Výpis všech autorů

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Josef Antonín Zentrich

Josef Antonín Zentrich . Odborník ve fytoterapii, publikace o léčivých rostlinách. Řadí se k našim předním znalcům bylin a odborníkům v oboru fytoterapie. Je autorem celé řady knih o léčivých rostlinách, mezi než patří např. publikace: Byliny v prevenci Bylinářská poradna, díl 1 - 5 Třetí cesta ke zdraví Liečivé rastliny Turca a je spoluautorem knih: Věčně zelené naděje Herbář léčivých rostlin, díl 1 - 7

Hana Zelinová

Hana Zelinová, též Hana Zelinová-Havlátová , byla slovenská spisovatelka a dramatička, autorka literatury pro děti a mládež. Narodila se v rodině dělníka a vzdělání získala ve Vrútkách, později pokračovala na učitelském ústavu v Bratislavě. Pracovala jako redaktorka v Košicích, kam se vrátila po válce a začala pracovat v nakladatelství Svojeť. V letech 1950 - 1954 pracovala v podniku Obnova v Bratislavě, později byla referentkou v Západoslovenských vodárnách a kanalizacích a v letech 1962 - 1970 působila jako redaktorka časopisu Zornička. V roce 1972 odešla do důchodu. V letech 1990 - 1992 byla poslankyní Slovenské národní rady za Demokratickou stranu. V roce 1979 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně, v roce 2001 jí bylo uděleno nejvyšší státní ocenění za celoživotní tvorbu - Pribinův kříž I. třídy. V jejím rodišti - ve Vrútkách - je po ní pojmenována městská knihovna a nachází se zde i její pamětní síň. Její literární začátky sahají do roku 1933, kdy začala uveřejňovat své první příspěvky v novinách a časopisech , ale také v rozhlasu. Prvního knižního vydání své tvorby se dočkala až v roce 1941. Svá díla psala pro masové čtenáře, přičemž využívala romantické náměty, příběh zobrazovala s náležitým dějovým spádem a nečekaným vyvrcholením, i když občas závěr vyzněl melodramaticky. V dětské literatuře byla upřena na problematiku 2. světové války, Slovenského národního povstání nebo se věnovala současným problémům. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hana Zelinová na slovenské Wikipedii.

Roger Zelazny

Roger Zelazny byl americký autor fantasy a science fiction literatury. Mezi jeho nejslavnější díla patří série Tajemný Amber. Jednalo se o jediné dítě Josephine Sweetové a Josepha Franka Zelazneho , jeho otec již v mládí emigroval z Polska a se svou ženou Josephine se seznámil v Chicagu. V letech 1955 — 1959 studoval na Western Reverse University v Clevelandu, kterou ukončil jako bakalář z angličtiny, poté vystudoval na Columbia University v New Yorku se specializací na alžbětinské drama, školu dokončil roku 1962 jako magistr. V letech 1962 – 1969 pracoval jako zaměstnanec zdravotní a sociální pojišťovny v Clevelandu a v Baltimore. Konečně v roce 1969 se dal na spisovatelskou dráhu jako autor na volné noze. Ve svých 38 letech se přestěhoval do Santa Fe, kde žil až do své smrti. Zemřel na selhání ledvin v důsledku rakoviny tlustého střeva. Jeho první publikovanou prací se stala povídka Passion Play roku 1962. Vrchol jeho tvorby spadá do šedesátých a sedmdesátých let 20. století, je řazen k autorům Nové vlny. Pro jeho práce je charakteristické určité zamlžení hranice mezi science fiction a fantasy. Některé jeho romány jsou založeny na mytologiích různých kultur. Například Pán světla se odehrává ve světě hinduistických božstev, Oko kočky obsahuje prvky navažského náboženství, egyptští bohové figurují v románu Creatures of Light and Darkness. Bohové, bytosti s božskou mocí a lidé, kteří se stali bohy, jsou častým tématem jeho prací. Patrně nejznámějším dílem je desetidílná série známá jako Amber. Prvních pět knih popisuje příběh amberského prince Corwina. Další pětice pokračuje líčením osudů Corwinova syna Merlina – čaroděje a počítačového experta Spoluautor Robert Sheckley

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková je český zpěvák, který působí v hudebním průmyslu od 60. let 20. století. Svou kariéru zahájila jako členka souboru Semafor a později se stala sólovou umělkyní. Zelenková je známá svým výrazným hlasem a emotivním projevem, díky nimž si ve své vlasti získala oddané příznivce. V průběhu let vydala řadu alb a singlů, které pokrývají celou škálu žánrů od popu po šanson. Její přínos české hudbě byl oceněn různými cenami a vyznamenáními, což odráží její postavení jako uznávané osobnosti české hudební scény.

Vojtěch Zelinka

Narozen 8.9.1890 v Praze, zemřel 5.4.1963 v Dolních Počernicích. Středoškolský profesor, publikace z oboru literární historie, školní literární příručky.

Metoděj Zemek

Metoděj Zemek byl katolický kněz, historik a archivář. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži studoval bohosloví, na kněze byl vysvěcen roku 1940. Po válce studoval historii na filosofické fakultě v Brně, kde roku 1949 získal doktorát z filosofie. Doktorát z teologie získal již v roce 1947, kdy působil jako archivář a odborný asistent církevních dějin na teologické fakultě. Posléze se oženil, od roku 1950 působil v různých státních archivech . V roce 1960 přešel do okresního archivu v Mikulově, kde jako ředitel působil až do roku 1980. Je znám jako organizátor mikulovských sympózií a autor mnoha publikací z místních a církevních dějin. Po smrti manželky v roce 1991 se navrátil opět ke kněžství, žil v rakouském klášteře v Klosterneuburgu. Zemkovo historické dílo je velmi rozsáhlé, i když poznamenané mnoha nepřesnostmi.

Josef Zeman

Narozen 2. 12. 1891 v Cholticích, zemřel 11. 6.1954 v Praze. Ing., prozaik, hlavně pro děti a mládež.

Adolf Zeman

Narozen 24.1.1882 v Praze, zemřel 8.7.1952 tamtéž. Novinář, legionářský spisovatel.

