Všichni Autoři a témata

Pierre Termier (1)

Autor byl přední představitel francouzské geologie v počátku 20. století. Jeho geologický zájem byl soustředěn hlavně na evropská pohoří, zejména Alp, ale i dalších . Na tato témata napsal řadu odborných knih, ale i knih všeobecně naučných a populárních

Pierre Singaravélou (1)

Francouzský historik, vysokoškolský pedagog, specializace na moderní dějiny, zejména kolonialismu.

Pierre Seron (1)

Belgický výtvarník, autor komiksů.

Pierre Serge Choumoff (1)

Pierre Sautreuil (1)

Francouzský novinář, válečný korespondent, autor knihy reportážního charakteru s biografickými prvky.

Pierre Salinger (1)

Americký novinář a spisovatel, píše též francouzsky.

Pierre Rousselet-Blanc (1)

Veterinář pro domácí mazlíčky, autor mnoha knih.

Pierre Ripert (1)

Pierre Restany (1)

Pierre Restany byl mezinárodně uznávaný francouzský výtvarný kritik a filosof. Dětství prožil v Casablance, kde jeho otec podnikal. Do Francie se vrátil roku 1949 a absolvoval lyceum Henri IV. Studoval dějiny umění a estetiku na univerzitách ve Francii, Itálii a Irsku a obdržel titul bakaláře umění. Ve svých prvních recenzích, zejména pro revui Cimaise, se kterou spolupracoval od roku 1952, hájil mimo jiné malíře Jeana Fautriera. Od roku 1956 se přátelil s Yvesem Kleinem a podporoval ho v jeho experimentech. Razil pojem Nový realismus , který znamenal novou definicí humanismu tváří v tvář průmyslové expanzi a deklaroval také nový přístup k vnímání reality. Reagoval zejména na americký abstraktní expresionismus a evropskou lyrickou abstrakci. V roce 1960 založil v Paříži a Miláně skupinu Nouveaux réalistes, jejímiž členy se stali Arman, François Dufrêne, Raymond Hains , Martial Raysse, Daniel Spoerri, Jean Tinguely, Jacques Villeglé. Později se připojili také César, Mimmo Rotella, Niki de Saint Phalle, Gérard Deschamps a Christo. V letech 1960-1963 uspořádal kolem dvaceti skupinových výstav. Od roku 1963 působil v časopisu o umění a architektuře Domus a žil a pracoval střídavě v Paříži a Miláně. Od roku 1968 vydával čtvrtletník Ars. Byl celkem čtyřikrát ženatý. V letech 1961 - 1967 Galerie J, vedená jeho druhou ženou Jeannine de Goldschmidt-Rothschild, vystavovala mezinárodní umění a její výstavy ovlivnily tvorbu amerických umělců . Na počátku 70. let se zajímal o "sociologické umění" v pojetí skupiny "Sociological Art Collective". Po setkání s Dani Karavan na Benátském bienále roku 1976 se zabýval funkcí umění ve městě. V první polovině roku 1978 publikoval sérii článků v časopise Domus o historii deviantní funkce v současném umění od futurismu a dada po konceptuální u...

Pierre Raymond Debray (1)

Pierre Porte (1)

Francouzský autor knih pro děti.

Pierre Palau (1)

Pierre Monteux (1)

