kontaktovat prostřednictvím jejích webových stránek www.gillhasson.co.uk nebo jejího e-mai lu gillhasson@btinternet.com

Moisej Nisonovič Larin (1)

Ruský strojní inženýr, autor publikací z oblasti obrábění kovů.

Alena Podlesnych (1)

Ruská filoložka, rusistka, lektorka ruské literatury a kultury řeči.

Nāfila Ḏahab (1)

Tuniská spisovatelka, autorika povídek a knih pro děti.

Robert T Bakker (1)

Robert T. Bakker je uznávaným americkým paleontologem a popularizátorem přírodních věd. Proslavil se na přelomu 60. a 70. let teorií o teplokrevnosti dinosaurů. Bakker byl spolupracovníkem průkopníka v této oblasti, paleontologa Johna Ostroma z Yale. Jako jeden z prvních vytvořil moderní představu o těchto fascinujících druhohorních tvorech. Dříve byli dinosauři pokládáni za pomalé a těžkopádné „omyly přírody“. V Bakkerově podání byli dinosauři naopak rychlí, aktivní a pohybliví tvorové s vysokým stupněm metabolismu a sociálního chování. Také byli bezpochyby předchůdci dnešních ptáků . Již v roce 1968 napsal Bakker první studii o možné teplokrevnosti dinosaurů. S touto nejprve převratnou teorií poprvé vstoupil do povědomí veřejnosti v dubnu roku 1975, kdy článek Dinosauří kacířství vyšel v časopise Scientific American. Bakkerovo stěžejní dílo je pak stejnojmenná kniha Dinosauří kacířství z roku 1986, kde autor uvádí důkazy pro tuto dnes již obecně přijímanou představu o dinosaurech. Bakker se díky této knize stal slavným a uznávaným vědcem, ale i populární osobností se svéráznými rysy. Bakker také působil jako poradce při natáčení velkofilmu Jurský park. V pokračování tohoto velkofilmu je pak ztvárněn jako karikatura Bakkera „Dr. Robert Burke“, kterého v závěru sežere Tyrannosaurus. Zajímavostí také je, že Bakker je kreacionista a působí jako kazatel jedné západoamerické církve . Je také zastáncem tzv. Teistické evoluce. Krom toho také napsal román z druhohor pod názvem Raptor Red , který popisuje rok života jedné samice dinosaura rodu Utahraptor. Vytvořil poutavý příběh založený na interakcích jednotlivých dinosauřích druhů žijících před 120ti milióny let v oblasti Utahu, aniž by jim přitom propůjčoval lidskou...

William J Duiker (1)

Americký profesor humanitních věd, zabývá se moderními dějinami Vietnamu a Číny.

Viktor Sýkora (1)

Jeho fotografie semínek mu otiskují v National Geographics a se svými mikrofotografiemi se úspěšně účastní Czech press photo.

Jindřich Heisler (2)

Jindřich Heisler byl český surrealistický spisovatel, malíř, výtvarník a překladatel. Jindřich Heisler pocházel z židovské rodiny Heislerů z Chrasti u Chrudimi. Jeho otec František Heisler byl továrníkem. Matka se jmenovala Vlasta, rozená Vondračková , mladší sestra Anna se narodila roku 1920. Rodina vlastnila farmaceutickou továrnu a synovi bylo proto určeno vystudovat nejprve pražskou malostranskou reálku a potom chemickou průmyslovku v pražské Betlémské ulici. Školu však nedokončil a maturitu získal na chemické průmyslovce v Banské Štiavnici. Po studiích se vrátil do Chrasti, kde pracoval v rodinné továrně. Otec František Heisler zemřel v roce 1932, Jindřich Heisler se s rodinou přestěhoval do Prahy o čtyři roky později. Zde také nastoupil vojenskou službu. V roce 1934 vznikla tzv. Skupina surrealistů, jejíž program byl vyjádřen v letáku „Surrealismus v ČSR“. V roce 1938 se Vítězslav Nezval pokusil o rozpuštění skupiny, ta ale zůstala zachována bez Nezvala. Jindřich Heisler se k ní připojil pod vlivem svých přátel Jindřicha Štyrského a Toyen. Sestra Jindřicha Heislera uvedla ve svých vzpomínkách, že si bratr postavil okolo roku 1935 poblíž Chrasti chatu, kterou Toyen vyzdobila kresbami. Spolu s Toyen a sestrou pobýval na této chatě v létě 1939 i Jindřich Heisler a řešili možnost vystěhování do Brazílie. Vycestování se neuskutečnilo, chata ani kresby se nezachovaly. Během nacistické okupace, kdy byl surrealismus považován za zvrhlé umění, nemohla být díla surrealistů vydávána. Jindřich Štyrský v průběh okupace zemřel , Jaroslav Ježek emigroval, někteří členové se od surrealismu odvrátili. Toyen se stáhla do ústraní. Po vyhlášení platnosti Norimberských zákonů na území Protektorátu se Jindřich Heisler ukrýval v bytě Toyen v pražské Krásově ulici. Dalšími osobami, které ho ukrývaly byla jeho matka Vlasta Heislerová (která nebyla židovského půvo...

