Všichni Autoři a témata

Oldřich Minihofer (12)

Autor anglických a německých jazykových slovníků z oblasti výpočetní techniky.

Norbert Fabián Čapek (14)

Norbert Fabián Čapek byl český náboženský myslitel, představitel unitářství. Během první světové války se ve Spojených státech zúčastnil zápasu o vznik Československa. Po návratu ze Spojených států amerických v roce 1921 vybudoval v Praze unitářské společenství pod názvem Svobodné bratrství, jež se později změnilo na Náboženskou společnost československých unitářů. V roce 1930 se stal prvním předsedou této náboženské společnosti. Pražská obec vyrostla do ve své době největší unitářské kongregace na světě, unitářství se tehdy stalo v Československu významným duchovním proudem. Jeho smrt v nacistickém koncentračním táboře v Dachau byla těžkou ztrátou pro unitáře. Narodil se v červnu 1870 v jihočeském městysi Radomyšl. Byl jediným synem Josefa Čapka a Marie Markové. Josef byl krejčí a náboženský agnostik, Marie oddaná katolička. V deseti letech se stal pomocníkem v kostele svatého Martina, ale byl brzy zklamán cynickým postojem a chováním kněze k farníkům. V 18 letech se ve Vídni učil řemeslu u svého strýce, krejčího, jehož obchod zásoboval habsburský dvůr. Tehdy jej příležitost přivedla k baptistické církvi. Čapek opustil římskokatolickou církev a byl pokřtěn jako baptista. Mladý Čapek přijal baptismus celým srdcem a brzy se stal distributorem a baptistickým misionářem v Sasku a na Moravě. Založil přinejmenším 12 sborů od Ukrajiny až po Budapešť, na Moravě redigoval několik časopisů, mezi nimi Nový lid který se vydával v 80 000 výtiscích. Čapkova víra se postupem času velmi liberalizovala. Jeho průzkum Moravských archivů v Brně jej navíc přesvědčil, že svobodná křesťanská víra je českému lidu vlastní. Přestože byla historie pohřbena a zapomenuta, bylo zde svobodné křesťanství v podobě novokřtěnectví praktikováno před příchodem římskokatolických misionářů a následného státem vynuceného katolicismu. V roce 1903 Čapek napsal Úryvky z dějin kaceřovaných křesťanů, kde dokumentuje to co považoval za čes...

Nick Hornby (13)

Nick Hornby je britský spisovatel, esejista, editor a fanoušek fotbalového klubu Arsenal FC. Žije v londýnském Highbury . Oblíbenými tématy jeho humorně laděných knih jsou muži, hudba a fotbal. Angličtinu vystudoval na univerzitě v Cambridge a živil se zpočátku jako učitel. Psal také recenze do různých časopisů . V roce 1992 vyšla jeho první kniha kritických esejí o současných amerických spisovatelích , ale známým se stal až autobiografickou Fotbalovou horečkou, kde zásadní mezníky svého života datuje podle fotbalových zápasů. V roce 1993 se mu narodil syn Danny, u kterého byl ve čtyřech letech diagnostikován autismus. Se svou bývalou manželkou Virginií Bovellovou a dalšími rodiči se podílel na založení TreeHouse, speciální školy pro autistické děti. Jeho sestrou je spisovatelka Gill Hornbyová, jejímž manželem je romanopisec Robert Harris. V roce 2000 Harris přispěl do Hornbyho sbírky Speaking with the Angel krátkou povídkou „PMQ“.

Nataša Velenská (10)

Narozena 8. listopadu 1959, chovatelka exotické zvěře v pražské ZOO, autorka chovatelských příruček a knih s cestovatelským a přírodovědným zaměřením, též překladatelka odborné literatury z angličtiny.

Nagabe (11)

Japonský tvůrce komiksů.

Myrtil Frída (10)

Myrtil Frída byl český filmový archivář, historik a publicista. Neobvyklé křestní jméno dostal podle jedné z postav divadelní hry Hippodamie, jejímž autorem byl jeho prastrýc Jaroslav Vrchlický . V roce 1945 začal spolupracovat s Jindřichem Brichtou, zakladatelem filmových sbírek Národního technického muzea a vedoucím Filmového archivu. Myrtil Frída pak pracoval ve filmovém archivu třicet let. Byl znalcem českého němého filmu a amerických němých grotesek, komedií a muzikálů. Byl autorem článků a publikací s filmovou tematikou, scenáristou a spoluautorem televizních seriálů . Po okupaci Československa v srpnu 1968 ukryl ve filmovém archivu zakázané dokumentární filmy. V roce 1978 přijal čestné členství v ineditním spolku Societas Incognitorum Eruditorum . Ten od května 1976 do prosince 1988 SIE vydával v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. M.F. v SIE, jejímiž zakládajícími členy byli i jeho dcera Eva a zeť, filmový historik Jiří Cieslar, přednášel a v AI též publikoval. Zahrál si také ve filmech Stopa vede do Liptákova a Adéla ještě nevečeřela .

Motörhead (19)

Motörhead byla zásadní britská rocková skupina, kterou v roce 1975 založil baskytarista, zpěvák a skladatel Ian Fraser Kilmister, všeobecně známý jako Lemmy. Skupina je často považována za předchůdce nebo jednoho z prvních členů nové vlny britského heavy metalu, která na přelomu 70. a 80. let 20. století znovu oživila heavy metal. Motörhead 's hudba se vyznačuje rychlým tempem a agresivitou, kombinuje prvky heavy metalu, punk rocku a klasického rock'n'rollu. Jejich zvuk byl hlasitý, rychlý a přímočarý, přičemž charakteristickým rysem se stal Lemmyho chraplavý styl zpěvu.

