Všichni Autoři a témata

Jen DeLuca (4)

Americká autorka románů pro ženy.

Jen Calonita (3)

Talentovaná autorka působila původně jako novinářka, od rozhovorů s herci a jinými osobnostmi se dostala k vlastni tvorbě. Její čtivé příběhy pro mládež měly okamžitě úspěch, knížky byly přeloženy do mnoha jazyků. S manželem a dvěma syny žije spisovatelka v Merricku ve státě New York. Má ráda nejen svou práci, ale také filmy a kino.

Jeffries Sabrina (6)

Jeffrey Kluger (2)

Přispívá jako redaktor a fejetonista do časopisu Discover a je mimořádným asistentem v programu postgraduálního studia žurnalistiky na Newyorské univerzitě. Jeho články se objevují v řadě titulů, jako jsou The New York Times Magazine, Playboy, Wall Street Journal a další. Je také spoluautorem knihy Apollo 13.

Jeffrey Kennedy (4)

Autor turistických průvodců.

Jefferson Starship (6)

Jefferson Starship je americká rocková skupina, která se vyvinula ze skupiny Jefferson Airplane, jedné ze zásadních skupin sanfranciské psychedelické rockové scény 60. let 20. století. Po rozpadu Jefferson Airplane založilo několik členů, včetně Paula Kantnera a Grace Slicka, na počátku 70. let 20. století skupinu Jefferson Starship . Skupina dosáhla značného komerčního úspěchu v průběhu 70. a 80. let s hity jako "Miracles", "Count on Me" a "Jane". Jejich zvuk byl směsicí rocku, popu a později i stylu více orientovaného na AOR. V průběhu let se sestava několikrát změnila, přičemž Kantner byl stálým členem až do svého odchodu v roce 1984. Po jeho odchodu si skupina zkrátila název na Starship a pokračovala v nahrávání a koncertování s hity jako "We Built This City" a "Nothing's Gonna Stop Us Now". V roce 1992 Kantner obnovil název Jefferson Starship a pokračoval v koncertování a nahrávání v různých sestavách až do své smrti v roce 2016. Kapela během své kariéry vydala řadu alb, na nichž ukázala svou schopnost přizpůsobovat se měnícím se hudebním krajinám a zároveň si zachovat svou základní identitu zakořeněnou v psychedelických a rockových kořenech.

Jeffe Kennedy (4)

Jeffe Kennedy je americká spisovatelka původem z Aurory v Coloradu zaměřující se na fantasy a erotickou literaturu. Za svůj život takovýchto knížek publikovala velké množství. A prvotní ochutnávku z její fantasy dílny přináší i ostravské nakladatelství Fantom Print.

Jeff Wayne (3)

Jeanette Winterson (4)

Jeanette Wintersonová, OBE , je oceňovanou anglickou spisovatelkou a jednou z nejvýraznějších postav na současné britské literární scéně. Proslavila se již svou částečně autobiografickou prvotinou Na světě nejsou jen pomeranče o dospívání a objevování vlastní sexuální identity v konzervativním prostředí. S genderovou polaritou a sexuální identitou pracuje Wintersonová i v některých dalších dílech. Ve svých knihách úspěšně kloubí experimentální postupy a čtenářskou přístupnost. Kromě vlastní literární tvorby je Wintersonová profesorkou tvůrčího psaní na University of Manchester a věnuje se i rozhlasovému vysílání. Wintersonová se narodila v roce 1959 Manchesteru. Její matce Anně bylo v té době 17 a pracovala jako švadlena v továrně Raffles, která vyráběla svrchníky pro firmu Marks and Spencer. Sama byla z deseti dětí a potomka si v té době nemohla dovolit. Ani ne roční Jeanette proto v lednu 1960 adoptovali Constance a John William Wintersonovi a vychovali ji v blízkém Accringtonu v kraji Lancashire. Jeanettini noví rodiče příslušeli k Elim Pentecosal Church, jednomu z evangelických letničních hnutí, pro nějž je charakteristický doslovný výklad Bible. Wintersonová byla vychovávána v konzervativním křesťanském duchu a pěstouni si přáli, aby se stala misionářkou. V domě Wintersonových se nenacházela jiná než náboženská literatura. V celém domě bylo jen šest knih, a to včetně Bible stručné biblické encyklopedie. Z nejasných příčin byla v domě ale i jiná kniha: Artušova smrt od Thomase Maloryho. Artušovské příběhy o svatém Grálu, Lancelotovi a Ginevře, králi Artušovi a kulatém stolu se tak vedle biblického světa staly jádrem Jeanettiny představivosti. Wintersonová absolvovala dívčí gymnázium Accrington High School For Girls . V šestnácti letech navázala lesbický milostný vztah, v důsledku čehož musela opustit domov adoptivních rodičů a byla vypovězena z letniční církve. Z této životní etapy pra...

