23821–23880 z 157244 Autoři
B. S Johnson (4)
Bryan Stanley Johnson byl anglický experimentální romanopisec, básník, literární kritik, producent televizních pořadů a filmař. Narodil se v dělnické rodině. Školu opustil v šestnácti a pracoval například jako účetní, úředník v bance a úředník v Standard Oil Company. Po večerech se ale naučil latinsky a po roční přípravce na Birkbeck College složil přijímací zkoušky na King's College v Londýně. Po vystudování začal psát knihy, který byly velmi osobní a stále více experimentální. Klasický román považoval za prázdnou tradici; konstruktivně rozbíjel formu, vycházeje z přesvědčení, že řád, pořádek, uspořádanost, logičnost a časová posloupnost tradiční románové formy jsou umělé a nepravdivé. Zpočátku spolupracoval se spisovatelem Zulfikarem Ghosem ; vydali společně sbírku povídek Statement Against Corpses. Jeho prvními romány byly knihy Travelling People , v níž se střídá vyprávění s dopisy, deníkem, novinovou zprávou, filmovým scénářem a autorským komentářem, rovněž používal nezvyklou typografickou úpravu a barevné stránky; a Albert Angelo – v ní použil například vystřižená místa ve stránkách umožňující čtenáři nahlížet dopředu do děje. Následoval Trawl , proslulí The Unfortunates , román v krabici, kde jsou označeny pouze první a poslední kapitola, a zbytek knihy může čtenář číst v libovolném pořadí, které si sám zvolí. Následovaly House Mother Normal a Christie Malry's Own Double-Entry . V tomtéž roce, 1973, vyšla i sbírka autorových kratších próz a esejí o Nešťastnících, Aren't You Rather Young to be Writing Your Memoirs? Už z pozůstalosti vyšlo torzo prvního dílu zamýšlené trilogie Matrix, See the Old Lady Decently – název měl být srozumitelný teprve z hřbetů všech tří knih: Ať starou dámu slušně / Pohřbí, i když / Mezi pozůstalými jsi ty. Ve svých čtyřicet...
Více od autora
B. M Gill (3)
Barbara Margaret Trimble se narodila v Holyhead, Anglesey, Wales. Původně učitelka. Autorka devíti detektivních románů pod pseudonamem B. M. Gill , 1989) a osmi romantických thrillerů pod jménem Margaret Blake . info z knihy Hojivý čas - B. M. Gill - její prvotina "Krůpěj krve" měla ohlas.Také její další romány, vytvořené v poklidné atmosféře malého britského ostrůvku Anglesey v Irském moři, svou přesvědčivou PSYCHOLOGIÍ a schopností gradovat NAPĚTÍ měly tak spontánní ohlas, že na sebe nedaly dlouho čekat ani prestižní literární ceny. B. M. Gillová dokonce jako jedna z mála evropských spisovatelek získala ocenění Americké asociace autorů píšících PŘÍBĚHY SE ZÁHADOU. Tisk o B. M. Gillové: "... dokazuje neobyčejnou schopnost skloubit PSYCHOLOGICKOU KRESBU postav s výjimečným NAPĚTÍM" "... je jedním z pilířů literatury, která se věnuje PŘÍBĚHŮM SE ZÁHADOU" "Křehkou hranici mezi světem záhad a realitou zvládá B.M.G. s neobyčejnou virtuozitou." "Výjimečná schopnost vytvořit atmosféru strachu, kdy čtenář ze všech sil drží palce hlavní hrdince."
Více od autora
B. G Narasingha (3)
Americký duchovní učitel, zabýval se hinduistickým a védickým učením.
Více od autora
Ava Dellaira (4)
Ava Dellaira vyrostla v Albuquerque v Novém Mexiku. Absolvovala na University of Chicago. Psaní se věnovala odmalička, ale velkým impulsem pro ni bylo získání stipendia Truman Capote Fellow a absolvování prestižního kurzu pro budoucí spisovatele Iowa Writers’ Workshop, organizovaného University of Iowa. Dopisy na konec světa jsou jejím debutovým románem. V produkci je již také celovečerní film. Ava žije v Santa Monice a aktuálně připravuje k vydání svoji druhou knihu 17 Years. Více informací o autorce nebo playlist ke knize Dopisy na konec světa najdete na avadellaira.com
Více od autora
Autor +++ (3)
Autor či autorka je původce díla. Slovo pochází z latinského autor, auctor, což znamená původce, tvůrce, ale původně to označovalo rozmnožovatel z latinského augere zvětšovat, množit . Autorstvím a oprávněními autora k dílu se zabývá právní odvětví zvané autorské právo, v České republice kodifikované v autorském zákoně.