Miroslav Červenka (12)

Miroslav Červenka byl český básník, překladatel a literární vědec. Dětství prožil ve Vlašimi, od třinácti žil v Praze. Maturoval v roce 1951 na gymnáziu. Vystudoval češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV v Praze. V roce 1961 zde získal titul kandidáta věd a o osm let později doktora věd. Působil též v časopise Květen a v letech 1968–1970 byl šéfredaktorem časopisu Česká literatura. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. Po roce 1968 nesměl publikovat, v roce 1971 byl propuštěn z ústavu. Pracoval pak na smlouvu o dílo v Památníku národního písemnictví, kde kupříkladu uspořádal pozůstalost Jana Jelínka. Roku 1975 se stal technickým knihovníkem v Pragoprojektu, kde pracoval až do roku 1989. Své práce uveřejňoval v samizdatu a v cizině. Spolupracoval se samizdatovým časopisem Obsah. V roce 1990 se vrátil do Ústavu pro českou literaturu ČSAV v Praze. Od roku 1990 až do své smrti přednášel na Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1989 získal titul docent, roku 1994 profesor. Stal se místopředsedou Pražského lingvistického kroužku, opět se stal šéfredaktorem České literatury , od roku 2002 byl členem Učené společnosti ČR. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Kromě vlastní tvorby překládal z mongolštiny, ruštiny, estonštiny a ukrajinštiny.

Miroslav Batík (5)

Narozen 15.11.1936 ve Zlíně, zemřel v r. 1997. Novinář, publicista, autor knih o Janu Werichovi.

Miloslav Ryšán (9)

Publikace o pěstování zahradních a pokojových rostlin.

Miloš Jirko (14)

Miloš Jirko byl český redaktor, básník, knihovník a překladatel. Byl synem učitele, dětství prožil v rodných Němeticích. Po studiích na gymnáziu ve Valašském Meziříčí , která byla v roce 1918 přerušena vojenskou službou v I. světové válce, studoval moderní filologii na Karlově univerzitě v Praze a na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Studia v roce 1923 ukončil, doktorát získal v roce 1924 prací Románové dílo Jiřího Karáska ze Lvovic. Do roku 1925 žil v Praze, kde byl do roku 1930 redaktorem Českého slova; 1930–1940 byl zaměstnán jako knihovník Ústřední knihovny hlavního města Prahy. V roce 1940 byl zatčen a až do konce války vězněn jako člen domácího odboje. V pražské knihovně pracoval i v letech 1945–1948. Po osvobození se vrátil do pražské Městské knihovny, kde pracoval do roku 1948. Poté žil jako spisovatel z povolání. Přispíval do časopisů a deníků Cesty, Června, Kmene, Hosta, Severu a východu, Lumíru, Lidových novin a Pestrý týden . Byl znám především jako básník, ovlivněny verši Fráni Šrámka, Karla Tomana a Stanislava Kostky Neumanna. Jeho poezie je poznamenána senzualismem. Překládal také z němčiny : Čas žít, čas umírat.

Miloš Jelínek (10)

Narozen 2. 10. 1910 v Praze, zemřel 11. 4. 1993. Matematik, pedagog, redakční práce a publikace z oboru.

Milena Flodrová (14)

Milena Flodrová , rozená Volková, je česká historička zaměřená především na historii Brna a nejbližšího okolí. O brněnském místopisu, historii, osobnostech a památkách publikovala řadu knih a odborných článků. Působí také jako popularizátorka brněnské historie v Českém rozhlase Brno a také prostřednictvím přednášek, kterých přednesla od 60. let 20. století stovky. Otec Robert Volek byl středoškolský profesor . Od roku 1939 působil a bydlel s rodinou v Brně. Milena se rozhodla na otce navázat a vystudovala v letech historii a archivnictví na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech pracovala v Muzeu města Brna na Špilberku.

Milan Uhde (14)

Milan Uhde je český spisovatel, dramatik, scenárista a politik. Za vlády komunistů byl významným představitelem disentu a po sametové revoluci v letech 1990–1992 působil jako ministr kultury české vlády a od vzniku samostatné republiky v roce 1993 byl 1. předsedou Poslanecké sněmovny České republiky, od ledna až do února roku 1993 na základě čl. 66 Ústavy také vykonával vymezené funkce prezidenta republiky. Z titulu své funkce kontrasignoval Ústavu České republiky. Od srpna 2011 do března 2014 zastával funkci předsedy Rady České televize. Narodil se ve smíšené právnické rodině, jeho matka byla židovka. Za druhé světové války se snažila s tichým souhlasem svých rodičů získat dokumenty o nežidovském původu, přesto ale byla vystavena rasovému pronásledování. Milan Uhde ve svých pamětech popisuje jako jeden ze silných zážitků svého dětství, jak je vyháněn s matkou z obchodu, protože židé směli nakupovat jen v určené hodiny. Vzdělání získal v Brně: chodil zde do obecné školy, roku 1953 maturoval na gymnáziu v Králově Poli a v roce 1958 absolvoval Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity , obor čeština a ruština. V 50. letech 20. století byl členem Československého svazu mládeže a vnitřně souhlasil s komunistickým režimem. Za zlom považuje rok 1956, kdy v důsledku událostí v Maďarsku ztratil komunistické přesvědčení a nebyl mu pak ani nabídnut vstup do KSČ. Pracoval jako redaktor významného brněnského měsíčníku pro literaturu, umění a kritiku Host do domu a zároveň působil jako externí učitel na Janáčkově akademii múzických umění . V roce 1971 dosáhl titulu doktora filosofie. Po zákazu časopisu se stal spisovatelem z povolání, ale roku 1972 se po zveřejnění článku v Rudém právu dostal na seznam zakázaných spisovatelů a jeho tvorba se nesměla publikovat až do sametové revoluce v roce 1989. Jeho knihy byly odstraněny z veřejných kniho...

Milan Plch (10)

Narozen 19. 7. 1962. Ing., redaktor, publicista, organizátor činný v oblasti trampingu a folkové hudby, porotce Trapsavce, autor informačních materiálů a turistických průvodců.

