Všichni Autoři a témata

Vladimír Papoušek (10)

Narozen 19.12.1957 v Českých Budějovicích. Prof., PaedDr., CSc., literární historik, bohemista, vysokoškolský učitel, práce z oboru české literatury.

Vladimír Nepustil (9)

V letech 1981 - 1983 vyvinul brněnský psycholog a pedagog Vladimír Nepustil netradiční metodu výuky cizího jazyka. Je to metoda, která neslibuje zázračně rychlé naučení, nýbrž tak rychlý vstup do jazyka, že další učení je zábavou. Této akcelerace dosahuje využitím psychologických zákonitostí - snaží se totiž imitovat proces vývoje jazyka u dítěte. Pro dítě jsou charakteristické tři souběžné procesy: pasivní, aktivní a integrační. a) „malé děcko slyší všecko“ - je tu neustálé vnímání - tedy pasivní příjem - širokého spektra mluvené řeči; b) dítě žvatlá - tedy stálým opakováním nejjednodušších prvků a struktur řeči si aktivně buduje předpoklady pro pozdější srozumitelné vyjadřování; c) dítě si podvědomě mapuje gramatiku; tím je zajištěn vznik struktury, do níž se osvojené prvky ukládají. U dospívajících a dospělých využívá tato metoda logického myšlení, což je jejich největší zbraň. Logické myšlení totiž dokáže uvedený integrační proces, tj. podvědomé mapování gramatiky, neuvěřitelně zkrátit, a to tak, že předvede tuto strukturu na vědomé úrovni a aktivním drilem ji převede z vědomí do podvědomí, kam vývojově patří. Díky takto zvládnuté struktuře se přejde na četbu originálních textů, což umožňuje onen široký pasivní záběr jazyka jako u dětí a zajistí styk s celým spektrem opravdového jazyka. Četba poskytuje nejen silnou motivaci, ale také materiál pro konverzaci, uvádí do stylistiky a zajišťuje nenásilný růst slovní zásoby bez biflování izolovaných slovíček. Metoda se ujala v Brně ve druhé polovině osmdesátých let. V roce 1990 byla v Brně založena Nepustilova jazyková škola vyučující touto metodou. Za dobu své existence si škola díky kladným ohlasům ze strany posluchačů získala dobrou pověst nejen v brněnském regionu, nýbrž i v celé České republice. V roce 1988 vyšly první učebnice ve formě skript, v současné době jsou k dispozici nová, přepracovaná vydání učebnic němčiny a angličtiny, k oběma jazykům jsou také nabízeny CD ve formátu MP3. Učebnice ...

Vladimír Mölzer (5)

Narozen v červnu 1923, zemřel 1983. Redaktor odborných zemědělských časopisů, práce z oboru zahradnictví.

Vladimír Michna (5)

Narozen 22. 9. 1927 v obci Nižnij Tagil . Důstojník, redaktor, prozaik, překladatel z ruštiny, estonštiny a litevštiny.

Vladimír Levi (2)

Vladimír Kopecký (6)

Narozen 26. 11. 1931 ve Svojanově . Sklářský výtvarník, malíř a grafik, profesor VŠUP.

Vladimír Kavčiak (8)

MgA. Vladimír Kavčiak je československý režisér, scenárista a český spisovatel. V roce 1972 absolvoval na FAMU obor filmové a televizní režie. Ve stejném roce  se stal zaměstnancem České televize jako režisér dramatických pořadů, a to až do roku 1977. Po neshodách s vedením redakce odešel na Slovensko do Slovenské filmové tvorby, kde kromě krátkých a kreslených filmů režíroval čtyři celovečerní filmy. V roce 1983 se vrátil do České televize na původní místo v dramatické tvorbě na pozici režiséra, kde působil až do r. 1990. Během těchto let režíroval i na několika divadelních scénách . Od roku 1991 až do roku 2007 vedl producentskou společnost, kde společně se svým týmem vytvořil na 2500 publicistických, dokumentárních, reklamních a zábavných pořadů, mimo jiné pro TV Prima a Českou televizi. V roce 2012 působil jako externí dramaturg TV Nova. Od roku 2013 pracuje jako externí dramaturg pro Českou televizi. Kromě audio-vizuálních děl napsal i sedm románů, jednu monografii a dvě divadelní hry. Je držitelem řady domácích i zahraničních ocenění. Osmnáct let byl manželem herečky Národního divadla Blanky Bohdanové. 1977 – Bílá stužka ve tvých vlasech 1980 – Karlina manželství 1981 – Soudím tě láskou 1983 – Sbohem, sladké dřímoty 1972 – Portrét 1974 – Lekce z přítomnosti 1977 – Americké humoresky I-IV 1977 – Tři sladké třešně 1979 – Jako listy jednoho stromu 1985 – Angolský deník lékařky 1989 – Letící delfín I-VII 1971 – Zloději 1972 – Porážka 1973 – Cesta do Pristolu 1973 – Záhady v Alleghe 1974 – Kurs manželského dialogu 1974 – Mat třetím tahem 1974 – Docela malý zlepšovák 1975 – Únos 1978 – Chobotnice 1980 – Poslední vlak 1983 – Chlapec s houslemi 1983 – K. H. Mácha 1983 – Salvador, 17. března krátce po páté 1983 – Hodina před ránem 1984 – Čas zrání 1985 – Pátá stanice 1985 – Čarodějky z Greenham Common 1986 – Bar Nevada...

