19681–19740 z 155920 Autoři
Viola Parente-Čapková (6)
Doc. PhDr. Viola Parente-Čapková, FL je česká ugrofinistka a literární vědkyně, specializující se na finskou literaturu. Vystudovala finštinu a angličtinu na FF UK v Praze a také získala v roce 2003 finský licenciát filozofie na Univerzitě v Turku, na níž nyní akademicky působí. V roce 2007 se úspěšně habilitovala prací „Moderní finská literatura 1870 – 2000“ pro obor Teorie literatury na FF UK v Praze. Žije s finským manželem Antoniem Parentem ve Finsku.
Více od autora
Vincent Kluwe-Yorck (3)
Známý německý spisovatel zabývající se pouze rybářskou a odbornou tématikou. První knihu vydal v roce 1988.
Více od autora
Vincenc Červinka (5)
Vincenc Červinka byl český novinář, publicista, překladatel, divadelní a literární kritik. Během první světové války se zapojil do I. odboje proti Rakousku-Uhersku. Vincenc Červinka se narodil v Kolíně v rodině tamního průmyslníka, dlouholetého člena městské rady a předáka strany Staročechů Josefa Červinky. V roce 1896 odmaturoval na kolínském gymnáziu a začal studovat medicínu na České Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Z medicíny však brzy odešel a začal se věnovat filologii a novinářství, jež studoval v Berlíně a v Petrohradu. Po návratu do Čech se sblížil s Dr. Aloisem Rašínem a jeho skupinou kolem týdeníku Slovo, kde v letech 1901 – 1905 působil jako odpovědný redaktor. Roku 1905 byl vyslán jako zpravodaj Národních listů do Petrohradu, kde strávil zhruba rok. Po návratu založil s Karlem Kramářem časopis Nová česká politika, který byl později přeměněn na deník Den, a stal se jeho redaktorem. Krátce poté začal spolupracovat s časopisem Zlatá Praha vydavatele Jana Otta a stal se členem jeho redakce. Zároveň přispíval do časopisů Osvěta, Česká revue, Lumír a Zvon. Roku 1907 se stal členem redakce Národních listů, roku 1911 jejím tajemníkem, později odpovědným redaktorem a nakonec zástupcem šéfredaktora. Vedl zde rubriku Ze světa slovanského a psal úvodníky. V té době se začal věnovat také literárním překladům, především z ruštiny a dalších slovanských jazyků. Do češtiny jako první přeložil díla Leonida Andrejeva, Arkadije Averčenka, Ivana Bunina, Denise Fonvizina, Vasilije Němiroviče-Dančenka a dalších. Jeho zásluhou byla čeština vůbec prvním jazykem, do nějž byly přeloženy hry vídeňského židovského dramatika Lea Birinského. Jeho Mumraj byl v pražském Národním divadle uveden roku 1912 pouhé tři dny po německých premiérách. Leo Birinski byl i díky Červinkově překladatelskému zaměření na ruštinu mylně považován za spisovatele píšícího rusky. Politicky měl Červinka blízko ke Karlu Kramářovi, stal se stoupencem sl...
