Všichni Autoři a témata

Vladimír Kolár (6)

Narozen 22.6.1947 v Praze. PhDr., pracovník Ústavu pro českou literaturu, redaktor, beletrista, editor básní a kritik.

Vladimír Kalina (6)

Narozen 29.3.1927 v Praze, zemřel 5.10.1995. Prof., PhDr., filmový scénárista a dramaturg, práce v oboru, spisovatel.

Vladimír Hulec (5)

Narozen 10. 3. 1958 v Brně. Teatrolog, divadelní kritik, herec, organizátor, redaktor, divadelní publicista a dramaturg.

Vladimír Habětín (4)

Dětství prožil v obci Karlštejn. Vystudoval učitelství. Nejprve působil jako učitel na základní škole v Srbsku, Karlštejně, ve Zdicích a v Berouně. Před německou okupací byl několik let starostou obce Karlštejn. Za války byl totálně nasazen, po válce pracoval několik let jako školní inspektor na Karlovarsku a jako profesor dějepisu na gymnáziu v Berouně. Později působil jako vysokoškolský pedagog nejprve na Filozofické a Pedagogické fakultě UK a později na Vysoké škole pedagogické v Praze. Přednášel metodiku výuky dějepisu pro učitele středních škol. Koncem 50. let vedl semináře pro učitele zemědělských a lesnických škol. Po celé republice založil 14 konzultačních středisek, kde také sám přednášel. Zakladatel pedagogicko-psychologického předmětu psychologie zemědělské práce na katedře pedagogiky Vysoké školy zemědělské v Praze, kde přednášel pro dálkové studium. Po odchodu do důchodu v 70. letech přednášel také na zemědělských školách v Brně a Nitře. Je pohřben v rodinném hrobě na Karlštejně. Autor odborných prací. Otec geologa Vladimíra Habětína.

Vladimír Fajnor (6)

Vladimír Denkstein (7)

Vladimír Denkstein byl český historik umění, který se věnoval středověkému výtvarnému umění, ředitel Národního muzea v Praze. Po maturitě na Malostranském Jiráskově gymnáziu studoval v letech 1924-1928 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis, historii , později dějiny umění . Ve studiu pokračoval jako stipendista polské vlády ve Varšavě a v Krakově v letech 1928–1929. V letech 1930–1932 byl asistentem prof. Vojtěcha Birnbauma a promoval roku 1932 disertací o gotické cihlové architektuře v Čechách. Pracoval nejprve v Městském muzeu v Českých Budějovicích a s jeho ředitelem Františkem Matoušem vydal knihu Jihočeská gotika, která byla přeložena do několika jazyků. 1938-1939 byl suplujícím profesorem dějin umění na Fakultě architektury ČVUT, od r. 1940 pracoval v zemském archivu a Národní galerii. Dne 1. července roku 1940 nastoupil do národopisného oddělení Národního muzea, odkud jej Josef Opitz roku 1941 výměnou za dr. Františka Kršňáka převedl do oddělení historické archeologie. Koncem 2. světové války byl totálně nasazen do továrny. Hned roku 1945 vstoupil do KSČ. Od roku 1945 byl přednostou, od roku 1948 zastupujícím ředitelem, v letech 1956-1970 vedoucím oddělení historické archeologie a ředitelem Národního muzea. V letech 1971-1972 byl tajemníkem Střediska pro výuku muzeologie FF UK při NM v Praze. Ve 40. a 50. letech se věnoval vědeckému zpracování kamenosochařství období středověku ve sbírce Lapidária, tuto práci začal spolu s Janem Květem pod vedením Josefa Opitze, spolu se Zoroslavou Drobnou a Janou Kybalovou ji uzavřeli roku 1958 katalogem Lapidária. V letech 1948–1951 spolu se Z. Drobnou redigoval Časopis Národního muzea. Jako člen českého výboru Mezinárodní rady muzeí, předseda Svazu českých muzeí a politicky spolehlivý ředitel významné instituce měl v 50. a 60. letech dost příležitostí procestovat země západní i j...

