33361–33420 z 156572 Autoři
Josef Mašín (3)
Narozen 8. 3. 1932. Protifašistický a protikomunistický odbojář. Od roku 1953 žije v emigraci.
Více od autora
Josef Mach (3)
Josef Mach byl český filmový herec, scenárista a režisér. Mezi jeho vůbec nejznámější díla patří filmy Hrátky s čertem, Florenc 13.30 nebo jeden z prvních televizních seriálů, druhdy velmi populární průkopnický televizní opus Tři chlapi v chalupě. Dva dobrodružné filmy také natočil v bývalé NDR ve studiu DEFA.
Více od autora
Josef M Sedlák (4)
Narozen 7. 5. 1895 v Nové Říši, zemřel 26. 10. 1964 v Olomouci. Středoškolský profesor, básník.
Více od autora
Josef Lorenc (1)
Narozen 1932. Ing., absolvent ČVUT, horolezec, člen redakce Turista, spolupráce s nakladatelstvím Olympia a Panorama, publikuje průvodce a v oblasti horolezecké, lyžařské a turistické problematiky.
Více od autora
Josef Logaj (3)
Jeden z našich nejvýznamnějších rodáků Josef Logaj se narodil 27.7.1887 v Turovicích v rolnické rodině. Jeho otec byl Josef a maminka Anna, rozená Nehalová z Podolí. Malý Josef se dobře učil a tak po ukončení obecné školy v Dřevohosticích vykonal zkoušku do třetí třídy měšťanské školy v Přerově. Potom dál studoval na dvouleté obchodní škole v Přerově. Po ukončení studii pracuje v oblasti obchodu, ale stále touží po dalším vzdělání. V roce 1909 přichází do Prahy, aby si prodloužil vzdělání a současně nastoupil jako úředník v kanceláři pokrokového časopisu „Čas“. Účastnil se dění v pokrokovém hnutí mládeže a stal se obdivovatelem a žákem prof. Masaryka. Uveřejňoval články v časopise Čas a Studentská revue. Po vypuknutí první sv. války v roce 1914 byl odveden k rakouskému pluku v Brně a s ním se na jaře r. 1915 zúčastnil bojů na srbské frontě a potom na italském bojišti. Stále přemýšlel a dělal plány, jak přeběhnout na druhou stranu fronty, až se mu to podařilo v noci 2.6.1915. Byl však při tom zraněn střelbou do nohy, ale po částečném uzdravení vstoupil s několika přáteli do italské armády, kde v lednu 1916 navázal první styk s T.G. Masarykem a začal organizovat naše zajatce na italské půdě. Josef Logaj byl již 15.1.1917 zvolen do vedení „Československého dobrovolnického sboru“, jehož založení bylo na jeho návrh oznámeno Masarykovi a Benešovi. V táboře čs. zajatců poblíž Neapole získává pro zajatce za velkého nebezpečí zprávy a výstřižky z novin. Tak se postupně utvářel časopis „Denní oznamovatel“ a pozdější časopis „V boji“, který sám redigoval. Na podzim roku 1917 byl Josef Logaj jestě s dalšími čtyřmi dobrovolníky povolám Edvardem Benešem do kanceláře České národní rady v Římě. Tam se utvářela samostatná československá armáda. Do všech zajateckých táborů se rozesílaly zprávy a výzvy ke vstupu do naší armády. Po velkém úsilí byla v dubnu 1918 konečně italskou vládou povolena samostatná čs. armáda v Itálii v počtu 10 000 vojáků. Josef Logaj, který po zranění na fr...
Více od autora
Josef Linhart (3)
Narozen 6.1.1886 v Kodě u Berouna, zemřel 4.9.1957 v Praze. Úředník ministerstva zahraničních věcí, autor politických spisů.
Více od autora
Josef Laufer (1)
Narozen 11.8.1939 v Savles dÓllone . Zpěvák, texty písní, scénáře televizních pořadů a filmů.
