Výpis všech autorů

Julius Ďuriš

Július Ďuriš byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska, respektive KSČ, poválečný ministr zemědělství a ministr financí. Ve 20. letech v Praze studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1927 vstoupil do KSČ. Na přelomu 20. a 30. let pak studoval i na Vysoké škole politických, ekonomických a společenských věd v Paříži. Redigoval tehdy časopis Rovnost, vydávaný pro československé dělníky ve Francii. Pro své politické aktivity v komunistickém hnutí ale byl z Francie vypovězen. Působil pak na Slovensku jako komunistický organizátor a novinář. Od roku 1938 byl společně s Kolomanem Moškem a Karolem Bacílkem členem ilegálního vedení komunistické strany na Slovensku. Po potlačení Slovenského národního povstání, začátkem roku 1945 byl společně s Viliamem Širokým vězněn v Bratislavě a hrozilo jim, že se dostanou do rukou gestapa. Podařilo se jim utéct, podle některých pramenů i díky pomoci tehdejšího předsedy vlády dr. Štefana Tisa. Podle jiného zdroje byl vězněn po celé období let 1941–1945. Po rozsudku byl ve vězení krajského soudu v Bratislavě. Od května do září 1943 tu byl jeho spoluvězněm další významný představitel slovenského komunistického odboje, Ján Púll. Na Ďuriše vzpomínal později jako na člověka s nelehkou povahou, ve které se objevovaly rysy panovačnosti, bezohlednosti a tvrdosti. Zároveň si ho ale vážil jako profesionálního revolucionáře a marxisty. Právník Anton Rašla s vazbami na odboj zase, podle vzpomínek Ladislava Šimoviče, vyčítal Ďurišovi lehkomyslnost, se kterou prováděl za války své ilegální aktivity. V době slovenského státu, když po Ďurišovi pátrala tajná policie, mu Rašla opatřil tajný byt. Ďuriš potom ale nedodržoval pravidla konspirace a pobytu. Své následné zatčení si tak měl zavinit zčásti sám. Od 4. dubna 1945 byl ministrem zemědělství ve vládě Zdeňka Fierliengera, první československé vládě na osvobozeném území. Ministrem zemědělst...

Andreas Gößling

Německý spisovatel, práce z mytologie a kulturní historie.

Marlies Rieper-Bastian

Lynne Hugo

Spisovatelka.

Jiří Wála

Jiří Wála byl přední český propagátor vodáctví, tělovýchovný pedagog, autor a zakladatel turistické „Dunajské společnosti“. Byl pokřtěn jako Jiří Antonín Wála, syn c. k. oficiála Ignáce Wály a jeho manželky Otylie, rozené Steimarové, vdovy Pták–Loukotové . Měl bratra Maxe a sestru Albertinu. Studoval gymnázium v Praze a angažoval se už v té době v Sokolu a Českém atletickém a fotbalovém klubu. Před dokončením studia v roce 1915 narukoval a od jara 1916 do léta 1918 byl na italské frontě dvakrát raněn. Po návratu z války dokončil gymnázium, poté v letech 1921–23 studoval na Univerzitě Karlově filozofii, sociologii, němčinu a tělesnou výchovu. V roce 1923 se začal zapojovat do práce ve vysokoškolském sportu. Založil oddíl „Dunajská společnost“, který byl zaměřen hlavně na turistiku a kanoistiku. S „Dunajčíky“ pak procestoval velkou část Evropy. Kanoistická výprava z Bratislavy do Černého moře v roce 1924 se stala základem jeho knihy „V kánoích napříč Evropou“ , z vodácké výpravy do západní Evropy vznikla kniha „V. S. putuje za sluncem“ . Organizoval i pěší turistické výlety, například v Alpách, na Korsice nebo v Jugoslávii. Byl také nadaným kreslířem a ilustroval vlastní i cizí publikace. Ve třicátých letech 20. století pak působil v Praze jako učitel na gymnáziích v Libni, na Vinohradech, Malé Straně a Žižkově. Přednášel také na Českém vzdělávacím kurzu pro učitelství tělocviku a na učitelských ústavech při Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po válce se Wála stal významnou osobností ve výchově nových učitelů tělesné výchovy. Vytvořil řadu učebních textů, například Soudobá tělesná výchova , Švédská gymnastika , Gymnastika , Obecná teorie tělesné výchovy a Turistika a doprovázel je vždy praxí. V roce 1953 byl jmenován prvním děkanem Institutu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Zemřel 22. sr...

