18541–18600 z 153178 Autoři
Karen Chance (3)
Karen Chance je autorkou urban fantasy. Vyrůstala v Orlandu na Floridě. Poté žila ve Francii, Velké Británii, Hong Kongu a New Orleans, kde učila dějepis. Momentálně žije ve městě DeLand . Její knihy se objevily v žebříčcích nejprodávanějších knih New York Times a USAToday. Je autorkou sérií o Cassandře Palmer a Dorině Basarab a dalších novel a krátkých povídek.
Více od autora
Karel Žilák (5)
Narodil se 19. 7. 1948. Profesí je ekonom, působí v oblasti marketingu, řadu let pracoval v zahraničí, zejména v Jižní Africe a v Indii. Knižně debutoval prózu Ředitel Ve své tvorbě čerpá ze skutečných přívběhů a události.
Více od autora
Karel Zeman (6)
Narozen 30. 11. 1950 v Praze. Malíř, ilustrátor, karikaturista, autor ilustrací k sci-fi povídkám v Ikarii, Pevnosti, Rodokapsu, také maluje historické parní lokomotivy. Zabývá se též sochařstvím.
Více od autora
Karel Žebera (3)
Podobné zájmy, jako měl Joachim Barrande o století dříve, nalezneme i u našeho rodáka, významného geologa a archeologa pana Karla Žebery, narozeného 3. 3. 1911. Po vystudování vysoké školy se měl původně stát vojenským geologem. Přišla však válka a doktor Žebera nastoupil v roce 1939 jako stavebni geolog na Generální ředitelství stavby dálnic v Praze. Odtud byl, z příkazu tehdejšího ministra hospodářství a práce Bertsche, roku 1941 převeden do Úřadu pro výzkum půdy v Čechách a na Moravě . Po válce bylo jeho prvním počinem ukončení prezenční služby, a tak nastoupil do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Ke konci služby bylo doktoru Žeberovi nabídnuto, aby v tomto ústavu setrval i nadále, ale jeho srdce ho táhlo zpět do ÚÚG. Kromě vlastní vědecké práce po roce 1947 začal jako lektor také přednášet kvartérní a urbanistickou geologii nejdříve na geologicko - geografické fakultě UK, později i na fakultě filosofické UK a na ČVUT. Díky svému velkému pracovnímu nasazení a kvalitním vědomostem se brzy stal náměstkem ředitele ÚÚG a posléze i jeho ředitelem. Při praktické činnosti se často dostával do styku s pravěkými pozůstatky člověka. Této své druhé lásce pak věnoval většinu svého volného času. Zapomenout bychom neměli ani na jeho publikační činnost. Sepsal mnoho článků zabývajících se jak geologií tak archeologíí. Kromě této časopisecké práce vydal i několik samostatných knih. Za všechny jmenujme: "Nejstarší pozůstatky lidské práce z Čech", "Československo v nejstarší době kamenné", "Mapa čtvrtohor a zvětralinového pláště ČSSR" či populárně vědeckou knihu "Říp, hora v jezeru". RNDr. Karel Žebera, DrCs. zemřel krátce před svými 75. narozeninami 23. 1. 1986.
Více od autora
Karel Wellner (4)
Profesor Karel Wellner byl český grafik, malíř, kreslíř, ilustrátor, výtvarný historik a kritik. Byl také pedagog bývalé České reálky v Olomouci. Maturoval na reálce v Praze, absolvoval techniku a Umělecko průmyslovou školu v Praze. Jako profesor na st. reálce v Olomouci působil od r. 1902. Byl činným v odborné literatuře a některá jeho díla byla vydána v Německu. Jako malíř se účastnil výstav Jednoty umělců výtvarníků v Praze a výstav Sdružení výtvarných umělců na Moravě. Byl činným hlavně v grafice. Vydal několik cyklů litografií a leptů ze staré Olomouce. V Olomouci byla po něm pojmenována ulice.
Více od autora
Karel Vladislav Havránek (4)
Narozen 10.10.1851 v Jemníkách, zemřel 18.9.1918 v Nymburce. Prozaik, autor próz o železničářích, románu, cestopisných črt a veršované satiry, překladatel zejména ruské literatury.
Více od autora
Karel Vancl (2)
Narozen 20. 12. 1890 v Berouně, zemřel 25. 7. 1975 v Praze. Právník, výtvarný publicista zaměřený na dílo Františka Kavána , práce v oboru.
Více od autora
Karel Valášek (6)
Současný, úspěšný autor mnoha románů. Karel Valášek, 10.1.1943 v Praze , pracoval v oblasti cestovního ruchu. V roce 2000 odešel do duchodu, aby se věnoval psaní. Dosud vydal soubor povídek Bombička aneb hotelováci, vesele příhody z pohostinství a v roce 2002 humoristický román Bigamista. Jeho knihy jsou veselou retrospektivou bohatých životnich zkušeností a zážitků získaných při dlouholeté práci mezi lidmi, napsané čtivě a s dramatickým spádem.
