Všichni Autoři a témata

Vasilij Fedorovič Gel'cer (1)

Ruský baletní mistr, divadelní režisër, pedagog.

Valerij Dmitrijevič Lobko (1)

Botanik, autor publikace o kaktusech.

Valentin Grigor'jevič Rasputin (6)

Ruský spisovatel, novinář, publicista a politik.

Vajsejtlová Barbora (4)

Vadim Michajlovič Koževnikov (5)

Ruský prozaik.

Václav Žoha (2)

Autor přehledu plemen drůbeže.

Václav Vorlíček (3)

Ilustrátor, autor ilustrativních grafů v učebnicích.

Václav Vincenc Mašek (3)

Václav Vincenc Mašek , známý též jako Wenzel Vinzenz Masek , byl český hudební skladatel a varhaník, který působil na konci 18. a na počátku 19. století. Je uznáván pro svůj přínos české hudbě v období klasicismu. Mašek byl plodným skladatelem, mezi jeho díla patří opery, symfonie, komorní hudba a skladby pro klávesové nástroje. Proslul také svou pedagogickou činností; byl autorem klavírní metody, která byla ve své době hojně využívána. Maškova hudba se vyznačuje klasickým stylem své doby, s jasnými strukturami a melodickými liniemi. I když není tak známý jako někteří jeho současníci, Maškovo dílo zůstává důležitou součástí českého klasického hudebního dědictví. Co se týče konkrétních zmíněných alb, nejsou k dispozici žádné snadno dostupné informace potvrzující jejich výrobu nebo vydání Václav Vincenc Mašek .

Václav Ventura (5)

doc. ThDr. Václav Ventura, Th.D. Studium: 1970 - 82 - studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze, t.č. v Litoměřicích, Universitas vitae , studium na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1982 - státní závěrečné zkoušky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1997 - obhajoba disertační práce De votis monasticis. Elementa biblica et philosophica na Evangelické teologické fakultě v Praze Zaměstnání: 70. a 80. léta - zdravotnický pracovník, vychovatel mentálně postižených, pracovník na archeologickém výzkumu , knihovník od 1990 - redaktor Teologických textů, odborný asistent na 1. lékařské fakultě UK v Praze , odborný asistent na CM teologické fakultě UP Olomouc , 2001 - habilitace na CMTF UP v Olomouci, habilitační práce: Jan Evangelista Urban. Sonda do české teologie a spirituality, od 2002 - vedoucí katedry filosofie a patrologie CMTF UP v Olomouci.

Václav Vacek (6)

Farář ve farnosti Letohrad. Václav Vacek, nar. 1946, vyučen nástrojařem, po získání maturity při zaměstnání začal studovat strojní fakultu na ČVUT. V Praze objevil živé křesťanství, vstoupil na CMBF v Litoměřicích. Na kněze vysvěcen r. 1975. Působil v řadě farností královéhradecké diecéze. Za minulého režimu pracoval v církevním disentu, byl členem sboru poradců kardinála Tomáška. Zaměřuje se na porozumění Bibli, liturgii, v pastoraci se zvlášť věnuje rodině a spiritualitě mužů. Od r. 1990 je farářem v Letohradě. Václav Vacek , katolický kněz. Narodil se v Dolní Čermné u Letohradu v rodině účetního a švadleny jako prostřední ze tří dětí. Otec byl politický vězeň nacistického i komunistic­kého režimu. Vystudoval bohosloví v Litoměřicích a v roce 1975 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan a administrátor působil postupně v Jičíně, Náchodě, České Třebové, Pardubicích, Lipolticích, Hněvčevsi, Chlumci nad Cidlinou a Písečné. V osmdesátých letech byl členem sboru poradců kardinála Františka Tomáška, podílel se na vydávání církevního samizdatu. V roce 1990 byl ustanoven farářem v Letohradu, později byl jmenován členem ­kněžské a pastorační rady Královéhradecké ­diecéze. Je autorem knihy Pozvání k Večeři Páně . Populární jsou jeho televizní diskuse, které moderuje s architektem a hercem Davidem Vávrou.