Vladimír Železný

Vladimír Železný je český žurnalista, podnikatel a politik. Narodil se na konci 2. světové války v ruském Kujbyševu, kde si jeho otec, příslušník československých jednotek v zahraničí, které bojovaly proti nacistickému Německu, léčil zranění, která utrpěl při bojích pod Kyjevem. V roce 1963 odmaturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze a nastoupil na pozici asistenta produkce v Československé televizi. V roce 1964 začal studovat na Institutu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze obor sociologie-publicistika. V roce 1968 působil v Československé televizi jako redaktor a přispíval do časopisů Reportér a Student. Během srpnové invaze se aktivně účastnil ilegálního televizního vysílání proti okupaci. Poté odjel do Spojeného království, kde působil v agentuře Associated Press. Po návratu do Československa v roce 1970 dokončil své studium FSVP UK a získal titul PhDr. V období normalizace působil opět v Československé televizi jako redaktor, komentátor a režisér a mimo jiné pro ni komentoval i tři lety Apolla k Měsíci. Počátkem 70. let se stal pro nakladatelství SNTL redaktorem časopisu Technický magazín. Pod pseudonymem Vladimír Silný psal scénáře k populárně naučným pořadům a televizním inscenacím. Známý je především pořad Okna vesmíru dokořán. Pod pseudonymem Jakub Stein přispíval do samizdatových časopisů. Po sametové revoluci se v roce 1990 stal mluvčím Občanského fóra a také hlavním dramaturgem jeho volební kampaně. Po rozpadu Občanského fóra byl v roce 1991 ještě krátce mluvčím Občanského hnutí, pak mluvčím vlády České republiky a poradcem tehdejšího premiéra Petra Pitharta. Usiloval také ve výběrovém řízení o post ředitele České televize, ale byl poražen Ivem Mathém. 4. února 1993 získala společnost CET 21 s Železného projektem od Rady pro rozhlasové a te...

Václav Zemek

Narozen 13. 4. 1974 ve Vlašimi. Ing., regionální publicista, autor historických prací o Podblanicku.

Miloš Zeman

Miloš Zeman je český politik, ekonom, prognostik a třetí prezident České republiky. Úřadu se poprvé ujal složením slibu 8. března 2013 a druhé funkční období zahájil přesně o pět let později. V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou. Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny. V přímé volbě v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky a zároveň historicky prvním českým prezidentem zvoleným přímou volbou. První kolo vyhrál a v rozhodujícím druhém kole zvítězil nad tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Svůj prezidentský post se rozhodl obhajovat v následujících prezidentských volbách 2018, ve kterých postoupil s Jiřím Drahošem do druhého kola. V něm vyhrál výsledkem 51,36 % a obhájil prezidentský úřad na dalších pět let. Druhý a poslední prezidentský mandát Zemanovi skončí 8. března 2023. Narodil se 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka, Marie Zemanová , byla učitelka, otec Josef Zeman byl poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, dále vyrůstal jen s matkou a babičkou. Otec, se kterým se nestýkal, zemřel, když mu bylo třináct let. V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně. Přitom hrozilo, že mu bude odepřena možnost složit maturitu, a to kvůli referátu, ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, která byla komunistickým režimem zakázána. Nakonec byl připuštěn k maturitě, ale nebylo m...

Josef Žemla

Narozen 5. 5. 1884 v Byšicích u Mělníka, zemřel 19. 2. 1954 v Novém Městě nad Metují. Učitel, básník, povídkář, autor pohádek a loutkových her pro děti, autor kulturně-historických publikací, překladatel z angličtiny a němčiny, hudební skladatel.

Vladimír Zemánek

Sportovní redaktor, dlouholetý reportér deníku Sport, v roce 2009 pracoval jako tiskový mluvčí MS v klasickém lyžování v liberci.

Stefan Žeromski

Stefan Żeromski byl polský spisovatel a dramatik patřící do uměleckého hnutí Mladé Polsko. Často bývá nazýván "synem polské literatury" nebo "svědomím národa". Psal také pod literárními pseudonymy: Maurycy Zych, Józef Katerla a Stefan Iksmoreż. Stefan Żeromski se narodil ve zchudlé šlechtické rodině. Jeho otec Wincent nemohl jít při tzv. lednovém povstání bojovat, kvůli nemoci jeho ženy, zato vojáky materiálně podporoval v jejich boji proti ruské nadvládě. Żeromski navštěvoval školu v Kielcích, přestože bydlel ve Strawczynu. V roce 1874 studoval na kielském gymnáziu obor literatura. Matka mu zemřela v roce 1879 a otec v roce 1883. Roku 1886 onemocněl tuberkulózou. Kvůli tomuto onemocnění a kvůli finančním těžkostem studium na gymnáziu ukončil předčasně v roce 1886, aniž získal maturitu. V té době se setkal se socialistickými myšlenkami a účastnil se i agitační činnosti mezi dělníky. Živil se jako soukromý učitel. V roce 1892 pobýval Żeromski krátce v Curychu, Vídni, Praze i Krakově. V témže roce se Żeromski oženil. Odjel se ženou i jejími dcerami z prvního manželství do Švýcarska, kde pracoval jako knihovník v polském muzeu v Rapperswil. Tam napsal svůj román Syzyfowe prace. Ve Švýcarsku se setkal mimo jiné s Gabrielem Narutowiczem a Edwardem Abramowskim. Roku 1897 se Żeromski vrátil do Polska, kde až do roku 1904 pracoval také jako knihovník v Bibliotece Ordynacji Zamojskiej. V roce 1899 se mu narodil syn Adam. V roce 1904 se Żeromski přestěhoval do Zakopaneho a věnoval se pouze literatuře. Od roku 1905 se Żeromski angažoval v různých socialistických organizacích a inicioval vzdělávací kursy pro dělnickou mládež. V roce 1909 odjel s rodinou do Paříže, kde strávil tři roky. V roce 1913 si vzal za ženu malířku Annu Zawadzkou, se kterou měl dceru Moniku. Po vypuknutí první světové války se Żeromski přihlásil do polských legií, ale do bojů neza...

