Výpis všech autorů

Prototyp

Noah Gordon

Noah Gordon je americký spisovatel. Světový úspěch si získal hlavně trilogií o lékařské dynastii Coleů . Noah Gordon se svou ženou žijí na lesní farmě v Berkshirských vrších v západním Massachusetts. Manželka je vydavatelkou místních novin, on je lékařský technik na jejich pohotovostní stanici. Mají tři odrostlé děti, Lízu, Jamie a Michaela. Při psaní trilogie se pro hodnověrnost děje nechal zaměstnat v nemocnici, studoval dějiny lékařství i různé chirurgické postupy v minulosti.

Lars Kepler

Lars Kepler je pseudonym autorské dvojice Alexandra Ahndorila a jeho manželky Alexandry Coelho Ahndorilové , kteří se jako švédští spisovatelé zaměřují na kriminální románovou tvorbu. Křestní jméno pseudonymu odkazuje ke švédskému spisovateli Stiegu Larssonovi, autoru trilogie Millennium, jemuž se dvojice chtěla přiblížit žánrově i kvalitou děl. Příjmení Kepler je odkazem na astronoma Jana Keplera, s nímž je spojeno nové objevování. Stejně tak měli spisovatelé v plánu použít netradiční zápletky a nechat se ovlivnit filmovou tvorbou. Pod uměleckým pseudonymem Lars Kepler se manželé Ahndorilovi rozhodli uvést detektivní román, aby je čtenáři skrze známá jména nespojovali s jejich předchozí tvorbou. Přesto byla identita autorů odhalena po vydání první knihy. Pro náklonnost obou spisovatelů k napětí a kriminálním příběhům píší pod pseudonymem díla s detektivní zápletkou. Žijí ve Stockholmu a mají tři dcery. Jejich autorská prvotina Hypnotisören , která se stala bestsellerem, vyšla roku 2009. Práva na knihu byla prodána do více než třiceti zemí. Poprvé se v ní objevila hlavní postava švédského vyšetřovatele s finskými předky Joony Linny, která prochází i dalšími příběhy. Záhadnou osobou je samotný kriminalista. Rodné jméno Joona je upravené biblické jméno Jonáš. Všechna díla byla vydána také jako audioknihy v nakladatelství OneHotBook. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Alexander Ahndoril na anglické Wikipedii a Lars Kepler na německé Wikipedii.

Karl Marx

Karl Heinrich Marx, dříve uváděn také jako Karel Marx byl německý filosof, politický publicista, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Mezi jeho nejznámější díla patří Ekonomicko-filosofické rukopisy, Komunistický manifest a nedokončený Kapitál. Společně s Friedrichem Engelsem rozpracoval vlastní materialistické pojetí dějin, založené na ekonomických zákonitostech. Ve společnosti je podle nich přítomen konflikt mezi ovládanými a vládnoucími, který bude odstraněn zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků a nastolením beztřídní, komunistické společnosti. Jeho filosofický i politický vliv byl obrovský a z jeho myšlenek vyšla celá řada směrů v levé části politického spektra, a to jak oficiální ideologie socialistických států , tak nejrůznější variace neortodoxního marxismu, například frankfurtská škola. Narodil se jako třetí dítě do původně židovské rabínské rodiny v tehdy pruském Trevíru v Porýní . Otec však těsně před jeho narozením konvertoval ke státnímu luteránství, aby mohl nadále vykonávat práci advokáta. Roku 1824 pak byly pokřtěny také jeho děti. V Trevíru navštěvoval gymnázium, kde se seznámil se svým budoucím švagrem Edgarem von Westphalen. Roku 1836 se zasnoubil s jeho sestrou Jenny von Westphalen , s níž poté strávil celý život. Coby student se naučil skvěle francouzsky a podnikl několik literárních pokusů, které však záhy zavrhl. V té době již studoval práva v Bonnu a poté v Berlíně , kde se zapojil do bouřlivých diskusí nad myšlenkovým odkazem nedávno zemřelého Hegela a přiklonil se k reformistům, tzv. mladohegelovcům ; poslouchal Bruna Bauera a Ludwiga Feuerbacha. Roku 1841 pak in absentia promoval na univerzitě v Jeně prací na téma rozdílu Démokritovy a Epikúrovy přírodní filosofie. V roce 1842 začaly v ...

Josef Soukal

Vysoce renomovaný bohemista a středoškolský učitel češtiny s bohatou a úspěšnou pedagogickou praxí. Mezi nejrespektovanější jeho počiny patří autorství několika řad základoškolských a středoškolských učebnic literatury a čítanek. Jeho vrcholovým dílem je pravděpodobně čtyřdílná řada Literatury pro gymnázia a Čítanek pro gymnázia. Od roku 1995 působí na pražském Gymnáziu Ústavní. Spolupracuje s CERMATem, zejména jako autor a revizor pracovních listů. Píše články pro časopis Český jazyk a literatura, je členem jeho redakční rady.

Jiří Kolář

Jiří Kolář byl básník, autor experimentální a vizuální poezie, dramatik, překladatel, sběratel umění a mecenáš samizdatové literatury a mladých umělců. Je jedním z nejvýznamnějších českých výtvarníků a autorem mnoha originálních výtvarných technik. Jiří Kolář se narodil v chudé rodině švadleny a pekaře a mládí prožil na Kladně. Již od sedmi let, kdy začal pomáhat v pekárně, byl zvyklý pracovat manuálně. Chtěl se stát sazečem v tiskárně, v době hospodářské krize však nepřijímali nové učně, a proto se nakonec vyučil truhlářem u souseda, který bydlel naproti. Jako učeň četl poezii, v šestnácti letech objevil moderní básníky a začal psát vlastní texty. Ve třicátých letech vystřídal řadu zaměstnání a často žil pouze z podpory v nezaměstnanosti. Roku 1937 vystavil své koláže v divadle E. F. Buriana. První básně poslal Františku Halasovi, který redigoval v nakladatelství Václava Petra knihovničku debutů. Sbírka veršů vyšla pod názvem Křestný list roku 1941. Halas seznámil Koláře s Jindřichem Chalupeckým a pokusil se ho uvést mezi mladé literáty. Za války Jiří Kolář pracoval jako truhlář, pak na nucené práci jako traťový dělník, na konci války v kladenské hospodě. Spolu s Jindřichem Chalupeckým založil roku 1940 Skupinu 42 a jeho texty se staly manifestem skupinové estetiky. Koncem války se seznámil s Bělou Helclovou a roku 1949 s ní uzavřel sňatek. Na jaře 1945 vstoupil do KSČ, ale po bližším obeznámení s poměry ve straně z ní ještě téhož roku v srpnu zase vystoupil. Byl členem Umělecké besedy a roku 1947 vedl její literární odbor. Prosadil zde publikaci jediné sbírky vydané za života Jana Hanče – Události. Do roku 1949 byl redaktorem v družstvu Dílo. Skupina 42 se rozpadla poté, co Ivan Blatný emigroval a někteří členové vstoupili do KSČ. Po únoru 1948 byl Kolář označen za reakcion...

Jaroslav Ježek

Jaroslav Ježek byl významný český skladatel, klavírista a dirigent, který se proslavil svým přínosem v oblasti jazzu a moderní vážné hudby. Narodil se 25. září 1906 v Praze a v meziválečném období se stal vůdčí osobností české hudební avantgardy. Ježek byl úzce spjat s Osvobozeným divadlem, pražskou avantgardní divadelní skupinou, kde působil po boku dramatiků Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Jeho práce pro divadlo zahrnovala komponování hudby k jejich hrám a představením, která byla známá svým satirickým ostřím a novátorským přístupem.

Jack Canfield

Jack Canfield - americký motivační řečník a autor . Nejlépe je známý jako spolutvůrce série knih Slepičí polévka pro duši, která má v současné době téměř 200 titulů a 112 milionů výtisků ve více než 40 jazycích. Podle USA Today , Kuřecí polévka pro duši a několik z řady titulů od Canfield a jeho spoluautora Mark Victor Hansen , byla mezi 150 top nejprodávanějšími knihami posledních 15 let . V červenci 2004, Jack Canfield založil TLC-transformačního leadershipu radu- skupinu myšlenkových vůdců, autorů, trenérů, výzkumných pracovníků, konzultantů a dalších vůdců v oblasti osobního a profesního rozvoje. Členové TLC schází dvakrát ročně a vyměňují si své zkušenosti. Inými slovami povedané - svetová jednotka v oblasti osobného rozvoja, najvplyvnejší svetový motivátor, korporátny tréner, uznávaný success coach, ktorý školí top manažérov najväčších svetových značiek, podnikateľ, autor bestsellerov, držiteľ dvoch Guinessových rekordov!

Iva Hercíková

Iva Hercíková, rozená Iva Vodňanská , byla česká spisovatelka, autorka několika desítek románů a novel a několika scénářů. Narodila se v Pardubicích a po maturitě na gymnáziu v Liberci roku 1954 vystudovala dramaturgii a divadelní vědu na pražské DAMU . Jejím druhým manželem, od roku 1961 byl Jiří Robert Pick. Od roku 1964 pracovala v agentuře Dilia, pak zůstávala ve Zbraslavi jako spisovatelka. V roce 1986 emigrovala s třetím manželem nejprve do Německa a roku 1987 pokračovali do USA. Nejprve se usadili na Floridě a poté na deset let na Manhattanu v New Yorku. Českého občanství se však Hercíková nikdy nevzdala. Po převratu roku 1989 žila několik měsíců v Praze, ale definitivně se do Česka vrátila až v roce 2000. Žila střídavě v Praze a v Harrachově. Policie potvrdila, že Iva Hercíková spáchala 27. ledna 2007 v Praze sebevraždu oběšením. Důvodem byla její vážná nemoc. Je autorkou řady scénářů pro televizi, film i divadlo. Některé z jejích prací patří do literárního žánru science fiction.

