Všichni Autoři a témata

Edward E Rosenbaum (1)

Dr. Edward E. Rosenbaum se narodil a vzdělání získal v Omaze stát Nebraska, kde navštěvoval Creightonskou univerzitu a lékařskou fakultu Nebraské univerzity.

Ivan Pavlovič Juvačev (1)

Ruský revolucionář, vojenský důstojník. Otec spisovatele D. I. Charmse .

P. K Krasnov (1)

Karel Skála (1)

Narozen 28.1.1863 v Horažďovicích, zemřel 30.6.1934 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, jazykovědné práce.

Pavel A. F Zelinka (1)

Narozen 8.1.1867 v Dolních Štěpanicích, zemřel 23.11.1935 v Praze. Bratrský kazatel, náboženské spisy.

Marie Marečková (1)

Marie Marečková je česká univerzitní profesorka, odbornice na slovenské dějiny, právní historii a latinský jazyk. Přednáší na katedře historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a na katedře teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Spolupracuje také s jinými institucemi v České republice i zahraničí. V letech 1959–64 vystudovala dějepis a češtinu na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a získala titul promovaná historička – učitelka dějepisu a češtiny pro střední školy. Roku 1971 ukončila postgraduální studium získáním titulu PhDr. V následujících letech pokračovala ve vědecké práci, za což jí byly postupně uděleny tituly CSc. , docent , DrSc. . 5. září 1996 ji prezident Slovenské republiky jmenoval řádnou profesorkou. Tématem jejích prací byl zejména život ve východoslovenských městech v 17. století. Od roku 1970 přednáší na Masarykově resp. Purkyňově univerzitě v Brně. V současnosti vyučuje rovněž na katedře teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Aktivně se účastní mezinárodních vědeckých konferencí v ČR i v zahraničí. Je řešitelkou a spoluřešitelkou mezinárodních grantů Historického ústavu Slovenské akademie věd, zaměřených na problematiku každodenního života v novověku. Spolupracuje na dlouhodobém výzkumném záměru Pedagogické fakulty MU Brno Škola a zdraví pro 21. století a na dalších projektech. Je členkou komise Slovenské akademie věd pro udělování titulu DrSc. Marie Marečková se zabývá zejména výzkumem středoevropských měst na základě analýzy sociálně ekonomické struktury a každodenního života měšťanstva v raném novověku. Na toto téma publikovala přes 60 odborných studií a 5 monografií. Dále se věnuje dějinám historiografie a historického vědomí, didaktikou dějepisu a českými právními a ústavními dějinami. Samostatně vydala např....

Taida Nováková (1)

Slovenská germanistka, překladatelka, tlumočnice, lingvistka, autorka prací z oboru.

Vlasta Prachatická (1)

Vlasta Prachatická je česká portrétní sochařka, čestná členka britské Society of Portrait Sculptors. Po válce strávila rok na Vyšší průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích, kde byl jejím učitelem Myslbekův žák prof. Jaroslav Plichta. Poté studovala v letech 1946–1951 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Otakara Španiela. Její absolventský Portrét maminky, vystavený roku 1951, zakoupila Národní galerie. Roku 1952 získala byt v Praze 7, Nad Královskou oborou 23, který zčásti využila jako ateliér. Roku 1953 se provdala za sochaře Stanislava Kolíbala. Jejich dcera Markéta Prachatická, nar. 1953, je výtvarnice, syn Pavel Kolíbal, nar. 1956, je architekt. Roku 1957 se zúčastnila společné výstavy v Alšově síni, kterou připravil historik umění František Matouš. V 60. letech byla členkou skupiny UB 12 a vystavovala na všech společných výstavách až do roku 1965. Členové UB 12 většinou vystudovali na VŠUP, kde panovala svobodnější tvůrčí atmosféra než na Akademii a jejich zájem o moderní umění ovlivnil i Vlastu Prachatickou. Roku 1967 byla přizvána k výstavě pěti sochařů ve Špálově galerii a zastupovala Československo na sochařském bienále v Middelheimu v Belgii. Zvítězila v soutěži na portrét Jana Masaryka pro vstupní halu Ministerstva zahraničních věcí, ale po srpnové okupaci již k osazení busty nedošlo. Roku 1968 doprovázela Stanislava Kolíbala na jeho studijním pobytu ve Vence. Díky Kolíbalovu stipendiu Deutscher Akademischer Austauschdienst pobývala v letech 1988-1989 v Berlíně a roku 1992 s podporou Calderovy nadace strávila půl roku ve Francii v Saché. Od roku 2006 je čestnou členkou britské Society of Portrait Sculptors. Vlasta Prachatická žije a pracuje v Praze. Již od dob studií se věnuje sochařskému portrétu. Zprvu portrétovala známé osoby ze svého okolí - matku, otce, své přítelkyně, Daisy Mrázkovou. Vycházela z klasických princi...

