Všichni Autoři a témata

Afric Simone (5)

Afric Simone je mosambický zpěvák, hudebník a bavič, který si získal popularitu v 70. letech 20. století svou nakažlivou směsí latinskoamerických, afrických a karibských rytmů. Narodil se 17. července 1956 v Maputu v Mosambiku a proslavil se výrazným hlasem a charismatickým vystupováním na pódiu. Jeho nejslavnější hit "Ramaya" vyšel v roce 1975 a stal se hitem v několika evropských zemích. Chytlavá melodie a taneční rytmus této písně pomohly Afric Simone získat mezinárodní slávu. Během své kariéry vydal několik alb a singlů, přičemž často zpíval ve směsici jazyků včetně angličtiny, portugalštiny a různých afrických jazyků. Jeho hudba je stále oslavována pro svou schopnost překonávat kulturní bariéry a spojovat lidi na tanečním parketu.

Adriano Celentano (12)

Adriano Celentano je kultovní italský zpěvák, skladatel, herec a televizní moderátor, který významně ovlivnil italský zábavní průmysl. Celentano se narodil 6. ledna 1938 v Miláně a jeho kariéra trvá již více než šest desetiletí, během nichž se proslavil svým charismatickým vystupováním na pódiu a výrazným hlasem. Celentano, často označovaný jako "Il Molleggiato" díky svým jedinečným tanečním pohybům, má na poli hudby rozsáhlý a rozmanitý přínos.

Adolf Kuba (7)

Narozen: 1909, zemřel: 1987. Novinář v časopise Svět v obrazech. Oznám.: Novinář,39,1987,č.12.

Adolf Kamiš (5)

Narozen 10.6.1915 v Trpnouzích u Českých Budějovic, zemřel 1.10.1991. PhDr., CSc, asistent katedry českého a slovenského jazyka, lingvistická literatura.

Adelbert von Chamisso (6)

Louis Charles Adélaïde de Chamissot de Boncourt, známý jako Adelbert von Chamisso , byl německý básník a botanik. Narodil se jako šesté ze sedmi dětí do šlechtické rodiny hraběte Louise Marie de Chamissot na zámku Boncourt v oblasti Champagne. Jeho rodina v roce 1790 zchudla a v roce 1792 opustila Francii. Na útěku před revolucionáři prošla celá rodina Holandsko a jižní Německo. Jejich novým domovem se v roce 1796 stal Berlín, kde se dva z Adelbertových starších bratrů stali učiteli. Chamisso zde studoval na Francouzském gymnáziu a později se živil jako prodavač a malíř květin. Pak se stal pážetem u princezny Luisy Friederiky Pruské a v roce 1801 důstojníkem pruské armády, v té době si říkal Ludwig von Chamisso. Když však měl bojovat proti své francouzské vlasti, z armády vystoupil a věnoval se studiu přírodních věd a literatuře. Léta 1815–1818 strávil na cestě kolem světa. Tato expedice ruského kapitána Otto von Kotzebue financovaná hrabětem Nikolajem Rumjancevem prozkoumávala Polynésii a Hawaii. Chamisso kartograficky zdokumentoval velkou část pobřeží Aljašky, byl po něm pojmenován nově objevený ostrov Chamisso. Popsal způsob života Eskymáků a obyvatel Aleut a všechna svá přírodovědná pozorování pak vydal knižně v díle Cesta okolo světa . Nakonec se v roce 1819 stal ředitelem botanické zahrady v Berlíně. Pokračoval však ve své literární práci a spolu s Gustavem Schwabem vydával Německý almanach Múz. Byl členem berlínské lóže Svobodných zednářů. Ačkoli byla Chamissovou mateřštinou francouzština, nezapomenutelná díla vytvořil v němčině. Jeho nejznámějším dílem je fantastická povídka Podivuhodný příběh Petra Schlemihla s autobiografickými prvky, která vyšla v roce 1814. Toto dílo se nachází někde mezi romantickou pohádkou a realistickou novelo...

Adam Jist (8)

Vlastním jménem Stiblík Jindřich. Narodil se 10.11.1907 v Kladně, zemřel 18.12.1995 v Praze. Básník, beletrista.

Academia Barilla (7)

Abbi Glines (6)

Abbi Glines je americká spisovatelka, rodačka z Birminghamu v Alabamě, autorka milostných románů a sérií pro ženy. Její první novela vyšla roku 2011 a poté následovalo několik bestsellerů podle New York Times, USA Today a Wall Street Journal jako například série Rosemary Beach, Sea Breeze, The Vincent Boys a trilogie Existence.