Více od autora
Karel Václav Adámek (3)
Karel Václav Adámek, křtěný Karel Václav Bohumil , byl český právník, politik, spisovatel, kulturní historik a muzejník. Byl členem vedení Národní strany svobodomyslné . Byl synem významného hlineckého národopisce Karla Adámka a synovcem Bohumila Adámka. Vystudoval gymnázium v Chrudimi a poté pokračoval na studiem práv na Karlově univerzitě v Praze. Po studiích se vrátil na rok do Chrudimi a poté si v roce 1900 založil vlastní advokátní kancelář v Hlinsku. Společně se svým otcem se angažoval v Mladočeské straně a v samosprávných orgánech. Společně s J. L. Píčem založili v roce 1888 Společnost přátel starožitností českých. Společně se svým otcem a strýcem založili národopisný odbor Hlinecka, který stál za uspořádáním okresní výstavy společně s národopisným a národohospodářským sjezdem v Hlinsku roku 1893. byl starostou Vlastivědného muzea v Hlinsku. V letech 1914–1918 byl konzervátorem Centrální komise pro ochranu památek ve Vídni, od r. 1919 spolupracovník Místopisné komise ČAVU. V letech 1922–1938 redaktor časopisu Vlastivědný sborník východočeský. Spolupracovník Ottova slovníku naučného a Ottova slovníku naučného nové doby . Napsal řadu prací z oblasti východočeského muzejnictví, historie, umění a etnografie. Je autorem významné monografie Lid na Hlinecku a důležitých statí o statku v Jeníkově u Hlinska. Zabýval se též právem autorským a ústavním, z těchto oborů publikoval řadu článků v odborných časopisech. Publikoval přes 70 vlastivědných děl a stovky článků, ve kterých se opíral o terénní výzkum s vlastním archivním studiem. Těžiště jeho práce nejprve tvořila lidová slovesnost a kroje, později se zabýval výzkumem lidového stavitelství na Hlinecku.
Více od autora
Karel Vaca (4)
Karel Vaca byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf a kostýmní výtvarník. Karel Vaca studoval v Praze užitou a reklamní grafiku, nejprve roku 1937 v Ateliéru Rotter a pak roku 1938 v Rotterově škole užitého umění. V letech 1945–1950 vystudoval v Praze Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesora Emila Filly Po skončení studia krátce pracoval v textilní firmě v Prostějově jako podnikový výtvarník a reklamní grafik, ale ještě roku 1950 se stal umělcem ve svobodném povolání. Jako scénograf a kostýmní výtvarník spolupracoval s Divadlem satiry a Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a dalšími scénami. Vedle práce pro divadlo se věnoval malířství, užité grafice a knižním ilustracím . Byl také autorem 341 divadelních a filmových plakátů. Ve své malířské tvorbě zobrazoval stylizované postavy žen, věnoval se zátiší a krajinám, které byly abstrahovány až přecházely do barevných polí. Byl členem skupiny Trasa. Zúčastnil se více než 260 kolektivních výstav po celém světě.
Více od autora
Karel Trinkewitz (2)
Karel Trinkewitz byl český prozaik, básník, představitel experimentální poezie, esejista, výtvarník, tvůrce typografických koláží. Signatář Charty 77. V roce 1979 byl komunistickým režimem v rámci akce Asanace donucen k emigraci a žil v německém Hamburku. Karel Trinkewitz měl české a německo-židovské kořeny. Rodina jeho otce byli židé, kteří přišli do Československa počátkem 30. let z Východního Pruska, matčina část rodiny pocházela z Jižních Čech. Za války jako poloviční žid nesměl chodit do školy a česky se naučil doma od své matky. Po válce, díky částečně českému původu, nebyla rodina vyhnána do Německa. Karel Trinkewitz se vyučil v letech 1949–1951 na keramické technické škole v Teplicích-Šanově a potom absolvoval gymnasium v Teplicích, kde byli jeho spolužáky Jan Koblasa nebo Eduard Světlík. Měl v úmyslu studovat filosofii, ale nakonec byl roku 1952 přijat na Právnickou fakultu UK. Po třech semestrech byl jako "buržoazní element" vyloučen a v dalších letech se živil jako stavební dělník nebo nosič balíků na poště a účetní. V době mírného politického tání koncem 50. let se prosadil jako reklamní grafik a textař a v letech 1961 - 1971 pracoval jako redaktor časopisů vydávaných pro zahraničí v nakladatelství Orbis, mj. "Im Herzen Europas". Mimo zaměstnání se věnoval básnické tvorbě, psal eseje o umění a písňové texty. Jako výtvarník spolupracoval v 60. letech s řadou časopisů, kde pod značkou Witz uveřejňoval karikatury, kresby a koláže. V letech 1968–69 se stal známým jako politický žurnalista a satirik. V 70. letech byl několikrát zatčen a vyslýchán StB. V roce 1977 patřil k prvním signatářům Charty 77 a roku 1979 byl donucen odejít do exilu. Usadil se v Hamburku a pobýval také ve švýcarském regionu Ticino. Po roce 1989 žil střídavě v Čechách a Německu, kde působil mj. jako český konsul. Doma patřil ke skupině Rudolfa Battěka a spolu s ním byl vyloučen z ČSSD. Prezident Václav Havel vyznamenal Karla...
