Výpis všech autorů

Jan Vácha

Narozen 19. 3. 1967. Autor básnické sbírky.

J. Manson Valentine

Americký mořský biolog, vědecký pracovník muzea Bishop na Honolulu. Objevitel tzv. Bimini road v Karibiku. Spolupráce se spisovatelem Ch. Berlitzem.

Ivan Vavřík

Publikace v oboru Umění, architektura, kulturní dědictví.

Irena Vaňková

Narozena 1962. Lingvistka, práce z oboru jazyka a literatury.

Hugo Vavrečka

Hugo Vavrečka byl český novinář, národohospodář, politik a diplomat. Byl dědečkem Václava a Ivana Havla. Reálku v Moravské Ostravě úspěšně ukončil maturitní zkouškou v roce 1899, poté se přihlásil ke studiu elektrotechniky na německém Vysokém učení technickém v Brně. Po jeho absolvování v roce 1904 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u rakousko-uherského námořnictva v Pule. V říjnu 1905 se do Brna vrátil, získal místo odborného asistenta na české technice a začal s technickým poradenstvím v oboru strojním a elektrotechnickém. Pozice asistenta na Vysokém učení technickém jej neuspokojovala, a proto přešel do redakce Lidových novin, kde měl na starost otázky národohospodářské. Od počátku působení v Lidových novinách rozvíjel svůj literární talent psaním humorných povídek a fejetonů. Pod pseudonymem Hugo Vavris vydal roku 1908 oblíbenou novelu František Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, která se později stala předlohou filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese s Vlastou Burianem v hlavní roli. Novinářská činnost jej také zavedla na bojiště První balkánské války, kde v roce 1912 působil jako dopisovatel Lidových novin při bulharském hlavním stanu. V této době se již osobně znal s významnými českými politiky i novináři a také se seznámil s Tomášem Baťou. Po vypuknutí první světové války narukoval k námořnímu velitelství v Terstu a od roku 1916 spolupracoval s českými odbojovými politiky z Maffie. Závěr války již předznamenal jeho budoucí diplomatickou kariéru, když v Terstu vytvořil československou vojenskou jednotku a působil zde jako zplnomocněnec československé vlády. Od ledna 1919 působil v československé delegaci na mírové konferenci v Paříži jako národohospodářský expert. Do vlasti se vrátil koncem léta 1919 a již v únoru 1920 nastoupil do funkce generálního konzula v Hamburku. Po dvou letech přesídlil do Budapešti, stal se tak prvním řádným československ...

Hana Vaňková

Mgr., slavistka, autorka prací z oboru, též překladatelka.

Gary Van Haas

Gary Van Haas je americký spisovatel a novinář. Vystudoval žurnalistiku a pravidelně přispívá cestopisnými reportážemi do renomovaných médií, jako jsou International Herald Tribune, Time, Newsweek, Odyssea nebo Travel Magazine. Na svých cestách si zamiloval zejména Řecko, kde se oženil a již dvacet let zde žije. Věnuje se filmové produkci a rovněž se podílel na výzkumech starověkých řeckých památek. Gary Van Haas je autorem několika románů, mimo jiné akčního thrilleru Ikona , který je zasazený do nádherné řecké scenérie, přibližuje prostředí podvodníků se starožitnostmi a je plný dobrodružství, vydírání a intrik, anebo thrilleru Vražedné šílenství , jenž se odehrává v exotické Indii, kde mimo jiné řádí masový vrah malých holčiček. Oba příběhy spojuje hlavní postava malíře a dobrodruha Gartha Hansona. Autorský styl Garyho Van Haase se vyznačuje zejména akčními a dobrodružnými prvky, detektivní zápletkou, záhadami a tajemnem. A pokud se objeví milostná zápletka, tak rozhodně ne romantická, ale spíše s jízlivou příchutí

František Vavera

Narozen 20. 11. 1980 v Českých Budějovicích. Doc., JUDr., Ph.D., LL.M., právník, vysokoškolský pedagog, zaměřený na trestní právo, kriminalistiku, bezpečnostní právo a legislativu.