Vladimír Jelínek (4)

Vladimír Jelínek je malíř, grafik, sklářský výtvarník a fotograf. Narodil se v roce 1934 v kraji blízko města Slaného, nedaleko místa, kde v současné době má svůj mimopražský ateliér a dílnu. Své výtvarné vlohy se rozhodl rozvíjet během studia gymnázia ve Slaném, kdy odešel studovat sklářskou školu v Kamenickém Šenově. Po absolutoriu pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Josefa Kaplického. Od roku 1958 se profesně výrazně uplatňuje nejen jako náš přední představitel v oblasti užité a volné sklářské tvorby, ale i jako malíř a grafik. Dnes žije v Praze a v Ledcích u Slaného, kde má svůj ateliér. Má dceru Báru.

Vladimír Hruška (8)

Narozen 18.12.1966 v Hradci Králové. Daňový expert a poradce. Publikace z oboru daní.

Vladimír Hronský (5)

Vladimír Hronský je uznávaný enológ, poradca, lektor odborných kurzov a autor odborných publikácií. V roku 2000 bol spoluzakladateľom Asociácie somelierov Slovenskej republiky, kde pôsobí ako riaditeľ vzdelávania a degustácií. Je aj výkonným riaditeľom spoločnosti EnoVia, s.r.o., Bratislava.

Vladimír Čechák (5)

Profesor, PhDr., CSc. Po středoškolském studiu na JSŠ v Olomouci-Starých Hodolanech absolvoval v l. 1959–64 studium filozofie a historie na FF UK, kde v r. 1967 získal diplom PhDr. . V r. 1973 obhájil kandidátskou práci Přirozená dedukce v trojhodnotové logice a získal hodnost CSc. v oboru logiky. V r. 1976 se habilitoval a v r. 1977 byl jmenován docentem. V r. 1987 byl na základě řádného řízení jmenován profesorem filozofie. Od r. 1962 působil na katedrách marxistické filozofie, společenských věd, a to na různých fakultách UK. V l. 1971–90 pracoval na katedře filozofie VŠP v Praze. V 70. a 80. l. byl členem ICSS a současně členem RC 27 ISA . Aktivně se zúčastnil mezinárodních filozofických seminářů, sympozií a kongresů , sociologických kongresů , kongresů z oblasti logiky, metodologie věd a historie vědy . Svou pozornost orientoval zejména na otázky dějin filozofie a obecné metodologie, ve druhé polovině 80. let pak – v souvislosti s řešením úkolů Státního plánu základního výzkumu – na metodologickou problematiku formování společenského vědomí. Další oblastí jeho zájmu byla sféra logiky a jejího využití pro rozvoj společenskovědního poznání. Tyto okruhy zájmů byly motivovány i Č. pedagogickým působením a promítly se i do publikační činnosti . Počátkem 80. let připravil dvě popularizační kompendia z dějin filozofie, na nichž se z velké části podílel i autorsky. K vydání připravil překlady několika klasických filozofických textů. V souvislosti s jubileem B. Bolzana v r. 1981 publikov...

Vladimír Bor (5)

Narozen 6. 12. 1941 v Praze, zemřel 6. 2. 2009. Doc. , PhDr., psycholog a filozof, pedagog a esejista. V letech 1965-1970 vystudoval na FF UK v Praze filozofii a osychologii a roku 1971 zde získal titul PhDr., když u Jana Patočky obhájil disertaci Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole. R. 1982 získal atestaci z klinické psychologie na ILF a v letech 1985-1989 byl externím aspirantem Psychologického ústavu ČSAV v Praze. V letech 1970-90 pracoval jako klinický psycholog, od r.1991 působil na katedře kulturologie FF UK v Praze. Přednášel i na dalších vysokých školách, přičemž na pražské FAMU byl jmenován profesorem filmové a multimediální tvorby. Specializace na problematiku ludismů, imaginace, hry a humoru. Zabýval se významy symbolů, psal o filozofických kořenech české psychoterapie. Probíral se odkazem geniálních podivímů stojících na okraji zájmu na poli umění a věd .

Vladimír Binar (8)

Narozen 6. 10. 1941 ve Velkém Meziříčí, zemřel 13. 1. 2016. PhDr., literární kritik a historik, editor a pořadatel literárních sborníků, prozaik, překladatel ze slovenštiny a francouzštiny.