Václav Topinka (4)

Narozen 1905, zemřel 1976. Autor učebnic pro ekonomické školy.

Václav Suchý (4)

Narozen 9. 8. 1942 v Praze. Redaktor, prozaik, básník, překladatel ze španělštiny, portugalštiny a ruštiny.

Václav Rabský (2)

Jaroslav Velinský – Horník, soustružník, noční hlídač v ZOO, umělecký pracovník Divadla hudby, reklamní grafik a od konce 60. let spisovatel. Ve volném čase tramp, banjista, swingový kytarista, písničkář a jeden ze zakladatelů festivalu Porta. Sám o sobě říká, že s takovými životními zkušenostmi se nemohl stát ničím jiným než spisovatelem. Ve všech jeho příbězích, ať jsou jakéhokoli žánru, se vždy promítá důvěrná znalost prostředí a charakterových typů. Dokáže vás vtáhnout do děje s takovou lehkostí, že se od knihy jen těžko odtrhnete. Je tvůrce bezděčného detektiva Oty Finka, obyčejného chlápka, který si nechce nechat věšet bulíky na nos, i kdyby proto přes něj měl dostat. Autor též vystupuje pod pseudonymem Kapitán Kid.

Václav Pačes (5)

Václav Pačes je český biochemik, vysokoškolský pedagog, v letech 2005–2009 předseda Akademie věd České republiky. Mezi roky 2010–2012 byl předsedou Učené společnosti České republiky. Býval též předsedou dozorčí rady ČEZ, a. s. Vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky studuje strukturu genomů. Jeho skupina patřila mezi první, které přečetly úplnou dědičnou informaci nějakého organismu . Objevil enzym zapojený do katabolismu rostlinného hormonu cytokininu. Je spoluautorem prvního českého syntetického genu. Publikoval více než 100 původních prací a podílel se na 5 knihách. Popularizuje svůj obor v tisku, rozhlase, televizi a na internetu. Mezi jeho působiště patřily Yaleova univerzita, univerzity v Chicagu, Seville a v Bristolu, Ústav aplikované biochemie v Japonsku. Na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze přednáší molekulární genetiku a genové inženýrství. Na této vysoké škole obdržel v roce 2012 čestný doktorát. V březnu 2005 zvolen předsedou Akademie věd České republiky, když nahradil Helenu Illnerovou. V roce 2009 tuto funkci opustil a vystřídal jej Jiří Drahoš. V říjnu 2006 byl zmíněn jako možný kandidát na předsedu úřednické vlády, která by dovedla Českou republiku k předčasným volbám. Občas byl zmiňován jako možný kandidát pro prezidentskou volbu v roce 2008. Předsedal též komisi pro posouzení energetických potřeb ČR. Jednalo se o politicky ožehavé téma, neboť vláda se v koaliční smlouvě zavázala nestavět další jaderné elektrárny a respektovat územní limity těžby uhlí v severních Čechách. Pačes i další členové komise přiznali, že čelí silným tlakům rozmanitých zájmových skupin. Svá doporučení komise zveřejnila počátkem července 2008. Býval též předsedou dozorčí rady ČEZ, a. s....

Václav Oulík (4)

Autor turistických průvodců.

Václav Neuer (7)

Václav Němec (3)

Narozen 31.8.1902 v Golčově Jeníkově, zemřel 4.4.1985 v Českých Budějovicích. Novinář a básník.

Václav Malovický (5)

Narozen 31. 7. 1943 v Plzni, zemřel 24. 2. 2018. Ing., televizní, filmový a rozhlasový scenárista, spisovatel, publicista v oboru bydlení, architektury, regionalistiky a gastronomie, autor kulinářskch publikací.