Více od autora
Vincenc Brandl (5)
Vincenc Brandl byl historik a moravský zemský archivář. Zabýval se moravskými dějinami, místopisem a národopisem. Připravoval kritická vydání historických pramenů, psal studie o právní historii Českého království a životopisy významných osobností. Aktivně se podílel na probouzení národního povědomí na Moravě a na činnosti českojazyčných spolků v Brně. Zasedal v moravském zemském sněmu. Patřil k vlivným vědcům, byl oceňovaný pro mnohostrannou a hlubokou vzdělanost, objektivitu i vlastenectví. Pocházel z chudých poměrů, jeho rodiče pracovali ve službách augustiniánského kláštera. V mládí měl na něj vliv učitel František Matouš Klácel. Po studiích na Stavovské akademii v Brně a studiu práv na vídeňské univerzitě absolvoval v letech 1856–1857 historicko-filologický seminář. Poté učil nejprve na německém gymnáziu v Brně, v letech 1857–1861 pak na městském reálném gymnáziu ve Starém Brně. V té době uveřejnil své první odborné studie, psané německy. Významně na sebe upozornil roku 1860, kdy vyvracel názor známého historika Bedy Dudíka, podle něhož byl Velehrad bájným, nikoliv skutečným centrem Velkomoravské říše. Podle Brandla se historický Velehrad nacházel blízko moderního, v místě dnešního Starého Města u Uherského Hradiště. Dudík toto stanovisko přijal. Roku 1861, po smrti Josefa Chytila, byl Brandl jmenován moravským zemským archivářem. Tuto funkci vykonával téměř 40 let, do roku 1899. Pod jeho vedením se archiv stal střediskem vědy i národního života. Probíhala zde setkání vědců, literátů, studentů i buditelů. Kriticky se rozebírala literatura a politika, domlouvaly akce na zvyšování národního uvědomění mezi obyvatelstvem. Byl členem mnoha sdružení , v roce 1864 byl zvolen tajemníkem Matice moravské, roku 1869 se stal členem...
Více od autora
Vilma Vrbová-Kotrbová (3)
Vilma Vrbová, provdaná Kotrbová, byla česká malířka, portrétistka vynikající na poli dětského portrétu. Byla manželka řezbáře Františka Kotrby. Studovala na uměleckoprůmyslové škole v Praze a poté na AVU v Praze v ateliéru Vratislava Nechleby . Vytvořila například obrazy Děvčátko v čepci, Rodinná podobizna, v roce 1947 vyhrál její návrh na 100 Kčs bankovku, zbyla po ní též řada kreseb, svůj zájem o dítě zúročila také jako ilustrátorka knih. Od roku 1935 členka Umělecké besedy, v roce 1979 vyznamenána titulem národní umělkyně.
Více od autora
Villi Aleksandrovič Petrickij (2)
Ruský kulturolog, bibliofil a vysokoškolský pedagog, zabývá se teorií a dějinami bibliofilie, autor monografie o Albertu Schweitzerovi.
Více od autora
Viliam Plevza (4)
Datum narození: 22.říjen 1934 PhDr. Viliam Plevza, DrSc. je bývalý stranícky historik, od roku 1980 univerzitný profesor , organizátor historickej vedy v ČSSR, od 1980 akademik SAV a od 1982 ČSAV. Zaoberal sa dejinami revolučného robotníckeho hnutia, komunistickej strany a novšími politickými dejinami Česko-slovenska, od roku 1969 riaditeľ Ústavu dejín KSS . Po novembri 1989 vlastník súkromnej galérie Galéria Excelent v Bratislave. Od 1978 člen Predsedníctva SAV. V rokoch 1976-1986 kandidát ÚV KSS a a od r. 1986 člen UV KSS. V rokoch 1977, 1980, 1985 získal Národnú cenu SSR. V roku 1984 Rad práce a 1985 získal štátnu cenu Klementa Gottwalda.
Více od autora
Viliam Judák (5)
Mons. prof. ThDr. Viliam Judák, PhD. je diecézní biskup nitranské diecéze, profesor církevních dějin na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Dne 16. června 1985 v Nitře přijal kněžské svěcení. Svoji pastorační službu vykonával jako kaplan v Nitře - Dolním Městě a Drietomě, kde byl i správcem farnosti do roku 1990. V té době postgraduálně studoval na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1991 doktorát teologie. 1. srpna 1990 byl jmenován prefektem Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře a 18. října 1991 církevním soudcem. Je členem sboru konzultorů. Od roku 1990 přednáší církevní dějiny na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě UK v Bratislavě a na Teologickém institutu v Nitře. Od roku 1991 také působí i na Vysoké škole pedagogické v Nitře, na katedře katechetiky a etiky . 1. července 1993 byl jmenován docentem Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a v letech 1995 až 1998 byl proděkanem uvedené fakulty. V době od 1. července 1996 do l. července 2001 zastával funkci rektora Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře. V roce 1997 se stal vedoucím Katedry církevních dějin Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a ve stejném roce byl prezidentem Slovenské republiky jmenován profesorem v oboru Katolická teologie. V letech 2001 až 2004 působil ve funkci děkana Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Zaobírá se obdobím křesťanského starověku a středověku se zřetelem na slovenské církevní dějiny. Je autorem více monografií z oblasti církevních dějin, mnoha knih, článků a publikací. Ovládá němčinu a italštinu. Papež Benedikt XVI. jej 9. června 2005 jmenoval diecézním biskupem Nitranské diecéze....