Vlach Quartet (6)

Vlach Quartet je renomované smyčcové kvarteto, které se významně zapsalo do světa komorní hudby. Kvarteto, pojmenované po českém houslistovi Josefu Vlachovi, se proslavilo interpretací klasického repertoáru, včetně děl Beethovena a Mozarta. Soubor má za sebou bohatou nahrávací historii a na svém kontě několik alb, která dokládají jeho technickou zdatnost a hlubokou muzikálnost. Jejich diskografie zahrnuje interpretace významných smyčcových kvartetních cyklů, které byly kladně přijaty kritikou i publikem. Soubor Vlach Quartet vystupoval na různých prestižních místech a byl součástí mnoha mezinárodních hudebních festivalů, kde si získal pověst díky svému vytříbenému zvuku a soudržné hře souboru.

Vjačeslav Jakovlevič Šiškov (9)

Ruský spisovatel.

Vítězslava Chrápavá (9)

Pedagožka, spoluautorka matematických učebnic.

Vítězslav Jan Švingr (8)

* 14.04.1907 Dolní Bukovsko + 11.06.1939 Říčany . Autor byl oblastním spisovatelem, ve svých knihách psal o osudech místních lidí a jejich problémech.

Vít Voženílek (9)

Narozen 8.8.1965 ve Vysokém Mýtě. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog, práce z oboru geografie.

Vít Slíva (10)

Vít Slíva je současný český básník. Vystudoval obor čeština-latina na filosofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity a mnoho let působil jako učitel , nyní učí na Biskupském gymnáziu v Brně češtinu a latinu. Jeho básnická tvorba je podle autorových vlastních slov ovlivněna obdivem k dílu Vladimíra Holana. Kolem Víta Slívy se v průběhu 80. let zformovalo volné sdružení básníků, které je někdy označováno jako královopolská škola. Sbírka Víta Slívy Bubnování na sudy obdržela v roce 2003 cenu Magnesia Litera. Jeho otec byl učitelem, v roce 1958 však přihlásil mladého Víta Slívu do hodin náboženství a z tohoto důvodu byl ze školství propuštěn. Pracoval poté jako dělník v ocelárně, slévárně a štěrkovně v Bohumíně. V roce 1968 byl rehabilitován a vrátil se do školství. Matka byla v domácnosti, později pracovala jako pokladní v nádražní restauraci. Mimořádný zájem o hudbu přenášela i na své syny. Bratr Jiljí Slíva se věnuje umělecké fotografii a Libor Slíva píše poezii a aforismy. Absolvoval základní a střední školu v Bohumíně, poté v letech 1969–1974 studoval češtinu a latinu na Filozofické fakultě UJEP v Brně . Po absolutoriu nastoupil jako učitel na zvláštní školu v Brně, po náhradní vojenské službě učil v Brně na základních školách a na gymnáziu . Působil rovněž na Základní škole v Mladecku a od roku 2004 vyučuje na Biskupském gymnáziu v Brně. V páté a šesté třídě základní školy vydával ručně psaný časopis Slavné obrazy staletí a na gymnáziu literárně zaměřené periodikum Vytrženo z bloku. Od konce sedmdesátých let se podílel ve spolupráci s bratry Závodskými na samizdatovém zpracování svých textů: prózy Otázky saunismu ; Breviář ; Snář ; básnické texty Časová znamení , Telefon...

Vít Chaloupka (5)

Vít Chaloupka je bývalý český kulturista a státní trenér české reprezentace fitness, nyní dietolog, fitness konsultant a autor knih o zdravé výživě. Vít Chaloupka je absolvent umělecko-průmyslové školy a absolvent Institutu tělesné kultury. V letech 1986–1990 se zúčastnil mnoha kulturistických soutěží, se ziskem titulu Mistr republiky na mistrovství Československé republiky v kategorii do 165 cm za federaci IFBB a vítězství Evropského poháru v kulturistice federace NABBA . Soutěžit mohl i nadále, ale přišla Sametová revoluce a on dostal nabídku na zhotovení fit-centra v nově otevřeném sportovním komplexu v Praze-Průhonicích. Nadále pokračoval jako trenér. Mezi jím vytrénované závodníky patří: Tonda Bautz, Petr Král, Radek Daneš, Pavel Vitha, Bohdana Melecká, Alexandra Tóthová, Gabriela Kubešová, Bára Mrázková či Tomáš Mandík. V 80. létech se Vít Chaloupka živil jako vekslák, pracoval například v hotelu Evropa. Podepsal spolupráci s StB. V roce 1993 se Vít Chaloupka rozvedl a z manželství mají 2 děti, Lucii a Lukáše . Druhá žena, Šárka Konvičková, soutěží ve fitness, spolu mají syna Adama . Rozešli se v roce 1998. Syn Adam se stal v 10 letech mistr republiky, mistr Evropy a později i mistr světa v disko tancích . Vít Chaloupka se dále stal členem výkonného výboru Svazu kulturistiky a fitness ČR , tiskovým mluvčím Svazu kulturistiky a fitness , státním trenérem české reprezentace fitness . Po ukončení funkce trenéra státní reprezentace dostává nabídku práce na ministerstvu zahraničních věcí v Toskánském paláci. Jeho zákazníky se stávají Cyril Svoboda a jeho kabinet. Při pražském summitu NATO v roce 2002 musel jako fitness konzultant projít obrovskou bezpečností prověrkou a setkal se s Tony Blairem a Georgem Bushem. Potkal se také s Jaroslavem Tvrdíkem a Vladimírem Špidlou. Nyní Vít Chaloupka pracuje v pražském fit-centru BBC jako ...

