13921–13980 z 157900 Autoři
Jakub Kohák (6)
Jakub Kohák je český filmový a reklamní režisér, herec, komik, moderátor, spisovatel, sportovec a scenárista. Vystudoval produkci na FAMU. Režíroval televizní reklamy například pro Vodafone, Kofolu, Pepsi, T-Mobile, Fio banku, Penzičku.cz, DPD nebo pro Nadaci Terezy Maxové. Hrál například ve filmech Čert ví proč, U mě dobrý, Hlídač č. 47, Eurotrip, Na cestě, Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka,Vejška, nebo hlavní roli ve filmu Instalatér z Tuchlovic. Režíroval a hrál ve skečovém seriálu České televize Pečený sněhulák. Každý všední den účinkuje v ranní show rádia Evropa 2, kde hájí práva posluchačů jako "Bombucman". V roce 2013 hrál v divadelním představení Večírek, v režii Ondřeje Sokola a podle scénáře Michala Suchánka. Zahrál si v televizních reklamách například na T-Mobile, Fio banku, Mobil.cz nebo DPD. Daboval také žabáka Boba v seriálu Esa z pralesa. Od roku 2016 do roku 2019 byl porotcem show Tvoje tvář má známý hlas. V roce 2021 se stal znovu porotcem show. Jakub Kohák je také spisovatel. Napsal knihy Objevy , Svět podle Koháka , Kůly v plotě a Svět podle Koháka: Kůly v plotě 0.5 . Jakub Kohák se také pravidelně objevuje v divadelních představeních improvizační show Partička, kde vystupuje jako účinkující a moderátor. Od roku 2021 se stal jejím členem, protože na čas nahradil Igora Chmelu. S chutí se věnuje i tvorbě krátkých videoklipů, filmů a spotů. Je držitelem ceny Anděl za nejlepší český videoklip. K zajímavostem jistě patří, že se stal pátým členem kapely Wohnout. Jakub Kohák měl původně v plánu natočit seriál o chlapovi s parohem a filmy o Janu Bergerovi, Latě Brandisové a Josefu Toufarovi.
Více od autora
Jacques Offenbach (7)
Jacques Offenbach byl francouzský skladatel, violoncellista a impresário německého původu z období romantismu. Je připomínán díky svým téměř 100 operetám z 50.-70. let 19. století a nedokončené opeře "Hoffmannovy povídky" . Offenbach měl silný vliv na pozdější skladatele operetního žánru, zejména na Johanna Strausse II. a Arthura Sullivana. Jeho nejznámější díla byla ve 20. století neustále obnovována a mnohé z jeho operet se hrají i v 21. století.
Více od autora
Jack Vance (5)
Jack Vance, vlastním jménem John Holbrook Vance byl americký důlní inženýr, fyzik, scenárista a spisovatel science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction. Narodil se roku 1916 jako třetí z pěti dětí v San Franciscu, kde prožil většinu života. Mnoho času také strávil na ranči svého dědečka, prominentního právníka, poblíž Oakley v deltě řeky Sacramento a získal zde lásku k přírodě. Byl rovněž velký čtenář a měl zájem o fantastickou literaturu. Když dědeček zemřel a rodina se během Velké hospodářské krize dostala na mizinu, Vance prošel několika zaměstnáními . Roku 1937 mu malé stipendium umožnilo začít studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley důlní inženýrství, fyziku a také žurnalistiku. Roku 1941 odešel na čas z univerzity a pracoval jako elektrikář v loděnicích v Pearl Harbor. Havaj opustil šest týdnů před japonským útokem. Vrátil se ke studiu a ukončil jej roku 1942. Pro slabý zrak nebyl odveden a sloužil v obchodním loďstvu. Roku 1946 se oženil s Normou Ingoldovou, se kterou měl syna Johna, a přestěhoval se do Oaklandu. Roku 1950 vydal vynikající fantasy knihu The Dying Earth založenou na povídkách napsaných ve čtyřicátých letech převážně při službě na moři. V následujících desetiletích vydal desítky povídek a románů, často seřazených do cyklů. Roku 1980 mu byl diagnostikován glaukom, operace očí nedopadla dobře a Vance přišel o zrak. S manželčinou pomocí a posléze se speciálně upraveným displayem počítače pokračoval v psaní, roku 2009 vydal svou autobiografii This is Me, Jack Vance!, ale především se soustředil na revize a rozšiřování svých dřívějších příběhů. Zemřel roku 2013 ve svém domě v Oaklandu. Jack Vance patří k předním spisovatelům žánru space opery. Jeho dílo, bořící pomyslnou zeď mezi science fiction a...