Více od autora
Austin Kleon (3)
Austin Kleon je americký spisovatel, copywriter a umělec. Je autorem bestsellerů „Kraď jako umělec“ a „Ukaž, co děláš!“ . Z novinových výstřižků vytvořil básně, které vyšly ve sbírce Newspaper Blackout. Přednáší o kreativitě v digitálním věku pro TEDx, Google nebo The Economist. Jeho práce zveřejňují časopisy a noviny, jako jsou The New York Times nebo The Wall Street Journal. Jeho knihy byly přeloženy do více než 20 jazyků . Vystudoval Miamskou univerzitu. Pracoval jako knihovník, webový designér a copywriter. Se svou ženou a dvěma syny žije v Austinu v Texasu. V knize „Kraď jako umělec: 10 věcí, které ti nikdo neřekl o kreativitě“ tvrdí, že snaha o originální tvorbu v digitální době je nedosažitelným cílem. Umělec je podle něho sběratelem zážitků, vlivů a vjemů. Vše, co tvoříme, je produktem naší zkušenosti. Tvorba proto vždy bude krádež. Krást jako umělec ale neznamená prosté kopírování – tvorba by měla přinést něco nového a umělec by měl mít z práce radost. V ilustrované knize odhaluje, jak „krást jako umělec“, a přináší 10 tipů, které mohou inspirovat spisovatele, hudebníky, výtvarníky, fotografy i další umělce. Knihu doplňují citáty slavných umělců k tématu tvoření a kreativity. K základnímu desateru každého umělce podle Kleona patří: „Ponořit se do četby knihy Kraď jako umělec je nejlepší investice do vašeho duševního rozvoje, jakou byste si mohli přát,“ uvedl The Atlantic. V knize „Ukaž, co děláš: Deset způsobů jak sdílet svou kreativitu a být objeven“ autor ukazuje, jak sdílet svoji práci a svůj talent. Klíčem je podle něho proces, nikoli produkt. Doporučuje sdílet „něco malého“ každý den a uchovat si mysl amatéra. Dodává, že žádné překážky neexistují – nemusíte být bohatí, slavní ani nemusíte mít titul. A zároveň boří mýtus o osamělém géniovi. K 10...
Více od autora
Augustin Ulč (3)
Narozen v roce 1894, zemřel v roce 1962 v Božkově . Učitel, prozaik.
Více od autora
Augustin Pechlát (2)
Narozen 26.8.1877 v Praze, popraven 30.9.1941 v Praze. PhDr., úředník, náčelník České obce sokolské, účastník II. odboje. Práce v oboru tělesné výchovy.
Více od autora
August Bayer (5)
August Bayer byl český profesor dendrologie, fytopatologie a bakteriologie, který působil na Vysoké škole zemědělské v Brně . Po maturitě na gymnáziu v Jičíně vystudoval přírodovědný obor na Filozofické fakultě české univerzity v Praze, v roce 1905 složil rigorózum z botaniky a filozofie. Krátce působil jako profesor učitelského ústavu v Jičíně a Příbrami, posléze se přesunul do Brna, kde vyučoval od r. 1922 jako docent, 1927 mimořádný profesor a 1936 řádný profesor dendrologie, fytopatologie a lesnické bakteriologie na lesnickém odboru Vysoké školy zemědělské. V letech 1929–1930 byl děkanem lesnického odboru. Podnikl celou řadu botanicko-sběratelských cest, kromě jiného byl i předsedou Svazu pro ochranu přírody a domoviny na Moravě. Za druhé světové války se zapojil do odboje vysokoškolských pedagogů. Dne 23. prosince 1941, v době prvního stanného práva, byl zatčen gestapem, vězněn v Brně v Kounicových kolejích a odtud odvezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde 23. února 1942 zemřel. „Životnost“ vězňů tam byla dva měsíce. Profesor Bayer se zasloužil o zřízení řady přírodních rezervací v okolí Brna, založil také arboretum ve Křtinách. Jeho jméno je uvedeno na pomníku padlých, popravených a umučených lesníků v době německé okupace v lesích u Adamova v rámci tzv. Lesnického Slavína. Dále mu byl odhalen pomník při oslavách padesátého výročí vzniku Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, a to ve křtinském arboretu, o jehož založení se zasloužil. Roku 1995 byl založen Nadační fond Augusta Bayera při Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně, jehož cílem je mj. podpora zvyšování vědomostí veřejnosti o dřevinách, zvelebování arboret a přírodních rezervací na území ŠLP Masarykův les Křtiny či podpora lokálních dendrologicky a botanicky zaměřených projektů na zachování přírodních, kulturních a estetických hodnot krajiny. Od roku 1946 nese jeho jméno ulice v brn...