Jean-Paul Belmondo (4)

Jean-Paul Belmondo, ve Francii přezdíván Bébel , je francouzský divadelní a filmový herec. Narodil se v Neuilly-sur-Seine, západně od Paříže jako syn francouzského sochaře Paula Belmonda a malířky Madeleine Reinaud-Richard. Jeho prarodiče z otcovy strany pocházeli z Itálie. Studoval na Conservatoire National Superieur d’Art Dramatique . Na studiích se mu sice příliš nedařilo, zato v sobě objevil vášeň pro box a fotbal. Po několika menších divadelních představeních v roce 1957 debutoval v televizním filmu Pěšky, na koni a vozem . Scény, ve kterých se měl objevit, však byly z filmu vystřiženy ještě před jeho uvedením. Jeho zlomovou rolí se stala postava Michela Poiccarda alias Laszla Kovacse ve filmu U konce s dechem Jeana-Luca Godarda z roku 1960, která jej učinila hlavním představitelem francouzské nové vlny. Dále si zahrál například ve filozoficky laděném snímku režiséra Jean-Pierre Mellvilla Kněz Léon Morin nebo v kriminálním příběhu Práskač . Rolí Adriena Dufourqueta ve filmu Muž z Ria se začal přeorientovávat na komerční produkce, především komedie a akční filmy. Za nedodržení smlouvy u filmu Borsalino se soudil a tak se téměř 30 let neobjevil po boku Alaina Delona. Do poloviny osmdesátých let byly pro něj typické buď role neodolatelných a šviháckých dobrodruhů nebo o něco cyničtějších hrdinů. Do roku 1986 byl jednou z hlavních kasovních francouzských hvězd. Byl známý tím, že se při riskantních filmových scénách nenechával zastupovat kaskadéry. S postupujícím věkem začal dávat přednost divadelním prknům, kde byl velmi úspěšný. Po vzoru Alaina Delona založil svoji vlastní produkční společnost Cerito, nazvanou podle dívčího jména jeho babičky. V roce 1989 byl za svůj výkon v komediálním dramatu Cesta zhýčkaného dítěte oceněn Césarem. Je také držitelem Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského státního vyznamenání. 17. května 2011 obdržel na...

Jean-Luc Putz (3)

Jean-Jacques Barloy (1)

Jean-Baptiste Duvernoy (5)

Francouzský hudební skladatel, pianista, pedagog.

Jean Vanier (5)

Jean Vanier byl kanadský katolický teolog, humanitář a zakladatel komunit L'Arche , ve kterých bydlí ve společném domově lidé s mentálním postižením spolu s asistenty. Založil také hnutí Víra a Světlo. V roce 2015 se stal laureátem Templetonovy ceny. Necelý rok po jeho smrti se objevila informace, že v letech 1970 až 2005 sexuálně zneužíval ženy, které se k němu obracely s žádostí o pomoc.

Jean Sibelius (3)

Jean Sibelius byl finský skladatel pozdního romantismu a rané moderny, všeobecně uznávaný jako největší skladatel své země. Sibelius se narodil 8. prosince 1865 ve finském městě Hämeenlinna, které bylo tehdy součástí Ruského impéria, a svou hudbou se významně podílel na formování finské národní identity. Jeho dílo je často prodchnuto duchem finského folklóru a přírodními scenériemi jeho vlasti.