Luděk Zenkl

Narozen 5.5.1926 v Táboře. Hudební pedagog, muzikolog, kritik, organizátor. Studoval na reálném gymnáziu v rodišti a současně se učil hře na klavír a příčnou flétnu na městské Hudební škole. Flétnu pak studoval dva roky na pražské konzervatoři a v letech 1947–51 navštěvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy . Zároveň absolvoval abiturientský kurz hudební teorie na Akademii múzických umění a navštěvoval také přednášky a semináře z hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 se stal flétnistou v muzice Vycpálkova tanečního souboru, s nímž se zúčastnil i několika zahraničních zájezdů . Ještě před koncem studií na Pedagogické fakultě se stal asistentem na Katedře hudební výchovy u profesorů Antonína Sychry a Josefa Plavce; vyučoval zde hudebně teoretickým předmětům a intonaci a zde také obhájil disertaci Hudebnost a intonace na školách a v souborech lidové tvořivosti . Necelý rok působil v koncertním jednatelství v Hradci Králové a pak nastoupil jako odborný asistent na Katedře hudební vědy a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde byl v letech 1962–73 . Tato historicko-estetická a teoreticko-akustická práce, v níž podrobně vymezil podíl antropologických a psychoakustických daností i vycvičených dovedností a návyků při vnímání, vytváření a vylaďování tónových výšek v hudební praxi, pak byla vydána tiskem . V roce 1973 přešel Zenkl do Ostravy na Katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty, kde vyučoval zvláště didaktice hudební výchovy, intonaci a sluchovou analýzu a hudební teorii. Po změně politických poměrů v roce 1989 se habilitoval a roku 1993 byl jmenován profesorem; v letech 1992–97 se stal vedoucím Katedry hudební výchovy ostr...

Jan Zerzán

Před víc jak 30 lety se vyléčil z onkologického onemocnění pomocí stravy. Od té doby studuje nejrůznější dietologické směry u nás i v zahraničí. Vede mnoho let dietologickou poradnu pro lidi s nejrůznějšími chronickými nemocemi. Provádí testování individuálních potravinových zátěží.

Hana Zemanová

Mgr. Hana Zemanová vystudovala Pedagogickou fakultu UK, založila Pro-bio ligu, pobočku Svazu ekologických zemědělců a společně s manželem založili společnost Albio s.r.o., kterou před třemi lety prodali. Napsala Biokuchařku, která se stala Nejlepší kuchařskou knihou roku 2006, věnuje se propagaci biovaření a ekologického zemědělství. V současné době žije s manželem a roční dcerou Natálií v Chramostech u Sedlčan ve Středních Čechách. Provozují biopekárnu Zemanka. Hana píše druhou knížku a seriál o biovaření pro Apetit.

Zdeněk Zelenka

Zdeněk Zelenka je český scenárista, dramatik a režisér. Obor režie na FAMU vystudoval v letech 1976–1981. Do roku 1991 byl zaměstnancem Filmového studia Barrandov, od té doby trvá na formulaci, že je nezaměstnaný, který se živí příležitostnou prací pro film, televizi a divadlo. Před prací režiséra pracoval na šestnácti filmech jako pomocný režisér či asistent . Jeho prvním samostatným filmem byl koprodukční snímek Čarovné dědictví z roku 1985. Po privatizaci Filmového studia Barrandov se v roce 1991 ocitl na volné noze. Od té doby často spolupracoval s Českou televizí, napsal pro ni více jak padesát scénářů a natočil více jak sedmdesát filmů, seriálů, inscenací a dokumentárních filmů. V jeho filmech často hrají například Viktor Preiss, Jiřina Bohdalová, František Němec, Josef Somr, Martin Dejdar, Petr Kostka, Boleslav Polívka, Simona Stašová nebo Miroslav Donutil, v hlavních rolích jeho filmů hráli i Dagmar Havlová, Jiří Bartoška či Vlastimil Brodský. Jeho specializací je adaptace světové klasiky . Filmové, televizní či divadelní scénáře si píše většinou sám. Je scenáristou mnoha úspěšných filmů, například Nesmrtelná teta, Čarovné dědictví, Freonový duch, Rebelové, Válka barev či Hlídač č. 47. Nepřehlédnutelná je jeho častá spolupráce s dramatikem Jiřím Hubačem . Napsal libreta šesti divadelních muzikálů – Golem, na kterém spolupracoval s Karlem Svobodou, dále Rebelové, Adam a Eva, Mefisto, Doktor Ox, v lednu 2021 má premiéru jeho zatím poslední muzikál Láska nebeská. V roce 1995 prosadil v České televizi historicky první natočení televizního filmu Azrael, anděl smrti ve formátu 16 : 9, který je dnes ve všech televizích naprostou samozřejmostí. Několik ...

Josef Zezulka

Josef Zezulka byl český filosof, léčitel a zakladatel pseudovědeckého oboru biotronika. Je autorem mnoha filosofických děl, Bytí životní filosofie je jeho nejznámějším. Ve svém díle se zabývá zejména vznikem a životem vesmíru, vývojem bytosti, karmou, vegetariánstvím a životní energetikou. Čerpáno z knihy Život přinašeče Josef Zezulka se narodil v Brně, celý život však prožil v Praze. Před druhou světovou válkou měl obchod s cukrovinkami a za války se aktivně účastnil západního odboje. Po únoru 1948 mu byl zabaven obchod, pracoval poté v Národním muzeu jako účetní a později následkem další perzekuce jako dozorce ve sbírkách. Je ale znám jinými svými aktivitami – životní filosofií Bytí a její součástí biotronikou. S oběma začal na Velikonoce roku 1945, kdy u něj proběhlo jakési probuzení, jakési rozevření vědomí a obě pak pěstoval a rozvíjel celý život. V roce 1968, za pomoci ministra zdravotnictví Vlčka, byl blízko zařazení biotroniky do systému státní léčby, ale vše bylo přerušeno okupací spojeneckých vojsk. V roce 1982 v rámci Psychoenergetické laboratoře profesora Františka Kahudy prováděl výzkum léčby biotronikou v nemocnici ve Vimperku. Léčitelství se věnuje hlavně ve svém bytě, kam k němu dochází lidé pro pomoc. Léčí více než 40 let. Svoji filosofii Bytí přednášel víceméně tajně na různých přednáškách po soukromých bytech. Jednou z výjimek byl Mezinárodní psychotronický kongres v roce 1973 v Praze, kde vystoupil veřejně s velkým úspěchem. Tajně také svou nauku sepisoval a jeho přátelé knihy a statě přepisovali a kopírovali. Statě vycházely i na západě v nejrůznějších publikacích. K veřejnému vydání jeho filozoficko-náboženských knih došlo až po roce 1989. Zezulka zemřel v roce 1992. Slovo biotronika vymyslel a naplnil právě Josef Zezulka, jako jeden z nevědeckých léčitelských směrů. Podle Zezulky se člověk skládá ze tří základních částí: h...

