Všichni Autoři a témata

Gerd Ludwig (4)

Gerd Ludwig je současný německý novinářský fotograf. Studoval německou literaturu, politické vědy a tělesnou výchovy na univerzitě v Marburgu, ale přerušil studium cestou do Skandinávie a Severní Ameriky, kde pracoval jako zedník, námořník, zahradník a umývač nádobí. Později se opět vrátil do Německa a vystudoval fotografii u profesora Otto Steinerta na Folkwangschule v Essenu. Spoluzaložil agenturu VISUM. V roce 1975 se přestěhoval do Hamburku a začal pracovat pro Geo, Stern, Spiegel, Zeit-Magazin, Time a Life, a zakázky reklamních kampaní. V devadesátých letech podepsal smlouvu jako fotograf pro National Geographic se zaměřením na společenské změny v Německu a východní Evropě. Tato práce vyvrcholila publikaci jeho knihy Broken Empire: After the Fall of the USSR , desetiletá retrospektiva vydaná společností National Geographic. Spolupracuje s moskevským festivalem Interfoto, vystavuje v galeriích a na festivalech jako je Perpignan Visa pour L’Image, získal řadu fotografických ocenění, včetně IPA z roku 2006 Lucie Award pro fotografa roku. V současné době žije a pracuje pracuje v Los Angeles. Fotografoval ve více než 70 zemích po celém světě, pořádá přednášky na univerzitách a fotografické workshopy po celém světě, pracuje pro National Geographic a v reklamě.

Gerald G Jampolsky (6)

Gerald G. Jampolsky, MD je absolventem Stanfordské lékařské fakulty a bývalý člen fakulty na University California School Medicine v San Franciscu, kde zastával a zastává stáže v dětské psychiatrii AAT Langley Porter neuropsychiatrický ústavu. Je mezinárodně uznávaná autoritou v oblasti psychiatrie, zdravotnictví, obchodu a vzdělávání. V roce 1975 se s několika přáteli založil původní Centrum pro léčení postojů v Tiburonu v Kalifornii, kde se děti i dospělí s nemocemi život ohrožujících najdou klid k trensformaci pro sebe a jejich rodiny. Založil projekt "Děti jako učitelé míru" , který byl v roce 1982 nově rozšířena mezinárodně. V roce 1987 on a jeho žena Diane Cirinciono založili AIDS linku pro děti v Tiburonu. V současné době existuje přes 130 nezávislých Centra pro léčení postojů v 24 zemích, které patří do jejich komunity. Doktor Jampolsky je ženatý s psychoterapeuta a autorkou Diane Cirincione a spolu přednášejí ve Spojených státech i v zahraničí -psychologii, psychiatrii, duševní a fyzické zdraví, sílu našich postojů, životních mezníků, mezilidské vztahy, zdraví, vzdělávání a podnikání, jež ovlivňují jak naše osobní a profesní život. Nazývají své učení "Praktická spiritualita". Psychiatr, který působil na University v California Medical Center v San Francisco. Člen Asociace amerických psychiatrů. Vydal mnoho úspěšných knih a byl znám americkým televizním divákům z televizní obrazovky.

Georgia Pritchett (6)

Britská televizní scenáristka a autorka dětských knih.

Geoff Love & His Orchestra (7)

Geoff Love & His Orchestra byl populární easy listeningový soubor, který vedl britský hudebník Geoff Love . Love se narodil v Todmordenu v hrabství West Riding of Yorkshire a svou kariéru zahájil jako trombonista hrající v různých tanečních kapelách. Později se stal aranžérem a dirigentem a spolupracoval s největšími osobnostmi hudebního průmyslu. V padesátých a šedesátých letech 20. století si získal uznání díky spolupráci s vydavatelstvím EMI Columbia, kde aranžoval a dirigoval alba pro řadu umělců.

Gennadij Michajlovič Cyferov (5)

Ruský spisovatel, autor knih pro děti.

Gene Stratton-Porter (6)

Gene Stratton-Porter , narozena jako Geneva Grace Stratton, byla americká autorka, brzy přírodovědkyně, fotografka přírody. Svého postavení a příjmů užila jako dobře známý autor k podpoře zachování a Limberlostské bažiny a dalších mokřadů ve státě Indiana. Napsala několik nejprodávanějších románů a dobře přijímané sloupce v národních časopisech, jako je například McCall's. Její díla byla přeložena do několika jazyků, včetně Braillova písma a Stratton-Porter byl odhalování, že mela 50 milionů čtenářů po celém světě. Její román, Dívka z Limberlost , byl čtyřikrát zfilmován.