Václav Láska (5)

Mgr. Václav Láska od 18 let pracoval v řadách Policie ČR. Začínal jako řadový policista na obvodním oddělení. Později pracoval jako asistent vyšetřovatele a posléze vyšetřovatel na Krajském úřadu vyšetřování se specializací na hospodářskou kriminalitu. V roce 1999 nastoupil na Úřad finanční kriminality a ochrany státu , kde vedl vyšetřování související s IPB a s Harvardskými fondy. Po zániku ÚFKOS v roce 2003 opustil řady policie a krátce pracoval v oblasti ekonomického poradenství. V současnosti se věnuje právní praxi v advokátní kanceláři. V červenci 2007 zamítl ministr vnitra Ivan Langer Láskovu žádost o zbavení mlčenlivosti, jejíž schválení by mu umožnilo vypovídat v USA v kauze Viktora Koženého. Podle mluvčí Aleny Vokráčkové byla důvodem „odlišnost právních systémů obou zemí“. Při zaměstnání vystudoval sociální patologii na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a právo na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.

Václav Kubín (5)

Václav KUBÍN * 1. 3. 1920, Praha † 26. 9. 2007, Praha Básník, literární vědec a editor Jako nemanželský syn vyrůstal bez otce, jeho matka byla švadlenou. Byl manželem literární teoretičky Marie Kubínové. V rodišti Kubín vychodil obecnou a čtyřletou měšťanskou školu, pak se vyučil obchodním příručím. V letech 1936–1947 prošel několika zaměstnáními ; roku 1943 byl totálně nasazen v Berlíně. Bez maturity na základě tzv. psychotechnické zkoušky byl roku 1947 přijat na Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální; absolvoval roku 1951 . Po studiích krátce působil na Akademii múzických umění jako lektor marxismu-leninismu, v letech 1953–1958 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda, poté v letech 1959–1962 absolvoval interní vědeckou aspiranturu na Institutu společenských věd při ÚV KSČ. V letech 1962–1967 pracoval v oddělení teorie v Ústavu pro českou literaturu; v této době se jako výkonný redaktor podílel na zrodu časopisu Estetika . V letech 1968–1971 byl znovu redaktorem v nakladatelství Svoboda, od roku 1972 až po odchod do důchodu v roce 1990 byl vedoucím redaktorem literární teorie v nakladatelství Československý spisovatel. Publikoval od roku 1962. Recenzemi, kritickými i teoretickými články a eseji, posléze však i beletristickými pracemi, postupně přispíval do Rudého práva, Tvorby, Impulsu, Světa práce, České literatury, Estetiky, Romboidu , Literárního měsíčníku aj. Pro své kratší příspěvky používal šifer VK, -vk-, vlk, -vkn-. V druhé polovině 60. let psal Václav Kubín recenze i kritické a teoretické stati o české i cizí beletrii, přičemž zvláštní pozornost věnoval science fiction. V 70. a 80. letech se naproti tomu soustředil na činnost editorskou, v níž se zabýval výhradně poezií . Jeho ediční debut, rozsáhlá antologie Ars poetica, představuje bohaté pásmo výroků ...

Václav Král (4)

Václav Král byl český automobilový designér, konstruktér a závodník. Narodil se roku 1936 v Ostravě. V roce 1956 absolvoval Vyšší průmyslovou školu automobilní a leteckou v Mladé Boleslavi. Dvacet let aktivně závodil . Do roku 1960 pracoval v konstrukci karosérií AZNP Mladá Boleslav a poté ve Výzkumném ústavu energetickém. Roku 1983 odešel na volnou nohu. Od roku 1994 vyučoval na ČVUT. Od 50. let kreslil a psal do motoristických časopisů, pro mnohé československé firmy kreslil „rentgenové obrazy“ jejich výrobků, věnoval se propagační grafice. V 70. letech se představil jako tvůrce závodních automobilů značky Metalex. Vytvořil karoserie závodních vozů formule Easter a Mondial, Škoda Buggy a Spider a dalších více než 20 vozidel. Mezi nejznámější Králova díla patří super-sporty: Tatra MTX V8 , Innotech Mystero , Dioss Rebel a luxusní Tatra Prezident. Jedná se o tvůrce vozu, který dosáhl historicky prvního českého národního rychlostního rekordu. Rekord 265 km/h se Supertatrou o objemu čtyři litry a výkonu 320 koní vytvořil Ing.Petr Bold na bývalém letišti Hradčany u Ralska. Jeho studie vozu Laurin & Klement z roku 1991 drží český rekord vozidla s nejnižším odporem vzduchu . Věnoval se i průmyslovému designu – balicí stroje, laminovací stroje, obří postřikovač, jemnořezná pila, počítače, vrtačky, motory, výrobky pro domácnost, hračky. Byl velkým propagátorem „filozofie spotřebitelské skromnosti“ v dopravě.