Rudolf Zelinka

Rudolf Zelinka byl český matematik a učitel. Rudolf Zelinka studoval na reálce v Ječné ulici v Praze a na reálce v Mladé Boleslavi. V roce 1930 ukončil studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde získal aprobaci pro matematiku a deskriptivní geometrii. Učil na měšťanských a středních školách v Horní Olešné u Šumperka, v Praze, v Jičíně, v Brandýse nad Labem a od roku 1942 opět v Praze. V letech 1950 až 1965 byl vědeckým pracovníkem a později zástupcem ředitele Matematického ústavu Československé akademie věd. Podílel se na organizaci matematických olympiád – byl jedním z jejich zakladatelů nejen v Čechách, ale i na mezinárodní úrovni. Byl autorem učebnic matematiky pro střední školy a redaktorem časopisu Matematika ve škole. Tento článek obsahuje text ze stránky Rudolf Zelinka z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma.

Oldřich Zemek

Legionářský spisovatel. Narozen 30. 7. 1893 v obci Tupesy, debutoval roku 1913. Zajat u Baligrodu v roce 1915, vstoupil do čs. legií, v nichž působil v 5.stř.pl. do 17. dubna 1919. Autor více než 30 knih.

Milada Zemánková

Kuchařka na sojové pokrmy.

Milan Zeman

Milan Zeman je bývalý český fotbalista, záložník. V československé lize hrál za Spartak Hradec Králové. Nastoupil v 8 ligových utkáních. Gól v lize nedal. Do Hradce přišel v létě 1972 z VCHZ Pardubice.

Jan Zelenka

Jan Zelenka byl český a československý novinář, dlouholetý ústřední ředitel Československé televize, politik Komunistické strany Československa, a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V letech 1955–1962 byl šéfredaktorem pražského večerníku Večerní Praha, v období let 1962–1966 redaktorem a zpravodajem Československé tiskové kanceláře, pak od roku 1967 do května 1968 a znovu od dubna do srpna 1969 zastával post šéfredaktora časopisu Květy. Jeho profesní a politická kariéra vyvrcholila za normalizace. Od srpna 1969 až do roku 1989 byl ústředním ředitelem Československé televize. V letech 1971–1973 byl zároveň předsedou správní rady Mezinárodní rozhlasové a televizní organizace. V roce 1973 získal Řád práce, roku 1983 Řád Vítězného února. V Československé televizi se podílel na pořadech Hudba z respiria, Vysílá studio Jezerka a Křeslo pro hosta. Zastával i stranické posty. XVI. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XVII. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Dlouhodobě zasedal v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 , volbách roku 1981 a volbách roku 1986 . Ve FS setrval do prosince 1989, kdy rezignoval v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Iryna Zelyk

Slovenská spisovatelka dětských knih, které pomocí příběhů pomáhají dětem pochopit emoce. Blogerka. Amatérská herečka. Pracovnice v oblasti ekonomie v nadnárodní společnosti.

Jaromír Zemina

Jaromír Zemina je český historik a teoretik moderního umění, galerijní pracovník, kurátor, malíř, básník a vysokoškolský pedagog. Pochází z rodiny malíře a legionáře Otakara Zeminy . Jeho bratrancem byl sochař Vladimír Janoušek. Po absolvování klasického gymnázia v Brně studoval v letech 1949–1953 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně dějiny umění a archeologii Roku 1953 obhájil rigorózní práci Sociální tendence v českém výtvarném umění dvacátých let. V letech 1953–1954 byl asistentem Semináře dějin umění FF MU v Brně, ale z politických důvodů byl propuštěn a v letech 1954–1956 absolvoval základní vojenskou službu. V letech 1958–1959 byl zaměstnán v Okresním vlastivědném muzeu v Tišnově, poté byl do roku 1961 odborným pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V letech 1961–1992 pracoval v Národní galerii v Praze, v letech 1965–1970 jako vedoucí Sbírky moderního umění. Po roce 1968 byla jeho funkce zrušena a v následujících letech pracoval ve Sbírce sochařství na zámku Zbraslav. V letech 1989–1992 byl vedoucím Sbírky evropského umění. Roku 2002 odešel z Národní galerie a věnuje se výstavním projektům jako kurátor na volné noze. Přednáší dějiny umění na katedře scénografie a alternativního divadla DAMU v Praze a působí jako odborný poradce v řadě státních galerií. Roku 1957 byl zakládajícím členem a teoretikem tvůrčí skupiny Brno 57, od roku 1964 byl členem skupiny UB 12 a členem Mezinárodní asociace výtvarných kritiků . V 60. letech působil spolu s Jiřím Šetlíkem jako teoretik skupiny UB 12, koncem 80. let byl členem Nové skupiny. Jeho první manželka PhDr. Milena Haasová-Zeminová byla historička umění a kurátorka sbírky textilu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho druhá žena doc. PhDr. Mgr. Catherine Ébert-Zeminová, Ph.D. je vysokoškolská pedagožka. V 60. letech byl kurátorem za...