Jean Sasson (5)

Jean Sasson je americká spisovatelka, publicistka a lektorka. Sasson vyrůstala v malém jižním městě, od dětství se zajímala o historii. Ještě jí nebylo šestnáct a již přečetla všechny knihy ve školní knihovně. V letech 1978-1980 žila v Saúdské Arábii, cestovala po celém Středním východě. Je autorkou několika bestsellerů, v nichž sugestivně vylíčila především život žen na Středním východě; její knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Jean Sasson v současnosti žije na jihu Spojených států, Střední východ často navštěvuje.

Jean Louis Bory (3)

Narodil se 24.června v Méréville. Studoval ve svém rodišti,pak pokračoval na koleji v Etampu a konečně v Paříži na lyceu Jindřicha IV.Byl profesorem literatury v Haguenau. Jeho první knihou byla Má ves za času německého.Zemřel v roce 1979.

Jean Lassus (3)

Přednášel na universitách v Hanoji a Štrasburku, od roku 1964 profesor na pařížské Sorbonně. Jako zástupce francouzského Národního muzea se zúčastnil vykopávek v Antiochii, organizovaných v letech 1932-1939 princetonskou universitou . Jeho hlavním oborem byla raně křesťanská archeologie.

Jean Hougron (2)

Jean Hougron se narodil v roce 1923 v Caen. Po studiu práv pracoval v Indočíně, procestoval Ameriku a Afriku, poté působil v Paříži. Je autorem řady románů, z nichž nejznámější jsou La Nuit indochinoise, Soleil an ventre a La Terre du Barbare.

Jean Cassou (5)

Básník, prozaik, povídkář, esejista, historik, výtvarný a literární kritik a překladatel Jean Cassou se narodil v Deustu u Bilbaa. Jeho původní dílo obsahuje na padesát svazků. Ačkoliv jeho hlavní láskou byla poezie, svou první sbírku „Třiatřicet sonetů složených potají“ vydal až za nacistické okupace ve svých sedmatřiceti letech pod pseudonymem Jean Noir. Tyto sonety patří k nejkrásnějším poetickým textům zrozeným z rezistence. Předtím vydal řadu románů, z nichž „Pařížský masakr“ je pro svůj revoluční romantismus a nostalgický patos nejpůsobivější. Cassouovou vášní bylo vše, co se týkalo Španělska, již v roce 1929 napsal „Panorama současné španělské literatury“, vydal esej o Cervantesovi a přeložil mnoho děl španělských básníků i prozaiků. Jeho vlastní profesí však bylo výtvarné umění; jako ředitel Národního muzea moderního umění zasvětil řadu prací velkým postavám klasické i současné malby , napsal „Panorama současného sochařského umění“ a kritickými studiemi v denním tisku živě sledoval výtvarné umění až do své smrti. Jako historik si s oblibou vybíral opět španělská témata a náměty revoluce . K oblíbeným postavám a vzorům, jimž věnoval zasvěcené literární eseje, patří z básníků např. Rilke, Milosz, Machado, z prozaiků Tolstoj.

Jean Calvin (2)

Jazz Band Ball Orchestra (2)

Jayne Tancred (4)

Australská poradkyně, zaměřená na naturopatii, zdravý životní styl a marketingové poradenství.

Jay Gordon (3)

Americký ekonom a spisovatel.

Jason Zweig (2)

Americký ekonom, redaktor časopisu Money, též autor materiálů pro muzeum historie amerického finančnictví.

Jason Fried (3)

Zakladatel a generální ředitel společnosti Basecamp .

Jason C Engle (1)

Americký historik, zabývá se vojenskými dějinami.

Jasmin Gromzik (4)

Jaroslava Stejskalová (5)

Autorka publikací z oblasti cukrářské výroby.