Viola Fischerová (3)

Slovenská vězeňkyně koncentračních táborů, autorka vzpomínek.

Viola Fischerová (5)

Viola Fischerová sa narodila v roku 1922 v Lučenci. Keď mala šestnásť rokov, južné Slovensko obsadili Maďari. S rodinou sa museli skrývať, prežili nálety, obrovský psychický nátlak. Zhabali im majetok, označených žltými hviezdami ich vylúčili zo spoločnosti, presunuli do geta zriadeného v meste, kde s nimi zversky zaobchádzali. Všetkých bili, dievčence brali a znásilňovali. Nevedeli si predstaviť, že existuje ešte niečo horšie, no ako dvadsaťdvaročná vystúpila z dobytčieho vagóna na rampe v Osvienčime. Tam sa stretla s doktorom Josefom Mengelem po prvýkrát, no nie naposledy. Stala sa obeťou jeho pseudolekárskych pokusov. Prežila. Po čase ju premiestnili do iného tábora, zorganizovala ďalších sedem žien a podarilo sa im ujsť. V čase, keď ona bojovala o život v koncentrákoch, jej neskorší manžel, Juraj Fischer, bol veliteľom tanku v spojeneckej armáde. Zúčastnil sa aj vylodenia v Normandii, 6. júna 1944. V roku 2004 dostal najvyššie francúzske ocenenie – Rytier Čestnej Légie. Viola Fischerová nikdy nezabudla na peklo, ktoré prežila. Neustále ju prenasledovalo.

Viliam Klimáček (7)

Slovenský básník, prozaik, dramatik, autor knihy pro děti a divadelník.

Vilém Přibyl (5)

Vilém Přibyl byl slavný český operní tenorista, proslulý svým silným hlasem a emotivními výkony. Narodil se 10. dubna 1925 v Moravských Budějovicích v Československu a vášeň pro hudbu si vypěstoval již v raném věku. Přibylova kariéra nabrala výrazný spád v 50. a 60. letech 20. století, kdy se stal vůdčí osobností Janáčkovy opery v Brně. Jeho repertoár byl rozsáhlý a zahrnoval širokou škálu operních rolí českých i světových skladatelů.

Vilém Prečan (6)

Vilém Prečan je český historik, zabývající se moderními českými dějinami. Narodil se v rodině lékaře. Dětství prožil v Bystřici nad Pernštejnem, kde ještě jako dítě pomáhal spolu s rodiči partyzánům a po válce se stal jedním z nejmladších držitelů medaile Za zásluhy. Rodiče vstoupili do ilegální KSČ již za války, Vilém Prečan je následoval po dosažení zletilosti v roce 1951. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd, specializoval se na dějiny KSČ. Po krátkém působení v Bratislavě působil v letech 1957–1970 v Historickém ústavu ČSAV. Věnoval se mj. vztahům Čechů a Slováků ve 40. letech 20. století, významně zasáhl do debaty o federalizaci Československa. Podílel se na vydání sborníku dokumentů Sedm pražských dnů, 21.–27. 8. 1968. V roce 1970 byl propuštěn z ČSAV, vyloučen z KSČ a trestně stíhán. Následně pracoval jako topič v motolské nemocnici, uklízeč, pomocník ve skladu, vrátný a šatnář a zároveň publikoval v exilovém tisku a v samizdatu. Roku 1976 emigroval do SRN, kde se vrátil k profesi historika. V roce 1986 spoluzaložil a do roku 1994 vedl Československé dokumentační středisko nezávislé literatury v Scheinfeldu, které shromažďovalo fondy samizdatové literatury, osobností a institucí kulturního i společenského života v exilu. Po návratu do Československa založil Ústav soudobých dějin ČSAV, jehož byl v letech 1990–1998 ředitelem, a odborný časopis Soudobé dějiny. V roce 1995 byl jmenován docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2005 profesorem historie na Univerzitě Palackého. V letech 2008–2010 byl a od roku 2013 je znovu členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. 28. října 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Dále je držitelem Ceny ČSAV za popularizaci vědy za rok 1991, Ceny za literaturu Bavorské akademie krásných umění pro rok 1993 , Pamětní medaile Františka Palackého Akademie věd ČR za zás...