Bronislav Kračmar (1)

Narozen 16.7.1957 v Ostravě. Doc. PaedDr., CSc., sportovní pedagog . Příručky provozování sportů zejména v přírodě.

Lian Hearn (1)

Lian Hearnová vyštudovala modernú jazykovedu na Oxfordskej univerzite vo Veľkej Británii. Svoje pravé meno tají. Pred odsťahovaním do Austrálie, kde momentálne žije, pôsobila v Londýne. Celoživotný záujem o východoázijské kultúry ju priviedol k štúdiu japončiny. Vďaka viacerým štipendijným pobytom v Japonsku dôverne spoznala japonské dejiny a jej knihy sa vyznačujú podrobnou faktografiou. Anglická japonologička a spisovateľka Lian Hearnová spojila v úspešnej trilógii o kmeni Otoriovcov mystiku s literárnou fantastikou. Zvučné názvy, akými sú Slávičia dlážka, Vankúš z trávy a Jas mesiaca, sú iba obalom, ktorý vás po rozbalení vtiahne do sveta starodávneho Japonska originálnym spôsobom. Dovolí vám popustiť uzdu fantázii a ocitnúť sa priamo v deji. Nie, nejde o knihy, ktoré by sa skončili sladkým koncom ako to zvyčajne býva u mnohých ženských spisovateliek, či by vás v polovici odradili množstvom presladených scén medzi hlavnými hrdinami a zapríčinili tak menšiu nevoľnosť. Ide o diela, ktoré ulahodia i tým, ktorí vyznávajú anime a všetky jej štýly. Veď láska nemusí prekvitať iba medzi dvoma jedincami opačného pohlavia, ale môže nabrať abnormálne rozmery v podobe ľahkého, šteklivého a vskutku zaujímavého shounen-ai.

Belinda Hollyer (1)

Autorka, editorka a vydavatelka beletrie a populárně-naučné literatury pro děti i dospělé, původem z Nového Zélandu, působí ve Velké Británii.

Jennifer Justice (1)

John Paton (1)

Sissi Flegel (1)

Německá učitelka a autorka knih pro děti.

Philippe Salembier (1)

Belgický ilustrátor dětských knih.

Alison Porter (1)

Hermann Fay (1)

Německý ilustrátor přírodovědných publikací.

Patricia Fara (1)

Dr. Patricia Fara přednáší na katedře dějin a filozofie vědy Cambridgeské univerzity a je členkou Clare College. Vystudovala v Oxfordu, založila audiovizuální vydavatelství, napsala první britskou počítačovou učebnici pro děti a roku 1966 vydala velmi oceňovanou studii „Sympatie a přitažlivost: magnetické praktiky, víry a symbolismus v Anglii 18. století“. Od roku 1993 žije a pracuje v Cambridgi.

Michael Collins (1)

Narodil sa ako Dennis Lynds v roku 1924 v St.Louis. Vyrastal v New Yorku. Vyštudoval chémiu na Hofstra College a žurnalistiku na Syracuse University. Bojoval v 2.svetovej vojne. Po nej sa stal chemikom a pod rôznymi pseudonymmi písal do rôznych časopisov. Jeho najznámejšou tvorbou je niekoľko kníh o Troch pátračoch.

Jana Klimentová (1)

Autorka publikací s tematikou sociálního a důchodového zabezpečení.

Karel Braný (1)

Autor nákresů v publikaci o Novém Městě nad Metují.

Maria Neuman (1)

Zpěvačka, kytaristka a skladatelka. Autorka příruček o stylu a módě.

Dmitrij Aleksandrovič Jemec (1)

Ruský filolog, autor fantasy.

Richard Blandford (1)

Autor komiksových adaptací románů.

Eugen Sopko (2)

Ilustrátora a spisovatel. Výtvarné umění studoval v Bratislavě a v Mnichově. Od konce 60. let až do své smrti žil a působil v Německu.