Zuzana Renčová (5)

Provdaná Nováková, dívčí jméno Renčová. Básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů. Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána . Od roku 1957 žila Nováková v Karlových Varech, pak krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující ; pracovala jako dělnice a sanitářka. Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka , žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě . Dcery Luisa Nováková a Ester Nováková se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Od samého počátku své tvorby si Nováková vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou, kde lidé i věci touží po harmonii, lásce, něze a čistotě a kde obdobně jako v biblickém ráji lidé a zvířata žijí v láskyplné symbióze. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Byla-li v 60. letech poezie Novákové leckdy ohrožována zdobnou dekorativností, zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti . Projevilo se to nejen ve větší intenzitě a hutnosti básnického výrazu, ale i těsnějším sepětím s jistotami domova a rodiny, jež Novákov...

Zuzana Michnová (5)

Zuzana Michnová je česká písničkářka a kytaristka, známá svým působením na české folkové a rockové scéně. Byla členkou vlivné folkrockové skupiny Marsyas, kterou založila na počátku 70. let 20. století společně s Petrem Kalandrou a Oskarem Petrem. Během své kariéry byla Michnová uznávána pro svůj výrazný hlas a poetické texty. Díky svému přínosu české hudbě se stala respektovanou osobností v oboru a v průběhu let pokračovala v koncertování a nahrávání hudby.

Zuzana Kubašáková (6)

Slovenská učitelka angličtiny, fotografka, překladatelka a autorka pohádek.

Zoša Kinkorová (7)

V astrologii velmi uznávaná expertka, zabývá se osudy lidí a národů, tajemnými proroctvími z dávné minulosti a jejich interpretací. Publikuje v časop., píše knihy.

Zdeňka Zubíková (7)

Mgr., pedagožka, autorka učebních textů a didaktických materiálů pro výuku češtiny, občanské výchovy a dějepisu.

Zdeňka Šromová (6)

Překlad z němčiny.

Zdeňka Ortová (7)

Zdeňka Ortová je česká spisovatelka, autorka aforismů, fejetonů a povídek. Pracuje jako vedoucí Městské knihovny ve Velvarech. Publikuje od osmdesátých let minulého století, kdy psala fejetony a povídky pro sobotní přílohy celostátních deníků. V roce 1990 se stala jednak kmenovou autorkou humoristického časopisu Nový Dikobraz, pro který několik let psala zejména aforismy, epigramy a fejetony, a dále pak kmenovou autorkou časopisu Vlasta, kde uveřejňovala své fejetony. Je nejznámější českou aforistkou a jedinou ženou, které je věnována samostatná kapitola v Antologii českých aforistů a jejíž soubory aforismů vycházejí knižně.

Zdeňka Kuncová (2)

Narozena 19. 8. 1909 v Nechanicích, zemřela 19. 12. 1989 v Praze. MUDr., CSc., docentka pediatrie, stati z oboru.

Zdeněk Vogel (6)

Zdeněk Vogel byl český zoolog a spisovatel. Byl jedním z předních českých herpetologů a ochránců ohrožených druhů obojživelníků a plazů. Už od mládí jevil velký zájem o přírodu, především o ryby, obojživelníky a plazy. Později se v rámci studií zaměřil především na ekologii, etologii a ochranu nižších obratlovců. Mnoho let byl vedoucím Herpetologické stanice v Praze 6 – Suchdole, kde studoval biologii vzácných obojživelníků a plazů. Aby poznal život těchto zvířat v jejich přirozeném prostředí, podnikl cesty do nejjižnějších oblastí Evropy, na Kubu a do tropických oblastí Afriky a Jižní Ameriky. Všechny tyto cesty podnikl na pozvání tamějších vědeckých institucí a všechny měly za úkol nejen hlubší poznání přírody těchto zemí, ale především aktivní pomoc při ochraně ohrožených živočišných druhů a pomoc při zřizování národních parků, rezervací či chráněných oblastí. Popsal řadu nových vědě dosud neznámých forem živočichů, publikoval několik set odborných a populárně vědeckých článků a pojednání v našich i zahraničních časopisech. Jako autor i spoluautor napsal 16 knih. Od založení Společnosti přátel Národního muzea v Praze vedl prof. Vogel její Ichtyologicko-herpetologickou sekci, byl místopředsedou vivaristického odboru Rybářské a vivaristické sekce České vědeckotechnické společnosti. Byl čestným členem Státního přírodovědeckého muzea ve Stuttgartu, členem Societas herpetologica europaea, společnosti Salamander a dalších odborných zahraničních společností. Dlouhá desetiletí spolupracoval s Národním muzeem, kterému daroval mnoho vzácných, často nedostupných plazů, obojživelníků a ryb, které jsou dnes chloubou sbírek Národního muzea.

Zdeněk Vančura (5)

Narozen 11.1.1903 v Praze, zemřel 5.5.1974 tamtéž. PhDr., DrSc., profesor americké literatury a kultury na Universitě Karlově v Praze, ředitel Ústavu jazyků a literatury Československé akademie věd v Praze, člen korespondent Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru dějin americké a anglické literatury, filosofie, ekonomie, autor slovníků a čítanek, publikoval též anglicky. Překladatel z angličtiny a němčiny.