František Vašek

Narozen 10. 2. 1924 v Paloníně u Loštic, zemřel 25. 12. 2008 v Brně. JUDr., český historik, práce o protifašistickém hnutí.

František Valoušek

Narozen 26.7.1863 ve Vřesovicích u Prostějova, zemřel 14.3.1932 v Kroměříži. Msgre., lidovecký politik a senátor. Publicista, beletrista, dramatik, autor spisu o manželství, překladatel z ukrajinštiny.

František Válka

Slovenský autor učebnic matematiky.

František Valach

Novinář, autor publikace o Tomáši Baťovi.

Eduard Vacek

Eduard Vacek je český prozaik, básník a publicista. Byl zakladatelem Patafyzického colegia v Teplicích na počátku 80. let. Mezi členy patafyzického kolegia patřila také básnířka Svatava Antošová, vedoucí hudební skupiny Už jsme doma Miroslav Wanek, fotograf Petr Kuranda a malíř Václav Lukášek. V roce 1986 bylo Kolegium policejně rozpuštěno a šéfredaktor sborníku byl uvězněn na 12 měsíců za „zjevnou neúctu ke společnosti“, které se měl dopustit vydáváním sborníku PAKO a publikováním článků, které hrubě urážely „budovatelské úsilí pracujícího lidu“. V 80. letech podepsal dokument HOS a přispíval do samizdatových časopisů Vokno, Jazzstop. Po výkonu trestu napsal autentickou knihu z vězeňského prostředí Občanský průkaz prosím . Po Sametové revoluci byl zvolen poslancem ČNR. Napsal řadu povídek, novel, pohádek, románů, črt, úvah a patafyzických studií, odborných, společenských a publicistických úvah . Je redaktorem a lektorem-zahlubovačem pražského patafyzického časopisu Clinamen a teplického patafyzického časopisu PAKO a členem výtvarné skupiny TERČ. Působil jako vedoucí redaktor odborných časopisů České vězeňství a Historická penologie, v současnosti spolupracuje s Libri prohibiti v Praze. Žije v Teplicích a v Praze. V nakladatelství Clinamen vydal: Je spoluautorem sborníku Hovnajs!, který také ilustroval, sborníku Jít pevně za svým imbecilem, Břitvou do klavíru, literárního sborníku Ode dna, Od břehů k horám, Alfred Jarry et la culture tchéque, Sever, západ, východ, Czech Literature at the Turn of the Millennium, atd. V roce 1997 byl oceněn Cenou Masarykovy akademie umění v Praze za uměleckou tvůrčí činnost, v témže roce získal Cenu K. H. Máchy za patafyzický román Sviňoďasi.

Carl-Johan Vallgren

Narodil se 24. července 1964 v Linköping. Je nejen spisovatel, ale i hudebník a příležitostný herec. Vyrostl ve Falkenberg. Ve dvaceti letech odcestoval do Indie, odkud se vrátil s rukopisem, od švédského vydavatelství obdržel zálohu a knihu Nomaderna /Kočovníci/ dokončil. To bylo v roce 1987. O rok později vydává sbírku povídek, která částečně vznikala ve Francii a Španělsku. Mezi lety 1988 - 1990 žil v Lundu a Malmö, v roce 1991 se přestěhoval do Madridu. Po navrácení se do Skandinávie se usadil v Kodani, kde žil do roku 1993. Poté se přestěhoval do Berlína, kde žil do roku 2003. Nyní žije ve Stockholmu. Jeho knihy byly přeloženy do 25 světových jazyků. Obzvláště velké oblibě se těší v Německu, Rusku, Itálii a Španělsku. Vydal 10 knih a natočil 7 alb, objevil se v německém filmu \"Grosse Mädchen weinen nicht\" /Velké holky nepláčou/ a ve švédském filmu z roku 2006 Sök /Hledat/.

Boris L'vovič Vasil'jev

Ruský spisovatel.