Vladimír Horecký (1)

Slovenský fotograf, ilustrační fotografie kuchařských knih.

Tomáš Vávra (1)

Autor publikacez oboru elektrotechniky.

Hildburg Thiemeyer (1)

Německá autorka a ilustrátorka knih pro děti.

Lynn ten Kate (1)

D. I Harrison (1)

Britský voják příslušník Special Air Service.

Josef Ladislav Micka (1)

Narozen 15.8.1903 v Praze, zemřel 2.9.1993. PhDr., profesor houslové hry na Akademii múzických umění, publikace z oboru.

Amadeus Wolfgang Mozart (1)

Bedřich Nosek (1)

Bedřich Nosek absolvoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obory české dějiny a archivnictví, později i hebraistiku. V letech 1968 až 1991 působil jako samostatný odborný a vědecký pracovník Státního židovského muzea v Praze. Navíc byl v letech 1969 až 1982 externím učitelem moderní hebrejštiny na Státní jazykové škole v Praze, poté, v letech 1982 až 1985, byl externím učitelem na Katedře věd o zemích Asie a Afriky Filosofické fakulty UK v Praze. Od roku 1991 až do současnosti působí na Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se specializuje zejména na Talmud a rabínskou literaturu. Navíc je od tohoto roku úředním překladatelem z hebrejštiny do češtiny a naopak a je externím učitelem moderní hebrejštiny .

Ludwig Mies van der Rohe (2)

Ludwig Mies van der Rohe, narozený jako Maria Ludwig Michael Mies , byl německý architekt žijící od roku 1938 v USA. Jeho tvorbu po první světové válce výrazně ovlivnily osobnosti jako Walter Gropius či funkcionalista Le Corbusier. V letech 1930–1933 působil jako poslední ředitel výtvarné školy Bauhaus, tuto funkci převzal od Hannese Meyera . Ještě před ním byl ředitelem Bauhausu Walter Gropius . Později se Mies ujal vedení oddělení architektury na Illinois Institute of Technology , technické vysoké škole v Chicagu, kde rozpracoval tzv. druhou chicagskou školu. Spolu s Le Corbusierem, Alvarem Aaltou nebo Frankem Lloydem Wrightem je všeobecně považován za jednoho z průkopníků moderní architektury. Mies, stejně jako mnoho jeho současníků, usiloval o vytvoření nového architektonického stylu, který by ztělesňoval moderní, poválečnou dobu právě tak, jako ztělesněním své doby byla například architektura antická nebo gotická. Stál u vzniku architektonického stylu, který se vyznačoval maximální čistotou a jednoduchostí a ovlivnil celé dvacáté století. Stavby jeho vrcholného období používaly pro vymezení vnitřních prostor moderní materiály jako například průmyslovou ocel nebo tabulkové sklo. Mise usiloval o architekturu s minimalistickou nosnou konstrukcí, která bude v rovnováze s volně plynoucím otevřeným prostorem. Architekturu svých staveb nazýval architekturou „kosti a kůže”. Snažil se o racionální přístup, který by řídil tvůrčí proces architektonického návrhu, ale především jej zajímalo, jak vyjádřit ducha moderní doby. Mies bývá často spojován se svými krátkými aforismy „méně je více” a „Bůh je v detailech”. Mezi jeho nejznámější stavby patří Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně z roku 1929 a elegantní brněnská Vila Tugendhat z roku 1930. Mies se narodil v německých Cáchách. Předtím, než se přestěhoval do Berlína, pracoval v kamenictví svého otce. V Berlíně pak nastou...

Oberpfalcer František (1)

Zofia Czerny (1)

Ladislav Kruta (1)

Paolo Risso (1)

Bettie B Youngs (1)