Zdeněk Šťáva (7)

Lékař - dermatolog, spisovatel a odborný publicista. Vystudoval gymnázium v Telči a Lékařskou fakultu UK v Praze. Svoji kariéru začínal na II. kožní klinice prof. Hübsmanna. Zabýval se studiem vztahů dermatologie k interní medicíně a stomatologii. Od r. 1968 profesor dermatologie na Lékařské fakultě UK v Praze. Později přednosta II. dermatovenerologické kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK. - Vedoucí redaktor časopisu Československá dermatologie. Autor řady vědeckých prací, monografií a učebnic o dermatologii. Světový věhlas mu přineslo publikování jeho prací v oboru sklerodermie. - V mládí psal básně, později beletrii.

Zdeněk Sova (5)

Zdeněk Sova byl český fotbalista, útočník. V československé lize hrál za SK Slavia Praha a SK Olomouc ASO. Gól v lize nedal. Se Slavií získal v roce 1940 ligový titul.

Zdeněk Šolle (6)

Zdeněk Šolle , byl český historik. Zabýval se českými a československými dějinami 19. a 20. století. V letech 1945–1950 vystudoval filosofii a dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byl pracovníkem Historického ústavu ČSAV , v roce 1961 získal vědecký titul doktora věd na základě práce Dělnické stávky v Čechách v druhé polovině 19. století. Habilitoval se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1965. Po nástupu normalizace byl v roce 1970 nucen z Historického ústavu odejít a pracoval v Ústředním archivu ČSAV. Na počátku 90. let byl jeho ředitelem. Byl synem herce Jindřicha Plachty.

Zdeněk Slapnička (5)

Narozen 1935. Malíř.

Zdeněk Škoda (6)

Odborné práce z radiotechniky pro mládež.

Zdeněk Pokluda (10)

Narozen 10. 11. 1946 ve Zlíně. Historik a archivář, historické a vlastivědné práce ze zlínského regionu. Vystudoval obory historie-filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1982 absolvoval odbornou archivní stáž v Národním archivu v Paříži. Pracoval jako archivář ve Státním okresním archivu v Mikulově, historik v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně; nyní působí v knihovně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Kromě jiných témat se zabýval hospodářskými dějinami 19. - 20. století, specializuje se na vývoj a působení firmy Baťa.

Zdeněk Netopil (7)

Zdeněk Netopil je český malíř, ilustrátor, grafik, typograf, herec a mim. Zdeněk Netopil studoval v letech 1963–1967 užitou grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Pak pracoval do roku 1973 ve Státním divadle v Brně jako reklamní malíř a současně byl hercem a mimem v brněnském divadel Husa na provázku. Následně vystudoval v letech 1973–1979 propagační grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora Evžena Weidlicha. Věnuje se malbě, grafice, typografii, kaligrafii a knižní i časopisecké ilustraci, od roku 1979 ve svobodném povolání. Roku 1996 navrhl svoji první poštovní známku s českou šachistkou Věrou Menčíkovou, mistryní světa v šachu v letech 1927–1939. Od té doby vytvořil celkem třináct českých poštovních známek, převážně se sportovní tematikou. Svoji tvorbu prezentoval na řadě společných i autorských výstav doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena v řadě zahraničních galerií i v soukromých sbírkách.

Zdeněk Müller (6)

Narozen 12.2.1947 v Praze. PhDr. CSc., arabista, překladatel, publicista. Zabývá se islamskou a arabskou problematikou.

Zdeněk Kudělka (4)

Narozen 3. 6. 1921 v Košatce u Ostravy, zemřel 2. 7. 1996 v Praze. Akademický malíř, grafik, ilustrátor.

Zdeněk Kirschner (5)

Narozen 30. 6. 1928 v Praze. PhDr., historik literatury a fotografie, překladatel z angličtiny, publicista.

Zdeněk Heřman (7)