Více od autora
Jack McDevitt (9)
Jack McDevitt - Progresivní a stále se zlepšující autor science fiction, ceněný i svými kolegy jako jsou Gregory Benford, Michael Swanwick či James Patrick Kelly. Narodil se v roce 1935 ve Filadelfii a studoval nejprve literaturu na La Salle University, potom na Wesleyan University. Po škole vystřídal hned několik povolání - byl taxikářem, důstojníkem u námořnictva, učitelem angličtiny či motivation trainerem pro manažery. K psaní science fiction ho přivedla jeho manželka Maureen v roce 1980, která mu to poradila jako protilék proti stresu z rutinní práce. Jeho první povídku The Emerson Effect pak otiskli v roce 1981. první novela se však počítá až The Hercules Text, se kterou vyhrál v roce 1986 cenu Philip K. Dick Special Award. Postupem času si troufnul i na romány jako například A Talent for War, Eternity Road, Infinity Beach, Deepsix či Chindi. Za román Omega z roku 2003 získal John W. Campbell Award. V současnosti žije Jack McDevitt se svojí ženou a třemi dětmi v Brunswicku, v Georgii a píše dál - podle získaných ocenění čím dál lépe.
Více od autora
J. Suzanne Frank (5)
vystudovala žurnalistiku a historii. Během četných pobytů v Egyptě dospěla k rozhodnutí, že napíše román o jednom z nejzajímavějších období dějin této země. Sama říká, že se nechala inspirovat několika autory, kteří také propadli kouzlu starověkých civilizací, ale zároveň chtěla svůj příběh něčím ozvláštnit. Výsledkem byla prvotina Odrazy v Nilu , která se setkala s velkým ohlasem čtenářů i literární kritiky. Dnes je Suzanne Frank autorkou čtyř historických románů, jež zavádějí čtenáře do dávno zašlých věků, opředených řadou legend a mýtů.
Více od autora
J. M Coetzee (5)
John Maxwell Coetzee je jihoafrický a australský autor, držitel Řádu Mapungubwe a Nobelovy ceny za literaturu z roku 2003, který emigroval z Jižní Afriky v roce 2002. Australské občanství obdržel 6. března 2006. Je dvojnásobným držitelem Man Booker Prize za romány Život a doba Michaela K. a Hanebnost, za nějž obdržel také Prix Femina. Coetzee je běloch, Afrikánec s nizozemskými a německými kořeny. Vystudoval matematiku a angličtinu. Pracoval ve Velké Británii jako programátor, studia zakončil na texaské univerzitě disertací o díle Samuela Becketta. Stále působí jako učitel anglické literatury. Ve svém díle kritizuje krátkozrakou politiku apartheidu ve své zemi, ale vyhýbá se jednoduchým soudům i řešením. Jeho styl je jednoduchý, přímočarý, důraz v jeho románech je kladen na atmosféru odcizení, nepochopení, ze které paradoxně jeho hrdinové čerpají pocit jistoty. Coetzee přiznává vliv existencialismu na své psaní. Je vegetarián a otevřeně hájí práva zvířat. Roku 2016 navštívil Prahu coby host Festivalu spisovatelů Praha.
Více od autora
J Tichý (3)
Vydavatel 4 sešitů politického spisu Přítel lidu. Činný v letech 1871-1890.
Více od autora
Ivo Pospíšil (8)
Narozen 14. 5. 1952 v Budišově u Třebíče. Prof., PhDr., DrSc. slavista, rusista, slovakista, literární kritik, publicista, překladatel, editor.
Více od autora
Ivo Mathé (3)
Ivo Mathé je český mediální producent, scenárista, vysokoškolský pedagog a manažer. Začínal v někdejší Československé televizi jakožto asistent produkce, po ukončení svých studií na FAMU pracoval již na místě produkčního, od roku 1976 do roku 1991 pak působil ve funkci vedoucího produkce Československé televize. V letech 1991 až 1992 působil jako šéfproducent uměleckých pořadů tamtéž. V roce 1992 se stal historicky prvním generálním ředitelem České televize, kde působil až do roku 1998. Zároveň s tím byl také v letech 1995 až 1998 viceprezidentem Evropské vysílací unie. V letech 1999 až 2003 pracoval jakožto vedoucí Kanceláře prezidenta České republiky Václava Havla. Zároveň vykonával funkci člena Správní rady ČVUT a AMU. Od roku 1990 také působí jako pedagog na FAMU, v období 2005–2008 byl rektorem AMU. Od února 2008 zastával funkci prorektora. Rektorem AMU byl opět zvolen v říjnu 2008 na funkční období 2009–2013. V prosinci 2011 ho po odstoupení ministra kultury Jiřího Bessera navrhlo několik umělců, např. Helena Třeštíková, David Černý nebo Jiří Bartoška, na jeho místo s tím, že by do čela resortu nastoupil člověk, který „mu rozumí a zároveň má respekt v uměleckých kruzích“. I přes počáteční odmítnutí hnutí Starostové a nezávislí navrhlo jeho jméno spolu s poslankyní Alenou Hanákovou předsedovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi, který měl vybrat definitivní jméno. Na schůzce se Schwarzenbergem se své nominace vzdal, mimo jiné proto, že by prý jeho jméno mohlo kvůli jeho spojení s bývalým prezidentem Havlem vadit prezidentu Klausovi, který již dříve protestoval proti jmenování Schwarzenberga ministrem zahraničí.
Více od autora
Ivana Ebelová (5)
Narozena 4.1.1961 v Českých Budějovicích, PhDr., CSc., archivářka a historička, zabývá se novověkou paleografií a českými dějinami raného novověku.