Václav Klumpar (7)

Překladatel z němčiny a autor turistických průvodců.

Václav Jan Tomášek (4)

Václav Jan Tomášek byl český hudební skladatel a klavírista, uznávaný pro svůj přínos hudebnímu světu v období pozdního klasicismu a raného romantismu. Ačkoli Tomášek nebyl tak známý jako někteří jeho současníci, byl významnou osobností pražské hudební scény. Vynikal ve skládání písní a klavírní hudby, přičemž se inspiroval německými skladateli, jako byli Beethoven a Schubert, které obdivoval.

Václav Huňáček (4)

Narozen 15. 1. 1931 v Praze, zemřel 7. 8. 2018 tamtéž. Doc. PhDr., CSc., filolog. Publikace z oboru slavistiky, rusistiky, byzantologie, kulturologie, etnografie, náboženství, teorie průvodcování.

Václav Hořejší (5)

Narozen 14.10.1949 v Mlýnském Struhadle. Doc., RNDr., CSc., biolog, profesor imunologie, práce z oboru molekulární imunologie.

Václav Ereben (7)

Václav Dědek (5)

Václav Dědek byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR. Po volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj. Mandát nabyl až dodatečně v listopadu 1961 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Václav Kopecký. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1964. Profesně se k roku 1961 uvádí jako ředitel Severočeského krajského nakladatelství v Liberci. Už v meziválečném období byl aktivním komunistou. Za druhé světové války byl vězněn. Byl nositelem několika vyznamenání, v roce 1959 mu byla udělena Československá cena míru. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se za počínající normalizace podílel na čistkách v kulturní a novinářské obci na Liberecku. Působil sám jako publicista, je autorem několika knih o regionálních tématech.

Václav Černík (6)

Narozen 7. 5. 1931 v Jezbořicích. Prof. Doc., DrSc., slovenský filozof a vysokoškolský pedagog českého původu, zaměřený na teorii poznání, teorii zákona, filozofii přírodních a společenských věd a metodologii věd. Autor prací z oboru.

Václav Čada (4)

Václav Čada byl český a československý historik a politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za KSČM. Působil jako profesor vojenských vysokých škol, publikoval práce z dějin marxismu a československé historie. Jeho manželkou byla estetička a kunsthistorička Věra Beranová. Ve volbách roku 1992 byl za KSČM, respektive za koalici Levý blok, zvolen do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V roce 1993 se účastnil 3. sjezdu KSČM a vystoupil v rozpravě, přičemž referoval o názorech členské základny na úvahy o změně názvu strany.

Václav Břežan (4)