Gaston Rébuffat (3)

Gaston Rébuffat byl francouzský horolezec a horský vůdce, ale také režisér, fotograf a spisovatel. Protože pocházel z Marseille, lézt začínal nejprve na skalách v Calanques, na první „pořádný kopec“ se dostal v roce 1938 – Barre des Ecrins . V roce 1941 nastoupil u „Jeunesse et Montagne“ , absolvoval velké množství alpských výstupů . Následující rok se stal horským vůdcem a roku 1944 instruktorem horolezectví. Ve stejném roce byla založena „École Nationale d’Alpinisme“, kde byl Rébuffat přijat jako učitel. Po přestávce zaviněné válkou opět školil ve znovuotevřené „École Militaire de Haute Montagne“. V roce 1945 společně s Eduardem Frendo jako druzí přelézlií Walkerův pilíř na Grandes Jorasses , o dva roky později se skupinou frekventantů přelezli Centrální pilíř. Později se přestal živit jako instruktor a stal se samostatným horským vůdcem. O horách a výstupech na ně psal články, knihy a natáčel filmy. V roce 1947 se oženil s Francoise Darde, měl s ní dvě dcery a syna. V roce 1950 se zúčastnil expedice na Annapúrnu. Maurice Herzog a Louis Lachenal tehdy jako první lidé stáli na vrcholu osmitisícovky. Během sestupu udělali chybu a silně omrzli, Rébuffat a Lionel Terray jim pomáhali z posledního tábora zpět do údolí. Okolo roku 1975 se u něj objevila rakovina, bojoval s ní, stále lezl, dělal i prvovýstupy, publikoval a v roce 1984 dostal Řád čestné legie. Následujícího roku zemřel. Ve fotografii i filmu ukazuje lidem krásu horolezectví, kdy horolezec v horách přestává být pouze měřítkem k velikosti horských scenérií. Touto jeho nejznámější inscenací je fotografie, ve které stojí s lanem v ruce na skalní jehle, ta patří také mezi několik předmětů, které NASA vyslala do vesmíru uvnitř sondy, jako poselství lidstva. Nejen v České republice je nejznámější jeho kniha Hvězdy a bouře (Etoiles et tempêtes...

Gašpar Vanek (6)

Slovenský zemědělský inženýr. Autor publikací v oboru vinohradnictví a vinařství.

Gary A Edwards (6)

Americký hudebník a klaun, autor publikací o kulturních pořadech pro děti ve zdravotnických zařízeních.

Galt MacDermot (7)

Galt MacDermot byl kanadský hudební skladatel, klavírista a scénárista, známý především díky své práci na muzikálovém hitu "Hair". MacDermot se narodil 18. prosince 1928 v Montrealu v Quebecu, bakalářský titul získal na univerzitě v Kapském Městě v Jihoafrické republice a později studoval na Mannes School of Music v New Yorku. Jeho nejslavnější dílo "Hair: The American Tribal Love-Rock Musical", které zkomponoval na konci 60. let, bylo průkopnickým dílem odrážejícím tehdejší kontrakulturu. Začlenění rockové hudby do broadwayského rámce bylo novátorské a pomohlo zahájit novou éru hudebního divadla. "Vlasy zaznamenaly obrovský úspěch a dočkaly se mnoha inscenací po celém světě i soundtrackového alba oceněného cenou Grammy.

Gale Anne Hurd (2)

Americká filmová producentka.

Gabriela Kliková (6)

Autorka prací z oboru zahradnictví a agronomie.

Gabriela Beňačková (7)

Gabriela Beňačková je proslulá slovenská sopranistka, která se proslavila v operních rolích širokého repertoáru. Narodila se 25. března 1947 v Bratislavě a prosadila se jako jedna z předních operních pěvkyň své generace, zejména díky interpretaci děl českých skladatelů, jako jsou Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Hlas Beňačkové je obdivován pro svou čistotu, sílu a emocionální hloubku, které jí vynesly uznání kritiky na koncertních pódiích i v operních domech po celém světě.

Gabriel Laub (5)

Gabriel Laub byl česko-polský esejista a aforista židovského původu. Narodil se v Polsku, vyrůstal v Krakově. Po německé invazi do Polska odešel s rodiči, kvůli židovskému původu, do SSSR. Od roku 1948 byl občanem Československa, kde vystudoval žurnalistiku a pracoval jako redaktor. Po okupaci Československa v srpnu 1968 emigroval do Německa.

Gabriel Filcík (6)

Gabriel Filcík je český akademický malíř a ilustrátor. Mezi roky 1960 a 1964 studoval pražskou Střední uměleckoprůmyslovou školu, kde byl jeho učitelem Viktor Fixl, a následně v letech 1965 až 1971 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na níž ho vedl František Muzika. Věnuje se ilustracím knih pro děti. Vedle toho se účastní také besed se čtenáři. Svým jménem ale také zaštiťuje dětské výtvarné soutěže.

Fritz Terofal (3)

Studoval na mnichovské univerzitě přírodní vědy se zaměřením na zoologii. Od roku 1960 pracuje ve Státních zoologických sbírkách v Mnichově, kde se podílel na obnovení sbírek kolekcí ryb zničených za 2. světové války. Od roku 1980 je hlavním konzervátorem a vedoucím oddělení obratlovců. Publikoval velký počet vědeckých prací a německy mluvící veřejnosti je znám především díky populárně vědeckým knihám a zpracováním odborných prací.

Fritz Geiger (1)

Lékař, zdravotní rada, autor prací z oblasti fytoterapie.

