Všichni Autoři a témata

Vladimír Horpeniak (5)

Studoval v letech 1967 až 1972 historii, ukrajinštinu a dějiny umění na FFUK v Praze. Od roku 1976 pracuje jako historik v Muzeu Šumavy v Sušici - Kašperských Horách. Věnuje se regionálním dějinám, historii kultury a umění.

Vladimír Horecký (3)

Slovenský fotograf, žije v ČR, ilustrační fotografie knih kuchařských předpisů a knih o pokojových rostlinách.

Vladimír Horecký (4)

Slovenský fotograf, ilustrační fotografie kuchařských knih.

Vladimír Hanzel (4)

Vladimír Hanzel je český hudební publicista a kritik. Od léta 1989 do roku 2003 byl osobním tajemníkem disidenta a poté prezidenta Václava Havla a ředitelem jeho sekretariátu, pak vrchním ředitelem kabinetu ministryně školství, později ředitelem vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze a internetovým redaktorem v České televizi. Dětství prožil na Slovensku. V r. 1961 se přestěhoval s rodiči do Prahy, kde žije dodnes. Od r. 1969 prošel pestrou řadou zaměstnání: referent na Federálním statistickém úřadě, průvodčí a řidič tramvají, uklízeč na ČVUT, prodavač ve stánku Národního muzea. 1979-86 programátor počítačů, samostatný matematik-analytik. 1986–89 svobodné povolání – hudební publicista. Přispíval do tiskovin oficiálních – Melodie, Gramorevue – i nepovolených či exilových – Svědectví, Obsah a samizdatových Lidových novin ; je rovněž spoluautorem několika knih o hudbě: Rhythm & Blues, Excentrici v přízemí, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Podílel se na vzniku několika gramofonových desek, zvláště debutů, např. na první desce Jiřího Dědečka Zabili trafikantku , nebo rockových skupin Betula Pendula a Mňága a Žďorp . V roce 1990 produkoval živé LP Jima Čerta Světlu vstříc a „volební“ singl Jiřího Dědečka Už jde rudoch od válu. V létě roku 1989 se stal osobním tajemníkem disidenta Václava Havla. Aktivně se zúčastnil jak zakládání Občanského fóra, tak hlavních jednání OF s tehdejšími představiteli komunistické moci. V letech 1990–2003 byl tajemníkem prezidenta republiky a ředitelem jeho sekretariátu, 2003–2006 pracoval jako vrchní ředitel Kabinetu ministryně školství mládež...

Vladimír Hajko (5)

Vladimír Hajko byl slovenský a československý fyzik, vysokoškolský učitel, člen Slovenské akademie věd a Československé akademie věd, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Dětství prožil v Tisovci, kde maturoval a pak studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě . Pak vyučoval na katedře fyziky Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Roku 1953 odešel učit do Košic, nejdřív na tamní Vysokou školu technickou, jejímž byl prorektorem, od roku 1963 se podílel na vzniku Přírodovědecké fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika Košicích, kde vyučoval až do roku 1974, kdy se začal naplno věnovat práci v SAV. Od roku 1966 byl členem-korespondentem Slovenské akademie věd, od roku 1972 akademikem . V roce 1965 se stal i členem-korespondentem Československé akademie věd a v roce 1973 akademikem ČSAV. Od roku 1980 byl ředitelem Ústavu experimentální fyziky SAV. V SAV setrval do odchodu na penzi v roce 1989. Publikoval desítky odborných studií. Zastával i stranické a státní posty. V letech 1958-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ ho pak zvolil XIV. sjezd KSČ a ve funkci potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. K roku 1971 se profesně uvádí jako člen SAV a ČSAV a rektor Univerzity Pavla Jozefa Šafárika. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 , volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[10...

Vladimir Grigor'jevič Truchanovskij (2)

Ruský historik, autor životopisů významných politiků a publikací o britsko-sovětských vztazích.

Vladimír Fiala (4)

Narozen 13. 9. 1922 v Praze, zemřel 10. 8. 1997 v Ládví . Docent dějin umění, literatura z oboru.

