Zdeněk Fleischer byl už od svého mládí dobrým pěstitelem, který posléze vyrostl v nejlepšího odborníka československého kaktusářství, uznávanou, ctěnou a největší autoritu v naší botanické zálibě. Jeho vnímavost, hluboký zájem o kaktusy a konečně 50 let praxe, prováděné na nejvyšší teoretické úrovni se staly dnes již symbolem a pojmem. Nejeden kaktusář používá při výsevech tzv. fleischerovou metodu do zavařovacích láhví. Je to starý způsob vysévání, sám Fleischer uvádí, že obrázek viděl ve staré literatuře, jen celý způsob propracoval, aby při výsevech byly co nejmenší ztráty. Takových dobrých pěstitelských nápadů bylo spousty, se všemi se rád podělil se svými přáteli. Neznám téma, na které by neznal odpověď, ani tehdy, když přednášel u nás v Ostravě 25. 2. 1962, a kde jeho slova začínala typicky takto: „Vážení přátelé, můj nejdražší přítel Zavadil mě pověřil, abych si vybral nějaké téma, kterému nejmíň rozumím, protože se nejlépe mluví o tom, čemu se nerozumí, a to je o výživě a hnojení kaktusů. Myslím, že nikdo neodolal pokušení, aby občas si ty kaktusy nějak nepřihnojil. Říkám pokušení, protože máme tu školu Fričovu, který byl jaksi odpůrcem hnojení a razil heslo: „Kdo čím zachází – tím také končí”. No tak slovo hnojař, jako on propagoval bylo jakousi příhanou. Ale myslím, že se mezi staršími kaktusáři nenajde nikdo kdo by nehnojil. Ovšem, přesto, že je to takové zajímavé téma, takové pikantní, řek bych, že tomu nikdo nerozumí.” Skromný úvod do přednášky na stále aktuální téma, bylo však vyvrcholením fantastického povídání. Celá přednáška by se dala shrnout pod jedno Fleischerovo nezapomenutelné heslo: „Kráva má v zadku více rozumu, než všichni kaktusáři dohromady.” Já sám nikdy nezapomenu přednášky Zd. Fleischera, které jsem navštívil. Jeho osobité kouzlo vypravěče upoutalo všechny posluchače. Př. Zavadil některé tyto přednášky zaznamenával na magnetofonový pásek. V jednom dopise Emil Zavadil píše, že má 20 pásků s nahrávkami různých kaktusářů, z toho 7 hodin... Zdroj: http://www.cact.cz/noviny/2001/04/Fleischer.htm