Více od autora
Ivan Vojtěch (6)
Ivan Vojtěch byl český hudební vědec, otec literárního historika Daniela Vojtěcha. Vystudoval hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také v roce 1953 obhájil disertační práci. V letech 1953–1960 přednášel estetiku a dějiny hudby na JAMU v Brně, později na FF UK v Praze. V letech 1956–1968 byl stálým kritikem Literárních novin, 1960–1970 členem redakce časopisu Divadlo. V letech 1968–1970 byl šéfredaktorem časopisu Hudební rozhledy. V letech 1970–1989 mu bylo z politických důvodů znemožněno vyučovat i publikovat. S pádem režimu od roku 1990 opět přednášel moderní hudbu na FF UK. V letech 1999–2002 byl ředitelem Ústavu pro hudební vědu AV ČR. Středem Vojtěchova odborného zájmu je hudba 19. a 20. století, věnoval se především období Druhé vídeňské školy . Připravil také česká vydání vybraných spisů F. Liszta, R. Schumanna, B. V. Asafjeva, S. Prokofjeva a dalších, překládal ruskou muzikologickou literaturu, T. W. Adorna a W. Benjamina.
Více od autora
Ivan Steiger (7)
Ivan Steiger je český karikaturista, ilustrátor, malíř, spisovatel a režisér, který od roku 1969 žije a působí v Německu. Založil také Muzeum hraček na Pražském Hradě a v Mnichově. Narodil se v Praze, kde vyrůstal v Petrské čtvrti. V knize Mýtus zvaný Stínadla barvitě vzpomíná, jak patřil k tzv. Petrákům, tj. klukům z okolí Petrského náměstí, s nimiž vedl velké klukovské války proti klukům z oblasti Na Františku. Tyto dva světy rozdělené po několik klukovských generací, inspirovaly kdysi spisovatele Jaroslava Foglara k sepsání jeho stínadelských románů o Vontech a klucích z Druhé strany. Od roku 1958 studoval na FAMU dramaturgii a scenáristiku a psal básně a povídky. Od roku 1961 začal pravidelně kreslit pro Literární noviny a jeho kresby se začaly objevovat i v zahraničních časopisech a novinách. Jeho kresba pařezu, z něhož vyrůstá malá květinka, se stala ve světě jedním ze symbolů okupace. Roku 1969 odešel do Mnichova, kreslil pro Süddeutsche Zeitung a od roku 1972 pravidelně pro Frankfurter Allgemeine Zeitung, kde do roku 2011 uveřejnil 9000 kreseb. Jeho drobné a prosté kresby, které vybízejí k přemýšlení, se objevily v mnoha světových novinách, v Evropě i v USA. Steiger je kromě Süddeutsche Zeitung kreslířem Abendzeitung, Twen, a tuctu dalších západoevropských a amerických novin a časopisů. Dlouhodobě spolupracuje s Chicago Tribune Magazine, The Christian Science Monitor, Daily Mirror, Die Welt, Die Weltwoche, Los Angeles Herald Examiner. Jeho kresby se objevují i na prvních stránkách londýnských Times a pařížského Le Figaro. Dnes je Steiger především stálým karikaturistou deníků Frankfurter Allgemeine Zeitung a turínské La Stampa. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří soubor kreslených ilustrací k Bibli. Ilustroval knihy Oty Filipa, Karla Kryla a několik sbírek vtipů a anekdot. Sbírku anekdot o Radiu Jerevan také sám napsal. Jako autor i režisér realizoval 27 krátkých i hraných filmů a v posledních letech maluje také obrazy.[4...
Více od autora
Ivan Sokol (5)
Ivan Sokol byl vynikající varhaník známý svou interpretací klasické varhanní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Jeho vystoupení se často vyznačovala hlubokým porozuměním historickému kontextu hraných skladeb, což se odráželo ve výběru nástrojů a stylu hry. Sokolův přínos klasické hudbě zahrnuje nejen jeho nahrávky, ale také jeho vliv jako učitele a mentora dalších začínajících varhaníků. Jeho mistrovství ve hře na varhany bylo oceněno různými nahrávkami a veřejnými vystoupeními, které ukazují jeho technickou zdatnost a muzikálnost.
Více od autora
Ivan Šedivý (7)
1983 absolvoval Filozofickou fakultu UK Praha 1989 ukončil postgraduální studium 1984–1985: odborný pracovník Ústavu československých a světových dějin ČSAV 1985–1989: vědecký aspirant Ústavu československých a světových dějin ČSAV 1989–1990: vědecký pracovník Ústavu československých a světových dějin ČSAV 1990–1996: vědecký pracovník Historického ústavu AV ČR 1992-doposud: externí pedagog Ústavu českých dějin FF UK 1996–2002: vědecký pracovník Historického ústavu Armády ČR 2003: vedoucí redaktor revue Dějiny a současnost 2003–2005: ředitel Masarykova ústavu Akademie věd České republiky 2006: ředitel sloučeného Masarykova ústavu – Archivu AV ČR 2007–2010: ředitel Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, v.v.i. 2010-doposud: proděkan pro vědu Filozofické fakulty UK Praha Studijní pobyty a účast na grantech: 1992: „Stipendium Konstantina Jirečka“ při Rakouském ústavu pro jižní a východní Evropu 1993: „Go West“ stipendium Komise Evropských společenství pro vědu a výzkum 1995: stipendijní pobyt Rakouského ústavu pro jižní a východní Evropu ; krátkodobé studijní pobyty
Více od autora
Ivan Savický (4)
Narozen 22. 12. 1937 v Praze, zemřel 23. 11. 2010 tamtéž. Mgr. CSc. promovaný historik zaměřený na východoevropské dějiny 20. století a dějiny ruské emigrace, překladatel z ruštiny.