Vladimír Čort (3)

Narozen 28. 1. 1943 v Ostravě, zemřel 28. 3. 2014 v Praze. Rozhlasový redaktor a textař, překladatel v anglické sekci zahraničního vysílání Čs. rozhlasu v Praze. Také autor sci-fi povídek vydaných časopisecky. Pod pseudonymem napsal knihu žánru fantasy. Působí i jako výtvarník.

Vladimír Cisár (5)

Vladimír Cisár je český regionální historik a politik, v letech 1996 až 2002 poslanec Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD, v letech 2009 až 2019 člen Rady ČTK. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD . Mandát obhájil ve volbách v roce 1998. Zasedal v letech 1996–1998 v petičním výboru a v období let 1996–2002 ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Angažuje se v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva města Bystřice nad Pernštejnem za ČSSD. Kandidoval i v komunálních volbách roku 1998, ale nebyl zvolen. Opětovně do tamního zastupitelstva pronikl v komunálních volbách roku 2002 a mandát obhájil v komunálních volbách roku 2006 a komunálních volbách roku 2010. Profesně se k roku 2002 uvádí jako historik a archeolog, k roku 2006 a 2010 jako ředitel městského muzea. V roce 2007 neuspěl při kandidatuře do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V roce 2009 ovšem uspěl s kandidaturou do Rady ČTK, pozici zastával do května 2019.

Vladimír Chaloupecký (2)

Práce z fyziky.

Vladimír Černík (6)

Narozen 1.3.1950 v Hradci Králové. PaedDr., botanik, pedagog, učebnice přírodopisu.

Vladimir Čermák (3)

PhDr. Vladimír Čermák, CSc. se narodil 9. května 1946 v Zadní Třebani. Koncem šedesátých let absolvoval v Praze na filosofické fakultě UK studium filosofie a sociologie. Dálkové studium historie už nedokončil, protože se celá katedra po r. 1970 změnila. Po absolvování externí aspirantury ze sociologie výchovy na konci 70. let 20. století působil ve výzkumu vysokého školství, vědeckých talentů a prognózování vědy. Koncem 80. let pracoval jako samostatný vědecký pracovník v SAV v Bratislavě, později na vysokých školách v Praze, Plzni a v Ústí n. L. V posledních dvaceti letech čtyři roky působil i v resortu ministerstva vnitra, ministerstva obrany, jako poradce ministra spravedlnosti a v letech 2003-2004 v ÚDV ZK. Od roku 2009 působí jako konzultant a zabývá se interdisciplinárním výzkumem v oblasti nedávné minulosti.

Vladimír Bureš (4)

Narozen 4.8.1977 v Jaroměři. Ing., Ph.D., práce z informatiky a informačních technologií.

Vladimír Brabec (1)

Vladimír Brabec byl český herec. K divadlu měl sklon již od dětství, zpíval také v dětském sboru. V letech 1946–1948 působil v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové – dnešní Akropolis; v roce 1953 pak absolvoval studium herectví na DAMU u profesorů Miloše Nedbala, Otomara Krejči a Radovana Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. V roce 1973 obdržel ocenění "Zasloužilý člen ND" , v roce 1980 titul zasloužilý umělec a v roce 1998 v Přelouči převzal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu. Díky jeho roli majora Zemana si řada lidí myslí, že byl aktivním komunistou. O jeho politickém přesvědčení za totality se dnes dá pouze diskutovat, faktem však zůstává, že do KSČ nikdy nevstoupil. Narodil se do rodiny Gustava Brabce , vyučeného malíře pokojů z vesnice Šanov u Rakovníka, a jeho manželky Anny, rozené Štysové . Gustav Brabec pocházel z dvanácti dětí, během první světové války pět jeho sourozenců padlo, sám Gustav bojoval na italské frontě. Kromě Vladimíra měli dvě starší děti, syna Jiřího a dceru Vlastu . Dne 19. dubna 1955 se oženil s Naděždou Znamínkovou , mají spolu dvě děti. Starší Pavel vystudoval FAMU a živí se jako režisér. Je rozvedený, se současnou partnerkou má syna Jana . Mladší Helena je herečkou a dabérkou, s prvním manželem má dceru Annu , se současným dceru Lénu , která je malířkou. Od vnučky Anny má Vladimír Brabec pravnuky Sebastiána a Filipa , od vnučky Lény pravnučku Jasmínu . Celkem mají manželé Brabcovi k roku...