Vlasta Ráczová

Autorka kuchařek.

Tono Stano

Tono Stano je český a slovenský fotograf tvořící od sedmdesátých let minulého století. Proslavil se zejména svými portréty a akty. Patří do tzv. Slovenské nové vlny spolu s Vasilem Stankem, Kamilem Vargou, Rudo Prekopem, Miro Švolíkem a Peterem Župníkem, kteří v první polovině 80. let bourali zaběhnutá klišé inscenované fotografie. Jeho nejznámějším aktem je snímek Smysl z roku 1992. V letech 1975 až 1979 studoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Bratislavě, v letech 1980 až 1986 pak FAMU v Praze. Žije v Praze.

Aleksej Aleksejevič Perovskij

Narodil se jako levoboček knížete Razumovského. Jednalo se o aristokratického literáta. V roce 1812 dokonce sloužil i v armádě. Pro jeho literární cestu mělo význam seznámení s Žukovským a P. Vjazemským. Byl i spoluzakladatelem Společnosti historie starého Ruska a Sdružení přátel ruské literatury. Při cestách se dostal i do Německa, kde se seznámil s E. T. A. Hoffmannem. Věnoval se i výchově svého synovce - budoucího básníka a dramatika A. K. Tolstého. Nejspíše zemřel v roce 1836 při cestě do českých lázních.

Nigel Groom

Nigel Groom, byl britský arabista, historik, autor, voják, lovec špiónů a expert na parfémy. Je autorem tří knih knih o vůních a parfémech.

Pavel Trnka

Pavel Trnka je český hokejista. Hrál na postu obránce. Statistiky reprezentace: V roce 1994 byl v pátém kole jako 106. celkově draftován týmem Anaheim Ducks. Celkem v National Hockey League odehrál 415 zápasů.

Pavel Andrle

Bc. Pavel Andrle, LL.M. . Ekonom, finančník, poradce a lektor v oblasti Trade Finance. Působí jako poradce v oblasti financování zahraničního obchodu, též je tajemníkem Bankovní komise ICC ČR při Národním výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR – ICC ČR . Je autorem několika úspěšných publikací, např. knihy Dokumentární akreditiv v praxi , který vychází nyní již v šestém aktualizovaném vydání, dále Komentáře k UCP 500 s přihlédnutím k ISBP a dalším dokumentům Bankovní komise ICC, Komentáře k UCP 600. Koncem roku 2013 vychází anglická publikace Examination of Documents under Documentary Credits . Často přispívá do odborných zahraničních časopisů, přednáší problematiku dokumentárního platebního styku a financování zahraničního obchodu taktéž v zahraničí , jež je členem Světové banky v rámci svojí TFP . Pro ICC ČR poskytuje školení v oblasti dokumentárních plateb a financování zahraničního obchodu již od roku 1999. Dále přednáší pro Institut mezinárodního obchodu a spedice, o.p.s., CzechTrade a ICC ČR. Zajišťuje poradenskou službu pro ICC ČR , zajišťuje školení a konzultace též přímo ve firmách, většinou zaměřených na export. S financováním zahraničního obchodu má značné zkušenosti i ze své vlastní bohaté bankovní praxe. V rámci své činnosti v bankovní komisi ICC působil v konzultační skupině pro revizi Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy,...

Rajinder Singh

Indický odborník na meditaci, rozhlasový a televizní publicista, práce o meditačních duchovních cvičení, o dosahování vnějšího a vnitřního míru.

František Princ

Autor technických publikací z oboru metalizace .

Ewa Białołęcka

Narodila se v roce 1967, žije v Gdaňsku a zabývá se vitrážemi. Aktivně se zůčastňuje hnutí science fiction, často vystupuje na Polconech a podobných akcích. Debutovala v časopisu Fenix. V roce 1994 otiskl polský časopis Fantastyka její povídku Tkáč iluzí, která kromě jiných ocenění získala prestižní cenu Janusze Zajdla jako nejlepší povídka roku. Stejnou cenu obdržela autorka v roce 1997 i za její pokračování Blankyt mágů. V anketě čtenářů Ikarie byl Tkáč iluzí oceněn jako nejlepší zahraniční povídka roku 1997.