Hana Žertová

MVDr. Hana Žertová vystudovala Vysokou školu veterinární v Brně v roce 1981. Od dětství se věnovala kynologii a jezdectví. Vedle dlouholeté práce v redakci odborných časopisů Veterinářství, Veterinární klinika a Zvěrokruh se věnovala praxi malých zvířat,Hana Žertová v posledních sedmi letech již výhradně oboru Terapie poruch chování. Pravidelně se účastní odborných školení v Německu. Od roku 2002 přednáší vybrané kapitoly z tohoto oboru studentům Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Je autorkou kapitoly Poruchy chování v knize Nemoci psa a kočky autorů Svoboda, Senior, Doubek a kol., publikovala řadu článků v odborných i zájmových časopisech. V dubnu 2007 vydala ve spolupráci s firmou CANDY svou první knihu o výchově štěňat „Od štěněte ke psu“. V roce 2008 spoluzaložila společnost Zvířata a zdraví, s.r.o., a začala vydávat dvouměsíčník Zvířata & zdraví. Ve své poradně v Brně řeší poruchy chování především psů a koček. Za pacienty pravidelně dojíždí do Prahy a Plzně, podle potřeby i do jiných míst v Čechách i na Slovensku.

Vadim Zeland

Vadim Zeland - Вадим Зеланд je ruský autor bestleserové řady knih o transurfingu a životním stylu. Ve svých knihách říká, že věda došla do slepé uličky a její rozvoj nic nepřinesl, kromě technogenní civilizace a znečištění životního prostředí. Technogenní civilizace je koncept, který se jako červená nit vine téměř všemi jeho knihami. Klade v nich zvláštní důraz na vědomou přítomnost, aktivovaný stav „správce“, což znamená „být si jasně vědom toho, kde jsem, co se děje, co dělám a proč“. V knize z roku 2008 o sobě prozradil následující: Je mi 40 let. Do rozpadu SSSR jsem se zabýval výukumem v oblasti kvantové fyziky, potom počítačovými technologiemi a nyní knihami. Žiju v Rusku, národnostní jsem Rus, přesněji tedy čtvrtinový Estonec. Nic dalšího o mně už nemá žádný význam, stejně jako všechno tohle.

Ivo Železný

Ivo Železný je český nakladatel, překladatel, příležitostně i tlumočník především ze švédštiny, ale něco přeložil i z angličtiny, dánštiny, esperanta, finské švédštiny, norštiny, polštiny, ruštiny a slovenštiny, drobnosti i z nizozemštiny a islandštiny, antologista a editor. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor anglistika a nordistika . PhDr. z UK 1985 . Pracoval 1974–1985 v Nakladatelství Svoboda , 1985–1990 v Odeonu , 1989–1991 v družstvu kulturních služeb Art-servis jako šéfredaktor Nakladatelství Art-servis a spoludružstevník , 1991 – v Ivo Železný, nakladatelství a vydavatelství jako majoritní vlastník a šéfredaktor, 1993–2007 v nakladatelství IŽ jako majitel a šéfredaktor. V těchto třech nakladatelstvích z převážné části vymyslel a prodal knih a časopisů za více než 1,3 miliardy korun. Redigoval přes sto knižních titulů, jejichž většinu nalezl a prosadil. Ivo Železný byl zapojen do činnosti jednoho z prvních SF klubů v Praze Villoidus, jehož byl členem 1982 až 1984, překladatel sci-fi literatury a byl členem soutěžní poroty v začátcích ankety o Cenu Karla Čapka na Parconech. Patří k zakladatelům Československého fandomu. Sestavil řadu antologií české a slovenské a světové sci-fi, viz níže. V roce 1984 získal na Parconu cenu Ludvík za vydanou antologii Experiment člověk a o rok později další za antologii Stalo se zítra. Dále získal i cenu Mlok. Titulky několika málo filmů ze švédštiny a angličtiny, např. pro Tarkovského Oběť. Ve svém mládí se Ivo Železný intenzivně věnoval esperantu a po obnovení Českého esperantského svazu v roce 1969 se s...

Noví Zelenáči

František Žemla

Narozen 12. 12. 1919, zemřel 29. 6. 1985. Sportovní redaktor, autor publikací z oboru.

Karel Želenský

Narozen 25.1.1865 v Ostrovačicích u Brna, zemřel 30.11.1935 na Zbraslavi. Herec, režisér, dramatik, prozaik, překladatel.

Karel Zehnula

Prof. Ing. Karel Zehnula, CSc. , práce z oboru měřící techniky, práce o výzkumu neelektrických veličin.

Oldřich Železný

ŽELEZNÝ Oldřich, JUDr., prof. AMU – autor, 4. 11. 1926, Příbram, ženatý 19. 10. 1951. m. Ludmila roz. Vlachová 1928. děti: Ivana nyní Mellerová 1964. NYNÍ důchodce, autorská činnost. ST PF UK Praha JUDr. 1950. P Profesor scenáristiky a dramaturgie FAMU 51-93, 76-91 prorektor AMU. ZÁJMY chalupaření, klavír, četba. Ž delegát FAMU – různé státy Evropy a USA. POL socialista, humanista. SF „Mám rád SF příběhy s podtextem, nadhledem humoru či ironie a jsem přesvědčen, že SF literatura by měla vedle fabulačních a literárních hodnot obsahovat vždy i podněty k zušlechťování ducha a rozvíjení humanitních ideálů.“ KNIHY Vrah ze tmy 67, Případ němých svědků 69, Droga D 70, Vyznavači ohně 76, Strýček z Ameriky 78, Leon Clifton & Tom Shark 92. Realizováno: 22 televizních her, první český dobrodružný seriál Rozsudek 71, 4 rozhlasové hry, 1 div. hra, povídky, odborné práce autor. a film. práva. Ve filmovém studiu Barrandov dramaturgie 18 filmů . OBLIBA „Mým stále nejoblíbenějším autorem z oblasti SF je Karel Čapek, rád vzpomenu na mládí s J. M. Troskou , z cizích autorů je to nesmrtelný Jules Verne a Ray Bradbury. Líbí se mi časopis Ikarie.“ DÍLO Případy kradených snů, 13 SF povídek, nakl. Růže, Č. Budějovice 65. Povídky byly v létech 65 a 66 uvedeny jako četba v Čs. rozhlase Praha. Povídka Die gestohlenen Träume, mezinárodní antologie pov. „Marsmenchen“, Verlag Das Neue Berlin 66. Pov. Das Sandelholzkästchen, ant. českých fant. pov. „Zeitschleifen“, Verlag Das Neue Berlin 81, dtto. ve druhém vydání 83. Televizní hra „Hrabě Dracula“ 71, 7 x reprízováno.