Giovanni Boccaccio

Giovanni Boccaccio – 21. prosince 1375 Certaldo) byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy. Byl nemanželský syn. Již v mládí byl otcem poslán do Neapole za obchodem. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V této době se pro něj stala ideálem královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. Následovaly diplomatické mise v Avignonu a Římě. Studoval práva. Roku 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy , do češtiny přebásněno roku 1984 J. Hiršalem, které bylo napsané v oktávách a proslavilo se jako první pastýřský epos v italské literatuře. Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní ; odtud také název cyklu a vypráví je deset mladých lidí , kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348. Katolická církev dílo odsoudila a na Indexu zakázaných knih byl Boccaccio uváděn až do konce 19. století; vyškrtnut z Indexu byl v roce 1900. Slavný básník pracoval až do své smrti 21. prosince 1375 . Byl pochován v kostele 'Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo' v rodném Certaldu. Neapolská fáze Léta 1340–1350 Hlavní dílo Pozdní dílo

Barry White

Barry White , narozený 12. září 1944 jako Barry Eugene Carter, byl americký zpěvák, hudebník, hudební producent a skladatel. White, známý svým výrazným basbarytonovým hlasem a romantickou image, dosáhl největších úspěchů v 70. letech 20. století jako sólový zpěvák a se skupinou Love Unlimited Orchestra. Jeho hudba se vyznačovala svěžími soulovými zvuky, které se vyznačovaly jeho hlubokým hlasem a orchestrální produkcí.

Arkadij Petrovič Gajdar

A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda

Zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny . Jeho duchovním mistrem byl Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura. Šríla Prabhupáda patřil k autorizované učednické posloupnosti Brahma-Madhva-Gaudíja Sampradája. V historii byl první osobností, které se podařilo přenést starověkou indickou kulturu do západního světa v nezměněné podobě. Šríla Prabhupáda se narodil v Kalkatě, 1. září 1896 do vaišnavské rodiny jako Abhaj Čaran De. Jeho otec se jmenoval Gour Móhan De a matka Radžaní Déví. Už když se narodil, astrolog předpověděl, že ve věku 70 let překročí oceán a stane se mocným kazatelem. Již ve věku pěti let vykonal svou první Ratha-játru s malým vozem, který mu obstaral jeho otec. Ve svých šesti letech začal Prabhupáda uctívat Rádhu a Krišnu. V letech 1916-1920 studoval na škole Scottish Churches’ College v Kalkatě. Po dokončení školy však nechtěl přijmout diplom a odmítl akademické vzdělání. Na radu svého otce se již během studia v roce 1918 oženil s Rádháraní Déví. V roce 1921 se jim narodil první syn. V té době pracoval jako asistent v Boseho laboratoři v Kalkatě. V roce 1922 se poprvé setkal s Bhaktisiddhántou Sarasvatím. Ten ho už tehdy požádal, aby kázal misii Čaitanji Maháprabhua v západních zemích. Ve stejný rok se Prabhupáda přidal ke Gándhího hnutí. Asi rok později se přestěhoval do Iláhábádu, kde si otevřel vlastní lékárnu. V roce 1925 poprvé navštívil Vrindávan. V dalších letech se vícekrát setkal s Bhaktisiddhántou Sarasvatím a pomáhal s otevíráním několika středisek Gaudíja-Mathu.

Valentin Petrovič Katajev

Valentin Petrovič Katajev byl ruský sovětský spisovatel, dramatik, scenárista a novinář. Narodil se v Oděse a prožil v ní své mládí. Pocházel z rodiny učitele. V době první světové války bojoval na frontě jako dobrovolník, v té době také začal působit jako válečný zpravodaj a dopisovatel, což posléze dělal i během Velké vlastenecké války. V době Říjnové revoluce v roce 1917 vstoupil do řad nově vznikající Rudé armády, ve které sloužil do roku 1920, kdy se vrátil do Oděsy. Od roku 1922 žil v Moskvě. Mezi jeho nejznámější díla patří kniha Na obzoru plachta bílá inspirovaná revolučním rokem 1905 v Ruském impériu v době autorova dětství v rodné Oděse. Kniha tvoří vlastně první část rozsáhlejší trilogie Vlny Černého moře. Dalším velmi známým dílem je kniha Syn pluku odehrávající se za druhé světové války v době Velké vlastenecké války. Od šedesátých let 20. století převažují v jeho díle autobiografické prvky Stal se jedním z nejznámějších sovětských spisovatelů, jeho pověst je však nejednoznačná. Na jednu stranu byl oceňován vyznamenáními a byl vnímán jako úzce spjatý se sovětským režimem. Na druhou stranu byl spisovatelem s bezmeznou fantazií, citlivým a původním; podporoval inovátorskou práci nových autorů a popisoval i to, co chtěla oficiální sovětská historie potlačovat.

Tim Falla

Autor učebnic angličtiny a jazykových příruček.

Tereza Nováková

Teréza Nováková, rozená Lanhausová, byla česká spisovatelka s regionálním zaměřením na okolí Litomyšle a Proseče, představitelka realismu a tzv. venkovské prózy. Byla aktivní členkou ženského emancipačního hnutí. Teréza Nováková pocházela z Prahy. Se svým manželem, středoškolským profesorem, odešla v roce 1876 do Litomyšle, kde strávila devatenáct let. Autorka pocházela z „dobré“ rodiny. Její otec byl úředníkem pražské České spořitelny původem z Hradce Králové. Dědeček se živil jako hradecký poštmistr. Další předkové z otcovy strany pocházeli z Porýní a severozápadních Čech, Teplicka, z matčiny strany se jednalo o jihlavské Němce. Její rodina byla tedy poloněmecká. Otec byl Čech a matka Němka, která pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny. Doba, ve které se formovala osobnost Terézy Novákové, byla složitá. Jednoduchá nebyla především z hlediska kulturní atmosféry odrážející silný nacionalismus český a německý. Od každé z dobře situovaných měšťanských rodin se očekávalo přiklonění k české, či německé národnosti na základě hospodářských, politických, ale i individuálních pohnutek. Paradoxně často rozhodujícím faktorem nebyla genetika, ani české nebo německé kořeny a často dokonce nehrál roli ani jazyk, kterým se v rodině mluvilo. To se projevilo právě i v rodině Terézy Lanhausové , která je typickým příkladem takového jednání. Přestože předky měli německé, u nich doma se mluvilo německy, nebylo možné popřít vliv českého kulturního prostředí . K češství vedl Terézu Novákovou především otec. Dříve než znala česká slova, znala české písně, protože tatínek byl hudebník. Nejednalo se o člověka nijak razantního ani v životě osobním, ani kulturním a politickém. Byl to tichý a klidný člověk, který měl uzavřenou až klidnou povahu, jak ho popisuje vnuk Arne Novák. První hybnou silou českého kultu...

Robert Ludlum

Robert Ludlum byl americký spisovatel špionážních románů. Publikoval také pod pseudonymy Jonathan Ryder a Michael Shepherd. Absolvoval Wesleyan University v Middletownu, téměř dvacet let pracoval v zábavním průmyslu jako herec, producent a také jako „hlas“ v mnoha televizních reklamách. Koncem šedesátých let se přeorientoval na literaturu. Už jeho prvotina Dědictví Scarlattů byla velmi úspěšná a totéž lze říci i o jeho dalších románech. Se svou ženou Mary žil na Floridě. Robert Ludlum napsal 39 románů, které byly přeloženy do 32 jazyků a vydány ve 40 zemích. Bylo vytisknuto více než 290 milionů kopií jeho knih. Některé z jeho novel byly zfilmovány. Zápletky v jeho dílech bývají komplikované, napětí vystupňované až do závěrečného překvapivého rozuzlení. Jeho hrdiny jsou obyčejní Američani, kteří jsou proti své vůli vtaženi do vysoké hry rozvědek, tajných organizací a zločineckých skupin. Jediné, na co se mohou spolehnout, je jejich vlastní odvaha, statečnost a smysl pro pravdu a spravedlnost. Jeho dílo bylo inspirováno konspirativními teoriemi z historie a současnosti. Kniha Mataresův kruh čerpala z neověřených informací o tzv. Trilaterální komise a byla vydána pouze několik let po objevení této organizace. Psal dokonce tak realisticky, že na něj svého času CIA nasadila agenta. Překlady názvů jsou podle toho jak byly knihy u nás uvedeny na knižním trhu