Friedrich Katz (1)

C. Friedrich Katz je rakouský antropolog a historik specializující se na dějiny Latinské Ameriky v 19. a 20. století. Narodil se v židovské rodině, která před nacistickými persekucemi uprchla do zahraničí a přes Francii a Spojené státy se nakonec usadila v Mexiku, dokončil základní vzdělání a na národní škole antropologie a historie v bakalářském studiu, které ukončil v USA. Toto studium ukončil doktorátem na vídeňské univerzitě v roce 1954 a přestěhoval se do Německa, kde v roce 1962 na Humboldtově univerzitě v Berlíně dosáhl habilitace a až do roku 1970 zde vyučoval. Jako hostující univerzitní profesor působil v Mexiku na univerzitě, později na texaské univerzitě v Austinu. V roce 1971 nastupuje jako profesor dějin Latinské Ameriky na univerzitě v Chicagu, kde jeho vědecká kariéra strmě stoupá a je uznáván jako jeden z nejvýznamnějších historiků moderních mexických dějin, podílí se na organizování celé řady mezinárodních konferencí k problematice mexických dějin, na budování dvoustranných vztahů jak mezi vědci, tak i politiky Mexika a USA. Jako uznání jeho zásluh je v roce 2004 při návštěvě mexického prezidenta na chicagské univerzitě jeho jménem pojmenováno Centrum mexické historie Friedricha Katze. Svoji původní specializaci rozšiřuje i na starší období dějin Mexika a na celou Latinskou Ameriku. Získává řadu ocenění za svou publikační činnost v roce 1999 obdržel cenu Bolton Americké historické asociace za nejlepší anglicky psanou knihu o historii Latinské Ameriky, vládou Mexika byl poctěn Řádem aztéckého orla. V roce 2000 získává další dvě ocenění za knihu Život a doba Pancho Villy. Na jeho 80. narozeniny byly uspořádány na jeho počest dvě univerzitní kolokvia na University of Chicago a El Colegio de México. Jeho stěžejním dílem zůstává kniha Vorkolumbische Kulturen , i když publikoval i další knihy zabývající se...

Frederick E Smith (5)

Franz Specht (9)

Německý autor jazykových příruček a kriminálních příběhů, které slouží jako doplněk výuky němčiny.

Franz Carl Weiskopf (8)

Franz Carl Weiskopf , byl pražský především německy píšící spisovatel, prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy. Pocházel z jazykově i národnostně smíšené rodiny. Otec Josef byl Čech a Žid, zaměstnaný jako bankovní úředník, matka Friderike, rozená Feigl, byla Němka Studoval germanistiku a historii na Univerzitě Karlově, studium ukončil titulem Dr. phil. Roku 1921 se stal jedním z prvních členů Komunistické strany Československa. Aktivně vystupoval na kulturních a společenských akcích jako prostředník mezi skupinami německojazyčnou a českou. K jeho zájmům patřila německá a ruská literatura a její tvůrci v exilu, zajímal se rovněž o americkou a čínskou literaturou. V letech 1928 až 1933 žil a pracoval jako novinář a spisovatel na volné noze v Berlíně, odkud uprchl před Hitlerem. V letech 1933 až 1938 žil opět v Praze. V posledních letech první republiky redigoval Svět v obrazech, který spoluzakládal, a také protinacistický Volks-Illustrierte. Koncem r. 1938 emigroval do Paříže a v r. 1940 se mu podařilo odcestovat USA a usadit se v New Yorku, kde se živil především politickou publicistickou a psaním protifašistické literatury. Od února 1947 pracoval jako tiskový rada na čs. generálním konzulátu v New Yorku a krátce po komunistickém převratu v ČSR 1948 byl jmenován novým vyslaneckým radou na ambasádě ve Washingtonu. V prosinci téhož roku byl vybrán na funkci vyslance ve Švédsku a od května 1949 působil v této funkci ve Stockholmu. Ale už od ledna 1950 do března 1952 působil jako první velvyslanec v Čínské lidové republice. Brzy po svém odvolání z Pekingu mu byla udělena „bezplatná dovolená“ a v r. 1953 se vystěhoval do NDR.

František Xaver Jiřík (5)