Více od autora
Arvo Valton (4)
Arvo Valton je estonský prozaik, proslavil se především krátkými povídkami. Narodil se 14. dubna 1935 v Märjamaa ve středním Estonsku, v roce 1949 byla jeho rodina deportována na Sibiř, ale v roce 1954 jim bylo povoleno vrátit se zpět do vlasti. Valton v Estonsku dostudoval univerzitu a pracoval jako inženýr. Roku 1968 se stal profesionálním spisovatelem. I přesto, že byl považován za tzv. spolehlivého spisovatele, ne vždy mu bylo dovoleno publikovat. Je považován za jednoho z nejlepší estonských povídkářů. Vidí v povídce analytický žánr. Při psaní dává okázale najevo autorskou svévoli. Ustanovuje si vlastní zákony vedení příběhu a meze jejich platnosti. Často se v jeho díle objevuje paradox. V jeho raných povídkách je obyčejný člověk považován za nejvyšší hodnotu bytí. Později je vztah jako nástroj analýzy a přemítání, laboratorní manipulace se skutečností. Kritizoval absurdní aspekty technologické revoluce. Kromě povídek psal divadelní hry, filmové scénáře, libreta, cestopisy či poezii. Jeho nejznámější sbírka povídek Osm Japonek je složená z povídkových knížek Kaheksa jaapanlannat a Sõnumitooja , jediný překlad tohoto díla do cizího jazyka. Dle slov Vladimíra Macury se v knize objevují „povídky, v nichž se v zásadě „reálný“ příběh odehrává v „reálném“ prostoru a jeho nositelem zůstává výrazný lidský charakter“. Na Valtonových povídkách je specifické to, že buď postava samotná, nebo situace, ve které se osoba vyskytuje, je nějaký způsobem zvláštní, podivná až vadná. Jako příklad uveďme hlavní postavu z povídky Muž se zeleným batohem, který přijde jednoho dne na nádraží a naruší veškerý pořádek tím, že si stoupne na lavici a začne předčítat. Samo o sobě by na tom nebylo nic moc divného, kdyby ovšem kvůli jeho pravidelnému čtení nebyla ustanovena komise, která dostala za úkol vyzkoumat co čte, proč čte a zdali to není nějakým způsobem nebezpečné pro lidi, kteří v čekárně čekají. Valton zde popisuje bezmocnost ne...
Více od autora
Arnošt Reiser (3)
Narozen 5. 7. 1920 v Praze, zemřel 4. 8. 2015 v New Yorku. Český fyzikální chemik, práce z oboru.
Více od autora
Arnošt Inocenc Bláha (4)
Inocenc Arnošt Bláha byl český sociolog, filosof, pedagog, psycholog, politolog a kulturolog. Jednalo se o renesančního člověka, kterého doprovázelo všestranné nadání a široký rozhled v několika vědních oborech. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově v roce 1897, začal studovat teologický seminář v Hradci Králové, ale protože se stal stoupencem katolického reformního hnutí, byl z něj vyloučen. Odešel proto na filosofickou fakultu do Vídně a po roce přešel do Prahy. Studia dovršil v Sorbonně v Paříži a stal se středoškolským profesorem, který vystřídal mnoho působišť. Učil na pražském Žižkově, v Litomyšli a v Novém Městě na Moravě. V letech 1908-1909 si vzal studijní dovolenou, odjel do Francie a v Paříži se stal žákem Émila Durkheima, největší vědecké autority v sociologii 20. století, který byl průkopníkem sociologického pozitivismu. Doktorát z této vědecké disciplíny obhájil v Praze a vědeckou habilitaci pak získal v Brně, kde byl od roku 1924 řádným profesorem sociologie. Bláha jako profesor V letech 1931–1932 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Nežil jenom pedagogickou prací a vědou, zabýval se i prací literární. Na počátku století vydal dvě básnické sbírky Po cestách vítězů a Ať je země písní . Další poezii zveřejňoval v časopisech, pro které i překládal. Pro časopisy byl určen i jeho román Liduška a řada povídek. Jeho literární zdatnost byla znát i na jeho odborných dílech, i když jeho hlavní dílo Sociologie vyšlo až po jeho smrti v roce 1968. Inocenc Arnošt Bláha zemřel 25. dubna 1960 v Brně.