Zdeněk Herman byl český fyzikální chemik. V Kladně absolvoval gymnázium a po něm Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy , obor fyzikální chemie a radiochemie . V roce 1957 nastoupil do Ústavu fyzikální chemie ČSAV, jemuž zůstal věren celý život. Spolupracoval s Dr. Vladimírem Čermákem v oddělení hmotnostní spektrometrie ve výzkumu srážkových procesů iontů a vzbuzených částic metodami hmotnostní spektrometrie. V r. 1963 obhájil kandidátskou práci a v r. 1984 doktorskou práci v oblasti dynamiky chemických reakcí iontů. Během postdoktorálního pobytu na Yale University u prof. R. Wolfganga zkonstruoval jednu z prvních aparatur pro výzkum srážek iontů metodou rozptylu ve zkřížených paprscích částic. Vylepšenou formu tohoto přístroje potom postavil v pražském ústavu a používal ji pak se svými spolupracovníky ve výzkumu chemických reakcí kationtů a dikationtů, procesů přenosu náboje a srážek iontů s povrchy pevných látek rozptylovou metodou až do r. 2010. Je autorem více než 240 prací a kapitol v odborných monografiích. V Ústavu fyzikální chemie zastával řadu funkcí . Po roce 1989 se účastnil transformace Akademie věd ČR, kromě jiných funkcí byl viceprezidentem akademické Grantové agentury a v letech 1993 až 1999 byl členem akademické Vědecké rady. Roku 1996 byl jmenován profesorem fyzikální chemie. Jeho práce byla mnohokrát oceněna, v r. 1980 udělením Společné ceny ČSAV a Akademie věd NDR . R. 1992 získal v SRN Cenu Alexandra von Humboldta a roku 2003 u nás Národní cenu Česká hlava za celoživotní dílo. Je čestným profesorem iontové fyziky Leopold-Franzens Universität Innsbruck, kde mu byl také...

Zdeněk Haník (6)

Zdeněk Haník je bývalý český volejbalový reprezentant, trenér národních družstev Česka a Rakouska, od roku 2016 místopředseda Českého olympijského výboru. Původním povoláním byl středoškolským učitelem českého jazyka a literatury a tělesné výchovy. Začínal jako učitel na základní škole v Nymburce , učil na brněnském matematickém gymnáziu třída Kapitána Jaroše . Působil jako vysokoškolský učitel na Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci , Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze a Fakultě sportovních studií MU v Brně . Je autorem pěti publikací o volejbalu a řady časopiseckých článků. Vystoupil na řadě odborných, vědeckých seminářů a publikoval v příslušných sbornících. V oblasti popularizace odbornosti působí jako člen redakční rady měsíčníku COACH a autor sloupků a fejetonů v magazínu Sport a týdeníku Reflex i jako autor a protagonista metodické části televizního volejbalového magazínu. Absolvoval 150 zápasů v reprezentaci ČSFR. Hráčská klubová působiště: Zbrojovka Brno, Lokomotiva Nymburk, VKP Bratislava, Dukla Trenčín, Donaukraft Wien a Tirol Innsbruck. Vedl rakouské ligové kluby a rakouskou reprezentaci, s níž absolvoval ME 1999. S národním mužstvem České republiky zvítězil 2x v kvalifikaci na MS 2002 a 2010, obsadil 4. místo na ME 2001, absolvoval MS 2006 . Získal mistrovský titul na Slovensku s družstvem VKP Bratislava . Byl 3x vyhlášen trenérem roku: v Česku v letech 2002 a 2008, na Slovensku v roce 2004. Předseda Českého volejbalového svazu , místopředseda Českého olympijského výboru . Organizátor sportovních a společenských akcí, setkání osobností z různých oblastí života české společnosti. Spoluzakladatel Nadace Volejbalové akademie, která podporuje metodickou a publikační činnost. Působil jako komentátor České televize při televizních přenosech z volejbalu. Je zakladatelem Unie profesioná...

Zdeněk Fleischer (4)

Zdeněk Fleischer byl už od svého mládí dobrým pěstitelem, který posléze vyrostl v nejlepšího odborníka československého kaktusářství, uznávanou, ctěnou a největší autoritu v naší botanické zálibě. Jeho vnímavost, hluboký zájem o kaktusy a konečně 50 let praxe, prováděné na nejvyšší teoretické úrovni se staly dnes již symbolem a pojmem. Nejeden kaktusář používá při výsevech tzv. fleischerovou metodu do zavařovacích láhví. Je to starý způsob vysévání, sám Fleischer uvádí, že obrázek viděl ve staré literatuře, jen celý způsob propracoval, aby při výsevech byly co nejmenší ztráty. Takových dobrých pěstitelských nápadů bylo spousty, se všemi se rád podělil se svými přáteli. Neznám téma, na které by neznal odpověď, ani tehdy, když přednášel u nás v Ostravě 25. 2. 1962, a kde jeho slova začínala typicky takto: „Vážení přátelé, můj nejdražší přítel Zavadil mě pověřil, abych si vybral nějaké téma, kterému nejmíň rozumím, protože se nejlépe mluví o tom, čemu se nerozumí, a to je o výživě a hnojení kaktusů. Myslím, že nikdo neodolal pokušení, aby občas si ty kaktusy nějak nepřihnojil. Říkám pokušení, protože máme tu školu Fričovu, který byl jaksi odpůrcem hnojení a razil heslo: „Kdo čím zachází – tím také končí”. No tak slovo hnojař, jako on propagoval bylo jakousi příhanou. Ale myslím, že se mezi staršími kaktusáři nenajde nikdo kdo by nehnojil. Ovšem, přesto, že je to takové zajímavé téma, takové pikantní, řek bych, že tomu nikdo nerozumí.” Skromný úvod do přednášky na stále aktuální téma, bylo však vyvrcholením fantastického povídání. Celá přednáška by se dala shrnout pod jedno Fleischerovo nezapomenutelné heslo: „Kráva má v zadku více rozumu, než všichni kaktusáři dohromady.” Já sám nikdy nezapomenu přednášky Zd. Fleischera, které jsem navštívil. Jeho osobité kouzlo vypravěče upoutalo všechny posluchače. Př. Zavadil některé tyto přednášky zaznamenával na magnetofonový pásek. V jednom dopise Emil Zavadil píše, že má 20 pásků s nahrávkami různých kaktusářů, z toho 7 hodin...