Claudia Gold

Anglická historička. Práce z oboru.

Kevin J Fox

Jaroslav Hojdar

PhDr. Jaroslav Hojdar se narodil 26. 6. 1933 v Klenovicích, okr. Tábor. Stal se učitelem a jeho celoživotním zájmem je historie. První zaměstnání získal v českokrumlovském pohraničí, kde učil děti rumunských krajanů. Po čase se vrátil na Táborsko a byl učitelem v Sezimově Ústí a Táboře. Dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UK. Kromě práce ve škole ho pohltila regionální historie válečných let. Setkal se téměř se všemi pamětníky, kteří se na Táborsku a v okruhu jižních Čech zapojili do protinacistického odboje, studoval dostupnou literaturu i dobové prameny a napsal mnoho článků o odboji. Po propuštění ze školství na počátku sedmdesátých let pracoval jako klempířský dělník a poté topič v kotelně v Plané nad Lužnicí. Nepřestal však psát, byť články mohly vyjít až po roce 1989. Po převratu se nakrátko vrátil do školství, ale brzy odešel do důchodu. Publikuje příspěvky o dějinách jihočeských obcí, sestavil knihu o táborském popravišti a heydrichiádě a také knihu o sovětském poručíkovi Michejenkovi, který utekl z koncentračního tábora Mauthausen přes Šumavu až na Táborsko.

Diane Jessup

Americká kynoložka, autorka románu a příruček o chovu pitbulů.

Ivana Bakešová

Narozena v Praze, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, obor čínština a knihovnictví. Zabývá se především nejnovějšími dějinami Číny.

Lesbia Thorpe

Robert Pilch

Narozen 6. 5. 1976 v Ostravě. Majitel nakladatelství Brokilon, překladatel z polštiny, angličtiny a slovenštiny, redaktor, baskytarista, recenzent.

Eva Jiricna

Eva Jiřičná je česká architektka a designérka, aktivní v Londýně a Praze. Má dva architektonické ateliéry – v Londýně a AI Design se sídlem v Praze, který založila s architektem Petrem Vágnerem v roce 1999. Narodila se 3. března 1939 ve Zlíně. Když jí byly čtyři, přestěhovala se s rodiči do Prahy. Vystudovala obor architektury na ČVUT v Praze, potom AVU v ateliéru Jaroslava Fragnera. Od roku 1967 pracovala v pražském ÚBOKu . V létě 1968 odjela na stáž do Londýna, ale československé úřady jí zabránily v návratu po srpnové okupaci. Nastoupila v Ateliéru Louis de Soisson, kde projektovala přístav v Brightonu. Pak začala spolupracovat se známým architektem Richardem Rogersem. Proslavila se díky interiérům londýnských a newyorských módních obchodů a butiků. Pro její stavby je charakteristické použití skla, kovu a i betonu, je známá také díky návrhům skleněných schodů. V Londýně má architektonické studio a od roku 1999 s Petrem Vágnerem pražský ateliér AI Design. Od roku 1996 je profesorkou, vedoucí ateliéru architektury na VŠUP v Praze. Od roku 1997 je členkou londýnské umělecké instituce Royal Academy of Arts. V roce 2007 byla předsedkyní mezinárodní komise vybírající projekt stavby nové budovy Národní knihovny na Letné. Třináct let učila na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Deset let žila s architektem Janem Kaplickým, který se poté v roce 1991 oženil s Amandou Levete. V květnu 2011 obdržela čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Eva Jiřičná se označuje za Moravanku a Zlíňačku. Žije ve Velké Británii, často ale cestuje do Prahy, Zlína, Paříže či New Yorku. Na webových stránkách hnutí ANO 2011 byla uvedena jako jeho podporovatelka v sekci "Podporují nás". Přitom pouze podpořila Elišku Kaplický Fuchsovou v rámci komunálních voleb v Praze v roce 2014. Později její jméno ze seznamu zmizelo....