Více od autora
Ivan Novotný (6)
Narozen 30. 5. 1931 v Praze, zemřel 19. 1. 2023 tamtéž. Profesor, RNDr., DrSc., fyziolog, vysokoškolský pedagog. Práce z oboru fyziologie živočichů i člověka, autor vysokoškolských učebnic a skript, spis z oboru entomologie.
Více od autora
Ivan Mrázek (9)
Narozen 2. 1. 1940 v Žalkovicích, . RNDr., geolog, geoarcheolog, publikace z oboru.
Více od autora
Ivan Lutterer (5)
Ivan Lutterer byl český fotograf. Je známý jako spoluautor časosběrného fotografického cyklu Český člověk, dokumentující portréty Čechů a Češek od roku 1982. Dalšími autory této série jsou Jan Malý a Jiří Poláček. V letech 1974-1979 vystudoval na FAMU obor fotografie. Rok 1982 znamenal pro fotografický cyklus Český člověk začátek tvorby nekončícího souboru portrétů českých lidí. Autorská trojice - Jan Malý, Jiří Poláček a Ivan Lutterer pořídili od roku 1982 až dodnes tisíce snímků českých lidí. K nápadu fotografovat českého člověka autory přivedl nenápadný, alkoholem posilněný muž, s lahví a v montérkách, který při fotografování moravských krojů v Lanžhotě vstoupil do polního fotografického ateliéru se žádostí o fotografii. Obdržel polaroidový obrázek a autorům zůstal černobílý planfilm 9x12. Tento moment dal vzniknout souboru portrétů českých lidí. Následovalo fotografování na divadelní pouti v Praze v roce 1985, dále fotografování trempů, místních indiánů a kovbojů. Z Amsterodamu, kam byli pozváni na fotofestival v roce 1989, si autoři odvezli soubor Nizozemců. V roce 1990 se po světové fotografické výstavě v Houstonu v Texasu zapisuje Czech Field Studio do análů světové portrétní fotografie. Autoři se ve stejném roce zúčastnili s polním ateliérem mezinárodního fotografického festivalu v Lausanne a českých kulturních dnů v Bretani v Rennes. Na domácí půdě pořizují fotografie českého člověka v železárnách ve Vítkovicích a v Ostravě. Etapu fotografování do roku 1997 symbolicky uzavřela kniha z nakladatelství Studia JB, která byla následně oceněna 2. místem v soutěži Nejkrásnější česká kniha 1997 v kategorii Kniha o výtvarném umění a obrazové publikace. Po tragické smrti Ivana Lutterera v Rochesteru v USA v roce 2001 pokračovali autoři představením své práce českému kulturnímu cent...
Více od autora
Ivan Klich (5)
Mé jméno je Ivan Klich. Pocházím z jižních Čech, avšak již druhé desetiletí přebývám v Praze. Jsem absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze. Povoláním jsem obchodním manažerem. Zanícen jsem však pro fotografii. Z předcházejícího vyplývá, že nejsem fotografem profesionálem, mnozí z mého okolí tvrdí, že jsem profesionálním amatérem. Fotografii se věnuji již od studentských let – tehdy však byli mým objektem především spolužáci, v následujících obdobích rodinného soužití se jim zase v absolutní většině stávaly děti. Opravdu jsem se začal fotografií zabývat až od roku 2013. Soustředím se především na fotografování krajiny a architektury. Zaměření na krajinu vyplynulo z mé lásky k přírodě, ve které trávím mnohdy nepřetržitě až tři dny a našlapu při tom až desítky kilometrů. Fotografování architektury mě láká především z titulu obdivu k uměním našich předků-stavitelů. Ve svých fotografiích se snažím zaměřit na hlavní „stavební prvky“ fotografie – kompozice, expozice, světlo a v neposlední řadě „umění dívat se“. Tyto elementy jsou základním předpokladem vskutku dobré, působivé a emocionální fotografie. Značně však může k úspěchu přispět i kvalitní fotografická technika, kterou nepodceňuji a osobně v ní dávám přednost značce Nikon.