Více od autora
Arnold Henry Savage Landor (2)
Arnold Henry Savage Landor byl anglický malíř, cestovatel, spisovatel a antropolog. Jeho dědečkem byl básník a spisovatel Walter Savage Landor. Dětství strávil ve Florencii, kde studoval na Liceo Dante a Instituto Technico. Už od dětství projevoval velké umělecké nadání. Knihy Samuela Butlera a Julese Verna ho inspirovaly k cestování. V patnácti letech odešel do paříže studoval v dílně Julian vedené Boulangerem and Julesem Lefebvrem, kde jeho talent ohromil jeho učitele. Navštívil Nizozemí, Španělsko, Maltu, Maroko a Egypt. Při návštěvě u strýců a dalších příbuzných objevil vliv zelené a šedé barvy krajiny, tak odlišné od barevných tónů, které poznal v Itálii. Projel Amerikou a v roce 1889 se vydal do Japonska. Během svých cest neustále maloval. V Japonsku se vydal na tehdy prakticky neznámé Hokkaidó, kde se seznámil s původními obyvateli, Ainuy. Napsal o nich knihu Alone with the Hairy Ainu . Z Japonska zamířil o Koreje, o níž napsal knihu Corea, or Cho-Sen, the Land of the Morning Calm , a Číny. V roce 1891 navštívil Austrálii. V roce 1897 se vydal na výzkumnou cestu do Tibetu. Tam upadl do zajetí, v němž zažil děsivá protivenství a mučení. I přesto se mu posléze podařilo objevit prameny řek Indus a Brahmaputra. Do Tibetu se nebojácně vrátil a pokračoval do Nepálu. Napsal o tom knihy In the Forbidden Land a Tibet and Nepal . Poté zamířil do Ameriky a odtud do Pekingu, kde zuřilo boxerské povstání. V roce 1901 projel z Indie do Číny, Persií projel na koňském hřbetě. Odtud zamířil na Filipíny. Napsal o tom knihy China and the Allies , Across Coveted Lands a The Gems of the East . Na oné cestě z Indie do Ruska jej provázely dvě kočky, Kerman a Zeris . Poté se vydal do Afriky, v té době stále dosti neznámé. Napsal o ní knihu Across Wildest Africa . Nato strávil roky 1911-2 průzkumem Ma...
Více od autora
Arno Kraus (4)
Narozen 19. 2. 1895 v Kolíně, zemřel 5. 5. 1974 v Třebotově u Prahy. JUDr., romanopisec, překladatel z maďarštiny, angličtiny, němčiny a ruštiny.
Více od autora
Armin Täubner (5)
Německý pedagog, učitel výtvarné výchovy, angličtiny a biologie, autor příruček výtvarných prací.
Více od autora
Arcangelo Corelli (3)
Arcangelo Corelli byl vlivný italský houslista, pedagog a skladatel barokní éry. Corelli se narodil 17. února 1653 ve Fusignanu v Papežských státech a byl klíčovou osobností ve vývoji houslové techniky a v rozvoji sonátových a koncertantních forem. Jeho skladby byly široce obdivovány pro své elegantní melodie a harmonické inovace. Corelliho dílo mělo významný vliv na hudbu jeho současníků i pozdějších skladatelů.
Více od autora
Aram Khatchaturian (4)
Aram Chačaturjan byl významný sovětský arménský skladatel a dirigent, který se proslavil svým přínosem klasické hudbě 20. století. Chačaturjan se narodil 6. června 1903 v gruzínském Tbilisi, které bylo tehdy součástí Ruského impéria, a stal se jedním z předních sovětských skladatelů vedle Dmitrije Šostakoviče a Sergeje Prokofjeva. Jeho hudba se vyznačuje pestrými harmoniemi, bohatou texturou a často obsahuje prvky arménské lidové hudby.
Více od autora
April Christofferson (4)
Právnička. Beletristické práce, ve kterých také zúročuje vzdělání v oboru biologie a veterinární medicíny.
Více od autora
Antony Miall (3)
Antony Miall se narodil v Lake District, ale dětství strávil v Royal Tunbridge Wells. Napsal několik knih o viktoriánské společnosti a písních té epochy. Je konzultantem v oblasti public relations. S manželkou a dcerou žijí ve Wandsworthu.
Více od autora
Antonín Truhlář (6)
Antonín Truhlář byl český středoškolský profesor, literární historik a klasický filolog. Od roku 1873 vyučoval na českých gymnáziích, v roce 1901 se stal ředitelem pražského akademického gymnázia. Ve vědecké práci se zaměřil zejména na shromažďování, překlady, publikaci a popularizaci děl latinsky píšících českých spisovatelů humanistického směru . Navštěvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a Hradci Králové, poté vystudoval pražskou filosofickou fakultu. V letech 1873–4 suploval na gymnáziu v Litomyšli. V roce 1874 si doplnil zkoušku z klasické filologie, což mu umožnilo stát se řádným učitelem. Zhruba rok vyučoval na gymnáziu v Domažlicích, načež nastoupil na jičínské gymnázium vedené Františkem Lepařem. Od roku 1883 byl profesorem pražského akademického gymnázia, v roce 1901 byl jmenován jeho ředitelem. Ve volném čase se zaměřil na literární historii, zejména české spisovatele humanistického směru ze 16. století. Velké úsilí i finanční prostředky věnoval na shromažďování starých, většinou latinsky psaných knih. Získané literární památky pak kompletoval a kriticky zpracovával. Jeho snahou bylo, oživovat památku na dávno zemřelé autory. Pro svou generaci tak znovu objevil například prvního českého filologa Zikmunda z Jelení nebo zapomenutých 35 básníků, kteří latinsky opěvovali zemřelého Veleslavína. Truhlář byl známý především v odborných kruzích. Ocenil jej Josef Svatopluk Machar , k jeho přátelům patřili Zikmund Winter a Alois Jirásek. Za vědeckou práci byl oceněn mimořádným členstvím v Královské české společnosti nauk , řádným členstvím v České akademii a funkcí tajemníka III. třídy České akademie . Přispíval do Ottova slovníku naučného , kde zpracoval například souhrnný přehled české literatury v hesle Čechy. Podílel se i na německy psané encyklopedii Die österreichisch-un...