Vladimír Beránek (2)

Rodák z brněnského Útěchova,vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.Působil v moravském hospodářském družstevnictví a včelařství.Napsal řadu článků do odborných časopisů s včelařskou tématikou.Na toto téma napsal i pět knih

Vítězslav Pavlousek (4)

Narozen 10.10.1874 v Mladé Boleslavi, zemřel 25.4.1957 v Praze. Ing., propagátor sportu, redaktor Olympijského věstníku a Zimního sportu. Práce o tenisu, překlad z francouzštiny.

Vítězslav Kolek (5)

Narozen 7. 9. 1953 v Olomouci. Prof. MUDr., DrSc. Lékař - pneumolog, onkolog, pedagog, od roku 1999 přednosta Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc. Zabývá se především výzkumem sarkoidozy a jiných instersticiálních plicních procesů. Syn lékaře-pneumologa, manželka je pediatr, dcera gynekoložka . Před zhruba čtyřmi lety spolu se svými kolegy jako první na světě rozšifroval část profilu bílkovin, který určuje směr rozvoje plicního zánětu u onemocnění zvaného sarkoidóza. Několik let je pracoviště významného pneumologa profesora Vítězslava Kolka střediskem evropského výzkumu této nemoci.

Vítězslav Jareš (5)

Vítězslav Jareš se narodil v roce 1969 v Praze. Vystudoval filmovou, rozhlasovou a televizní produkci. Pracoval několik let v Krátkém filmu Praha jako asistent produkce, na seriálu Dobrodružství kriminalistiky, následně dvacet let v reklamě. Debutoval v roce 2004 thrillerem Intrikáni. Za tuto prvotinu získal Výroční cenu nakladatelství Mladá fronta v kategorii původní česká tvorba. Filmová práva na tento thriller odkoupila Česká televize, autor sám napsal scénář, který měl režírovat pan režisér Filip Renč. Kvůli finanční náročnosti ČT od projektu odstoupila. Autor se podílel jako scénárista na seriálu Kriminálka Anděl, "vystřihl" si epizodní miniroličku policejního technika v seriálu 1odd. Po knize Intrikáni následoval špionážní thriller Všichni proti všem, absurdní satira Dědeček, mysteriózní povídky Zloději času, krimithriller 12.12., román o vzestupech a pádech herečky Hlavní role a krimithriller o ruské mafii Vor v zakoně - hlava mafie. V současnosti vyvíjí s panem režisérem Jiřím Chlumským a dramaturgem Jiřím Hapalou scénář pro osmidílný krimi seriál na motivy knihy 12.12., Dále desetidílný mysteriózní seriál na motivy povídek z knihy Zloději času. Jednu z nich natočil režisér Ladislav Plecitý. https://www.youtube.com/watch?v=58Mo6gCvuOA Rozhovor s autorem si můžete poslechnout zde: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3682139

Vítězslav Hubáček (3)

Autor publikací z oboru vinařství.

Vít Hloušek (4)

Narozen 6. 5. 1977 v Brně. Doc., PhDr., Ph.D., politolog, vysokoškolský pedagog.

Vissarion Grigor'jevič Belinskij (4)

Ruský spisovatel, filozof, estetik, literární historik a kritik.

Virginia Price (1)

Americká psycholožka.

Virginia E Johnson (1)

Virginia E. Johnsonová, narozená jako Mary Virginia Eshelmanová byla americká sexuoložka, nejznámější jako mladší polovina výzkumného týmu Masters – Johnsonová.

Vinnie Johnson (2)

Americký bubeník. Narodil se v roce 1937 v Bostonu. Zemřel 2. června 2012.

