Antonín Heveroch
český lékař
Antonín Heveroch byl český psychiatr a neurolog. Narodil se v Minicích , dcerou pražského uzenáře a soukromníka Jana Cirkla a jeho manželky Anny rozené Staré. Zemřel bezdětný. Pohřben je na Vinohradském hřbitově v Praze, na jeho hrobě je socha ženy od sochaře a přítele Jaroslava Horejce . Do praxe vstoupil jako praktický lékař ve Všeobecné zemské nemocnici v Praze na Karlově náměstí. Odtud přešel roku 1899 na místo sekundárního lékaře do ústavu choromyslných v Kateřinkách. Téhož roku 1899 se habilitoval z psychiatrie a neurologie, roku 1906 se stal mimořádným profesorem, roku 1921 řádným profesorem na lékařské fakultě Karlovy Univerzity. V roce 1908 zřídil a vedl ústav pro epileptiky v Praz…e Libni v původně viniční usedlosti Malovaný lis . Roku 1919 se stal vrchním ředitelem pražského ústavu pro choromyslné. Byl mj. členem Československé akademie věd a umění, Akademie práce, Státní zdravotnické rady. Byl také místopředsedou Společnosti Národního divadla . Ve více než 100 původních pracích a článků se věnoval různorodým tématům: afázie a agnózie, jak si uvědomujeme jsoucno, o představách slov, o životním rytmu a jeho poruchách, o intuici, o ztrátě uvědomění svých citů, o vztahovačnosti a problému kauzality, o podvržených a vyzrazených myšlenkách, o obsesích, o bludu, o halucinacích u liliputů, o mrákotných stavech, o duši davu, o dětech chorobně lhavých, o dětech neposedných, o zločinech školní mládeže, o báchorkác...
Antonín Heveroch byl český psychiatr a neurolog. Narodil se v Minicích , dcerou pražského uzenáře a soukromníka Jana Cirkla a jeho manželky Anny rozené Staré. Zemřel bezdětný. Pohřben je na Vinohradském hřbitově v Praze, na jeho hrobě je socha ženy od sochaře a přítele Jaroslava Horejce . Do praxe vstoupil jako praktický lékař ve Všeobecné zemské nemocnici v Praze na Karlově náměstí. Odtud přešel roku 1899 na místo sekundárního lékaře do ústavu …choromyslných v Kateřinkách. Téhož roku 1899 se habilitoval z psychiatrie a neurologie, roku 1906 se stal mimořádným profesorem, roku 1921 řádným profesorem na lékařské fakultě Karlovy Univerzity. V roce 1908 zřídil a vedl ústav pro epileptiky v Praze Libni v původně viniční usedlosti Malovaný lis . Roku 1919 se stal vrchním ředitelem pražského ústavu pro choromyslné. Byl mj. členem Československé akademie věd a umění, Akademie práce, Státní zdravotnické rady. Byl také místopředsedou Společnosti Národního divadla . Ve více než 100 původních pracích a článků se věnoval různorodým tématům: afázie a agnózie, jak si uvědomujeme jsoucno, o představách slov, o životním rytmu a jeho poruchách, o intuici, o ztrátě uvědomění svých citů, o vztahovačnosti a problému kauzality, o podvržených a vyzrazených myšlenkách, o obsesích, o bludu, o halucinacích u liliputů, o mrákotných stavech, o duši davu, o dětech chorobně lhavých, o dětech neposedných, o zločinech školní mládeže, o báchorkác...
-
Kategorie:
- Zdraví a medicína
- Medicína
- Alternativní medicína
- 19. století
- Filozofie a náboženství
- Filozofie
- Psychologie a osobní rozvoj
- Psychologie
- Umění a architektura
- Hudba
- Biografie, memoáry a korespondence
- Pedagogika
- Vzácné knihy
- Jazyk a lingvistika
- Slovníky
- Geografie, cestopisy a místopis
- Česko a Slovensko
- Zdraví
- Ostatní
- Kalendáře a ročenky
- Výhodné komplety