Více od autora
Antonín Tichý (2)
Antonín Tichý * 27. 10. 1941 Náchod Náchodský rodák a krkonošský patriot žije ve Svobodě nad Úpou. Po neúspěšném pokusu být lesníkem se vyučil kolářskému řemeslu. Zbytek předdůchodového věku pracoval jako truhlář. Je literát samouk, od roku 1990 příležitostně publikuje v regionálním tisku, hlavně v časopise Krkonoše – Jizerské hory, vydávaném ve Vrchlabí, a v experimentálním půlročníku Výčepní list, který obětavě vydává Rodinný výčep v Přibyslavi u Nového Města nad Metují. Je členem redakční rady tohoto periodika.
Více od autora
Antonín Sosna (3)
Antonín Sosna je český ortoped, dlouholetý přednosta I. ortopedické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se zejména endoprotetice a vývoji kloubních náhrad, jejich klinickým zkouškám a hodnocení. Po mnoho let je členem Vědecké rady 1. lékařské fakulty UK, v 90. letech 20. století byl proděkanem 1. lékařské fakulty UK pro klinické obory. Zastával funkci předsedy České společnosti pro ortopedii a traumatologii. Je jmenovcem svého otce, MUDr. Antonína Sosny. Jeho manželkou je stomatoložka Helena Sosnová, jeho syn Ondřej a dcera Magdaléna jsou rovněž lékaři. K jeho předkům patří olomoucký rentgenolog MUDr. Josef Krč, popravený za odbojovou činnost během heydrichiády.
Více od autora
Antonín Roháček (5)
Antonín Roháček se narodil v malé vísce na rozhraní Podbl anicka a Českomoravské vysočiny. Po skončení devítiletky v roce 1950 se stal žákem Vojenského výcvikového střediska pro dorost v lesnictví na Valdeku v Brdech. Seznámil se zde s lesy, krásnou přírodou, lesáky a lesními dělníky největšího českého vnitrozemského lesnatého pohoří. Dobrovolně se přihlásil ke službě lesníka u Vojenských lesů na Šumavě v pramenné oblasti Blanice na Knížecím Stolci. Po absolvování lesnické školy v Písku a složení státních zkoušek pro samostatné lesní hospodáře se seznámil s významnými lesními celky ve Slavkovském a Českém lese, v Posázaví, na Českomoravské vysočině a v Jizerských a Krkonošských horách. Svoji odbornost lesníka-ekologa měl možnost uplatnit v hlavním městě Praze. Zakládal zde nové parkové lesy a veřejnou zeleň, stavěl lesní areály zdraví, lesní dětská hřiště, zookoutky, naučné stezky či Školu v lese. Podílel se na řízení pražského lesního, vodního a komunálního hospodářství, energetiky a zemědělství. Napsal řadu odborných článků a publikací s přírodní tématikou i brevířů stromů, keřů a bylin.
Více od autora
Antonín Pimper (6)
Narozen 12.6.1884 v Kloušově, zemřel 4.1.1959 v Klatovech. Novinář, redaktor, politický publicista, národohospodář, práce z oboru.
Více od autora
Antonín Pfeffer (6)
Profesor RNDr. Ing. – DrSc. Antonín Pfeffer byl český entomolog, lesnický odborník a spisovatel. Po maturitě absolvoval lesnickou fakultu ČVUT a přírodovědnou fakultu UK v Praze . V roce 1924 asistent prof. Komárka ve Výzkumném ústavu pro ochranu lesů a tam se zabýval kalamitou obaleče modřínového . Doktor přírodních věd , habilitace – docent na LF v Praze , profesor , zakladatel moderních metod ochrany lesa v podmínkách vlivu civilizace, velký znalec kůrovců , autor a spoluautor mnoha vědeckých prací, popularizačních článků a publikací.