Jaroslava Rozsypalová-Vykoupilová (3)

Jaroslava Pešková (4)

Maturovala v r. 1948 na gymnáziu v Plzni, v l. 1948–52 studovala na FF UK filozofii, historii a pedagogiku; PhDr. 1952. Od r. 1953 působila na katedře filozofie FF UK, v r. 1965 se habilitovala pro obor dějiny filozofie. Její filozofickou orientaci ovlivnily od poloviny 60. let semináře Jana Patočky o fenomenologii. V 80. letech byla nucena přejít na katedru pedagogiky FF UK. V r. 1991 byla jmenována profesorkou filozofie se zaměřením na filozofii výchovy, v l. 1991–93 byla vedoucí katedry filozofie FF UK, od r. 1994 vedoucí katedry filozofie a společenských věd PedF UK. Během vysokoškolských studií se i zásluhou L. Svobody začala zabývat svým prvním celoživotním tématem – dějinami české filozofie. Ve svých domácích i zahraničních publikacích se věnovala místu filozofie při formování novodobé české společnosti, J. Jungmannovi, českému herbartismu, F. Krejčímu, F. Drtinovi, T. G. Masarykovi, J. Popelové a zvláště J. A. Komenskému, osobnosti, jež na počátku nové epochy dokázala vyjádřit složitou problematiku krize 17. století a odkrývat půdorys lidských možností, sebepoznání a sebevědomí v horizontu světa. S komeniologickými pracemi souvisejí její další hlavní témata: filozofie výchovy jako přirozená součást filozofie, důsledek její antropologické orientace, a otázky tradice jako způsobu zvýznamňování minulosti, které je půdou porozumění pro ustrojení současnosti. Filozofie je tak pro P. cestou ke skrytým předpokladům místa člověka v celku světa.

Jaroslava Justová (6)

Autorka učebnic matematiky.

Jaroslava Hávová (3)

Autorka publikací se zaměřením na matematiku.

Jaroslav Zajíček-Horský (1)

Překladatel z francouzštiny, angličtiny, ruštiny.

Jaroslav Weiser (3)

Narozen 13. 1. 1920 v Praze, zemřel 21. června 2012. RNDr., DrSc., biolog, entomolog a parazitolog, člen korespondent Československé akademie věd. Práce v oboru.

Jaroslav Vrchotka (3)

Narozen 30. 8. 1926 v Lázních Kynžvartě, zemřel 20. 8. 2013. PhDr., CSc., knihovník, odborník v oblasti dějin knihy, knižní kultury, dějin knihovnictví, dějin knihtisku, inkunábulí a starých tisků, autor prací z oboru.

Jaroslav Vrána (3)

Literární tvorbě se věnuji od roku 2002. V roce 2011 mi u nakladateltsví Olympia vyšla dobrodružná scifi „Sláva hrdinům“. V květnu 2015 jsem založil nakladatelství Ebenový slon, u kterého jsem vydal svůj další dobrodružný román „Mluvící hora“. K oběma knihám namaloval řadu ilustrací můj kamarád František Lopour, kterému v roce 2010 vyšla u pražské Olympie kniha „Stezkami pravěku“. Souběžně s Mluvící horou jsem vydal knihu „Pidipohádky z jednoho sklepa“ Janiny Borowské a v listopadu 2016 pak výpravný cestopis Kateřiny Krejčové a Petra Ptáčníka „Pozpátku kolem zeměkoule“. Od června 2017 provozuji stránky Ebenový slon, na kterých najdete mnoho dalších informací o mých knihách a výběr mých nejlepších povídek.

Jaroslav Voráček (4)

Narozen 28.3.1927 v Bednárečku u Jindřichova Hradce, zemřel 21.1.1997 tamtéž. PhDr., CSc., docent české literatury, publikace z oboru literatury pro mládež.