Vincenc Morstadt (3)

Vincenc Morstadt byl český malíř a kreslíř; především krajinář, vedutista, autor řady grafických listů i alb. Na Hradčanech v Praze 6 je na jeho počest nazvána ulice Morstadtova. Pocházel z původem německé rodiny. Jeho děd přišel z Bádenska, v Kolíně se oženil a po službě ranhojiče a vojenského chirurga tereziánské armády se tam usadil. Vincenc v jedenácti letech přišel do Prahy studovat na novoměstském piaristickém gymnáziu. Pokračoval studiem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jako absolvent v letech 1834-1850 působil u krajského soudu v Lokti, odkud pocházejí jeho nejstarší grafické pohledy kraje z Lokte, Karlových Varů a okolí, např. Svatošských skal na Ohři. V úřednické dráze pokračoval u soudů v Trutnově a v Hradci Králové, dožil v Praze, kde má desku v Tomášské ul. na Malé Straně. Udržoval styky s F. Palackým, V. V. Tomkem a jinými předními vlastenci. V ulicích Prahy skicoval ještě krátce před skonem. Byl specializovaný jako krajinář a vedutista - zachycoval především významné stavby, ulice a veřejná prostranství českých měst, rád je zaplňoval žánrovými figurkami měšťanů, řemeslníků či kupců. Většina prací vznikla během jeho soudní praxe, původně jako kresby tužkou, které zpravidla přenechával k provedení technikou leptu a kolorování grafikům, nebo litografům. Postupně tyto grafické listy byly spojovány do alb. Od roku 1867 se věnoval pouze malířství.

Vincenc Červinka (5)

Vincenc Červinka byl český novinář, publicista, překladatel, divadelní a literární kritik. Během první světové války se zapojil do I. odboje proti Rakousku-Uhersku. Vincenc Červinka se narodil v Kolíně v rodině tamního průmyslníka, dlouholetého člena městské rady a předáka strany Staročechů Josefa Červinky. V roce 1896 odmaturoval na kolínském gymnáziu a začal studovat medicínu na České Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Z medicíny však brzy odešel a začal se věnovat filologii a novinářství, jež studoval v Berlíně a v Petrohradu. Po návratu do Čech se sblížil s Dr. Aloisem Rašínem a jeho skupinou kolem týdeníku Slovo, kde v letech 1901 – 1905 působil jako odpovědný redaktor. Roku 1905 byl vyslán jako zpravodaj Národních listů do Petrohradu, kde strávil zhruba rok. Po návratu založil s Karlem Kramářem časopis Nová česká politika, který byl později přeměněn na deník Den, a stal se jeho redaktorem. Krátce poté začal spolupracovat s časopisem Zlatá Praha vydavatele Jana Otta a stal se členem jeho redakce. Zároveň přispíval do časopisů Osvěta, Česká revue, Lumír a Zvon. Roku 1907 se stal členem redakce Národních listů, roku 1911 jejím tajemníkem, později odpovědným redaktorem a nakonec zástupcem šéfredaktora. Vedl zde rubriku Ze světa slovanského a psal úvodníky. V té době se začal věnovat také literárním překladům, především z ruštiny a dalších slovanských jazyků. Do češtiny jako první přeložil díla Leonida Andrejeva, Arkadije Averčenka, Ivana Bunina, Denise Fonvizina, Vasilije Němiroviče-Dančenka a dalších. Jeho zásluhou byla čeština vůbec prvním jazykem, do nějž byly přeloženy hry vídeňského židovského dramatika Lea Birinského. Jeho Mumraj byl v pražském Národním divadle uveden roku 1912 pouhé tři dny po německých premiérách. Leo Birinski byl i díky Červinkově překladatelskému zaměření na ruštinu mylně považován za spisovatele píšícího rusky. Politicky měl Červinka blízko ke Karlu Kramářovi, stal se stoupencem sl...

Vincenc Brandl (5)