Více od autora
Vilém Táborský (3)
Narozen 8. 6. 1869 v Praze, zemřel 8. 4. 1935 v Praze. Divadelní herec a režisér. Autor básní, sólových výstupů, veseloher a překladů z francouzštiny, němčiny a angličtiny.
Více od autora
Vilém Santholzer (5)
Narozen 11.7.1903 ve Zbožnově u Skutče, zemřel 22.10.1972 v Hradci Králové. Fyzik Radiologického ústavu v Praze, profesor, lékařské fyziky, vedoucí katedry lékařské fakulty Karlovy univerzity v Hradci Králové. Z díla Moderní otázky radioaktivity, Atomy hoří a staví, Mírové využití atomové energie, Věda odhaluje tajemství hmoty, Lékařská fyzika aj. Obor působení: Pedagogové Textoví upravovatelé. Textoví redaktoři. Kronikáři. Písmáci. Odborní publicisté. Korektoři Literatura. Všeobecné otázky. Dějiny literatury Fyzici Fyzika. Mechanika Vysoké školy Místo působení: Praha Hradec Králové
Více od autora
Vilém Kurz (6)
Narozen 13.6.1847 ve Vrbici, zemřel 6.3.1902 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, politik, přírodovědec, osvětové práce, turistické průvodce, přírodovědné časopisecké články.
Více od autora
Vilém Hubka (4)
Narozen 1967. Majitel stavební firmy, volejbalista, zabývá se alternativním přístupem ke zdraví a nemoci.
Více od autora
Viktor Kripner (5)
Narozen 13.5.1906 v Praze, zemřel 22.4.1956 v Teplicích nad Bečvou. PhDr., středoškolský profesor, básník.
Více od autora
Viktor Knapp (5)
Viktor Knapp byl jeden z nejvýznamnějších českých právníků druhé poloviny 20. století, československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Knapp vystudoval smíchovské reálné gymnázium. V letech 1932–1936 vystudoval Právnickou fakultu UK, v letech 1936–1939 a 1945–1949 vystudoval při zaměstnání sociologii a historii na Filozofické fakultě UK. Dosáhl titulů prof. JUDr. PhDr. dr. h. c. Viktor Knapp, DrSc., a byl rovněž akademikem. Před válkou pracoval v nakladatelství Sfinx a v Literárních novinách. V letech 1937–1939 byl na vojně, kde zažil příhody švejkovského formátu, a to i za mobilizace. Po válce vstoupil do komunistické strany a stal se místopředsedou osidlovacího úřadu. V letech 1948–1954 byl vedoucím politického odboru Kanceláře presidenta republiky. V této funkci se také účastnil procesu s Miladou Horákovou a ze druhého dne procesu podal hlášení, ve kterém uvedl, že ze strany soudce byl trestní řád procesní dodržován. Od roku 1948 byl docentem správního práva na Vysoké škole politické a sociální, od roku 1951 byl profesorem občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde pak působil až do 90. let, kdy odešel na plzeňskou právnickou fakultu. Od roku 1952 byl členem korespondentem nově vytvořené Československé akademie věd , později ředitelem Ústavu státu a práva ČSAV. Od roku 1962 byl řádným členem ČSAV. V 50. a 60. letech byl rovněž československým delegátem v UNESCO. V letech 1948–1950 byl za právnické dvouletky členem rekodifikační komise pro občanské právo, předsedou subkomise pro práva věcná. Podílel se na občanském zákoníku z roku 1950. Za nové rekodifikace v letech 1960–1965 byl od práce odstaven, takže na podobě občanského zákoníku z roku 1964 nemá žádný podíl. V roce 1966 byl hostujím profesorem na Sorbonně; přednášel též...