Jaroslav Volek (4)

Jaroslav Volek byl významný český estetik,muzikolog a sémiotik. Po Mnichovu se jeho rodina přestěhovala do Prahy, J. V. studoval na konzervatoři a po válce muzikologii a estetiku na FF UK. Psal hudební kritiky do Mladé fronty. Učil na Katedře estetiky a obecné teorie umění na FF UK, po smrti J. Sychry se stal roku 1969 jejím vedoucím, 1972 byl sesazen. Až do své smrti měl pak zapovězen styk se studenty z FF UK, ale vyhozen nebyl, na katedře dožil důchodu. V roce 1979 přijal čestné členství v ineditnín spolku Societas Incognitorum Eruditorum . Od května 1976 do prosince 1988 SIE vydávala v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. J. V. v SIE přednášel a v AI též publikoval, např. nekrolog zakázaného brněnského estetika Olega Suse. J. Volek rozvinul teorii modální hudby, která obsahuje myšlenku polymodality a modifikace hudebního záznamu. Tu nazývá „ohyb“, ze které vzešel systém tzv. flexibilní diatoniky. Svoji teorii aplikoval na díla Leoše Janáčka a Bély Bartóka. Zabýval se problematikou základních hudebních pravidel, jejich vývojem a novými možnostmi. Těžiště jeho práce spočívá v nauce o hierarchii tonálních funkcí. Jednotlivé standardní atributy hudební skladby podle něj vytvářejí společně její tektoniku, kterou je dílo rozšířeno o další vlastnost. Svazek standardních součástí, který představuje tonální funkčnost hudební skladby nazývá „zodpovědnou“ komponentou, její tektonika je pak vlastní strukturou tohoto svazku. To ve svém důsledku znamená, že standardní součásti jsou dominantními jednotkami okamžiku, jejich spojení vytváří pak celý tvar a napětí díla. Tato myšlenka je blízká Schoenbergově předpokladu, že jednotlivé noty mají strukturální funkci. Podle něj je dominantní...

Jaroslav Vojtíšek (3)

Překlady z portugalštiny.

Jaroslav Veselský (2)

Narozen 11.2.1885 v Chlumu na Moravě, zemřel 28.8.1964 v Praze. Středoškolský profesor, prózy, práce z oboru živnostenského školství.

Jaroslav Vajdiš (4)

Narozen 27.2.1920 v Přílepech u Holešova, zemřel 16.9.2006.Architekt, práce z oboru

Jaroslav Tejčka (3)

Narozen 9.4.1882 v Jindřichově Hradci, zemřel 9.5.1951 v Českých Budějovicích. Rybářský expert, práce z oboru.

Jaroslav Synek (3)

Editor encyklopedie.

Jaroslav Svoboda (5)

Narozen 17.9.1952 v Jindřichově Hradci. MUDr., práce z oboru vnitřního lékařství a imunologie, práce o AIDS.

Jaroslav Světlík (4)

Ing. Jaroslav Světlík, Ph.D., český ekonom se zaměřením na marketingovou komunikaci.Předmětem jeho odborného zájmu je marketing, marketing školy, interkulturní marketing a interkulturní komunikace. Řadu let spolupracuje s domácími i zahraničními firmami a institucemi zejména v oblasti vzdělávání a školení pracovníků a konzultační činnosti.

Jaroslav Spousta (6)

Autor knih o fotografii.

Jaroslav Slavík (4)

Vystudoval dějiny výtvarného umění na FFUK, v 60.letech připravil řadu výstav Josefa Čapka. Od roku 1964 publikoval řadu čapkovských příspěvků, stručnou monografii vydal v edici Svet umenia.

Jaroslav Šimon (4)

Jaroslav Šimon byl český a československý vysokoškolský učitel, agronom, politik a poúnorový bezpartijní poslanec Národního shromáždění ČSR. Působil na Zemském výzkumném ústavu pro výrobu rostlinnou v Brně, zpočátku jako řadový pracovník, později jako vedoucí Sekce pro pěstování rostlin. Vyučoval na Vysoké škole zemědělské v Brně. Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Národního shromáždění ve volebním obvodu Mikulov-Břeclav jako bezpartijní kandidát. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960.

Jaroslav Šimek (2)

Práce o pěstování a zpracování brambor.