Více od autora
Josef Ladislav Píč (3)
Narodil se ve větrném mlýně poblíž Mšena. J. L. Píč absolvoval v letech 1858-1862 gymnázium v České Lípě. Pak vystudoval dějepis a zeměpis na Karlově univerzitě a stal se na deset let vyučujícím profesorem na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Odtud odešel učit na gymnázium v Praze. V roce 1883 obhájil docenturu a v roce 1905 získal mimořádnou profesuru rakouských a slovanských dějin na Filozofické fakultě. J. L. Píč se stal kustodem prehistorické sbírky tehdejšího Českého muzea, dnešního Národního muzea. Tuto sbírku prakticky vytvořil, utřídil a instaloval. Píč kolem sebe soustředil skupinu vlastenců s nadšením pro archeologii. Přijal i vlastenecké jméno Ladislav. Tito lidé, nejrůznějších profesí i původu, mu pomáhali provádět archeologické výzkumy, které poskytly základní materiál nových prehistorických fondů a Dobřichov-Třebická, Platěnice, Stradonice). Nejvýznamnější publikací J. L. Píče byly třídílné Starožitnosti země české, napsané mezi léty 1899 až 1909. Jednotlivé díly Starožitností byly přeloženy do francouzštiny, němčiny a ruštiny. J. L. Píč se svou periodizací a dalšími věcmi narazil na odpor Lubora Niederleho a tato diskuse posléze vyústila v kontroverzi mezi školami muzejní a univerzitní, která stála Píče mnoho duševních sil. Další spor, který se mu stal osudným, bylo hájení pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Píč neváhal navštívit s částí Rukopisu královédvorského přední evropské paleografy a vyžádat si od nich posudky. Svou zprávu pak nadepsal „Rukopis královédvorský před mezinárodním soudem paleografickým skvěle obstál.“ O tom, zda rukopis tehdy opravdu obstál, je možno pochybovat. Josef Šusta v roce 1912 napsal: „Není zcela správné, tvrdil-li prof. Píč, že starší, podle jeho mínění ‚objektivní‘ a dnešním nacionalismem ještě nezkažení paleografové němečtí měli o R. K. mínění veskrze příznivé.“ Karel Sklenář v roce 2007 hodnotil posudky jako „...
Více od autora
Josef Lacina (4)
Josef Lacina byl český středoškolský profesor, historik, spisovatel, ale i příležitostný básník a dramatik. V letech 1875–95 vyučoval na gymnáziu ve Slaném a z dějin tohoto města čerpal náměty pro řadu článků, studií a historických povídek. Vědecké práce podepisoval svým jménem, beletrii pod pseudonymem Kolda Malínský. Jeho dílo bylo ve své době populární a oceňované pro vlastenectví, vytříbený styl a hluboké znalosti autora. Na jeho památku je jedna z malínských ulic pojmenována Koldova. Narodil se 2. srpna 1850 v Malíně u Kutné Hory. V letech 1862–67 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, poté přešel na pražské akademické gymnázium. Roku 1871 byl přijat na filosofickou fakultu, kde vystudoval historii. V roce 1875 nastoupil jako suplující učitel na piaristickém gymnáziu ve Slaném. Od roku 1877 pracoval krátce v téže pozici na gymnáziu v Kutné Hoře, ale již následujícího léta se vrátil do Slaného, kde mezitím místní gymnázium převzalo do správy město a Lacina byl přijat jako řádný učitel. Pobyt zde jej velmi ovlivnil – z bohatých dějin Slaného čerpal zdroje pro množství odborných i uměleckých textů. Roku 1895 se stal profesorem na c. k. vyšší reálce v Praze a zároveň konzervátorem c. k. ústřední komise pro okresy Louny, Rakovník, Podbořany a Slaný. Většinu času věnoval vyučování, výzkumu a literární tvorbě; veřejného dění se neúčastnil. Zemřel 21. června 1908 v Rožďalovicích a byl pohřben na místním hřbitově. Josef Lacina byl autorem řady odborných článků, studií a historických povídek, ale příležitostně psal i humoresky, básně a divadelní hry. Jeho povídky byly ve své době oblíbené u čtenářů a oceňované pro vlasteneckou vroucnost a slohovou dokonalost, i když kritika nacházela i nedostatky . Projevují se v nich autorovy odborné znalosti a badatelská pečlivost. Inspirovala jej regionální historie Slaného, pod...