Pierre Benjamin Monteux byl francouzský dirigent. Po studích hry na housle a violu, působil po dobu jedné dekády jako hráč v orchestrech a později také jako občasný dirigent. Pravidelnou práci dirigenta získal v roce 1907. Do širšího povědomí se dostal když v letech 1911 až 1914 dirigoval světové premiéry děl jako Stravinského Svěcení jara, Ravelův balet Daphnis et Chloé či Debussyho Jeux pro baletní společnost Ballets russes Sergeje Ďagileva. V následujícím půlstoletí dirigoval různé orchestry po celém světě. V letech 1917 až 1919 byl šéfdirigentem v oblasti francouzského repertoáru Metropolitní opery v New Yorku. Rovněž vedl Bostonský symfonický orchestr , Amsterdam Concertgebouw Orchestra , Pařížský symfonický orchestr a Sanfranciskou symfonii . Přestože byl znám především díky dirigování francouzského repertoáru, měl rád spíše hudbu německých skladatelů, především Johannese Brahmse. Nebyl zastáncem záznamů živých představení kvůli tomu, že je to v rozporu se spontánností, přesto však existuje velké množství nahrávek jeho koncertů. V roce 1961, ve věku šestaosmdesáti let, se stal hlavním dirigentem orchestru Londýnského symfonického orchestru, a tento post zastával až do své smrti o tři roky později. Monteux byl rovněž znám jako učitel. V roce 1932 založil dirigentskou třídu v Paříži, která se vyvinula do letní školy a kterou později přesunul do svého letního sídla v obci Les Baux-de-Provence na jihu Francie. Poté, co se v roce 1942 natrvalo přestěhoval do USA a dostal zde státní občanství, založil školu pro dirigenty a orchestrální hudebníky se sídlem ve městě Hancock . Mezi jeho studenty, ať už ve Francii či ve Spojených státech, patřila řada lidí, kterým se později dostalo světového uznání. Patří mezi ně například Igor Markevitch, Neville Marriner, André Previn, Lorin Maazel a Seidži Ozawa. Škola ve své činnosti pokračovala i po Monteuxově smrti. V to...

Pierre Monnet (1)

Francouzský historik, medievalista, práce z oboru.

Pierre Moerlen's Gong (1)

Pierre Moerlen's Gong byla progresivní rocková skupina, kterou vedl francouzský bubeník a perkusista Pierre Moerlen. Skupina se vyvinula z původní psychedelické rockové skupiny Gong, kterou založil australský hudebník Daevid Allen na konci 60. let. Po Allenově odchodu z kapely v roce 1975 převzal vedení Moerlen, který se ke Gongu připojil v roce 1973, a nasměroval hudbu skupiny více jazzově-fusionovým směrem.

Pierre Milza (1)

Pierre Milza , francouzský historik a politolog. Specializuje se na Itálii, konkrétně na fašismus. Je emeritním profesorem des Universités à l’Institut d’études politiques de Paris a členem vědecké rady de l'Institut François-Mitterrand.

Pierre Michon (1)

Francouzský spisovatel.

Pierre Marie François de Sales Baillot (1)

Francouzský violista, skladatel a pedagog.

Pierre Malo (1)

Pierre Lunel (1)

Francouzský spisovatel.

Pierre Louki (1)

Francouzský herec a zpěvák, autor písní, divadelních her a knih pro děti.

Pierre Lecarme (1)

Francouzský publicista, konferencier, autor knih o výchově dětí, dětských hrách a zábavných činnostech.

Pierre Le Goffic (1)

Pierre L'Ermite (1)

Francouzský spisovatel a žurnalista.

Pierre L Ibisch (1)

Pierre Kouznietsov (1)

Pierre Klossowski (1)

Francouzský filozof, spisovatel, překladatel a výtvarník.

Pierre Jean Emile Charles (1)

Pierre Hillion (1)

Pierre Haski (1)

Francouzský novinář, zpravodaj deníku Libération.

Pierre Grivet (1)

Pierre Gripari (1)

Francouzský spisovatel, dramaturg, knihy pro děti.

Pierre Grimal (1)

Francouzský historik, specialista na civilizaci starověkého Říma.

Pierre Gillis (1)

Učenec a humanista narozený v Antverpách, městský písař, přítel Erasma Rotterdamského a Thomase Mora.

Pierre Gilles (1)

Francouzský spisovatel, který se věnoval historii a královským milostným příběhům z Paříže

Pierre Gilbert (1)

Pierre Giffard (1)

Pierre Gaxotte (1)

Francouzský historik a novinář.

