53281–53340 z 158779 Autoři
Anwer Bati (3)
Novinář, též expert na tabákové výrobky, též spoluautor publikaci o oblasti Provence a Azurovém pobřeží.
Více od autora
Antony C Sutton (3)
Antony Cyril Sutton byl britský a americký ekonom, historik a spisovatel.
Více od autora
Antōnīs Geōrgiou (1)
Kyperský právník a spisovatel. Autor povídek, básní a divadelních her.
Více od autora
Antonio Tabucchi (3)
Antonio Tabucchi byl italský spisovatel. Vyučoval portugalský jazyk a literaturu na univerzitě v Sieně. Díky své manželce, Marii José de Lancastre, a své lásce k Portugalsku byl velkým znalcem, kritikem a překladatelem děl spisovatele Fernanda Pessoy, z nichž čerpal koncept saudade, fikce a heteronym. S Pessoovým dílem seznámil v 60. letech na přednáškách, které navštěvoval na Sorboně. Byl jím natolik fascinován, že se po návratu do Itálie začal učit portugalsky, aby Pessoově poezii lépe rozuměl. Jeho knihy a eseje byly přeloženy v 18 zemích. Spolu se svou ženou přeložil mnoho Pessoových knih, napsal o něm knihu esejí a divadelní hru. Za Indické nokturno obdržel francouzskou cenu „Médicis étranger“; za Jak tvrdí Pereira obdržell premio Campiello. Narodil se v Pise 24. září 1943, ale vyrůstal u matčiných rodičů v nedalekém Vecchianu. Během studia na univerzitě podnikl mnoho cest po Evropě po stopách autorů, s nimiž se setkal v knihovně matčina bratra. Po návratu do Paříže z jedné z cest nalezl ve stánku poblíž nádraží Gare de Lyon francouzský překlad básně Tabacaria se jménem autora Álvaro de Campos, jedním z heteronymů Fernanda Pessoy. Na stránkách této knížky našel objekt svého zájmu následujících dvaceti let. Odjel do Lisabonu a město i zemi si zamiloval. V roce 1969 promoval s diplomovou prací o portugalském surrealismu. V 70. letech se zdokonaloval na Scuola Normale Superiore di Pisa a v roce 1973 začal vyučovat portugalskou literaturu a jazyk v Bologni. V roce 1973 napsal Piazza d'Italia, „lidovou bajku o třech jednáních, epilogu a dodatku“, jak praví podtitul. Jde o pokus vylíčit perspektivu ztracenců podle tradice velkých italských spisovatelů, jako jsou Giovanni Verga, Federico de Roberto, Giuseppe Tomasi Di Lampedusa, Beppe Fenoglio nebo současník Vincenzo Consolo. V roce 1978, poté co začal učit na univerzitě v Jan...
Více od autora
Antonio Gramsci (3)
Antonio Gramsci byl italský politik, publicista a marxistický filosof. Jako zakládající člen a vedle Amadea Bordigy, kterého vystřídal ve vedení, nejvýraznější osobnost Komunistické strany Itálie 20. let 20. století, byl dlouhodobě vězněn Mussoliniho fašistickým režimem. Ve svých pracích se zaměřil na analýzu kulturní a politické dominance, je proslulý svou koncepcí kulturní hegemonie jakožto prostředku udržování moci v kapitalistické společnosti. Patří k nejvýraznějším osobnostem marxistického myšlení. Gramsci se narodil v Ales na Sardinii . Byl čtvrté ze sedmi dětí nižšího úředníka Francesca Gramsci. Rodinné jméno odkazuje nejspíš k městu Gramsh v Albánii. Otcovy finanční problémy nutily rodinu k neustálému stěhování po Sardinii, až se konečně usadila v Ghilarze. V r. 1898 byl otec v pochybném procesu odsouzen za zpronevěru a uvězněn, což v rodině prohloubilo již tak značnou chudobu a donutilo malého Antonia opustit školu a vydělávat příležitostnou prací. To trvalo až do otcova propuštění v r. 1904. V dětství prodělal Antonio několik zdravotních potíží, z nichž nejhorším bylo poranění páteře, které vedlo k omezení růstu a shrbení postavy. Zdravotní potíže pak provázely Gramsciho po celý jeho život. Druhý stupeň školy dokončil Gramsci v Cagliari, kde bydlel se svým starším bratrem Gennarem. Ačkoli ten se stal jako bývalý voják militantním socialistou, Antoniovy sympatie měl v tehdy spíše sardinský nacionalismus jako odpověď na zbídačování místních zemědělců a horníků průmyslovým severem. Antonio Gramsci dostal v r. 1911 stipendium na Turínské univerzitě , kde se vrhl do četby a studia jazyků. Gramsci objevoval Turín v čase zvýšené industrializace, kdy fabriky jako Fiat a Lancia proletarizovaly příchozí z chudých zemědělských regionů, na vzestupu byly dělnické odbory a na obzoru první sociální bouře. Gr...