Více od autora
Josef Kraus (1)
Narozen 9.5.1951 v Praze. MUDr., neurolog, odborné práce z dětské neurologie.
Více od autora
Josef Král (3)
Narozen 18.12.1853 v Praze, zemřel 17.9.1917 tamtéž. PhDr., univerzitní profesor klasické filologie, publikace a překlady z oboru.
Více od autora
Josef Koudelák (4)
Josef Koudelák byl český spisovatel a sběratel folkloru. Narodil se v rodině obuvnického mistra Františka Koudeláka a jeho manželky Anežky jako druhé z jejich čtyř dětí. Po studiu čtyř tříd na reálném gymnáziu v Litovli vystudoval učitelský ústav v Olomouci, kde maturoval v roce 1925. Po roce bez zaměstnání, kdy vypomáhal v zemědělství, učil na různých obecných a měšťanských školách. V letech 1958–1960 byl ředitelem národní školy v Bělkovicích, kde ukončil svůj život sebevraždou. Roku 1932 se v Novém Jičíně oženil. Manželé Koudelákovi měli dvě děti. Na rodném domě v Seničce byla v roce 1999 odhalena pamětní deska. Rozsáhlé dílo Josefa Koudeláka se dělí na dvě části. Do roku 1930 psal poezii, poté se věnoval próze. Jeho romány se věnují vesnickému životu. Byl členem Moravského kole spisovatelů a dalších uměleckých spolků. Román Na dřevě kříže byl v roce 1935 oceněn 3. cenou Moravskoslezské země. Bohemista Jiří Haller ocenil na románu Hraničáři „poctivý jazyk a krásný sloh... ušlechtilou tendenci a životní optimismus“.
Více od autora
Josef Kotrba (2)
Narozen 6.12.1896 v Praze, zemřel 1984. Architekt, stavitel a malíř z Králova Dvora.
Více od autora
Josef Kostohryz (2)
Josef Kostohryz byl český spisovatel a překladatel. Od roku 1927 přispíval do řady periodik, např. Studentský časopis, Lidové noviny, Řád, Lumír, Rozhledy po literatuře a umění, Obnova, Host do domu, Katolické noviny, atd. Po maturitě , studoval filozofii, češtinu a francouzštinu na filosofické fakultě UK. Po vystudování složil zkoušku pro učitele na střední škole . Poté odjel na stipendium do Itálie, kde byl lektorem češtiny v Ústavu pro východní Evropu v Římě. Po návratu začal učit na gymnáziu v Praze, kde učil až do roku 1945. Poté pracoval na ministerstvu informací a od roku 1949 byl vedoucím administrativy Národní galerie v Praze, tuto funkci vykonával až do svého zatčení . O rok později byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu se „Zelenou internacionálou“ za velezradu na doživotí, propuštěn byl až roku 1963, rehabilitován v r. 1990. Po svém propuštění se živil jako překladatel. Spolu s Hanou Uhlířovou přeložil „Druhé pohlaví“ od francouzské intelektuálky Simone de Beauvoir . Kromě vlastní tvorby překládal z francouzštiny, italštiny, angličtiny, polštiny, španělštiny a němčiny .
Více od autora
Josef Kopernický (2)
Narozen 21.12.1911, zemřel 3.9.1964 v Praze. Redaktor, novinové články, rozhlasové scény, literatura pro děti.
Více od autora
Josef König (2)
Novinář, autor regionálních článků ze střední a severní Moravy, autor rozhlasových her a dramatizací a autor povídek. Vystudoval též pedagogiku a sociální práci.
Více od autora
Josef Kolář (3)
Narozen 15.3.1830 v Silvárově Újezdě u Hořic, zemřel 23.4.1910 v Praze. Pracovník knihovny Národního muzea, slavista. Práce v oboru, překladatel z polštiny, srbštiny a ruštiny.
