12901–12960 z 153113 Autoři
Mungo Jerry (5)
Mungo Jerry je britská rocková skupina, která zažila největší úspěch na počátku 70. let. Skupina, jejíž název byl inspirován básní z knihy T. S. Eliota "Old Possum's Book of Practical Cats", vznikla v roce 1970. Nejvíce je proslavil jejich hit "In the Summertime", který se stal jedním z nejprodávanějších singlů všech dob, s více než 30 miliony prodaných kopií po celém světě. Chytlavá melodie a pohodová atmosféra písně vystihovala podstatu léta a pomohla definovat zvuk této doby.
Více od autora
Moyra Tarling (7)
Moyra Talingová se narodila a vyrůstala v Aberdeenshiru ve Skotsku, Zde se také poprvé setkala s romantickými příběhy, které jí učarovaly na celý život. V roce 1968 se přestěhovala do Vancouveru v Kanadě, kde se seznámila s manželem. Mají spolu dva dorůstající syny a všichni milují cestování. Mezi dalšími Moyřiny hobby patří sbírání starožitnosti a samozřejmě čtení knih - jak jinak než romantických!
Více od autora
Mnislav Zelený (6)
Mnislav Zelený je český etnolog, spisovatel a publicista. Hlavním předmětem jeho zájmu jsou indiánské kmeny Latinské Ameriky, především Amazonie. Kromě kulturní antropologie ho zajímá též archeologie, historie a současné poměry v zemích Jižní Ameriky, kam podnikl řadu poznávacích i badatelských cest, při nichž pořídil i mnoho fotografií. Při svém pobytu mezi indiány v roce 1989 byl adoptován do kmene Jawalapiti a získal indiánské jméno Atapana , které používá jako součást jména i ve své publikační činnosti. V letech 1996–2001 byl velvyslancem České republiky v Kolumbii a Ekvádoru. Po studiu ekonomie na Vysoké škole zemědělské v Praze se v roce 1967 přihlásil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity ke studiu etnografie, které dokončil v roce 1974. Již v tomto období strávil v zemích Latinské Ameriky delší dobu, a to nejen na soukromých cestách, expedicích a terénním výzkumem, ale také studiem etnografie na Universidad Nacional Mayor de San Marcos a Pontificia Universidad Católica v Limě . V následujících letech byl publicistou na volné noze, po zákazu publikovat vystřídal různá zaměstnání, vypravil se znovu do Brazílie. Po roce 1989 krátce zkoušel i podnikat, v letech 1993–1996 pracoval u španělské společnosti Grupo Antolín. Mimoto byl externím spolupracovníkem Centra iberoamerických studií Karlovy Univerzity, kde přednášel bez nároku na honorář. Byl spoluzakladatelem a prvním prezidentem Latinskoamerické společnosti. V letech 1996–2001 působil jako velvyslanec ČR v Kolumbii a Ekvádoru. V roce 2003 založil nadaci Velká Amazonie na ochranu tamějších indiánů a deštných pralesů. Píše knihy, články, blog, poskytuje rozhovory a přednáší. Vyjadřuje se i k problémům euroatlantické civilizace a ekologie. Do Jižní Ameriky se často alespoň na krátko vrací. Mnislav Zelený je též autorem hesel "Yawalapiti" a "Huarayo" v Encyclopaedia of World Cultures ....
Více od autora
Mitsuo Fuchida (1)
Mitsuo Fuchida byl japonským kapitánem v japonském císařském námořním letectvu a leteckým bombardérem v japonském námořnictvu před druhou světovou válkou a během ní. Snad je nejlépe známý tím, že vedl první vlnu leteckých útoků na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941.
Více od autora
Miroslava Salajková (4)
Narozena 27. 7. 1964. Asistentka managementu v divizi kvality v gumárenském podniku Barum-Continental. Manažerka marketingu v odvětví realit, realitní makléřka, koordinátorka logistiky, autorka knihy pro děti.
Více od autora
Miroslava Reitmayerová (5)
Pedagožka, autorka matematických učebnic pro základní školu.