Bohumil Vavroušek

Bohumil Vavroušek byl český učitel a amatérský fotograf, který se věnoval především dokumentaci lidové architektury Československa. Narodil se v rodině Václava Vavrouška a Anny rozené Kaskové v usedlosti čp. 2 ve Slavětíně. V roce 1895 navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, což ovlivnilo jeho zájem o lidovou architekturu. Vystudoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Poté učil na venkovských školách na Novobydžovsku. V letech 1902–1903 absolvoval kurs kreslení pro učitele, který vedl profesor Alois Bouda. V roce 1908 nastoupil na měšťanskou školu na pražských Vinohradech. V letech 1926–1929 působil jako ředitel Štefánikovy koleje pro slovenské studenty v Praze. V roce 1909 podnikl první větší cestu se skupinou českých učitelů do Haliče. Z materiálů, které během cesty pořídil, vznikl průvodce Krakov, Lvov, Vělička, Zakopané, Varšava, Čenstochova . V roce 1910 navštívil Bukovinu. Fotografie pořízené během cesty byly otiskovány na pokračování v časopisu Zlatá Praha . Příspěvky upoutaly pozornost osobností, které se zabývaly lidovou architekturou. V roce 1913 navázal Bohumil Vavroušek spolupráci s Antonínem Podlahou, pro jehož edici Posvátná místa království českého pak pořizoval fotografie. Dále navázal kontakt s historikem umění Zdeňkem Wirthem. V roce 1910 navštívil poprvé Slovensko spolu se svým přítelem Adolfem Wenigem. Seznámil se zde a poté spřátelil s Pavolem Országhem Hviezdoslavem a Ľudovítem Riznerem. Sympatie ke Slovensku se později projevily tím, že se Vavroušek ujal role jednatele „Československé jednoty“ a byl rovněž spoluautorem prvních slovenských učebnic pro základní školu . Po přestávce vynucené první světovou válkou navštěvoval Slovensko a Podkarpatskou Rus téměř každý rok. Současně se věnoval dokumentaci lidových staveb v Čechách a na Moravě. Hlavní část jeho dokumentátorského díla spadá d...

Bartolomej Vavrík

Pôvodným povolaním inštalatér, neskôr technický úradník. V telovýchovnom hnutí začínal ako skaut v roku 1946. Základný značkársky kurz absolvoval v roku 1958 a od roku 1969 bol inštruktorom značenia. Predsedom okresnej komisie značenia v Žiline bol neuveriteľných 38 rokov . Bol lektorom turistických a značkárskych kurzov, spracoval turistický obsah viacerých turistických máp, bol autorom alebo spoluautorom niekoľkých turistických sprievodcov. Pôsobil ako cvičiteľ turistiky. Dlhé roky bol členom OV ČSTV a KV ČSTV v Žiline. Bol nositeľom mnohých telovýchovných ocenení, z ktorých hodno spomenúť Tyršov odznak zdatnosti a vyznamenania za rozvoj turistiky. Svoju lásku k prírode a oddanosť turistike dokazoval účasťou na náročných podujatiach, ako boli zimné prechody Slovenským rajom, či nočné prechody cez Malú Fatru, absolvoval výstup na 22 štítov Vysokých Tatier. Bol držiteľom OTZ I. triedy a zlatého odznaku turista značkár.

Anna Varská

Česká spisovatelka.

Alexander Vaško

Prozaik - detektivní, dobrodružná a cestopisná literatura, romány pro mládež.

Albert Válek

Narozen 16.4.1925 v Přešticích, zemřel 18.11.1995. MUDr., DrSc., docent II. interní kliniky lékařské fakulty University Karlovy v Praze. Práce v oboru nefrologie.

Zuzana Vaňková

Zdeněk Vávra

Narozen 8.4.1927 v Opavě, zemřel 16.11.2000 v Praze. Ing., architekt, ceny za rekonstrukci Národního divadla, práce z oboru.