Více od autora
Antonín Páv (1)
Doktor Antonín Pavlíček pochází z Brna, kde také absolvoval základní a střední školu. Po maturitě nastupuje na Fakultu informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze, kde absolvuje bakalářský obor informatika , pro své magisterské studium si zvolil Katedru informačního a znalostního inženýrství a od roku 2003 nastupuje na Katedře systémové analýzy jako interní doktorand. Od září 2005 zde působí také na pozici asistenta, garantuje dvojjazyčný předmět 4SA526 – Nová média / New media, vypomáhá s výukou předmětu SA320 – Informační systémy a 4SA411 – Organizace a informace. Ještě během studia na akademické půdě své Alma mater působil také ve fakultním a posléze dokonce celouniverzitním Akademickém senátu. V letech 2002 – 2006 zastával funkci studentského tajemníka rektorky VŠE. Od roku 1998 paralelně studuje na Karlově univerzitě, Fakultě sociálních věd. Bakalářskou práci zde obhájil v roce 2002, v roce 2004 absolvuje s červeným diplomem také magisterský cyklus v oboru „Mediální studia“. Na podzim 2005 získává za disertační práci „Anonymity on the internet and its consequences„ doktorát. V roce 2003 získal výběrové stipendium od The Fund for American Studies, díky kterému absolvoval letní semestr na prestižní Georgetown university ve Washingtonu, DC. V rámci programu Erasmus/Sokrates odjel do Velké Británii, kde na Loughborough University napsal pod vedením prof. Murdocka diplomovou práci. Během doktorského studia VŠE působil od ledna do srpna 2006 na partnerské univerzitě Instituto Technologico Autonomo de México, kde na katedře Telematiky přednášel kurz „Tópicos selectos de comunicacion“. V roce 2007 byl Vysokou školou ekonomickou vyslán na půlroční stáž do Knowledge Management Centre, Multimedia University v Kuala Lumpur. Času zde stráveného využil nejen pro odbornou práci a napsáni skript, ale také k poznání exotických krás jihovýchodní Asie. V roce 2011 pak krátce přednáší na univerzitě v Ukrajinské Vinnitci. Dr. Pavlíček hovoří ply...
Více od autora
Antonín Pařízek (4)
Antonín Pařízek je český anesteziolog a porodník, vedoucí lékař perinatologického centra a zástupce přednosty Gynekologicko-porodnické kliniky 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze, krajský perinatolog Středočeského kraje. Současně pracuje i jako vysokoškolský pedagog, popularizátor vědy. Po ukončení základní školy ve Zvoli u Prahy a Davli a gymnázia v Praze Modřanech pokračoval v roce 1978 studiem na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy , které absolvoval s vyznamenáním v roce 1984. Přestože ukončil FVL UK s vyznamenáním, musel pro plnou obsazenost pražských lékařských míst v chirurgických specializacích nastoupit v jiném oboru. Zvolil si obor anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína v tehdy Fakultní nemocnici Na Bulovce. V tomto oboru složil atestaci I. stupně , ale bezprostředně po ní využil ve stejné nemocnici možnosti přestoupit do chirurgického oboru, kterým byla gynekologie a porodnictví. V roce 1988, jako první lékař zavedl v Československu do rutinní praxe epidurální analgezii u porodu. A v oblasti analgezie u porodu později zavedl v rámci naší země řadu dalších, klinicky významných novinek. V roce 1989 složil atestaci I. stupně, v roce 1992 atestaci II. stupně v oboru gynekologie a porodnictví a v roce 2012 v subspecializaci perinatologie a fetomaternální medicína. V roce 1994 obhájil kandidátskou práci na 1. LF UK s názvem Porod a epidurální analgezie. Od roku 1994 byl opakovaně zvolen za předsedu Sekce porodnické analgezie a anestezie při ČGPS ČLS JEP, která byla v roce 2014 přejmenována na Sekci analgezie a intenzivní medicíny v porodnictví. Na 1. LF UK v roce 2006 obhájil habilitační práci na téma Neuroaxiální analgezie u spontánního porodu. Od roku 2012 je zástupcem přednosty Gynekologicko - porodnické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Od roku 2014 je členem výboru Sekce perinatologie a fetomaternální medicíny ČGPS ČLS JEP a v roce 2018 byl zv...