Vincenc Brandl byl historik a moravský zemský archivář. Zabýval se moravskými dějinami, místopisem a národopisem. Připravoval kritická vydání historických pramenů, psal studie o právní historii Českého království a životopisy významných osobností. Aktivně se podílel na probouzení národního povědomí na Moravě a na činnosti českojazyčných spolků v Brně. Zasedal v moravském zemském sněmu. Patřil k vlivným vědcům, byl oceňovaný pro mnohostrannou a hlubokou vzdělanost, objektivitu i vlastenectví. Pocházel z chudých poměrů, jeho rodiče pracovali ve službách augustiniánského kláštera. V mládí měl na něj vliv učitel František Matouš Klácel. Po studiích na Stavovské akademii v Brně a studiu práv na vídeňské univerzitě absolvoval v letech 1856–1857 historicko-filologický seminář. Poté učil nejprve na německém gymnáziu v Brně, v letech 1857–1861 pak na městském reálném gymnáziu ve Starém Brně. V té době uveřejnil své první odborné studie, psané německy. Významně na sebe upozornil roku 1860, kdy vyvracel názor známého historika Bedy Dudíka, podle něhož byl Velehrad bájným, nikoliv skutečným centrem Velkomoravské říše. Podle Brandla se historický Velehrad nacházel blízko moderního, v místě dnešního Starého Města u Uherského Hradiště. Dudík toto stanovisko přijal. Roku 1861, po smrti Josefa Chytila, byl Brandl jmenován moravským zemským archivářem. Tuto funkci vykonával téměř 40 let, do roku 1899. Pod jeho vedením se archiv stal střediskem vědy i národního života. Probíhala zde setkání vědců, literátů, studentů i buditelů. Kriticky se rozebírala literatura a politika, domlouvaly akce na zvyšování národního uvědomění mezi obyvatelstvem. Byl členem mnoha sdružení , v roce 1864 byl zvolen tajemníkem Matice moravské, roku 1869 se stal členem...

Vilma Vrbová-Kotrbová (3)

Vilma Vrbová, provdaná Kotrbová, byla česká malířka, portrétistka vynikající na poli dětského portrétu. Byla manželka řezbáře Františka Kotrby. Studovala na uměleckoprůmyslové škole v Praze a poté na AVU v Praze v ateliéru Vratislava Nechleby . Vytvořila například obrazy Děvčátko v čepci, Rodinná podobizna, v roce 1947 vyhrál její návrh na 100 Kčs bankovku, zbyla po ní též řada kreseb, svůj zájem o dítě zúročila také jako ilustrátorka knih. Od roku 1935 členka Umělecké besedy, v roce 1979 vyznamenána titulem národní umělkyně.

Villi Aleksandrovič Petrickij (2)

Ruský kulturolog, bibliofil a vysokoškolský pedagog, zabývá se teorií a dějinami bibliofilie, autor monografie o Albertu Schweitzerovi.

Viliam Plevza (4)

Datum narození: 22.říjen 1934 PhDr. Viliam Plevza, DrSc. je bývalý stranícky historik, od roku 1980 univerzitný profesor , organizátor historickej vedy v ČSSR, od 1980 akademik SAV a od 1982 ČSAV. Zaoberal sa dejinami revolučného robotníckeho hnutia, komunistickej strany a novšími politickými dejinami Česko-slovenska, od roku 1969 riaditeľ Ústavu dejín KSS . Po novembri 1989 vlastník súkromnej galérie Galéria Excelent v Bratislave. Od 1978 člen Predsedníctva SAV. V rokoch 1976-1986 kandidát ÚV KSS a a od r. 1986 člen UV KSS. V rokoch 1977, 1980, 1985 získal Národnú cenu SSR. V roku 1984 Rad práce a 1985 získal štátnu cenu Klementa Gottwalda.

Vilém Santholzer (5)

Narozen 11.7.1903 ve Zbožnově u Skutče, zemřel 22.10.1972 v Hradci Králové. Fyzik Radiologického ústavu v Praze, profesor, lékařské fyziky, vedoucí katedry lékařské fakulty Karlovy univerzity v Hradci Králové. Z díla Moderní otázky radioaktivity, Atomy hoří a staví, Mírové využití atomové energie, Věda odhaluje tajemství hmoty, Lékařská fyzika aj. Obor působení: Pedagogové Textoví upravovatelé. Textoví redaktoři. Kronikáři. Písmáci. Odborní publicisté. Korektoři Literatura. Všeobecné otázky. Dějiny literatury Fyzici Fyzika. Mechanika Vysoké školy Místo působení: Praha Hradec Králové

Vilém Hubka (4)

Narozen 1967. Majitel stavební firmy, volejbalista, zabývá se alternativním přístupem ke zdraví a nemoci.

Viktor Kripner (5)

Narozen 13.5.1906 v Praze, zemřel 22.4.1956 v Teplicích nad Bečvou. PhDr., středoškolský profesor, básník.

Viktor Horejs (4)

Autor publikací o ochraně proti korozi a lakýrnictví.