Více od autora
Viktor Ficek (5)
Literární historik, autor „Biografického slovníku širšího Ostravska“, zakladatel Slezské studijní knihovny, zástupce ředitele Slezského studijního ústavu v Opavě, středoškolský učitel. Narodil se v rodině opavského soukeníka Johana Ficka , jehož otec Johan byl dýmkařem v Kelči, a jeho manželky Hedwigy , dcery Karla Stankeho, domovníka v Opavě, a jeho ženy Josefy, roz. Ronke. Rodiče byli sezdáni v Opavě 21. 5. 1899. Jejich syn Viktor Otto Ficek absolvoval v Opavě české gymnázium pod příkladným vlivem ředitele Vincence Praska. Potom studoval na Karlově univerzitě v Praze češtinu s němčinou a také knihovnictví. Po skončení studií působil jako středoškolský učitel v Nové Pace, Trenčíně, Trnavě, Opavě, Ostravě, Valašském Meziříčí a Strážnici. Po 2. světové válce zakládal Slezskou studijní knihovnu v Opavě, která později splynula se Slezským studijním ústavem v jednu instituci. Angažoval se v Matici opavské a ve Společnosti Petra Bezruče. Ve Slezském studijním ústavu se pracovně zaměřil na bibliografii, bezručovský výzkum a literárněvědnou heuristiku. Vykonával i funkci zástupce ředitele ústavu. K jeho významnějším pracím patří: „Bibliografie bibliografií slezské oblasti“ , „Bibliografie Petra Bezruče I., II.“ , „Antonín Vašek v boji za práva lidu a za vědeckou pravdu“ , „Slezské písně-historický vývoj textu“ , „Biografický slovník širšího Ostravska“ I. – V. , „Kapitoly o Petru Bezručovi“ , „Jan Neruda o Slezsku“ . Napsal také řadu studií o jednotlivých osobnostech.
Více od autora
Victor Sanchez (3)
Mexický antropolog. Věnuje se výzkumu tradic domorodých obyvatel Mexika.
Více od autora
Victor Lucien Tapié (2)
Victor-Lucien Tapié byl francouzský historik, který se zabýval střední Evropou a historickými událostmi v Čechách Jeho otec pocházel z jihu Francie z oblasti Armagnac a působil jako profesor na střední škole v Nantes. Matka byla vnučka zaslouženého botanika v Nantes. Roku 1920 dosáhl na Sorbonně potřebnou kvalifikaci k vyučování na střední škole. V době, kdy francouzská vláda a pařížská univerzita zakládaly francouzský ústav v Praze, byl mezi jinými i Tapié vyslán do Čech vyučovat francouzštinu. Jeho pobyt v Čechách na něj zapůsobil a mimo své školské činnosti se začal věnovat české historii. Blíže se seznámil s dílem E. Denise, s nímž se v Čechách i potkal. Často se setkával s českými historiky V. Novotným a J. Pekařem a byl naplno rozhodnut věnovat svoji sílu hlubšímu poznání dějinných vztahů Čech a Francie. S tímto plánem se roku 1921 vrátil na Sorbonnu. Roku 1922 obhájil vysokoškolský titul prací na téma Jindřich IV. a České země. Roku 1926 vydal v Českém časopise historickém dopisy Karla ze Žerotína Ludvíkovi XIII. Roku 1934 získal podporu Rockefellerovy nadace a začíná se naplno věnovat badatelské činnosti.
Více od autora
Vic Suneson (3)
Vic Suneson je pseudonym pro Sune Viktor Lundquist . Ve Stockholmu také vystudoval Kungliga Tekniska Högskolan . S titulem inženýra se vrhl na detektivní literaturu. Jeho oblíbenou postavou byl komisař Nillson. Pod vlastním jménem psal Sune Lundquist historické a sociálně-kritické romány.
Více od autora
Veronika Matysová (4)
Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze . Léta se věnovala překladatelské činnosti. Po deset let působila v různých médiích a jako zpravodajka spolupracovala s redakcí Českého rozhlasu Radiožurnál a s Českou redakcí BBC. Od roku 2005 se věnuje diplomacii.