Robert Harris

Robert Dennis Harris je anglický spisovatel, autor románů. Působil také jako novinář a televizní reportér na veřejnoprávní stanici BBC. Narodil se roku 1957 v Nottinghamu. Ambice stát se spisovatelem pochází z mládí, kdy navštěvoval místní tiskárnu, ve které byl jeho otec zaměstnán. Nejdříve nastoupil na střední školu Belvoir High School v Bottesfordu, odkud přestoupil na školu krále Eduarda VII. v Melton Mowbray, ve které byla po něm pojmenována posluchárna. Tam začal s psaním divadelních her a vydáváním školního časopisu. Poté pokračoval studiem oboru anglická literatura na Selwyn College cambridžské univerzity, na které se stal prezidentem univerzitní debatní společnosti Cambridge Union a také zde editoval studentské noviny Varsity. Harris žije na bývalé berkshirské faře poblíž Newbury, spolu s manželkou Gill Hornbyovou, která je také spisovatelkou a sestrou romanopisce Nicka Hornbyho. Mají čtyři děti. V roce 2000 Harris přispěl do Hornbyho sbírky Speaking with the Angel krátkou povídkou „PMQ“. Po ukončení Cambridge nastoupil do BBC, kde pracoval v sekci aktuálního zpravodajství a podílel se na vysílání programů typu Panorama a Newsnight. V roce 1987, ve třiceti letech, se stal politickým vydavatelem časopisu The Observer. Později pravidelně přispíval sloupky do periodik The Sunday Times a The Daily Telegraph. První kniha A Higher Form Of Killing vyšla v roce 1982. Jejím předmětem je popis chemické a biologické formy války. Napsal ji s kolegou z BBC a blízkým přítelem Jeremy Paxmanem. Následovaly další díla Gotcha, the Media, the Government and the Falklands Crisis , The Making of Neil Kinnock , Selling Hitler , o vyšetřování skandálu Hitlerových deníků a Good and Faithful Servant , věnující se Bernardu Inghamovi, tiskovému mluvčí Margaret Thatcherové. Prvním románem s miliónem prodaných výtisků se v roce 1992 stal Otčina , využívající alternativní historii. Autor nastín...

Robert Bryndza

Robert Bryndza je britský spisovatel a scenárista žijící na Slovensku. Robert Bryndza se narodil v roce 1979 ve městě Lowestoft ve Velké Británii. Je známý jako autor detektivek, ovšem v jeho činnosti lze najít i sérii romantických komedií. Začal psát ve svých 13 letech, kdy mu rodiče k Vánocům koupili psací stroj. Vystudoval ale herectví na Guilford School of Acting v Londýně, ve kterém ale později nenašel uplatnění, a tak si vyzkoušel napsat divadelní hru s názvem Branko & Branka. Jelikož v roce 2007 uspěla na divadelním festivalu v Edinburghu, rozhodl se psaní věnovat profesionálně. Než se mu ale podařilo se svými díly prorazit, působil jako herec v Los Angeles, kde poznal svého současného manžela Jána Bryndzu, který pracoval jako vizážista u filmu. První autorovou kniha E-maily Coco Pinchardové vyšla v roce 2013; jedná se o romantickou komedii, která měla čtyři pokračování. S Jánem Bryndzou napsal satiru na život v Hollywoodu, kterou pojmenoval Mrcha Hollywood. V tomto díle čerpali ze svých zážitků z pobytu v tomto místě, zejména ze svých pracovních pozic herce a vizážisty. Později, znovu sám, sepsal ještě jeden romantický román Ten pravý a ta pravá. Přestože se svými díly s romantickým nádechem dostal do povědomí čtenářů, jeho snem bylo vydat thriller s hlavní postavou detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové. To se podařilo v roce 2016, kdy vyšel první titul Dívka v ledu. Toho se za dva roky prodaly více než 2 miliony výtisků a mimo jiné byl označen jako The Wall Street Journal nebo USA Today bestseller a práva byla prodána do dvaceti devíti jazyků. I pokračování Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu, Chladnokrevně a Smrtící tajnosti se drží na předních příčkách prodávaných knih. V těchto dílech autor často čerpá ze svých zkušeností. Například příběh knihy Noční lov je inspirován skutečností a odehrává se v místech Londýna, ve kterých autor žil přes deset let. Zajímavostí pak je, že hlavní postava sice žije ve Velké...

Peter Jilemnický

Peter Jilemnický byl slovenský spisovatel, novinář, učitel a komunistický politik českého původu. Narodil se v Kyšperku , ve východních Čechách. Pocházel z rodiny strojvedoucího; měl dva sourozence, bratra Jindřicha a sestru Marii. Vzdělání získal v měšťanské škole škole v Kyšperku a v Červené Vodě, potom pokračoval na Střední zemědělské škole v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích na jižním Slovensku. Po ukončení studií pracoval jako učitel na Slovensku. V roce 1922 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1926–8 pobýval v Sovětském svazu. V roce 1927 byl přijat do sovětské komunistické strany a studoval na moskevském Státním institutu žurnalistiky. V roce 1928 se vrátil do ČSR a do r. 1929 působil spolu s E. Urxem v Moravské Ostravě v redakci Pravdy, ústředního orgánu KSČ pro Slovensko. Od roku 1936 učil ve městě Svätý Jur nedaleko Bratislavy, v roce 1939 se odstěhoval do Čech do vesnice Poříčí u Litomyšle. Do roku 1942 pak učil na vesnických školách. Jilemnický se za okupace zapojil do protifašistického boje. Byl členem ilegální komunistické odbojové organizace ve východních Čechách. Bratr Jilemnického byl v listopadu 1941 popraven. Jilemnický byl 27. října 1942 vyšetřován v Poříčí Gestapem a dalšího dne během výslechu v Pardubicích zatčen. V Pardubicích byl osm měsíců vězněn a v polovině června 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Následně byl převezen do věznice v Litoměřicích a v říjnu odsouzen na osm let vězení. Vězení trávil v káznici Griebo u Coswigu poblíž Dessau. Na konci dubna 1945 se mu podařilo opustit tábor pod jménem jednoho polského vězně, který tam zemřel. Do Poříčí se vrátil 25. května 1945. V letech 1945–1946 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska . V roce 1945 nastoupil...

Ondřej Suchý

Ondřej Suchý je český novinář, moderátor, spisovatel a textař, bratr Jiřího Suchého. Učil se uměleckým truhlářem a začínal jako aranžér a reklamní výtvarník. V šedesátých letech pracoval v Čs. televizi Praha, ve Vysílání pro děti a mládež, zprvu jako asistent scény, též jako asistent režie, na pevný úvazek pak jako asistent produkce .V roce 1962 spoluzakládal skupinu Crazy Boys společně s Láďou Štaidlem,Miki Volkem nebo Miroslavem Berkou, kde hrál na kontrabas. V letech 1968–1970 byl redaktorem časopisu Sedmička , od roku 1971 volným novinářem. V letech 1978–1991 redigoval sobotní humoristickou přílohu deníku Svobodné Slovo, KVÍTKO. Od druhé poloviny šedesátých let začal psát o světě grotesky a zábavního průmyslu třicátých let. S časopisem Kino spolupracoval už od roku 1962 . Byl též autorem mnoha televizních pořadů – například Kavárnička dříve narozených, Dům plný písniček, Malý televizní kabaret, Holky, kluci, komici aj. Je autorem přes 600 textů písní . V roce 1998 obdržel Zlatou desku Supraphonu za výběr a sestavu MC/CD filmových písniček Rozvíjej se poupátko. Miluje klauny a komiky – filmové, kabaretní, cirkusové – a v současné době se intenzivně zabývá dokumentováním historie českého populárního umění v letech čtyřicátých, padesátých a šedesátých. Nejvíce si považuje toho, že se mohl seznámit a spřátelit s arménským klaunem a mimem Leonidem Jengibarovem, švýcarským klaunem a mimem Dimitrim a s velikány české filmové a divadelní komedie Janem Werichem a Oldřichem Novým. S Československým rozhlasem začal spolupracovat v Plzni v roce 1962. V letech 1992 až 2008 uváděl zábavný rozhlasový týdeník Pro padesátníky, plus minus padesát, později pod názvem Padesátník za korunu, který se skládal ze starších písniček, scének, monologů, anekdot a estrádních výstupů po roce 1940. V letech 1997 až 2019...

Miloš Kratochvíl

Miloš Kratochvíl je sportovní redaktor, spisovatel, televizní scenárista. Absolvoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie a pokračoval na Karlově univerzitě studiem žurnalistiky, které však nedokončil. V letech 1970–1980 byl sportovním redaktorem v časopisu Stadion, pak se stal spisovatelem „na volné noze“. Napsal řadu povídek do různých antologií, jiné z žánru sci-fi uveřejnil v povídkové knize Pavilón J. Byl velmi činným scénáristou pro Československou televizi, kde uplatnil desítky scénářů. Je autorem řady písničkových textů, básniček, fejetonů i pohádek. Psal do dětských časopisů Mateřídouška a Sluníčko.

Kathy Reichs

Kathleen Joan „Kathy“ Reichs je americká forenzní antropoložka a spisovatelka. Podle jejích knih byl natočen seriál Sběratelé kostí. Patří k osmaosmdesáti soudním antropologům jmenovaným Americkou radou soudní antropologie a je členkou Výkonného výboru rady a místopředsedkyní Americké akademie soudních věd a členkou Poradní rady národního policejního sboru v Kanadě. Působí jako profesorka antropologie na Severokarolínské univerzitě v Charlotte. Narodila se v Chicagu, kde získala doktorát z filozofie na Severozápadní univerzitě. Je držitelkou čestného doktorátu Concordia University v Montréalu. Nyní pracuje jako soudní antopoložka střídavě v Charlotte a v Montréalu a často spolupracuje jako soudní znalkyně při soudních líčeních. Je autorkou šestnácti detektivních novel, které byly přeloženy do 30 jazyků včetně češtiny. Proslavila se hned svým prvním románem Přijdu tě zabít , který v roce 1997 získal Ellisovu cenu za nejlepší prvotinu. V něm poprvé vystupuje hrdinka Temperance "Tempe" Brennanová, která je stejně jako spisovatelka forenzní antropoložkou a která má řadu stejných vlastností jako sama spisovatelka. Se svým synem Brendanem začala psát i knihy pro mládež , ve kterých líčí dobrodružství čtrnáctileté Tory Brennanové, blízké příbuzné její hrdinky z detektivních románů, Její zatím poslední knihou je román "Bones Are Forever" . Kathy Reichs je producentkou a autorkou předlohy televizního seriálu Sběratelé kostí, který se natáčí již dvanáctou sezónu. V seriálu je antropoložka Temperance Brennanová mladší než v knihách a i její soukromý život se od toho knižního odlišuje.