Více od autora
Miroslav Tejchman (6)
Miroslav Tejchman je český historik, specialista na dějiny Balkánu. Od absolutoria na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze působil takřka celý svůj profesní život v Československé akademii věd, resp. Akademii věd České republiky, nejprve v rámci Ústavu dějin evropských socialistických zemí, naposledy v Historickém ústavu. Je považován za průkopníka českého bádání o rumunských dějinách, zejména pak pro období druhé světové války, a zabývá se též dějinami Jugoslávie i Balkánu jako celku. Po řadu let vedl redakci časopisu Slovanský přehled, v první polovině 90. let externě přednášel na FF UK, později tři roky na Institutu základů vzdělanosti a od roku 2004 na Fakultě sociálních věd UK. Je předsedou Českého komitétu balkanistů, místopředsedou Společné komise historiků České republiky a Rumunska a členem dalších odborných kolegií. Kromě vlastních publikací se podílel na řadě syntetických děl k dějinám balkánských zemí a problematice Východního bloku a je autorem překladů několika zahraničních prací. Má bratra Jaroslava, který vyučoval fyziku na Gymnáziu Budějovická.
Více od autora
Miroslav Štěpán (4)
Miroslav Štěpán byl český a československý politik Komunistické strany Československa, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze a poslanec České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Během sametové revoluce byl jedním ze symbolů normalizačního režimu. Po roce 1989 byl generálním tajemníkem ultralevicové Strany československých komunistů. Původním povoláním byl zemědělský inženýr. Za normalizace v letech 1974 až 1977 působil jako tajemník Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze. Od roku 1977 do roku 1986 vykonával funkci předsedy prorežimní organizace s názvem Mezinárodní svaz studentstva. Od roku 1986 pracoval jako tajemník a od dubna 1988 coby vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze. Působil též jako náčelník pražských Lidových milicí. Dne 9. dubna 1988 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V období duben–říjen 1988 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ a od října 1988 do listopadu 1989 členem předsednictva ÚV KSČ. Ve volbách roku 1976 byl zvolen do České národní rady. Zasedal pak v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1981 usedl za KSČ do Sněmovny lidu . Mandát získal i ve volbách roku 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. Ve funkci vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze se profiloval jako dynamický, reformně orientovaný politik ovlivněný sovětskou perestrojkou, zároveň byl zastáncem ostrého kurzu proti politické opozici. Jsou mu připisována rozhodnutí, která vedla k brutálnímu potlačování občanských demonstrací v roce 1988 až 1989, včetně posledního ze dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Pro českou veřejnost se stal symbolem násilnického způsobu vlády KSČ před listopadem 1989....
Více od autora
Miroslav Rampa (5)
Narozen 10. 4. 1929 v Mostě, zemřel 17. 3. 2006. Publicista, prozaik.
Více od autora
Miroslav Poruba (7)
Narozen 16. 11. 1933 ve v Vlachově Březí, zemřel 12. 1. 2014. Ing., lesní inženýr, redaktor Státního zemědělského nakladatelství v Praze, později dlouholetý redaktor časopisu Lesnická práce.
Více od autora
Miroslav Kubíček (7)
Miroslav Kubíček byl český dirigent a hudební skladatel. Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích studoval na Pražské konzervatoři hudební pedagogiku. Absolvoval v roce 1943. Krátce učil na hudební škole v Klatovech. V roce 1944 byl totálně nasazen na dělnické práce do Německa. Po skončení války učil na hudební škole v Mariánských Lázních a věnoval se hudebně osvětové a dirigentské práci. Zkomponoval na 40 větších skladeb. Z jeho díla vynikají zejména písně: Kromě to zkomponoval Jeho pozůstalost je uložena v Jihočeském hudebním archivu v Českých Budějovicích.
Více od autora
Miroslav Kalina (7)
Narozen 1931. PhDr.,Ing., vysokoškolský pedagog, anglista, autor slovníků a učebnic angličtiny z oblasti ekonomické, obchodní, finanční a právní.
Více od autora
Miroslav Kala (6)
Narozen 30. 4. 1958. Doc., MUDr., CSc., lékař, práce z oboru neurologie a neurochirurgie, též spisovatel, beletrista.