Zdeněk Vágner

Vyučený elektrikář. Poprvé se dostává do Afriky v roce 1970 jako pomocník otce při odchytu a transportech zvířat do tehdejšího Československa. Postupně účastník dalších pěti expedic. V období 1981 - 1983 působí přes Polytechnu u jedné holandské firmy specializované na odchyt a přepravu divokých zvířat. V letech 1984 - 1986 pracuje v Namibii. V roce 1987 se natrvalo usazuje v Tanzánii a začíná se živit jako profesionální doprovod zahraničních lovců. Dosud napsal: Kimuri , Africké safari, Lví píseň a Sloní píseň.

Zdeněk Václavík

Narozen 23. 8. 1917 v Přelouči . Novinář, účastník 2. zahraničního odboje ze západu, spisovatel, autor knih s válečnou tematikou.

Zdena Valentová

Vladislava Vaněčková

Narozena roku 1984 v Brně. Mgr., učitelka, překladatelka z angličtiny, redaktorka a editorka. Vystudovala anglistiku a amerikanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Vladimír Vávra

Vladimír Vávra byl československý zápasník, reprezentant v řecko-římském stylu. V roce 1928 vybojoval na olympijských hrách v Amsterodamu 5. místo v lehké váze. V roce 1928 vybojoval národní titul v kategorii do 67 kg, v letech 1931 a 1932 v kategorii do 79 kg.

Vladimír Vašut

Vladimír Vašut se narodil 26. března 1931 v Dolních Marklovicích. Studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a posléze taneční teorii na divadelní fakultě Akademie múzických umění. Koncem šedesátých let byl dramaturgem Státního divadla Brno, od roku 1984 až do roku 1994 působil jako dramaturg Pražského komorního baletu. Vašut napsal nespočet kritik a studií do domácího i zahraničního tisku, je také autorem několika knih a učil na Filozofické fakultě UK v Praze a na Taneční katedře hudební fakulty AMU. Zemřel 2. 3. 2017.

Vladimír Valeš

Vladimír Valeš byl malíř, výtvarník, pedagog, publicista, režisér. a scénograf. Narodil se v Lounech, kam tehdy patřil Pochvalov, obec ležící na rozhraní Rakovnicka a Lounska. Tady prožíval dětská léta, pět roků v místní jednotřídce, potom tři roky na osmiletce v nedalekém Řevničově. Do tajů výtvarné malby jej zasvětil profesor výtvarné výchovy Ladislav Leitgeb, který jej brával s sebou na malování k slepým ramenům Labe. Po maturitě v roce 1959 nastoupil na své první učitelské místo v Rynholci na Novostrašecku, pak přišly dva roky vojny v Táboře. Poté se oženil a přestěhoval se do Rynholce, kde učil a později řediteloval na základní škole. Po vojně pak vystudoval výtvarný obor na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát získal roku 1998 na FF UK za disertační práci Sen o simplifikaci – procesy diferenciace a integrace v proměnách moderního umění a výtvarné výchovy. Velkým impulsem pro něj byla účast na 18. světovém kongresu výtvarných pedagogů INSEA 1966 v Praze, která mu pootevřela dveře do světa a ukázala, jak se tam výtvarná výchova vyrovnává s podněty současného výtvarného umění. Účastnil se skupinových výstav v Rakovníku, s Archclubem v Kutné Hoře, Mělníku a Praze. První samostatnou výstavu měl v roce 1963 v Rakovníku, Křivoklátě a Berouně. Po společné výstavě s Vlastimilem Černovským v rakovnickém muzeu měl v květnu 1968 výstavu deskových obrazů v divadle Laterna magika. Od dr. Jaromíra Adamce na vernisáži zaznělo: „Jeho komorně laděné práce jsou rozpjaté mezi postojem nezúčastněného komentátora světa, nahlížejícího zvnějšku pod povrch věcí na jedné straně, a aktivní účastí na překotném bujení přírodních sil ve formě vášnivě hnětených struktur na straně druhé“. Výstava měla značný ohlas a začala se otevírat cesta do zahraničí. Mladý německý galerista H. Leibich nabídl výstavu v Mnichově a Dachau a část obrazů tam i prostřednictvím Art centra putovala. Avšak přišel jednadvacá...