Louis Tulipan

Donald M. Pillsbury

Walter B. Shelley

Robert M. Adams

Ernest Gutmann

Josef Opitz

Josef Opitz byl sudetoněmecký historik umění – medievalista, vědec, muzejní pracovník a malíř. Narodil se v sudetoněmecké rodině teritoriálních českých vlastenců, usedlých v Praze, s kořeny v severovýchodních Čechách, a to na Šluknovsku, Rumbursku a Broumovsku, nejméně pěti generací. Jeho otec Ferdinand a strýc Wenzel provozovali úspěšnou ryteckou a litografickou dílnu, tiskárnu a prodejnu papírnictví v Celetné ulici na Starém Městě pražském. Jeho matka Terezie, rozená Militká, pocházela z české rodiny. Z otcova prvního manželství měl nevlastního bratra Ferdinanda Ignáce , který vyrůstal u prarodičů Grohmannových, vystudoval sochařství na pražské Akademii u J. V. Myslbeka, odjel na stipendijní cestu do Říma a usadil se ve Vídni. Po absolutoriu německého gymnasia na Vinohradech Josef Opitz začal studium právnické fakulty Karlovy univerzity, ale po dvou semestrech přestoupil na filozofickou fakultu německé univerzity, kde vystudoval dějiny umění jako žák prof. Alwina Schultze a Aloise Rzacha, protože seminář dějin umění svého specialistu pro novověkou uměnovědu již neměl. Absolvoval roku 1916. Nejprve tam vykonával funkci jednoho ze dvou asistentů semináře dějin umění a přátelil se mj. s židovsko-německými spolužáky, například s Maxem Brodem. Dále vystudoval jednoletý kurs restaurátorských technik na Akademii ve Vídni. Od roku 1926 do 30. let 20. století pracoval na výzkumu severočeského gotického sochařství v muzeu v Chomutově a v Kadani. Oženil se v Praze se sudetskou Němkou Elsou, rozenou Sperker , a žil v Praze. Dojížděl do Kadaně, kde jeho žena byla učitelkou a kde se mu narodil jediný potomek, dcera Brigitte. Položil základ studia dějin středověkého a renesančního umění severozápadních Čech. Výsledky dlouholetého výzkumu publikoval v řadě studií v českých i německých časopisech a formou výstavních katalogů. Zamýšlel je shrnout v publikaci o dvou svazcích, nazvané Sochařství v Čec...

David M Weiss

Americký makléř, publikace z oboru.

Terézia Ursínyová

PhDr. Terézia Ursínyová je popredná slovenská hudobná publicistka a umelecká kritička. Narodila sa 28. 5. 1942 v Nitre, vyštudovala hudobnú vedu a hudobnú výchovu na FF UK v Bratislave. Pracovala ako metodička, redaktorka, dramaturgička. Je autorkou nespočetného radu recenzií, pričom vo svojej hudobnokritickej a teoretickej práci sa prednostne venovala problematike hudobného divadla - recenzovala nahrávky hudobných vydavateľstiev, operných, operetných a spevoherných predstavení, vokálnych recitálov, vokálno-symfonických koncertov. Spracovala desiatky umeleckých medailónov popredných osobností slovenskej hudobnej scény. Svoje muzikologické state publikovala predovšetkým v zborníkoch z muzikologických konferencií.

Frederik Hetmann

Německý spisovatel, autor biografií, knih pro děti, naučné literatury a cestopisů, sběratel pohádek, editor.

Hoffecker Douglas

Josef Hepner

Narozen 9.6.1892 v Benešově, zemřel 7.3.1965 v Praze. MUDr., profesor patologie, stati z oboru endokrinologie a onkologie.

Barrie Pitt

Anglický autor knih s historickou tématikou.

Lawrence Robert Klein

Cyril John Adcock

Autor publikací z oboru psychologie, pedagog.

David Dietz

Americký vědec, žurnalista, autor populárně-vědeckých prací.

Léon Gozlan

Francouzský spisovatel, dramatik a novinář.