Více od autora
Miroslav Jandovský (4)
Narozen 1928 v Třeboni, autor próz, člen Obce spisovatelů. V 80. letech prozaické práce Amulety , autobiografickou trilogii Vánoční hon a Kronika touženého jara, thriller Prezidentovo poslední odpoledne. Dokončil řadu dalších rukopisů. Vychází přitom z přesvědčení, že napsat literární text je sice pracné, ale dostat ho dnes ke čtenáři je mnohem těžší. Schopnosti spisovatele se nemusejí krýt se schopnostmi manažera. Současná technika naštěstí umožnuje "ukrýt" text na stránky internetu a zabránit tak "hlodavé kritice myší", a tak je nabízí ke stažení na svém webu.
Více od autora
Miroslav Hubert (3)
Ing. Miroslav Hubert, narozen 17. prosince 1925, bytem v Praze. Po absolvování Vyšší průmyslové školy strojnické v Kutné Hoře v letech 1941 až 1945 Strojní fakulty a ČVUT v Praze pracoval od roku 1950 trvale v oboru stavby lodí. Byl konstruktérem a projektantem v Českých loděnicích v Praze–Libni, pak odborným učitelem stavby lodí na Průmyslové škole strojnické v Praze 5 a poté až do důchodu v roce 1988 lodním inspektorem v Čs. lodním registru v Praze. Vedle velkých plavidel se věnoval vodnímu motorizmu a vypracoval plány na amatérskou stavbu více typů sportovních motorových člunů. Od počátku 80. let se zabývá historií plavby a stavby lodí v Čechách. V každém z těchto oborů vyvíjel také publikační činnost a je autorem, resp. spoluautorem třinácti knih a velkého počtu odborných článků. Mezi nejvýznamnější patří dvoudílné Dějiny plavby v Čechách z let 1996 a 1997. V současné době je místopředsedou Spolku přátel plavby v Děčíně a redaktorem sborníků Labsko-vltavská plavba, které tento spolek každoročně vydává.
Více od autora
Miroslav Hladký (5)
Narozen 20. 3. 1919 v Praze, zemřel 1995. Doc., PhDr., CSc., novinář, publicista, televizní pracovník a vysokoškolský pedagog v oblasti žurnalistiky.
Více od autora
Miroslav Hák (3)
Miroslav Hák byl významným meziválečným českým fotografem. Byl členem sdružení umělců Skupiny 42. Byl jednou z nejvýraznějších postav v dějinách české moderní fotografie a zařadil se mezi plodné a nikdy plně uznané a poznané osobnosti v oblasti umění. Studoval u svého otce, fotografa Františka Háka. Mezi lety 1925 a 1931 pracoval jako fotograf v Praze a v Bratislavě. Od svých 20 let aktivně obesílal různé soutěže a umělecké salóny. Jako neznámý autor byl oceněn na Mezinárodní výstavě fotografií v Praze v roce 1936; jeho snímky vzbudily pozornost a okamžitě ho přiřadily k významným osobnostem české avantgardy. Vystavoval společně s takovými autory jako byli John Heartfield, Man Ray, László Moholy-Nagy, Brett Weston či Alexandr Rodčenko. Od roku 1937 pracoval jako fotograf pro divadlo E. F. Buriana . Od roku 1940 pracoval ve filmovém průmyslu. V letech 1942–1944 působil v obrazové redakci Věstníku fotografů. Spoluzaložil Skupinu 42, která spojovala české avantgardní fotografy. O rok později vyšly jeho snímky v portfoliu Moderní česká fotografie. Koncem války převzal po otci fotografickou živnost v Nové Pace. Od roku 1954 působil jako fotograf v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. K dominantním motivům jeho fotografií patřilo divadlo, akty a lyrické snímky.