V Železný

Miroslav Zelinský

Vystudoval český jazyk a historii na univerzitě v Brně, poté působil v brněnské pobočce Ústavu pro českou literaturu AVČR. Pracoval jako literární redaktor v televizi a rozhlase. V letech 2002–2004 byl lektorem na Univerzitě Erfurt v Německu. Od roku 2004 spolupracoval s Fakultou multimediálních komunikací UTB ve Zlíně. Na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzitě v Opavě vyučuje rozhlasovou a televizní scenáristiku, rozhlasovou dramatiku a estetiku. Je členem poroty Ceny Česká kniha. Přeložil téměř čtyři desítky knih. Ze slovenštiny do češtiny přeložil např. druhé, rozšířené, vydání Pohádek pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče Dušana Taragela , esejistickou novelu Pavla Vilikovského Pes na cestě, knihu povídek Café Hyena Jany Beňové , již dříve přeložil např. životopisnou knihu Mariána Vargy O cestách, které nevedou do Říma nebo Knihu o hřbitově , tragikomický příběh mírně retardovaného Samka Tále. V roce 2008 vyšla publikace Texty a obrazy, v níž Miroslav Zelinský ukazuje, jak v odlišných znakových systémech, jako je výtvarné umění a dějiny národních literatur, fungují podobné způsoby technik ovlivňování příjemce. V roce 2012 vydal vysokoškolskou učebnici Teorie a praxe kulturních průmyslů.

Jan Dismas Zelenka

Jan Dismas Zelenka byl český barokní skladatel a hudebník, jehož díla jsou proslulá vynalézavým kontrapunktem a harmonickou nápaditostí. Většinu své kariéry strávil v Drážďanech, kde působil jako kontrabasista a později jako skladatel pro dvorní orchestr. Přestože si ho současníci, jako například Johann Sebastian Bach, velmi vážili, Zelenkova hudba upadla po jeho smrti do relativního zapomnění. Teprve ve 20. století začalo být jeho dílo oživováno a oceňováno pro svůj osobitý styl a emocionální hloubku. Zelenkovy skladby zahrnují rozmanitou instrumentální a vokální hudbu, například sonáty, orchestrální skladby, mše a oratoria. Zejména jeho náboženská díla se vyznačují výrazovou intenzitou a složitostí. Ačkoli konkrétní alba jako "Parthia D Moll Pro Orchestr", "Ipocondria", "Orchestrální kvartet F Dur, op. 4, IV." a "I Penitenti Al Sepolcro Del Redentore" mu nemusí být přímo připsána nebo mohou představovat sbírky jeho děl sestavené posmrtně, Zelenkova kompletní orchestrální díla jsou skutečně důležitou součástí jeho hudebního odkazu, který ukazuje jeho mistrovství v barokní orchestrální formě.

Gabriela Zelená Sittová

Narozena v roce 1980. Mgr. MgA., filoložka, zaměřená na češtinu, též učitelka dramatické výchovy a recitace.

Josef Žemlička

Josef Žemlička je český historik, profesor a doktor filozofie. Absolvoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity obor archivnictví, titul doktora filozofie získal v roce 1971, habilitoval se v roce 1998. Roku 2002 byl jmenován profesorem pro obor české dějiny. Na počátku své vědecko-výzkumné činnosti se zaměřoval na problematiku osídlení a kolonizace ve středověku, od konce sedmdesátých let 20. století rozšiřoval svůj zájem na další oblasti dějin 13. století, především na problematiku vzniku středověkých měst, počátky a rozmach pozemkové šlechty, politickou a společenskou strukturu českého státu za posledních Přemyslovců. Je členem předsednictva Commission internationale pour l'histoire des villes a členem Komise pro historickou geografii při Historickém ústavu Akademie věd ČR. Od roku 1970 působí v Historickém ústavu AV ČR, kde zastával funkci vedoucího oddělení dějin středověku. Od roku 1991 pracuje současně na FF UK v semináři českých středověkých dějin, který do r. 2010 vedl, a od roku 2003 v Centru medievistických studií. V roce 2010 se stal ředitelem Ústavu českých dějin FF UK . Tuto pozici zastával do roku 2013, v letech 2013-2016 pak byl zátupcem ředitele tamtéž, od roku 2016 vede Seminář starších dějin ÚČD. Žemlička je autorem řady monografií, odborných statí a jednoho historického románu.

Kamil Zeman

Václav Zelený

Václav Zelený byl český středoškolský pedagog, novinář a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se v Borové jako druhorozený syn rolníka Františka Zeleného. Matka pocházela z učitelské rodiny. O jeho výchovu se zasloužil borovský učitel Antonín Línek, který učil také Karla Havlíčka. V roce 1837 nastoupil na německobrodské gymnázium. Po skončení gymnázia měl jít na přání matky studovat teologii. Rodiče se ale podařilo přesvědčit a Václav mohl odejít do Prahy na filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Na vysokoškolských studiích se musel živit sám vyučováním dětí. V září 1850 složil státní zkoušky z dějepisu, zeměpisu, češtiny, klasických jazyků a filozofie. Jeho prvním působištěm bylo gymnázium v Jindřichově Hradci. 7. ledna 1851 se oženil s K. Mourkovou. Poté byl přeložen na akademické gymnázium do Prahy, kde se projevoval jako velký vlastenec. V roce 1855 založil s K. J. Erbenem a K. Štorchem časopis Obzor. Zelený psal do časopisu anonymně nebo pod různými šiframi. Také byl požádán o spolupráci na Riegrově naučném slovníku. Zpracoval v něm asi 160 hesel z historie, estetiky a literární historie. Za odměnu se stal členem Královské české společnosti nauk. Tehdy také začal spolupracovat s příslušníky májovské generace a přispívat do almanachu Máj. Kromě Obzoru také psal do časopisů Obrazy z Itálie, Obecné listy a Národ. Na přelomu let 1859–1860, kdy po otřesu vlády kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost začalo ke svému konci spět období Bachova neoabsolutismu, patřil Zelený mezi několik osobností, které žádaly u rakouských úřadů povolení k vydávání českého politického deníku. Všechny tyto žádosti ovšem ještě tehdy byly zamítnuty. Po obnovení ústavní a parlamentní formy vlády se zapojil do politiky. V roce 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen d...