Karel Schulz

Karel Schulz byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest , který ho však proslavil až po jeho smrti. Narodil se jako syn překladatele Ivana Schulze a harfistky Jarmily Mařákové, sestry pěvce Otakara Mařáka a hudebníka Jana Mařáka, neteře malíře Julia Mařáka. Po maturitě roku 1918 studoval práva a po třech letech přestoupil na medicínu. Od roku 1922 počal knižně publikovat a stal se členem Devětsilu. Vladislav Vančura označil Schulzovu povídku Hughesův ústav za plagiát Klubu sebevrahů Roberta Louise Stevensona a byl v důsledku toho z Devětsilu v roce 1924 vyloučen. Karel Schulz řešil tuto situaci vstupem do brněnského Devětsilu, kde působil v letech 1924–1926. V roce 1926 přerušil z finančních důvodů studia. V roce 1927 nastoupil v brněnské redakci Lidových novin, kde měl nahradit zesnulého Rudolfa Těsnohlídka. Do Prahy se vrátil v roce 1930. Byl ženatý s Hanou Janouškovou, narodily se jim tři děti: syn Radim a dcery Ivana a Jiřina. Dcera Jiřina, provdaná Topolová byla manželkou spisovatele Josefa Topola . Karel Schulz zemřel v necelých 44 letech v Praze, je pochován na pražských Olšanských hřbitovech. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin . Po návratu do Prahy se stal parlamentním zpravodajem Lidových listů a vedoucím redaktorem Národní politiky . Hlavní stálé rysy jeho tvorby spočívají v reakci člověka na dobu a prostředí, časté prolínání skutečnosti se snem a zaujmutí všech smyslů čtenáře – podrobný popis uměleckých děl, vyvolávající jejich představu. Jeho prozaické dílo se vyvíjelo od sociálně-kritického komunistického románu přes poetistické hříčky až k nedokončené monumentální románové trilogii ze života Michelangela Buonarrotiho. Názorově se však přibližoval ke katolicismu, a tak se o n...

Josef Fousek

Josef Fousek je český spisovatel, básník, textař, humorista, písničkář, cestovatel a fotograf. Na přelomu 60. a 70. let absolvoval Lidovou konzervatoř výtvarné fotografie u prof. Jána Šmoka. Do povědomí české veřejnosti se poprvé zapsal jakožto host Miloslava Šimka v pořadech Divadla Semafor později Divadla Jiřího Grossmanna, kde také účinkoval až do roku 1998. Od roku 1999 vystupuje v Česku i v zahraničí se svými recitály Nemám čas lhát a Bez náhubku. Pravidelně byl slyšet na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha v pořadu nedělní Dobré jitro. Od října 2011 připravuje pro Český rozhlas Plzeň pořad Fouskův svět. Do roku 2011 realizoval přes padesát výstav svých fotomontáží a portrétů lidiček v Česku i zahraničí . Je ženatý, má dospělou dceru a syna. Jeho strýc Antonín Fousek zahynul v koncentračním táboře Mauthausen a je po něm pojmenována ulice v Kladně.

Jonathan Swift

Jonathan Swift byl anglický spisovatel, satirik, pamfletista, básník a anglikánský kněz, autor fantastického cestopisu Gulliverovy cesty. Narodil se v Dublinu anglickým rodičům. Záhy přišel o oba rodiče a o výchovu se pak staral jeho strýc. Studoval na latinské škole v Kilkenny a v letech 1682–1686 absolvoval s ne příliš dobrým prospěchem dublinskou univerzitu Trinity College. Roku 1688 odjel do Londýna a stal se tajemníkem anglického státníka, whigistického politika, diplomata a učence sira Williama Templea, na jehož doporučení se dal vysvětit na kněze. Za svého dlouhého pobytu na Templeově venkovském sídle Moor Park získal značné vzdělání a politický rozhled, poznal řadu osobností a sám začal psát. Po Templeově smrti roku 1699 působil deset let jako farář v irském Laracoru u Dublinu. Roku 1702 získal na dublinské universitě Trinity College titul doktora teologie. Často také jezdil na delší pobyty do Londýna, kde se díky svým politickým pamfletům stal známou osobností. Kolem roku 1710 se rozešel s whigy, nedokázal u nich vzbudit zájem o problémy chudé irské církve. Přešel k toryům, jejichž představitelům prokazoval neocenitelné služby svými politickými brožurami, pamflety a články v časopise The Examiner, který nějaký čas vedl. Ale ani jejich podpora mu nepomohla získat stálé místo v Anglii, ani se nestal biskupem, jak očekával. Byl jen roku 1713 jmenován děkanem katedrály sv. Patrika v Dublinu a tam od roku 1714 prožil zbytek svého života. Od roku 1701 měl poměr s Ester Johnsonovou. Seznámil se s ní jako její učitel za svého působení u sira Templea a žila s ním v Irsku až do své smrti roku 1728 . Kromě ní se Swift ještě blízce stýkal s Ester Vanhomrighovou , jež se do něj vášnivě zamilovala, když mu bylo přes čtyřicet . I Vanessa šla za ní...

John Updike

John Hoyer Updike byl americký spisovatel, básník, literární a umělecký kritik a držitel Pulitzerovy ceny. Osu Updikeova díla dnes nepopiratelně tvoří romány o „Králíkovi“ , které zachycují život střední vrstvy na postavě obyčejného člověka Harryho „Králíka“ Angstroma v průběhu několika desetiletí, od rané dospělosti až po jeho smrt. Románům Králík je bohatý a Králík odpočívá se dostalo uznání v podobě Pulitzerovy ceny. Updike patří do trojice autorů , kteří získali Pulitzerovu cenu za beletrii více než jednou. Vydal přes dvacet románů a více než deset sbírek povídek, vedle toho poezii, recenze výtvarného umění, literární kritiku a knížky pro děti. Stovky jeho povídek, recenzí a básní vyšly od roku 1954 v časopise New Yorker. Psal též pravidelně pro New York Review of Books. „Americké maloměsto a protestantská střední vrstva“, tak Updike popisoval svoje základní téma. Byl uznáván především pro autorskou preciznost, jedinečný prozaický styl a pro své tvůrčí nasazení. Psal průměrně jednu knihu ročně. V jeho příbězích se běžně vyskytují postavy, které často prožívají hluboký zmatek a jejich vnitřní krize mají původ v náboženství, rodinných závazcích a v manželské nevěře. Jeho romány a povídky si získávají čtenáře svým zaměřením na zájmy, vášně a utrpení průměrných Američanů; svým důrazem na křesťanskou teologii; a svým zaměřením na sexualitu a smyslové prožitky. Jeho dílo vyvolalo značnou pozornost a chválu kritiky a Updike je převážně považován za jednoho z největších amerických spisovatelů své doby. Updikeův vysoce propracovaný prozaický styl je postavený na bohatém, neotřelém, někdy až obskurním výrazu zprostředkovaném lekce ironickým, inteligentním autorským hlasem, který fyzický svět popisuje extravagant...

Jean Plaidy

Britská autorka Eleanor Alice Burford Hibbert napsala kolem dvou set historických románů pod pseudonymy Jean Plaidy, Philippa Carr a Victoria Holt. Pro každý okruh svých námětů používala jiný pseudonym. Jean Plaidy je považována za nejúspěšnější a nejoblíbenější spisovatelku v tomto žánru. Vydala kolem osmdesáti historických románů a jen od její smrti se prodalo na třináct milionů jejích knih.

Jayne Ann Krentz

Narodila se 28. března 1948 v Borrego Springs ve státě Kalifornia. Za svobodna se jmenovala Castleová a její matka ji vychovávala společně s jejími dvěma bratry – Jamesem a Stephenem. Svá studia historie na kalifornské univerzitě v Santa Cruz ukončila s hodností bakaláře v roce 1970. Ve studiu pak pokračovala na státní univerzitě v San Jose, kde si udělala doktorát z knihovnictví. Okamžitě po jeho získání se vdala za inženýra Franka Krentze, s nímž se setkala na škole v San Jose. Novomanželé se přestěhovali na Panenské ostrovy, kde Jayne pracovala jako knihovnice na základní škole. O této době Jayne mluví jako o „zhoubě svého profesionálního života“. Práce v knihovně se jí líbila, ale uvědomila si, že to, co se požaduje od učitelky na základní škole, ji neuspokojuje. Změnila tedy své působiště a pracovala jako knihovnice na vysoké škole. Nyní už déle než 30 let žije Jayne se svým manželem Frankem v Seattlu ve státě Washington. Je proslavená svou pracovitostí, protože šest dní v týdnu usedá ke svému psaní už v sedm hodin ráno. Mimo jiné ráda vaří vegetariánská jídla. Díky její minulosti jistě nikoho nepřekvapí, že je velice štědrá vůči knihovnám, kterým pravidelně přispívá nemalými finančními částkami. Založila také univerzitní knihovnický fond, díky němuž si univerzitní knihovny mohou dovolit nakupovat více literatury a finančně přispívá patnácti základním školám v Seattlu na nákupy nových knih. Je rovněž členkou poradního sboru washingtonské univerzity pro nástavbové studium v oboru tvůrčího psaní. Když ještě pracovala jako knihovnice na vysoké škole v Duke, začala s psaním vlastních povídek. Kombinovala v nich prvky romance s postupy science-fiction. Asi šest let psala a rozesílala náměty na romány, ale ty se jí pravidelně vracely se zamítavým stanoviskem. Během této doby zkoušela několikrát se svojí tvorbou skončit, ale ta se jí mezitím stala nutností. Pak se s rodinou přestěhovala do Seattlu, aby tam její manžel pokračoval v kariéře leteckého inženýra. Ani v ...