Více od autora
Miroslav Grebeníček (3)
Miroslav Grebeníček je český komunistický politik, od roku 1990 poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění a Poslanecké sněmovny, v letech 1993-2005 předseda Komunistické strany Čech a Moravy. Jeho otcem byl Alois Grebeníček, činný v protifašistickém odboji a vyznamenaný E. Benešem, který byl v letech 1945 až 1951 vyšetřovatelem Státní bezpečnosti na Krajském velitelství StB v Uherském Hradišti, kde podle některých krutě týral a mučil vyšetřované, mimo jiné i elektřinou a bitím kovovým kabelem přes nohy a ruce . Podle jiných zas patřil k nejlidštějším vyšetřovatelům. Miroslav Grebeníček vystudoval Pedagogickou a Filosofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, v roce 1968 byl mezi studenty protestujícími proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy. V době mládí byl výkonnostním cyklistou. Po studiích působil jako učitel, od roku 1975 vyučoval na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně . Do KSČ vstoupil roku 1975 jako osmadvacetiletý. Ve vrcholové politice se pohybuje od roku 1990. V lednu 1990 zasedl za KSČ v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu . Ve volbách roku 1990 přešel do české části Sněmovny národů, nyní již za federalizovanou KSČM. Mandát obhájil ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a poslanecký mandát od té doby obhájil ve všech následujících volbách . Vrcholem jeho politické kariéry bylo působení na postu předsedy Komunistické strany Čech a Moravy v letech 1993-2005. Jeho nástup do čela strany se odehrál na 3. sjezdu KSČM v Prostějově v červnu 1993. KSČM byla tehdy...
Více od autora
Miro Gregor (6)
Slovenský fotograf, grafický a obrazový nakladatelský redaktor, věnoval se i knižní grafice a místopisné publicistice.
Více od autora
Mirko Novák (5)
Po maturitě na gymnáziu v Praze zapisoval v l. 1919–23 na FF UK filozofii, estetiku a teorii hudby. Po doktorátu z filozofie studoval ještě v Paříži , Bordeaux a ve Vídni . V l. 1924–36 pracoval v Ústředí pro mezinárodní spolupráci duševní a v pražské Univerzitní knihovně. Po habilitaci z estetiky na FF UK přednášel v l. 1932–39 filozofii a estetiku na FF KU v Bratislavě, kde se také v r. 1936 habilitoval z filozofie. V r. 1939 a pak v l. 1945–53 byl profesorem na FF MU, kde založil estetický seminář. V l. 1953–70 vedl katedru estetiky na FF UK.
Více od autora
Miloslav Vlk (7)
Miloslav kardinál Vlk byl český katolický klerik a teolog, který mezi lety 1991 a 2010 působil jako 35. arcibiskup pražský a primas český, v letech 1990 až 1991 byl krátce 10. biskupem českobudějovickým. Jeho biskupské heslo znělo „Aby všichni jedno byli“. Kardinálem byl kreován dne 26. listopadu 1994. Od roku 1991 do roku 2010 byl z titulu pražského arcibiskupa primasem českým, což je čestný titul vyjadřující přednostní postavení mezi biskupy římskokatolické církve v Čechách. Krom toho byl i předsedou nejprve Československé a později České biskupské konference , tuto funkci v roce 2000 převzal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V letech 1993 až 2001 byl Miloslav Vlk prezidentem Rady evropských biskupských konferencí. Od roku 1994 byl moderátorem setkání Hnutí Fokoláre. V dobách pronásledování katolické církve v Československu komunistickým režimem působil částečně v oficiální, státem kontrolované části církve a částečně v neoficiální „skryté církvi“. Jako biskup, kterým se stal po pádu komunistického režimu, pracoval na obnově zdevastovaných církevních struktur a vedl boj za navrácení církevního majetku, o který totalitní režim církev připravil. Ve funkci arcibiskupa řešil například kauzu krize Katolické teologické fakulty UK, v době jeho působení jednal Vatikán s českou církví také o řešení tajně vysvěcených kněží a biskupů, z nichž někteří byli či jsou ženatí. Miloslav Vlk se narodil jako nemanželské dítě. V prvních letech života jej vychovávali kromě matky také prarodiče. Jeho matka se vdala, když mu bylo šest let. I poté mu však zůstalo její příjmení za svobodna, což u něj spolu s matčiným citovým chladem vzbuzovalo pocit, že v rodině není zcela přijat. Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu v roce 1952 pracoval krátce jako pomocný dělník ve slévárně, následně nastoupil na základní vojenskou službu. V letech 1955–1960 studoval na Filosofické fakultě Univerz...