Milan Hodík (7)

Narozen 2. 7. 1933 v Praze, zemřel 16. 9. 2010 tamtéž. Grafik a technický redaktor, populárně historické práce z období habsburské monarchie a vzniku Československa.

Milan Hein (7)

Milan Hein je český divadelní publicista, herec, moderátor a divadelní podnikatel, bratr moderátorky Marty Skarlandtové-Heinové, majitel a provozovatel pražského Divadla Ungelt. Koncem 60. let studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě, svá studia však nedokončil. v letech 1970 až 1973 pracoval jako herec v Divadle v Českém Těšíně. Od roku 1973 pak působil jako umělec ve svobodném povolání. Od roku 1984 spolupracoval na autorských divadelních představeních v pražské Redutě se svojí sestrou, moderátorkou a tlumočnicí Martou Skarlandtovou-Heinovou. S moderováním a konferováním začínal už v 60. letech, později spolupracoval při uvádění různých pořadů Československé televize. Během sametové revoluce působil v Československé televizi jako televizní reportér. Na počátku 90. let uváděl v České televizi pořad Nedělní ráno. V roce 1993 natočil televizní triptych rozprav s Milošem Kopeckým, nazvaný Co za to stálo... V roce 1994 vyšlo i knižně. Od roku 1995 je majitelem, dramaturgem a provozovatelem pražského Divadla Ungelt . Byl jednou z osobností, o které byl natočen v roce 2008 pořad 13. komnata České televize, kde otevřeně mluví kromě jiného o své sexuální orientaci. Dne 12. srpna 2016 u příležitosti svých 70. narozenin slavnostním obřadem stvrdil svůj osmiletý vztah s partnerem Martinem Šimkem.

Míla Tomášová (17)

RNDr. Míla Tomášová byla významná česká mystička a spisovatelka. Mystické zkušenosti ji provázely již od útlého mládí. V knize Za čas a prostor uvádí popis hlubokého duchovního ponoření , které zažila ve čtyřech letech. Studovala filozofickou a přírodovědeckou fakultu univerzity v Olomouci, studium nakonec dokončila na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Zde také počátkem 50. let 20. století získala doktorát. Pracovala v různých zdravotních zařízeních zabývajících se mikrobiologií. Po roce 1989, kdy se v Československu otevřely podmínky pro šíření duchovní nauky, vedla řadu přednášek a vydala několik knih. Setkala s mnoha duchovními učiteli, z nichž nejvýznamnější byl zřejmě František Drtikol. Byla rovněž ovlivněna křesťanskou mystikou a díly Ramany Maharšiho. Ačkoli si duchovních učitelů velmi vážila, vždy je považovala především za své duchovní bratry, necítila se být něčí žačkou. Ve svém díle nejednou zmiňuje ideu, že nejvyšším duchovním učitelem je vnitřní božství člověka. Ke konci života napsala několik knih duchovních vzpomínek a esejů, uvádějících čtenáře nenásilnou formou do duchovní problematiky. Vrcholným dílem Míly Tomášové je sbírka duchovních básní Průzračný svět . Společně se svým manželem Eduardem Tomášem se podílela na řadě knih a přednášek, např.: Mimo psaná díla existují i zvukové nahrávky promluv a některých přednášek. Dílo Míly Tomášové vydává nakladatelství AVATAR.

Miki Volek (8)

Miki Volek byl významný český rokenrolový zpěvák a hudebník, známý svým výrazným hlasem a dynamickým vystupováním na pódiu. Byl frontmanem skupiny Olympic, jedné z nejpopulárnějších a nejvlivnějších rockových skupin v Československu v 60. a 70. letech 20. století. Volekova kariéra byla poznamenána jeho přínosem pro českou hudební scénu, zejména v žánru rock and rollu, kde zanechal trvalý odkaz. Jeho vystoupení se vyznačovala energií a charismatem, díky nimž byl mezi fanoušky oblíbený. Během své kariéry Miki Volek spolupracoval s různými umělci a kapelami a zanechal po sobě katalog hudby, který dodnes oceňují nadšenci české rockové scény.

Michaela Hajduková, (15)

Metoděj Pleský (8)

Metoděj Pleský se narodil 22. dubna 1891 v Domášově u Brna. Studoval na české reálce v Brně a na odborné sochařské škole; po jejím absolvování se živil jako sochař. V říjnu 1912 byl odveden do armády a po vypuknutí světové války odjel s c. k. pěším plukem 8 na ruskou frontu do Haliče. V květnu 1915 se mu podařilo přeběhnout k Rusům, přihlásil se do čsl. legií a v dubnu 1916 byl zařazen do 1. čs. střeleckého pluku. Zúčastnil se mnoha rozvědek a bitvy u Zborova. V říjnu 1917 byl zařazen do 4. čs. stř. pluku, kde byl ustanoven velitelem jízdního průzkumného oddílu; do vlasti se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána. Zůstal v činné službě, absolvoval školu gen. štábu a v roce 1923 také II. ročník Válečné školy. Jako major gšt. sloužil u p. pl. 47 v Turnově. V září 1927 byl přemístěn jako náčelník štábu k 5. divizi do Č. Budějovic, v prosinci 1927 byl povýšen na pplk. gen. štábu. Od ledna 1930 byl převelen k horskému praporu 5 do Ružomberoku. Od října 1931 sloužil u p. pl. 46 v Chomutově, v říjnu 1934 byl přeložen k p. pl. 47 do Mladé Boleslavi. V dubnu 1937 byl přeložen do výslužby, ale v září 1938 byl aktivován a určen velitelem p. pl. 205 na Vltavské linii, kde byl po vládní kapitulaci zatčen pro pokus o převrat. V rozjitřeném období II. republiky byl jeho případ tiše smeten ze stolu. Metoděj Pleský byl literárně činný – v roce 1927 vydal Dějiny 4. střeleckého pluku, v roce 1931 vydal knihu věnovanou památce zesnulého gen. Čečka s názvem Bratr generál, v roce 1936 legionářskou pentalogii Velezrádci a v roce 1938 dvoudílný román Srdce ze zlata a ocele, přibližující osud tzv. Kornilovců, roty čsl. dobrovolníků v ruské armádě. Za okupace se Pleský zapojil do odbojového hnutí, podařilo se mu uprchnout z protektorátu a přes Bělehrad dorazil v lednu 1940 do tábora čsl. zahraničního vojska ve francouzském Agde. Byl jmenován velitelem I. praporu p. pl. 1, s nímž se v červnu 1940 účastnil ústupových bojů proti němec...