Vladimír Clementis (3)

Vladimír „Vlado“ Clementis byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven. Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa . V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění. V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vzpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v ...

Vladimír Čára (5)

prof. PhDr. Vladimír Čára, CSc. je/byl český vysokoškolský učitel, ředitel Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, jazykovědec a autor prací z oboru. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) pages.pedf.cuni.cz

Vladimír Barnet (7)

Narozen 15.1.1924 v Praze, zemřel v únoru 1983. PhDr. CSc., profesor ruštiny na universitě v Olomouci a v Praze, práce z oboru.

Vladimír Balaš (3)

Prof. JUDr. Vladimír Balaš, CSc. je český právník a politik Od roku 1984 působil v Ústavu státu a práva postupně jako stážista, interní aspirant, vědecký pracovník a později i jako ředitel Ústavu. Nyní působí v Dozorčí radě Ústavu. Hlavní oblastí jeho zájmu bylo a je mezinárodní právo. V devadesátých letech působil jako děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a jako zastupitel města Plzně. Od roku 2021 je poslancem Parlamentu ČR.

Vít Paloch (4)

Ing. architekt, redaktor prací z oboru dějin architektury.

Vincent Hložník (8)

Vincent Hložník byl slovenský malíř, grafik, ilustrátor, typograf a pedagog, bratr Ferdinanda Hložníka. Narodil se na vesnici v Pováží jako nejstarší z pěti dětí v katolické rodině Imricha Hložníka a jeho manželky Márie, rozené Puškárové. Rád kreslil stejně jako jeho bratr, později malíř Ferdinand Hložník. V letech 1926-1930 absolvoval obecnou školu ve Svederníku, roku 1931 postoupil do měšťanské školy v Žilině, ze které roku 1933 přestoupil na reálné gymnázium, kde kreslil pod vedením prof. Zdeňka Balaše, který rozpoznal jeho talent. V letech 1937–1942 vystudoval malbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v ateliéru Josefa Nováka a Františka Kysely. Jeho spolužáky tam byli například Ota Janeček, Arnošt Paderlík, Václav Plátek nebo Zdenek Seydl. Rád vzpomínal na studentský život v Masarykově koleji na Klárově a ve Štefánikově koleji . V Praze se plně integroval do české výtvarné kultury, spolků i skupin tehdejší moderny, byl názorově blízký skupinám Sedm v říjnu a Skupina 42. Vstoupil do Umělecké besedy, přátelil se se staršími slovenskými spolužáky, jako byli představitelé sdružení Generácia 1909 Cyprián Majerník, Bedrich Hoffstädter, Ján Želibský nebo Július Nemčík. Majerník a Hložník sdíleli obdobnou symboliku válečné doby, například v postavě Dona Quijota. V letech 1945 – 1949 byl členem spolku výtvarných umělců Mánes, roku 1945 patřil k zakladajícím členům levicové Skupiny výtvarných umělců 29. srpna. Roku 1948 absolvoval studijní pobyt v Itálii. Od roku 1958 vyučoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Mezi jeho žáky patřil například Albín Brunovský. V letech 1960 – 1964 zastával funkci rektora. Jeho obrazy byly tehdy poplatné socialismu. V období normalizace neprošel politickými prověrkami a roku 1972 musel školu opustit. Nezávislost prospěla tematické orientaci jeho prací. V jeho díle se spojuje osobité pojetí expresionismu, které vychází z vál...

Vimla Lalvani (5)

Odbornice na jógu. Publikace v oboru.

Village People (8)

The Village People je kultovní americká diskotéková skupina, která se proslavila na konci 70. let. Skupinu, známou svými křiklavými kostýmy a chytlavými melodiemi, založili v roce 1977 producenti Jacques Morali a Henri Belolo spolu se zpěvákem Victorem Willisem. Název skupiny odkazuje na newyorskou čtvrť Greenwich Village, která byla v té době známá velkým počtem homosexuálů. Skupina Village People se rychle proslavila ztvárněním mužských postav, jako jsou policista, indiánský náčelník, kovboj, stavební dělník, voják a motorkář.