Viktor Frankl (6)

Viktor Dvorský (5)

Viktora Dvorského lze právem označit za zakladatele české antropogeografie. Absolvent gymnázia v Žitné ulici se sice nejdříve zapsal na právnickou fakultu pražské Karlovy univerzity , později ho ale zlákalo studium geografie. Školní vědomosti doplňoval poznáváním reálií při svých četných cestách především na Balkán a coby milovník hor také do alpských zemí. Takto získal i podklady pro disertační práci Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory, s níž r. 1907 ukončil studia na filozofické fakultě. Pokračoval ročním studiem na univerzitě v Berlíně a poté nastoupil jako asistent do Geografického ústavu UK. Na právech nabyté znalosti národohospodářské problematiky však uplatnil i v novém oboru. Jako první se totiž začal systematicky věnovat sociální, sídelní a hospodářské geografii. Již v roce 1910 publikoval v Machátově Ilustrovaném zeměpise syntetickou studii Všeobecný životopis člověka. Ve stejném roce se habilitoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru geografie se zvláštním zřetelem k zeměpisu člověka. Druhou a třetí dekádu 20. století můžeme považovat za vrchol Dvorského odborné kariéry. Nejen že se v této době úspěšně habilitoval jako docent hospodářského a obchodního zeměpisu na Vysoké škole technické v Praze , účastnil se mezinárodního kongresu geografů v Římě a podnikl několik dalších cest na Balkán, ale po vypuknutí války a několika neúspěšných pokusech o emigraci z Rakousko-Uherska se vrátil do Prahy, kde se stal členem sdružení Národ a navázal kontakt s domácím odbojem. Začal sám vytvářet svou představu o ideální podobě samostatného československého státu. Poprvé ji zveřejnil r. 1917 ve formě mapy Československa, kde jako základ pro určení hranic použil přirozené kotliny. Jeho návrh byl v mnoha směrech smělejší než pozdější reálná hranice; především co se týče Maďarska, kde navrhoval posunutí jihovýchodní hranice až k pohoří Mátra. Stranou však nechával Podkarpatskou Rus, na kterou tehdy čeští politikové ostatn...

Viktor Borisovič Šklovskij (5)

Viktor Borisovič Šklovskij byl sovětský spisovatel, filmový scenárista a literární a filmový teoretik, představitel ruského formalismu. Narodil se v Petrohradě. Jeho otec byl Žid, jeho matka měla z části německý, z části ruský původ. Roku 1916 patřil k zakladatelům petrohradské Společnosti pro studium básnického jazyka známé pod zkratkou OPOJAZ. Spolu s Moskevským lingvistickým kroužkem se OPOJAZ stal jedním ze dvou základních pilířů ruského formalismu. Šklovskij se podílel na Únorové revoluci roku 1917. Ruská Prozatímní vláda ho vyslala jako pomocníka komisaře na jihozápadní frontu, kde byl raněn a dostal vyznamenání za statečnost. Poté byl pomocníkem komisaře ruského expedičního sboru v Persii. Do Petrohradu se vrátil na počátku roku 1918, již po Říjnové revoluci. Bolševický převrat nepřijal a zúčastnil se i protibolševického spiknutí organizovaného členy Socialistické revoluční strany. Spiknutí však bylo odhaleno tajnou policií Čeka. Šklovskému se podařilo uniknout zatčení, skrýval se, cestoval v utajení po Rusku a Ukrajině. Nakonec však byl omilostněn, v čemž sehrálo klíčovou úlohu jeho přátelství s Maximem Gorkým. Šklovskij pak uzavřel jakýsi kompromis s novým režimem a vstoupil načas i do Rudé armády. Roku 1922 však bylo obnoveno vyšetřování jeho minulé politické činnosti, načež se začal znovu skrývat a v roce 1923 uprchl přes Finsko do Německa. V Berlíně pak vydal knihu Сентиментальное путешествие , kde popisuje své zkušenosti z let 1917-1922. Toto dílo dnes patří k jeho nejoceňovanějším. Název knihy odkazoval na dílo Laurence Sternea, jehož Šklovskij velmi obdivoval a jehož styl v mnohém napodobil. Ve stejném roce vydal i další knihu Zoo, или Письма не о любви (Zoo: dopisy nikoli o l...