Více od autora
Miloslav Trapl (6)
Po studiích filozofie, historie a geografie na FF UK v Praze působil v l. 1924–36 na různých gymnáziích na Moravě i na Slovensku. Již v této době uveřejňoval v populárně vědeckých časopisech filozofické a historické články a úvahy. V r. 1934 získal doktorát filozofie na MU v Brně za práci Individualismus a kolektivismus v Masarykově sociologii a etice, kterou z větší části publikoval. Teprve po svém příchodu na III. reálné gymnázium v Brně v r. 1936 se však mohl výrazněji vědecky uplatnit. Věnoval se především sociologii, spolupracoval s I. A. Bláhou a získal renomé především svými studiemi o díle T. G. Masaryka a E. Rádla. Po osvobození začal přednášet sociologii a společenské vědy na FF MU v Brně, kde se také habilitoval. V r. 1946 ho J. L. Fischer získal na obnovenou olomouckou univerzitu. Založil v Olomouci sociologický seminář a brzy nato i Sociologický ústav. Jeho blízkou spolupracovnicí byla příbuzná I. A. Bláhy Juliana Obrdlíková. V té době T. vydal i své dvě hlavní publikace o T. G. Masarykovi Vědecké základy Masarykovy politiky a Masarykův program . Po zrušení sociologie jako „buržoazní pavědy“ a tabuizování Masarykovy osobnosti přešel postupně na historii a věnoval se především českému národnímu obrození na Moravě. Jeho filozofickou a sociologickou erudicí jsou nejvíce ovlivněny monografie: o novináři Janu Ohéralovi a o F. M. Klácelovi. V době politického uvolnění v l. 1968–69 se vrátil několika články k T. G. Masarykovi i E. Rádlovi. Poslední jeho příspěvek o Fischerových názorech na Masaryka vyšel posmrtně až v 90. letech. V období normalizace se opět zabýval otázkami moravského národního obrození. Bibliografie: Morava v životě a díle T. G. Masaryka, Zvláštní otisk Časopisu Matice moravské 1938; Vědecké základy Masarykovy politiky, 1947; Masarykův program. Demokracie – socialismus – česká otázka, 1948; Novinář Jan Ohéral, 1969. Sborníky: Individualismus a kolektivismu...
Více od autora
Miloslav Topinka (6)
Miloslav Topinka je český básník a esejista. Patří k mladší vlně básníků tvořících od 60. let 20. století. Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1968 se zúčastnil studentské Expedice Lambaréné. Byl redaktorem měsíčníku Sešity . Poté pracoval jako psycholog, úředník či překladatel . Věnuje se i práci překladatelské a editorské Žije v Praze. Jeho hlavními tématy jsou – jeho slovy – „trhlina“, a „mlčení“. To jest, jak se z osobního úkrytu prodrat do duchampovské čtvrté dimenze, a jak se otvor do tohoto jiného světa stává místem pro celanovský nátlak světla ; dále pak otázka proč etapy odmlčení či zmlknutí patří k psaní , v níž souhlasí s Rimbaudem, že „Hlavním dílem básníka je jeho existence“. Ve své knize Trhlina používá experimentální techniky jako jsou průhledné papíry, otvory ve stránkách a podobně, aby umožnil čtenáři jiný pohled na text. V knize se objevují nejen jeho erbovní autoři jako Gérard de Nerval a Rimbaud, ale i Hermann Buhl, a místa jako Hirošima.
Více od autora
Miloslav Stibor (6)
Miloslav Stibor byl významný český fotograf a vysokoškolský pedagog. Jeho hlavní tvorba probíhala v 60. a 70. letech 20. století, kdy vytvářel zejména řady na svou dobu převratných fotografických aktů a prostých krajinářských záběrů. Byl držitelem prestižního ocenění MFIAP, které uděluje Mezinárodní federace umělecké fotografie. Stibor patřil mezi nejvýznamnější české fotografy lidského těla. Nepřehlédnutelná byla i jeho činnost pedagogická, v rámci které ovlivnil několik generací českých umělců. Jeho učebnice fotografie pro lidové školy umění patřila před rokem 1989 mezi základní zdroje informací pro začínající autory. Vyrůstal v rodině vysokého důstojníka československé armády, bývalého člena Československých legií v Rusku. Za první republiky dlouhodobě žil na Slovensku, zejména v Martině a Štúrovu. V roce 1951 absolvoval katedru výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci . Mezi roky 1952–1960 vyučoval deskriptivní geometrii na gymnáziu v Olomouci. V roce 1960 prosadil založení Lidové školy umění v Olomouci, kterou vedl až do roku 1987. V období 1979–1990 působil na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů. V letech 1990–2007 přednášel na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě předměty Fotografie plastiky a architektury, Akt a Základní principy osvětlování. Zvětšovat jej naučil otec ve 30. letech 20. století. Soustavně fotografoval od svých vysokoškolských studií – nejprve reportáže, později zátiší a portréty, na konci 50. let přesunul svůj zájem k lidskému tělu. V letech 1968–1969 realizoval cyklus 15 fotografií pro Henryho Millera, které se svou erotičností výrazně odlišovaly od tehdejší hlavní linie českého fotografického aktu. Od 70. let se věnoval lyrickým aktům volně inspirovaným antickou mytologií. Od 80. let se v jeho fotografiích sporadicky objevují i mužské akty. Stibor začínal s aparátem značky Voigtländer na formát negativu 6x9...