Vladimír Valenta

Narozen 28. 5. 1923 v Praze, zemřel 13. 5. 2001 v Edmontonu . Filmový scénárista, dramaturg, herec, novinář a pedagog.

Vladimír Valenta

Bezbřehý snílek, přesvědčený idealista, nenapravitelný fantasta, horlivý krasomil a věčný optimista. Milující táta a manžel, malíř, grafik, fotograf, kameraman a "zapisovatel paní Fantazie"

Vladimír Vácha

Narozen 26.12.1906. Typograf.

Vladimír Vacátko

Narozen 2.12.1985 v Liberci. Sociolog, žurnalista, básník a prozaik.

Věra Vávrová

Doc. Ing. Věra Vávrová, CSc. . Absolventka Vysoké školy ekonomické oboru ekonomika průmyslu se zaměřením na organizaci a řízení výroby a postgraduálního studia pedagogika ekonomických předmětů. Řadu let působila v praxi v oblasti telekomunikací, kde se zabývala zejména otázkami organizace a řízení. Od roku 1985 je trvale na FEL ČVUT. Působí ve všech formách pedagogické činnosti na fakultě, podílí se i na vzdělávání dospělých. Její publikační činnost reprezentuje řada knih , překlady odborných knih z oblasti managementu a marketingu, učebnice a příručky pro vzdělávání, skripta a řada odborných statí, článků a recenzí, příspěvků na tuzemských i zahraničních konferencích. Výzkumná činnost v oblasti managementu, marketingu a managementu výroby. Spoluřešitelka dílčího úkolu z oblasti managementu výroby a nákupu v rámci výzkumného záměru fakulty, spoluřešitelka výzkumů podporovaných GAČR, odborná spo lupracovnice na dalších grantech. Je členkou Hlavního výboru České marketingové společnosti, členkou zkušební komise Českého institutu pro marketing a spolupracovnicí řady redakcí a dalších odborných institucí.

Vasilis Vasilikos

Vasilis Vasilikos - Βασίλης Βασιλικός - narozený 18. listopadu 1934 v Kavale na ostrově Thasos jako syn člena řeckého parlamentu je velmi plodný a známý řecký spisovatel a diplomat. Dětství prožil v Soluni, kde také absolvoval právnickou školu. Po ukončení studia se přemístil do Athén, kde působil jako novinář. Po převzetí moci vojenskou juntou v roce1967 byl pro svou politickou angažovanost nucen odejít do exilu do Evropy, kde strávil sedm let. Po návratu do vlasti působil v letech 1981 – 1984 jako generální ředitel řeclé státní televize na kanálu ET1, od roku 1996 působil jako velvyslanec Řecka při UNESCO. Jako autor je neobyčejně plodný, vydal přes stovku různých knih včetně románů, her, poezie, povídek, esejů… Jeho rané práce mají výrazné autobiografické rysy, nesou znaky četného experimentování s různými styly . Největší proslulost mu získal jeho politický román „Z“, který mu přinesl mezinárodní věhlas, byl přeložen do 32 jazyků a v roce 1962 byl oceněn literární cenou "Sixties" . Kniha byla v roce 1967 zakázána. Na jejím základě natočil režisér Costa Gavras film s Yvesem Montandem a Jean Louisem Trentignantem v hlavních rolích. Film získal v roce 1969 cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes . Jeho pozdější práce bezprostředně odrážejí jeho politické a sociální myšlenky.

Václav Vavroušek

Kulturně-politické publikace o východočeském kraji.