Zdeněk Fišer (5)

Zdeněk Cyril Fišer byl český pedagog, katolický spisovatel, překladatel a filosof. Zdeněk Fišer z pražské úřednické rodiny byl jediný syn Jaroslavy Kopřivové a Ladislava Fišera. Lásku k přírodě získal už v dětství, kdy s rodiči často pobýval v Českém Ráji, na Chlumecku a Královéhradecku. Jako chlapec a mladý student navštěvoval mykologické kurzy prof. Františka Smotlachy a stal se vášnivým houbařem. Studoval v Praze nejprve na klasickém gymnáziu v Resslově ulici, potom na Karlově univerzitě, kde vystudoval český a ruský jazyk. V době jeho studií na něho měli velký vliv teolog ThDr. Oto Mádr a Mons. Jiří Reinsberg. Vojenskou službu, která trvala dva a čtvrt roku, absolvoval na letišti v Milovicích a v Plzni jako radista u meteorologické služby. Krátce po návratu z vojenské služby se 15. dubna 1955 oženil se svou kolegyní z fakulty PhDr. Věnceslavou Zástěrovou z Kralup nad Vltavou. Po dokončení studia dostal umístěnku do severních Čech do České Lipy, kde věnoval celý svůj profesní život výuce českého a ruského jazyka na střední škole ekonomické a průmyslové. Později rozšířil svou aprobaci zkouškami, jež ho opravňovaly k výuce psaní na stroji a těsnopisu. Dále získal osvědčení pro tlumočení z ruského a německého jazyka. To mu ale bylo komunistickými úřady z kádrových důvodů brzy odebráno. Systematicky studoval literaturu českou, ruskou i náboženskou a věnoval se překladům z němčiny. V 70. letech 20. století byl jedním z jazykových korektorů překladatelské skupiny Doc. ThDr. Václava Bognera, která se věnovala překladům částí Bible do češtiny. Během komunistické totality v Československu spolu se svou manželkou rozšiřoval pro potřeby kněží překlady z německých duchovních tiskovin a knih. Přispíval z těchto zdrojů a ze své tvorby do publikací nakladatelství Vyšehrad – Cyrilometodějský kalendář. Další jeho aktivitou bylo přednášení snoubencům a manželským párům v tajných setkáních katolické církve. Pro tento účel sep...

Zdeněk Černohorský (8)

Narozen 27.12.1910 v Chroustovicích u Vysokého Mýta, zemřel 5.9.2001. RNDr., DrSc., profesor botaniky, práce z oboru.

Zdeněk Bažant (6)

Narozen 11. 6. 1908 v Novém Městě na Moravě, zemřel 26. 8. 2001 v Praze . Dr. techn. ing., profesor zakládání staveb, odborník na geomechaniku, autor publikací z oboru. Byl otcem stavebního inženýra Zdeňka P. Bažanta a synem rektora ČVUT, stavebního mechanika prof. Zdeňka Bažanta .

Zdena Krausová (11)

Zadie Smith (7)

Zadie Smith je britská spisovatelka. V roce 2003 byla zapsána na seznam literárního časopisu Granta mezi dvacet nejlepších mladých autorů. Narodila se jako Sadie Smith v Brentu, rozsáhlé oblasti obývané pracující třídou na severozápadě Londýna. Její matka Yvonne McLean pocházela z Jamajky a otec Harvey Smith byl Angličan . Má nevlastní sestru a bratra a dva mladší sourozence, rappera a komika Doca Browna a taktéž rappera Luca Skyze. Jako malou ji bavilo stepování, později jako dospívající zvažovala kariéru muzikálové herečky a na univerzitě si vydělávala jako jazzová zpěvačka a toužila se stát spisovatelkou. Její rodiče se rozvedli, když byla teenager. Ve věku čtrnácti let si změnila jméno na "Zadie". Navzdory dřívějším různorodým ambicím se literatura ukázala být jejím hlavním zájmem. Navštěvovala místní státní školy, Malorees Junior School a Hampstead Comprehensive School a později King's College na Cambridgeské univerzitě, kde studovala anglickou literaturu. V Cambridgi vydala několik krátkých povídek ve studentské sbírce nazvané May Anthologies. Tyto povídky upoutaly pozornost vydavatele, který jí nabídl smlouvu na první román. Rozhodla se kontaktovat literárního agenta a dostala se pod křídla Wylie Agency na základě pouhé první kapitoly. Román Bílé zuby byl představen veřejnosti v roce 1997, tedy dávno před tím, než byl dokončen. Na základě částečně dokončeného rukopisu odstartovala aukce, ve které se o práva utkala různá nakladatelství. Tuto aukci vyhrálo nakladatelství Hamish Hamilton. Román Bílé zuby dokončila během svých posledních let v Cambridgi a román se stal okamžitě po vydání v roce 2000 bestsellerem. Bílým zubům se dostalo mezinárodního uznání a byl ověnčen několika cenami. V televizi Channel 4 se v roce 2002 objevila jeho adaptace. Působila také jako "externí spisovatelka" v ICA v Londýně a následně vydala jako šéfredaktorka soubor povídek o sexu s ná...