Jaroslav Němeček

Jaroslav Němeček je český ilustrátor, autor komiksu Čtyřlístek. Kromě toho má na svém kontě i jiné komiksy . Dříve také pracoval pro dětský časopis Mateřídouška. V roce 1969 společně se svou manželkou Lucií na jejich chalupě u Doks na Českolipsku vytvořil kreslený komiksový seriál, v němž hlavní roli měly postavičky kocoura Myšpulína, prasátka Bobíka, zajíčka Pindi a psí slečny Fifinky. První příběh a sešit měl název Vynálezy profesora Myšpulína. Náklad 30 000 kusů byl rozebrán, a tak pokračovali dalšími díly. Od sedmého dílu příběhy začala psát Ljuba Štíplová a náklady některých čísel byly až 220 000 kusů. Po roce 1990 příběhy psali i další spolupracovníci. V roce 2015 byl vydán 600. díl Čtyřlístku. Začátkem roku 2019 Čtyřlístek slaví 50 let. Se svými spolupracovníky a činovníky města Doksy otevřel v prosinci 2011 v podkroví městské knihovny v Doksech Muzeum Čtyřlístek. Poté byla vybudována kolem Máchova jezera naučná stezka.

Jacques-Yves Cousteau

Jacques-Yves Cousteau byl francouzský námořní důstojník, oceánograf a vynálezce, ochránce přírody, fotograf a filmař zabývající se výzkumem, ochranou a popularizací života moří a oceánů. Pocházel z rodiny advokáta, ale od dětství ho zaujalo létání a moře. Od roku 1930 navštěvoval Námořní školu v Brestu, roku 1933 vstoupil do Francouzského válečného námořnictva, v němž sloužil až do roku 1956, nakonec jako korvetní kapitán. Zasloužil se o zřízení oddílů vojenských potápěčů a vynalezl pro ně první vodní skútr. Přání stát se pilotem se po těžké autonehodě musel vzdát. Roku 1937 se oženil se Simone Melchior a měl s ní dva syny. Za druhé světové války se podílel na odboji a roku 1943 byl vyznamenán Řádem čestné legie. Už před válkou se zabýval potápěním, postavil si vodotěsné pouzdro na kameru a roku 1942 natočil svůj první podmořský film. Se dvěma spolupracovníky vynalezl dýchací přístroj aqualung , po válce konstruoval výzkumné ponorky a hlubokomořské kamery. Roku 1950 získal vyřazenou britskou minolovku a přestavěl ji na výzkumnou loď RV Calypso, které pak velel a na první výpravě do Rudého moře roku 1952 natočil první podmořský barevný film. Stal se prezidentem Francouzské oceánografické společnosti a ředitelem Oceánografického institutu v Monaku. Roku 1975 objevil v Egejském moři vrak britské lodi HMHS Britannic, potopené 1916. Po roce 1980 dal postavit novou výzkumnou loď Alcyone, která stále slouží výzkumům Cousteauovy společnosti. Natočil přes 100 filmů a publikoval mnoho knih. Vytvořil také populární seriál Podmořský svět Jacquese Cousteaua. V jeho odkazu pokračuje syn Jean-Michel Cousteau a vnoučata Fabien a Celine. Jeho film Svět ticha získal roku 1956 Zlatou palmu v Cannes a roku 1957 Oscara za nejlepší dokumentární film, stejně jako filmy "Příběh červené rybky" , a Svět bez slunce . Roku 1979 získal čestný doktorát Harvardovy univerzity a roku 196...

Iva Pekárková

Iva Pekárková je česká prozaička, publicistka a překladatelka. Po maturitě na gymnáziu studovala přírodovědeckou fakultu UK, obor mikrobiologie a virologie. Krátce před dokončením studia emigrovala . Po desetiměsíčním pobytu v uprchlickém táboře v Traiskirchenu u Vídně, kde si přivydělávala i jako uklízečka, získala roku 1986 za podpory nadace Amerického fondu pro československé uprchlíky povolení k odjezdu do USA. Usadila se nejprve v Bostonu a poté v New Yorku. Živila se mj. jako barmanka, ale zejména jako sociální pracovnice mezi etnickými menšinami v newyorské černošské čtvrti Jižní Bronx a taxikářka. Na přelomu let 1988–1989 žila půl roku v Thajsku a zabývala se poměry v místních táborech pro utečence. V letech 1993 a 2000 strávila několik měsíců v Indii. Od roku 1997 žila v Praze, příležitostně překládala a působila v redakci Mladé fronty Dnes. V roce 2003 strávila téměř dva měsíce v Nigérii. Od roku 2005 žije v Londýně a pracuje jako taxikářka a tlumočnice. Literární činnosti se věnuje od začátku 80. let. Před odchodem do exilu publikovala populárně vědecké články ze svého oboru v ABC, Živě a Sedmičce pionýrů. V zahraničí uveřejňovala prózy v exilových časopisech Západ , Svědectví , Paternoster a ve Sborníku zaostřeného rozptýlení , v angličtině publikovala povídky a články v severoamerických a kanadských magazínech . Po roce 1989 v Čechách v periodikách Playboy, Cosmopolitan, Esquire, Marianne a v Lidových novinách, Právu a Mladá fronta Dnes. Na internetových stránkách iDnes.cz má Iva Pekárková od května 2008 svůj blog. Uvedena jsou pouze první vydání. Některé knihy Ivy Pekárkové vyšly v překladu rovněž ve Spojených státech, Velké Británii, Německu, Španělsku a Slovinsku. V dokumentárním filmu Hrůzy a lesk New Yorku aneb Město, které neusíná vystupovala jako průvodkyně Steffena...

Ilona Borská

Ilona Borská, roz. Bondyová, prov. Štuková byla česká spisovatelka a novinářka. Narodila se 9. listopadu 1928 v Praze, v rodině obchodního příručího Karla Bondyho . Její matka – Milada Borská vyrostla v komplikovaných rodinných podmínkách v krajně sebestřednou osobnost. Dětství a mládí Ilony Borské tak do značné míry předurčoval věčný konflikt mezi potřebou lásky k matce a nemožností ji realizovat. Svá studia na dívčím gymnáziu ve Slezské ulici musela za protektorátu jako dítě ze smíšeného manželství ve čtrnácti letech přerušit. Ještě rok se jí dařilo pokračovat na soukromé Hlaváčově obchodní škole, ale tím byly možnosti vyčerpány a školu mohla dokončit až po válce. Maturovala v roce 1947. Vzápětí nastoupila jako písařka v tiskárně Svoboda a na vysokou školu. Uveřejňovala první verše a po pár letech byla přizvána k externí spolupráci s Československým rozhlasem. Zde roku 1951 získala stálé místo v literární redakci. Ještě téhož roku jela na setkání mladých autorů na zámek Dobříš, kde se seznámila s básníkem Ivem Štukou. Vzali se v říjnu 1952 a měli spolu celkem tři děti. V rozhlase pracovala jako redaktorka deset let, až do roku 1961. Odtud odešla, v atmosféře uvolňujících se poměrů ve společnosti, učit sociologii na Stavební fakultě ČVUT. Vydala své první knížky, dvě sbírky veršů a spolu s Ivem Štukou knížky pro děti. Sbírala materiály pro životopisnou knihu o Vlastě Kálalové. Po roce 1969 se poměry přitvrdily a ona z fakulty odešla. Její manžel Ivo Štuka byl v době normalizace vyhozen z místa redaktora a tak starost o zabezpečení rodiny přešla z větší části na ni. V dalších letech pak pracovala v nakladatelství Albatros, v časopise Svět Práce, a stále víc se věnovala samostatné spisovatelské a novinářské práci. Proslavily ji především knihy pro mládež a životopis...

Heinrich Mann

Luiz Heinrich Mann byl německý spisovatel, bratr Thomase Manna a strýc několika významných osobností. Leonie, jediná dcera Luize Heinricha Manna, byla provdána za českého spisovatele Ludvíka Aškenazyho. Studoval v Berlíně a Mnichově. Roku 1915 napsal pro časopis Die weißen Blätter esej, kde odsoudil válku a postavil se za demokracii . Roku 1933 byl vyloučen z Pruské akademie umění a jeho knihy byly nacisty zakázány a ničeny, téhož roku emigroval do Francie. V roce 1935 získal československé státní občanství. Od roku 1940 žil v USA, kde i zemřel. Protože byl československý občan, byly jeho ostatky převezeny z USA do Prahy, a odtud po 10 letech do NDR. Heinrich Mann byl velice aktivní v antinacistickém hnutí – účastnil se mnoha protinacistických akcí . Roku 1949 byl zvolen prezidentem Akademie umění NDR, ale do Evropy se z USA již nikdy nevrátil. Počátky jeho tvorby byly ovlivněny naturalismem, jeho pozdější tvorba byla ovlivněna expresionismem, ke konci života se přiklonil ke kritickému realismu.