Více od autora
Antonio García Martínez (2)
Americký pracovník v oblati marketingu, produktový manager.
Více od autora
Antonio Escohotado (1)
Španělský filozof, právník, esejista a univerzitní profesor. Známý především svým dílem o historii drog a protiprohibičními postoji.
Více od autora
Antonio Cassese (1)
Antonio Cassese byl italský právník, který se specializuje na mezinárodní veřejné právo.
Více od autora
Antonio Baldini (1)
Italský novinář, spisovatel a esejista. Studoval na filozofické fakultě univerzity La Sapienza v Římě. Patřil mezi zakladatele literárního časopisu La Ronda a později působil jako šéfredaktor časopisu La Nuova Antologia. Psal impresionistické cestopisy, autobiografie, krátké povídky a eseje. Roku 1957 získal Premio Feltrinelli za své literární dílo.
Více od autora
Antonio Arraiz (1)
Narozen 27.3.1903, zemřel 16.9.1962. Venezuelský prozaik, básník, novinář a diplomat.
Více od autora
Antonina Georgijevna Golubeva (3)
Ruská spisovatelka dětské literatury, dramatička, folkloristka a herečka.
Více od autora
Antonín Železný (1)
Ing. Antonín Železný byl podnikatel, zakladatel firmy JIKOV, Velešín . Zavedl mnohé nové myšlenky ve výrobě a prodeji svých výrobků, kterými dokázal vybudovat stabilní výrobní společnost na jihu Čech, úspěšně dodnes podnikající, kromě jiného v oboru českého leteckého průmyslu. Antonín Železný se narodil 21. února 1903 na Šumavě v Žihobcích u Sušice. Narodil se v rodině tesaře. Po ukončení obecné školy, a přestěhování do Prahy – Nuslí, ještě před začátkem první světové války byl jedenáctiletý Antonín Železný přijat na reálné gymnázium v Praze Vinohradech. Díky sociálním opatřením za Rakousko-Uherska byl na základě tzv. „vysvědčení nemajetnosti“, nejen osvobozen od školného, ale dostával zdarma i školní pomůcky a jednou ročně nové šaty. Další výhodou byly denně zdarma obědy v klášteře Milosrdných na Karlově náměstí, což byl „domov důchodců“ pro misionáře. Kromě toho si vydělával, jak bylo tehdy u chudých kluků obvyklé, roznášením uhlí, ministrováním na pohřbech apod. Studenti, kteří chodili na obědy k Milosrdným, měli za povinnost vždy jednu hodinu denně se zúčastnit některého ze seminářů, které vedli vysokoškolsky vzdělaní misionáři v důchodu. Mladý Antonín si vybral seminář z filozofie, kde byly jednotlivé filosofické směry podávány vždy z hlediska filosofa samého a tak se podrobně seznámil s díly všech význačných světových filozofů. Po maturitě využil svých znalostí francouzštiny a němčiny a pracoval rok jako překladatel na pražském celním ředitelství, aby si vydělal na další studium. Nejdříve šel studovat techniku do Vídně, kde tehdy byla velká inflace, takže mladý student počítal s tím, že mu našetřené koruny nově vzniklé Československé republiky umožní přežít ve Vídni celá studia. Rakouská vláda ale asi po půl roce všechny zahraniční studenty vyhostila. Antonín Železný se musel přesměrovat. Měl několik známých a kamarádů, kteří studovali v Paříži. Rozhodl se zkusit štěstí tam....