Vilem Mathesius (7)

Vilém Mathesius byl český jazykovědec a literární historik, spoluzakladatel a jeden z nejvýznamnějších představitelů Pražského lingvistického kroužku a zakladatel české anglistiky. Jeho bratranec byl Bohumil Mathesius. Trpěl těžkou oční chorobou, později také tuberkulózou páteře. V té době mu také zemřela žena, která byla pro něj velkou psychickou i intelektuální oporou. Vilém však v této těžké životní situaci nerezignoval, ale soustavně pracoval dál, publikoval, přednášel na univerzitě a vychovával žáky, organizoval vědeckou práci na mezinárodní úrovni a přitom se ještě zajímal o český kulturní život a psal k němu nabádavé komentáře, redigoval časopisy a sborníky . Jan Mukařovský o něm řekl: „Neznal podléhání, znal jen přemáhání a činnost, odvahu vůči úkolům“. Potvrzují to i názvy dvou knížek úvah tohoto těžce zkoušeného muže: Kulturní aktivismus a Možnosti, které čekají. Když už pro nemoc nemohl navštěvovat schůze PLK, zval si k sobě do bytu mladé lingvisty, s nimiž probíral jazykovědná témata. Toto setkávání označoval jako "Kroužeček". Zemřel roku 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Vilém Mathesius se v roce 1912 stal prvním profesorem anglistiky na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1926 se podílel na založení Pražského lingvistického kroužku. Byl představitelem české strukturální lingvistiky. Zabýval se především gramatikou, fonologií a stylistikou angličtiny a češtiny a obecnou lingvistikou.

Vilém Koubek (6)

Narodil se v roce 1988, momentálně pracuje jako redaktor časopisu 100+1 zahraniční zajímavost a ve volných chvílích recenzuje počítačové hry pro portál Games.cz. Miluje hudbu, rád vaří a má úchylku na mechanické klávesnice. Do literatury pronikl po boku Jany Kilianové prostřednictvím cynického stripového komiksu Korektor. Prozaický debut si odbyl roku 2018, kdy mu nakladatelství Host pomohlo vyvrhnout na světlo světa intelektuální splatterpunkovou řež Čepel entropie. Na podzim následujícího roku mu u téhož nakladatelství vyšel postapokalyptický western Organická oprátka a objevil se také v kolektivu autorů fantastické antologie Ve stínu magie. Jeho nejnovější knihou je deštivý detektivní noire Posmrtná predace.

Vilém Jordán (4)

Ing., informační vědec, zaměřený na komunikační systémy.

Viktor Dusil (4)

Narozen 15. 10. 1931 v Hradci Králové, zemřel 26. 5. 2006. Rozhlasový režisér, dramatik, autor reportáží, rozhlasových a televizních her.

Viktor Dackevič (4)

Ruský autor přírodovědných publikací a fotograf.

Victor Wolfgang Von Hagen (3)

Americký historik, antropolog, autor prací o starých amerických kulturách.

Victor Dixen (7)

Francouzský spisovatel. Autor fantasy románů.

Veronika Martinková (6)

Narozena roku 1987. Autorka detektivního románu.

Veronika Herychová (4)

Veronika Černucká (10)

Veronika Černucká Mgr., Bc. je novinářka a spisovatelka. Vystudovala učitelství pro střední školy, obor český jazyk a společenské vědy, a politologii a filosofii na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem , v současnosti žije a pracuje v Teplicích jako novinářka – píše fejetony, povídky a články v regionálních denících a časopisech pro ženy a dívky. Jako své koníčky uvádí četbu klasických detektivek, vaření a v neposlední řadě psaní. Debutovala v brněnském nakladatelství MOBA knihou povídek s detektivní tématikou.

Věra Vávrová (8)

Publikace v oborech Ekonomie, Řízení, správa a administrativa.

Věra Příhodová (7)

Spoluautorka publikace ze mzdového účetnictví, zabývá se zdaněním příjmů fyzických osob ze závislé činnnosti.

Vera F Birkenbihl (7)

Vera F. Birkenbihl byla německá školitelka manažmentu a autorka naučné literatury. Byla dcerou trenéra a konzultanta manažmentu Michaela Birkenbihla . Již v roce 1969 vynalezla a rozvíjela techniku učení se, založené na výzkumu mozku a neurovědě. V roce 1970 jako první přednášela s touto tematikou přednášky a semináře v USA a po návratu v roce 1972 zpět do Evropy pracovala na „volné noze“ jako osobní trenérka a poradkyně pro velké nadnárodní firmy a zároveň se věnovala tvorbě vlastních literárních textů. Naposledy žila v německém městě Osterholz-Scharmbeck. Dne 3. prosince 2011 zemřela ve věku 65 let na plicní embolii.

Věnceslav Metelka (3)