František Xaver Jiřík byl český historik umění, publicista a ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Narodil se v rodině Josefa Jiříka, kováře v Třebejicích a jeho manželky Marie, rozené Houdkové. František X. Jiřík maturoval na gymnasiu v Jindřichově Hradci a před rokem 1889 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Emanuela Krescense Lišky a Otakara Hostinského. Vystudoval dějiny umění a filozofie dějin umění na pražské Karlo Ferdinandově Univerzitě a estetiku u Otakara Hostinského a získal zde roku 1894 doktorát filozofie. Kromě toho studoval malířství na vídeňské Akademii. Od roku 1897 byl asistentem a od roku 1915 do roku 1933 ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho asistentem byl Josef Pečírka, adjunktem muzea byl Zdeněk Wirth. Krátce rovněž vyučoval dějiny umění jako externista na Uměleckoprůmyslové škole . Publikoval v časopisech Květy, Rozhledy a Umění, v letech 1904-08 redigoval časopis Dílo, 1908-11 byl autorem výtvarné rubriky v Národní Politice. Od roku 1895 se podílel na tvorbě hesel Ottova slovníku naučného. Spolupracoval s JUV a byl aktivním členem Kruhu pro pěstování dějin umění. Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 79 let. Dne 1. října 1894 se na Královských Vinohradech oženil se Zuzanou Hájkovou . Manželé Jiříkovi žili na Královských Vinohradech, měli syna a dceru. Jiříkovo uměleckohistorické bádání je publikováno v řadě časopiseckých článků z let 1895 – 1914. Byl generačním druhem Karla Chytila a Karla Boromejského Mádla a podobně jako oni se musel vyrovnat s nástupem modernismu. Ve svých studiích o dějinách malířství 19. století se vymezil proti starším teoriím o determinaci rasou, prostředím a dobou a zdůraznil úlohu silného lidského individua pro rozvoj nové epochy umění. Podrobně se zabýval Rubenovou malířskou školou na pražské Akademii, japonskými vlivy na evropské umění nebo malíři Josefem Navrátilem, Josefem Mánesem, Karl...

František Tvrz (5)

Český fotograf známý především svými fotografiemi nerostů.

František Starý (5)

Narozen 25. 7. 1925 v Horažďovicích, zemřel 29. 12. 2017. RNDr., PhMr., CSc., výzkumný vědecký pracovník; farmaceut, botanik, věnoval se farmaceutické botanice: pracoval ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv; byl též členem redakční rady časopisu Živa.

František Šimek (5)

Narozen 13.9.1882 v Ostrolově Újezdě u Trocnova, zemřel 1.7.1974 v Praze. PhDr., středoškolský profesor češtiny, latiny a řečtiny, redaktor, práce z oboru jazykovědy a literatury, editor staré české literatury.

František Rusinský (7)

Narozen 1.3.1881 v Dolních Životicích, zemřel 22.1.1923 v Moravské Ostravě. Středoškolský profesor, romanista, práce z oboru.

František Robert Kraus (7)

František Robert Kraus, hebrejským jménem גדעון בן יצחק קראוס Gideon ben Jicchak , byl československý spisovatel a novinář, člen protinacistického odboje a přeživší holokaust. Patřil do tzv. Pražského kruhu spisovatelů. Působil v ČTK, Prager Tagblatt, Prager Presse, Tribuně, v Českém rozhlase zakládal krátkovlnné vysílání a byl prvorepublikovým zahraničním zpravodajem v českém, německém, francouzském a anglickém jazyce. Během holokaustu byl vězněn v terezínském ghettu, přežil koncentrační tábory Auschwitz, Gleiwitz a Blechhammer a podařilo se mu uprchnout z pochodu smrti. Jeho knížka Plyn, plyn…, pak oheň, vydaná v září 1945 byla jedním ze zcela prvních literárně zpracovaných svědectví o holocaustu nejen v Československu, ale na světě vůbec. Z politických a antisemitských pohnutek komunistického režimu byla Krausova díla až do roku 1989 zakazována a cenzurována. Ačkoliv jeden z jeho žáků, Arnošt Lustig, jej považoval za spisovatele světového významu a přirovnával jeho tvorbu k Jacku Londonovi, E. E. Kischovi či Primo Levimu, a jeho dílo vyučoval na zahraničních univerzitách, zůstává zatím osobnost a dílo F. R. Krause u nás i ve světě na okraji zájmu. Po válce byl aktivním členem pražské židovské obce, jako spisovatel pravidelně přispíval každý měsíc do Věstníku ŽNO. Byl také jedním z prvních, kdo se aktivně podílel na obnovení minjanu Staronové synagogy okamžitě po osvobození v květnu 1945. Narodil se v pražském Josefově v česko-židovské rodině krejčovského mistra a majitele módního salónu, Roberta Krause a ženy v domácnosti, Matyldy Krausové, rozené Kollmannové. Jeho strýcem byl doktor Mořic Bloch , tiskový poradce jak císaře Františka Josefa I., tak i později T. G. Masaryka, autor slavného manifestu Mým národům. Doma a s kamarády se mluvilo česky, ale ve škole německy, takže Kraus byl zcela bilingvní. O svém dětství kdysi napsal, že je prožil na asanačních pláckách a zbořeništích Židovského mě...

František Remta (4)

Narozen 31.3.1914. Dr. ing., DrSc., profesor na katedře ekonomiky dopravy a spojů Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce v oboru.