Leo Leipziger

Peter Fäcke

Ramon Novarro

Kim Ir Sen

Kim Ir-sen , byl politickým vůdcem Severní Koreje od jejího vzniku v roce 1948 až do své smrti r. 1994. V letech 1948-1972 byl premiérem, poté až do smrti prezident. V roce 1946 založil a až do konce života byl generálním tajemníkem Korejské strany práce. V zemi vybudoval autokratickou vládu, ideologicky vycházející nejdříve z marxismu-leninismu, od poloviny šedesátých let z vlastní varianty socialismu zvané čučche. Jeho osoba se stala předmětem kultu osobnosti, který spolu s hlavními rysy státní moci vedené jeho potomky přetrval dodnes. Kim Ir-senova vláda bývá ve světě označováno jako totalitní komunistický režim a bývá srovnávána s vládami Stalina a Mao Ce-tunga v sousedním SSSR a ČLR. Narodil se 15. dubna 1912 ve vesnici Mangjŏngde poblíž Pchjongjangu . Od roku 1924 pobýval v Mandžusku, kde se poprvé seznámil s myšlenkami marxismu a komunismu. Byl členem Komunistické strany Číny a v rámci její armády podporované Kominternou se od poloviny 30. let účastnil protijaponského boje. V roce 1935 se stal politickým komisařem skupiny čítající 100 až 200 mužů. Ve stejném roce přijal jméno Kim Ir-sen . Po několika letech partyzánského života zanechal a zřejmě v roce 1940 se uchýlil do bezpečí Sovětského svazu. Jeho první žena Kim Čŏng-suk mu v Chabarovském kraji porodila nejstaršího syna Kim Čong-ila . Kim Ir-sen stál v čele Severní Koreje od roku 1946 až do své smrti. Po vzniku Strany práce Severní Koreje v roce 1946 se stal jejím místopředsedou. V únoru 1946 byl vybrán za předsedu Prozatímního lidového výboru, fakticky fungujícího jako severokorejská vláda, a roku 1949 se stal také předsedou Korejské strany práce, která vznikla sloučením s jihokorejský...

Jaromír Hrbek

Jaromír Hrbek byl český a československý lékař, neurolog, vysokoškolský pedagog a politik KSČ, za normalizace poslanec České národní rady a ministr školství České socialistické republiky, strůjce čistek v českém školství po okupaci Československa. Narodil se ve Zlivi u Českých Budějovic v rodině železničáře. V mládí se s rodiči přestěhoval na Slovensko do Bytče. Vystudoval gymnázium v Žilině a v letech 1932–1938 Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Už během vysokoškolských studií se stal členem komunistické studentské organizace Kostufra a angažoval se coby funkcionář studentských spolků. Po získání diplomu pracoval na neurologické klinice. Po nacistickém uzavření českých vysokých škol pracoval v městských sociálních ústavech v Praze-Krči, od dubna 1942 jako lékař v neurologické ambulanci v Plzni. Za války byl aktivní v odboji. V roce 1945 se před koncem války podílel na činnosti národního výboru v Plzni a zastupoval Plzeň v České národní radě. Po válce byl primářem na neurologickém oddělení nemocnice v Plzni a pak se stal přednostou neurologické kliniky na nově zřízené Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. V té době se již politicky angažoval v KSČ na okresní i krajské úrovni. Jako téma habilitační práce si zvolil „Dialektický materialismus a zásadní otázky neurologie a psychologie“. Práce byla zpočátku odmítnuta jako spíše filozofická než medicínská, což Hrbek napadl jako projev diskriminace komunistických vědců. Titul docent získal až po únorovém převratu se zpětnou platností od ledna 1948. Téhož roku se stal mimořádným profesorem. Spolu s kolegou Václavem Čedíkem tehdy pracovali na výkladu gravitace v duchu dialektického materialismu. Propagoval učení sovětských komunistických vědců Trofima Lysenka a Olgy Borisovny Lepešinské. V roce 1951 přešel na Univerzitu Palackého do Olomouce. Působil jako profesor neurologie na Lékařské fakultě Univerzity Palackého. Zde byl vedoucím katedry neurologie, pře...

František Kebl

Narozen 11.1.1910 ve Starých Hradech, zemřel 9.11.1980 v Praze. Ing., DrSc., docent katedry chemické technologie, literatura z oboru.