Václav, alias Věnceslav Metelka byl český učitel, houslař, houslista a písmák, prototyp „zapadlého vlastence“. Narodil se jako nejstarší syn chalupníka Jáchyma Metelky ve Sklenařicích čp. 11, ve škole se setkal s písmákem a hudebníkem Matějem Hájkem, který ho učil také hrát na housle, na flétnu a klavír. Od deseti let chodíval hrát po hospodách, byl na zkušené v Německu, učil se truhlářem a pracoval v Náchodě v houslařské dílně. Roku 1829 odešel do Jičína studovat učitelství a po úspěšném absolvování se roku 1831 stal pomocným učitelem v Pasekách. Od roku 1835 hrál v ochotnickém divadle, ale protože s jeho učitelstvím nebyl spojen pravidelný plat, žil velice chudě. Roku 1836 dostal výjimku a mohl se i jako školní pomocník oženit s dcerou učitele Kateřinou Šimůnkovou, s níž měl čtyři děti: Pavlínu , Václava , Josefa a Johanku ; nejstarší dvě ale zemřely na tuberkulózu krátce po sobě v mladém věku. Když tchán roku 1838 zemřel, z dědictví koupil domek v Pasekách a začal také hospodařit. Přivydělával si hraním a hlavně stavěl housle a další dřevěné hudební nástroje včetně kytar. Roku 1841 se stal řádným učitelem a 1850 byl zvolen rychtářem, ale funkci odmítl. Zemřel na tuberkulózu a zanechal po sobě ženu a dvě děti, které ale také brzy zemřely. Pohřben je na hřbitově v Pasekách nad Jizerou u zdejšího kostela svatého Václava. Houslařství naučil své děti a založil tak významnou houslařskou školu, z níž vzešly i houslařské rody Pilařů a Špidlenů. Kromě četných nástrojů, které se dnes velice cení, zanechal po sobě deníky z let 1835–1844 a 1856–1866. Z nich čerpal Karel Václav Rais inspiraci i materiál pro román Zapadlí vlastenci. Významná část Památníku zapadlých vlastenců v Pasekách je věnována Metelkovi. Roku 2007 se v Pasekách slavil „Rok Věnc...

Velký Dechový Orchestr Supraphonu (4)

Velký Dechový Orchestr Supraphonu , což v překladu znamená Velký dechový orchestr Supraphon, je český soubor známý interpretací tradiční dechové hudby. Orchestr byl spojen s českým vydavatelstvím Supraphon, které od svého založení ve 30. letech 20. století významně působilo v českém hudebním průmyslu. Vydavatelství je známé propagací české a slovenské hudby, od klasiky až po popové žánry.

Velkopopovická Kozlovka (5)

Vašková Svatava (4)

Vanda Rozenbergová (8)

Autorka vyštudovala žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, žije v Prievidzi, pracuje ako bibliografka v Hornonitrianskej knižnici v Prievidzi a maľuje obrazy na sklo. Je trojnásobnou finalistkou súťaže Poviedka . Knižne debutovala zbierkou poviedok Vedľajšie účinky chovu drobných hlodavcov , po ktorej nasledoval román Moje more . S knihou poviedok Slobodu bažantom sa dostala medzi finalistov prestížnej ceny Anasoft Litera 2016. Novým románom je Muž z jamy a deti z lásky .

Valenová Lena (8)

Václav Vydra (3)

Narozen 7.1.1956 v Praze. Herec.

Václav Valenta-Alfa (10)

Václav Valenta se narodil 14. srpna 1887 v Těnovicích, zemřel před -Vánocemi roku 1954 v Blovicích. Absolvoval učitelský ústav, na němž roku 1908 vykonal zkoušku způsobilosti. Poté působil na několika školách, naposledy v Černicích. Dne 21. června 1915 narukoval k 35. pěšímu pluku v Plzni, s nímž odešel do Maďarska a poté na ruskou frontu. Dne 14. června 1916 byl zajat u Tarnopole a 1. března 1917 vstoupil do ruské legie. V roce 1919 byla u československého vojska na Sibiři zřízena škola pro nezletilé dobrovolce v Irkutsku, kterou Valenta s několika dalšími kolegy řídil, a kterou přivedl v roce 1919 do Vladivostoku a odtud v roce 1920 zpět do Čech. Dosáhl hodnosti nadporučíka ruských legií, za službu v legiích získal několik vyznamenání. Od roku 1921 působil jako učitel a do roku 1937 jako řídící učitel blovické školy. Vydal řadu knih, hlavně pro mládež, např.: „Sibiřské jedovatosti“, ,,U bajkalských tunelů“, ,,Česká škola na Sibiři“, ,,V Ruském zajetí“ a řada dalších. Z ruštiny také přeložil několik knih a divadelních her. Vedle bohaté literární činnosti absolvoval mnoho přednášek v Blovicích i v řadě okolních obcí.

Václav Táborský (7)

Narozen 28. 9. 1928 v Praze. Vystudoval FAMU, natočil řadu dokumentárních filmů a televizních pořadů a dva celovečerní filmy. V roce1968 se svou ženou Dagmarou emigroval do Kanady. Založil první filmovou školu v Kanadě na Conestoga College v Kitcheneru, Ontario. Posledních 12 let před odchodem do důchodu učil na filmovém oddělení York University v Torontu. Václav Táborský žije střídavě na třech místech planety: v Torontu, v Praze a v teple.

Václav Strachota (6)

Manžel PhDr. Olgy Nytrové Ing. Václav Strachota - zaměstnán v Národním filmovém archivu jako počítačový specialista, dále hudební skladatel, publicista, spisovatel, člen Klubu autorů literatury faktu při Obci spisovatelů a člen Syndikátu novinářů. Vystudoval fakultu automatizovaných systému na VŠE v Praze a dále i obor skladby a aranžování na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem, zajímá se o divadlo a film. Věnuje se i skládání a aranžování hudby, nejraději scénické a písniček pro Jitku Molavcovou. Oboru počítačů se stále věnuje v Národním filmovém archivu, kde připravil a naprogramoval databázi jeho rozsáhlých filmových sbírek. Spolupracuje tam i na na přípravě odborných publikací např.: Český hraný film I , II .