Harry Thürk

Harry Thürk, rodným jménem Lothar Rudolf Thürk, byl německý novinář a spisovatel. Byl velmi populární zejména v někdejší Německé demokratické republice. Pocházel z Horního Slezska. V době 2. světové války v roce 1944 ve věku 17 let vstoupil jako dobrovolník do nacistického Wehrmachtu, kde sloužil jako výsadkář. Krátce také bojoval na východní frontě, ale byl vojáky Rudé armády zajat. Po propuštění ze zajetí se vrátil do východního Německa, které se nacházelo v sovětském okupačním pásmu, z něhož později vznikla Německá demokratická republika. Byl velmi aktivní ve východoněmeckém komunistickém mládežnickém hnutí, působil jako novinář a fotoreportér, pracoval jako válečný zpravodaj v Číně a ve Vietnamu, postupně se etabloval jako spisovatel. Během svého života napsal celkem šedesát knih, včetně románů, detektivek, literatury faktu i knížek pro děti a mládež. Některá jeho díla byla i zfilmována, u většiny z nich také spolupracoval i na jejich scénáři. Mezi jeho vůbec nejznámější díla patří ostře protiválečný román Hodina mrtvých očí z roku 1957, který byl později přeložen do 30 jazyků, v češtině vyšel poprvé v roce 1960. Zemřel po delší nemoci ve věku 78 let v nemocnici ve Výmaru.

Hana Whitton

Hana Whitton je překladatelka z angličtiny a spisovatelka. Vystudovala obor čeština – angličtina na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích, které zakončila doktorátem, pracovala v nakladatelství a jako překladatelka. Po roce 1989 se podílela na založení jednoho z prvních soukromých nakladatelství. Naposledy působila jako šéfredaktorka Knižního klubu. V roce 2001 se provdala za Angličana Paula Whittona a od té doby žije střídavě na venkově poblíž Oxfordu a v Praze. Věnuje se překladatelské a spisovatelské činnosti, kromě toho založila literární agenturu a spolupracuje s řadou převážně akademických a univerzitních nakladatelství ze Spojených států a Velké Británie. Z angličtiny přeložila více než šedesát knih, např. tituly od Roalda Dahla, Jeffrey Archera, Johna Connollyho, Rosamunde Pilcherové, Tess Gerritsenové, Johna Meade Falknera a Anchee Minové. Po získání nového domova v Anglii přispívala do Českého rozhlasu fejetony o životě ve Velké Británii. Ohlas „anglických“ pásem ji přivedl k psaní humorných knížek zachycujících vlastní zážitky ze života v anglické vísce . Dále se ve vlastní tvorbě zaměřuje na historické romány, převážně věnované významným ženám z české historie. Píše také detektivní romány. Dohromady s manželem napsali knihu Toulky literární Anglií. V Zimní královně zpracovává osud anglické princezny Alžběty, manželky Bedřicha Falckého. Ve svém druhém románu Anna Česká autorka popisuje příběh české princezny Anny, dcery Karla IV., která se provdala za anglického Richarda II. Titul Královnin nápadník – ve službách panenské královny čerpá z tématu nikdy neobjasněné smrti Amy Robsartové, ze které je obviňována například její sokyně v lásce královna Alžběta I. ...

František Flos

František Flos byl český učitel, dramatik, překladatel a spisovatel. Používal mnoho pseudonymů – Brabec, F. Konopka, Filip Kos, Pěnkava, Rorejs, F. Strnad a F. Vrabec. Představitel tzv. žánrového realismu. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové. Nejprve působil jako učitel na Kolínsku, v roce 1923 se stal okresním školním inspektorem v Pardubicích. Většinu svého života prožil v Týnci nad Labem a v Praze. Byl spisovatelem a řadu děl přeložil z francouzštiny. Literatuře se začal věnovat poměrně pozdě, někdy kolem roku 1900. Od roku 1905 redigoval lidové kalendáře a v roce 1920 založil dětský časopis Úsvit. Proslavil se jako autor dobrodružné literatury pro mládež a je společně s Eduardem Štorchem považován za jejího zakladatele v české literatuře. Přestože nikdy nebyl za hranicemi své vlasti, dokázal na základě vyprávění přátel a odborné literatury vytvořit věrohodný obraz cizích zemí, který spojoval s barvitým a dramatickým dějem obsahujícím kromě napětí i morální poselství. Díky své šíři záběru i použití prvků SF je někdy považován za českého Julese Verna.

Eva Kantůrková

Eva Kantůrková je česká prozaička a scenáristka. V 80. letech byla signatářkou a mluvčí Charty 77. Pochází z literárně založené rodiny – otec Jiří Síla byl komunistický novinář a matka Bohumila spisovatelka. Má dva syny z prvního manželství s Janem Šternem Ivana Šterna a Jana Šterna . Po ukončení studia filosofie a historie na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v roce 1956 pracovala do roku 1958 pro Svaz mládeže a do roku 1967 v Čs. ústředí knižní kultury; poté se věnovala literatuře. Byla členkou KSČ a angažovala se během pražského jara; v roce 1970 ze strany vystoupila, ocitla se na seznamu zakázaných autorů a publikovala jen v samizdatu a exilových nakladatelstvích. Podepsala Chartu 77, jíž byla od 6. ledna 1985 do 7. ledna 1986 mluvčí, a i jinak se společně s druhým manželem Jiřím Kantůrkem angažovala v disentu. Od 6. května 1981 do 22. března 1982 byla vězněna za podvracení republiky. Aktivně se podílela na vzniku Občanského fóra, v letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady a členkou jejího předsednictva. V letech 1994 až 1996 byla předsedkyní Obce spisovatelů. V rozmezí let 1998 až 2000 ředitelovala odboru literatury a knihoven ministerstva kultury. Od 15. května 2003 byla členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Počínaje rokem 2006 byla prezidentkou nově založené Akademie literatury české.

Erich Kastner

Erich Kästner byl německý novinář a spisovatel. Šlo o levicově a pacifisticky zaměřeného tvůrce a jednoho z nejznámějších německých spisovatelů 20. století. Světovou proslulost získal zejména prostřednictvím svých děl z oblasti literatury pro děti, za která získal v roce 1960 Cenu Hanse Christiana Andersena. Mimoto se zabýval i poezií a pracoval pro rozhlas a televizi.

Erich Fromm

Erich Pinchas Fromm byl německý a americký psycholog a humanistický filosof a sociolog. Představitel neofreudismu a západního marxismu. Pokoušel se spojit myšlenky těchto dvou směrů do jednoho systému, takže se jeho teorie soustředí především na sociokulturní vlivy působící na člověka. Fromm je také jedním ze zakladatelů neopsychoanalýzy, konkrétně kulturní psychoanalýzy, která psychoanalýzu interpretovala spíše sociálně a kulturně než biologicky. Erich Fromm pocházel z religiózní židovské rodiny a původně se chtěl stát rabínem. Po dvou semestrech práv ve Frankfurtu studoval sociologii v Heidelbergu, kde promoval roku 1922 u Alfreda Webera. Prodělal psychoanalytický výcvik v berlínském psychoanalytickém institutu. Roku 1926 se oženil s psychoanalytičkou Friedou Reichmann a sám se začal Freudově psychoanalýze věnovat; roku 1929 je již v Berlíně známým psychoanalytikem. V té době manželé Frommovi opustili ortodoxní judaismus. V letech 1929–1932 byl spolupracovníkem frankfurtského Ústavu pro sociální bádání a zároveň berlínského Kruhu marxistické psychoanalýzy okolo Freudova žáka Wilhelma Reicha. Roku 1931 se odloučil od své ženy, rozvedli se však teprve 1943. V roce 1933, kdy nacisté začali pronásledovat židy, emigroval do USA a působil na univerzitách v Michiganu a v New Yorku. Zde přerušil spolupráci s exilovou Frankfurtskou školou, přestože je nadále mnohé pohledy spojovaly. Vyučoval v Asociaci pro rozvoj psychoanalýzy Karen Horneyové, ale tu v roce 1943 z osobních i odborných důvodů opustil. O rok později se oženil s imigrantkou Henny Gurlandovou. Roku 1949 přesídlil do Ciudad de México, kde učil na Universidad Nacional Autónoma de México. Roku 1953, rok po nečekané smrti své druhé ženy, se oženil potřetí, s Američankou Annis Freeman. Podporoval americké mírové a studentské hnutí, zastávaje svou vizi humanistického, demokratického socialismu. Roku 1965 byl Fromm emeritován ...