Více od autora
Antonín Zbyšek Hnízdo (3)
Narozen 5.12.1906 v Písku, zemřel 20.6.1973 v Táboře. RNDr., pedagog, autor popularizačně přírodovědných knih pro mládež a vlastivědných prací o Táborsku.
Více od autora
Antonín Vimmer (3)
Narozen 18. 7. 1864 v Novosedlech u Křivoklátu, zemřel 30. 4. 1941 v Praze. Pedagog, školní inspektor, přírodovědec, entomolog, autor prací z oboru. Jeden ze zakladatelů České společnosti entomologické. Zabýval se studiem dvoukřídlého hmyzu; s J. Zavřelem zakladatel české dipterologie. Autor či spoluautor 170 vědeckých prací a pěti knižních publikací.
Více od autora
Antonín Veverka (2)
Narozen 1908 ve Vídni , zemřel 24.5.1959 v Holešově. Horolezec, práce z oboru.
Více od autora
Antonín Veverka (1)
Významný český meziválečný horolezec, výstupy ve Vysokých Tatrách i Alpách. Působil také jako instruktor, spoluautor horolezecké učenice Základy Horolezectví . Publikoval i řadu popularizačních knih o horolezectví . Nejvýznamější výstupy: SZ stěna Kriváně v zimě, SV žlab Slavkovského štítu v zimě, JV hrana Stredohrotu v zimě, a zimní přechod hl. hřebene Vysokých Tater . Civilním povoláním učitel, v zaměstnání působil mimo jiné i v Popradě.
Více od autora
Antonín Večeř (3)
Narozen 31.5.1853 v Šilperku u Zábřehu, zemřel 14.2.1941 ve Velkém Meziříčí. Ing., profesor hospodářské školy ve Velkém Meziříčí. Autor učebnic elektrotechniky, matematiky, geometrie, práce v oboru ovocnářství.
Více od autora
Antonín Václav Slavíček (1)
Narozen 2. 1. 1895 v Rozseči, zemřel 27. 10. 1938 ve Zlíně. Malíř, grafik a ilustrátor.
Více od autora
Antonín Tichý (1)
Narozen 13.12.1907 v Mělníku, zemřel 2. 3. 1988 v Teplicích. JUDr., právník a publicista, účastník II. odboje, autor memoárové publikace.
Více od autora
Antonín Ter-Manuelianc (2)
Dr. Ing, publikace a překlad z oboru matematiky, výpočetní techniky a informačních technologií.
Více od autora
Antonín Stránský (1)
Narozen 1793 ve Velké Řetové, zemřel 1858 v Hradci Králové. Profesor teologie, práce a překlady z oboru.
Více od autora
Antonín Smrček (2)
Narozen 1933 ve Vysokém Mýtě, Zemřel 1. 12. 2010. Ing., CSc., autor publikací z oboru sklářství.
Více od autora
Antonín Skočdopole (3)
Antonín Skočdopole byl český katolický kněz, budějovický čestný kanovník a profesor teologie, český národní buditel, člen Matice české, čestný měšťan rodného města Soběslavi, apoštolský protonotář a papežský prelát. Na kněze byl vysvěcen 23. července 1854biskupem Jirsíkem a čtyři roky působil v duchovní správě . Poté se stal na tři roky prefektem pro studium v chlapeckém semináři v Českých Budějovicích. Většina svého kněžského života však strávil v diecézním bohosloveckém ústavu jako profesor pastorální teologie a katechetiky. Svůj život zasvětil vědě a zůstal profesorem i v situaci, kdy jeho mladší kolegové odešli z bohosloveckého ústavu na výhodnější postavení. Od roku 1861 přednášel na českobudějovickém teologickém učilišti, kam ho povolal biskup Jirsík, pastorální teologii a katechetiku. Je pozoruhodné, že biskup Jirsík, který dbal na to, aby na budějovickém teologickém ústavu působili jen ti, kdo měli doktorát, povolal Skočdopoleho, ač ten doktorem nebyl. Mnohem později ho však pražská teologická fakulta jmenovala za jeho zásluhy o teologickou vědu čestným doktorem. Tento fakt svědčí o tom, že Jirsík dokázal rozpoznat a jeho vědecké schopnosti a vážil si jich. Neučil však jen v semináři, ale také na dalších školách, zvláštně na dívčí škole „U sv. Josefa“. Zdůrazňoval, že přednášené látce musí žáci, rozumět a použil-li mladší kolega těžko srozumitelných cizích slov, Skočdopole mu taktně naznačil, že není srozumitelný např. slovy: „...užil jste dobrých sedmnácti slov, kterým ty dětičky nerozuměly…“. S jeho vyučováním úzce souvisela i jeho činnost literární. Již jako student redigoval časopis „Oulek“. První samostatnou vydanou prací v roce 1868 v Praze bylo dílo: „Národní čili obecná škola, její oprava a oddělení od...