Více od autora
Karel Tieftrunk (3)
Karel Tieftrunk byl středoškolský profesor, aktivní člen českých kulturních organizací, autor učebnic a odborných textů v oblasti jazykovědy a historie. Absolvoval gymnázium v Litoměřicích. V roce 1847 odešel do Prahy, kde studoval jazykozpyt, zeměpis a dějepis. Roku 1852 začal učit na akademickém gymnáziu, ale brzy se přestěhoval do Litoměřic, kde byl nejdříve suplujícím, později řádným gymnazijním profesorem. Roku 1854 na žádost českých studentů začal po vyučování vykládat o české literatuře; tato aktivita vyvolala zájem úřadů . V letech 1859 – 82 působil jako profesor německé vyšší reálné školy v Praze a pak až do důchodu jako ředitel českého gymnázia v Žitné ulici. Ve volném čase se zapojil do činnosti českých kulturních institucí. V letech 1864-65 studoval historické archívy na Mladoboleslavsku. Roku 1867 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a o čtyři roky později užšího sboru Matice české. V této organizaci pracoval v komisi pro sepsání „Brusu jazyka českého“ , který vyšel s Tieftrunkovým rozsáhlým úvodem roku 1877. Později působil v ministerské komisi pro sestavení českých čítanek a ve spolcích na podporu středního školství. Od roku 1857 publikoval, především historické studie v odborných časopisech . Připravil nové vydání Historie české Pavla Skály ze Zhoře a napsal knihy Odpor stavův českých proti Ferdinandovi I. l. 1547, Historie literatury české a Dějiny Matice České . Vydal také dvoudílnou českou čítanku pro německé střední školy. S obsáhlým vzděláním a přátelským vystupováním se Tieftrunk těšil velké vážnosti mezi spisovateli i pedagogy. Součas...
Více od autora
Karel Svoboda (5)
Narozen 8.1.1914 v Brandýse nad Labem, zemřel 23.5.1986. PhDr., DrSc., docent katedry českého a slovenského jazyka, publikace z oboru českého jazyka.
Více od autora
Karel Stanislav (5)
Karel Stanislav , vlastním jménem Otmar Gatschä, byl český prozaik a dramatik. Podepisoval se též Otmar Gatschä-Čestínsky. Pseudonym Karel Stanislav, který používal od roku 1949, přijal později za své občanské jméno. Pocházel z rodiny pomocného úředníka. Vystudoval obchodní školu se zaměřením na družstevnictví a národní hospodářství. Praxi a teorii družstevnictví se pak dlouhodobě věnoval. Od roku 1924 pracoval ve Stavebním družstvu státních a jiných veřejných zaměstnanců v Praze - Bubenči a poté od roku 1926 až do roku 1946 v Obecně prospěšném stavebním a bytovém družstvu pro Vyšehrad. V letech 1926–1928 působil také jako redaktor finančně-hospodářského týdeníku Burzovní kurýr . Publikovat začal velmi časné . Šlo o nenáročné romány, povídky a novely se společenskou a milostnou tematikou a s napínavým, často až nepravděpodobným dějem, přičemž k této části svého díla se později nehlásil. Těsně před německou okupací se začal věnovat také práci pro rozhlas a v jeho tvorbě začaly sílit sociální a společensko-kritické motivy, které po únoru 1948 vedly až k psaní děl na tzv. společenskou objednávku zobrazujících ideologicky schematizované konflikty. Aktivně se zúčastnil květnového povstání v roce 1945. Na revoluční schůzi Syndikátu českých spisovatelů a hudebnich skladatelů 15. května 1945 byl pro údajnou spolupráci s Němci ze Syndikátu vyloučen. Odjel na dlouhodobou brigádu do pohraničí. Od roku 1946 se pak věnoval pouze literatuře, neboť jeho těžká plicní choroba jej dovedla k trvalé invaliditě. Zaměřil se hlavně na psaní divadelních her řešících dobově aktuální problémy a napsal také několik pohádkových jednoaktových loutkových her pro děti s tradičními pohádkovými motivy. Karel Stanislav...
Více od autora
Karel Soukup (2)
Karel „Charlie“ Soukup je český undergroundový písničkář. Jeho otec Blahoslav Soukup byl konstruktér, matka Marie Soukupová-Filsáková byla učitelkou v MŠ. Vyučil se nástrojařem, střední školu nedokončil, studoval dva roky konzervatoř. Vyučoval hru na kytaru a pak pracoval jako lesní, stavební dělník, zahradník. Vystupoval se svými sarkastickými písněmi, reagující na politickou a společenskou situaci v zemi, zpíval sám jen za doprovodu kytary. V květnu 1973 se oženil s Marií Štefkovou, tehdy inženýrkou chemie a v prosinci 1973 se jim narodil syn David. Za texty svých písní byl v roce 1976 šest měsíců ve vazbě, kdy se mu narodila dcera Sára. O rok později se jim narodila dcera Markéta a oba manželé podepsali Chartu 77. V roce 1980 se stal členem kolektivu mluvčích Charty 77, ale krátce na to byl za svoje texty odsouzen na 10 měsíců do vězení. V roce 1982 po fyzickém i psychickém nátlaku StB odešel s rodinou do emigrace a usadil se v Alsasku ve Francii na venkovské usedlosti, kde uspořádal čtyři koncerty československých emigrantů "Setkání u Čárlího". Se svou ženou se rozvedl a v roce 1988 a vzal si za manželku Alenu Kastlovou, žijící v Austrálii, a odstěhoval se za ní do australského Sydney. Rozvedli se v roce 1992 a Charlie se odstěhoval na venkov do blízkosti města Nimbin, kde žije v podstatě jako poustevník.