Eduard Tomáš

Eduard Tomáš byl český mystik, jogín a spisovatel. Narodil se v polském Přemyšlu českým prarodičům, s nimiž žil v několika evropských zemích. Pak se usadil v Praze, aby zde vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Po úspěšném ukončení studií působil v různých úřadech. Na konci 2. světové války byl hejtmanem na Kladensku a tam se také významně zapojil do událostí květnového povstání. Úřednická zaměstnání pak vykonával až do roku 1955, kdy byl přeložen k manuální práci. Během svého života se setkal s několika významnými duchovními učiteli, například s Františkem Drtikolem a Paulem Bruntonem. Jeho duchovní cestu významně ovlivnila také manželka Míla. V devadesátých letech 20. století se také v Praze setkal s Dalajlámou . Počátkem proslulosti Eduarda Tomáše byly přednášky v pražské Unitárii v 60. letech 20. století. Jeho dalšímu veřejnému působení zabránil komunistický režim. Znovu veřejně působit mohl až po sametové revoluci v roce 1989. Do širšího povědomí se dostal díky televiznímu cyklu „Gen, 100 Čechů dneška“, později také díky televiznímu seriálu „Paměti mystika“. Mnoho času trávil na své chatě u Sázavy, kde jej také navštěvovali jeho přátelé či duchovní přívrženci. Přestože jej mnoho osob považovalo za duchovního mistra, odmítal vystupovat jako typický guru a neměl přímé žáky. Za nejvyššího učitele vedoucího k realizaci považoval „Absolutno“ stojící mimo personifikovanou osobu. Na sklonku svého života uspořádal v pražské Lucerně sérii přednášek . Eduard Tomáš je autorem řady knih s duchovní tematikou, ve kterých přibližuje duchovní tematiku veřejnosti formou beletrie , filosoficko-mystických textů i formou rad, ...

Cressida Cowell

Britská výtvarnice, ilustrátorka a spisovatelka. Autorka knih pro děti.

Bstan-'dzin-rgya-mtsho

Tibetský dalajlama.

Alena Doležalová

Česká publicistka, autorka knih kuchařských receptů.

Zdeněk Veselovský

Zdeněk Veselovský byl jedním z nejvýznačnějších českých zoologů. Dlouhou dobu vedl Zoologickou zahradu Praha. Byl zakladatelem české etologie a autorem mnoha odborných článků a populárně naučných knih z oblasti zoologie a etologie. Narozen v Jaroměři, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy , kde posléze pokračoval jako pedagog . V roce 1959 byl jmenován ředitelem pražské zoo a tuto funkci si podržel téměř 30 let, do konce roku 1988. Předtím pracoval v pražské zoo jako zoolog. V roce 1964 byl zvolen za generálního sekretáře Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad, v letech 1967–1971 pak vykonával funkci viceprezidenta a v letech 1971–1975 byl prezidentem této prestižní organizace. Za jeden z jeho největších úspěchů ve funkci ředitele pražské zoo je považována záchrana koně Převalského. V roce 1988 byl pro konflikt s komunistickými představiteli města Prahy na hodinu vyhozen, což mělo za následek protesty a spontánní bojkot pražské zoo ze strany mnoha zoologických zahrad západního světa, který však brzy ukončila Sametová revoluce. Po roce 1989 pracoval pro Fyziologický ústav Akademie věd České republiky a přednášel kurzy z oblasti zoologie a etologie na Biologické fakultě Jihočeské Univerzity a Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Byl žákem nositele Nobelovy ceny a zakladatele etologie Konráda Lorenze. Zdeněk Veselovský zemřel dne 24. 11. 2006 v pražské motolské nemocnici po nedlouhé hospitalizaci na srdeční selhání. V listopadu 2008 získal Cenu ministra životního prostředí in memoriam „za celoživotní dílo v oboru zoologie a etologie a za obdivuhodnou aktivitu v činnostech podílejících se na záchraně živočišných druhů a propagaci zoologických zahrad jako vzdělávacích institucí“. U příležitosti nedožitých 90 let dlouholetého ředitele Zoo Praha vytvořila tato zoo nové naučné prostranství s informacemi o jeho životě a dí...

Vladimír Soukup

Narozen 20.4.1949 v Letohradě, vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity karlovy. V letech 1972 - 1990 redaktor, posléze zástupce šéfredaktora deníku Večerní Praha, v letech 1990 - 1992 redaktor deníku Svobodné slovo

Václav Holzknecht

Václav Holzknecht byl český klavírista, hudební vědec, hudební popularizátor, publicista, kritik, dramaturg, organizátor a pedagog, překladatel z francouzštiny, jeden ze zakladatelů mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, dlouholetý ředitel pražské konzervatoře, osobní přítel hudebního skladatele Jaroslava Ježka. Narodil se jako třetí dítě v pražské rodině pražského svrškaře Jana Holzknechta a matky Barbory, rozené Smolíkové . Podle policejní příhlášky žila rodina na Žižkově, ve Štítného ulici. Otec se jako podnikatel pravděpodobně potýkal s finančními potížemi, v roce 1899 byla firma Jana Holzknechta prohlášena za insolventní. Přes tyto skrovné začátky vystudoval Václav Holzknecht úspěšně práva a během svého vysokoškolského studia dokázal ještě souběžně vystudovat hru na klavír na Pražské konzervatoři. Absolventský koncert měl v červenci 1928, již jako doktor práv . Do roku 1942 pracoval na ministerstvu financí, hudbě a koncertům se mohl věnovat pouze po večerech a nedělích. Přesto byla jeho hudební aktivita široká a obdivuhodná . Bližší detaily o soukromém životě Václava Holzknechta se z veřejných zdrojů prozatím nepodařilo dohledat. Podle informace člena rodiny nebyl ženatý a neměl potomky. Nesystematicky psané neúplné paměti četl pouze omezenému okruhu lidí a v posledních letech života je spálil. Talent, rozsah znalostí a odborná autorita Václava Holzknechta byly po celý život neobyčejné. Duševní sílu si zachovával do posledních dnů. Ještě 27. července 1988 navštívil firmu Petrof v Hradci Králové, aby se jako předseda hodnotitelské komise ke kvalitě zvuku dvou mistrovských koncertních klavírů. Krátce na to, 13. srpna, zemřel. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech . Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století (po...

Tučňáci

Petr Casanova

Zakladatel internetového konceptu FirstClass.cz, magazínu FC a vzdělávacího systému osobního rozvoje First Class Academy. Před maturitou a studiem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze již začal psát pro noviny po sedm let. Následně se sedm let věnoval televizi a poté sedm let vydával časopisy. Pro jeho texty je typická víra v to lepší v lidech, pokora a optimismus. O svých textech říká: ,,Pořád je mnoho lidí, kteří se cítí bezradně, denně mi jich píše stále víc. Je tedy evidentní, že v tom, co dělám, tak úspěšný nejsem. Chcete-li porazit zlo, není vizitkou úspěchu to, že zlo je stále silnější.“

Neale Donald Walsch

Neale Donald Walsch je americký spisovatel a autor tří knih Hovorů s Bohem. Svou filozofii dále rozvíjí v knihách Přátelství s Bohem, Přijímání Boha, O lidských vztazích, Bůh, na kterého čekáme, Nová proroctví či Co si Bůh Přeje, které vyšly i česky. Jeho nejnovější kniha Home with God: In a Life That Never Ends byla vydána v roce 2006. Narodil se 10. září 1943 v Milwaukee, USA, a je křtěný jako římský katolík, ale už z rodiny byl povzbuzován k tomu, aby hledal svou spirituální pravdu. Studoval Bibli, indické Védy a Upanišády. Říká, že jeho knihy nejsou channellingem, ale že jsou inspirovány Bohem a že mohou pomoci lidem vytvořit nový osobní vztah s ním. Bůh v jeho knihách například říká: „není nic, co musíte dělat“. Walsch věří v panteistického Boha, který komunikuje sám se sebou. Jeho vize jsou vyjádřeny ve filozofii Nové spirituality, která překračuje a spojuje všechna stávající náboženství a teologie, osvěžuje a přetváří je. Založil nadaci Conversations with God a občanské a duchovní hnutí Humanity´s Team, jejichž smyslem je šířit myšlenky Nové spirituality a zavádět je do života, obzvláště myšlenku, že všichni jsme jednotní s Bohem i celým Životem a sdílíme jedinou existenci. Walsch navazuje na spiritualitu 60. let dvacátého století a spojuje západní a východní duchovní nauky. V některých bodech lze nalézt paralely s vírou Bahá'í, ačkoliv baháisté nevěří v panteismus, nebo s velmi raným gnosticismem. Walschovy knihy jsou obvykle zařazovány mezi New Age, ale poněkud nesprávně, protože nepřinášejí náboženské představy a jsou zpravidla v harmonii se základními tématy moderní západní duchovní kultury . Walsch se setkává s kritikou za to, co někteří vidí jako přílišnou horlivost při hledání cest, jak získat peníze pro své organizace. Před začátkem publikován...

Liz Soars

Narozena 8.1.1945. Učebnice angličtiny.

John Sandford

Vlastním jménem John Roswell Camp, vystudoval žurnalistiku a v letech 1971 až 1978 pracoval jako nespecializovaný reportér v Miami Herald, kde se mimo jiné zabýval kriminální a drogovou problematikou, spolu se svou kolegyní a též držitelkou Pulitzerovy ceny Ednou Buchananovou. Patnáct měsíců strávil jako válečný korespondent v Koreji. Než se stal úspěšným napsal pouze dvě detektivní povídky a jednu duchařskou, která ani nebyla doposud vydána.