Více od autora
Ivan Jelínek (5)
Ivan Jelínek byl český novinář, spisovatel, básník, překladatel, výtvarný kritik a esejista. Jelínek studoval na gymnáziu, po maturitě v roce 1928 vystudoval práva. Po ukončení studií v roce 1932 začal pracovat jako praktikant u tamního krajského soudu. Od 30. let 20. století také spolupracoval s městským divadlem, kde působil jako jazykový poradce činohry. V letech 1933–1938 byl také členem zdejší redakce Lidových novin, spolupracoval také s místním studiem Československého rozhlasu, později i s pražským studiem. Od 1939 pracoval ve Francii, kde vedl českou redakci rozhlasové stanice Svobodné Československo. Od 1940 působil ve Velké Británii. Zde organizoval v místním rozhlasu programy pro okupované Československo, resp. Protektorát Čechy a Morava. Zde rovněž připravoval československé vojenské periodikum Naše noviny. V roce 1945 se vrátil zpět do vlasti. V letech 1945–1947 pracoval jako státní úředník na československém ministerstvu informací. Od roku 1947 opět působil v Londýně jako novinář, v roce 1949 odcestoval do Kanady, od 1951 žil ve Spojených státech amerických v New Yorku, kde pracoval pro české redakce rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. V Kalifornii vyučoval na vojenské škole češtinu. V roce 1956 potřetí a naposledy ve svém životě definitivně přesídlil do Londýna. Zde tehdy byl kulturním redaktorem. Až do doby svého odchodu do důchodu v roce 1969 byl externím spolupracovníkem britské BBC, kde pracoval v její české sekci. Překládal z němčiny, později z angličtiny. Část překladatelské činnosti spadá do období před rokem 1945.
Více od autora
Ivan Horvai (5)
MUDr. Ivan Horvai, CSc., docent neurologie, práce z oboru psychiatrie.
Více od autora
Ivan Heráň (6)
RNDr. Ivan Heráň, CSc. byl vědeckým pracovníkem zoologického oddělení Národního muzea v Praze. Jeho hlavní odborné zaměření představovala morfologie a etologie savců. Věnoval se rovněž fotografování zvířat. Mezi lety 1964 a 1996 redigoval sborník Lynx, v roce 1969 zorganizoval druhý mammalogický kongres ve Zvoleni.
Více od autora
Ivan Doležal (6)
Ivan Doležal je český politik a podnikatel, v letech 2004 až 2008 zastupitel a radní Královéhradeckého kraje, v letech 2006 až 2014 starosta města Hořice na Jičínsku, člen ODS. Po ukončení střední odborné školy v Turnově pracoval od roku 1984 v Jednotě SD Nový Bydžov jako vedoucí střediska prodejen. Zkušenosti získané na prodejnách zúročil od roku 1991 na kontrolním oddělení Finančního úřadu v Hořicích. Od roku 1994 se podílel na řízení akciové společnosti Valuty IF, nejprve jako správce a nakonec jako prokurista. Od roku 1994 se zabývá také ekonomickým a účetním poradenstvím pro drobné podnikatele. Od roku 2011 je členem představenstva akciové společnosti Vodohospodářská a obchodní společnost a od roku 2015 figuruje ve statutárních orgánech zájmového sdružení Podzvičinsko jako předseda. V minulosti byl jednatelem společnosti Městská energetická - HOŘICE , členem správní rady Klicperova divadla a předsedou představenstva akciové společnosti Správa nemovitostí Královéhradeckého kraje . Ivan Doležal žije ve městě Hořice na Jičínsku. Je rozvedený, má dvě dospělé dcery . Mezi jeho zájmy patří sport, a sice lyžování, squash nebo fotbal, ale také hudba a cestování. Od roku 1999 je členem ODS. V hořické místní organizaci byl od roku 2003 prvním místopředsedou, od roku 2005 je předsedou. Dále je členem oblastní a regionální rady ODS. V komunálních volbách v roce 2002 byl za ODS zvolen zastupitelem města Hořice na Jičínsku. Pracoval jako předseda finančního výboru. Mandát pak ve volbách v roce 2006 jako lídr kandidátky obhájil a dne 30. října 2006 byl zvolen starostou města. Ve volbách v roce 2010 post zastupitele opět získal a dne 8. listopadu 2010 se stal po druhé starostou města. Také ve volbách v roce 2014 zastupitelský mandát na kandidátce ODS obhájil, avšak dne 5. listopadu 2014 byl novým starostou i přes výhru ODS zvolen Aleš Svoboda ze subjektu "Šance p...
