63541–63600 z 153178 Autoři
Katarina Mazetti (2)
Švédská novinářka a spisovatelka, autorka knih pro děti, textařka. Autorka literaturních a hudebních recenzí, povoláním učitelka.
Více od autora
Katarína Brányiková (1)
Slovenská marketingová specialistka. Studentka oboru hispanistiky Univerzity Karlovy v Praze. Autorka knihy povídek.
Více od autora
Katarína Belejová (1)
Mgr. et Mgr. , překladatelka z angličtiny, literární redaktorka nakladatelství CPress a Computer Press. Také autorka publikací o moderním umění a street artu.
Více od autora
Katarína Bajcurová (2)
Slovenská historička umění zaměřená na slovenské umění 20. stol.
Více od autora
Katalin Madarász (1)
Maďarská lidová zpěvačka a písničkářka. Narodila se 23. ledna 1934 v Túrkeve v Maďarsku. Veřejnosti poprvé zazpívala v roce 1953, nahrává se v maďarském rozhlase. Během své kariéry získala několik ocenění.
Více od autora
Kat Roberts (1)
Americká designérka, výtvarnice a lektorka, zabývá se též tvorbou módních doplňků. Publikace z oboru.
Více od autora
Kašava (1)
Maniok jedlý , známý též pod jmény cassava nebo kasave ) či yuca , anebo tapioka v Asii, je kulturní tropická rostlina patřící do čeledi pryšcovité . Pochází z tropické Ameriky a je zahrnován mezi klíčové okopaniny. Pěstoval se již 4000 let př. n. l. Vyznačuje se velmi atraktivním látkovým složením, jak pro výživu člověka, tak i hospodářských zvířat, a to hlavně nejen díky přítomnosti škrobu, ale i množství bílkovin. Někdy se manioku podobně jako jamům a batátům přezdívá sladké brambory. Maniok je bylina nebo keř dorůstající výšky 1 až 5 metrů. Kořenový systém tvoří pět až deset vějířovitě rozložených kořenových hlíz, které vznikly ztloustnutím adventivních kořenů. Tyto hlízy dorůstají válcovitého nebo vřetenovitého tvaru. Mohou vážit až 2 kg. Jejich povrch je růžový až tmavě hnědý. Stonek o obvodu 2–7 cm je tvořen ztloustlými články. Listy manioku jsou dlouze řapíkaté a jejich čepele jsou hluboce dlanitě laločnaté. Počet laloků se pohybuje od tří do devíti. Zbarvení listů je velmi variabilní od žlutozelené až po červenou barvu. Barevnou variabilitou disponují kromě listů i květy, které bývají světle žluté nebo červené, bezkorunné, se zvonkovitým kalichem. Květenství, která vyrůstají v paždí listů, dosahují u samčích a samičích květů délky 10 cm. Plodem je asi 1,5 cm dlouhá tobolka s úzkými podélnými křídly. Ve zralosti tobolka praská a vymršťuje tak semena. Obsahuje glykosid linamarin, který je při narušení buněk pletiva hydrolyzován enzymem linamarázou na kyanovodík. K tomuto jevu dochází nejen při vaření a krájení, ale i sušení, pečení nebo kvašení hlíz. Podle obsahu linamarinu se rozlišují odrůdy hořké a sladké. Obě jsou jedlé a představují základní potravinovou složku pro více než 500 milionů lidí. Představují tak velmi cennou potravinu, zejména v Africe. Je to hlavně škrob, který se z hlíz získává a který ...
Více od autora
Kasandra (1)
Narozena 19. 6. 1970. Výtvarnice, autorka a ilustrátorka knihy pro děti.
Více od autora
Karsten Brensing (2)
Karsten Brensing je německý mořský biolog , výzkumník chování a autor, který pracuje jako vědecký recenzent a autor populárních vědeckých knih pro lepší pochopení zvířat. Karsten Brensing navštěvoval POS 27 v Erfurtu od roku 1974 do roku 1984, poté se školil jako elektrikář na VEB Funkwerk Erfurt . V roce 1987 absolvoval Erfurt Adult Education Center. V červnu 1989 nelegálně opustil bývalou NDR . Od roku 1989 do roku 1996 studoval Brensing biologii s diplomem v biologii . Od roku 1997 do roku 2004 byl přednášejícím na Svobodné univerzitě v Berlíně , kde v roce 2004 získal doktorát na Dietmar Todt na Katedře biologie / neurobiologie v behaviorální biologii o chování bottlenózních delfínů v programech plavání s delfíny . Stresové studie delfínů provedl v roce 1998 ve společnosti Dolphins Plus v Key Largo na Floridě a od roku 2000 do roku 2003, kdy navštívil Útes delfínů v Izraeli. V roce 1988 následoval výcvik instruktorů potápění v Greifswaldu , v roce 1992 další výcvik profesionálního potápěče v Kielu. Souběžně s tím získal v roce 1989 v Hamburku licenci k motorovým člunům a od roku 1992 německé asociaci plachtění . Karsten Brensing je ženatý s vědeckou novinářkou Katrin Linke ; O jejich útěku z NDR v roce 1989 informují ve své knize „Láska bez hranic“. Pár má dva syny. Herec Walter Amtrup byl dědeček Karsten Brensing.
Více od autora
Karolina Ramqvist (2)
Švédská novinářka, scenáristka a spisovatelka, zaměřená na feminismus.