Více od autora
Josef Koenigsmark (2)
Josef Koenigsmark byl český kabaretiér, prozaik, dramatik a básník. Narodil se jako syn úředníka. Po maturitě roku 1935 na reálném gymnáziu v Plzni začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval roku 1939. V letech 1944 byl uvězněn pro odbojovou činnost, ale v únoru roku 1945 se mu podařilo uprchnout. Po skončení války získal titul doktora práv. Již před válkou byl zaměstnán v Ústředním svazu československého průmyslu a po skončení druhé světové války pracoval u tohoto zaměstnavatele až do roku 1949. Pak byl chvíli ředitelem, ale již od roku 1950 dělníkem v Kovoslužbě Plzeň, od roku 1954 pracoval jako vedoucí umělecké výroby v družstvu plzeňského Díla, v letech 1956–1958 byl dramaturgem Krajského domu osvěty v Plzni a v letech 1960–1963 uměleckým vedoucím plzeňského Divadla Alfa. Od roku 1963 pracoval jako šéfdramaturg a režisér Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze a od roku 1967 jako šéfredaktor Západočeského nakladatelství v Plzni. V tom samém roce navštívil USA. Na začátku normalizace byl propuštěn, zůstal ve svobodném povolání a roku 1976 odešel do důchodu. Zemřel roku 1993 v Plzni a byl pohřben do rodinné hrobky na zdejším hřbitově u svatého Jiří. Nejprve redigoval plzeňské studentské časopisy a publikoval i v dalších periodikách. Ve třicátých letech vydal tři sbírky básní. Přispíval do Československého rozhlasu . Je autorem skečů, humoresek, libret, rozhlasových her a písňových textů pro kabarety, ale také povídek a reportáží a sci-fi próz. Jeho scénické práce jsou založené na lidovém humoru. Překládal, a to nejen dramata, ale i operní a operetní libreta.
Více od autora
Josef Kobra (4)
Narozen 9. 1. 1944 v Hostouni u Kladna, zemřel 22. 2. 2015 v Praze. Publicista, humorista a redaktor, výtvarník - karikaturista, ilustrátor, autor koláží, grafik.
Více od autora
Josef Kmoníček (4)
Narozen 20. 5. 1935 ve Volči , zemřel 30. 6. 2005. Regionální východočeský historik, publicista a beletrista.
Více od autora
Josef Klika (2)
Narozen 27.1.1857 v Praze, zemřel 24.3.1906 v Praze. Pedagog, práce v oboru, komeniolog, překladatel z němčiny.
Více od autora
Josef Kittler (4)
Narozen 25.10.1913 v Horním Jelení, zemřel v dubnu 2002. Obor didaktika se zaměřením na matematiku. Práce z oboru pedagogiky a psychologie.
Více od autora
Josef Jirásek (4)
PhDr., středoškolský profesor, slavista, rusista, práce v oboru. Editor korespondence T.G. Masaryka s L.N. Tolstým a prací L. Štúra, překladatel z ruštiny.
Více od autora
Josef Jančík (3)
Narozen 7.3.1900 v Rozstání u Olomouce, zemřel 3.12.1968 v Brodku. Katolický kněz, doktor teologie, středoškolský profesor sociologie a morálky, odborný spisovatel.
Více od autora
Josef Jančár (3)
Narozen 16. 6. 1931 v Těšově u Uherského Brodu. PhDr., ředitel Slováckého muzea v Uherském Hradišti, národopisný pracovník. Významně se podílí na projektu Nositel tradice lidového řemesla, který je českou obdobou světového programu UNESCO nesoucího název Žijící lidské poklady. Držitel Ceny ministerstva kultury za rozvoj tradiční lidové kultury a folkloru za rok 2008.