Václav Vaško

Český diplomat, politický vězeň, katolický aktivista a autor knih zabývajících se dějinami katolické církve v komunistickém Československu. Václav Vaško se narodil 26. dubna 1921 ve Zvolenu. Jeho otec, JUDr. Václav Vaško, byl zaměstnancem ministerstva spravedlnosti a generálním sekretářem Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici. Oba rodiče byli praktikující katolíci, mladý Václav v dětství, stráveném v Banské Bystrici, denně zakoušel napětí mezi národnostními i náboženskými skupinami zdejší společnosti. To se pak jen stupňovalo s rostoucí politickou nestabilitou ČSR. V červnu 1941 odmaturoval a byl přijat na bratislavskou Vysokou školu obchodní. V roce 1943 se stal členem katolického hnutí „Rodina“, vedeného prof. Kolakovičem. Zúčastnil se Slovenského národního povstání, byl zajat Wehrmachtem, zatčen gestapem a vězněn v Banské Bystrici. Po válce vstoupil do čs. diplomatické služby a stal se atašé v Moskvě. Ruštinu ho zde doučovala Irina Jukovová, jejíž otec Konstantin Jukov byl popraven během stalinských čistek v roce 1938. Po několika měsících se s ní Vaško oženil. V březnu 1946 byl odvolán do Prahy v souvislosti s falešným obviněním otce z protistátní činnosti, manželce nebylo povoleno vycestovat ze SSSR. V září 1946 se manželům Vaškovým narodila dcera Marija, její otec se do Moskvy vrátil až rok poté. Po komunistickém převratu si z obavy před odvoláním domů a dalším rozloučením rodiny podal přihlášku do KSČ . V roce 1949 byl na žádost Sovětů odvolán, manželce s dítětem opět nebylo povoleno vycestovat. V roce 1951 byl Vaško propuštěn z MZV, neboť neprošel kádrovými prověrkami . Poté pracoval jako dělník na stavbě letenského tunelu. 5. února 1953 byl zatčen a rok držen ve vazbě. 3. března 1954 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu ke 13 letům vězení. Postupně vystřídal věznici na Pankráci, pracovní tábor Nikol...

Václav Valenta

Narozen 26.9.1857 v Bučovicích. Redaktor moravského tisku, autor pamětí.

Tomáš Vaňásek

Narozen 26.1.1963 v Hradci Králové. MUDr., internista, práce z oboru.

Terézia Vansová

Terézia Zuzana Vansová byla slovenská spisovatelka, představitelka první generace realismu na Slovensku, zakladatelka ženského časopisu Dennica, funkcionářka ženského spolku Živena, podporovatelka ochotnického divadla a etnografka. Pocházela ze šlechtického rodu Medveckých z Medvedzieho a Malého Bysterca , její otec byl evangelický farář Samuel Medvecký. Její rodina měla velký vliv i na její literární činnost. Měla šest sourozenců, z nichž např. její sestra Adéla byla manželkou spisovatele Jána Čajaka a později Pavola Dobšinského. Byla starší z dvojčat – podle zápisu v matrice se narodila o 9. hodině večerní, mladší bratr Juraj Anton se narodil hodinu po ní. Den po narození dostala při křtu jména Terézia Zuzana. Vzdělání získala nejprve v lidové škole ve Zvolenské Slatině, později na soukromé dívčí škole K. Orfanida v Banské Bystrici a v Rimavské Sobotě, ale také samostudiem. V roce 1875 se provdala za evangelického faráře Jána Vansu a odstěhovala se za manželem do Lomničky , kde začala psát první básně a prózu nejen ve slovenštině, ale i v němčině. Po přestěhování na Rimavskou Pílu se začala aktivně věnovat své spisovatelské kariéře. Její manžel Ján Vansa byl, jako její otec, evangelický kněz. Od roku 1911 žila po manželově penzionovaní v Banské Bystrici. Kromě toho, že jí osud nepřál a přišla o nejbližší , ji postihly i existenční problémy, se kterými musela zápasit. Byla zakladatelkou, redaktorkou a později i majitelkou prvního ženského časopisu na Slovensku Dennica , do kterého přispívali mladí básníci (Ivan Gall, Ivan Krasko...

Steve Vance

Americký autor hororů a komiksů.

Štefan Valentovič

Slovenský biograf, kompilátor a redaktor.