Viliam Kořínek (8)

Narozen 28. 3. 1915 ve Spittal an der Drau , zemřel 29. 11. 2006 v Bratislavě. Slovenský houslista a houslový pedagog, autor houslových metodik, též karikaturista.

Vilém Werner (8)

Takřka zapomenutý dramatik, autor společenských komedií a také filmový scénárista Vilém Werner, známý též jako Vilém Vojta Verner, se narodil 8. prosince roku 1892 ve Vídni. Oba rodiče Viléma vychovávali v ryze českém duchu. Otec byl zaměstnán v té době v c.k. tiskárně a zapojoval se pravidelně do činnosti v českých protirakouských spolcích. Do počátku roku 1903 stačil ve Vídni Vilém prožít i počáteční školní léta. Z obavy před perzekucí, se celá rodina Wernerových přestěhovala do Kolína. A později do Prahy. V Praze Vilém Werner absolvoval nejprve měšťanskou školu na Žižkově a od roku 1905 do poloviny roku 1910 byl studentem státní reálky na Vinohradech. Pro špatné sociální podmínky své rodiny, byl nucen ukončit studium ve čtvrtém ročníku a v letech 1910 až 1914 pracoval jako praktikant a posledním rokem zčásti jako knihkupecký účetní v nakladatelství J. Otto. Ve studiu pokračoval po večerech na Odborné škole Grémia knihkupců pražských. Po roce 1913 již jako hotový absolvent, byl účetním v nakladatelství M. Urbánek. Od podzimu roku 1914 až do února 1915 byl účetním u známého a úspěšného nakladatelství J.R.Vilímek. V následujících letech pracoval jako účetní Nakladatelského družstva Máj a v České grafické Únii. Pod roce 1919 byl zaměstnán v účtárně Státního obilního ústavu v Praze a od roku 1921 se stal ředitelem administrace časopisu Slovenská politika. Na Slovensku se i oženil a v roce 1928 se vrátil do Prahy, kde působil v letech 1928 až 1932, kdy byl tajemníkem Vinohradského divadla. Od počátku 30. let již doslova v rychlém tempu psal jednu hru za druhou a bylo logické, že přišla nabídka, aby od roku 1932 pracoval pro Československý rozhlas /od roku 1937 Český rozhlas/, jako dramaturg , později referent dramatického a autorského odboru. Po atentátu na Heydricha byl v červnu 1942 z rozhlasu propuštěn. Důvodem bylo jeho členství v zednářské lóži a pomoc rakouským židům po anšlusu při útěku z Rakouska. Byl také v úzkém písemném kontaktu se spisovatelem a překlada...

Vilém Pech (6)

Narozen 8.3.1900 v Milejšicích u Prachatic. Dr., CSc., pracovník Pedagogického ústavu J. A. Komenského. Autor učebnic francouzštiny, slovníků cizích slov, čítanky pro odborné školy. Pořadatel výborů o cestách českých spisovatelů a z moderní české poezie. Překladatel z francouzštiny a slovenštiny.

Vilém Lorenc (3)

Vilém Lorenc byl český architekt, památkář a urbanista. Studoval práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy a architekturu na Českém vysokém učení technickém. V letech 1933–1939 byl asistentem Antonína Engela na fakultě architektury. Svou doktorskou práci zpracoval na téma Díla architekta Františka Ignáce Prée. V roce 1949 byl jedním z iniciátorů založení Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů , který rovněž vedl. Byl autorem odborných publikací z oblasti dějin architektury a urbanismu. Zemřel roku 1978 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Viktoria Ban-Jiránková (5)

Narozena v roce 1952 v Leningradě. Malířka, grafička, ilustrátorka a pedagožka.