Více od autora
Miloslav Hájek (5)
Narozen 2. 12. 1923 v Brně, zemřel 7. 10. 1995 ve Zlíně, ThDr.h.c., evangelický duchovní, synodní senior Českobratrské církve evangelické ; sloužil v Brně , ve Veselí , v Gottwaldově , v 90. letech 20. století učil katechezi a církevní hudbu na Konzervatoři Evangelické akademie v Kroměříži; podílel se na ekumenickém překladu Bible; synovec faráře a synodního seniora ČCE Viktora Hájka , otec evangelického faráře, písničkáře, publicisty a vysokoškolského učitele Štěpána Hájka .
Více od autora
Miloslav Ferles (6)
Profesor Ing., DrSc. se narodil v Čelákovicích, začínal v roce 1941 ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu ve Vysočanech, v roce 1950 získal titul doktora technických věd a v roce 1969 titul DrSc. Zabýval se organickou chemií.
Více od autora
Miloš Tajovský (5)
Narozen 29. 6. 1956 v Jihlavě. Archivář, autor průvodních textů k fotografickým publikacím.
Více od autora
Miloš Šafránek (5)
Narozen 23.1.1894 v Lechovicích u Znojma, zemřel 28.4.1982 v Praze. Státní úředník, hudební spisovatel, monografie hudebních skladatelů, pořadatel korespondence, libret a esejů B. Martinů.
Více od autora
Miloš Krejčí (4)
Miloš Krejčí . Zahraniční redaktor Rudého práva, autor cestopisů a reportáží. Pod pseudonymem Kamil Šimon psal dobrodružné příběhy z exotického prostředí určené především mládeži, pod vlastním jménem politologické práce, většinou v duchu tehdejší oficiální ideologie. Dva roky navštěvoval veřejnou obchodní školu, poté v roce 1939 začal pracovat jako dělník, nejprve v cukrovaru, pak u firmy Baťa, od roku 1940 byl zaměstnán v různých průmyslových a obchodních podnicích jako úředník. V letech 1946 - 1947 studoval při zaměstnání tři semestry Vysoké školy sociální a politické, roku 1948 přešel do zahraničního obchodu. V letech 1955 - 1960 působil jako konsul v Kapském Městě a Johannesburgu. V letech 1963 - 1966 ředitel čs. -britské společnosti Poldi Import Export, Rhodesia Ltd.., Salisbury. Od 1966 do 1969 byl ředitelem čs. libyjské společnosti Shericor, Tripolis. Od roku 1970 redaktorem zahraniční rubriky Rudého práva, jako zahraniční zpravodaj ve Washingtonu . Po návratu dokončil postgraduální studium na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. Za dvacet let zahraničního pobytu viděl šedesát sedm zemí ze čtyř světadílů, z toho osm let žil v Africe. Zemřel 1. března 2011 ve věku devadesáti let.
Více od autora
Miloš Konvalinka (5)
Český dirigent a skladatel, narozen 3. ledna 1919, zemřel 27. listopadu 2000.
Více od autora
Miloš Jůzl (5)
Narozen 20.5.1928 v Nové Olešné u Jindřichova Hradce, zemřel 13.6.1996. Prof., PhDr., CSc., vědecký pracovník v oboru hudby na katedře estetiky filosofické fakulty University Karlovy. Práce v oboru, překladatel z ruštiny, odborné knihy též z francouzštiny.