František Serafínský Procházka

František Serafínský Procházka, František Seraf Procházka byl český redaktor, básník a spisovatel. Pokřtěn jménem sv. Františka z Assisi, kterému se říkalo Serafínský a to podle zjevení Krista obklopeného anděly serafy. Jeho křestní jméno je často mylně zapisováno. V letech 1873–1881 vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté vstoupil v Olomouci do kněžského semináře. Po dvou letech odešel do Prahy studovat filozofii, latinu, řečtinu a češtinu na Karlovu univerzitu. Po absolvování byl krátce učitelem na několika místech Prahy. Od roku 1891 pracoval ve Vilímkově nakladatelství jako redaktor Malého čtenáře. Od roku 1900 řídil městskou knihovnu v Praze na Královských Vinohradech. Od roku 1901 se stal redaktorem České grafické unie a v letech 1913–1939 řídil časopis Zvon. Zapojil se do činnosti v řadě tehdejších kulturních organizací – Moravská beseda, Svatobor, Spolek Máj, Společnost literatury pro mládež, Masarykův lidovýchovný ústav v Praze. Stal se členem České akademie věd a umění. Hlavní těžiště jeho velice rozmanité práce bylo věnováno tvorbě pro děti. Čeští skauti jej znají jako autora textu junácké hymny. Zemřel 28. ledna 1939 v Praze.

František Branislav

František Branislav , vlastním jménem František Blecha, byl český básník. František Branislav byl syn berounského hostinského Františka Blechy a matky Antonie, rozené Dvořákové. Dětství strávil ve Strašicích u Rokycan. Gymnázium začal sice studovat v Praze, ale již toku 1913 se s rodiči přestěhoval do Počapel u Králova Dvora a přestoupil ma gymnázium v Berouně, kde roku 1921 maturoval. Ještě jako student gymnázia vystoupil z římskokatolické církve. Po maturitě začal studovat češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a studium dokončil roku 1926. Po absolvování vojenské služby pracoval v letech 1928–1945 jako úředník Všeobecného penzijního ústavu a zároveň byl knihovníkem Skandinávského a nizozemského ústavu. Od roku 1945 byl literárním referentem Československého rozhlasu, v letech 1952–1955 šéfredaktorem Literárních novin a v letech 1955–1958 šéfredaktorem časopisu Nový život. Současně působil do roku 1959 jako lektor severských literatur na FF UK. Pak se již věnoval zcela literatuře. Byl dvakrát ženat . Je pochován na hřbitově v Praze-Modřanech. Jeho literární počátky spadají již do dob gymnazijního studia. V Praze se účastnil rušného literárního života a přispíval do různých novin a časopisů . Svůj literární pseudonym si zvolil podle kovolijce Josefa Branislava Mencla z Hořovic, který patřil do kruhu přátel Boženy Němcové. Pro jeho tvorbu měly zvláštní význam jeho cesty do Německa, Dánska a skandinávských zemí a rovněž i poválečné cesty do Polska, Černomoří a Řecka. Ústředním tématem jeho lyrické poezie byl vztah k přírodě, do kterého se promítaly motivy milostné a láska k domovu. Koncem třicátých let se v jeho poezii objevila úzkost o osud vlastního národa. V padesátých letech se ani Branislav neubránil teh...

Elán

Elán je slovenská poprocková skupina, která vznikla koncem 60. let v Bratislavě, tehdy součásti Československa. V čele skupiny stojí od počátku Jožo Ráž, který je baskytaristou a zpěvákem, spolu s kytaristou Jano Balážem a klávesistou Vašo Patejdlem. Stali se jednou z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších kapel v Československu a později na Slovensku. Jejich hudba oslovila několik generací, mísí se v ní rock, pop a v pozdějších letech i současný materiál pro dospělé a balady.

David Baldacci

David Baldacci pochází z Richmondu. Dlouhou dobu pracoval u renomované právnické firmy ve Washingtonu jako obhájce u soudu, ale celé roky při tomto zaměstnání pěstoval zajímavého koníčka: psal prózu. Náměty čerpal ze starších i zcela nových soudních případů. Úspěchu dosáhl doslova ze dne na den, když mu v roce 1996 vydali první román Absolute Power , který byl vzápětí zfilmován s Clintem Eastwoodem v hlavní roli. Kromě psaní se dnes Baldacci věnuje také vedení kurzů pro začínající spisovatele a charitativní činnosti

Catherine Coulter

Catherine Coulter, celým jménem Jean Catherine Coulter je americká spisovatelka a autorka už více než dvou desítek románů čtenářsky úspěšných romantických a historických románů. V poslední době pak vydala rovněž několik napínavých detektivek, v nichž však opět dominuje romantický motiv. Celkový náklad jejích knížek už dávno přesáhl astronomické číslo deset milionů výtisků. V současné době autorka žije v severní Kalifornii společně s manželem Antonem a stařičkou kočkou Gilley. Catherine Coulter je oddanou milovnicí historie. Jedním z jejích nejoblíbenějších období jsou dávná staletí, kdy severská moře brázdily lodě Vikingů. Tito nezkrotní bojovníci byli také statečnými objeviteli a dobyvateli nových území. Ale nejen to - Vikingové kromě skutků svých velikých bojovníků romanticky oceňovali a opěvovali i příběhy lásky a osudy statečných věrných milenců, kteří neváhali třeba položit pro svou lásku i život. Tyto historické záliby autorky se projevily ve všech jejích románech.

Bruce Fogle

Dr. Bruce Fogle je člen Královské společnosti veterinárních lékařů, je známý svými studiemi o chování zvířat. Narodil se v kanadském Ontariu a po studiích absolvoval veterinární praxi v londýnské zoologické zahradě. O rok později nastoupil do veterinární ordinace v Knightsbridge, kde pracoval dva roky. V roce 1973 založil vlastní praxi, London Veterinary Clinic, kde pracuje dodnes. Je ženatý s herečkou Julií Fosterovou, se kterou má tři děti. V rámci pravidelného vysílání na britské televizní stanici ITV uvádí relaci Domácí zvířata a jejich lidé. Soustavně přispívá odbornými články do mnoha novin a časopisů, vydal také dvě autobiografie.

Thor Heyerdahl

Thor Heyerdahl byl norský mořeplavec a dobrodruh, který zároveň patřil mezi nejznámější představitele experimentální archeologie a antropologie. Zasvětil svůj život experimentům poukazujícím na možnosti předkolumbovských cestovatelů překonávat světové oceány za pomoci mořských proudů. Thor Heyerdahl se narodil 6. října 1914 v norském Larviku. Vystudoval zoologii na univerzitě v Oslu a krátce před druhou světovou válkou pobýval nějaký čas na ostrově Fatu Hiva v souostroví Markézy, kde studoval kulturu polynéských praobyvatelů. Mezi jeho nejslavnější počin patří plavba z roku 1947, kdy na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki bez větších obtíží překonal část Tichého oceánu, čili vzdálenost z Jižní Ameriky do Polynésie, na atol Raroia. Šestičlenná posádka po 101 dnech urazila 7 960 km. Cesty na balzových vorech byly ve 20. století zhruba třináctkrát opakovány, mimo jiné dvakrát i českým mořeplavcem Eduardem Ingrišem. Třebaže samy o sobě nemohly dokázat její správnost, posloužil úspěch těchto výprav jako podpůrný argument difuzionistické teorie o vzniku a šíření kultur. V roce 1955 uskutečnil výzkum na Galapágách. Ten potvrdil, že do země z předkolumbovské Ameriky připlulo několik lodí, ale trvalé osidlování možné nebylo kvůli nedostatku pitné vody. V letech 1955–1956 řídil vykopávky na Velikonočním ostrově. Účastnil se i dalších archeologických experimentů, jako byly např. výpravy Ra a plavba na rákosovém člunu Tigris. V roce 1986 pozval českého experimentálního archeologa Pavla Pavla na Velikonoční ostrov, čímž mu umožnil realizovat experiment pohybu „chůze“ s původní kamennou sochou moai. Roku 1991 studoval pyramidy v Güímaru na ostrově Tenerife a jejich podobnosti s dalšími pyramidami jinde ve světě. V jejich blízkosti, v městečku Güímar, se roku 1994 usadil a bydlel zde až do konce svého života. Thor Heyerdahl zemřel na rakovinu 18. dubna 200...

Molière

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období francouzského klasicismu, tzv. Velkého století. Syn měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Původně byl členem kočovné společnosti, později si založil svoji vlastní divadelní společnost. Brzy se svými hrami proslavil, především mezi chudinou. Zabýval se tzv. nízkým dramatem, především komedií a fraškou. Protože ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost , dostával se do častých sporů s královským dvorem. Jeho hry se dodnes objevují na jevištích. Molière patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu, během vlády krále Ludvíka XIV. Začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem vlastního kočovného souboru, se kterým cestoval po třináct let po francouzském venkově. Poté, co se proslavil, účinkoval také na královském dvoře, kde často spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym. Molière se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům . Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná zejména v kritice mravů a společenských poměrů své doby. V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 17. století zatracovanou církev. Tvořil v typově barvité škále veseloher, od lidové frašky po propracovanou charakterovou zápletku. Problematika Molièrova díla je velmi rozsáhlá . V jeho díle je také zřetelná inspirace komedií dell'arte. Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil 15. ledna 1622 v Paříži. Jeho otec byl dvorní čalouník. Moliére studoval na clermontské jezuitské koleji, právnický diplom získal v Orléansu. V roce 1643 vytvořil za patronace dramatika Pierra Corneille spolu s Madeleine Béjátrovu a dalšími herci divadelní soubor zvaný Skvělé divadlo (Illustre...