Více od autora
Iva Bittová (7)
Iva Bittová je česká zpěvačka, houslistka a herečka. Patří k nejvýraznějším osobnostem české alternativní hudební scény. Je sestrou zpěvačky Idy Kelarové a dramaturgyně Reginy Bittové. Je matkou dvou synů Matouše Bitta a Antonína Fajta. Pochází z národnostně smíšené rodiny – otec Koloman Bitto byl známý romský muzikant, původem z jižního Slovenska; matka Lidmila, učitelka v mateřské školce, pocházela ze Slovácka. Vystudovala hudebně dramatický obor na konzervatoři v Brně, zpěv a houslovou hru. Vedle toho spolupracovala jako zpěvačka s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů. Od roku 1978 byla členkou Divadla na provázku , kde na sebe upozornila rolí Eržiky ve hře Balada pro banditu. Od roku 1984 vystupovala jako zpěvačka a houslistka s vlastními písněmi na lidové texty, také se známou brněnskou formací Dunaj a později se Škampovým kvartetem. Ve spolupráci se skladatelem a bubeníkem Pavlem Fajtem dosáhla mnoha úspěchů na evropských scénách progresivní hudby. Rozsah jejích aktivit je pozoruhodný – v hudbě od vlastních interpretací lidových písní přes experimentální jazz, rock až po houslové aplikace skladeb vážné hudby a operní zpěv. Proslavila ji též spolupráce s jazz-folk-rockovým uskupením Bratři Ebenové. V roce 2004 účinkovala v newyorské Carnegie Hall v roli Elvíry v Mozartově opeře Don Giovanni. Na tuto spolupráci pak navázala několika koncerty s tamní formací Bang On A Can All Stars, které vyvrcholily vydáním alba Elida. Účastní se též nejrůznějších projektů performativního zaměření, programů pro děti, atd. V roce 2007 hrála hlavní roli ve filmu Tajnosti. V letech 2012 - 2015 studovala na FF MU v Brně na Ústavu hudební vědy, obhájila svou bakalářskou práci a 15. července 2015 byla promována jako bakalář. V letech 2015 - 2018 pokračovala tamtéž v navazujícím magisterském studiu hudební vědy a v únoru 2018 úspěšně obhájila svou diplomovou práci s názvem Luca Antonio Predieri: Missa in C. ...
Více od autora
Irena Velková (3)
Narozena 03.11.1951 Brno, okr. Brno-město, architektka, ilustrátorka.
Více od autora
Irena Trojanová (9)
Narozena 14. 3. 1964. Mgr. Ředitelka ZŠ, lektorka v oblasti personalistiky a měkkých dovedností. Působí v Centru školského managementu PedF UK v Praze. Práce z oboru.
Více od autora
Irena Čechovská (8)
Narodila se v Plzni v roce 1953. Po studiu na gymnáziu absolvovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze – specializace plavání. Od dětství se zajímala o sport, zejména o plavání, gymnastiku, cyklistiku, turistiku a lyžování. Je vdaná, má tři děti, její manžel je také vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Iosif Romual'dovič Grigulevič (6)
Sovětský specialista na etnografii a historii Latinské Ameriky, historii katolické církve v Latinské Americe a instituci papežství. Aktivista ateistické propagandy.
Více od autora
Inka Delevová (7)
Inka Delevová se narodila na Starém Městě pražském, vystudovala střední uměleckou školu v Praze, docházela do hodin figurální tvorby na AVU k prof. V. Tittelbachovi. Díky rodinné příslušnosti s ak. malířem A.M. Machourkem měla příležitost odjet na studijní cestu do Paříže, kde se seznámila s odlišnými technikami malby. Inka Delevová se věnuje jak malbě obrazů , tak ilustrační tvorbě. Ilustrovala přes stovku knih pro dospělé, mládež i děti a měla více než 150 samostatných výstav. Dvě světové – Expo 71 v Budapešti a Expo 81 v Plovdivu a několik výstav mezinárodních. Vytvořila i rozměrná plátna – např. s tématikou divoce žijící zvěře nebo obrazy určené pro Bulharsko s historickými náměty – od založení bulharského státu do 19. století. Z ilustrační tvorby lze připomenout pohádky, bajky a příběhy vytvořené jako podklady pro diafilm. Z odborných ilustrací nelze nevzpomenout na mnoho didaktických pomůcek a učebnic, atlasů a nástěnných obrazů pro školy, též řadu anatomických, velmi náročných plakátů určených pro lékaře. Inka Delevová navrhuje knižní obálky, diplomy, certifikáty, medaile, nástěnné kalendáře, exlibris, novoročenky, pohlednice. Vznikl cyklus hradů a zámků, kostelů a klášterů. V neposlední řadě doprovodila svými ilustracemi knihy poezie jiných autorů.
Více od autora
Ines Scheurmann (5)
Diplomovaná bioložka s dlouholetými praktickými zkušenostmi s chovem a odchovem akvarijních ryb. Autorka příruček "Akvárium pro sladkovodní ryby a rostliny", "Akvarijní rybky" a "Akvarijní rostliny".
Více od autora
Indigo (2)
Slovenská rocková skupina z Bratislavy Vznik 1983 Členové: Peter Nagy, Michal Kovalčík, Braňo Valánsky, Marek Mečiar, Laco Kováč Předchozí členové: Laco Kozuszník, Ivo Volejníček, Peter Zvolenčák, Palo Matuska, Miro Okál, Peter Kliment.
Více od autora
Imre Trencsényi-Waldapfel (3)
Maďarský překladatel a člen Maďarské akademie věd. Odborník na řeckou a latinskou literaturu.
Více od autora
Igor Slobodník (7)
Slovenský překladatel z angličtiny a ruštiny, novinář, státní úředník a diplomat.