Meghan March (12)

Americká spisovatelka erotických románů a románů pro ženy. Podniková právnička.

Maxim E Matkin (13)

Maxim E. Matkin je umelecký pseudonym slovenského spisovateľa, ktorého totožnosť nie je známa . Na skonštruovanosť mena Maxim E. Matkin upriamuje pozornosť už frekvencia spoluhlásky M, v našom kontexte trojčlenná podoba mena i jeho celková symetria. Pri značke Maxim E. Matkin je čitateľskej verejnosti známe, že ide o pseudonym, s tajomstvom aj hypotézami okolo identity reálneho autora sa ráta aj pri reklamnej prezentácii Matkinom signovaného tovaru: "Svoju skutočnú totožnosť úzkostlivo tají. Všetci však vedia, kto to je, a väčšina z nich sa mýli.", píše sa na záložke románu Láska je chyba v programe . Sem teda zrejme odkazuje prostredný prvok pseudonymu, iniciála E. Po významovej stránke meno kombinuje dve zjavné vrstvy. Prvá rovina je exoticky mondénna, sugeruje nadnárodne globalizovanú, kozmopolitnú identitu nositeľa. Pod tým sa ale skrýva intelektuálsky exkluzívna parodická alúzia na zakladajúce dielo socialistického realizmu . Obe základné významové roviny pritom súvisia s celkovým gestom vlastných textov, ako ju definuje napríklad D. Kršáková, keď Matkinove prózy zaraďuje do konzumnej literatúry, pričom upozorňuje na to, že simultánne vyvolávajú zdanie, že všetko je inak, že povrchnosť je len hraná a že za všetkým treba hľadať výstrelok intelektuála. Dielo * 2002 - Polnočný denník * 2004 - Láska je chyba v programe * 2005 - Mexická vlna * 2007 - Mužské interiéry * 2007 - Miluj ma ironicky * 2010 - Aj ja teba * 2011 - Nie na ústa

Mary Lynn Baxter (14)

Americká spisovatelka milostných románů.

Mary Jo Putney (8)

Je americkou autorkou, vystudovala anglickou literaturu a průmyslový design. Ačkoliv být romanopiscem byl její dávný sen, realizovala ho až ve chvíli, kdy se jí do rukou dostal počítač. A od té doby už jen samá pozitiva. Teď píše na plný úvazek. Kromě historických romancí píše ještě fantasy příběhy a o paranormálních jevech, a objevilo se i několik románů ze současnosti.

Martina Boučková (14)

Narozena 1975. Odborná pracovnice v IT sféře, externí redaktorka časopisu Psychologie dnes, vede rodinný webový protál, autorka knih pro děti.

Martin Rázus (16)

Martin Rázus byl slovenský básník, prozaik, dramatik, publicista a politik a evangelický farář. Narodil se v rolnické rodině. Vzdělání získal v Liptovském Mikuláši, Kežmarku a později na teologickém semináři v Bratislavě. Působil jako evangelický farář v Modré, ale za krátkou dobu pokračoval v teologickém studiu ve skotském Edinburghu. Po jeho dokončení pokračoval v působení v Modré, později v Pribylině, kde s v roce 1913 oženil se svou manželkou Elenou, a Moravském Lieskovém. Od roku 1930 působil jako farář v Brezně. Pohřbený je v Banské Bystrici. Jako politik byl členem Slovenské národní strany a zastáncem slovenského autonomismu. V lednu roku 1920 vystoupil z SNS, která se před volbami spojila s Národní republikánskou stranou rolnickou. Zpět do SNS se vrátil, až když se v programu SNS z roku 1922 opět objevil požadavek administrativní a kulturní autonomie Slovenska. Stal se významnou osobností své strany a snažil se program strany zaměřit na sociální a hospodářské problémy své země a na prosazování národní a politické autonomie Slovenska. Od roku 1929 až do své smrti byl předsedou SNS. Jeho zásluhou a díky dohodě s Československou národní demokracií získala SNS v roce 1929 první poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně Národního shromáždění, poslancem byl Rázus až do roku 1937. Pod jeho vedením začalo sbližování SNS s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou. Tyto strany spolu vytvořily takzvaný Autonomistický blok. Své první verše napsal už na základní škole, ale uveřejňovat je začal až od roku 1911. Publikoval např. v časopisech Dennica, Prúdy, Živena, Stráž na Sione či Národnie noviny. Psal poezii, prózu, ale je též autorem dvou divadelních her.