Více od autora
Miloš Hájek (6)
Narozen 12. 5. 1921 v Dětenicích, zemřel 25. 2. 2016 v Praze. Doc., PhDr. DrSc., historik, levicový intelektuál, příslušník československého odboje za druhé světové války a mluvčí Charty 77.
Více od autora
Miloš Filip (6)
Vystudoval Ekonomicko-správní fakultu při Masarykově univerzitě v Brně, kde získal doktorát z finanční ekonomie a kvalifikoval se na prestižní, celosvětově uznávaný titul pro finanční poradce Chartered Financial Analyst . V představenstvu společnosti ING Investment Management zodpovídal za obchod a marketing produktů investiční správy v ČR a na Slovensku. Dále pracoval v jako konzultant vrcholového managementu ČSOB, ředitel penzijního fondu a také poradce pro prémiovou klientelu skupiny ABN AMRO. Dlouhodobě se věnuje otázce klientského poradenství, osobních financí a finančního vzdělávání. Je autorem několika odborných finančně-vzdělávacích publikací.
Více od autora
Miloš Dokulil (5)
Miloš Dokulil byl český lingvista, odborník v oblasti slovotvorby. Dle českého jazykovědce Karla Hausenblase byl dr. Miloš Dokulil „jedním z nejvýznamnějších lingvistů-bohemistů poválečného období“. Narodil se 5. července 1912 v obci Ctidružice. Základní školu a gymnázium absolvoval v Třebíči. V roce 1931 začal studovat na Masarykově univerzitě v Brně. Spolu s ním studovali lingvisté Alois Jedlička a Josef Hrabák. Studovali bohemistiku, slavistiku, germanistiku a indoeuropeistiku. V roce 1936 odešel do Kodaně, kde pokračoval ve výzkumu jazyků. Následně začal pracoval jako středoškolský učitel v Brně, následně pak v Jihlavě a mezi lety 1939 a 1948 působil v Novém Městě na Moravě. Několik let také vyučoval dánštinu v Brně na Masarykově univerzitě. Po druhé světové válce, v roce 1948 začal na pozvání českého akademika prof. Bohuslava Havránka pracovat v nově zřízeném Ústavu českého jazyka Československé akademie věd v Praze. V tomto období se přestěhoval natrvalo do Prahy, avšak dle prof. Františka Daneše a i Bohuslava Havránka zůstal i nadále moravským patriotem. Dne 1. července 1970 byl pak dle vyjádření Bohuslava Havránka ustanoven prozatímním vedoucím ÚJČ AV ČR. Zemřel 2. listopadu 2002. Dne 8. listopadu byl pohřben na Strašnickém hřbitově v Praze. Jeho hlavní prací je dvoudílná monografie o české slovotvorbě: Tvoření slov v češtině 1 , Praha 1962 a Tvoření slov v češtině 2 , Praha, 1967. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miloš Dokulil na polské Wikipedii.
Více od autora
Miloš Bohuslav Volf (5)
Narozen 23. 4. 1915 v Praze, zemřel 28. 3. 1983. RNDr., chemik, publikace z oboru botaniky a sklářství, autor knih o sklu jako materiálu, redaktor čaospis Sklář a keramik, tlumočil pro Pražskou informační službu v několika jazycích.
Více od autora
Milan Židlický (8)
Lektor cizích jazyků, spoluautor jazykových učebnic, kvalifikaci získal během desetiletého pobytu v Kanadě, kde vyučoval např. ve státních kurzech pro nově příchozí.
Více od autora
Milan Zemina (5)
Narozen 22. 5. 1935 v Praze, zemřel 3. 7. 2011 v Praze. Fotograf a egyptolog.