Více od autora
Veronica Stallwood (5)
Veronica Stallwood se narodila v Londýně, po vystudování školy pro sekretářky vystřídala v Anglii řadu zaměstnání, od překladatelky a knihovnice přes práci v PR agentuře. Hlavní postavou série detektivních příběhů z „oxfordské série“ je Kate Ivoryová, spisovatelka a občasný amatérský detektiv.
Více od autora
Verner von Heidenstam (5)
Carl Gustaf Verner von Heidenstam byl švédský prozaik a básník, člen Švédské akademie, ústřední postava švédského novoromantismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1916. Heidenstam se narodil jako syn důstojníka a potomek staré šlechtické rodiny . Studoval na malířské akademii ve Stockholmu, ale kvůli tuberkulóze musel studium ukončit. Podnikl pak dvě dlouhé zdravotní a vzdělávací cesty do jižní Evropy a na Blízký východ, v Římě a v Paříži studoval malířství, dlouho žil v cizině, zejména ve Švýcarsku, kde se seznámil s Augustem Strindbergem . V literárním vývoji Švédska byl vůdčí osobností nastupující nové generace básníků z konce 19. století, která se snažila o renesanci romantických prvků proti převládajícímu naturalismu. Jeho básnická sbírka Vallfart och vandringsår z roku 1888 znamenala nástup novoromantismu ve švédské literatuře. Radostné ladění svých veršů, fantazii a idealizaci použil Heidenstam jako zbraň proti dobové naturalistické tvorbě. Ve svých prózách pak uplatňoval nacionální patos, patriotismus, oslavu bojovného ducha lidu a idealizaci historie, přesvědčivě zachytil charakteristiky švédského národního života, vyjádřil lásku k rodné zemi a nadšený obdiv pro její přírodu. Roku 1912 se Heidenstam stal členem Švédské akademie a v roce 1916 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako uznání jeho významu jako vedoucí osobnosti nové éry ve švédské literatuře“ .
Více od autora
Věra Tichá (3)
Podplukovnice Věra Tichá - zdravotnice Rudé armády a 1. čs. armádního sboru v SSSR, spisovatelka. Věra Tichá strávila v Čechách prvních devět let života, poté odjela s rodiči do Ruska. Bydleli v Moskvě, později se přestěhovali do západosibiřského Prokopěvska, kde pracovali čeští horníci. V roce 1937 se krátce vrátili do Moskvy a pak změnili působiště do města Noginsk. Otec s matkou tam pracovali jako učitelé němčiny. Po otcově zatčení orgány NKVD chtěl zbytek rodiny odjet do Čech, ale než se podařilo návrat vyřídit, došlo k okupaci Československa. Po napadení Sovětského svazu vstoupila autorka jako zdravotní sestra do Rudé armády. V srpnu 1943 přešla za svým bratrem do československé vojenské jednotky. Zde prodělali zbytek války, zranění a v květnu 1945 se dostali až do Prahy. Věra Tichá se během války provdala, ale její muž zahynul čtyři týdny po válce při autonehodě. Sotva rok nato zahynul při autonehodě její bratr Mirek. V té době onemocněla její matka a tak se jí nepodařilo dostudovat filozofickou fakultu. Na radu přátel se vrátila za nimi do armády. Koncem čtyřicátých let se seznámila se svým pozdějším manželem Pavlem Tichým, právníkem, západním vojákem a účastníkem invaze. Ten byl ale na podzim 1951 zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvanáct let za tzv. „nápomoc k velezradě“. Vrátil se v roce 1956 po XX. sjezdu KSSR. Jeho ženu mezitím přeložili z generálního štábu do Vojenského historického ústavu, kde pracovala až do odchodu do důchodu. Ve svých 54 letech znovu ovdověla a později začala psát. Literární dílo: Balada o českém vojákovi. Praha 1986. Cesty k domovu-1939-1945. Brno 2003. Čtvrteční vyprávění. Praha 1984. Po boku mužů. Praha 1966. Ženy v našich jednotkách v SSSR za druhé světové války. Historie a Vojenství 4, 1964.