Více od autora
Antonín Roček (2)
Narozen 30. 5. 1941 v Praze, zemřel 7. 11. 2013. Mgr., sovětolog, zabývá se i dějinami československé tělovýchovy, sportu a olympijského hnutí.
Více od autora
Antonín Ptáček (2)
Narozen 27.2.1865 v Dolní Cerekvi u Jihlavy, zemřel 3.4.1943 v Pardubicích. Učitel zpěvu, práce v oboru, autor opery a dětských zpěvoher, beletrista.
Více od autora
Antonín Pikhart (1)
Antonín Pikhart byl český překladatel ze španělštiny a němčiny. Jeho manželkou byla Olga Theofila Pikhartová. Rodným jménem Anton Method Pikhart pocházel ze smíšené česko-německé rodiny hostinského v Třebíči. V Praze vystudoval práva a pracoval jako soudce městského soudu v Praze. Literárně vystupoval nejprve jako A. Pikhart, z vlasteneckých důvodů Antonín Pikhart. V roce 1891 se oženil s Olgou Hausmannovou. Patřil mezi průkopníky překladu autorů Latinské Ameriky ze španělštiny, ke znalcům katalánské literatury – do češtiny převedl mimo jiné dvě divadelní hry katalánského dramatika Àngela Guimerà, pořídil první novodobý překlad Dona Quijota přímo ze španělštiny. Taktéž jako první pořídil český překlad nějakého díla latinskoamerické literatury, konkrétně románu María kolumbijského spisovatele Jorge Isaacse. Zemřel předčasně na otravu krve po návratu z italské dovolené.
Více od autora
Antonín Pavelčík (1)
Narozen 3. 4. 1936 ve Vlčnově, zemřel 3. 11. 2022 tamtéž. Ředitel Klubu sportu a kultury ve Vlčnově, jeden z iniciátorů založení Společnosti Jízdy králů. Autor publikací z oboru folklóru a lidové kultury.
Více od autora
Antonín Odvárka (1)
Narozen 12. 1. 1922 v Poličce, zemřel 21. 6. 1994 tamtéž. Obvodní lékař v Telecím a posudkový lékař ve Svitavách, regionální publicista, prozaik, amatérský divadelník.
Více od autora
Antonín Odehnal (1)
Antonín Odehnal byl český sochař a medailér. Antonín Odehnal se narodil 1. října 1878 ve Svratce v Palackého ulici čp.79 jako syn kupce. Navštěvoval obecnou školu ve Svratce, od roku 1892 odbornou keramickou školu v Bechyni, kde absolvoval v roce 1895. Protože trpěl velkou chudobou, avšak vynikal výrazným talentem, podporovalo jej město Svratka ve výživě i na studiích. V letech 1902–1909 studoval na umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Stanislava Suchardy. Poté vyučoval na odborné škole pokračovací v Praze. Po 1. světové válce Antonín Odehnal navrhoval a vytvořil mnoho pomníků padlým, namátkou lze jmenovat Třebíč , reliéfy na pomníku padlým v Praze XIX, Hlinsku, v roce 1934 také památník padlým ve Svratce, který autor věnoval svému rodnému městu. Pro Svratku také vytvořil sošku Houbaře a spolu s Karlem Pavlíkem provedl reliéfní výzdobu svratecké sokolovny . Od 20. let se Odehnal také věnoval návrhům mincí a medailí, zúčastnil se svým návrhem soutěže na dukát, byl i příležitostným malířem. Svému rodnému městu věnoval několikrát i peněžní dary, obnos byl později věnován na stavbu sokolovny. Dne 6. dubna 1957 zemřel v Praze.