Více od autora
Iain Banks (10)
Iain Banks, píšící také jako Iain M. Banks byl skotský spisovatel. Psal beletrii i sci-fi a jeho knihy jsou v Čechách, na Moravě a na Slovensku hojně překládány. Prorazil už svou prvotinou Vosí továrna a do své smrti vydal dvacet sedm románů a jednu sbírku povídek. New York Times nazvaly Bankse „nejvýznamnějším autorem sci-fi současnosti“, britské The Times ho umístily v roce 2008 na seznam největších britských spisovatelů po roce 1945. Banksova matka byla profesionální krasobruslařka, jeho otec úředník u námořnictva. Rodina se původně jmenovala Banks Menzies, jeho dědeček z otcovy strany změnil pořadí na Menzies Banks. Ačkoli byl při narození zaregistrován jako Iain Banks, již od dětských let užíval Menzies jako své prostřední jméno. Ve čtrnácti letech se Banks rozhodl stát spisovatelem. O dva roky později dokončil svou první povídku. Do roku 1974 studoval ve Stirlingu filozofii, angličtinu a psychologii. Po vysoké škole pracoval jako vrátný v nemocnici, zaměstnanec, zahradník a technik. Všechna zaměstnání mu ponechávala dostatek času, aby se věnoval svým literárním ambicím. Poté stopem procestoval Evropu a pracoval jako technik pro firmu British Steel. V roce 1978 projel Spojené státy z Washingtonu do Los Angeles, krátce pracoval v Greenocku u IBM a v následujícím roce se vrátil do Londýna. Tam v roce 1980 napsal román Vosí továrna, který ho naráz proslavil po celém světě. Od té doby psal romány a příležitostně krátké příběhy, které se v Británii téměř všechny staly bestsellery. Od vydání své prvotiny žil se svou budoucí ženou Annie v Kentu, po dočasném rozchodu se v roce 1998 vrátil do Skotska. V roce 2007 oznámili manželé rozchod. V červnu 2010 se zúčastnil 20. ročníku Festivalu spisovatelů Praha. V dubnu 2013 zveřejnil Banks na svém blogu oznámení, že před nějakou dobou byla u něj diagnostikována rakovina žlučníku, která se již rozšířil...
Více od autora
Hynek Adámek (6)
Hynek Adámek je český geograf, novinář, fotograf a publicista. Hynek Adámek studoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity obor fyzická geografie a kartografie. V letech 1987 až 1990 pracoval v Geografickém ústavu ČSAV. Od roku 1991 začal pracovat jako průvodce pro CK S.E.N. V roce 1993 se stal jedním z členů týmu, který připravoval expedici do centrální Afriky pod názvem Expedice Živá Afrika. Trvala od 14. dubna do 5. prosince 1994. Na základě této expedice vznikla i stejnojmenná kniha. V období 2000-2002 pracoval jako stálý redaktor v geografickém magazínu Koktejl. Od roku 2003 začal pracovat jako externí redaktor časopisu National Geographic Česko. Účastnil se i budování české polární stanice v Antarktidě na ostrově Jamese Rosse. Kurátor a spoluautor výstavy. Autoři fotografií byli: Enrique StankoVráz - cestovatel, fotograf, který působil v Koreji v roce 1901; Jan Šibík - fotograf magazínu Reflex, držitel ceny WORLD PRESS PHOTO ; Líba Taylor - fotografka, která se zaměřuje na projekty pro světové humanitární organizace; Ljuba Krbová - herečka a fotografka; Björn Steinz - německý fotograf působící řadu let v Česku.
Více od autora
Hugh Lofting (5)
Autor desítek románů pro mládež. Světového věhlasu dosáhl sérií o doktoru Doolittlovi. Hugh Lofting se narodil 14. 1. 1886 v Maidenheadu, Anglie , anglo-irským rodičům. Studoval v St Mary College Mount v Sheffieldu, později odešel do Spojených států, kde získal titul stavebního inženýra na Massachusetts Institute of Technology . Jako stavař hodně cestoval po světě. Během první světové války sloužil v irské národní gardě. V jedné z bitev byl těžce zraněn, ale nezatrpkl. Zatímco ostatní spisovatelé psali o hrůzách války, on vytvořil literární postavu moudrého laskavého lékaře Dolittla. Zbytek života prožil v americkém Connecticutu spolu se svou ženou a třemi dětmi.