Silvio Varviso

Silvio Varviso byl švýcarský dirigent proslulý svou interpretací opery. Narodil se 26. února 1924 v Curychu a jeho významná kariéra trvala několik desetiletí i kontinentů. Varviso debutoval jako dirigent v roce 1949 a v padesátých a šedesátých letech 20. století se spojil zejména se Stuttgartskou operou. Známá byla i jeho spolupráce s Pařížskou operou a Švédskou královskou operou.

Silvia Vaculíková

Slovenská fotografka.

Šárka Vaiglová

Autorka knih kuchařských předpisů.

S Vavroušková

Růžena Váňová

Narozena 28.10.1946 ve Vysokém nad Jizerou. Vysokoškolská pedagožka, zabývá se dějinami pedagogiky a výchovy.

Růžena Vacková

Růžena Vacková byla česká teoretička a historička umění, divadelní kritička a pedagožka, věnovala se také archeologii. Pocházela z rodiny lékaře a spoluzakladatele Čsl. červeného kříže. Studovala na klasickém gymnáziu ve Vyškově a maturovala na gymnáziu v Brně roku 1920. Dopisovala si s Jiřím Wolkerem, ale pro jeho levicové zaměření brzy kontakty přerušila. Dále absolvovala studia klasické archeologie , dějin umění a estetiky a dějin divadla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1923 pracovala jako asistentka Ústavu pro klasickou archeologii FF UK, po habilitaci tam od roku 1930 přednášela jako soukromá docentka klasické archeologie, roku 1945 byla jmenována profesorkou se zpětnou platností od roku 1941. V letech 1934–1942 publikovala své divadelní kritiky v Národním středu. Recenzovala knihy Mukařovského, archeologické edice, divadelní premiéry, spisy Komenského, vedla dlouhé polemiky s časopisem Volné směry. Roku 1942 nacisté zatkli jako účastníky odboje jejího bratra a švagra a roku 1944 je popravili. Počátkem roku 1945 byla zatčena "pro přípravu velezrady" i Růžena Vacková, odsouzena k trestu smrti a do roku 1945 vězněna nacisty. Popravě unikla díky květnovému povstání. Za války se spřátelila s katolickým knězem a teologem Josefem Zvěřinou a konvertovala ke katolicismu. Od roku 1942 pracovala na díle Výtvarný projev v dramatickém umění, ale musela z něj vynechat některá jména a neměla k dispozici dostatečné písemné zdroje. Kniha vyšla až roku 1948, ale je záhy byla stažena a ze širšího povědomí takřka vymazána. V letech 1946–1948 byla ředitelkou Ústavu pro klasickou archeologii FF UK. Společně s Josefem Zvěřinou, Otou Mádrem, Alexandrem Heidlerem, Václavem Vaškem a dalšími se již těsně po skončení války zapojila do Katolické akce – vzdělávacích kroužků pro studentskou mládež, inspirovaných chorvatským jezuitou Tomislavem Kolakovičem. V čas...

Rostislav Vaněk

Rostislav Vaněk je český typograf, grafický designér, tvůrce písma a vysokoškolský pedagog. Studoval v letech 1960–1964 na SPŠ grafické v Praze u Vladimíra Ringese a mezi lety 1964–1970 ve studiu pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslovév Praze v ateliéru Karla Svolinského. Na téže škole působil od roku 1971 jako odborný asistent Eugena Weidlicha ve Speciálním ateliéru propagační tvorby a plakátu. Mezi roky 2001–2014 působil na VŠUP v pozici vedoucího ateliéru Grafický design a vizuální komunikace, v roce 2006 mu byl udělen akademický titul profesor. V roce 1974 stál spolu s Oldřichem Hlavsou a Jiřím Rathouským u vzniku sdružení Typo&. Roku 1976 se stal vedoucím výtvarné redakce nakladatelství Československý spisovatel, kde působil až do roku 1985. Spolupracoval s nakladatelstvími Artia, Odeon, Albatros aj. V roce 1995 inicioval založení TypoDesignClubu. Je určující osobností české písmolijny Signature Type Foundry založené roku 2008. Prostřednictvím moderní typografie i kaligrafie zasa­huje do celé šíře současného grafického designu od knih, plakátů, řešení výstavních prostor, piktogramů až po vizuální komunikaci. Je autorem písem Clara Sans , Meridianus , Haven aj. Roku 1977 se podílel na vizuálním řešení interiéru budovy ČKD na Můstku, kterou navrhla architektka Alena Šrámková. Je autorem informačního systému pražské MHD, vizuálního stylu a loga ČSOB a ČSA.