František Peterka (6)

Od mládí rád sportoval a chtěl se stát učitelem tělocviku, vzpěračem a olympionikem. Po absolutoriu obchodní školy studoval herectví na Pražské konzervatoři. Po jejím dokončení pracoval jako úředník v pojišťovně a stále toužil po tom stát se úspěšným vzpěračem. Shodou příznivých náhod však získal své první divadelní angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde nakonec zakotvil na delší dobu. Další jeho hereckou štací se stalo Divadlo F. X. Šaldy v Liberci. Jedná se o herce s výrazným komediální talentem, který v českém filmu debutoval ve snímku Černý prapor z roku 1958, další hlavní roli si zahrál v nepříliš známém a úspěšném snímku Chlap jako hora z roku 1960. Mezi jeho nejznámější filmové role patří série komedií Zítra to roztočíme, drahoušku…!, kde hrál manžela Ivy Janžurové, dále i na něj navazující snímky Co je doma, to se počítá, pánové a Příště budeme chytřejší, staroušku!, kde hrál po boku Karla Augusty a Heleny Růžičkové . Zaujaly i některé jeho repliky z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!, kde ztvárnil trenéra juda Tulpacha. Hrál také v televizním seriálu Arabela , kde vytvořil postavu českého Fantomase. Výrazná byla jeho postava Krakonoše v hrané večerníčkové sérii Krkonošské pohádky, kde vystupoval společně s Iljou Prachařem, Jaroslavem Satoranským, Zdeňkem Řehořem a Hanou Maciuchovou. V roce 2001 ve věku 79 let utrpěl velmi vážný úraz, když ho srazil automobil. Po sérii několika desítek operací a třech letech pobytu v liberecké nemocnici jeho sportem trénované tělo přežilo i tuto osobní tragédii.

František Pauk (8)

Doc. RNDr. František Pauk, CSc. Narozen 24.1.1905 v Jablonném nad Orlicí, zemřel 1.11.1985 v Praze. Český geolog, docent mineralogie a petrografie na pedagogické fakultě.

František Novotný (5)

Narozen 13. 6. 1925 v Českých Budějovicích, zemřel 28. 9. 2016 v Terezíně. Prof., MUDr., DrSc., dermatovenerolog, práce z oboru kožního lékařství a psoriáze.

František Moravec (8)

Lou Fanánek Hagen, vlastním jménem František Moravec , je stavební inženýr, hudební skladatel, zpěvák a frontman skupiny Tři sestry. Vystudoval gymnázium, stavební fakultu ČVUT a mezioborově studoval i žurnalistiku na UK. Od roku 1985 je zpěvákem a frontmanem skupiny Tři sestry, po revoluci začal skládat písničky pro Těžkej Pokondr, Lucii Bílou, Maxim Turbulenc a písničky pro seriál Šmoulové. V roce 2003 se podílel na složení libreta pro muzikál Kleopatra, spolupracoval i na muzikálu Princezna Zmrzlina.

František Kavan (6)

František Kaván byl významný český malíř-krajinář, básník a překladatel z ruštiny. Studoval na pražské Akademii v krajinářském ateliéru u Julia Mařáka. V roce 1900 získal diplom a zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži za obraz Podmrak, který vytvořil roku 1894 ve své rodné vsi. František Kaván se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě , dnes součást Víchové nad Jizerou, do chudé rodiny chalupníka Davida Kavána a dcery chalupníka Anny rozené Kubátové. František měl dva mladší sourozence, Marii a Jana. Rodina byla hluboce věřící, předpokládá se, že patřili k jednotě bratrské, protože to bylo v regionu dosti běžné. Podle zápisu o křtu v katolické matrice narozených jsou ovšem oba Kavánovi rodiče zapsáni jako katolíci. Školu navštěvoval v Křížlicích a teprve až od svých čtrnácti gymnázium v Hradci Králové, kde ho učil i klasický filolog Jan Červenka. V Hradci se poprvé seznámil s díly Antonína Chittussiho a Julia Mařáka, sám začal tvořit první malby . Kvůli své první lásce Ludmile začal psát také první básně. Rodiče sice chtěli mít nejprve z Františka kněze, ale ten se po maturitě v roce 1889 rozhodl pro studium malířství, k čemuž nakonec rodiče svolili, když ho v tom podporoval i Mařák poté, co viděl jeho obrazy. Doba, kdy se Kaván dostal do Prahy na Akademii výtvarných umění, byla v akademii pod Mařákovým vedením poznamenána velkými změnami, kdy se Mařák snažil přiblížit úrovni světových akademií. Byl také posílen profesorský sbor, objevili se zde malíři Maxmilián Pirner, Václav Brožík a Vojtěch Hynais. V celém českém umění se výrazně prosadil realismus, který je spojen například s silným fenoménem sporu o rukopisy, nebo výzdoba rekonstruovaného Národního divadla. V krajinářství se prosadil výše zmíněný Antonín Chittussi, o kterém pochvalně psal kritik Karel Borom...

František Kárník (5)

Narozen 2.12.1897 v Nepoměřicích u Kutné Hory, zemřel 31.10.1961 v Kutné Hoře. Učitel, literatura pro děti a mládež.

František Karel Hejda (9)

Narozen 23.4.1865 v Mladé Boleslavi, zemřel 18.1.1919 v Praze. Novinář, , autor drobných próz převážně humoristického charakteru, hudební kritik, dramatik, překladatel divadelních her z francouzštiny a němčiny.

František Janeček (8)

Narozen 23.1.1878 v Klášteře nad Dědinou, zemřel 4.6.1941 v Praze. Dr. ing., Dr.techn.h.c., ředitel strojírenských továren, práce o zbraních a o motocyklech.