Bettie B. Youngsová, doktorka filosofie a pedagogiky, je celosvětově uznávanou lektorkou a poradkyní. Žije v Del Mar v Kalifornii. Její práce a výzkum v oblasti problémů pozitivního přístupu k životu doma i v zaměstnání zdokonalily život tisíců lidí a získaly jí pověst jednoho z nejuznávanějších mluvčích moderní reformy na tomto poli v USA. Je však známá i za hranicemi své vlasti; její zkušenosti už téměř dvě desetiletí pronikají do více než šedesáti zemí světa. Získala si mezinárodní uznání za svou práci s dětmi i dospělými: osvětluje účinky stresu na zdraví, vztah životních postojů a úspěchu, roli sebeúcty a její vliv na úspěch, vrcholný výkon a vitalitu, stadia růstu a vývoje ve vztahu ke smyslu a cíli života. Doktorka Youngs byla kdysi zvolena učitelem roku. Působila jako profesorka a výkonná ředitelka nadace Phoenix ED Foundation. Pracovala ve výboru zplnomocněnců Drake university a je poradkyní společnosti Fortune a četných organizací a asociací. Založila společnost Bettie Youngs & Associates a je předsedkyní Instruction & Professional Development, Inc., která se specializuje na poradenství pro firmy, které po celém světě uzavírají kontrakty v oblasti obchodu, průmyslu a vzdělávání. Doktorka Youngs je autorkou patnácti knih, vydaných v devětadvaceti jazycích.

František Pavlík (1)

František Pavlík byl moravský truhlářský dělník, člen brněnského Sokola, oběť demonstrace za zřízení druhé univerzity v Brně vyučující v češtině. Jeho pohřeb se stal národní manifestací, které se podle dobových odhadů účastnilo až 80 tisíc lidí Narodil se v Ořechově nedaleko Brna, vyučil se stolařským dělníkem. Byl členem cvičenecké jednoty Sokol Brno II a sympatizoval s českými národními myšlenkami. V říjnu roku 1905 se František Pavlík zúčastnil série demonstrací za zřízení česky vyučující univerzity v Brně, tak jak toho bylo v předešlých letech dosaženo v Praze. Dav byl shromážděn před Besedním domem, kde byl Pavlík v tlačenici před Besedním domem smrtelně poraněn bodákem na pušce jednoho z příslušníků 49 c. k. pěšího pluku, který pomáhal rakouské policii dostat dav pod kontrolu. Byl převezen do městské Zemské nemocnice, kde svým zraněním podlehl. Na místě před Besedním domem byla ještě několik dnů po činu patrná krev, lidé sem začali přinášet květiny. Pohřbu Františka Pavlíka v Brně a smutečního průvodu na Ústřední hřbitov do Štýřic se účastnily desetitisíce lidí, uvádí se, že až 80 tisíc. Pietní obřad sloužil P. Tomáš Eduard Šilinger, nad hrobem zemřelého promluvil za Sokoly brněnský župní činitel a politik Ladislav Pluhař. Celá událost se obešla bez bezpečnostních incidentů, byla však výraznou manifestací ve snaze o českou, respektive moravskou, národní emancipaci vůči většinově německy mluvícímu brněnskému prostředí. Rakouskými úřady nebyl případ nikdy došetřen a vojín, na jehož bodáku byla nalezena krev, nebyl nijak potrestán. V souvislosti s odvody mužů v říjnu 1905 k nástupu základní vojenské služby byl rodině Františka Pavlíka posmrtně doručen jeho povolávací rozkaz. Jeho krajané z Ořechova tak přijeli k odvodu do Brna odění v černé se smutečně ozdobeným vozem a velkou podobiznou Pavlíka v sokolském kroji. Po vzniku samostatného Československa byla Františku Pavlíkovi odhalena na zdi Besedního d...

Boža Čvančarová (1)

Narozena 1.4.1907 v Praze. Redaktorka, memoáry z pobytu v Argentině.

Josef Rožan (1)

Narozen 11.5.1897 v Semilech, zemřel 4.10.1971 v Praze. Ing., dr., profesor Vysoké školy chemicko-technologické, pracovník laboratoře pro výzkum barev a laků, publikace z oboru.

Maxmilián Skála (1)

Maxmilián Skála. Autor publikací o transformátorech.

Jiří Dousek (1)

Narozen 18.12. 1944 v Praze. MVDr., místopředseda Ústřední komise pro ochranu zvířat, práce z oboru veterinární hygieny a ochrany zvířat. Otec advokáta J. Douseka.

Hyman Fagan (1)

Autor knih a článků o anglické historii. Též komunistický politik.