David Křížek

David Křížek Český jachtař, který se závodnímu jachtingu věnuje od 10 let. Sportovní úspěchy Za svoji kariéru získal 48 medailí z Mistrovství ČR v různých lodních třídách, z toho 30 mistrovských titulů. Zúčastnil se celé řady velkých mezinárodních závodů a stal se členem SECTOR No Limits, sdružení nejextrémnějších sportovců světa. Celkem čtyřikrát přeplul Atlantský oceán. V závodě osamělých mořeplavců přes oceán z Francie do Brazílie – Transat 6,50 vybojoval bronzovou medaili. V letech 1997–1999 absolvoval olympijskou kampaň v lodní třídě 49er a v letech 1999–2000 v průběhu půl roku 2krát přeplul Atlantský oceán. Jedenkrát na ultralehkém nafukovacím šestimetrovém katamaránu SECTOR. Postupně se zařadil mezi nejvšestrannější české jachtaře. Získal zkušenosti na okruhových plachetnicích, v námořním jachtingu na lodích všech velikostí, ale také v taktických závodech team a match racingu. S týmem RODOP vybojoval bronz na mistrovství Evropy 2004. Profesní počiny Stal se profesionálním trenérem jachtingu ve Sportovním centru mládeže, které spoluzakládal. Byl autorem celé koncepce a metodických postupů. Vytvořil interaktivní tréninkové deníky, které pak s úspěchem převzaly i další sportovní odvětví. Podílel se na přípravě řady reprezentantů a budoucích olympioniků. Stal se osobním trenérem Lenky Šmídové v závodech světového poháru, na MS 2004 a na Letních olympijských hrách 2004 v Athénách, kde získala stříbrnou olympijskou medaili. O rok později byl trenérem národního reprezentačního týmu. Založil společnost Czech Ocean Team s.r.o., která se zabývá realizací jachtařských projektů. V roce 2006 a 2007 rozběhl projekt ATLANTIK MINITRANSAT, sólový oceánský jachting na 6,5m plachetnici. Jako první Čech se kvalifikoval na legendární závod osamělých mořeplavců Transat 6,50 , kde získal bronzovou medaili. V roce 2008 absolvoval oceánský závod profesionálních dvojic Transat ag2r na lodi Figaro Benet...

Ludwig Thoma

Ludwig Thoma byl bavorský básník, spisovatel, novinář a dramatik, který byl populární v první čtvrtině 20. století pro své satirické práce, psané často v bavorském nářečí . Narodil se v rodině nadlesního Maxe Thomy a jeho ženy Kathariny. Otec zemřel v roce 1874, když bylo Ludwigovi 7 let, a matka zůstala sama se sedmi dětmi . Po absolvování humanistického gymnázia v Landstuhl v roce 1886 začal studovat lesnictví v Aschaffenburgu . Protože neuspěl u zkoušky z matematiky, přešel po dvou semestrech na práva, která studoval v Mnichově a v Erlangenu. Po studiích pracoval nejprve jako právní praktikant u soudu v Traunsteinu. Zde se seznámil s běžnou soudní praxí tehdejšího Bavorska. V roce 1894 krátce působil v Mnichově, kde také začal psát do novin zprávy o procesech, které vedli advokáti Löwenfeld a Bernstein. Také se zde seznámil s bohatým politickým a kulturním životem. Po smrti matky v roce 1894 si založil advokátní kancelář v městečku Dachau nedaleko Mnichova. Odtud pochází jeho detailní znalost venkovských typů. V roce 1897 přesídlil do Mnichova. Ve stejném roce vydal i svou první knihu povídek Agricola. V Mnichově se seznámil mimo jiné s Albertem Langenem, vydavatelem časopisu Simplicissimus, do kterého začal přispívat satirickými články pod pseudonymem Peter Schlemil. Po čase předal svou advokátní kancelář nástupcům a věnoval se pouze spisovatelské a redakční práci. V roce 1899 se stal redaktorem Simplicissima. Za své články a verše, ve kterých zesměšňoval církev, státní aparát i mešťácké prostředí, byl několikrát pokutován a v roce 1906 dokonce uvězněn za urážku mravnostního spolku v mnichovské věznici Stadelheim. Podnikl cesty do Berlína a do Paříže. Dále do Itálie a severní Afriky. V roce 1906 založili Hermann Hesse, Albert Langen a Ludwig Thoma časopis Březen . V roce 1907 se oženil s tehdy pětad...