František Hýbl (8)

František Hýbl je český regionální historik, komeniolog, muzeolog a také bývalý ředitel Muzea Komenského v Přerově. František Hýbl vystudoval Pedagogický institut a Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, posléze se věnoval vyučování českého jazyka a dějepisu. Následně působil od srpna 1992 do konce prosince 2008, kdy odešel do důchodu, jako ředitel Muzea Komenského v Přerově. Jako historik se zaobírá ve své odborné činnosti především tématem zabití Karpatských Němců na švédských šancích v roce 1945, za což mu byl dokonce v roce 2017 propůjčen Kříž za zásluhy se stuhou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo. Je autorem řady historických děl např. Krvavá noc na Švédských šancích . Dle Souborného katalogu NK ČR je dr. František Hýbl k lednu roku 2018 autorem těchto uvedených publikací:

František Horák (5)

Narozen 21. 9. 1870 v Pivíně na Hané, zemřel 23. 11. 1935. Katolický kněz, moravský zemský poslanec a kulturní pracovník, autor článků v křesťanských časopisech.

František Doležal (6)

František Doležal byl malíř, grafik, typograf, kurátor, básník, dramatik, výtvarný kritik a publicista. Byl zakladatelem a předsedou výstavní komise prestižní Galerie Vincence Kramáře. František Doležal pochází z rodiny zámeckého kastelána Rudolfa Doležala a jeho ženy Anny, rozené Brunové. Otce si vážil pro jeho kulturní rozhled, vášeň pro literaturu a vlastenectví a poutal ho k němu silný citový vztah. Během dospívání ho ovlivnil zámecký lékař a literát dr. František Albert a sběratel výtvarného umění a překladatel sovětské literatury prof. Josef Píč. V letech 1921-1928 absolvoval reálné gymnázium v Kostelci nad Orlicí. Během studií se seznámil s malířem Stanislavem Odvárkem a s Lumírem Čivrným. Malbu studoval soukromě u Antonína Hudečka . Po maturitě nemohl ze sociálních důvodů pokračovat ve studiích. Byl zaměstnán na Zemském finančním ředitelství jako úředník v Holicích a psal a kreslil pro místní tisk. V letech 1932-1934 absolvoval vojenskou službu a důstojnickou školu v Kladně, Olomouci a Praze. Od roku 1934 se natrvalo usadil v Praze a spolupracoval jako autor článků i kreslíř s Melantrichem a Tvorbou a překládal a psal eseje pro levicové Haló-noviny. Stýkal se s J. Hořejším, K. Konrádem, E.A. Longenem a E.F. Burianem. Roku 1935 působil jako propagační grafik Kupkova divadla mladých v Praze a po zániku divadla začal spolupracovat s divadlem E.F. Buriana. Roku 1936 se chtěl jako dobrovolník zapojit do občanské války ve Španělsku, ale byl varován před policejní šťárou na nádraží a do Španělska neodjel. S Josefeme Michalcem v Kostelci nad Orlicí tiskl a rozvážel protifašistické letáky. Roku 1937 měl svou první výstavu surrealistických kreseb a koláží v Salonu na chodbě ve foyeru divadla E. F. Buriana v Mozarteu. Roku 1938 se oženil s Naděždou Vítků. V roce 1943 se narodil syn Herbert. V letech 1935-1946 byl externím spolupracovníkem N...

František Chmelař (5)

Narozen 17.4.1891 v Podolí u Přerova, zemřel 15.12.1971 v Brně. Ing.agr. Dr.techn., profesor rostlinné produkce, práce z oboru.

František Cáb (9)

František Bednařík (3)

Narozen 24.9.1892 v Kosoříně u Vysokého Mýta, zemřel 5.3.1944 v Praze. Legionář, archivář, redaktor časopisů, historické práce.

Frank A Boston (6)

Frank A. Boston je pseudonym, pod kterým publikuje Antonín Šrámek a Karel Schulz

Francisco de Quevedo (2)