Více od autora
Karolína Petrželová (1)
Narozena 4. 7. 1997, pracovnice v online marketingu a zákaznické podpoře, amatérská fotografka, autorka sbírky básní; pracuje v EXPANDu , Freelu .
Více od autora
Karolína Kvaš (1)
Narozena 1986. Copywriterka, blogerka, osobní koučka a pořadatelka workshopů. Autorka podcastu, článků a autobiografické prózy.
Více od autora
Karolína Katchaba Hrubešová (2)
Foodblogerka, výživová poradkyně, fittnes trenérka, autorka kuchařky.
Více od autora
Karolien Notebaert (1)
Belgická neurovědkyně a popularizátorka vědy. Působí v Německu.
Více od autora
Karola Berger (1)
Pedagožka, psycholožka, lektorka, autorka knih o alternativních metodách péče o zdraví.
Více od autora
Karol Vasilko (2)
Profesor Karol Vasilko je prominentná akademická osobnosť známa v centrálnej a východnej Európe pre svoje akademické úspechy a vedecký prínos v oblasti mechanického inžinierstva a výrobných technológií. Počas 40-tich rokov profesionálnej kariéry Prof. Vasilko publikoval viac ako 300 vedeckých článkov, 50 patentov, 22 monografií a 13 vysokoškolských učebníc. Bol prvým dekanom novozaloženej Fakulty výrobných technológií Technickej univerzity v Košiciach, so sídlom v Prešove. Pôsobí ako expertný poradca pre množstvo národných a zahraničných firiem, zatiaľ čo vzdelal nezpočetné množstvo študentov od bakalárov a doktorandov. Prof. Vasilko je naďalej veľmi aktívny a pôsobí na Fakulte výrobných technológií, Technickej univerzity v Košiciach. KRÁTKY ŽIVOTOPIS 1942 - Narodený na východnom Slovensku, najmladši zo 7-mich súrodencov. 1959-1964 - Vyštudoval 5-ročný univerzitný kurz mechanického inžinierstva so zameraním na obrábanie, Strojnícka Fakulta, Technická Univerzita v Košiciach. Získal titul inžiniera . 1964-1967 - Inžinier na Strojnícka Fakulta, Technická Univerzita v Košiciach. 1968-1971 - Výskumný pracovník, Výskumný ústav valivých ložísk Žilina. 1967-1972 - Získal titul kandidáta vied po vypracovaní výskumnej úlohy o "Tepelných javov počas rezania kovov". 1972-1975 - Vedecký pracovník, Výskumný ústav kovopriemyslu , Presov. 1976-1979 - Technický riaditeľ, Závody na výrobu ložísk , Prešov. 1979 - Získal titul Docenta za prácu "Analýza processov brúsenia". 1980-1990 - Prednášajúci a neskôr vedúci katedry, Vysoká Škola Dopravy a Spojov , Žilina. 1984 - Získal titul profesora za prácu "Procesy rezania kovov." 1985 - Získal najvyšší vedecký titul Dr.Sc. za prácu "Životnosť nástroja". Od 1991 - Založil Fakultu Výrobných Technológií, zastával funkcie prodekana a dekana Fakulty, Fakulta Výrobných Technológií, Technická Univerzita v Košiciach. 2011 - Bol mu udelený čestný doktorát (Dr.h.c. - Doctor Hono...
Více od autora
Karol Skřipský (1)
Karol Skřipský byl slovenský dokumentarista a fotograf, který výrazně zasáhl do vývinu etnografického dokumentárního filmu na Slovensku. Karol Skřipský byl již od mládí fascinován horami a přírodou. Od konce dvacátých let často navštěvoval i Slovensko a pohoří jako Vysoké Tatry a Malou Fatru. V roce 1932 se jako jako čtyřiadvacetiletý přestěhoval do obce Štefanová ve Vrátné dolině, kde postavil a provozoval horský hotel. Zde se začala jeho intenzivní fotografická činnost a do povědomí fotografické veřejnosti vstoupil v roce 1938 výstavou v brněnském muzeu. Karol Skřipský debutoval v roce 1947 krátkometrážním reportážním snímkem Zletová predohra v Tatrách. O rok později se mu podařilo navzdory období schematismu natočit film Oživená hlína, který lze označit jako předchůdce filmů o umění. Prolíná se v něm etnografické téma tradiční modřanské keramiky s pokusem o zachycení tvorby Ferdiše Kostky. Přestože část autorů non-fiction produkce později přešla k hranému filmu, pro Karla Skřipského se dokument stal doménou a v roce 1954 natočil celovečerní populárně vědecký film o tatranské flóře Kvety Tater. V roce 1957 byl založen Krátký film, v jehož rámci vzniklo i Studio populárně vědeckých filmů a jeho vedoucím se stal Karol Skřipský. Tato situace měla kladný dopad na non-fiction tvorbu a podnítila i vznik etnografického dokumentu, kterému se Skřipský věnoval. Důležitou snímkem byla Píseň barev a tvarů , zejména kvůli Skřipského spolupráci s další důležitou postavou etnografického dokumentu na Slovensku, Martinem Slivkou. Film klade důraz na emocionální působení a vyzdvihuje estetické hodnoty lidové tvorby bez stop populárně vědeckého výkladu. V dalších dílech jako Stvořitelé a Obyčejné dřevo zaznamenává tradiční řemesla a přináší obraz jednoty člověka a práce. Ve filmu Žiarske rekviem spojuje smutek nad smrtí s obdivem ke způsobu života, který navzdory...
Více od autora