Více od autora
Věra Lejsková (5)
Narozena 1.10.1930 v Žeravicích u Kyjova. Pianistka, pedagožka na konzervatoři, hudební komentáře, recenze a fejetony, televizní scénáře, monografie o hudebnících.
Více od autora
Věra Kubíčková (4)
Věra Kubíčková-Stivínová byla česká íránistka, teoretička a historička islámského výtvarného umění, překladatelka z perštiny a arabštiny. Narodila se v rodině sochaře Leoše Kubíčka, je neteří sochaře Josefa Kubíčka. V roce 1936 začala studovat na Obchodní akademii v Praze. Její studium přerušilo uzavření vysokých škol nacisty. Po skončení války začala studovat orientalistiku a dějiny umění na Filosofické fakultě University Karlovy. Jejími učiteli byli Jan Rypka, Felix Tauer a Jan Květ. Studium zakončila získáním titulu PhDr. v roce 1951. Od roku 1952 pracovala v Orientálním ústavu. Od roku 1960 působila jako externí pedagog perské literatury na Universitě Karlově. V roce 1972 byla donucena ústav opustit. Spolupracovala s Náprstkovým muzeem a s orientálním oddělením Národní galerie v Praze. Publikovala odborné stati a překlady od klasické perské poezie po moderní perskou literaturu. Přispívala rovněž do slovníků a encyklopedií. Nešét Esfahání
Více od autora
Věra Chytilová (3)
Věra Chytilová byla česká filmová režisérka, pedagožka FAMU. Kritika ji řadí mezi osobnosti tzv. české nové vlny, která se prosadila v rámci silných mužských osobností v 60. letech 20. století. Typickým znakem filmů této generace filmařů byly dlouhé improvizované dialogy neherců, absurdní humor, zdánlivě nearanžované scény, zobrazení milostného poblouznění a přirozené lidskosti bez přikrašlování. V roce 2000 získala cenu Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Otec František Chytil byl nájemcem nádražních restaurací, bojoval v první světové válce, byl raněn a upadl do ruského zajetí. Díky svému bratrovi se stal legionářem. Matka Štěpánka vedla s manželem několik restaurací. Své dětství strávila Věra Chytilová společně s o šest let starším bratrem Juliánem na Moravě. Jejím prvním mužem byl fotograf Karel Ludwig, druhým pak kameraman Jaroslav Kučera, se kterým má dceru Terezu Kučerovou – výtvarnici, animátorku a herečku – a syna Štěpána Kučeru – kameramana. Roku 1996 bez úspěchu kandidovala do senátu na Zlínsku jako nestraník na kandidátce ČSSD. V roce 2006 neúspěšně kandidovala do Senátu ve volebním obvodu Praha 2 za Stranu Rovnost Šancí. Věra Chytilová se aktivně zapojila do diskusí proti umístění radaru. V roce 2007 připojila svůj podpis k dalším padesáti českým osobnostem, ve kterém žádaly prezidenta republiky a předsedy obou komor parlamentu o vypsání referenda k této problematice. Od přelomu 40. a 50. let minulého století žije v Praze. Studovala dva roky architekturu v Brně, po odchodu z fakulty pracovala jako kreslička, laborantka, manekýnka. Před kamerou se objevila v malé roličce ve filmu Císařův pekař a pekařův císař. Prošla několika profesemi filmového odvětví; za kamerou začínala na Barrandově jako klapka, odkud se vypracovala až na pomocnou režisérku. V letech 1957 až 1962 vystudovala FAMU v ročníku Otakara Vávry obor filmová režie, na který byla přijata jako jediná žena. Jejími koleg...