Francisco Gómez de Quevedo y Villegas byl španělský spisovatel. Počátek 17. století, kdy Francisco de Quevedo tvoří je obdobím mocenského úpadku "Říše, nad níž slunce nezapadá". V literatuře se tento úpadek ovšem neprojeví okamžitě, naopak objevuje se řada autorů světového významu a mluví se oprávněně o Zlatém století . V literatuře spolu soupeří dva styly kulteranismus a konceptismus. Prvý se vyznačuje kultivovaností a vzdělaneckostí, hojně je protkáván latinskými termíny. Konceptismus si více cení hříčky, vtipu a originálního nápadu. Quevedo je tradičně řazen mezi konceptisty, ale v jeho díle je patrné i již nadcházející baroko. Quevedo pochází ze starobylé španělské šlechtické rodiny od Burgosu, jeho otec Pedro Gómez de Quevedo byl sekretářem různých členů královské rodiny a také jeho matka María de Santibañez pracovala u dvora. Studoval na jezuitském gymnáziu v Madridu, posléze na univerzitách v Alcalá de Henares a Valladolidu. Byl neuvěřitelně nadaný a již v mládí dosáhl mnohých úspěchů akademických i literárních. Vede poněkud nevázaný a prostopášný život. Od roku 1601 žije u dvora, stává se diplomatem a zamotává se do různých politických dobrodružství na Sicílii a v Benátkách. Dosahuje i různých hodností u dvora. Dvůr je mu střídavě nakloněn a nebo jej odmítá, Quevedo totiž rád říká to, co si opravdu myslí a kritizuje ty, kteří kritizovaní být nechtějí. Nakonec je za kritiku samotného krále uvržen do žaláře, poté je sice propuštěn, ale jeho zdraví je již podlomeno a Quevedo brzy umírá. Nejproslulejším Quevedovým dílem je Život rošťáka , typický pikareskní román. Termín pikareskní román pochází ze španělského pícaro, což je rošťák a podvodníček, postrádající jakýchkoliv mravních zásad, a kterému jsme přesto nakloněni a přejeme si, aby nebyl polapen a za své poklesky po...

Fiorella Minervino (2)

Italská historička umění, práce z oboru.

Fiona Macdonald (6)

Anglická historička, autorka knih o historii pro děti.

Filip Milinovský (8)

Narodil se 24. 4. 1886 v Bohdašíně u Náchoda. Malíř, grafik a profesor státní průmyslové školy v Praze. Studoval na ČVUT v Praze, École des Arts et Métiers v Paříži soukromě u K. Liebschera. Maluje krajiny městská zákoutí i žánry. Byl na cestách v Tatrách a v Paříži. Odtud jsou jeho krajiny z Tater a plesa, pařížská zákoutí aj. Účastnil se výstav S. V. U. Mánes v Praze.

Ferdinand Seibt (6)

Ferdinand Seibt byl německý historik, který se zabýval především středoevropskými středověkými dějinami a také česko-německými vztahy. Studoval na gymnáziu v Litoměřicích. Studia nedokončil, protože na podzim roku 1944 musel narukovat do Wehrmachtu. Po skončení druhé světové války byl spolu se svou matkou a sourozenci odsunut z Československa. Maturitu tak mohl složit až v roce 1946 v Delitzsch. Ve studiu pokračoval na univerzitě v Mnichově . Studium zakončil obhajobou disertace Die Schrift „De nugis curialium“. Studien zum Weltbild und zur geistigen Persönlichkeit des Magister Walter Map. Po studiu na vysoké škole učil deset let na středních školách. V roce 1964 se habilitoval pro období středověkých a novověkých dějin prací o husitské revoluci . V roce 1969 se stal profesorem na univerzitě v Bochumi. Postupně se Ferdinand Seibt stal díky svým pracím o českých středověkých dějinách, zejména o husitské revoluci a o Karlu IV., jedním z nejrenomovanějších historiků-bohemistů. Od roku 1980 vedl Collegium Carolinum, badatelské centrum zaměřené na zkoumání kultury a dějin českých zemí. V mnoha knihách a v dlouhé řadě studií a článků se Ferdinand Seibt zabýval vývojem českých zemí v průběhu mnoha staletí až do současnost, a také soužitím Čechů a Němců na společné půdě.

Ferdinand Pujman (7)

Ferdinand Pujman byl český stavební inženýr, profesor konzervatoře, dramaturg a režisér opery Národního divadla v Praze a estetik. Narodil se jako syn venkovského řídícího ve vesničce Nížkov u Přibyslavi. Od malinka měl vřelý vztah k hudbě, hrál na klavír i varhany. Přesto splnil přání svého otce a vystudoval stavební inženýrství. V Praze pak měl i soukromou stavební praxi. Již při studiích na technice navštěvoval kromě zpěvu a klavíru přednášky z dějin hudby na Filosofické fakultě UK. Svou dráhu operního režiséra zahájil v roce 1920 ve Státním divadle v Brně a o rok později hostoval v Národním divadle v Praze. V roce 1926 pak nastoupil po praktické a důkladné teoretické průpravě jako operní režisér na plný úvazek. V červnu 1945 byl jmenován dramaturgem opery, v roce 1947 vrchním režisérem. V Národním divadle působil až do ledna 1950 a pak znovu v letech 1956 až 1959. V ND spolupracoval úzce s Otakarem Ostrčilem a podílel se umělecky na jeho cyklech Dvořákových, Fibichových a Foersterových oper. V operní režii uplatňoval novátorské přístupy, ovlivněné jak technickým vzděláním, tak důkladnou znalostí filozofie, estetiky a náboženské liturgie. Jeho režie vzbudily takový ohlas, že se dokonce jeho inscenace Prodané nevěsty z roku 1923 stala předmětem jednání parlamentu. Za svoji éru režíroval téměř sto oper, což dovolovalo dramaturgickou pestrost od evropského baroka až po současné domácí i světové novinky. Řadu inscenací nastudoval i v zahraničí . Byl vyznamenán lotyšským a estonským řádem a stal se čestným členem divadla Estonia v Tallinnu. Kromě režírování oper se věnoval také baletu, psal příspěvky do odborných časopisů a sborníků, vystupoval i v zahraničí. Významná byla i jeho činnost pedagogická. V roce 1921 začal vyučovat na Konzervatoři v Praze mimiku a operní režii, od roku 1946 pak na AMU, kde byl od roku 1946 pověřeným profesorem a v letech 1949 až 1959 řád...