Martin Buber (14)

Martin Buber byl židovský filosof náboženství a překladatel rakouského původu. Podílel se na sionistickém hnutí a zasazoval se o vyrovnání s palestinskými obyvateli Izraele. Martin Buber se narodil ve Vídni v židovské rodině. Jeho děd, Solomon Buber, byl významný učenec, který se věnoval studiu židovských chasidských tradic a Tóry. U něho ve Lvově strávil Martin Buber dětství a studoval zde na polském gymnáziu. Po maturitě roku 1896 studoval ve Vídni, v Lipsku, v Curychu a v Berlíně, a to filosofii, psychologii a germanistiku, mezi jeho učiteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel. Roku 1899 se ve Vídni seznámil s Theodorem Herzlem a připojil se k jeho sionistickému hnutí. Na rozdíl od Herzla, který chtěl založit laický židovský stát, Buberovi šlo především o židovské náboženství a kulturu. V tomtéž roce se oženil a pracoval jako redaktor různých židovských časopisů. Roku 1902 se začal zabývat chasidstvím, jehož životní a náboženská praxe mu byla daleko bližší než politické cíle sionismu. Roku 1904 vydal disertaci o problému individuace, zejména o Jakobu Böhme a Mikuláši Kusánském a věnoval se pak už pouze studiu. Vydal několik sbírek chasidských příběhů a mýtů a pracoval opět jako redaktor. Za první světové války založil výbor na podporu východoevropských Židů. Roku 1921 se spřátelil s Franzem Rosenzweigem a působil v jeho škole. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo Já a Ty, věnované filosofii individuálního vztahu s druhou osobou. Od roku 1925 pracoval společně s Rosenzweigem na novém překladu Bible, který se snažil zachovat co nejvíce rysů hebrejského originálu. V letech 1930-1933 byl profesorem židovského náboženství a etiky na univerzitě ve Frankfurtu n. M., na protest proti Hitlerovu převzetí moci však roku 1933 rezignoval a roku 1938 kvůli sílícímu tlaku německého nacismu odjel do Jeruzaléma, kde učil na tamější Hebrejské univerzitě antropologii a sociologii. Po druhé světové válce se ...

Marta Vencovská (11)

Autorka česko-ruského slovníku.

Marta Šrámková (6)

Narozena 3.7.1935 v Brně. Folkloristka, práce z oboru.

Marilyn Diamond (6)

Americká spisovatelka, knihy o zdravém způsobu života.

Marie Holková (16)

Marie Holková byla česká katolická učitelka, spisovatelka a překladatelka. Na počátku své spisovatelské kariéry vytvořila řadu pohádek a knih pro děti, později ale pak zejména životopisů světců a dalších osobností římskokatolické církve. Za komunistického režimu žila v zahraničí. V Česku směly její knihy vycházet před rokem 1948 a poté až po roce 1989, mezi tím se však objevovaly její samizdatové překlady knih z francouzštiny a angličtiny. Její knihy vyšly v řadě jazyků, mimo jiné češtině, angličtině, francouzštině a slovenštině.

Marián Šuman-Hreblay (15)

Slovenský publicista, práce o historických vozidlech, automobilech i motocyklech.

Marcel Ihnačák (8)

Slovenský šéfkuchař, autor kuchařských knih.

Magda Szabó (12)

Magda Szabóová byla maďarská spisovatelka. Několik jejích děl bylo zfilmováno, nejnovějším filmem je Za zavřenými dveřmi podle románu Dveře v režii Istvána Szabóa s Helen Mirrenovou v hlavní roli.

Ludvík Večeřa (8)

Narodil se roku 1918 ve Velkém Meziříčí, zemřel předčasně v Praze, v roce 1975. Byl vyučeným ovocnářem, ale věnoval se ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích především růžím. S obdivuhodnou akribií zkoumal progresivní metody šlechtění a pěstování růží, výsledky své práce průběžně publikoval. Věnoval se testování světového sortimentu a pochopitelně i šlechtění, vytvořil téměř dvacet nových sort, ne u všech stihl, bohužel, osobně dokončit uznávací řízení. Velice záslužná je pak Večeřova činnost na poli organizace odborného života, připomeňme, že byl jedním z hlavních iniciátorů založení našeho Rosa klubu.

Ludvík Mucha (9)

Ludvík Mucha byl český kartograf, historik kartografie, vexilolog a vysokoškolský pedagog. V letech 1946–1950 studoval na Přírodovědecké fakultě UK u Karla Kuchaře zeměpis a dějepis. Od roku 1952–1993 působil na své alma mater jako pedagog . Narodil se sice v Ervěnicích , ovšem jeho rodina měla kořeny v Ivančicích a tam také strávil většinu svého mládí. Gymnázium absolvoval roku 1946 v Praze. Poté začal studovat obor zeměpis a dějepis na Přírodovědeckou fakultu UK. Po dokončení studií působil jako učitel na gymnáziu v Horním Jiřetíně a současně jako odborný redaktor v  nakladatelství Orbis. V roce 1952 se vrátil na svoji fakultu jako odborný asistent. V průběhu svého působení na škole získal v roce 1969 titul RNDr., v roce 1972 obhájil svoji kandidátskou práci. Habilitoval se jako docent kartografie teprve v roce 1983. V roce 1993 odešel do penze, nicméně i poté jako externista přednášel. Jeho ženou byla RNDr. Marie Muchová, rozená Richtrová . Oba manželé jsou pohřbeni na hřbitově v Jenišovicích u Jablonce nad Nisou. Zabýval se dějinami kartografie 19. století, zvláštní pozornost věnoval výrobě glóbů, školních map. Publikoval práce o kartografech: Václav Merklas, Josef Brunclík, Jan Felkl, František Kreibich, Blasius Kozenn. V 80. letech inicioval soupis slunečních hodin. Jeho vexilologické a filatelistické zájmy ho přivedly ke spolupráci na větších atlasech a přehledových příruček . Ludvík Mucha byl zakladatelem a dlouholetým předsedou Vexilologického klubu, později se stal čestným předsedou nástupnické České vexilologické společnosti. V roce 2014 uzavřela Mapová sbírka PřF Uk v Praze licenční smlouvu s dědici a bude proto zveřejňovat dílo autora on-line....

Ludmila Konopková (18)

Narozena 3. 9, 197 ve Vysokém nad Jizerou. Filoložka, vysokoškolská pedagožka, odborná publicistka. Autorka učebnic a metodických příruček z českého jazyka pro ZŠ.

Ludmila Karlíková (4)

Narozena 15. 12. 1920 v Domažlicích, zemřela 25. 2. 2007 v Praze. PhDr., historička umění, publikace z oboru dějin výtvarného umění.