Více od autora
Věra Chase (4)
Věra Chase je česká spisovatelka, básnířka, textařka a překladatelka. Má dvě děti a je rozvedená. Druhým manželem byl český výtvarník Filip Turek. Žije střídavě v Praze a Kokoníně u Jablonce nad Nisou. Narodila se do pražské literární rodiny, psaní se věnovala už od dětství, vzorem jí byl dědeček Alois Svoboda - novinář. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Spoluredigovala bilingvní literární časopis Jedním okem/One Eye Open, zaměřený na genderové otázky v mezinárodních souvislostech, spolupracovala na tvorbě literárně kulturní revue Labyrint. Její vlastní literární tvorba sahá od básní přes básnickou prózu, povídky, dramatické pokusy až k psaní románů. Její dobrodružně-fantasticko-filozoficko-humorný román Vášeň pro broskve, jehož děj se odehrává na fiktivní planetě ve fiktivní budoucnosti, protkaný spoustou kulturních odkazů, sršící vtipem originálních slovních hříček, a přesto předkládající čtenáři vážné otázky, získal v roce 1998 Literární cenu Knižního klubu. Básně a prózy Věry Chase, tematicky i formálně často velmi různorodé, spojuje neortodoxní práce s jazykem - experimentování s jeho odlišnými fasetami, žánry, styly a žargony. Věra Chase je známa i originální atmosférou svých autorských čtení. V roce 1998 na pozvání Indian Poetry Society přednášela a četla své texty, které píše i v angličtině, v India International Centre v Novém Dillí. V roce 1997 přednesla na University Rutgers v USA řeč Smugling Verses o současné české poezii a v roce 2001 reprezentovala českou literaturu na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Kromě vlastního psaní Věra Chase překládá literární a umělecké texty z angličtiny do češtiny i naopak - je autorkou řady překladů poezie, mnoha teoretický textů o výtvarném umění a dvou románů současných anglicky píšících spisovatelek. Z autorčiny básnické tvorby se vyčleňuje skromná oblast písňových textů - nejznámějším je nejspíše text-báseň Elida, zh...
Více od autora
Vendula Císařovská (3)
Narozena 30. 7. 1950 v Praze. Malířka, ilustrátorka a restaurátorka.
Více od autora
Věnceslava Dezortová (4)
Věnceslava Dezortová vystudovala filozofii a psychologii na FF UK, dlouhá léta však pracovala jako novinářka. Nejprve v ČTK a poté v České televizi. Je autorkou několika životopisných knih a sbírek dvou detektivních povídek – Záhadná vražda a Smrt na objednávku. Za své povídky získala Cenu Havrana , Cenu České společnosti Sherlocka Holmese a třetí místo v soutěži O buřinku rady Vacátka . Její povídky vycházejí pravidelně v časopise Jedním dechem. Partnerka známého fotografa Jovana Dezorta.
Více od autora
Velký Smyčcový Orchestr (3)
Czech string orchestra, part of Brno Radio Pops Orchestra .
Více od autora
Vavřinec (3)
Vavrinec je obec na Slovensku v okrese Vranov nad Topľou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1363. Nachází se zde řeckokatolický chrám Seslání svatého Ducha. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vavrinec na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Vasilij Grigor'jevič Zajcev (1)
Sovětský voják, účastník 2. světové války, držitel vyznamenání Hrdina Sovětského svazu, autor vzpomínkové knihy.
Více od autora
Vanessa Bini (2)
Italská autorka prací o alternativních lékařských metodách, relaxačních technikách, o józe a shiatsu.
Více od autora
Vanda Jurčíková (4)
Narozena 20. 1. 1912, zemřela 25. 5. 1992. MUDr., gynekoložka, autorka prací z oboru.
Více od autora
Václav Zahradník (3)
Václav Zahradník byl český hudební skladatel, aranžér a dirigent, který se významně zasloužil o rozvoj hudby zejména v České republice. Narodil se 10. května 1932 v Brně a stal se vlivnou osobností československé hudební scény. Zahradník proslul svou prací s Orchestrem Československé televize, který sehrál klíčovou roli při popularizaci televizní hudby v tehdejší době.
Více od autora
Václav Vybíhal (5)
Narozen 1950.Prof.ing., ekonom, publikace z oboru, zejména mzdové účetnictví, daně a veřejné finance.