Více od autora
Antonín Mojžíš (3)
Narozen 23. 3. 1856 v Lounech, zemřel 31. 12. 1927 v Jindřichově Hradci. Pedagog a spisovatel, překladatel z angličtiny a němčiny. Studoval v Hradci Králové, učil v Lounech a v Praze. Je autorem literatury pro mládež a sběratel čítanek. Překládal do češtiny pohádky bratří Grimů a H. Ch. Andersena. V roce 1882 založil a redigoval časopis Pokladnice mládeže. Organizoval také humanitární akce pro mládež.
Více od autora
Antonín Modr (2)
Antonín Modr byl český hudební vědec, skladatel a příležitostný dirigent. Začínal jako dělník a amatérský hudebník ve Strašicích na Rokycansku. Později hrál ve vojenských kapelách v italském Roveretu a v Rimavské Sobotě na Slovensku. Po první světové válce studoval na Pražské konzervatoři hru na housle u Rudolfa Reissiga a skladbu u Josefa Suka. V letech 1923–1927 byl violistou České filharmonie, poté hrál v orchestru Národního divadla a v letech 1934–1936 v Symfonickém orchestru pražského rozhlasu, který také příležitostně řídil. Vedl lidové umělecké soubory a byl sbormistrem pěveckého sdružení Lukes. Na konzervatoři vyučoval teoretické předměty a hru na kytaru a staré nástroje. V roce 1949 odešel do invalidního důchodu a pouze externě vyučoval na Vyšší hudebně pedagogické škole. Jeho skladatelské dílo na veřejnost příliš neproniklo. Velký význam však měly jeho teoretické práce. Kniha „Hudební nástroje“ vyšla v několika vydáních v tehdejším Československu i v zahraničí. V průběhu druhé světové války se věnoval téměř výhradně chrámové hudbě. Zkomponoval několik mší a jiných duchovních skladeb.
Více od autora
Antonín Měšťan (2)
Antonín Měšťan byl český literární historik a slavista zaměřující se zejména na polskou kulturu. Maturoval v roce 1949 na reálném gymnáziu v pražských Dejvicích. Poté vystudoval polonistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvoval roku 1953. Poté krátce pracoval jako překladatel ve Výzkumném osvětovém ústavu, aby v roce 1954 zahájil kariéru vědeckou, nástupem do Slovanského ústavu Československé akademie věd. Tam se stal v roce 1959 kandidátem věd, když obhájil práci Polsko a Poláci v českém písemnictví 16. století. V roce 1966 dostal pozvání na univerzitu ve Freiburgu, aby učil češtinu a polštinu. Učil souběžně též na univerzitě v Heidelbergu. Ve Freiburgu se roku 1971 stal docentem, v roce 1974 byl jmenován mimořádným profesorem. Do roku 1974 byl v Německu s povolením československých úřadů, po vypršení termínu, kdy se měl vrátit, se rozhodl v Německu zůstat a oficiálně emigrovat. V roce 1980 se ve Freiburgu stal řádným profesorem. Učil zde do září 1995. V emigraci též přispíval do exilového tisku a spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa. Po sametové revoluci rozvinul aktivity i v bývalé vlasti. V roce 1992 se stal ředitelem Slovanského ústavu Akademie věd v Praze a byl jím až do roku 1998. Vždy se hlásil ke slavistické linii Karla Krejčího, která oponovala strukturalismu, v české slavistice jinak tradičně převládajícímu.
Více od autora
Antonín Mecl (2)
Doc. MUDr. Antonín Mecl, CSc. Narozen 13.10.1907, zemřel 14.7.1978 v Plzni. Docent vnitřního lékařství, publikace z oboru.