Více od autora
Josef Hutter (4)
Josef Hutter byl český muzikolog, spisovatel a publicista, profesor Univerzity Karlovy. Hutter je též pradědem spisovatele a moderátora Lukáše Berného a novináře Aleše Berného. Josef Hutter se narodil v Praze 28. února 1894, v rodině pojišťovacího úředníka Josefa Huttera a jeho manželky Marie, rozené Kunclové. Měl dvě mladší sestry. Po maturitě na gymnáziu začal v roce 1913 studovat hudební vědu, filosofii a historii na Karlově univerzitě, imatrikulován byl též na lékařské fakultě téže univerzity. Po vypuknutí první světové války a v létě 1914 musel studium přerušit a narukoval do rakousko-uherské armády. V jejíchž řadách setrval až do podzimu roku 1918, kdy se mohl vrátit a pokračovat ve studiích na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od listopadu toho roku byl posluchačem Zdeňka Nejedlého a Otakara Zicha. Doktorát v oboru hudební věda obhájil 18. května 1920. Poté působil několik let na Pražské konzervatoři, kde se věnoval muzikologii. Od června 1925 byl asistentem Nejedlého a od roku 1927 působil jako soukromý docent . Hutter pracoval také jako asistent Otakara Zicha, se kterým ho pojily podobné estetické názory, ale uznával jej také jako skladatele. Napsal dokonce pochvalný kritický rozbor Zichových oper Vina a Preciézky a upravil několik lidových písní pro pěvecké sbory. Hutter přispíval svými články do mnoha tehdejších odborných časopisů, . Jeho zásluhou se také jedním z přispěvatelů časopisu Tribuny mohl stát např. Bohuslav Martinů. V letech 1928–1932 působil v deníku Reforma. Celkem takto napsal na 3000 recenzí a zpráv z oblasti koncertního a operního života, z nichž mnoho dosud nebylo zaevidováno. Odborně působil jako hlavním spolupracovník Masarykova naučného slovníku pro hudební hesla, spolupracoval na Paz...
Více od autora
Josef Hůna (1)
Narozen 1869 Purkarec u Českých Budějovic, zemřel 25.7.1924. Katolický kněz, americký misionář, moralista, spisovatel, překladatel.
Více od autora
Josef Hříbek (3)
Narozen 8.3.1885 v Praze, zemřel 27.5.1972 v Praze. Středoškolský profesor, autor cestopisu z Íránu a studie o krajanech v Srbsku a Rumunsku.
Více od autora
Josef Holubář (3)
Narozen 1917, zemřel 1968 v Praze. MUDr., DrSc., docent fyziologie, práce z oboru.
Více od autora
Josef Holejšovský (3)
Narozen 1966. JUDr., právník, práce z oboru obchodního a družstevního práva.
Více od autora
Josef Hejnic (2)
Josef Hejnic byl český klasický filolog, překladatel a historik raného novověku. Působil v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV. Věnoval se zejména výzkumu latinské humanistické literatury v českých zemích. Spolu s Janem Martínkem připravil k vydání monumentální šestisvazkovou Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě .
Více od autora
Josef Heger (2)
Narozen 7. 5. 1885 v Nyklovicích u Žďáru n. Sázavou, zemřel 6. 1. 1952 tamtéž. ThDr., římskokatolický kněz a teolog, překladatel starozákonních textů z hebrejštiny a řečtiny.
Více od autora
Josef Havel (2)
Josef Havel je český spisovatel, autor literatury faktu, filmař a publicista. Narodil se 13. října 1937 v Litomyšli a svůj život prožil v Ústí nad Orlicí v podhůří Orlických hor. Do obecné školy začal chodit v předposledním válečném roce, měšťanskou školu ukončil v roce 1953. Po závěrečné zkoušce nastoupil jako učeň do n.p. Kovostav, kterému zajišťovalo výchovu učňovského dorostu odborné učiliště Kdyňských strojíren v Domažlicích. Po roce učení v profesi univerzální soustružník byl vyslán na studia do Náchoda, kde tehdy existovala Vyšší průmyslová škola strojně textilní. Tu ukončil maturitou v roce 1958 a následovaly dva roky základní vojenské služby v Brně u protiletadlového dělostřeleckého pluku v Brně - Židenicích. V roce 1960 se vrátil do n.p. Kovostav, kde pracoval jako technický kontrolor a později jako konstruktér. A to ve skupině, která úspěšně přivedla k realizaci první provozuschopný bezvřetenový dopřádací stroj na světě – BDA 200. V roce 1963 se oženil, s manželkou Ludmilou mají dvě dcery. Rok 1968 ho zastihl kromě technické funkce jako člena Závodního výboru a později předsedu Podnikového výboru Revolučního odborového hnutí. Za svoji činnost a postoje v tomto období byl v roce 1970 propuštěn z práce. Po poznání, jak vypadá nezaměstnanost, začal pracovat jako dělník v ústeckém Komunálním podniku. Po čase přijal nabídku nastoupit opět jako konstruktér, ale ve Výzkumném ústavu bavlnářském v Ústí nad Orlicí. V přelomovém 90. roce se opět zapojil do veřejné činnosti a stanul ve vrcholového vedení ústavu. Do důchodu odešel jako personální ředitel v roce 1998. Od té doby se plně věnuje událostem probíhajícím především v letech 1937-45. Studuje a tvoří v tandemu s manželkou. Nikdy nebyl a ani není členem žádného politického subjektu.