Yvonne Bolten (11)

Spisovatelka, literatura s milostnou tematikou.

Yuval Noah Harari (11)

Yuval Noah Harari, hebrejsky: יובל נח הררי‎ je izraelský intelektuál, historik a filosof, profesor světových dějin na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, autor populárně-naučných publikací. Jaho práce zkoumají svobodnou vůli, vědomí, inteligenci, štěstí a strádání. Zabývá se makrohistorií, pokouší se zformulovat odpovědi na otázky týkající se například vztahu dějin a biologie či vztahu a rozdílů mezi Homo sapiens a zvířaty.

Yukinobu Tatsu (11)

Xavier Dorison (11)

Francouzský filmový a komiksový scenárista.

Wolfgang Gillessen (2)

Energický terapeut, s manželkou organizují semináře o čchi-kung a pěti Tibeťanech. Publikační činnost v oboru.

William Gibson (9)

William Ford Gibson je jeden z nejznámějších autorů kyberpunku. Jeho otec pracoval v továrně, ve které byla vyrobena první atomová bomba . V 19 letech se vyhnul povinnosti narukovat do Vietnamské války tím, že se odstěhoval ze Spojených států do Kanady. Tam žil ve Vancouveru až do roku 1972. Nyní je ženatý a má dvě děti. Psát začal již v době studií na universitě v Britské Kolumbii, kde vystudoval anglickou literaturu. V roce 1984 jeho první novela Neuromancer získala cenu HUGO, Philip K. Dick memorial Award a Nebulu. V Neuromancerovi se poprvé objevily pojmy jako kyberprostor, virtuální realita, Matrix a Internet, což napomohlo ke zpopularizování těchto pojmů. Autor uvádí, že jeho dílo ovlivnil W. S. Burroughs.

Wilbur Smith (10)

Wiener Philharmoniker (8)

Wiener Philharmoniker , známý také jako Vídeňská filharmonie, je jedním z nejznámějších a nejprestižnějších orchestrů na světě. Orchestr byl založen v roce 1842 Otto Nicolaiem a má dlouholetou tradici v provádění klasické hudby na nejvyšší úrovni. Vídeňská filharmonie sídlí ve Vídni a je úzce spjata s Vídeňskou státní operou, neboť její členové se tradičně rekrutují z orchestru opery. Soubor je známý svým charakteristickým zvukem, který byl utvářen jeho historií a akustikou jeho domovského sálu, Musikvereinu.

Wanda Jackson (2)

Wanda Jackson , často označovaná za "královnu rockabilly", je americká zpěvačka, skladatelka a hudebnice, která významně ovlivnila rockovou a country hudební scénu. Jacksonová se narodila 20. října 1937 ve městě Maud v Oklahomě a svou hudební kariéru zahájila ještě na střední škole. V roce 1954 ji objevil country zpěvák Hank Thompson, což vedlo k nahrávání jejích písní pro společnost Capitol Records. Její výrazný hlas a charismatická pódiová prezentace ji rychle odlišily od ostatních interpretů, kterým dominovali muži.

Walter Wiener (3)

Narozen 26. 10. 1928. Chovatel exotického ptactva, práce z oboru.

Vonda N McIntyre (7)

Narodila sa 28. augusta 1948 v Louisville, Kentucky, USA. Nejaký čas tiež žila v Den Haag, Holandsko. Roku 1973 vyhrala svoju ​​prvú literárnu cenu Nebula Award, novelou "Of Mist, and Grass and Sand." Tá sa neskôr stala súčasťou románu "Dreamsnake", ktorý v roku 1978 vyhral cenu Hugo a tiež Nebula Awards. V roku 1997 vyhrala cenu Nebula Awards novelou "The Moon and the Sun". Žila v Seattli, Washington, USA.

Vojtěch Rozner (8)

Narozen 23.4.1905 v Uhřicích u Žarošic, zemřel 20.4.1991 v Liberci. Novinář, knihovník, básník, prozaik.