Andrea Březinová

Andrea Zelová, rozená Březinová , je česká divadelní herečka. Vystudovala Gymnázium Pavla Křížkovského s uměleckou profilací a následně brněnskou JAMU. Od 1. srpna 2010 je členkou muzikálového souboru Městského divadla Brno.

Georges Tate

Profesor stredovekej histórie a autor mnohých kníh s historickou tematikou.

Jana Hajdušková

Praktická lékařka. V roce 1986 vystudovala Ústřední včelařskou školu a začala přenášet jako učitelka včelařství na téma využití včelích produktů pro zdraví.

Hana Chupíková

Narozena 22. 1. 1956. Překladatelka, propagátorka učení Grigorije Petroviče Grabového.

Lucie Gabardénová

Bernhard Kirfel

Gertruda Goepfertová

Gertruda Goepfertová-Gruberová, básnířka, prozaička a výtvarnice, se narodila v roce 1924 v Janštýně u Jihlavy. V roce 1948 odešla z Československa, v letech 1949-1952 navštěvovala pařížskou státní akademii. V roce 1953 se přestěhovala do Mnichova, kde její manžel Leo Gruber pracoval jako redaktor v Rádiu Svobodná Evropa. Od roku 1979 žije v Rosenheimu. Gertruda Goepfertová od dětství projevovala výtvarné i slovesné nadání. V roce 2002 vydala soubor próz Choroš , následovaly její zápisy dědových vyprávění a další prózy pod názvem Rodokmen , soubor básní Zimní klavír a povídky–záznamy snů s názvem Půlnoční deník . Své cestopisné črty o návštěvách bavorských vesnic doprovázené kresbami sebrala do knih Oberbayerische Dorfskizzenblätter a Neue Dorfskizzenblätter aus Oberbayern .

Marilyn Yalom

Marilyn Yalom grew up in Washington D.C. and was educated at Wellesley College, the Sorbonne, Harvard and Johns Hopkins. She has been married to the psychiatrist Irvin Yalom for fifty years and is the mother of four children and the grandmother of five. She has been a professor of French and comparative literature, director of an institute for research on women, a popular speaker on the lecture circuit, and the author of numerous books and articles on literature and women's history. Curriculum vitae of Marilyn YalomHer books have been translated into 20 languages. In 1991 she was decorated as an Officier des Palmes Académiques by the French Government. Books by Marilyn Yalom include Maternity, Mortality, and the Literature of Madness , Blood Sisters : The French Revolution in Women's Memory , A History of the Breast , A History of the Wife , Birth of the Chess Queen and The American Resting Place . Marilyn Yalom Institute for Research on Women and Gender Stanford University Stanford, Ca, 94305 723-1994 Biographical sketch of Marilyn Yalom EDUCATION 1963 Ph.d. Comparative Literature, Johns Hopkins University Dissertation: The Myth of the Trial in the Works of Camus and Kafka Dissertation Director René Girard 1956 M. A. T., French, German, Harvard University 1954 B. A. in French, Wellesley College 1953 Diplôme de Littérature Contemporaine, University of Paris/Sorbonne EMPLOYMENT 1987- Present Senior scholar, Institute for Research on Women and Gender, Stanford University 1976-1987 Deputy Director, Institute for Research on Women and Gender; Lecturer, Modern Thought and Literature Program, Stanford University 1963-1976 Assistant Professor, Associate Professor, Profesor of Foreign Languages, California State University / Hayward 1961-1962 Instructor in French, University of Hawaii HONORS AND GRANTS Officier des Palmes Academiques awarded by the Fr...

Otakar Kracík

český právník.

Toby Fischer-Mirkin

Thomas Bailey-Aldrich

Americký básník, romanopisec, autor cestopisů a redaktor. Jeho semiautobiografický román The Story of a Bad Boy , jehož mladým hrdinou je Tom Bailey, je kritiky považován za první realistické zpodobení dětství v americké beletrii a za knihu, která připravila půdu pro Dobrodružství Toma Sawyera.