Více od autora
Václav Vratislav z Mitrovic (4)
Václav Vratislav z Mitrovic byl český šlechtic , známý v českých dějinách pro svůj poutavě zpracovaný cestopis, v němž popisuje své zážitky z diplomatické výpravy a několikaletého zajetí v Osmanské říši. Svému rodu zajistil v pobělohorské době vyzdvihnutí mezi významné rody Českého království. Pocházel z rytířské katolické rodiny Vratislavů z Mitrovic, do té doby nijak významné a bohaté. Byl nejstarší ze šesti dětí Štěpána Vratislava z Mitrovic a na Dráchově a jeho ženy Kateřiny z Běšin . Vyrůstal v Jindřichově Hradci, kde navštěvoval jezuitskou školu. Zásluhou Adama II. z Hradce, tehdy nejvyššího kancléře Království českého, i vlivných strýců Kryštofa a Jiřího , se v patnácti letech stal panošem dvorního rady Fridricha Krekvice a zúčastnil se poselstva císaře Rudolfa II. vyslaného k tureckému sultánovi v Cařihradě . Více než šedesátičlenná družina vyjela z Vídně 1. října 1591 a plula po Dunaji do Bělehradu, odkud dále pokračovala na koních a vozech, aby po 59 dnech cesty dorazila 28. listopadu do Cařihradu. Poselstvo předalo sultánovu dvoru 30 000 dukátů a zvláštní dar sestávající z uměleckých skvostů jako potvrzení míru. Turci však ve výbojích pokračovali a po vypuknutí Dlouhé turecké války byl vyslanec Krekvic a celé poselstvo obviněni ze špionáže a uvězněni. Krekvic sám byl později převezen do vězení v Bělehradě, kde zemřel. Václav Vratislav spolu s ostatními strávil půl roku na galejích a poté byli uvrženi do nejhoršího tureckého vězení v Černé věži pevnosti Anadolu, které se přezdívalo „hrob živých“. Propuštěni byli až s nástupem nového sultána Mehmeda III. Václav Vratislav se v roce 1595 vrátil domů a roku 1599, jako 23letý, s odstupem shrnul své zážitky z cesty i zajetí ve svém vzpomínkovém rukopise. Oženil se s Ludmilou Annou Ježovskou z Lub , jež mu dala šest synů a dvě dcery a věnem přinesla Starý Knín. Později s...
Více od autora
Václav Vondra (4)
Narozen 12. 1. 1929 v Českých Budějovicích, zemřel 2. 12. 2006 tamtéž. Mgr. učitel dějepisu, zeměpisu a občanské nauky, historik, zaměřil se na dějiny jihočeského průmyslu a období nacistické okupace a osvobozování jižních Čech. Rozsáhlá publikační činnost v krajových periodikách.
Více od autora
Václav Vilikovský (5)
Narozen 24.4.1878 v Semechnicích u Opočna, zemřel 12.7.1956 v Praze. Ing., Dr.techn., profesor zemědělské technologie, práce z oboru.
Více od autora
Václav Velísek (1)
Narozen 21.3.1936 v Hustopeči u Brna. RNDr., geobotanik, stati z oboru.
Více od autora
Václav Tureček (1)
Autor se zaměřením na chov domácích zvířat zvláště pak holubů.Častý přispěvatel časopisu Chovatel.
Více od autora
Václav Tomek (5)
Narozen 4. 11. 1942 v Táboře, zemřel 1. 7. 2022. Historik, filozof se zaměřením na evropský anarchismus a filozofii přelomu 19. a 20. století, básník.
Více od autora
Václav Štěpánek (5)
Narozen 31. 7.1959 v Brně, doc., PhDr., Ph.D., slavista, balkanista, historik, redaktor časopisu Věda a život , redaktor Lidové demokracie , šéfredaktor časopisu Veronica , lektor českého jazyka na Katedře slavistiky Filologické fakulty Bělehradské univerzity , vysokoškolský učitel Ústavu slavistiky FFMU; specializuje se na dějiny jihoslovanských literatur, historii jihoslovanských národů, regionální dějiny jižní Moravy, krajinnou ekologii; syn biskupa a patriarchy Církve československé husitské Vratislava Štěpánka .
Více od autora