Viktor Vladimirovič Goljavkin (4)

Viktor Vladimirovič Goljavkin, rusky: Виктор Владимирович Голявкин byl ruský spisovatel, malíř, knižní grafik. Narodil se v Baku. Otec vyučoval hudbu a tak se Viktor i oba jeho mladší bratři učili hrát na hudební nástroje. Viktora však zajímalo kreslení, nejprve karikatury. Když začala válka, bylo mu 12 let. Otec odjel na frontu. Viktor po válce začal studovat malířské učiliště. V tu dobu začal také psát drobné povídky. Učiliště dokončil roku 1953 a nastoupil na Akademii malířství do Leningradu, tu ukončil r. 1960. V roce 1959 mu vyšla první kniha - Prší nám na sešity. Zemřel v Sankt-Petěrburgu, kde je též pochován.

Viktor Krupa (5)

Viktor Krupa byl slovenský jazykovědec, který pracoval v oblasti všeobecné a orientální jazykovědy, typologie, folkloristiky, japanistiky. Překládal z orientálních literatur, zejména mytologii a ústní slovesnost. Po ukončení vysokoškolského studia absolvoval několik dlouhodobých pobytů v zahraničí, např. v letech 1965–1966 na Havajských ostrovech a na Novém Zélandu , v roce 1969 v USA, na Kalifornské univerzitě v Berkeley , v letech 1970–1971 na univerzitách v Münsteru a Tübingenu v Německu a v roce 1988 na Novém Zélandu . Dlouhodobě se zabýval jazykovědou, religionistikou a mytologií, především polynéskou. Je nejvýznamnějším slovenským odborníkem na kulturu Oceánie, v letech 1990 až 2006 byl ředitelem Kabinetu orientalistiky Slovenské akademie věd. Uveřejnil řadu knih v angličtině , v ruštině a slovenštině, např.: V zahraničních odborných kruzích jsou ceněny především jeho publikace: Překládá především z angličtiny. Přeložil některá díla Rudyarda Kiplinga, Edwarda Gibbona, Jonathana Swifta, Marka Twaina, Thomase Stearnse Eliota, Daniela Defoa a dalších. Překlady však vytvořil také z japonštiny a němčiny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Krupa na slovenské Wikipedii.

Viera Obuchová (5)

Fotografka.

Victoria Hislop (3)

Victoria Hislopová se narodila roku 1959 v Kentu. Dětství strávila v Tonbridge, městečku na jihu Anglie, v ryze ženské domácnosti. Poté, co na univerzitě v Oxfordu vystudovala anglický jazyk a literaturu, se začala věnovat žurnalistice. V roce 2001 debutovala s no-fiction Sink Or Swin a o čtyři roky později publikovala svůj první román The Island. V současné době žije Victoria Hislopová s manželem a dvěma dětmi v Kentu, píše cestovní rubriku pro Sunday Telegrahp, publikuje i v dalších periodicích a dokončuje svůj druhý román The Return.

Veronika Škvárová (4)

Narozena 1975. Spoluautorka turistického průvodce o poutní cestě k hrobu sv. Jakuba.

Veronika Jonešová (4)

Narozena 5. 11. 1994 v Náchodě. Spisovatelka a nakladatelka.

Věra Talandová (4)

Propagátorka živé stravy, autorka knihy receptů na nevařené pokrmy.

Věra Nekolová (7)

Mgr. Narozena 3. 12. 1930 v Mladé Boleslavi. Ruštinářka, práce z oboru.

Věra Naňková (4)

Narozena 4. 12. 1927. Historička umění, práce z oboru.

Věra Mokrá (2)

Narozena roku 1932. Ing., CSc., pracovnice Československé akademie věd. Práce v oboru botaniky.

Věra Mišurcová (5)

Narozena 9.2.1926. PhDr., CSc., pracovnice Pedagogického ústavu Jana Amose Komenského Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru výchovy předškolních dětí.

Věra Karfíková (4)

Narozena 14. 2. 1932 v Českých Budějovicích, zemřela 12. 5. 1989. Promovaná filoložka, redaktorka, literární historička a kritička, práce z oboru dějin české literatury, autorka učebnic literární výchovy.

Věra Ježková (8)

Věra Hoeppnerová (4)

Věra Gošová (8)

Mgr., speciální pedagožka, autorka materiálů z oblasti speciálního vzdělávání.