Vojtěch Lev (10)

Narozen 14.12.1882 v Jílovém u Prahy, zemřel 11.10.1974 v Praze. Dělnický novinář a redaktor, beletrista, autor knih pro mládež.

Vojtěch Jirát (8)

Vojtěch Jirát byl český literární historik a kritik, překladatel z němčiny a docent germanistiky na Univerzitě Karlově. Během opakovaného působení na smíchovském gymnáziu se habilitoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako docent pro obor německá literatura. Od vysokoškolského působení byla odvozena i jeho široká publikační a vědecká činnost. Zaměřoval se hlavně na českou a německou literaturu 19. století a české překlady děl z němčiny. Byl také redakčním tajemníkem časopisu Germanoslavica. Zemřel roku 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Vojtech Artz (6)

Slovenský šéfkuchař.

Vlastislav Křivohlavý (4)

Autor pohádek a próz pro děti. Narodil se 29.3.1928 v Praze, zemřel 6.7.1991 v Čáslavi. Absolvent Vysoké školy zemědělské a lesního inženýrství v Praze . Pracoval jako zemědělský odborník v Pardubicích, Brandýse nad Orlicí a Chocni. Od 1955 trvale v Čáslavi. Beletrii začal psát teprve jako nevidomý od 1971. Beletristické příspěvky v Lid. demokracii a Vlastě, dále v Zem. novinách, Pochodni, Světě práce a Mateřídoušce. Spolupráce s Čs. rozhlasem, vysílána řada pořadů pro děti a mládež. Z díla: Bořek má psa, 1973, Dědečkovy brýle, 1977, Bořek, pes a Modrý květ, 1981.

Vlastina Svátková (5)

Narozená v roce 1982 slovenské matce a českému otci. Základní školu a gymnázium navštěvovala v Myjavě. Studovala hru na piano, chodila na hodiny zpěvu a kreslení. Věnovala se i tanci, psaní a recitaci básní, za které byla ocenena na pěveckých a recitačních soutěžích. Vlastina se věnovala novinařině, kterou vystudovala na masmediální fakultě. Co se studia týče, vystudovala i vysokou školu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Jako redaktorka působila v magazínech Infinity, Style a Elle. Vlastina Svátková se zabývala i modelingem. Díky této práci se dostala do Mnichova, Vídně, Barcelony, Tokia či Bangkoku. V televizních reklamách pro místní i zahraniční trh dostávala totiž stále více rolí, které byly založené na herecké akci. V tu dobu začíná brát Vlastina kurzy filmového herectví a zdokonaluje se ve zpěvu. Vlastina mluví anglicky a německy; věnuje se sportu, literatuře, psaní, filmové teorii a cestování. První její filmová role byla v bondovce Casino Royale, dále se objevila v Gangster KA, Dítě číslo 44, Ženy v pokušení a v seriálu První republika.

Vlastimil Pilous (3)

Narozen 20.3.1946 v Hostinném. Práce z oboru geomorfologie a ekologické situace v Krkonoších.

Vlastimil Kybal (7)

Vlastimil Kybal byl český historik, profesor Karlovy univerzity a diplomat. Zabýval se hlavně duchovními postavami středověku a politikou raného novověku. Pocházel z rodiny rolníka Václava Kybala. Maturoval roku 1899 na gymnáziu ve Slaném. V letech 1899-1903 vystudoval historii a filosofii na Filozofické fakultě UK v Praze. Mezi jeho učiteli byli Jaroslav Goll, Josef Pekař, Josef Šusta, Václav Novotný a filosofové František Drtina a Tomáš Garrigue Masaryk. 28. října roku 1903 obhájil disertační práci De ecclesia, quid Mathias de Janov docuerit . Do roku 1905 učil na Jiráskově gymnáziu a byl jmenován asistentem historického semináře na FF UK. V roce 1906 studoval v Paříži u E. Denise a dalších a na univerzitě v Bonnu. V následujících letech navštívil řadu archivů ve Francii, Německu, Itálii a Švýcarsku, kde učinil několik významných objevů. Roku 1911 se habilitoval prací „Jindřich IV. a Evropa v letech 1609–1610“ a roku 1918 byl jmenován profesorem. Zasazoval se o reformu univerzitního studia. Od roku 1920 působil v diplomatických službách. Nejdříve v letech 1920 až 1925 jako velvyslanec v Římě, od února roku 1925 do roku 1927 v Brazílii s akreditací pro Argentinu, od roku listopadu 1927 do roku 1933 v Madridu. V letech 1933–1935 přednášel v Praze a pak se stal v letech 1935 až 1939 vyslancem v Mexiku, kde se oženil s malířkou Anou Sanez. Válku strávil v exilu, přednášel na řadě amerických univerzit a v Kongresové knihovně ve Washingtonu spolupracoval na uspořádání tamních bohemik. Byl držitelem vysokých státních vyznamenání italských a španělských. Vedle uvedené habilitační práce se zabýval velkými duchovními postavami pozdního středověku, Františkem z Assisi , Anežkou Českou, Matějem z Janova a napsal společně s V. Novotným velkou práci o Janu Husovi , kde podrobně rozebral jeho učení. V knize „Arnošt Denis a...