Václav Březan byl rožmberský archivář, knihovník a kronikář. Václav Březan se narodil v rodině mlynáře v Březně u Postoloprt. Absolvoval bratrskou partikulární školu v Mladé Boleslavi a poté studoval na známých německých universitách v Heidelbergu a Štrasburku. Vynikal všestranným vzděláním a kulturním rozhledem. Ovládal také na velmi dobré úrovni latinu, němčinu, francouzštinu a řečtinu. V roce 1593 vstoupil do služeb Petra Voka z Rožmberka, nejprve na jeho krumlovský dvůr, poté o rok později nastoupil jako písař v soudní kanceláři. Dne 22. listopadu 1596 byl pověřen správou rozsáhlého rožmberského archívu, který katalogizoval a detailně uspořádal. Jeho práce spočívala především v třídění listinného materiálu, který zachycoval rodové i zemské listiny, jež Rožmberkové shromažďovali již od 14. století. Přibližný obsah řady později ztracených listin známe dnes právě jenom díky pečlivému katalogovému zápisu v rukopisném inventáři. Březan spravoval i proslulou rožmberskou knihovnu. Tato knihovna byla považována za největší a nejlepší šlechtickou knihovnu ve střední Evropě. Obsahovala přes 11 000 svazků, mimo jiné také prakticky všechnu knižní produkci vydanou do té doby Čechách. I tuto knihovnu Březan uspořádal a pořídil její rukopisný katalog. K označování knih bylo pořízeno více než 20 různých ex libris a supralibros, které pro ni vytvořil tehdejší slavný malíř a grafik Jiljí Sadeler. Sám Petr Vok tuto knihovnu rád ukazoval svým hostům, což Březanovi přinášelo prestiž a dávalo příležitost se seznamovat s představiteli tehdejší společnosti. Sám se také tituloval jako praefectus bibliothecae či bibliothecarius et studiosus antiquitatis. V letech 1602-1608 společně s dalšími pěti pomocníky sestavil rukopisný systematický katalog, ve kterém celý knižní fond rozčlenil do šesti skupin podle jednotlivých vědních oborů a který neměl co do úrovně a kvality ve své době obdoby. Po prodeji Českého Krumlova roku 1602 a přesídlení Petra Voka do Třeboně se v...

Václav Bartůněk (5)

Václav Bartůněk , byl katolický kněz, který se zabýval církevními dějinami a architekturou, a kanovník u Všech svatých na Pražském hradě. Středoškolské vzdělání získal na arcibiskupském gymnáziu v Praze, které zakončil v roce 1927 maturitou. Ke kněžství studoval na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze, kterou dokončil v roce 1923. V roce 1923 byl také vysvěcen na kněze. Poté působil v pastoraci. Ve studiích pokračoval dále na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze a 2. června 1933 byl zde promován doktorem teologie. Poté studoval na Státní archivní škole v letech 1934–1937. Byl kaplanem ve Vraném, Vrapicích, Kladně a Žebráku. V roce 1940–1941 přednášel na Arcidiecésním bohosloveckém učilišti pražském předmět pomocné vědy historické a ochrana památek. Od roku 1942 byl pracovníkem v arcibiskupském archivu. Dne 30. ledna 1951 byl jmenován na římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze profesorem církevních dějin, s účinností od 1. ledna 1951. Dne 14. května 1959 byl jmenován na CMBF vedoucím katedry historicko-právní, s účinností od 1. června 1959. Dne 13. srpna 1962 byl jmenován proděkanem pro roky 1962–1964. Dne 25. července 1964 byl jmenován na CMBF proděkanem pro roky 1964–1966. Jeho jmenování proděkanem se opakovalo ještě 1. září 1966 kdy byl jmenován proděkanem pro roky 1966–1968 a 21. listopadu 1968, kdy byl jmenován proděkanem pro roky 1968–1970. Jeho působení na CMBF bylo ukončeno po tzv. čestném roce 31. srpna 1970. Zemřel v Praze 30. března 1985.

Václav Bárta (6)

Narozen 28.9.1937 v Hromnicích u Plzně. Textař, hudební a divadelní režisér, dramatik, scénárista, zpěvák, hudební skladatel, autor básní a pohádek.

V.C.(Virginia Cleo) Andrews (4)

V. Schwab, (4)

V. H Brunner (5)

V Železný (7)

V Hořejší (4)

Utopia (6)

Utopia byla americká rocková skupina, kterou v roce 1973 založil Todd Rundgren. Skupina původně začínala jako progresivní rocková kapela s poněkud proměnlivým složením, ale v polovině 70. let se ustálila na stabilním kvartetu ve složení Rundgren , Kasim Sulton , Willie Wilcox a Roger Powell . Utopia byla známá svým virtuózním muzikantstvím a kombinací popových, rockových a progresivních prvků.

Ute Iparraguirre de las Casas (6)

Příručky ručních prací.

Ute Haderlein (7)

Německá autorka literatury pro děti a mládež.

Ute E Zimmer (4)

Německy píšící autorka odborného průvodce přírodou.

Ursula Muhr (5)

Německá autorka knížek pro děti, dále píše básně, satiry a rozhlasové hry.