Annette von Droste-Hülshoff

Anna Elisabeth Franziska Adolphine Wilhelmine Louise Maria, Freiin von Droste zu Hülshoff, známá jako Annette von Droste-Hülshoffová byla německá spisovatelka a hudební skladatelka. Annette von Droste-Hülshoffová se narodila na hradě Hülshoff v blízkosti Münsteru . Její rodina patřila k vestfálské katolické šlechtě. Otec Clemens August von Droste zu Hülshoff byl vzdělaný muž, který se zabýval historií, jazyky, ornitologií, botanikou a nadpřirozenými jevy. Matka Therese Luise pocházela ze starého šlechtického rodu Haxthausenů. Annetta byla druhé ze čtyř dětí: měla starší sestru Marii Ann a dva mladší bratry Wernera Konstantina a Ferdinanda . Byla předčasně narozená a celý život měla zdravotní problémy. Byla vzdělávána soukromými učiteli zejména ve starých jazycích, francouzštině, přírodních vědách, matematice a hudbě. Pozoruhodný hudební talent získala po svém otci. Začala psát již jako dítě. Dochovalo se 50 básních napsaných v letech 1804 až 1814. Její dědeček z matčiny strany Werner Adolf von Haxthausen po smrti své první ženy v roce 1772 si postavil ve vsi Bökendorf v okrese Paderborn nový zámek Bökerhof. Tam jeho synové z druhého manželství Werner a August založili intelektuální kroužek. Byli v kontaktu se známými kulturními veličinami té doby jako Bratři Grimmové, Clemens Brentano a Friedrich Schlegel. Anetta zámek často navštěvovala a seznámila se zde s Wilhelmem Grimmem. Ona a její sestra pak přispívaly lidovými pověstmi z Vestfálska do proslulé sbírky pohádek . Avšak ani Grimm ani její nevlastní strýcové její literární talent nezjistili. Ten, kdo ho první rozpoznal byl Anton Matthias ...

Jindřich Heger

Vinař a propagátor vinařství z Březové nad Svitavou

Amos Tutuola

Amos Tutuola byl nigerijský spisovatel pocházející z chudé zemědělské rodiny. Nedosáhl vyššího vzdělání a pracoval jako sluha, zemědělec a kovář a později také působil v nižších úřednických funkcích. Psal románové fantazie, v nichž se spontánně mísí tradiční jorubský folklor, prvky evropské mytologie a realita každodenního života moderní Afriky s originální obrazotvorností. Narodil se 20. června 1920 v Abeokutě, nigerijském městě, kde jeho rodiče Charles a Esther pracovali jako zemědělci pěstující kakao. Byli to Jorubové křesťanského vyznání. Když bylo Tutuolovi asi sedm let, začal pracovat jako sluha u Iba jménem F.O. Monu, který ho místo placení mzdy poslal do základní školy Armády spásy. Ve věku 12 let navštěvoval Anglican Central School v Abeokutě. Jeho školní docházka však trvala pouhých šest let. Když mu v roce 1939 zemřel otec, odešel ze školy, aby se vyučil kovářem, a tomuto řemeslu se v letech 1942–1945 věnoval u Royal Air Force. Následně vyzkoušel řadu dalších povolání, například prodej chleba a práci kurýra pro nigerijské ministerstvo práce. V roce 1946 během několika dní napsal své první dílo knižního rozsahu, The Palm-Wine Drinkard . Roku 1947 se oženil – jeho ženou se stala Victoria Alake, s níž pak měl čtyři syny a čtyři dcery. Poté, co napsal první tři knihy a mezinárodně se proslavil, začal v roce 1956 pracovat jako skladník pro nigerijský rozhlas v Ibadanu v západní části Nigérie. Byl také jedním ze zakladatelů klubu Mbari Club, organizace spisovatelů a vydavatelů. V roce 1979 působil jako hostující vědecký pracovník na University of Ife v nigerijském městě Ile-Ife a roku 1983 se účastnil programu International Writing Program na University of Iowa. V penzi pobýval střídavě v Ibadanu a Ago-Odo. Zemřel 8. června 1997 ve věku 76 let v důsledku hypertenze a cukrovky. Navzdory tomu, že jeho formální vzdělávání trvalo jen krátkou dobu, psal T...