Více od autora
Antonín Novák (6)
František Antonín Novák se narodil dne 20. října 1892 v Chotěbuzi u Těšína, zemřel 17. prosince 1964 v Praze. Z Těšínska se jeho rodiče brzy odstěhovali do Plzně, gymnázium absolvoval v Roudnici nad Labem. Na univerzitě studoval přírodní vědy a chemii, v roce 1918 se stal asistentem na farmaceuticko-botanickém ústavu Karlovy univerzity. V roce 1921 habilitoval ze systematické botaniky a na Vysoké škole obchodní potom habilitoval pro obor užitkových rostlin. Od roku 1934 byl řádným profesorem systematické botaniky na Univerzitě Karlově v Praze, od roku 1945 botanický ústav vedl, ve stejném roce se stal i děkanem přírodovědecké fakulty UK. Popularizaci botaniky se věnoval na stránkách měsíčníku Naší přírodou, později řídil botanickou část Chvilek v přírodě , od roku 1948 řídil měsíčník Československé botanické listy. Pořádal i botanické exkurze v okolí Prahy. Od roku 1919 jezdíval na Slovensko, kde se zabýval především studiem hvozdíků, od roku 1923 se výrazně věnoval floristickému průzkumu Balkánského poloostrova. Z jeho prací jmenujme alespoň: Monografická studie o Dianthus gratianopolitanus Vill. . Monografická studie evropských druhů rodu Dianthus ze skupiny Dianthi fimbriati . Systematická botanika, 2. svazky, in: Rostlinopis . Rostliny, svazek I . Rostliny, svazek II, Horské rostliny . Květena a vegetace hadcových půd . Rostliny, svazek III . Horské rostliny , ty vyšly v roce 1963 i v polštině . Farmaceutická botanika: Systematika a morfologie léčivých rostlin . Vyšší rostliny: tracheophyta . Společně s Jaromírem Klikou, Karlem Šimanem a Bohumilem Kavkou také napsal ve své době velmi úspěšnou knihu Jehličnaté ....
Více od autora
Antonín Mazač (6)
Antonín Mazáč pochází ze západočeského Chodova. Tam začaly i jeho první spisovatelské krůčky, se kterými přišla i láska k americké drsné detektivní škole. První literární zkušeností byly účasti v regionálních soutěžích. Výsledkem bylo vítězství v soutěži Prvotiny, ale také spoluúčast na povídkové knize Hledá se autor bestselleru – povídky 2011 pod záštitou Konta Paraple Zdeňka Svěráka, přičíst lze také vítězství v soutěži O nejlepší detektivku roku 2012, vyhlášenou časopisem Lemurie. V současné době se věnuje především psaní románů a má pod záštitou literární soutěž ČESKÁ LUPA. V roce 2014 autorovi vyšel v nakladatelství Beletris triptych detektivních novel Noční Tep, následovala kniha Křest ohněm a po ní detektivní román Letargie . V roce 2019 žánrově odbočil hororem Tři kříže.
Více od autora
Antonín Martínek (4)
Narozen 8.3.1870 v Chlumci nad Cidlinou, zemřel 24.12.1945 v Jičíně. Středoškolský profesor, etnograf, ilustrátor, výtvarné monografie.
Více od autora
Antonín Ludvík Stříž (5)
Antonín Ludvík Stříž byl český římskokatolický kněz, kanovník Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, básník, esejista, literární historik a kritik, znalec středověké náboženské literatury, překladatel z latiny, angličtiny, francouzštiny, italštiny a portugalštiny a vydavatel.
Více od autora
Antonín Kovář (4)
Antonín Kovář byl český a československý politik Československé sociální demokracie, po roce 1948 Komunistické strany Československa, a poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR. Pocházel z rodiny gruntovníka v Pržně. Narodil se jako katolík. Roku 1928 vystoupil z církve a byl bez vyznání. V roce 1946 se uvádí jako malorolník, bytem Pržno. V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSSD. Zasedal zde do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za ČSSD ve volebním kraji Ostrava. Patřil k té části sociální demokracie, která souhlasila s průběhem komunistického převratu v roce 1948 a setrval ve straně i poté, co se stala loajálním spojencem komunistů. V červnu 1948 po sloučení ČSSD a KSČ přešel do poslaneckého klubu komunistů. Mandát zastával konce funkčního období parlamentu, tedy do roku 1954.
Více od autora
Antonín Kolárský (6)
Narozen 18.2.1861 v Jaroměři, zemřel 16.11.1945 v Brandýse nad Labem. Správce velkostatku, práce v oboru agronomie a zootechniky, redaktor zemědělských časopisů, beletrista.
Více od autora
Antonín Klečka (6)
Antonín Klečka byl český a československý agronom, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR. X. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XI. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda Československé akademie zemědělských věd. Působil jako zemědělský a potravinářský odborník. V letech 1946–1972 působil na České zemědělské univerzitě v Praze. Publikoval práce z oboru pícninářství a rostlinného zemědělství a studie o lukách a pastvinách. Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním obvodu Praha-město. Mandát získal opět ve volbách v roce 1960 . V Národním shromáždění zasedal do konce jeho funkčního období, tedy do voleb v roce 1964.