Ursula Krüger (3)

Německá autorka publikací o zahradních rostlinách.

Ursel Bühring (4)

Německá léčitelka Ursel Bühring je vyškolená zdravotní sestra. V roce 1997 založila Freiburger Heilpflanzenschule Ursel Bührin.

Ulrike Schweikert (3)

Německá spisovatelka.

Ulrich Schliewen (4)

Německý ichtyolog, publikace z oboru.

Ulf Böhmig (1)

Rakouský lékař, práce z oboru, též autor publikací z přírodního léčitelství.

Týna Skalická (3)

Narozena 10. 12. 1988. Nutriční koučka, zakladatelka instagramového projektu @tojidlo, publikuje o jídle a životním stylu.

Turid Rugaas (5)

Turid Lillegull Rugaas je norská kynoložka a spisovatelka. Je známá především svým výzkumem o tzv. konejšivých signálech , které popsala v knize Pa talefot med hunden: De dempende signalene. Toto dílo vyšlo česky v roce 2007 pod názvem Konejšivé signály aneb Na jedné vlně s vaším psem. Překlad vznikl z norského rozšířeného vydání z roku 1997, které vydalo nakladatelství Canis Forlag. Po celém světě přednáší o nonverbální komunikaci mezi psy navzájem, o nonverbálních signálech, které psi vysílají k lidem, o zvukových signálech psů , o stresu a emocích psů. Prosazuje etický přístup lidí ke psům, k jejich výchově a výcviku. Narodila se v roce 1938 v Oslu. Vystudovala psychologii a ekonomii. Na základě přirozeného talentu pro práci se zvířaty se rozhodla pracovat s koňmi. Absolvovala výcvik trenérky koní a provozovala jezdeckou školu. V roce 1948 dostala svého prvního psa. Od roku 1969 se věnuje jejich výcviku. Nejprve pracovala v několika výcvikových centrech, trénovala také záchranářské psy. Po čase zjistila, že jí běžné formy výcviku nevyhovují, proto v roce 1984 založila vlastní trenérskou školu Hagan Hundeskole na své malé farmě v Norsku. V 80. letech 20. století se již zabývala vzájemnou komunikací psů. V roce 1992 prezentovala svůj výzkum na kynologické konferenci v Kanadě, kde její práce vzbudila velký ohlas. Od té doby je vnímána jako mezinárodní autorita ohledně nonverbální komunikace psů. Přednáší ve 12 zemích. Trenéři, kteří používají její metody komunikace se psy, pocházejí z Norska, Švédska, Finska, Dánska, Islandu, Ruska, Polska, Česka, Chorvatska, Chorvatska, Rakouska, Švýcarska, Německa, Nizozemí, Belgie, Francie, Španělska, Řecka, Itálie, USA, Kanady, Nového Zélandu, Velké Británie, Skotska, Japonska a Tchaj-wanu. Na základě její iniciativy vznikla organizace trenérů Pet Dog Trainers of Europe, která se ostře staví proti násilnému a autoritativnímu výcviku psů. Prosazuje výcvik pomoc...

Tui T. Sutherland (6)

Zije v Massachusetts se svým manželem a dvěma syny. Zrovna teď má jen jednoho psa , ale v dětství chovala selátka ve vaně, uječené opičky na zahrdaně a kotě. Napsala dračí sérii Wings of Fire, trilogii Menagerie, sérii Pet Trouble a tři díly série Seekers .

Trini Lopez (7)

Trini Lopez byl americký zpěvák, kytarista a herec, který se proslavil v 60. letech 20. století svou verzí lidové písně "If I Had a Hammer", která se stala světovým hitem. Narodil se 15. května 1937 v texaském Dallasu jako Trinidad López III a vyrůstal v hudebně založené rodině mexického původu. Lopezova kariéra se rozjela poté, co ho objevil producent Don Costa a podepsal s nahrávací společností Reprise Records Franka Sinatry.