Josef Večeřa (1)

Narozen 1.3.1856 v Moravských Knínicích u Tišnova, zemřel 8.4.1883 v Olomouci. Právník, moravský lidový spisovatel, beletrista, překladatel z polštiny a ruštiny.

Pavel Janega (1)

Narozen v roce 1913, autor učebnic zeměpisu. Zemřel 27.6.1982. Vědecký pracovník, publicista, pedagog.

Pavel Toufal (1)

Alois Chytil (1)

Alois Chytil byl český redaktor a informatik, vydavatel adresářů, místopisů a turistických map. Na počátku 20. století sestavil Alois Chytil se svými spolupracovníky řadu průběžně aktualizovaných adresářů českých zemí . Tyto adresáře obsahují informace o množství a národnostním složení obyvatelstva obcí, členech obecních zastupitelstev, obchodnících či řemeslnících v místě působících a slouží dnes jako cenná pomůcka badatelům v oblasti regionální historie i genealogie. Ve svazku z roku 1915, kdy probíhala první světová válka, obhajoval autor adresáře jeho vydání úmyslem, „aby podnikání v řemesle, živnostech, obchodě i průmyslu dostalo se včas orientační pomůcky, když naše zem nyní zbavena jest možností vývozu a omezeni jsme jen na odbytiště domácí…“. Celkový rozsah vydaných adresářů jsou tisíce stran a několik kilogramů papíru. Kromě adres obsahuje místy též různé přehledové tabulky a inzerci. Nákladem Aloise Chytila vyšly mj. tyto svazky adresářů:

Jan Nepomuk Polášek (1)

Jan Nepomuk Polášek byl pedagog, hudební skladatel a sběratel lidových písní na Valašsku. Studoval varhanickou školu u Leoše Janáčka v Brně, hudební pedagogické kurzy absolvoval ve Vídni u dvorního kapelníka J. Böhma, státní zkoušky z varhan, klavíru, sóĺového a sborového zpěvu dokončil v Praze roku 1902 u prof. Otakara Ševčíka. Po studiích učil na valašskomeziříčském gymnáziu, učitelském ústavu a ve vlastní hudební škole. Sběru lidových písní, na nějž mu opakovaně vymohl stipendiem Leoš Janáček, se věnoval spolu se svým žákem a pozdějším kolegou Arnoštem Kubešou. Spolu nasbírali na 4 000 lidových písní, popěvků a tanců ze všech koutů Valašska. J. N. Polášek upravoval, harmonizoval písně a skládal pro sólový hlas i sborový zpěv. Aktivně komponoval hudbu k divadelním hrám, uváděným převážně na sokolské scéně, věnoval se též symfonickým básním, operám a operetám. Ve volném čase se vášnivě věnoval rybaření, jemuž věnoval 2 publikace. Je pohřben na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm. Miloš Kašlík o J. N. Poláškovi napsal:

Władysław Machejek (1)

Polský prozaik a publicista.

Wolf Tegethoff (1)

Wolf Tegethoff je ředitel Centrálního ústavu pro historii umění v Mnichově, patří k renomovaným odborníkům na dílo Ludwiga Miese van der Rohe, nejen díky svým publikacím o jeho venkovských domech a vilách.

Vladimír Volf (1)

Narozen 23. 11. 1962 v Praze. MUDr., autor publikací z oboru pediatrie.

Jan Evangelista Hanka (1)

Narozen 31. 7. 1880 v Praze, zemřel 18.7.1948 v Hradci Králové. Ing.architekt, dr.techn., spisy z oboru, historické spisy, režisér, autor loutkových her, překlad z němčiny.

Rudolf Toman (1)

Rudolf Toman byl československý fotbalista, útočník. Hrál za AFK Kolín, SK Náchod, SK Slavia Praha, SK Pardubice a SK Olomouc ASO. V lize odehrál 208 utkání a dal 64 gólů. Ve Středoevropském poháru nastoupil v 1 utkání. Za reprezentační B-tým nastoupil v 8 utkáních. Mistr Československa 1937.

Rani Manicka (1)

Narodila se a vyrůstala v Malajsii. Nyní žije v Anglii. Vystudovala ekonomii a s úspěchem se začala věnovat literární tvorbě.

Bobbie Pyron (1)

Americká autorka knih pro děti a mládež.

Jiřina Nikodémová (1)

Narozen 6. 2. 1920 v Tmani, zemřela 25. 6. 1993 v Hořovicích. Členka protifašistického odboje, autorka vzpomínek.