Jaroslav Šidák (2)

Publikace o průmyslových školách strojnických.

Jaroslav Preis (3)

Jaroslav Polášek (3)

Narozen 24.9.1928 v Praze, zemřel 9.4.1993. Ing., CSc., vědecký pracovník, práce z oboru užité optiky a vědecké fotografie.

Jaroslav Polák (5)

Po maturitě na gymnáziu studoval na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity filosofii a religionistiku . Pracoval jako pomocný vychovatel v Diagnostickém ústavu pro mládež a jako pracovní terapeut dlouhodobě duševně nemocných v občanském sdružení Práh. Zajímá se o cizí jazyky, počítačovou grafiku, magii a okultismus, chov více i méně exotických zvířat, šachy. Žije v Brně. Debutoval v roce 1993 v Rodokapsu povídkou Noc útěku , od té doby publikuje povídky v Ikarii i dalších časopisech. Je autorem sbírky povídek Deus Miseratur a pod pseudonymem J. A. Poloni, resp. Jeremy Fielder románů Conan a nefritový amulet , Cimmeřan a Ohňodárce a Conan – Třetí krok do hlubin . Píše také poezii . Poslední zmíněná kniha, Conan – Třetí krok do hlubin, vyšla autorovi v říjnu 2008 ve druhém, upraveném vydání, tentokrát již pod vlastním jménem Jaroslav A. Polák. Z anotace nakladatelství Brokilon: Jedno z nejtemnějších Conanových dobrodružství, inspirované nejen tvorbou R. E. Howarda, ale i dílem Lovecraftovým, se vrací na náš trh v zrevidované podobě – autor znovu prošel a opravil celý text, doplnil mnohé scény a jako dárek čtenářům vložil do textu novou kapitolu. Okultista, spisovatel, terapeut, Kojot. Píše od roku 1993. Jeho tvorba zahrnuje horor, fantasy a fantaskní literaturu; v současné době píše také filosofující eseje na různá témata. Publikoval v časopisech Ikarie a Fantázia , v antologii 2004: Český horor a v několika sbornících vítězných povídek soutěže Ježíšku, já chci plamenomet . Je spoluautorem dvou knih o Conanovi, k nimž se raději nehlásí, a autorem knihy Conan – Třetí krok do hlubin , ke které se hlásí a jejíž druhé doplněné a revidované vydání vyšlo v roce 2008. V současné době své texty publikuje na svém weblogu www.kojot.name Kromě studia evropské magické tradice se zajímá také o psychologii, filosofii,...

Jaroslav Pechlát (4)

Autor řady publikací a brožur, která se zabývají rukodělnými pracemi. Jeho návody jsou určeny šikovným dětem, ženám a mužům.

Jaroslav Němec (4)

Narozen 25. 4. 1932 v Dolním Němčí, zemřel 17. 3. 2012 v Olomouci. Biskupský vikář pro svatořečení, monsignor, profesor církevních dějin, papežský prelát. Monografie Dolní Němčí: od historie k současnosti.

Jaroslav Mrva (4)

Narozen 10.7.1924 v Hradci Králové, zemřel 9.3.2001 tamtéž. Akademický malíř.

Jaroslav Mráz (2)