Rodolfo Pérez Valero

Narozen 3.5. 1947. Kubánský prozaik, autor detektivek.

Robert Van de Weyer

Historik a sběratel keltských příběhů a legend. Anglikánský kněz, učitel ekonomie na univerzitě v Cambridgi, autor více než 50 knih.

Raf Vallet

Francouzský spisovatel, novinář a scénárista.

Radleigh Valentine

Americký duchovní učitel, zaměřený na esoterismus a tarot.

Přemysl Vanke

Přemysl Vanke je český malíř, grafik a ilustrátor. Původně moravský rod drobné úřednické šlechty se v 17. století usadil v Jižních Čechách se sídlem v Ostrolovském Újezdě. Narodil se do rodiny umělecky založeného odborného učitele měšťanských škol a propagátora skautingu v Opavě Václava Jana Vankeho a Marie Dominiky, roz. Tiché v Opavě-Kateřinkách, dětství prožil v Opavě, kde byl také členem a později vedoucím tamního 2. skautského oddílu. Po absolvování obecné školy studoval v letech 1934-1938 České reálné gymnasium v Opavě, maturitu složil po záboru pohraničí v Táboře. V roce 1939 absolvoval jako skautský vedoucí Českou Lesní školu na Sázavě, vedenou zemským náčelníkem Junáka MUDr. Josefem "Akelou" Cyvínem . Myšlenkám skautingu zůstal věrný po celý život, po obnovení Junáka v roce 1989 se podílel na rozvoji estetické výchovy mládeže v jeho kulturní skupině. Od mládí se zabýval sportem, hrou na klavír, kresbou a malbou. V roce 1940 byl zapsán na Umělecko-průmyslovou školu v Praze . Studoval v ateliérech profesorů Františka Kysely a Josefa Nováka. V roce 1959 se oženil s Alenou, roz. Šáchovou z Petrovic u Sedlčan, svatebním svědkem byl jeho spolužák Jiří John. Syn PhDr. Ondřej Vanke, LL.M, MBA, věrný rodinné skautské tradici, se narodil v roce 1961 v Praze. Přemysl Vanke se v Praze hojně stýkal s názorově blízkým, o generaci starším Prof. Josefem Charvátem, s nímž se znal již z předválečného skautingu a který byl jeho sousedem z Ostrovní ulice. V 70. letech rodina zakoupila letní chatu v Bělčicích u Blatné, okolní kraj se stal umělcovou vděčnou inspirací pro krajinářskou tvorbu a podnětem k celoživotnímu přátelství s básníkem a spisovatelem Ladislavem Stehlíkem. Umělecky i lidsky měl blízko ke svým spolužákům a spolupracovníkům, s nimiž ho pojilo celoživotní přátelství, ...

Petr Vaďura

Narozen 20. 7. 1945 v Praze, zemřel 27. 11. 1974. Architekt, člen SIALu, teoretik architektury, práce z oboru.

Peternelle Van Arsdale

Americká redaktorka, autorka románu.

Peter Valo

Slovenský prozaik, satirik, dramatik, scenárista a publicista. Zabývá se vojenskou historií a dějinami.

Peter Valček

Slovenský spisvatel.

Pavlína Vajčnerová

Narozena 1970 ve Strážnici. Publicistika o českém filmu, autorka biografie o Gustavu Nezvalovi.

Patrizia Valsecchi

Italská autorka příručky s výtvarnými náměty.