Václav Šobr (6)

Autor učebnic a publikací z oboru matematiky.

Václav Ráž (10)

Václav Ráž , kreativní výtvarník, ilustrátor, kreslíř a fotograf. Je polovičkou tandemu autorské dvojice kreslených vtipů se spisovatelem Michalem Vaněčkem. Vystupují pod zkratkou Marvin. Společně se podíleli i na mnoha úspěšných knižních titulech. V roce 2014 obdržel ocenění SUK 2014 – Cena noci s Andersenem. Spolupracoval s několika periodiky, nakladatelstvím a reklamou. Nejstěžejnější tituly, projekty a spolupráce – Blesk, Marianne, Žena a život, Holiday Navigator, Czech Bussines Weekly, Albi česká republika a.s., Prague's Barrel Tournament, Nadační fond Zdeňky Žádníkové, Trnky Brnky, Čtyřlístek, Mateřídouška, Nezbeda, nakladatelství Fragment, Triton. V současné době se věnuje úzké spolupráci s nakladatelstvím Grada, kde se podílí na sérii úspěšných dětských titulů například Co má vědět správný Čech. Ilustrováním knih pro děti si splnil svůj sen. 2010 - ilustrátor Národní knihovny České republiky 2014 - člen ČUK 2015 - Držitel ocenění Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze SUK 2015 - Cena Noc s Andersenem za ilustrace vítězné dětské knihy pro rok 2015 Ducháčkovic rodina aneb strašidla mezi námi 2019 - 6. ročník Bienále v Novém Bydžově kresleného humoru "Novobydžovské usmívání" cena starosty Nového Bydžova 30-letá bohatá zkušenost s periodiky, nakladatelstvím, médii a reklamou. Nabídka několika stylů a technik kresby. Zaručeně nové, originální nápady, profesionálně odvedené finální dílo. Flexibilita, spolehlivost, úspěšný tah na branku, společně s vizí zadavatele. Vyhotovení díla, dle Vašeho přání a představ. Kompletně graficky zpracované, jak pro tiskovou produkci, tak pro webovou prezentaci.

Václav Miko (6)

Václav Miko je český publicista a spisovatel. Vydal řadu publikací a odborných posudků v oblasti společenských věd. Také se zabývá hudební a filmovou kritikou. V žánrech, kterým se autor věnuje, převládají témata faktografická, převážně z období druhé světové války. V období eskalace rasismu v Evropě oslovil o pomoc tehdejšího prezidenta USA Baracka Obamu a papeže katolické církve Benedikta XVI. o audienci. Autor rozšiřuje svůj umělecký směr a přidává k rozepsaným žánrům i poezii. V devadesátých letech působil v nevládních organizacích jako poradce politických otázek. Řídil řadu občanských sdružení a významně se podílel na mezinárodní kooperaci lidskoprávních organizací v Evropě. Ve známost vešel excentrickým upozorňováním na porušování lidských práv menšin v České republice, zejména Romů. V rozhovoru pro BBS Miko uvedl, že jeho politickým vzorem je jeho učitel a dlouholetý kolega Ondřej Giňa st., který po revoluci působil také jako poslanec v Parlamentu ČR. V roce 2006 upoutal mediální pozornost výzvou českým Romům v operaci s názvem „EXODUS“, aby odešli ze země ze sebezáchovných důvodů. Některé zdroje uvádějí, že bezprostřední příčinou bylo napadení otce Václava Mika, které bylo potrestáno pouze podmínečným trestem. Osobně se setkal s afroamerickým odborníkem na lidská práva Michalem Simmonsem, který spolupracoval s Martinem Lutherem Kingem. Účastnil se prestižních konferencí a sympozii, mimo jiné i v Radě Evropy ve Štrasburku. V únoru 2009 se Miko kvůli eskalaci neonacismu v Česku a vyhrocení protiromských nálad v české společnosti obrátil písemně na amerického prezidenta Baracka Obamu. Zda se ve věci postoupilo se dosud neví. Oficiálně bylo známo pouze to, že Miko dopis určený Obamovi předal chargé d'affaires velvyslanectví USA v Praze Mary Thompsonové-Jonesové. V září roku 2009 Václav Miko jako zástupce lidskoprávní organizace požádal prezidentskou kancelář a Českou biskupskou konferenci o audienci u papež...