Více od autora
Karel Rudolf Krpata (4)
Narozen 18.10.1900 v Pardubicích, zemřel 27.9.1972 tamtéž. Advokát, dramatik.
Více od autora
Karel Rožek (4)
Narozen 1.11.1876 v Pardubicích, zemřel 11.6.1913 v Praze. Odborný učitel, básník, prozaik, dramatik, vydavatel časopisů a českých spisovatelů.
Více od autora
Karel Rosenkranz (4)
Karel Rosenkranz je český historik zaměřující se ve svém bádání na podnik Tatra Kopřivnice a jeho produkci. Ve firmě byl i zaměstnán, když například v šedesátých letech 20. století působil v odbytovém oddělení společnosti, kde se podílel na návratu nevyužívaného kabrioletu Tatra 600 Tatraplan ze Sovětského svazu zpět do Československa, jenž byl původně darován sovětskému vůdci Josifu Vissarionoviči Stalinovi v roce 1949 k jeho narozeninám. Posléze Rosenkranz působil v kopřivnickém Regionálním muzeu, jehož součástí je rovněž Technické muzeum Tatra, které řídil, a to po dobu několika desetiletí. Výrobky automobilky Tatra dále zachycuje na obrázcích, které maluje.
Více od autora
Karel Půlpán (6)
Karel Půlpán byl český spisovatel, novinář, horník, stoupenec socialismu, odborář a aktivista za práva dělníků. Narodil se ve Vídni nemajetné služce jako nemanželské dítě. Matku téměř nepoznal, do šesti let byl vychováván v rakouském prostředí. Poté jej poslali k prarodičům do vsi Rybitví u Pardubic, kde Karel vyrůstal. Děd jej zavrhl a vnímal jako pošpinění cti rodiny, Karel se tak citově upínal na babičku. V jedenácti letech utekl z domova a žil na statku ve vedlejší vsi, kde pásl dobytek. Ve čtrnácti letech nastoupil jako horník do černouhelného dolu Ida ve Svatoňovicích v Podkrkonoší. Zde se seznámil s dělnickým a hornickým sociálním prostředím a začal tíhnout k levicovému smýšlení. Po roce 1900 se vydal hledat matku, kterou znal jen málo, do Vídně, tu zde ale nenašel. S pomocí krajanského spolku místních Vídeňských Čechů se zde usadil a vyučil truhlářem. Začal se zde též věnovat básnické a novinářské tvorbě. Oženil se s Boženou Střelkovou . Roku 1906 se Půlpán přestěhoval do Prahy, kde byl přijat do redakce deníku České slovo. Zde publikoval publicistické texty i vlastní díla. Žil v pozdější Rybalkově ulici ve Vršovicích. Roku 1908 přijal pozici šéfredaktora časopisu levicové mládeže Mladé proudy, ve funkci nahradil Emila Špatného. Vydal také svá první díla knižně. Ve své tvorbě akcentoval jak sociální motivy, tak stesk po své neúplně rodině. Spustil rovněž roku 1911 vydávání časopisu Nový člověk s dětskou přílohou Klíčení. Karel Půlpán zemřel 5. června 1914 v Čerčanech nedaleko Benešova, kde se svou rodinou žil, ve věku 28 let následkem tuberkulózy. Byl pohřben 7. června na Vršovickém hřbitově, jeho pohřbu se zúčastnilo přibližně deset tisíc lidí, včetně politiků sociální demokracie Václava Klofáče a redaktora Špatného, kteří nad rakví promluvili. V Čerčanech mu byl u domu, kde zemřel, vztyčen pomník. ...
Více od autora
Karel Průša (5)
Český zpěvák klasické hudby. Narodil se 5. ledna 1931 ve Pcherách u Kladna . Od roku 1978 členka Národního divadla v Praze.
Více od autora
Karel Pospíšil (2)
Narozen 22.2.1867 v Běstvině u Chotěboře, zemřel 6.4.1929 v Praze. Učitel, hudební skladatel, hudba k sokolským tělocvičným skladbám, písně a kuplety.
Více od autora
Karel Petráš (5)
Narozen 9. 1. 1935 v Českých Budějovicích, zemřel 2016. MVDr., publikace o Šumavě.
Více od autora
Karel Pechoč (4)
Narozen 30.12.1899 v Praze, zemřel 6.8.1938 v Olomouci. Středoškolský profesor. Autor učebnice zoologie a publikace o T. G. Masarykovi.
Více od autora
Karel Oliva (4)
Narozen 15. 1. 1927 v Praze, zemřel 22. 8. 2005. PhDr., CSc., polonista, jazykovědec, lexikograf.
Více od autora
Karel Novotný (2)
Narozen 11. 1. 1932 v Nasavrkách u Chrudimi, zemřel 13. 9. 2017. Doc., PhDr., DrSc., historik, vysokoškolský pedagog zaměřený na hospodářské a sociální problémy industrializace Českých zemí v 18. a 19. století a na osobnost Edvarda Beneše. Též vydal paměti historika Františka Kutnara.