Felix Kumpf (4)

Učebnice pro strojnické školy.

Fannie Flagg (2)

Americká spisovatelka, filmová herečka, scenáristka a producentka.

Fabio Pittorru (5)

Režisér, scenárista a spisovatel ze Sardinie . V roce 1974 získal cenu Gran Premio Città di Cattolica Yellow za román Violenza a Roma, který byl také zfilmován.

Ewald Murrer (8)

Ewald Murrer je pseudonym českého básníka Michala Wernische, syna básníka a překladatele Ivana Wernische a výtvarnice Heleny Wernischové. Ewald Murrer byl v první polovině devadesátých let šéfredaktorem literárního časopisu Iniciály, poté působil v rozhlasové stanici Echo. V roce 1995 pracoval v agentuře Polymnia, později v letech 1996 až 1997 jako kreativní ředitel v reklamní agentuře Inverze. Koncem 90. let byl vedoucím redaktorem magazínu Pátek Lidových novin a později Magazínu Dnes. Později byl také šéfredaktorem časopisů Quo či Můj dům. Ewald Murrer má dvě dcery – Nelly , Rosalii a dva syny – Kryštofa a Matěje . Žije s družkou Ereou Křížovou. Bratrem Ewalda Murrera je evangelický teolog Martin Wernisch. 1981 – Holub na střeše 1990 – Zápisník pana Pinkeho 1992 – Mlha za zdí 1992 – Vyznamenání za prohranou válku 1995 – Situace 1996 – Sny na konci noci 2007 – Nouzové zastavení času 2018 – Tma se mne dotýkala 2019 – Noční četba - kniha získala roku 2020 cenu Magnesia litera za poesii 2020 – Tajný sběrač levandule 2021 – Zprávy tajnou řečí Jeho texty byly publikovány také v řadě antologií, například Básně , Child of Europe , Daylight in Nightclub Inferno , Ryby katedrál , U nás ve sklepě , Dryák ředěný Vltavou , Máme kostru ve skříni . Časopisecky vychází Murrerova poezie po celém světě. Pražské anglofonní nakladate...

Evžen Tomeček (5)

Autor učebnic strojnické technologie.

Evžen Rošický (5)

Evžen Rošický vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1931 až 1941 závodil za SK Slavia Praha, reprezentoval též na LOH 1936 v Berlíně. Stal se mistrem Československa v běhu na 800 metrů , běhu na 400 metrů překážek , byl též členem mistrovských štafet v běhu na 4x100 m a 4x400 m . Rošického časy na 800 m a 400 m překážek byly ve své době československými rekordy. Jeho nejlepší osobní výkony představovaly na trati 800 m čas 1:54,6 z roku 1935 a na trati 400 m překážek čas 56,9 z roku 1939. V roce 1935 Rošický vstoupil do KSČ a stal se novinářem. Do Rudého práva a Haló novin přispíval sportovními články, psal také fejetony a povídky do Národní práce. Během 2. světové války se stal členem protifašistického odboje. Spolu s otcem Jaroslavem Rošickým spolupracoval s ilegální skupinou Kapitán Nemo . 18. června 1942 byli oba zatčeni, 25. června pak v Praze na Kobyliské střelnici popraveni.

Eva-Maria Dreyer (6)

Je bioložkou a žije se svou rodinou uprostřed přírody blízko Kielu. Jakou autorka a překladatelka pracovala na televizních filmech a knihách.

Eva Vychodilová (5)

Vystudovala žurnalistiku, mediální a mezinárodní studia na Karlově univerzitě v Praze. Jako novinářka a editorka spolupracovala s řadou tištěných a internetových médií, nyní pracuje pro neziskový sektor. Ve volném čase se věnuje psaní beletrie, vydala několik pohádek a novelu Nora. S manželem Ondřejem má tři děti.

Eva Talpová (6)

Eva Talpová Narozena v Brně, kde také žije a pracuje. Původně knihkupkyně, poté vystudovala bohemistiku a učí na střední škole český jazyk a literaturu. Publikovala v časopisech a sbornících, spolupracuje s deníkem Rovnost, kam přispívá hlavně fejetony. Svou tvorbu představila také v rozhlase a v řadě autorských čtení . Je členkou Obce spisovatelů. Psaní definuje jako jeden ze způsobů, jak vydržet tento svět.. Píše častěji o vnitřních světech než o tom vnějším. Více o ženách, ale nejen pro ně.

Eva Richtárová (5)

Ing., autorka jazykových slovníků a příruček, též autorka publikací o zdraví a zdravém životním stylu.

Eva Rémišová (9)

Narozena 3.2.1983. Knižní ilustrátorka.