Marit Reiersgård (1)

Marit Reiersgårdová debutovala roku 2007 románem pro mládež Alt jeg ser er sant . V roce 2010 vydala knížku pro děti s názvem Valpen til Vilde . Roku 2012 publikovala svou první detektivku Stolpesnø a o dva roky později další s názvem Jenta uten hjerte . Děj obou knih situovala do míst, kde vyrostla a kde dodnes žije, a roli vyšetřovatelů svěřila dvojici velice rozdílných postav: kulatoučké a veselé matce-samoživitelce Bitte Røedové a dlouhovlasému Verneru Jacobsenovi vyznačujícímu se zálibou v pletení. Oba romány jsou tradiční detektivky odehrávající se v lokálním prostředí s omezeným počtem postav, nestříká v nich krev a neobjevují se v nich násilné scény, jen poctivá mravenčí policejní práce – přesto jim nechybí napětí ani momenty překvapení a dokážou čtenáře zcela strhnout.

Silvio Pellico (2)

Silvio Pellico byl italský spisovatel a dramatik. Narodil se v italském městě Saluzzo v Piemontu. Jeho rodina se brzy přestěhovala do Turína, kde také Pellico strávil své dětství. Už tehdy byl veden k lásce k literatuře a k vlasti, v čemž ho podporoval hlavně jeho otec Onorato, sám vzdělaný spisovatel a vlastenec. Pellico už jako mladý pilně a se zájmem studoval. Svá vysokoškolská studia strávil v Lyonu, kam ho pozval jeho zámožný strýc. Na své mládí Pellico rád vzpomínal, jak ukazuje jeho kniha pamětí, která se však více zabývá jeho vězněním a další persekucí ze strany rakouské vlády. Díla tohoto autora byla přeložena českým překladatelem Matějem Netvalem. Po studiích se Pellico opět vrátil do Itálie, konkrétně do Milána, kde opět žil u svých rodičů, kteří se mezitím přestěhovali. V Miláně z počátku dále studoval a po studiích se stal profesorem francouzštiny na místní universitě. našel si zde dobré a vlivné přátele, jako byli Don Pietro Borsieri, hrabě Federico Confalonieri nebo hrabě Luigi Porro Lamberthengi, u něhož dokonce pracoval jako vychovatel jeho dětí. V Porrově domě se také scházel s místními vzdělanci a umělci, ale i s umělci z ciziny . V roce 1818 byla v Miláně uvedena Pellicova hra Francesca z Rimini. Francesca z Rimini je tragédií, jejíž děj se odehrává v italském městě Rimini a jde o příběh nešťastné lásky mezi Francescou a jejím švagrem Paolem. Hra je pojata ve vlasteneckém duchu a vlastenecké myšlenky jsou často citovány v textech postav, nejvíce se však projevují v monologu hrdiny Paola. Hra se setkala u publika s velkým úspěchem. V roce 1818 stál u zrodu časopisu Conciliatore, který byl z počátku ryze literární, později se v něm začaly projevovat vlastenecké názory a dokonce požadavky na sjednocení Itálie. Asi touto dobou vstoupil Pellico do ilegální karbonářské organizace. Karbonáři byli členové tajných revolučních spolků, které vznikaly na...

Jaroslav Vožniak (1)

Jaroslav Vožniak byl český malíř a grafik. Jaroslav Vožniak se v letech 1949-1951 vyučil reprodukčním litografem. V roce 1952 odmaturoval a tentýž rok začal studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Karla Svolinského. Roku 1954 přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru prof. Vladimíra Silovského. Studia ukončil roku 1959. Od roku 1955 byl členem skupiny Šmidrové. Samostatně vystavoval od roku 1963, na společných výstavách Objekt , se skupinou Šmidrové v Ostrově nad Ohří a se skupinou UB v Praze. Od začátku 60. let do roku 1965 pracoval jako noční hlídač v sochařské sbírce Národní galerie na Zbraslavi. Po roce 1965 spolupracoval s architektem Jindřichem Santarem, který působil ve výstavnictví . Roku 1965 vystavoval na Salon de la Jeune Peinture a v galerii Lambert v Paříži a na Alternative attuali v Aquile. V témže roce získal dvě zlaté medaile za svůj podíl na Mezinárodní výstavě bižuterie Jablonec 65. Ve druhé polovině šedesátých let Vožniak spolupracoval se státním podnikem Jablonecká bižuterie a podílel se i na instalaci na Světové výstavě Expo 67 v Montrealu. Na přelomu let 1968-1969 pro tento podnik vytvořil proslulý cyklus novodobých ikon, vystavený nejprve na Libereckých výstavních trzích a později v Montrealu . V souvislosti s výstavami Vožniak několikrát navštívil Paříž, Švédsko, Leningrad a dvakrát pobýval v Kanadě. V době normalizace měl Jaroslav Vožniak problémy s komunistickým režimem, mj. kvůli svému synovi, který byl bubeníkem skupiny The Plastic People of the Universe. V té době se zabýval výtvarným řešením diplomů a jiných tiskovin, navrhoval plakáty pro Národní Galerii a Zdravotní osvětový ústav, ilustroval několik knih. Po celý život trpěl narkolepsií a byl nucen brát léky, aby se mohl soustředit na práci. Od roku 1980 byl pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav v invalidním důchodu. Se svou ...

