český hudební pedagog a muzikolog

Jaroslav Volek byl významný český estetik,muzikolog a sémiotik. Po Mnichovu se jeho rodina přestěhovala do Prahy, J. V. studoval na konzervatoři a po válce muzikologii a estetiku na FF UK. Psal hudební kritiky do Mladé fronty. Učil na Katedře estetiky a obecné teorie umění na FF UK, po smrti J. Sychry se stal roku 1969 jejím vedoucím, 1972 byl sesazen. Až do své smrti měl pak zapovězen styk se studenty z FF UK, ale vyhozen nebyl, na katedře dožil důchodu. V roce 1979 přijal čestné členství v ineditnín spolku Societas Incognitorum Eruditorum . Od května 1976 do prosince 1988 SIE vydávala v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. J. V. v SIE přednášel a v AI též publikoval, např. nekrolog zakázaného brněnského estetika Olega Suse. J. Volek rozvinul teorii modální hudby, která obsahuje myšlenku polymodality a modifikace hudebního záznamu. Tu nazývá „ohyb“, ze které vzešel systém tzv. flexibilní diatoniky. Svoji teorii aplikoval na díla Leoše Janáčka a Bély Bartóka. Zabýval se problematikou základních hudebních pravidel, jejich vývojem a novými možnostmi. Těžiště jeho práce spočívá v nauce o hierarchii tonálních funkcí. Jednotlivé standardní atributy hudební skladby podle něj vytvářejí společně její tektoniku, kterou je dílo rozšířeno o další vlastnost. Svazek standardních součástí, který představuje tonální funkčnost hudební skladby nazývá „zodpovědnou“ komponentou, její tektonika je pak vlastní strukturou tohoto svazku. To ve svém důsledku znamená, že standardní součásti jsou dominantními jednotkami okamžiku, jejich spojení vytváří pak celý tvar a napětí díla. Tato myšlenka je blízká Schoenbergově předpokladu, že jednotlivé noty mají strukturální funkci. Podle něj je dominantní... Zdroj: wikipedia.org