Více od autora
Karel Neset (4)
Narozen 11. 6. 1907 v Zábřehu na Moravě, zemřel 6. 10. 1993 v Ostravě. Univ. prof. Ing., DrSc., vysokoškolský pedagog, práce z důlního měřictví.
Více od autora
Karel N Novotný (5)
Narozen 1.5.1907 v Kutné Hoře, zemřel 11.9.1970 tamtéž. Typograf, knihovník, redaktor, básník, fejetonista.
Více od autora
Karel Malý (4)
Karel Malý je český právník v oboru právních dějin a bývalý rektor Univerzity Karlovy v Praze. Ve své profesní kariéře se specializuje na české a československé právní dějiny, úzce pak na dobu předbělohorskou. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze. Po vystudování v roce 1954 se stal asistentem na katedře teorie a dějin státu a práva, v roce 1957 odborným asistentem tamtéž. V roce 1965 byl jmenován docentem, v roce 1985 získal titul JUDr. V roce 1990 byl jmenován profesorem právních dějin na Univerzitě Karlově. V období 1990–1993 předsedal Radě vysokých škol. Také působil jako předseda České komise pro vědecké hodnosti. Je vedoucím Centra právněhistorických studií Historického ústavu Akademie věd ČR a PF UK a předsedou redakční rady Právněhistorických studií. Na Právnické fakultě UK je členem Ústavu právních dějin, který v minulosti vedl. V letech 1990 až 1994 zastával funkci prorektora Univerzity Karlovy. V roce 1993 zvítězil ve volbách na post rektora nad tehdejším děkanem 3. LF UK prof. Cyrilem Höschlem a od 1. února 1994 se stal na dvě funkční období 505. rektorem Univerzity Karlovy. V letech 1961 až 1968 byl členem Komunistické strany Československa. Poté již nikdy nevstoupil do žádné politické strany. Je ženatý, jeho jediný syn Petr Malý je profesorem na MFF UK, odborně zaměřen na časově rozlišenou spektroskopii. Byl členem dozorčí rady Komerční banky a společnosti MAFRA, a. s.
Více od autora
Karel Lukáš (6)
Karel Lukas byl účastník odboje proti Rakousku-Uhersku za první světové války a zahraničního československého protinacistického odboje za druhé světové války. Oběť totalitního komunistického režimu. Karel Lukas se narodil 16. února 1897 v Brníčku u Zábřeha, v rodině hostinského Františka Lukase. Do roku 1907 se učil v místní dvoutřídce, v letech 1907 až 1915 navštěvoval gymnázium v Zábřehu. V červnu 1915 pak složil maturitní zkoušku a hodlal studovat dále na učitelském ústavu. 15. října 1915 však musel narukovat do Olomouce k 13. zeměbraneckému pluku, se kterým byl zanedlouho odvelen na ruskou frontu. Při první příležitosti, v červnu 1916, přeběhl k Rusům. Prošel několika zajateckými tábory, než mohl v srpnu 1917 vstoupit do československých legií. V listopadu se přesouvá do Francie, kde působí jako voják 21. československého střeleckého pluku na několika místech, mimo jiné u Terronu. Začátkem roku 1919 se vrátil domů. Od roku 1939 působil v odbojové organizaci Obrana národa. Jako vojenský atašé československé exilové vlády se zapojil do bojů v Severní Africe. Jako pozorovatel se účastnil bitvy u El Alameinu kde byl zraněn střepinou z dělostřeleckého granátu. Ze zranění se zotavoval v nemocnici v Jeruzalémě. Jeho blízkým přítelem byl Pravoslav Řídký. Po skončení druhé světové války se stal leteckým atašé v USA a později i v Kanadě. Byl význačným sběratelem výtvarného umění, zejména grafik Václava Hollara. Sbírku věnoval v roce 1947 městu Zábřehu. Muzeum Zábřeh tak nyní vlastní druhou největší sbírku grafik Václava Hollara s téměř 750 grafickými listy. Jeho kolekci Hollarových grafik v současné době spravuje Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku. Do Československa se vrátil v létě roku 1947. Po únoru 1948 byl označen za "reakčního západního důstojníka" a propuštěn z armády. Posléze se pokoušel uchytit jako překladatel. Roku 1949 byl zatčen Státní bezpečností, obviněn z velezrady, nezákonně...
Více od autora
Karel Liška (3)
Narozen 11. 11. 1922 v Praze, zemřel v roce 2000. Doc. MUDr., CSc., odborník na stomatologickou patologii .
Více od autora
Karel Liebscher (3)
Karel Liebscher , byl český malíř – krajinář a ilustrátor. Pro jeho tvorbu je typický výběr malebných scenérií, harmonie a úhlednost; krásu nalézá i ve zdánlivě prostých motivech a odlehlých koutech. Velmi si nechával záležet na technické dokonalosti a pečlivé propracovanosti. Bratr malíře Adolfa Liebschera. Ke kreslení měl nadání od dětství, ale zpočátku nepředpokládal, že by mohlo být jeho hlavním zaměstnáním. Vystudoval techniku a nastoupil do práce jako asistent na stavebním úřadě. Po půl roce se u něj ale projevila nervová nemoc, která vyžadovala klid. Za pobytu v lázních Gräfenberg , Tábor a Letiny studoval přírodu a začal se naplno věnovat krajinomalbě. První ilustrace uveřejnil v roce 1879. Roku 1883 studoval na vídeňské malířské akademii. V roce 1884 se oženil Emou Procházkovou. První velkou výstavu 128 obrazů a studií uspořádal v roce 1885 v Praze. Tématem jeho prací byly významné české památky , česká krajina , později hledal náměty i na svých cestách do zahraničí . Jeho talentu využil i Jan Otto, jehož vydavatelství uveřejňovalo řadu jeho ilustrací v časopisech i výpravných publikacích . Zemřel roku 1906 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. .