Jiří Zeman

Narozen 20. 2. 1949 v Teplicích. Spisovatel, publicista, dramatik a výtvarník. Autor básní, povídek, turistické literatury, literatury faktu, vědecko-fantastické literatury, pohádek. Původně výtvarník.

Petr Zenkl

Petr Zenkl byl český a československý politik, primátor města Prahy , předseda národně socialistické strany , místopředseda čs. vlády , po únoru 1948 exilový politik a předseda Rady svobodného Československa . Narodil se jako osmý syn živnostníka – původně samostatného krejčího, později obchodníka se střižním a jiným zbožím. Všechny děti musely pomáhat v obchodě a usilovat o to, aby co nejdříve vydělávaly. Otec byl českým vlastencem, a proto jeho děti chodily do Sokola. Petr díky svému nadání urychleně vystudoval střední školu i Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze a již v roce 1907 se stává jedním z nejmladších doktorů filozofie. Při studiích v Táboře se devatenáctiletý Petr seznámil s dcerou svého učitele historie šestnáctiletou Pavlou, která se stala o šest let později jeho ženou. Po absolutoriu se Petr Zenkl věnoval učitelskému povolání. Odešel znovu do Prahy, kde vyučoval na Obchodní akademii v Praze, pak v obchodním odboru pražského Vysokého učení technického. Pak se vrátil do rodného Tábora učit na Vysoké škole zemědělské, ale pak byl povolán do Karlína na nově otevřenou Obchodní akademii. Jeho učitelské období je vymezeno roky 1907–1918. V roce 1909 přišel do Osvětového svazu, který v té době budoval místní osvětové organizace a lidové knihovny. O dva roky později byl Zenkl postaven do čela přednáškového odboru tohoto Osvětového svazu , organizoval přednášky, inicioval akce na podporu dobré knihy a potlačování knižního braku. V roce 1912 byl zvolen do Výboru Osvětového svazu . Tehdy dal podnět k vydávání vzdělávací četby, který vedl v roce 1914 k tomu, že Vilímkovo nakladatelství začalo ...

Anton Zerer

Narozen v Bratislavě, absolvent žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, známý slovenský sportovní novinář, spisovatel a překladatel. Téměř třicet let pracoval jako sportovní redaktor v deníku Pravda. Jako reportér nebo později jak tiskový atašé se zúčastnil sedmi zimních i letních OH.

Juli Zeh

Juli Zeh je německá spisovatelka. Juli Zeh se narodila v roce 1974 v Bonnu do rodiny právníka, prof. Dr. Wolfganga Zeh, který působil v západoněmeckém parlamentu. Její matka je překladatelka. Juli Zeh má jednoho bratra. Po maturitě roku 1993 zahájila studium práv v Pasově a Lipsku, které s výbornými studijními výsledky zakončila roku 1998 první státní zkouškou . Poté v letech 1999 až 2001 pokračovala ve studiu nadstavbového modulu Právo evropské integrace , které uzavřela ziskem magisterského titulu. Kromě toho zahájila v roce 1996 studium na Německém literárním institutu v Lipsku, které roku 2000 taktéž úspěšně zakončila. V letech 1995 až 2007 žila v Lipsku. Od roku 2007 žije společně se svým mužem, povoláním fotografem, v obci Barnewitz v Braniborsku, kde pár odkoupil a zrenovoval starší dům se zahradou. Roku 2012 se Juli Zeh stala matkou. Už během studia publikovala Juli Zeh eseje v časopisech Die Welt a Die Zeit. Pozornost na sebe upoutala zejména svou prvotinou Orli a andělé z roku 2001. Její román Hráčský instinkt byl roku 2013 zfilmován německým režisérem Gregorem Schnitzlerem.

Markéta Zettlová

Narozena 1967 v Jičíně. Mgr., překladatelka.

Zbyněk Anthony Bohuslav Zeman

Narozen 18. 10. 1928 v Praze, zemřel 22. 6. 2011 v Praze. Historik, většinu života působil na předních univerzitách ve Velké Británii, kam emigroval roku 1948, do Česka se vrátil v roce 1996. Zabýval se dějinami střední a východní Evropy 20. století a lidskými právy. Publikoval v oboru.

Alena Zemančíková

Alena Zemančíková, nar. roku 1955, po letech manuálních zaměstnání vystudovala dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Od roku 1987 pracovala jako dramaturgyně Západočeského divadla v Chebu, kde také byly v 90. letech uvedeny její dramatické práce Putování za štěstím ,Čistému vše čisté , Hra o bratru Františku a jeho sestře Chudobě, Biblické příběhy a řada dramatizací literárních předloh. V Českém rozhlase Plzeň pracovala od roku 1997 jako kulturní redaktorka a dramaturgyně. Napsala řadu scénářů o osobnostech a kulturních úkazech západočeského kraje, včetně těch, kteří psali německy, věnuje se i literární a divadelní publicistice a kritice. Přispěla do několika dokumentaristických projektů Českého rozhlasu . Český rozhlas 3 – Vltava vysílal 3 její rozhlasové hry: Byl jest jeden člověk aneb Hra o komkoli a smrti, Odjezd z konce světa a Noc a den, se dvěma z nich reprezentovala Český rozhlas na mezinárodním festivalu Prix Marulić na ostrově Hvaru v Chorvatsku. V roce 2004 získala rozhlasovou cenu Prix Bohemia Radio v kategorii Literární pořad za pořad Lukava. Pravidelně přispívá do Literárních novin, píše pro divadlo. Je členkou lektorských sborů pro přehlídky amatérského divadla Šrámkův Písek, Wolkrův Prostějov a Jiráskův Hronov. Poslední hra Ulrika měla premiéru v pražském divadle Kašpar v únoru 2002. Prozaické texty publikuje v kulturních periodikách , v rozhlasovém vysílání, v povídkovém souboru nakladatelství Listen Nech mě žít, ve sborníku Literárních novin Povídka roku 2006 a v antologii Ty, která píšeš . Odborně se věnuje divadelní a literární kritice a teorii rozhlasové slovesné tvorby a mluveného slova. V současné době žije v Praze a pracuje v Českém rozhlase Vltava jako redaktorka literárně dramatické redakce....