Henri Michaux (1)

Henri Michaux byl belgicko-francouzský malíř, spisovatel a básník. Vystudoval jezuitskou střední školu, kde ho ovlivnil jezuitský mysticismus. Zde začal psát první básně. Po maturitě se prohloubil jeho zájem o mysticismus, uvažoval dokonce o studiu teologie, na přání otce však začal studovat medicínu. Již po roce však studia opustil. Stal se topičem na francouzské obchodní lodi. Opustil ji zhruba za rok, pár dní před tím, než se potopila. Poté nastoupil vojenskou službu, byl však brzy propuštěn kvůli srdeční vadě. Při jejím léčení začal znovu psát básně. V té době také začal trpět depresemi. Roku 1924 odešel do Paříže. Zde se živil jako nakladatelský redaktor. Roku 1937 měl v Paříži první samostatnou výstavu v galerii Pierre. Za války obrátil svou pozornost k literatuře. Jeho dílo bylo nacisty zakázáno, což mu paradoxně dopomohlo k popularitě. Roku 1948 tragicky zahynula jeho žena, když vzplály její večerní šaty a ona zemřela na následky popálenin. Po této události se Michaux upnul k tvorbě a také k drogám. V 50. letech užíval meskalin. Pod jeho vlivem se výrazně změnil jeho styl, stal se přímočařejším. S mezcalinem experimentoval deset let. I kvůli tomu brzy patřil ke kultovním postavám hnutí Beatniků. V roce 1955 získal francouzské občanství. Roku 1965 získal Velkou francouzskou cenu za literaturu. Odmítl ji však přijmout s tím, že není spisovatel, ale pouze zaznamenává své vnitřní pochody. Z jeho díla se staly nejznámějšími jeho knihy věnované ezoterismu a mystice . Z beletrie se proslavily jeho příběhy o panu Plumeovi, který bývá považován za jednoho z nejzvláštnějších hrdinů světové literatury. Psal také básně a cestopisy . V malířství je jeho dílo řazeno k tzv. Informelu....

Ludmila Menclová (1)

Jaroslav Blovský (1)

Konstantin Ivanovič Skrjabin (1)

Biolog.

Stanley Bradleay (1)

Ellen Potter (1)

Ellen Potter je americká autorka je děti i dospělé knih . Vyrůstala v Upper West Side, New York a studovala tvůrčí psaní na univerzitě Binghamton a nyní žije v Candor v severní části státu New York. Byla přispěvatelem Cimarron recenze, Epocha, Hudson Review, a sedmnáct.

David Willett (1)

Hans Krijt (1)

Narozen v nizozemském Zaandamu, bydlí od roku 1948 s menšími přestávkami v Československu, kde vystudoval v roce 1955 filmovou fakultu Akademie můzických umění. Do poloviny šedesátých let pracoval jako režisér - dokumentarista v Čs. televizi, později působil jako učitel nizozemštiny a začal překládat českou, sporadicky i slovenskou beletrii do nizozemštiny.

Han Nolan (1)

Tadeusz Borowski (1)

Tadeusz Borowski byl polský básník, prozaik a publicista, vězeň nacistických koncentračních táborů. Narodil se 12. listopadu 1922 v Žytomyru . V mládí žil u své tety, protože jeho rodiče byli deportováni jako disidenti na Sibiř. Teprve v roce 1932 se jeho otec vrátil a rodina se přestěhovala do Varšavy. Po napadení Polska Německem v září 1939 bylo zakázáno jakékoliv vyšší vzdělání, a proto začal Borowski navštěvovat ilegální školy. Za těchto podmínek se mu podařilo v roce 1940 odmaturovat, počemž nastoupil ke studiu na tajné Varšavské univerzitě . Během studia pracoval jako noční hlídač ve skladu firmy Pędzich. Právě při této práci začal psát válečnou poezii a v roce 1942 vytiskl vlastním nákladem svou prvotinu Gdziekolwiek ziemia. 24. února 1943 byla zatčena Borowského snoubenka Marie Rundová a o den později i on samotný. Nejprve byl vězněn dva měsíce v proslulém vězení na Pawiaku ve Varšavě, odkud byl převezen transportem do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau v Osvětimi. V Auschwitz byl až do srpna roku 1944, kdy byl transportován do malého tábora Dautmergen a odtud na začátku roku 1945 do Dachau, kde se již dočkal osvobození. Až do září 1945 žil ve sběrném karanténním táboře v Mnichově. Po propuštění zůstal ještě několik měsíců v Mnichově, kde začal pracovat u Polského červeného kříže. Zde se snažil pátrat po své nezvěstné snoubence Marii a začal znovu psát. Do Polska se Borowski vrátil až v červnu roku 1946. Tam se konečně setkal se svou snoubenkou Marií a oženil se s ní. Stal se asistentem na Varšavské univerzitě, působil jako šéfredaktor vlastního literárního měsíčníku Nurt a byl také redaktorem měsíčníku Świat Młodych. V letech 1949–1950 pracoval v Polském tiskovém středisku v Berlíně. 3. července 1951 zemřel na následky otravy výpary z plynových kamen . Je pochován na hřbitově 'Cme...