Více od autora
Karel Kýr (3)
Karel Kýr je český spisovatel a publicista. V minulosti psal pro Svobodnou Evropu, Deutsche Welle, Český a Slovenský rozhlas. V současné době je v důchodu, ale stále pravidelně píše pro týdeník Spirit a měsíčník Fakta a svědectví. Věnuje se také studiu polozapomenutých událostí historie, o nichž pojednává většina jeho knih.
Více od autora
Karel Kubát (5)
Karel Kubát je český hokejový obránce, působící v KHL v klubu Admiral Vladivostok.
Více od autora
Karel Kříž (2)
Karel Kříž je umělecký řezbář, brusič dřeva i slova a koordinátor a moderátor projektu České Konference pro obrodu společnosti. Rád si zahraje divadlo, na kytaru, piáno, fujaru, hang drum i perkuse. Z působení v mnoha projektech i ze své práce se dřevem předává poselství přírody a poznávání hlubších, širších i vyšších souvislostí života. Po velmi silném prožitku se před několika lety začal více věnovat slovům, naší mluvě a mateřskému jazyku. Nalezl jedinečný klíč, kterým odemyká slova zcela jiným, naprosto nečekaným způsobem. Uvidíme úžasné poselství, tajemství i sílu slova, jež může pomoci nám všem. Žije se svou ženou a třemi dětmi ve Varnsdorfu.
Více od autora
Karel Krištoufek (4)
Narozen 9.12.1927 v Železném Brodě. Ing., CSc., konstruktér počítačů, práce z oboru výpočetní techniky.
Více od autora
Karel Koubek (4)
Narozen 14.6.1937 v Topoľčiankcáh , působí v Českých Budějovicích. Doc., PhDr., CSc., psycholog, sociolog a filozof, práce z oboru.
Více od autora
Karel Kavička (4)
Narozen 20. 6. 1940 v Prostějově. Teolog a filozof, arcidiecézní archivář , původním povoláním učitel matematiky a zeměpisu. Zabývá se dějinami křesťanského umění a architekturou církevních staveb.
Více od autora
Karel Kalláb (3)
Karel Kalláb byl moravský učitel, muzejní pracovník, sběratel pověstí a překladatel. Narodil se v Novém Městě na Moravě do rodiny tkalce Františka Kallába a jeho manželky Marie . Dne 18. února 1910 se oženil s Olgou Feldmannovou. Aktivně se zapojoval v tělovýchovném spolku Sokol. Za povšimnutí stojí Kallábův přátelský vztah se sochařem Janem Štursou, po jehož smrti v roce 1925 vydal vzpomínkový článek k uctění jeho památky. Vystudoval reálnou školu, na kterou navázal jednoročním abiturientským kursem na Učitelském ústavu v Praze. Poté působil jako učitel v rodném Novém Městě na Moravě, v Radešínské Svratce a Brně . Do důchodu odešel v roce 1939. Vyjma učitelské dráhy působil také 10 let jako kustod v Horáckém muzeu. Zde zodpovídal za uspořádání muzejních sbírek a jejich přípravu pro Horáckou krajinnou výstavu v roce 1925. Důležitou součástí jeho profesního působení tvořilo sbíraní pověstí od pamětníků a z archivních pramenů. Kallábova neúnavná sběratelská činnost vyústila ve vydání několika knih pověstí, které doplňoval podobně laděnými příspěvky v Lidových novinách, v odborném etnologické periodiku Český lid, a v dnes již nevydávaných dětských časopisech Lípa a Vlaštovička. Při zakládání Vlaštovičky, pyšnící se podtitulem "Časopis šťastných dětí", ve 30. letech 20. století se dokonce sám angažoval. V prostředí svého rodného Horácka spolupracoval Kalláb od 20. let na vydávání Horácké besedy, což byla měsíční příloha tehdejších novoměstských novin – Horáckých listů, a později přispíval i do místního periodika Naše Horácko. Literární nadání uplatnil Kalláb také jaké překladatel z němčiny a francouzštiny. Věnoval se například próze francouzských autorů Remy de Gourmont či Alphonse Daudet, jejichž překlady byly v letech 1914–1919 po částech uveřejňovány ve čtrnáctideníku Český svět....
Více od autora
Karel Kadlec (2)
Narozen 25.12.1914 v Klessheimu u Salzburgu , zemřel 1.5.1971 v Brně. MUDr., CSc., zakladatel Ústavu pracovního lékařství v Brně. Práce v oboru.
Více od autora
Karel Hůrka (2)
Narozen 2.6.1931 v Domažlicích, zemřel 2004. Prof., RNDr., DrSc., biolog, entomolog, práce z oboru.