Travis Baldree (6)

Toyah (7)

Toyah Willcox, známá pod pseudonymem Toyah , je anglická hudebnice, zpěvačka, skladatelka, herečka, producentka a spisovatelka. Narodila se 18. května 1958 v anglickém Birminghamu a poprvé vstoupila do povědomí veřejnosti koncem 70. let 20. století se svou skupinou Toyah . Jejich hudba se vyznačuje směsicí punkrocku, nové vlny a gotických vlivů. Toyah dosáhla značného úspěchu ve Velké Británii na počátku 80. let 20. století s alby "The Blue Meaning" , "Anthem" , které obsahovalo hitové singly jako "I Want to Be Free" a "It's a Mystery", a "The Changeling" .

Toshihiki Karakido (7)

Tony Judt (5)

Tony Robert Judt byl britský historik, univerzitní profesor, který se specializoval na moderní evropské dějiny, a veřejný intelektuál. Je známý svými esejemi, v nichž se kriticky vyjadřoval k zahraniční politice USA, státu Izrael a budoucnosti Evropy. Ve svém mládí původně inklinoval jako teenager k levicovému sionismu, nicméně nedlouho poté opustil svoji víru v agrární socialismus a marxismus a prohlašoval se za "universalistického sociálního demokrata. Narodil se v sekulární a apoliticky smýšlející židovské rodině, nicméně i přesto ho jeho rodiče pobízeli k tomu, aby se připojil k levicové sionistické organizaci Dror, kde si měl najít přátele. Strávil několik let jako pomocník v kibucech. Sloužil také jako pomocná síla v izraelské armádě během šestidenní války v roce 1967. Pracoval zde jako tlumočník pro další dobrovolníky v nově dobytých Golanských výšinách. Zde podle svých slov ztratil svoji víru v sionismus a začal vnímat Izrael jako tu "špatnou okupační mocnost", přičemž vlastní definice Izraele jako židovského státu z něj učinila anachronismus. Postoje vůči Izraeli z něj udělaly polarizující a kontroverzní postavu. V roce 2003 navrhl tzv. "one state solution", dvounárodnostní stát Izrael, v němž by Židé i Arabové měli rovnoprávné postavení. Studoval na univerzitách v Cambridge a Paříži a působil mj. jako profesor Newyorské univerzity a ředitel Remarqueova institutu, který založil v roce 1995. Jeho prvotním zájmem byla francouzská intelektuální historie, později se začal věnovat i problémům evropských dějin. V 70. a 80. letech se zabýval také děním v zemích východního bloku. Díky tomu navázal styky s disidenty a mj. se také naučil česky. V roce 2008 mu byla diagnostikována amyotrofická laterální skleróza a od října roku 2009 byl ochrnutý od krku dolů. Na ALS zemřel ve svém domě na Manhattanu 6. srpna roku 2010. Za svůj život byl třikrát ženatý, přičemž první dvě manželství skončila rozvod...

Tommaso Landolfi (3)

Již od počátků své literární kariéry úspěšně uniká možnosti „být zařazen“ a v panoramatu italské literatury minulého století se vyjímá jako izolovaná osobnost. Rád se stylizoval do role extravagantního spisovatele, miloval noční život a vyhledával dobrodružství. Významný filolog a literární kritik Gianfranco Contini o Landolfim říká, že byl jediným spisovatelem dvacátého století, který se pečlivě věnoval „vytváření vlastní postavy“ a přirovnává ho k Byronovi a Baudelairovi. Italo Calvino ve své předmluvě k výboru Landolfiho povídek Nejkrásnější stránky vzpomíná na Landolfiho jako na vášnivého hazardního hráče rulety, který v posledních letech života trávil spoustu času v hernách San Rema a Benátek. Říká, že vždy, když chtěl s Landolfim mluvit, musel ho hledat v kasinu... Ačkoli se Landolfi celý život intenzívně věnoval literární tvorbě, nikdy se nepřipojil k žádnému směru či umělecké skupině. Zásadně odmítal poskytovat rozhovory a zakazoval, aby jeho knihy byly doprovázeny komentáři kritiků. Nikdy nebyl příznivcem dlouhých románů. Vždy upřednostňoval kratší formy vyprávění: povídky, romány, básnické sbírky a divadelní hry. Za své dílo, čítající kolem třiceti titulů, získal několik prestižních ocenění, počínaje cenou Viareggio , přes cenu Bagutta , Premio Campiello až po Premio Strega . Landolfi se narodil 9. srpna 1908 v městečku Pico u Frosinone . Ve Florencii vystudoval slavistiku a poté se specializoval na ruskou literaturu. Pro vydavatelství Einaudi překládal například Tolstého, Puškina, Čechova, Lermontova a je považován za jednoho z nejlepších překladatelů ruských klasiků. Jeho nejmilejším koníčkem byly ovšem francouzská a německá literatura, ze kterých rovněž překládal. Ve třicátých letech se Landolfi přiblížil skupině hermetiků. Jednalo se o básnické hnutí převážně florentských autorů, kteří složitým a rafinovaným jazykem, málo srozumitelným širokému publiku, reagovali na obtížn...