Vikentij Vikent'jevič Veresajev (3)

Ruský sovětský spisovatel, překladatel a literární kritik.

Vikas Swarup (5)

Indický spisovatel a diplomat, který sloužil v Turecku, USA, Etiopii a Velké Británii.

Vidiek (2)

Vidiek je slovenská rocková skupina, která vznikla v roce 1986. Její hudba kombinuje prvky rocku, punku a folku a vytváří osobitý zvuk, který našel odezvu u posluchačů na Slovensku i mimo něj. Vidiek V textech se často objevují humorné a satirické pohledy na každodenní život a společenské problémy, což přispělo k jejich popularitě. V průběhu let vydali několik alb a udržují si stálou pozici na slovenské hudební scéně. Jejich energická živá vystoupení a chytlavé melodie jim zajistily věrnou fanouškovskou základnu.

Victoria Saxon (6)

Americká autorka knih pro děti.

Victor Lucien Tapié (2)

Victor-Lucien Tapié byl francouzský historik, který se zabýval střední Evropou a historickými událostmi v Čechách Jeho otec pocházel z jihu Francie z oblasti Armagnac a působil jako profesor na střední škole v Nantes. Matka byla vnučka zaslouženého botanika v Nantes. Roku 1920 dosáhl na Sorbonně potřebnou kvalifikaci k vyučování na střední škole. V době, kdy francouzská vláda a pařížská univerzita zakládaly francouzský ústav v Praze, byl mezi jinými i Tapié vyslán do Čech vyučovat francouzštinu. Jeho pobyt v Čechách na něj zapůsobil a mimo své školské činnosti se začal věnovat české historii. Blíže se seznámil s dílem E. Denise, s nímž se v Čechách i potkal. Často se setkával s českými historiky V. Novotným a J. Pekařem a byl naplno rozhodnut věnovat svoji sílu hlubšímu poznání dějinných vztahů Čech a Francie. S tímto plánem se roku 1921 vrátil na Sorbonnu. Roku 1922 obhájil vysokoškolský titul prací na téma Jindřich IV. a České země. Roku 1926 vydal v Českém časopise historickém dopisy Karla ze Žerotína Ludvíkovi XIII. Roku 1934 získal podporu Rockefellerovy nadace a začíná se naplno věnovat badatelské činnosti.

Victor J Drapela (4)

Victor J. Drapela pochází z Čech. Po gymnáziálních studiích v Praze a pracovním nasazení v Německu studoval filozofii a teologii na Karlově univerzitě a ve švýcarském Fribourgu. Do emigrace odešel v roce 1949 a usadil se v USA. Několik let působil jako duchovní v Severní Dakotě, kde také začal studovat psychologii a poradenství. Jako profesor psychologie na Univerzitě jižní Floridy v Tampě se po mnoho let věnoval výuce poradenských psychologů. Od roku 1992 je na odpočinku a žije se svou manželkou – aktivní výchovnou poradkyní – v Tampě. Zemřel tamtéž ve věku 91 let.

Vicki Edgson (3)

Britská nutriční terapeutka.

Vex King (5)

Americký kouč a podnikatel.

Veverková (6)

Veselá Tereza (1)

Veronika Matysová (4)

Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze . Léta se věnovala překladatelské činnosti. Po deset let působila v různých médiích a jako zpravodajka spolupracovala s redakcí Českého rozhlasu Radiožurnál a s Českou redakcí BBC. Od roku 2005 se věnuje diplomacii.

Veronika Kašáková (4)

Narozena 6. 11. 1989 v Praze. Modelka, autorka autobiografie.

Veronika Hug (4)

Německá redaktorka, autorka návodů na ruční práce, zejména pletení.

Veronika González (2)

Veronika Bednářová (4)

Narozena 1972. Reportérka časopisu Reflex.

Veronica Stallwood (5)

Veronica Stallwood se narodila v Londýně, po vystudování školy pro sekretářky vystřídala v Anglii řadu zaměstnání, od překladatelky a knihovnice přes práci v PR agentuře. Hlavní postavou série detektivních příběhů z „oxfordské série“ je Kate Ivoryová, spisovatelka a občasný amatérský detektiv.