Více od autora
Karel Hroch (6)
Karel Milota, vlastním jménem Karel Hroch, byl český spisovatel, básník, prozaik a překladatel. Odmaturoval roku 1957, poté se z politických důvodů nedostal na vysokou školu, proto nastoupil jako referent na ředitelství silnic. Roku 1964 mohl začít studovat na Filosofické fakultě UK , kterou absolvoval v roce 1969. V šedesátých letech přispíval do několika časopisů: Tvář, Sešity, Plamen. Z ruštiny přeložil např. knihu Džbán paměti Anatolije Marijengofa. Od roku 1983 manžel spisovatelky a literární teoretičky Daniely Hodrové. Milotova poezie vychází z permutačních technik, které do české literatury uvedl Jiří Kolář a rozvíjel například Miroslav Holub anebo Emil Juliš. Báseň je tak "dopředu vytvořena" na základě algorytmického prostřídávání prvků a výrazů dosazovaných do často neměnného větného rámce. Milotovy verše jsou však na rozdíl od výše jmenovaných vždy zatěžkány specifickou až romantizující metaforikou, tíživými či filosofickými obsahy, které je vzdalují pouhé hře se slovy. Ve své druhé sbírce Milota permutační techniku zčásti opouští a píše například básně navazující na poetiku michnovské barokní poezie, případně verše bez zjevné kompoziční techniky. Ve svých povídkách, novelách a románech navazoval Milota na francouzský nový román, který vsazoval jednak do reality socialistického Československa, jednak jej obohacoval o fantaskní a historizující prvky. Řada jeho próz je specifická zasazením do konkrétních míst často malých měst Česka, jejichž dopodrobna popisovaná topografie nabývá pro popisované děje symbolického charakteru.
Více od autora
Karel Haloun (5)
KAREL HALOUN studoval Střední odbornou školu výtvarnou a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou . Zabývá se převážně grafickým designem, plakátovou tvorbou, obaly na CD a logotypy. Věnuje se také knižním úpravám . Je autorem ilustrací , koláží, kreseb, tisků a objektů, spoluautorem interiéru pražské restaurace Kuře v hodinkách, podílel se i na výzdobě pražského Junior klubu Na chmelnici. Pracoval na obalech hudebních nosičů pro samizdatovou edici + - zvuk, Panton, Supraphon, Sony Music Bonton, Monitor EMI, BMG, Polygram, Indies, Anne rec., Black Point, Lotos, Wolf rec. a Globus International. Vystavoval doma i v zahraničí. Je členem TypoDesignClubu a nehrajícím členem skupin Jasná páka a Hudba Praha. V Kritické Příloze RR a Revolver Revui publikoval kriticky zaměřené texty. Např. v č. 66/2007 doprovodný text o typografickém projektu Tomáše Brousila, nazvaném Smuteční oznámení. Spolu s Luďkem Kubíkem byl představen v rubrice Z dílen grafiků v Revolver Revui č. 53/2003. Dále přispěl například textem o práci Stefana Sagmeistera v č. 58/2005, v č. 59/2005 o výstavě Vojtěcha Preissiga, v č. 62/2006 o výstavě The Pope smoked dope, č. 64/2006 je s ním otištěn rozhovor, v č. 65/2006 pojednání o práci výtvarnice Catheriny Zask a, v č. 66/2006 o práci Tomáše Brousila a v č. 69/2007 recenze výstav Neo Raucha a Veroniky Richterové a Michala Cihláře.
Více od autora
Karel Gottstein (3)
Narozen 19.1.1911 v Josefově, zemřel 6.6.1979 v Ústí nad Labem. Fotograf, práce o fotografii, vynálezce fotoaparátu Bednaflex.
Více od autora
Karel Gerlich (4)
Narozen 5.3.1905 v Přerově, zemřel 20.11.1944 v Brně. JUDr., docent civilního řízení soudního, literatura z oboru.
Více od autora
Karel Fron (5)
Karel Fron se narodil 10. prosince 1921 v Českých Budějovicích. V rodném městě se vyučil knihkupcem a poté krátce studoval na Pedagogickém institutu v Karlových Varech. V Karlových Varech žije od roku 1954 natrvalo. Do literatury Fron vstoupil v roce 1940 básnickou sbírkou Můj jih, z níž báseň Vltavo byla za druhé světové války umístěna na stálé výstavě jihočeského písemnictví ve Zlaté Koruně jako úvodní panel v oddělení literatury. V padesátých a šedesátých letech se významně podílel na vzniku sborníků zejména karlovarských autorů Mladé vyznání , Cestou k poznání , Živé prameny a Sborníku A-klubu . Sám v nich publikoval. Západočeské nakladatelství v Plzni vydalo v roce 1966 Fronovu sbírku básní Návraty; o dva roky později Fron sám vydal vlastním nákladem sbírku Přetěžká křídla slov. V sedmdesátých a osmdesátých letech vydává Fron opět vlastním nákladem řadu bibliofilií: Deset básní s ilustracemi Zdeňka Jandy, Album pěti básní ke svým šedesátinám, Italský zápisník s ilustracemi Karla Frona ml., Ještě trochu slunce s ilustracemi Josefa Lieslera, Karlovarská intermezza s výtvarným doprovodem Petra Strnada, Ze skicáře a Řecká zastavení ilustrovaná opět Petrem Strnadem. Rovněž sbírka básní Pařížský kaleidoskop , ilustrovaná Vladimírem Komárkem, vyšla nákladem autora. Po změně společenského klimatu se Fron připomenul též jako prozaik. V roce 1991 sice přichází ještě s básnickými sbírkami Zrcadlení a Verše, ale hned následujícího roku s Františkolázeňskou romancí a k této próze přidal vzpomínkovou črtu Městečko na konci války . Krom toho přispěl Fron do sborníků Melodie , Milostné mosty , Krajina v nás , Mezi Radbuzou a Řeznou a Volná sebrání aneb Solná jezera , vydaných Střediskem západočeských spisovatelů v Plzni. Ve Fronově tvorbě devadesátých let mají význam i návrhy knižních obálek a uměleckých knižních vazeb a tvorba koláží. ...