Pierre Gassier (1)

Pierre Gascar (1)

Vlastním jménem Pierre Fournier. Psychologizující prozaik, obdařený schopností působivě zachytit atmosféru a vyjádřit anxiozitu moderního člověka. Za román Le temps des morts , v němž popisuje vlastní zkušenost z válečného zajetí, obdržel Goncourtovu cenu. K významným tématům jeho realistických románů patří problematika obtížné integrace mladých do morálně a politicky zkorumpovaného světa.

Pierre Gammarra (1)

Pierre François Fauche (1)

Pierre Fouché (1)

Francouzský lingvista a filolog, profesor fonetiky.

Pierre Felder (1)

Pierre Faranckh (1)

Pierre Dubois (1)

Francouzský ilustrátor a scenárista komiksů, spisovatel, autor projevů a přednášek. Zaměřen na mystiku, fantasy, pohádky, elfy a víly.

Pierre Deligne (1)

Belgický matematik zaměřující se zejména na algebraickou geometrii a teorii čísel. Vysokoškolský pedagog. Publikace z oboru.

Pierre Delbet (1)

Francouzský lékař, chirurg, známý zastánce antiseptických a jiných zdravotně prospěšných vlastností chloridu hořečnatého.

Pierre Degeyter (1)

Belgický hudební skladatel a sbormistr dlouhodobě působíci ve Francii, autor Internacionály.

Pierre Debergé (1)

Francouzský teolog.

Pierre de Marivaux (1)

Pierre Carlet de Chamblain de Marivaux se narodil roku 1688 v Paříži do rodiny ředitele mincovny. Později zahajuje studium práv, raději ale navštěvuje literární salony a píše jiskřivá a parodická dílka. V roce 1720 s krachem Lawova systému přichází o veškeré své úspory a z koníčku se musí stát způsob obživy. Stává se novinářem a píše divadelní hry pro italskou hereckou společnost. V soukromém životě, stejně jako ve svých hrách, upřednostňuje lásku věrnou a trvalou. Paní Marivaux mu ale umírá v roce 1723 a on zůstává sám s malou dcerkou, znovu se už neoženil, ani milostné vztahy nevyhledával. Je autorem na třicet divadelních her, především komedií o lásce. Zabývá se i tématikou společenskou. Píše ale i romány a ty byly za jeho života dokonce slavnější než divadelní hry.V roce 1742 je zvolen do prestižní francouzské akademie, dokonce dříve než Voltaire, jeho velký intelektuální sok. Na sklonku života poskytuje stárnoucímu a zchudlému autorovi azyl šlechtična slečna Saint-Jean. Jejich přátelství skončilo až Marivauxovou smrtí v roce 1763. Ve Francii je autor dodnes velice ceněn a vážen, především za své divadelní hry "Hra lásky a náhody" nebo "Dvojí nestálost".

Pierre de la Batut (1)

Pierre de Coulevain (1)

Francouzská spisovatelka.

Pierre de Boisdeffre (1)

Francouzský diplomat, prozaik, literární kritik.

Pierre de Beaumont (1)

Francouzský diplomat, autor románů a poezie, překladatel biblických textů.

Pierre Daumard (1)

Pierre Couprie (1)

Pierre Coran (1)

Belgický profesor literatury, spisovatel a básník, autor knih pro děti.

Pierre Clastres (1)

Francouzský antropolog, práce z oboru.

Pierre Christophe Schlevogt (1)

Narodil se v roce 1934 v Jablonci nad Nisou . Po druhé světové válce odešel ve svých třinácti letech z Československa do Francie, jeho rodiče opustili vlast o rok později. Pierre Christophe Schlevogt se vyučil formařem a zlatníkem, vystudoval šperkařství, ale věnoval se mimo jiné i designu skla a hodinek. Od toku 1964 učil na střední odborné škole, v roce 1974 byl jmenován vysokoškolským profesorem. Dále působil na univerzitě v Dublinu a externě přednášel i na dalších školách. Získal řadu mezinárodních ocenění, stal se čestným členem londýnské Goldsmiths' Company.