Ludmila Grossmannová Brodská (15)

Ludmila Grossmannová Brodská, vlastním jménem Ludmila Grossmannová , byla česká učitelka, spisovatelka knih pro mládež a překladatelka. Celý život bojovala s nepřízní osudu; v šesti letech ohluchla, ještě v dětství ztratila otce, později se musela vyrovnávat s hmotným nedostatkem a osamocením. Navzdory svému postižení napsala desítky knih, převážně s říkankami, básněmi a výchovnými povídkami pro mládež a řadu příspěvků do časopisů. Její tvorba pro dospělé vycházela z vlastních zkušeností a byla určena především nenáročným venkovským čtenářům. Volně přeložila několik známých literárních děl, jako např. Dobrodružství Barona Prášila, Don Quijote z la Manchy a Chaloupka strýčka Toma. Publikovala rovněž pod pseudonymy Milan Brodský, L. Mělnická, Zdenka Zásmucká a Růžena Šípková. Narodila se 24. května 1859 v Netvořicích u Benešova jako dcera zámožného obchodníka Františka Grossmanna a jeho manželky Rosalie, rozené Leitner . Byla nejstarší z šesti dětí, sourozenci: Vácslav , Antonín , Marie Šulcová , Johann a Rosalie Henningová . První léta života strávila v rodné obci, odkud se s rodiči přestěhovala do Prahy. Spokojené dětství v harmonické rodině jí v šesti letech přerušila závažná nemoc – spála, jejímž následkem ohluchla. Rodiče si byli vědomi jejího nadání a zajistili jí kvalitní výchovu. Když nemohla chodit do běžné školy, vyučoval ji soukromě František Ryšavý z ústavu hluchoněmých v Praze. Ten ji naučil odezírat ze rtů, díky čemuž se mohla dorozumět. Vedle toho chodila na kurzy ručních prací a u Jenny Schermaulové se učila malovat. Roku 1873 přišla další pohroma – po krachu na vídeňské burze přišla rodina o veškerý majetek a brzy také zemřel její otec. Ludmila se stala oporou rodiny. Vykonávala vět...

Luděk Faustus (3)

Luděk Faustus byl český botanik, vysokoškolský pedagog a spisovatel v oboru botaniky. Během druhé světové války jako student střední školy musel odejít ze školy, protože vyjádřil odpor vůči výuce německého jazyka a v 15 letech začal pracovat jako lesní dělník na šluknovsku. Zde začal jeho zájem o dřeviny. Maturitu složil až po skončení druhé světové války a následně začal studovat na přírodovědecké fakultě UK. Když skončil svá studia na přírodovědecké fakultě začal působit na ruském gymnáziu. Doktorandské studium absolvovat také na Karlově univerzitě prací na téma: nahosemenné rostliny a fyziologie rostlin. Poté kdy získal doktorát začal vyučovat jako odborný asistent na pedagogické fakultě UK v oboru: botanika. V roce 1945 stice vstoupil do KSČ, ale krátce po únoru 1948 své členství zase zrušil. To však mělo vliv na jeho další profesní kariéru. Přesto publikoval v odborných časopisech. Od 80. let 20. století působil v ÚÚVPP až do roku 1989, kdy odešel do důchodu. Mimo profesní činnost působil aktivně v kynologickém klubu jako mezinárodní rozhodčí na kynologických výstavách, a byl hlavním poradcem chovu plemene Airedale terrier . V 60. a 70. letech 20. století se stal členem Wartburg klubu a účastnil se závodů „Modrá stuha“ a závodů do vrchu. V roce 1977 s rodinou zakoupil dům se zahradou ve vesničce v Českém středohoří pod chráněným vrchem Boreč. Zahradu osázel sazenicemi cenných dřevin s ideou malého arboreta, několik druhů jedlí, borovic, smrků, ale i listnatých dřevin se sortimentem druhu Lonicera. Zároveň sepsal klíč k určování druhu Lonicera, který již vzhledem k onemocnění nepublikoval. K jeho nejznámějšímu dílu v oboru botaniky patřil: Botanický klíč: klíč k určování 1000 nejdůležitějších cévnatých rostlin, který byl pomocnou knihou pro žáky základních a středních škol. Faustus navázal na dílo Františka Polívky, kdy upravil a dop...

Leo Pavlát (10)

Leo Pavlát je novinář, spisovatel a diplomat, první a současný ředitel Židovského muzea v Praze od jeho navrácení české a moravské židovské komunitě . Leo Pavlát po válce vyrůstal s matkou, která jako jediná z rodiny přežila šoa - věznění v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau i dalších lágrech. Po základní devítileté škole a Střední všeobecně vzdělávací škole vystudoval fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy . Od konce 70. let se začal angažovat v neoficiálních strukturách kolem Židovské obce v Praze. Po roční vojenské službě byl v letech 1975-1990 odborným redaktorem umělecko-naučné redakce nakladatelství Albatros. V letech 1990-1994 působil na československém/českém velvyslanectví v Izraeli v Tel Avivu. Od roku 1994 je ředitelem Židovského muzea v Praze. Jeho první díla tvořily překlady náboženských úvah a textů židovských autorů a děl s židovskou tematikou pro Věstník Rady židovských náboženských obcí a Ročenku Rady židovských náboženských obcí, později začal psát vlastní knihy. Od konce roku 1994 připravuje rozhlasový pořad pražské židovské obce Šalom alejchem a i jinak spolupracuje s Českým rozhlasem při tvorbě naučných pořadů o židovských tradicích, zvycích a kultuře, dříve psal pravidelně fejetony pro českou redakci BBC a Rádio Česko . Z francouzštiny přeložil úvahy náboženského myslitele Ješajahu Leibowitze „Úvahy nad Tórou“ . Na téma antisemitismus a židovské tradice publikuje v novinách , vystupuje v rozhlase a televizi a přednáší na různých fórech, výsledky této činnosti lze nalézt i v některých sbornících. Od roku 1995 pracuje ve volených orgánech Židovské obce v Praze i Federace židovských obcí. Od roku 1997 j...