Tomio Okamura (4)

Tomio Okamura je český podnikatel a politik japonského původu. Od října 2012 byl členem Senátu Parlamentu České republiky a od října 2013 je členem Poslanecké sněmovny. V květnu 2013 založil politické hnutí Úsvit přímé demokracie a od srpna 2015 je předsedou hnutí Svoboda a přímá demokracie . V listopadu 2017 byl zvolen místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR. Narodil se v Tokiu, kam se jeho česká matka Helena Okamurová, rozená Holíková, po svatbě s Japoncem Matsuem Okamurou v roce 1966 přestěhovala. V Japonsku však Tomio Okamura strávil necelých 10 let. Většinu života prožil v České republice. Jeho matka se nesmířila s osamělým životem v Japonsku a vrátila se se svými syny do Česka, když mu bylo šest let. Část dětství strávil v dětském domově v Mašťově u Podbořan, kde zažil šikanu, takže přibližně do 22 let koktal. Po základní škole vystudoval střední chemickou průmyslovku. Zhruba v letech 1982–1987 chodil spolu s bratry do ilegálního skautského oddílu. Tehdejší vedoucí a spolučlenové se dívají na jeho politické názory kriticky, mluvčí organizace Junák – český skaut konstatuje, že jeho politické jednání je v rozporu se skautskými hodnotami. Po maturitě odcestoval do Japonska, kde pracoval jako popelář a poté v kině jako prodavač popcornu. Jelikož se zde cítil diskriminovaný, rozhodl se k návratu do Prahy. Od roku 2008 se věnuje práci dobrovolníka v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur , kde zastával funkce viceprezidenta a mluvčího. Podniká od roku 1994, a to především v pohostinství, obchodu, průvodcovské činnosti a překladatelství. Je spoluautorem několika knih. Účinkoval jako jeden z investorů televizní reality show Den D v České televizi. Roku 1999 investoval do spoluvlastnictví sítě restaurací. Jeho společníkem ve firmě Gastro-sport Praha s.r.o. byl podnikatel Jan Hájek, který byl později ve styku s kontroverzním podnikatelem Václavem Ko...

Tomáš S Končinský (5)

Tomáš Končinský je scénárista a spisovatel, momentálně ponejvíc zaměstnaný tvorbou skečů Jů a Hele... Absolvoval katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU v Praze. Pracuje jako televizní dramaturg a scenárista, především pro dětský kanál ČT:D, ale v roce 2015 byl také nominován na Českého lva za scénář k filmu Schmitke. Je duchovním otcem Kustodky Květy, jejíž neuvěřitelná nedobrodružství z galerijní židle vyhrála cenu Muriel za nejlepší komiksový strip roku 2014. Rád propojuje dětský a dospělý svět, protože ho vnímá jako jeden. S autorským týmem knihy Překlep a Škraloup vyhrál v roce 2017 ceny Magnesia Litera a Zlatá stuha.

Tomáš Přidal (4)

Narozen 14.6.1968. Výtvarník, ilustrátor, též literárně činný, básník, též hudebník a textař.

Tomáš Míček (4)

Fotograf.