Více od autora
Josef Harapat (4)
Josef Harapat byl český pedagog a spisovatel. Byl autorem publikací pro školy a specielně pro učitele a profesory.
Více od autora
Josef Gelmi (1)
Josef Gelmi je italský katolický kněz a emeritní profesor církevních dějin a diecézní historie na Filozoficko-teologické vysoké škole v Brixenu. Studoval na Humanistickém gymnáziu Vinzentinum v Brixenu a poté filozofii a teologii v kněžském semináři v Brixenu. V roce 1961 byl vysvěcen na kněze poté co absolvoval praxi v Cortina d'Ampezzu a Bolzanu. Po studiu církevních dějin na Papežské gregoriánské univerzitě a historie na státní univerzitě La Sapienza v Římě se stal profesorem církevních dějin a diecézní historie na brixenské Filozoficko-teologické vysoké škole. V letech 1982-1986 zastával učitelký post na Teologické fakultě univerzity v Innsbrucku. Od roku 1998 je prezidentem Diecézního muzea v Brixenu Hofburgu. Ve své výzkumné činnosti se zaměřuje na církevní dějiny Tyrolska. Kromě tohoto výzkumu týkajícího se církevních dějin Tyrolska, biskupů diecéze Bozen-Brixen a odborného zpracování jihotyrolské církevní historie je Gelmi také autorem řady teologických a církevně-historických článků ve sbornících – například ve třetím vydání Slovníku pro teologii a církev a pětisvazkovém lexikonu pojednávajícím o biskupech od Erwina Gatze. v češtině: Kromě toho, zpracování a dokončení šestého vydání slovníku jmen a světců a asi 250 publikací v novinách, časopisech, encyklopediích, pamětních publikací, sborníků a příruček, stejně jako mnoho recenzí a četné rozhlasové pořady o církevní historii Tyrolska. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Gelmi na německé Wikipedii.
Více od autora
Josef Fürst (4)
Narozen 30.11.1898 v Břežanech u Kralovic, zemřel 17.7.1965 v Mirošovicích u Prahy. Autor divadelních her a národopisných scén, autor a překladatel libret. Též básník, prozaik, publicista, ochotnický herec, zemědělec.
Více od autora
Josef Fiala (4)
Narozen 23.6.1888 v Olešnici, zemřel 14.8.1958 v Praze. Profesor Vysoké školy ekonomické, literatura o účetnictví.