Více od autora
Antonín Martin Brousil (3)
Antonín Martin Brousil byl český divadelní a filmový teoretik, kritik, historik a profesor AMU. Studoval mezi lety 1928–1932 FF UK, již v 30. letech se vyprofiloval jako kritik a teoretik. Po válce pomáhal založit AMU, respektive FAMU, kde byl v letech 1949–1970 rektorem. Zastupoval také československou kinematografii na mezinárodních soutěžích, festivalech a kongresech, zastupoval FAMU na Mezinárodním výboru filmových a televizních škol . Vystupoval v 50. letech jako přední ideolog socialistického realismu v českém filmu, nicméně jako rektor AMU představoval i zahraniční nesocialistické tvůrce. Vedle sovětského filmu se zaměřoval i na italský, francouzský, španělský a mexický film. A. M. Brousil se narodil roku 1907 v Dolním Ostrovci u Písku, kde se posléze angažoval v místní ochotnickém životě, kde po několika rolích, také režíroval hry Maryša, Jan Výrava a Červen. Na konci 20. let začal studovat na Univerzitě Karlově a začal se z praktické tvorby orientovat na teoretickou a zároveň se více zaměřoval i na profesionální divadlo, ale i film. Publikoval například ve významných agrárních časopisech Venkov a Brázda, v revue Divadlo a dalších. Ve vyhrocené atmosféře druhé republiky, která se dotkla i kulturního života našel souznění s oficiálním radikálně českým proudem. V roce 1938 se stal předsedou divadelní sekce v Národní kulturní radě a předsedou Sdružení filmových novinářů. Po vzniku protektorátu se musel poněkud stáhnout do pozadí, ale navštěvoval např. Jiráskův Hronov, který se mu podařilo pozvednout. Po konci války se znovu naplno projevila jeho činorodost, která spolu s veskrze pozitivním přístupu k novému vývoji v kultuře, který udávala komunistická strana, umožnila Brousilovi značný vliv. Znovu se dostal do čela obnoveného Klubu filmových novinářů. Stál u zrodu Vesnického divadla, zasloužil se o vznik Akademie múzických umění v letech 1945–1946, kde...
Více od autora
Antonín Marián Svoboda (3)
Narozen 21. 5. 1930 v Praze, zemřel 3. 2. 2021 tamtéž. Ing., CSc., dendrolog se zaměřením na cizokrajné dřeviny, znalec botanických zahrad a parků a jejich historie. Publikace z oboru dendrologie, práce z oboru zahradní architektury.
Více od autora
Antonín Malach (3)
Narozen 10.11.1926 v Kuničkách. Doc.Ing.,CSc., specializace na ekonomii, management. Publikace na téma školských systémů.
Více od autora
Antonín Machát (2)
Narozen 3.11.1880 v Lomničce u Tišnova, zemřel 26.2.1967. Krajanský kulturní pracovník a ředitel České lidové tiskárny ve Vídni, novinář, fejetonista, editor českých publikací v Rakousku.
Více od autora
Antonín Lukáš (2)
Antonín Lukáš je bývalý český fotbalový obránce. Působil jako trenér u menších klubů z jižní Moravy. Mezi jeho oblíbené hráče patřil Giacinto Facchetti – člen slavné generace Interu Milán 60. let 20. století, ve fotbale přeje Zbrojovce Brno a Sigmě Olomouc. Rád si poslechne The Beatles či švédskou skupinu ABBA. Žije v Brně-Kohoutovicích, je ženatý a pracuje jako učitel. S fotbalem začínal ve Startu Brno, dále hrál za ZKL Brno, na vojně byl v Táboře. V nejvyšší soutěži zasáhl do dvou utkání sezony 1972/73 v dresu Zbrojovky Brno. V 80. a na začátku 90. let minulého století hrál v Bystrci, končil v Kupařovicích. Jeho první trenérskou štací byl v sezoně 1994/95 divizní nováček z Bystrce , dále trénoval v Mokré-Horákově, Vojkovicích, Rajhradě, Zbýšově, Rosicích, Líšni, Moutnicích a v roce 2012 v Zastávce.
Více od autora
Antonín Lokaj (1)
Narozen 21. 2. 1961 v Opavě. Vysokoškolský pedagog, zaměřuje se na problematiku spolehlivosti dřevěných konstrukcí. Publikuje v oboru.
Více od autora