Více od autora
Antonín Kachlík (4)
Antonín Kachlík je český režisér a filmový pedagog. Již během svých studií na gymnáziu coby levicový intelektuál vstoupil do KSČ. Během druhé světové války byl po maturitě totálně nasazen v nacistickém Německu, odkud se mu podařilo uprchnout. Až do konce války se skrýval a byl aktivní v protinacistickém odboji. Po válce byl zaměstnán na ministerstvu informací a současně studoval na Vysoké škole politické, odkud posléze přešel studovat na FAMU, kde vystudoval režii. Na počátku 50. let pracoval jako režisér a dramaturg v Divadle pracujících v tehdejším Gottwaldově, od roku 1956 přešel k Československému státnímu filmu na Barrandov, kde nejprve pracoval jako asistent režie a pomocný režisér, od roku 1960 až do roku 1987 pak jako samostatný režisér. Zároveň v letech 1971 až 1992 vyučoval na pražské FAMU. Jeho režijní tvorba byla žánrově pestrá – od debutu "Červnových dnů" ve stylu neorealizmu, přes dodnes oblíbený hudební film z vojenského prostředí/oba podle vlastní knižní předlohy/" Bylo nás deset" s debutující O. Schoberovou a s již tehdy slavnou dvojicí J. Suchý–J. Šlitr/píseň Zčervená,zčervená,když jí hladím ramena/, dále tzv. trezorové filmy reprezentující stylově novou vlnu, podle knižní předlohy J. Trefulky: "Pršelo jim štěstí", "Třiatřicet stříbrných křepelek"/oba přes čtyřicet let neuvedené/, kam patří i předčasně stažený film "Já truchlivý bůh" podle Kunderovy povídky z cyklu Směšné lásky. Z kontextu jeho tvorby je neustále vytrháván a vyzdvihován ideologický film "Dvacátý devátý" coby jeho profilový film, ačkoliv ten tehdy představoval povinný ústupek době, jaký nalézáme v tomto období u většiny našich filmových režisérů. Naopak řada jeho filmů ze 70.a 80.let si získala trvalou oblibu a je uváděna dodnes: dvě pohádky: "Princ Bajaja" a "O zatoulané princezně" a filmy "Náš dědek Josef", "O moravské zemi","Já truchlivý bůh","Kouzelné dobrodružství" a další....
Více od autora
Antonín Just (4)
- narozen 28. srpna 1921 v Červeném Kostelci, maturoval r. 1941 na gymnáziu v Hradci Králové - v letech 1942 a 1943 byl nuceně nasazený ve Vídeňském Novém Městě, další dva roky války se skrýval policejně nepřihlášen a bez potravinových lístků na různých místech - po válce vystudoval filozofickou fakultu v Praze - od roku 1947 žije v Trutnově; učil na gymnáziu, lesnické, zdravotnické a průmyslové škole - v letech 1959 až 1968 byl ředitelem zdravotnické školy - za svůj postoj proti sovětské okupaci Československa byl z funkce ředitele odvolán - městskou kroniku vede od roku 1958 - kromě četných příspěvků do novin a časopisů vydal na deset publikací (například 700 let města Trutnova, Trutnov známý neznámý, Pohlednice Trutnova, Trutnovské sakrální stavby, Národní dům. V roce 750. výročí založení města knihu Trutnov trochu jinak se stovkou barevných obrázků od výtvarníka Josefa Vika. - vydal básnické sbírky: Ještě ohlédnutí, Žena. - v roce 1990 byl v celostátní soutěži kronikářů měst nad 20 tisíc obyvatel vyhodnocen v Národním muzeu v Praze jako první. - za rok 1991 mu byla udělena Kulturní cena města Trutnova - v roce 2001 dostal Čestné občanství města Trutnova
Více od autora
Antonín Jiráček (2)
Novinář a prozaik, editor a kompilátor ideologických publikací a různých příruček.
Více od autora
Antonín Jelínek (4)
Narozen 10. 7. 1930 v Praze, zemřel 25. 5. 2008 v Praze. PhDr., literární historik, kritik, publicista, redaktor a editor sborníků, autor rozhlasových her.
Více od autora
Antonín Jančář (3)
Doktor medicíny, roky působil v Luhačovicích jako lékař a žil jako občan. Napsal brožuru o Luhačovicích.
Více od autora
Antonín Hinšt (2)
Antonín Hinšt je český fotograf žijící v Německu. Vystudoval matematiku, deskriptivní geometrii a výtvarnou výchovu a pak působil jako středoškolský profesor v Brně. Zároveň se věnoval fotografování. V letech 1965–1972 byl členem fotografické skupiny VOX. Psal také odborné články o fotografování. V roce 1980 s rodinou emigroval do Německa. Jeho syn Tomáš Hinšt je filmový režisér.
Více od autora
Antonín Hartmann (6)
Narozen 3. 8. 1864 v Mladé Vožici , zemřel 18. 3. 1947 v Praze. JUDr., právník, soudní úředník, práce z oboru.
Více od autora