Více od autora
Josef Fass (1)
Josef Fass byl český sinolog. Narodil se 5. června v Brně. V letech 1941–49 studoval na Akademickém gymnáziu v Praze. Po maturitě nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy , na obor sinologie a dějiny Dálného východu. V roce 1951 byl vyslán ke studiu čínského jazyka na univerzitu Qinghua v Pekingu. Po roce přestoupil na renomovanou Pekingskou univerzitu, kde začal studovat čínskou historii. Po návratu z pětiletého pobytu v Číně získal zaměstnání v Orientálním ústavu ČSAV a v roce 1956 ukončil studium na FF UK. V Orientálním ústavu pracoval nejprve jako odborný pracovník v Lu Sünově knihovně a po absolvování vědecké aspirantury a obhájení kandidátské disertace Sunjatsen, jeho život a činnost do roku 1919 byl od roku 1965 zaměstnán jako vědecký a později samostatný vědecký pracovník. Soustředil se na výzkum éry mandžuské dynastie Qing v 19. století a na počátku 20. století a zejména pak na výzkum prvních let po vzniku Čínské republiky . Během svého působení v Orientálním ústavu přednášel jako hostující profesor na univerzitách v Gentu a na Freie Universität Berlin v tehdejším Západním Berlíně. Jednotlivé přednášky přednesl také v Bruselu, Londýně, Hamburku a Curychu a účastnil se mezinárodních sinologických konferencí v Turínu, Leedsu, Kodani a Bochumi. V letech 1971–72 byl šéfredaktorem měsíčníku Nový Orient. V roce 1972 byl z politických důvodů donucen odejít z Orientálního ústavu ČSAV. Dalších 20 let pracoval v překladatelském oddělení mezinárodní redakce ČTK, což mu zabránilo pokračovat ve vědecké činnosti. Měl však možnost pravidelně sledovat z objektivních zahraničních pramenů vývoj soudobé Číny. Po návratu do Orientálního ústavu opět začal působit jako vědecký pracovník a od listopadu 1991 krátce také jako vedoucí oddělení Východní Asie. V roce 1993 nastoupil do prestižní funkce prvního mimořádného a zplnomocněného velvyslance České republiky v Čínské lidové republice ...
Více od autora
Josef Dyr (3)
Josef Dyr byl česky chemik, profesor kvasné chemie a technologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Jejím druhým rektorem byl v období 1953-1955. Zabýval se problematikou produkční mikrobiologie a kvasnou chemií. Jeho synem je Prof. Ing. Jan Evangelista Dyr, DrSc. V roce 1952 mu byla udělena státní cena I. stupně za vyřešení problému výroby důležitých rozpustidel a za zavedení do praxe.
Více od autora
Josef Dvořák (3)
Narozen 25. 4. 1942 v Horní Cerekvi. Herec, divadelní ředitel a spoluautor divadelních her.
Více od autora
Josef Dovrtěl (3)
Narozen 20.2.1901, zemřel 4.1.1971. Ing. architekt, stavitel, profesor průmyslové stavební školy, literatura z oboru.
Více od autora
Josef Doležal (4)
Narozen 24.7.1893 v Litomyšli, zemřel 27.12.1965 v Praze. JUDr., redaktor, práce z katolické politiky.
Více od autora
Josef Čížek (2)
Narozen 8. 3. 1910 v Pardubicích, zemřel v roce 1991. Typograf, později majitel grafického uměleckého závodu.
Více od autora
Josef Cipr (4)
Josef Cipr, příjmení psáno též Cipper byl český básník–epigramista a prozaik, povoláním drážní úředník. Narodil se jako nejstarší potomek v rodině obuvníka v Dolních Kounicích Josefa Cippera a jeho manželky Evy, rozené Kuželové. Maturoval v roce 1901 na brněnské I. české státní reálce a poté nastoupil jako drážní úředník ve Felixdorfu u Vídně, později ve Vídni. Ve Vídni dosáhl hodnosti revidenta. Po vzniku Československa odešel z Vídně do Brna, kde se stal vrchním inspektorem drah. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Podle vlastního vyjádření byly jeho první příspěvky otištěny v Moderní revue. Zásluhou Ivana Olbrachta, který ve vídeňských Dělnických listech soustředíl české, ve Vídni žijící literáty, byly v Dělnických listech zveřejňovány i Ciprovy příspěvky. Dále otiskoval své satirické verše např. v Lidových novinách, Besedách Času a dalších časopisech a denících. Ciprova poezie byla satirického charakteru, někdy formou veršovaných pohádek. Prózu tvořily drobné obrázky z moravského venkova a Vídně.
Více od autora
Josef Chuchma (1)
Narozen 20.10.1959 v Praze. Publicista, kulturní kritik, fotografické reportáže a fotografie na přebaly knih, recenze, rozhovory.
Více od autora