Míla Zemanová Palánová

Překladatelka, novinářka, redaktorka a jazyková korektorka.

Ivan Zeman

Spoluautor knihy výtvarných činností pro děti.

Kristýna Zemková

Jana Zemanová

Narozena 18.3.1923 v Mělníku. PhDr., asistentka katedry ruštiny, učebnice z oboru.

Sandy Zervas

Led Zeppelin

Led Zeppelin byla průkopnická anglická rocková skupina založená v roce 1968, kterou tvořili kytarista Jimmy Page, zpěvák Robert Plant, baskytarista a klávesista John Paul Jones a bubeník John Bonham. Skupina je všeobecně považována za jednu z nejúspěšnějších, nejinovativnějších a nejvlivnějších rockových kapel v historii. Jejich zvuk měl kořeny v blues a rock'n'rollu, ale čerpali také ze široké škály vlivů, včetně folku a východní hudby, které do své hudby zakomponovali a vytvořili tak jedinečnou směs, která byla zároveň těžká i melodická.

Emil Zegadłowicz

Polský básník, potomek jihočeských emigrantů. Věnoval českobudějovické krajině cyklus veršů Budějovické louky , v němž reflektoval vzpomínky na kraj, kde se seznámili jeho prarodiče. Osou autorovy sbírky je lyrický motiv kvetoucích budějovických luk, tematicky v meziválečné polské poezii zcela výjimečný.

Marie Želibská-Vančíková

Narozena 11.10.1913 v Bystřici pod Hostýnem, zemřela 12.12.1992 v Bratislavě. Malířka, ilustrátorka.

František Zemánek

Narozen 1913, zemřel 6.5.1976. Pedagog, učebnice biologie, geologie, pracovního vyučování.

Perč Zejthuncjan

Perč Armenakovič Zejthuncjan, rusky: Перч Арменакович Зейтунцян, arménsky: Պերճ Արմենակի Զեյթունցյան byl známý arménský spisovatel, dramatik a ministr kultury Arménie . Narodil se v egyptské Alexandrii. Po druhé světové válce se s rodinou přestěhoval do sovětské Arménie, která se právě nacházela v hluboké hospodářské krizi. Už během studií v Jerevanu publikoval svoji první povídku . Povídková tvorba se dočkala příznivého kritického přijetí, které mu umožnilo plně se věnovat spisovatelské dráze. Vydal množství novel a románů, z nichž nejeden byl přeložen do dalších jazyků, včetně češtiny. Celoživotně se věnoval také psaní divadelních her, které byly s oblibou uváděné v Arménii i mezi arménskou emigrací. Po absolvování scénaristického semináře v roce 1964 se podílel na filmové tvorbě a pracoval jako hlavní editor pro Jerevanské filmové studio. Publikoval také ceněné společensko-politické komentáře. Mezi lety 1975 a 1981 byl tajemníkem arménského svazu spisovatelů. V roce 1990 se stal v arménské vládě prvním post-sovětským ministrem kultury. Je laureátem nepřeberného množství cen, včetně Arménské Státní Ceny. Častým Zejthuncjanovým tématem je vztah mezi jedincem, společností a mocí. S oblibou sahá po námětech z arménské historie, ve kterých hledá paralely k současným společenským souvislostem . Nejednou těžil také z ožehavého tématu turecké genocidy vůči Arménům v období první světové války.

Zdeněk Maria Zenger

Zdeněk Maria Zenger , často uváděný i jako Zdeněk M. Zenger a publikující pod zkratkou zmz, byl český památkář, redaktor, grafik, fotograf a heraldik. Narodil se v Mladé Boleslavi a v dětství byl s rodiči několik let ve Vídni, ale většinu života prožil v Praze, kde v roce 1932 absolvoval Arcibiskupské gymnasium . Později studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity. Jeho zájmy a přátelství s heraldikem a architektem Břetislavem Štormem ho ale v budoucnu vedly jinam. V letech 1937–1939 absolvoval školení v kresbě a malbě u Emanuela Frinty. Po válce se stal roce 1945 výtvarným referentem Zemského národního výboru v Praze a v letech 1948–1951 působil jako právník Národní kulturní komise, kterou vedl Zdeněk Wirth. Tam byl začátek jeho propagační a publikační činnosti v oblasti památkové péče, které se od roku 1951 věnoval nejprve jako redaktor v Čedoku a v časopisu Turista, později jako vedoucí propagace v Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody , kde pracoval až do roku 1976. Jako redaktor a pracovník PSPPOP připravil k vydání množství turistických brožur, památkářských sborníků a knih; řadu článků a průvodců také sám napsal a ilustroval. Jako externí redaktor kulturní rubriky Lidových listů a později Lidové demokracie publikoval i mnoho článků a recenzí o výstavách a výtvarných umělcích. V jeho další mnohostranné činnosti je nutné zmínit tři oblasti: heraldiku, exlibris a portrétní fotografii. Byl předsedou Heraldické sekce Klubu vojenské historie při Vojenském historickém ústavu v Praze. Je autorem stále ceněných knih: Heraldika a Česká heraldika . Tvorbě exlibris se více věnoval od roku 1974, vytvořil asi 127 exlibris charakteristických skloubením stylového písma s grafickým motivem kresleným jednoduchou...