Vlasta Scholzová (10)

Ing., zabývá se problematikou oceňování majetku, pracovnice Ministerstva financí ČR.

Vlasta Redl (6)

Vlasta Redl je moravský zpěvák, textař, skladatel a multiinstrumentalista . Ve své tvorbě dokázal osobitě skloubit rock, folk a lidovou hudbu. Píše také scénickou hudbu a produkuje, podílel se na téměř 60 albech. Žije v Tramtárii v Kobeřicích u Brna na úpatí Ždánického lesa. Narodil se v Novém Jičíně, dětství však prožil na Valašsku v Beskydech – vyrůstal v Poličné u Valašského Meziříčí. Prázdniny trávil pravidelně na Horehroní pod Kráľovou hoľou, odkud pochází jeho maminka. Patrně právě již v dětství se utvářel jeho vztah k moravským a slovenským lidovým písním, jejichž motivy využívá ve své tvorbě. Ve třinácti letech se začal učit hrát na kytaru a od patnácti let koncertuje. Vystupoval s různými bigbítovými kapelami na tanečních zábavách ve Valašském Meziříčí a okolí. Významným mezníkem v jeho hudební kariéře bylo jeho přestěhování do tehdejšího Gottwaldova. Tam začal v prosinci roku 1983 hrát a zpívat se skupinou AG Flek, která tehdy po takřka roční odmlce způsobené odchodem zpěvačky Blanky Táborské obnovila koncertní činnost. Jako autor písní se poprvé proslavil díky vizovické skupině Fleret, která do svého repertoáru zařadila jeho písně Holky z Utopie, Sbohem galánečko, Večer křupavých srdíček či Bečva. Na Portě 1986 hrála skupina Fleret další jeho písničku Letiště a Vlasta Redl se stal vítězem autorské soutěže. Ve stejné době Redl rovněž začal spolupracovat se Slávkem Janouškem a Jaroslavem Samsonem Lenkem, s nimiž postupně vydal tři společné desky . Po pěti letech jeho působení v AG Fleku vyšla v roce 1989 deska Dohrála hudba. O rok později nahrál svou první sólovou desku Na výletě, na níž, jak sám řekl, se chtěl osvobodit od folku a písničkářské tvorby. Naproti tomu jeho další sólová deska Staré pecky obsahovala folkové skladby, které napsal v době spolupráce s Fleretem. Mezitím vyšla Tramtárie – další deska AG Fleku, ...

Vladimíra Šimková (8)

Autorka učebnic němčiny pro základní a střední školy.

Vladimír Vogeltanz (3)

MUDr. Vladimír Vogeltanz je v současné době nejvýznamnějším pokračovatelem Etikoterapie uplatněné v praxi. Vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově. Působil jako zástupce primáře nosního, ušního a krčního oddělení nemocnice ve Strakonicích. Před lety však ukončil lékařskou praxi a vystoupil z České lékařské komory. Jako jediný u nás praktikuje léčebnou metodu Etikoterapie. Od tušení k vědění, od operací těla k operacím duše. Tak by se dala nazvat životní pouť autora této knihy, která je vlastně "Zprávou ze studijní cesty". Po patnácti letech strávených na operačních sálech a ambulancích nemocnic odchází z medicíny proto, aby se mohl plně věnovat Etikoterapii - skutečnému uzdravování nemocných. Etikoterapie hledá v životě nemocného místo, kde se odklonil od vesmírného řádu věcí, od zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno ono blokující přesvědčení a změněn životní způsob, může teprve dojít ke skutečnému uzdravení v duchu, a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle.

Vladimír Úlehla (8)

Vladimír Úlehla byl český fyziolog rostlin, ekolog, etnograf a filozof. Vystudoval gymnázium ve Strážnici a poté přírodní vědy na Univerzitě Karlově, kde promoval v roce 1911. Po roce 1918 pracoval na nově založené Masarykově univerzitě v Brně, kde se stal se budovatelem Ústavu pro fyziologii rostlin a prvním ekofyziologem. Roku 1928 byl iniciátorem Výstavy soudobé kultury v Brně, kde organizoval expozici vědy a školství. V letech 1934 a 1938 pracoval jako vědecký redaktor v Lidových novinách, kde vyšlo 1 139 jeho článků ze světa vědy, ekologické úvahy, národopisné články, eseje o rostlinách, o poslání inteligence, o životě a jeho smyslu. V letech 1945–1946 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Úlehla je také autorem řady knih, např. „Zamyšlení nad životem“, „Za oponou života“, „Život vesmírný“, „Záhada smrti“.