Lenka Izáková (12)

Ilustrátorka.

Laurent Gounelle (9)

Laurent Gounelle je francouzský spisovatel, odborník na neuro-lingvistické programování , autor knih o rozvoji osobnosti. Vystudoval ekonomii a přednáší na seminářích pro manažery velkých firem. Vyučuje na univerzitě v Clermont-Ferrand. Rád cestuje po světě a setkává se s výjimečnými lékaři a léčiteli, ať už jde o americké experty v oblasti neurologie a neurolingvistiky, peruánské šamany nebo balijské mudrce. Jeho první kniha "Muž, který chtěl být šťastný" o hledání smyslu života a štěstí se stala během několika měsíců světovým bestsellerem. V Evropě a Americe se ji prodalo přes 600 tisíc výtisků. O překonávání zábran, strachu a naučených vzorců chování píše ve své druhé knize "Bůh chodí po světě vždycky inkognito" .

Lauren Roberts (17)

Lauren Blakely (12)

Americká spisovatelka románů pro ženy. Pod jménem Whitney, Daisy píše knihy pro mládež.

Laura Walden (10)

Spisovatelka pochází z Německa, narodila se v roce 1964. Po studiu práv strávila jako právní čekatelka řadu měsíců na Novém Zélandu. Zdejší prostředí ji natolik uchvátilo, že po návratu začala psát barvité reportáže.. Od nich nebylo daleko k nápadu, aby se Nový Zéland stal místem děje jejího románu. Po nějaké době se vzdala původně vysněné advokátní profese, stala se novinářkou a autorkou scénářů. Pokud nyní Laura Waldenová nepobývá na Novém Zélandu, žije s rodinou v Hamburku

Laura Thalassa (14)

Americká spisovatelka.

Ladislav Ptáček (15)

Spisovatel, lékař v Českém Krumlově. V prostředí vojenského tábora na Šumavě se odehrává povídka Město pod stany. Autor řady románů, např. V klopě růži , S andělem v náručí atd. Otec byl železničním kovářem. První manželka Olga Macháčková byla autorkou próz pro děti a překladatelkou z ruštiny, dcera Olga Uličná je rusistkou a překladatelkou. Obecnou školu a reálku vychodil Ptáček v Nymburku; po doplňovací maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem studoval na FF UK, ale po roce přešel na Lékařskou fakultu. Z existenčních důvodů studia přerušil a střídal příležitostná zaměstnání, mj. 1934–36 pracoval jako medik v ordinaci Praporů práce hl. města Prahy. 1936 nastoupil základní vojenskou službu, 1938–45 byl redaktorem v nakladatelství Leopolda Mazáče. 1945–47 byl ředitelem nakladatelství při Státní tiskárně ve Varnsdorfu, 1947 dostudoval Lékařskou fakultu . Od téhož roku byl lékařem nejprve v Aši, od 1949 v České Kamenici, pak v porodnici v Praze, od 1955 v Českém Krumlově a 1960–69 v Českých Budějovicích, kde žil i na odpočinku. Počínaje 1923 publikoval v periodikách: Studentský časopis , Polabský kraj, Občanské listy, Naše zájmy , Oheň , Země, Právo lidu, Čin , Volná myšlenka, Sobota, Rozpravy Aventina, Nové obzory, Mladý svět , Ahoj , České slovo , Svět práce, Jihočeská pravda , Stráž severu aj. V 30. letech psal pro Čs. rozhlas reportáže, přednášky a za okupace byly vysílány i jeho původní rozhlasové hry . Redigoval Almanach Studentské kolonie na Letné 1920–30 a knižnici Nová cesta . 1947–48 naps...

Ladislav Dvořák (15)

Básník a prozaik.Jeho věcné arytmické básně jsou protipolem budovatelské lyriky. Narodil se 1.12.1920 v Krásněvsi u Velkého Meziříčí, zemřel 22.6.1983 v Rokycanech. Pochází z početné rodiny vesnického kováře. Měl se vyučit strojním zámečníkem, ale po rozdílové zkoušce nastoupil ve školním roce 1937/38 do tercie reálného gymnázia ve Velkém Meziříčí; od sexty zde studoval jako privatista. Maturoval 1943, poté byl krátce totálně nasazen v Technische Nothilfe a do 1945 v továrně Avia Letňany; v květnu 1945 se účastnil pražského povstání. Po válce začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a filozofii, později srovnávací literatury. Po politických prověrkách 1948 byl ze studia vyloučen. 1948 krátce působil v propagačním oddělení deníku Práce a do ledna 1949 vykonával dvouměsíční vojenskou službu v Jindřichově Hradci. Poté byl pomocným dělníkem v Motorletu Jinonice a stavebním podniku Posista, Československé stavební závody v Praze. 1950 byl zaměstnán jako sortimentář v pražských antikvariátech podniku Orbis, ale již 1951 se v rámci akce „77 tisíc“ musel vrátit do továrny a až do roku 1956 pracoval jako zaškolený zámečník v závodě Rudý Letov v Praze-Letňanech. 1956–66 působil ve funkci technického úředníka v národním podniku Potrubí, poté do 1968 v propagaci nakladatelství Orbis, jako redaktor Horizontu, nakladatelství Socialistické akademie a konečně jako asistent a odborný pracovník v Slovanské knihovně v Praze . Po podepsání Charty 77 byl propuštěn. Živil se jako dělník v závodě na protetické přístroje a v papírnách, v Ústavu sér a očkovacích látek, byl korektorem v deníku Mladá fronta. První básně otiskl v týdeníku Velkomeziříčsko a v Kytici . Sazba jeho první sbírky byla 1948 rozmetána a některé její básně vyšly 1952 jako bibliofilie pod názvem Kterési noci. Dvořák přispíval do časopisů: Kritický měsíčník, Akord, od 1956 Červený...