Více od autora
Hugh Laurie (3)
James Hugh Calum Laurie, CBE , známý jako Hugh Laurie, je britský herec, hudebník, spisovatel a sportovec. V letech 2004 až 2012 ztvárnil postavu dr. Gregoryho House, hlavního protagonistu televizního seriálu Dr. House, za což získal dva Zlaté glóby, dva Screen Actors Guild a sedm nominací na cenu Emmy. V roce 2011 se dostal do Guinnessovy knihy rekordů jako nejlépe placený herec v televizním dramatu a nejsledovanější mužská postava v televizi. Laurie se narodil v Oxfordu v Anglii. Jeho otec William „Ran“ Laurie byl lékař, který získal zlatou medaili za veslování dvojic bez kormidelníka na Letních olympijských hrách 1948 v Londýně. Jeho matka Patricia Laidlaw zemřela když bylo Lauriemu 30 let. Laurie byl vychován v duchu presbyteriánské církve. Vyrůstal v Oxfordu a navštěvoval prestižní přípravnou školu Dragon School. Později se přihlásil na Eton a pak na Selwyn College v Cambridge, kde vystudoval předměty archeologie a antropologie. Stejně jako jeho otec, byl i Laurie velký sportovec. Vesloval na střední škole i na univerzitě. V roce 1977 se stal juniorským mistrem Anglie a reprezentoval anglický juniorský tým na světovém šampionátu, kde skončil na 4. místě. Později, v roce 1980 se v posádce Oxfordu zúčastnil slavného veslařského závodu osmiveslic Oxfordu a Cambridge. Laurie je členem Leander Clubu, jednoho z nejstarších veslařských klubů na světě. Jeden z člunů v Selwynu byl pojmenován „Laurie“ na jeho počest. Kvůli onemocnění infekční mononukleózou byl nucen zanechat veslování a tak se zapojil do činnosti v univerzitním divadelním spolku Cambridge Footlights, kde začínalo mnoho úspěšných britských komiků. Zde potkal Emmu Thompsonovou, se kterou navázal milostný vztah – dodnes jsou dobrými přáteli. Emma ho také seznámila se Stephenem Fryem, s nímž Laurie později vytvořil úspěšné komické duo. Laurie, Fry a Emma Thompsonová v roce 1984 parodovali sami sebe jako reprez...
Více od autora
Honza Hlaváček (6)
Šiřitel brněnského hantecu, bavič, muzikant a zpěvák se narodil v Brně v novinářské rodině. Je inženýrem lékařské elektroniky, byl konstruktérem, výzkumníkem, pedagogem na vysoké, střední i zvláštní škole, správcem počítačové sítě a servismanem výpočetní techniky. Živil se také hraním po barech v Česku i v zahraničí a v neposlední řadě i hraním na pohřbech a zpíváním na společenských akcích všeho druhu. V současné době je jeho hudební specialitou interpretace známých hitů v brněnském hantecu. Dosud vydal tři CD – Písničky ze vzpomínek , Vorgle a Betelná koc , interpretačně i autorsky se podílí na CD Nélepčí zonky v hantecu . Hantec šíří i jako autor knih Pohádky v hantecu , Fóry v hantecu vo kocórech , Fóry v hantecu vo borcách , Fóry v hantecu vo šropálech , Trapasy v hantecu , Pohádky v hantecu 2 , Fóry v hantecu vo švestkách , leporelo Hantecem snadno a rychle a poslední 50 odstínů hantecu .
Více od autora
Hérodotos (7)
Hérodotos z Halikarnássu byl prvním významným antickým historikem, proto byl Ciceronem nazván otcem dějepisu. Je po něm pojmenován měsíční kráter Herodotus. Mnoho cestoval . Soudil, že k historii je třeba přistupovat geograficky a ke geografii historicky . Ve svých Dějinách vytvořil v devíti knihách nejúplnější popis světa , známého Řekům ve druhé polovině 5. století př. n. l. Hérodotos se narodil v Halikarnássu v Malé Asii, kde se i politicky angažoval a zúčastnil se pokusu svrhnout místního tyrana Lygdamida. Po neúspěchu celé akce musel odejít do exilu na ostrov Samos, později se však vrátil a opět se zapletl do komplotu proti Lygdamidovi; tentokrát se zdarem. Přesto krátce nato rodné město navždy opustil a přesídlil zpátky na Samos. Kolem roku 447 př. n. l. pobýval v Athénách, kde navázal kontakty s řadou významných osobností, mj. se Sofoklem, který na Hérodota dokonce odkazuje ve svém díle Oidipus na Kolónu, a Periklem. V Athénách předčítal úryvky ze svého díla, zač dostával od města finanční odměnu; později odešel do nově založené kolonie Thúrie v jižní Itálii. Své Dějiny zveřejnil v úplné podobě nejpozději v roce 424 př. n. l. a brzy nato pravděpodobně zemřel. Pohřben byl v Thúriích. Hérodotos ve svém díle podrobně rozebral vznik a vývoj největší mocnosti soudobého světa – perské říše – a její konflikt s evropskými Řeky v prvních desetiletích 5. století př. n. l. Řecko-perské války vyplňují podstatnou část druhé poloviny jeho Dějin, bez jeho údajů by bylo jen velmi obtížné rekonstruovat složité předivo vztahů mezi jednotlivými řeckými obcemi, Peršany i dalšími aktéry zá...
Více od autora
Herbert Kegel (3)
Herbert Kegel byl vynikající německý dirigent, který proslul interpretací soudobé hudby i zvládnutím klasického a romantického repertoáru. Narodil se 29. července 1920 v Drážďanech a významnou kariéru udělal v bývalé Německé demokratické republice . Kegel byl spojen zejména s Lipským rozhlasovým symfonickým orchestrem , který vedl v letech 1949-1977. Jeho působení v tomto orchestru se vyznačovalo angažovaností jak ve standardní orchestrální literatuře, tak v avantgardních skladbách, což z něj učinilo klíčovou osobnost v oblasti interpretace hudby 20. století.
Více od autora