Dana Holečková (1)

Dana Holečková se narodila v roce 1957 ve Slaném. Po maturitě na zdejším gymnáziu studovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy - obor systematika a ekologie obratlovců - specializace savci. Tématem diplomové práce Dany Holečkové byli netopýři velcí. Pracovní zkušenosti RNDr. Dany Holečkové jsou velmi pestré; od pokladní v kině Flora v Praze, přes asistentku produkce v Československé televizi a vedoucí přírodovědného oddělení domu dětí a mládeže až k působení v Zoologické zahradě ve Dvoře Králové nad Labem. Do zoologické zahrady Dana Holečková nastupuje v roce 1984 nejprve jako zootechnik a zoolog šelem a primátů, později šelem, slonů a nosorožců. V letech 1998-2005 byla RNDr. Dana Holečková členkou ústřední komise na ochranu zvířat při Ministerstvu zemědělství a předsedou výboru pro ochranu volně žijících zvířat. Od srpna roku 1996 je Dana Holečková ředitelkou Zoologické zahrady ve Dvoře Králové a dnes také členem rady Unie českých a slovenských zoologických zahrad.

Antonín Heveroch (1)

Antonín Heveroch byl český psychiatr a neurolog. Narodil se v Minicích , dcerou pražského uzenáře a soukromníka Jana Cirkla a jeho manželky Anny rozené Staré. Zemřel bezdětný. Pohřben je na Vinohradském hřbitově v Praze, na jeho hrobě je socha ženy od sochaře a přítele Jaroslava Horejce . Do praxe vstoupil jako praktický lékař ve Všeobecné zemské nemocnici v Praze na Karlově náměstí. Odtud přešel roku 1899 na místo sekundárního lékaře do ústavu choromyslných v Kateřinkách. Téhož roku 1899 se habilitoval z psychiatrie a neurologie, roku 1906 se stal mimořádným profesorem, roku 1921 řádným profesorem na lékařské fakultě Karlovy Univerzity. V roce 1908 zřídil a vedl ústav pro epileptiky v Praze Libni v původně viniční usedlosti Malovaný lis . Roku 1919 se stal vrchním ředitelem pražského ústavu pro choromyslné. Byl mj. členem Československé akademie věd a umění, Akademie práce, Státní zdravotnické rady. Byl také místopředsedou Společnosti Národního divadla . Ve více než 100 původních pracích a článků se věnoval různorodým tématům: afázie a agnózie, jak si uvědomujeme jsoucno, o představách slov, o životním rytmu a jeho poruchách, o intuici, o ztrátě uvědomění svých citů, o vztahovačnosti a problému kauzality, o podvržených a vyzrazených myšlenkách, o obsesích, o bludu, o halucinacích u liliputů, o mrákotných stavech, o duši davu, o dětech chorobně lhavých, o dětech neposedných, o zločinech školní mládeže, o báchorkác...

Pavel Poláček (1)

Narozen 13.6.1938 v Praze. Ing., CSc., autor publikací o zemědělství, zahraničním obchodu, mezinárodních vztazích a Evropské unii.

Harald Lange (1)

Německý autor cestopisných reportáží, fotograf.

Jaroslav Pasovský (1)

Jaroslav Šimánek byl profesor češtiny a francouzštiny, původně vyučoval na Obchodní akademii v Hořicích v Podkrkonoší. V Berouně od roku 1924 do roku 1950. Pod pseud. Jaroslav Pasovský vydal množství básní, povídek, novel a románů , psal i divadelní hry. Po pečlivé přípravě vydal v roce 1935 životopis K. H. Mácha. Po válce vyšel jeho vrcholný román o J. A. Komenském Bouře a duha. Pod pseudonymem Kamil Daneš od počátku 50. let psal i rozmarné verše. Společnosti se ale spíše stranil, byl samotářem.