Jaroslav Mráz je český trenér házené. Národní házenou začal hrát v Poděbradech, po válce se přestěhoval do Prahy a začal hrát mezinárodní házenou za Bohemians Praha. V roce 1960 převzal 2. ligový tým Slavii Praha. Po roce se probojovali do 1. ligy. Slavie se stala překvapením ligy a na jejich zápasy chodilo až 2500 diváků. Od roku 2001 hraje jeho syn Michal házenou ve Slavii Praha. V roce 1961 se spolu s Laco Šestákem stává trenérem národního družstva, kde v té době hráli Jiří Vícha, Pepík Trojan, Vojta Mareš, Rudla Havlík, Franta Heřman, Venca Duda, proti kterým ještě nedávno hrál. Dostali nesnadný úkol stát se na mistrovství světa v roce 1964 v Praze mistry světa. Co čert nechtěl, se vztahy mezi Duklou a Tatranem přiostřovali a při zápase Tatran Prešov - Dukla Praha a po velkém incidentu na prešovském hřišti, kde rozvášnění fanoušci zmlátili deštníky rozhodčího, kterým byl předseda svazu házené František Boček, musel být trenér Laco Šesták odvolán z pozice trenéra národního družstva. Jaroslav Mráz se stal hlavním trenérem a jeho asistentem se stal trenér Dukly Praha Bedřich Konig. Spolu s "Beďárem", prožívali trenérský křest ohněm na střídačce. Protože naše diplomacie byla slabá, vytvořil se pakt Rumunsko - Švédský. Zápas v semifinále ČSR - Rumunsko pískal švédský rozhodčí Janerstam a proti jeho problematickým rozhodnutím téměř bez přestání bouřila vyprodaná sportovní hala s osmnácti tisíci diváky. Prohráli po boji 15-16. A kdo se utkal ve finále - Rumunsko-Švédsko. Skončili na 3. místě. V roce 1967 se stali ve Švédsku mistry světa, ale u toho už nebyl, v roce 1966 skončil u národního družstva, kdy mu FTVS, na které učil, nepovolila dále trénovat národní družstvo. Po mistrovství ho zastavovala spousta lidí a unisono ho utěšovala - "Nevadí, že jste nevybojovali titul, hlavně, že jste porazili Rusáky..." Po osmileté trenérské činnosti u Slávie a pětileté u národního družstva, v roce 1968 odešel trénova...

Jaroslav Mottl (6)

Narozen 2.2.1900 v Praze, zemřel 31.3.1986 tamtéž. Hudební skladatel, písničkář, autor filmových scénářů, textových hudebních vložek a operety.

Jaroslav Morávek (5)

Jaroslav Morávek je český živnostník a účastník odboje a odporu proti komunistickému režimu, v roce 2016 kandidoval na Olomoucku ve volbách do Senátu za ODS. Dětství trávil v západním pohraničí, kde jeho otec sloužil jako voják z povolání. Ten také po okupaci v srpnu 1968 emigroval do SRN, když předtím odmítl pustit do kasáren sovětská okupační vojska. Následovaly domovní prohlídky a perzekuce ze strany Státní bezpečnosti, které trvaly téměř nepřetržitě do doby, než se otec vrátil z emigrace na základě amnestie vyhlášené Ludvíkem Svobodou a Alexandrem Dubčekem. Přesto byl v září 1973 otec nakonec zatčen a 11 a půl roku vězněn. Začal se stýkat se stejně smýšlejícími lidmi, kteří měli blízko k undergroundu a signatářům Charty 77. Rozhodl se mezi svými přáteli rozšiřovat materiály a tiskoviny získané na různých setkáních a hudebních festivalech. Tuto činnost nevynechal ani v průběhu základní vojenské služby, byl však v hledáčku StB. V roce 1982 byl na základě sledování souzen a odsouzen vojenským soudem za trestné činy hanobení republiky a jejího představitele a pobuřování. Dostal podmíněný trest, ve své "protistátní činnosti" však pokračoval až do listopadu 1989. Živí se jako živnostník, od roku 1993 vlastní firmu "Jaroslav Morávek - Guard", která se zabývá ostrahou objektů. Angažuje se jako člen Konfederace politických vězňů a v roce 2014 mu byl přiznán status účastníka odboje a odporu proti komunismu. Jaroslav Morávek žije v obci Lutín na Olomoucku. Je ženatý, má dvě děti. Mezi jeho zájmy patří hudba , motorky, historie, politické dění, umění, knihy a příroda. V komunálních volbách v roce 1998 kandidoval jako nezávislý do Zastupitelstva obce Lutín na Olomoucku, ale neuspěl. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2002 kandidoval jako člen strany Česká pravice v Olomouckém kraji, ale rovněž neuspěl. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ODS v obvodu č. 6...