Více od autora
Milan Zelinka (6)
Milan Zelinka je slovenský spisovatel. V roce 2008 získal cenu Anasoft Litera pro nejlepší slovenskou prozaickou knihu, za prózu Teta Anula. V letech 1959–1961 studoval zpěv na Státní konzervatoři v Bratislavě, ale studia nedokončil. Po vojně se začal živit jako opravář telefonních ústředen. Do literatury vstoupil v 60. letech. Knižně debutoval v roce 1972. Většina jeho próz je situována do jeho rodného východního Slovenska. Žije v Papíne. Literární kritik Alexander Halvoník jeho prózy charakterizoval slovy: "Zelinkovy prózičky mají realistický příběhový půdorys, ale je otázkou, zda v nich není více moderního existenciálního cítění než tradičního či klasického realismu. Zelinkův příběh má daleko do realistické příhody, neboť je zkonstruován a pokrucován tak, aby byl především humorem s mnohoznačným obsahem. Humorem, který má často příchuť začarované absurdity."
Více od autora
Milan Vároš (3)
Po absolvovaní Jedenásťročnej strednej školy v Bytči pracoval rok v rodnom meste ako redaktor okresných novín. Potom študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave . V r. 1960 – 1969 bol redaktorom denníka Smena. Pre svoje postoje k politickým udalostiam rokov 1968 – 1969 bol politicky diskriminovaný a nemohol publikovať. Od r. 1969 pracoval ako redaktor vo vydavateľstve Smena, kde redigoval edíciu Dobrodružné romány. Od r. 1990 bol šéfredaktorom týždenníka Život a od r. 1995 aj šéfredaktorom mesačníka Rodina. V súčasnosti žije a tvorí v Bratislave.
Více od autora
Milan Suchomel (4)
Milan Suchomel je český literární kritik a historik, pedagog, emeritní profesor Masarykovy univerzity v Brně. Po maturitě na reálném gymnáziu v roce 1947 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a filozofii, absolvoval v roce 1951 diplomovou prací T. G. Masaryk jako literární kritik. Po ukončení studia učil na středních školách. Na filozofické fakultě působil od roku 1953. Titul PhDr. získal v roce 1966 prací Studie o moderní české próze, titul CSc. v roce 1973 prací Vývojové tendence české prózy v letech 1958–1967, docentem byl jmenován v roce 1990. V letech 1992-1998 byl vedoucím Ústavu české literatury, v roce 1996 se habilitoval prací Mahenův Měsíc: text, kontext, čtenáři, v roce 1998 byl jmenován profesorem české literatury. Byl členem Literárněvědné společnosti při Československé akademie věd , Estetické společnosti při ČSAV, v letech 1962-1970 členem redakční rady časopisu Host do domu, v letech 1968-1970 ediční rady nakladatelství Blok. V říjnu roku 1997 působil na Univerzitě v Regensburgu a v roce 1990 na Univerzitě ve Vídni. Své studie, recenze a kritické články zabývající se moderní českou literaturou, především prózou, publikoval od roku 1954 v různých sbornících a časopisech - ve Sborníku prací FF brněnské univerzity, v Hostu do domu, Literárních novinách atd. Napsal studie o Karlu Čapkovi, Lvu Blatném, Karlu Konrádovi, Marii Pujmanové aj. V menší míře se věnoval poezii, například dílu Františka Hrubína, Jana Skácela. Nezanedbatelná je jeho činnost editorská, například výbor prózy Mámivá noc, výbory z díla L. Blatného Housle v mrakodrapu , Otakara Theera Hořká idyla . Od 70. let se věnoval výkladu díla Jiřího Mahena - Jiné oči Jiřího Mahena , kniha byla publikována s Mahenovým Měsícem. Po roce 1989 psal do Literárních novin, České literatury, Hostu, Kritického sborníku, Proglasu, Tvaru, Přítomnosti aj. Pro studenty napsal skriptum Česká literatura od roku 19...
Více od autora
Milan Studnička (5)
Narozen 19. 10. 1977 v Mostě. Psycholog, psychoterapeut zaměřený na práci s dětmi, rodinami a sportovními trenéry. Též bývalý baskatbalista, bobista a hráč amerického fotbalu. Autor populárních příruček o mezilidských vztazích.
Více od autora
Milan Starý (7)
Milan Starý vystudoval Pedagogickou fakulty Univerzity Karlovy v Praze, obor český jazyk – výtvarná výchova. Pravidelně publikuje své ilustrace v Hospodářských novinách. Podílel se na přípravě dětského programu ke stálé expozici Příběh pražského hradu. Je členem nezávislého uměleckého sdružení 65. pole.
Více od autora