Miroslav Zavoral (1)

Miroslav Zavoral je český lékař, internista - gastroenterolog. Je jedním z hlavních organizátorů a propagátorů screeningového programu rakoviny tlustého střeva v Česku. Svůj výzkum zaměřuje také na časnou diagnostiku nádorů slinivky břišní a další onemocnění trávícího traktu. Působí v Ústřední vojenské nemocici v Praze, kde od roku 2010 zastává také funkci ředitele nemocnice. Studia na 1. lékařské fakultě v Praze ukončil v roce 1980, z vnitřního lékařství atestoval v letech 1983 a 2000, z gastroenterologie v roce 1987. V roce 2000 ukončil postgraduální studium na Vojenské lékařské akademii. Habilitoval v roce 2003 a v roce 2008 byl jmenován profesorem vnitřního lékařství. Nejprve působil v nemocnici v Ústí nad Labem, později v pražské Všeobecné fakultní nemocnici a od roku 1997 zastával post přednosty 2. interního oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Toto pracoviště se později změnilo na Kliniku gastroenterologie a hematologie a od roku 2005 na interní kliniku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Absolvoval řadu zahraničních studijních pobytů. Je místopředsedou České gastroenterologické společnosti a členem řady mezinárodních odborných gastroenterologických společností. Hlavním předmětem jeho vědecké práce je výzkum možností diagnostiky a léčby časných forem rakoviny tlustého střeva, rakoviny slinivky břišní či dalších částí zažívacího ústrojí a onemocnění, které k těmto nádorům vedou. Je hlavní postavou národního programu screeningu kolorektálního karcinomu, od roku 2003 zastává funkci předsedy příslušné komise ministerstva zdravotnictví. V roce 1999 v Římě převzal ocenění Evropské společnosti pro gastrointestinální endoskopii za organizaci osvětové kampaně prevence kolorektálního karcinomu. Je autorem více než 70 odborných publikací a podílí se na vzdělávání lékařů v oboru gastroenterologie. V polovině roku 2010 byl jmenován do funkce ředitele Ústřední vojenské nemocnice. ...

Jan Hladík (1)

Jan Hladík byl český grafik, textilní výtvarník, malíř a ilustrátor. V letech 1942–1944 studoval na Státní grafické škole v Praze u prof. Vodrážky a prof. Müllera, jeho spolužáky byli Václav Sivko, Vladimír Fuka, Mikuláš Medek. V roce 1945 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde si jej pak do svého ateliéru užité malby a textilního výtvarnictví vybral prof. A. Fišárek. Se studenty jeho ateliéru podnikl r. 1947 měsíční poznávací zájezd za současným francouzským a světovým uměním do Paříže a Bretaně. Studia ukončil roku 1950 diplomovou prací - kolekcí dekoračních látek zhotovených technikou filmtisku. Po komunistickém převratu 1948 byla rodina pronásledována. Jan Hladík byl povolán na vojnu do pracovního lágru PTP, rodinný majetek byl konfiskován, otec Jana Hladíka později zatčen a vězněn. Po úrazu na vojně a návratu do civilu i přes podporu prof. Fišárka těžko hledal zakázky v oboru textilní tvorby, privátně tvořil grafiky, kresby a keramiku, občas ilustroval knihy. Roku 1955 se oženil s Jenny Hršelovou a vrátil se k textilní tvorbě. Pro výstavu nově ustavené Skupiny 7 utkal první tapiserie s abstraktními motivy podle vlastních grafických předloh. Souběžně s tvorbou autorských tapiserií, které se od roku 1959 staly jeho stěžejním výtvarným projevem, tvoří grafické listy , kresby temperou a olejomalby. V roce 1960 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců a vystavoval textilní díla na trienále v Miláně, 1963 měl první samostatnou výstavu v Praze a roku 1965 byl poprvé pozván na mezinárodní bienále tapiserie v Lausanne, kam je pak vybrán ještě v letech 1967, 1969, 1977 a 1979. Stal se jedním ze zakladatelů Assotiation Pierre Pauli . Přátelství s Josefem Topolem a herci Divadla za branou jej počátkem 70. let inspirovalo k tvorbě tapiserií s divadelními scénami ...

George Soulié de Morant (1)

Francouzský diplomat a sinolog, propagátor akupunktury.

Edogava Lampo (1)