Verner von Heidenstam (5)

Carl Gustaf Verner von Heidenstam byl švédský prozaik a básník, člen Švédské akademie, ústřední postava švédského novoromantismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1916. Heidenstam se narodil jako syn důstojníka a potomek staré šlechtické rodiny . Studoval na malířské akademii ve Stockholmu, ale kvůli tuberkulóze musel studium ukončit. Podnikl pak dvě dlouhé zdravotní a vzdělávací cesty do jižní Evropy a na Blízký východ, v Římě a v Paříži studoval malířství, dlouho žil v cizině, zejména ve Švýcarsku, kde se seznámil s Augustem Strindbergem . V literárním vývoji Švédska byl vůdčí osobností nastupující nové generace básníků z konce 19. století, která se snažila o renesanci romantických prvků proti převládajícímu naturalismu. Jeho básnická sbírka Vallfart och vandringsår z roku 1888 znamenala nástup novoromantismu ve švédské literatuře. Radostné ladění svých veršů, fantazii a idealizaci použil Heidenstam jako zbraň proti dobové naturalistické tvorbě. Ve svých prózách pak uplatňoval nacionální patos, patriotismus, oslavu bojovného ducha lidu a idealizaci historie, přesvědčivě zachytil charakteristiky švédského národního života, vyjádřil lásku k rodné zemi a nadšený obdiv pro její přírodu. Roku 1912 se Heidenstam stal členem Švédské akademie a v roce 1916 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako uznání jeho významu jako vedoucí osobnosti nové éry ve švédské literatuře“ .

Věra Zahradníčková (4)

Narozena 1973. Editorka slovníků a jazykových příruček.

Věra Wajsarová (3)

Věra Tichá (3)

Podplukovnice Věra Tichá - zdravotnice Rudé armády a 1. čs. armádního sboru v SSSR, spisovatelka. Věra Tichá strávila v Čechách prvních devět let života, poté odjela s rodiči do Ruska. Bydleli v Moskvě, později se přestěhovali do západosibiřského Prokopěvska, kde pracovali čeští horníci. V roce 1937 se krátce vrátili do Moskvy a pak změnili působiště do města Noginsk. Otec s matkou tam pracovali jako učitelé němčiny. Po otcově zatčení orgány NKVD chtěl zbytek rodiny odjet do Čech, ale než se podařilo návrat vyřídit, došlo k okupaci Československa. Po napadení Sovětského svazu vstoupila autorka jako zdravotní sestra do Rudé armády. V srpnu 1943 přešla za svým bratrem do československé vojenské jednotky. Zde prodělali zbytek války, zranění a v květnu 1945 se dostali až do Prahy. Věra Tichá se během války provdala, ale její muž zahynul čtyři týdny po válce při autonehodě. Sotva rok nato zahynul při autonehodě její bratr Mirek. V té době onemocněla její matka a tak se jí nepodařilo dostudovat filozofickou fakultu. Na radu přátel se vrátila za nimi do armády. Koncem čtyřicátých let se seznámila se svým pozdějším manželem Pavlem Tichým, právníkem, západním vojákem a účastníkem invaze. Ten byl ale na podzim 1951 zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvanáct let za tzv. „nápomoc k velezradě“. Vrátil se v roce 1956 po XX. sjezdu KSSR. Jeho ženu mezitím přeložili z generálního štábu do Vojenského historického ústavu, kde pracovala až do odchodu do důchodu. Ve svých 54 letech znovu ovdověla a později začala psát. Literární dílo: Balada o českém vojákovi. Praha 1986. Cesty k domovu-1939-1945. Brno 2003. Čtvrteční vyprávění. Praha 1984. Po boku mužů. Praha 1966. Ženy v našich jednotkách v SSSR za druhé světové války. Historie a Vojenství 4, 1964.

Vera Schauber (3)

V Německu žijící autorka křesťanské literatury, zejména knih o světcích.

Věra Lejsková (5)

Narozena 1.10.1930 v Žeravicích u Kyjova. Pianistka, pedagožka na konzervatoři, hudební komentáře, recenze a fejetony, televizní scénáře, monografie o hudebnících.

Věra Dvořáková-Janů (6)

Narozena 1938. Ing.,CSc., socioložka. Práce z oboru.