Více od autora
Karel Dostál (2)
Karel Dostal byl český divadelní režisér a herec. Narodil se v Nymburce v rodině spolumajitele poděbradského pivovaru Leopolda Dostala a bývalé herečky Prozatímního divadla Marie Horské-Kallmünzerové. Celá rodina byla umělecky zaměřená – jeho sourozenci se většinou rovněž zabývali divadlem nebo malířstvím. Karel vystudoval Českou reálku v Praze a potom studoval dva roky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté přešel na Vysokou školu divadelního umění v Berlíně u Emanuela Reichera. V letech 1908–1910 hrál v Berlíně u režiséra Emila Geyera a v letech 1910–1912 v Německém divadle v Berlíně u Maxe Reinhardta. V roce 1912 byl členem Dvorního divadla v Meiningenu v Durynsku, v roce 1913 vystupoval pohostinsky na Goethových slavnostech v Düsseldorfu. V roce 1915 narukoval do armády. Bojoval na italské frontě a byl raněn. Před koncem první světové války hrál na Nové vídeňské scéně . V roce 1919 vystoupil na scéně Národního divadla jako host. Pro zřejmé německé školení nebyl angažován, ale na podnět Jaroslava Kvapila se v sezóně 1919–1920 stal prvním ředitelem divadla v Českých Budějovicích. V roce 1920 měl nastoupit jako šéf činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě. Dal ale přednost místu herce a režiséra v Divadle na Vinohradech, kde působil v letech 1920–1922. V letech 1922–1955 pak působil v Národním divadle v Praze. Zde zastával i různé funkce: Po odchodu z Národního divadla režíroval v Městských divadlech pražských a v sezóně 1958–1959 byl šéfem činohry Východočeského divadla v Pardubicích. Pohřben je na pražských Olšanech. Karel Dostal se v roce 1909 v Berlíně oženil s Žofii Bartelovou , se kterou měl tři děti: Petra Dostala , Jana Dostala a Marii Dostalovou. Po ovdovění se znovu oženil s jistou Emilií , se kterou měl dceru Magdalénu . Karel Dosta...
Více od autora
Karel Cvrček (5)
Karel C. Grig je literární pseudonym architekta Karla Cvrčka , autora románu Třetí kaple . Identita autora tohoto textu není nakladateli známa. Rukopis byl do nakladatelství doručen elektronicky a veškerá komunikace mezi redakcí a autorem probíhala a probíhá přes anonymní internetové adresy.
Více od autora
Karel Chalupa (4)
Karel Chalupa byl československý politik a poslanec Národního shromáždění republiky Československé za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Profesí byl vedoucí redaktor. Bydlel v Praze. Ve 30. letech 20. století patřil k hlavním postavám publicistiky napojené na živnostenskou stranu. Působil jako zemský místopředseda dorostu československé živnostensko obchodnické strany středostavovské. Po parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. Mandát si udržel do zrušení parlamentu v roce 1939, přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Strany národní jednoty. Zemřel v Praze 9. srpna 1963.
Více od autora
Karel Borský (3)
Kurt Biheller se narodil v r.1921 ve Fryštátu , ale židovská rodina později žila v Moravské Ostravě v Luxově ulici a Kurt vystudoval gymnazium a dva ročníky obchodní akademie. Otec, matka i 13letý bratr byli zavražděni v nacistických vyhlazovacích táborech, Kurt se dostal do SSSR útěkem z lágru Nisko. Od hodnosti prostého vojína prošel celou anabázi 1.čs.armádního sboru v SSSR, válku ukončil jako poručík-velitel dělostřelecké baterie 5.pluku. Je spíše znám pod jménem Karel Borský, přijatým po r.1945, autor nemoárového díla Zítra začne obyčejný den. Zůstal v armádě, ale v době antisemitského štvaní po procesu se Slánským byl vyhozen a dokonce celý rok 1951 vězněn. Rehabilitován byl v r.1957, byl členem dozorčí komise OSN v Koreji. Za svoji bojovou činnost byl vyznamenán 2x Čs.válečným křížem, Čs.medailí za chrabrost, sovětským řádem Rudé hvězdy a medailí Za pobedu nad Germanijej, rumunským Coroana Romaniei, polským Krzyz Walecznych atd. V r.2000 byl povýšen do hodnosti brigádního generála, zemřel v r.2001.
Více od autora