Václav Mašek (6)

Katolický děkan Václav Mašek je v Banátu nepřehlédnutelná a krajany velmi respektovaná osobnost. Je znám nejen tam, neboť udržuje četné styky s duchovními v České republice. Na jeho pozvání navštívil zdejší kraj pražský biskup Jaroslav Škavrada a olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V loňském roce zavítal do Svaté Heleny brněnský biskup Vojtěch Cikrle při příležitosti vysvěcení domu pro sociální a zdravotní služby. Václav Mašek se narodil v Gerníku, kde absolvoval základní školu. Pokračoval středoškolským studiem ze kterého přestoupil do katolického semináře ve městě Alba Iulia. Po vysvěcení v roce 1968 se vrátil ke svým krajanům, o které pečuje jako duchovní postupně ve Svaté Heleně, Gerníku, Bígru a nakonec v Eibenthalu. Tam se zasloužil o výstavbu kulturního domu a má velký podíl na tom, že si česká komunita udržela náboženskou, národní a kulturní identitu. Při práci i ve svých kázáních povzbuzuje národní povědomí. V roce 1990 spoluzakládal Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku se sídlem v Nadlaku, a zároveň se stal členem Sboru konzultantů předsedy Československého ústavu zahraničního v Praze. V roce 2002 v Praze v Černínském paláci převzal z rukou ministra zahraničí Jana Kavana cenu Gratias agit za celoživotní práci s krajany. Důležitým Maškovým přínosem k zachování tradic české menšiny je vydání Sbírky lidových písní.

Václav Kučera (7)

Václav Kučera český muzikolog, hudební skladatel a pedagog. Maturoval na reálném gymnáziu v Praze. Na Filozofické fakultě University Karlovy pak studoval hudební vědu a estetiku na a soukromě se učil hře na klavír u Františka Maxiána a skladbě u Miroslava Krejčího. Po třech letech v Praze pokračoval na Moskevské státní konzervatoři P. I. Čajkovského ve studiu skladby a hudební vědy. Absolventskou skladbou byl balet Zbojnický oheň a diplomovou práci z hudební vědy zpracoval na téma Leoš Janáček a moravská lidová hudební kultura. V roce 1956 se vrátil do Prahy a pracoval jako redaktor hlavní redakce hudebního vysílání Československého rozhlasu. Od roku 1959 jako vědecký tajemník Kabinetu pro studium soudobé hudby při Svazu československých skladatelů. V roce 1962 byl založen při Československé akademii věd Ústav pro hudební vědu a Kučera se stal jeho vědeckým pracovníkem V roce 1965 získal titul kandidáta věd obhajobou práce Umělecký obraz v hudbě. Ontologická, gnozeologická a estetická problematika na příkladu české symfonické tvorby poválečného období a byl mu přiznán titul PhDr. V letech 1969–1983 byl také vedoucím tajemníkem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Od roku 1973 vyučoval na katedře skladby Hudební fakulty Akademie múzických umění novodobé kompoziční principy. V roce 1975 se habilitoval jako docent se zaměřením na novodobé skladebné směry a hudební estetiku. Krátce přednášel ve Spojených státech na New York University a na Boston University na téma Principy soudobé hudební tvorby v Československu. Skladba Tabu à Due Boemi byla hrána také v Lucerně 20.5.1978 na 6. Pražských jazzových dnech Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. V roce 1988 byl na HAMU jmenován profesorem pro obor hudební skladba. Po čtyři roky působil i ve funkci proděkana. Od roku 1997 učil externě také na katedře muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Byl činný organ...

Václav Kubelka (8)

Narozen 11.1.1892 v Uherském Hradišti, zemřel 21.1.1977 v Bratislavě. Ing., Dr. techn., DrSc., profesor chemické technologie, publikace z oboru.

Václav Koubek (6)

Václav Koubek je český písničkář a harmonikář, spisovatel, herec a režisér. Od roku 2002 pořádá republikový celoroční festival písničkářů Hudební sklepy v jihočeských Chotěmicích. Vyučil se v oboru jako tiskař, poté studoval na vysoké škole strojní v Liberci, kterou úspěšně ukončil v roce 1981 . Jako strojní inženýr se podílel na standardizované konstrukci tzv. eurolahve. Působil také jako zemědělský pracovník, kdy pásl skot, což je legendární kapitola jeho života, o které velice rád vypráví. V následujících letech byl asistentem střihu v Československé televizi a asistentem střihu ve filmovém studiu Barrandov. Od roku 1980 do roku 1983 byl zaměstnán v Hanáckém divadle v Prostějově, dále pak v Ústředním loutkovém divadle v Praze , kde působil jako herec, scenárista a autor hudby. Poté působil i v mnoha dalších divadelních spolcích a uměleckých uskupeních. Natočil i několik autorských filmů. Vystupuje na živém albu skupiny Traband 10 let na cestě z roku 2005.

Václav Kordač (8)

Narozen 8.4.1937 v Mostě. MUDr., DrSc., profesor patologie a terapie nemocí vnitřních, publikace z oboru.

Václav Kněz (6)

Spoluautor učebnice z oboru potravinářství pro učňovské školy a autor odborných děl z oblasti zpracování mléka a sýrů.

Václav Janeček (1)

Prozaik.

Václav Hubinger (3)

Narozen 14.10.1949 v Praze. PhDr., CSc., sociální antropolog a diplomat.

Václav Hodr (7)

Narozen 18.7.1893 v Zápech u Brandýsa n. Labem, zemřel 14.5.1978 v Praze. Dr., učitel, práce o italštině, učebnice a slovník italštiny, též trojjazyčné slovníky.