Ladislav Deneš (13)

Slovenský fotograf, fotografické publikace ze Slovenska.

Květa Legátová (9)

Květa Legátová, vlastním jménem Věra Hofmanová , byla česká spisovatelka novel, pohádek i rozhlasových her. Absolvovala dvě fakulty brněnské univerzity . Celý život působila jako učitelka. Debutovala v roce 1957 souborem črt Postavičky, po němž následoval román pro děti Korda Dabrová – pod pseudonymem Věra Podhorná. V 50. letech publikovala texty v časopise Host do domu. Patřila k tzv. brněnské škole rozhlasové hry; nejméně čtrnáct jejích her bylo nastudováno . K publikování se vrátila – pod pseudonymem Květa Legátová – po roce 2000 v nakladatelství Paseka povídkovým pásmem Želary a novelou Jozova Hanule . Podle předlohy Jozova Hanule vznikl v roce 2003 film Želary. Po úspěchu knih i filmu vyšly Květě Legátové krátce po sobě dvě sbírky rozhlasových a televizních her a kniha rozhovorů s Dorou Kaprálovou Návraty do Želar . Nejnovější knihou je soubor čtyř téměř detektivních próz Nic není tak prosté . Český rozhlas natočil a jako seriál vysílal její Vzpomínky.

Kristína Ježovičová (13)

Slovenská prozaička, vystudovaná germanistka.

Kristen Ciccarelli (14)

Kanadská autorka fantasy románů.

Kocian Quartet (3)

Kocian Quartet je renomované české smyčcové kvarteto, které se významně zapsalo do světa komorní hudby. Kvarteto bylo založeno v roce 1972 a nese jméno slavného českého houslisty Jaroslava Kociana. Soubor si rychle získal uznání pro svou technickou zdatnost a hlubokou muzikálnost a provádí široký repertoár, který sahá od klasických až po soudobá díla.

Kendare Blake (9)

Původem z Jižní Korey, nyní žije s rodiči v USA. Rodiče pochází z Kavkazu. Získala bakalářský titul v oboru podnikání z Ithaca College a magisterského studia v psaní z Middlesex University v Londýně. Má ráda řeckou mytologii, červené maso a veganství.

Kathryn Taylor (13)

Kathryn Taylor začala psát už jako dítě. Když jí bylo jedenáct, tak byl vydán její první příběh. Od té doby věděla, že se chce živit jako spisovatelka. Její profesionální i soukromý život jí však přichystal řadu překážek. Nakonec se jí však její sen splnil, když napsala velmi úspěšnou sérii určenou převážně ženám - BARVY LÁSKY.

Katherine Arden (10)

Katherine Arden se narodila v Texasu. Vystudovala francouzštinu a ruštinu na Middlebury College . Žila v zahraničí, mj. ve Francii, v Moskvě a také na Havaji, kde napsala knihu of Medvěd a slavík. V současnosti žije ve Vermontu.

Karl Herloßsohn (16)

Karl Herloßsohn, vlastním jménem Borromäus Sebastian Georg Karl Reginald Herloß, v českém prostředí známý více jako Karel Herloš byl německy píšící novinář a spisovatel, pocházející z Prahy a úzce spjatý s českým prostředím tematikou svých historických románů, které byly oblíbené i u českých čtenářů. Narodil se v německé rodině v Praze na Malé Straně, otec byl krejčím. Jako rok jeho narození je mnohdy chybně uváděn rok 1804 Po studiu na malostranském gymnáziu studoval na pražské univerzitě filosofii a po krátkém pobytu ve Vídni se vrátil do Prahy. Soukromě studoval práva a pracoval jako vychovatel. V Praze napsal i své první novely, Treue bis in den Tod a Eine Nacht in den Appeninen. V roce 1822 publikoval první verše v Dresdner Abend-Zeitung. V roce 1825 se odstěhoval do Lipska, pravděpodobně kvůli tomu, že v rakouské monarchii byla přísnější cenzura; zde se trvale usadil a věnoval se novinářské a literární činnosti. Byl spolupracovníkem listu Brockhaus’schen Literarischen Conversationsblatt, působil jako překladatel a psal pro různé, hlavně beletristické listy. V roce 1826 publikoval první historický román Die Fünfhundert vom Blanik. V roce 1830 založil časopis Der Komet , který patřil ve své době k nejúspěšnějším literárně-kritickým listům. Časopis redigoval 19 let, až do roku 1848. V roce 1839 podnikl cestu po Slezsku a Krkonoších, při níž se zastavil též v Praze . V roce 1848 převzal redakci Spindlerova almanachu Vergiss mein nicht. Připravoval se k návratu do Prahy, ale vážná nemoc mu v tom zabránila. Zemřel chudý, v nemocnici sv. Jakuba v Lipsku. Jednu stránku jeho díla představuje tvorba publicistická a satirická a účast na dílech encyklopedického charakteru. Kromě vlastního časopisu Der Komet , který vycházel v letech 1830-1848, publikoval v roce 1832 ve spolupráci s Johannem Peterem Lyserem ...

Karin Michaëlis (13)

Dánská spisovatelka, manželka spisovatele Sophuse Michaëlise, posléze diplomata Charlese Emila Stangelanda. Jako antifašistka strávila druhou světovou válku v USA. Nejznámější jsou její knížky pro děti s hrdinkou Bibi, kterých napsala celkem 9. Skandální úspěch z jejích 36 románů pro dospělé zaznamenala kniha Den farlige alder a její pokračování Elsie Lindtner , které vzbudily pohoršení otevřeným konstatováním, že i žena může pociťovat sexuální touhu. Napsala i románovou autobiografickou trilogii vydávanou pod společným jménem Træet på Godt og Ondt a ve 40. letech další autobiografie Little Troll a Vidunderlige Verden .