Věra Dvořáková (5)

Narozena 12. 4. 1927 v Praze, zemřela 11. 5. 2019. Překladatelka z francouzštiny.

Věra Čechová (6)

PhDr. Autorka publikací z oboru obecné a speciální psychologie.

Věra Brázdová (2)

Vendelín Josef Krýsa (6)

Narozen 5.2.1909 v Plzni, zemřel 24.1.1972 v Praze. Nakladatel, dramaturg, dramatik, prozaik, literární monografie. Novinář a spisovatel působící v Duchcově a okolí. Jeho strýc byl známý farář a církevní hodnostář, kterého autor často navštěvoval a strýc na něj měl velký vliv.

Vasilij Nikolajevič Ažajev (6)

Ruský spisovatel.

Vašek Káňa (6)

Vašek Káňa, vlastním jménem Stanislav Řáda, byl český novinář a dramatik, typický představitel socialistického realismu. Pocházel z dělnické rodiny, za první světové války byl údajně v sirotčinci a polepšovně, později se vyučil strojním zámečníkem. V době nezaměstnanosti se toulal jako tramp po Evropě. V roce 1930 vyšly jeho Dva roky v polepšovně. Pseudonym Vašek Káňa prý vymyslel redaktor Rudého večerníku Eduard Urx. V roce 1930 byl Káňa na II. mezinárodní konferenci proletářských revolučních spisovatelů v Charkově . Po návratu pracoval jako novinář v komunistickém tisku. Od roku 1938 pracoval opět v továrnách. Po válce krátce působil jako redaktor a stal se spisovatelem z povolání. Po komunistickém převratu se Káňa uplatnil především jako dramatik. Jeho veselohra Parta brusiče Karhana se stala doslova hitem. Druhá hra na podobné téma však již tak úspěšná nebyla. Káňa se proslavil jako tvůrce budovatelských dramat. Byl jedním z nejaktivnějších prorežimních komunistických redaktorů, dramatiků.

Vasco Pratolini (6)

Vasco Pratolini byl italský spisovatel a filmový scenárista, vůdčí představitel neorealismu. Pocházel z chudé rodiny, pracoval jako číšník a prodavač a vzdělání získal samostudiem, v letech 1935 až 1937 se léčil s tuberkulózou. K literární tvorbě ho přivedl Elio Vittorini. V roce 1938 založil časopis Campo di Marte, který byl záhy zakázán fašistickou cenzurou. Za druhé světové války byl aktivní v levicovém odbojovém hnutí. Po válce pracoval v Římě jako novinář a úředník ministerstva školství. Jako scenárista spolupracoval s Robertem Rossellinim , Lucianem Emmerem , Luchinem Viscontim a Nannim Loyem . Svoji debutovou básnickou sbírku vydal v roce 1941, později se zaměřil na realistickou prózu popisující život městské chudiny v kontextu italského politického dění. Jeho nejvýznamnějším dílem je románová kronika Una storia italiana; její první díl nazvaný Metello vyšel i v českém překladu, stejně jako příběh z období nástupu fašismu v Itálii Ulička chudých milenců a humoristický román Děvčata ze Sanfrediana. Jeho knihy jsou známé také z adaptací: Valerio Zurlini zfilmoval Děvčata ze Sanfrediana a Rodinnou kroniku , Pasquale Festa Campanile Stálost rozumu a Mauro Bolognini Metella . Franco Rossi natočil v roce 1987 televizní seriál Lo scialo. Sovětský skladatel Kirill Molčanov složil na motivy Pratoliniho díla operu Via del Corno. Získal ocenění Premio Viareggio a Premio Feltrinelli . Třikrát byl nominován na Nobelovu cenu.

Valentin Gennad'jevič Rubcov (2)

Ruský autor publikací o léčivých rostlinách.

Valent Klima (4)

Doc. Mgr., CSc., pedagog katedry dopravních sítí Žilinské univerzity, práce z informatiky a programování.

Vadim Tschenze (7)

Vadim Čenze, rusky: Вадим Чензе je původem ruský psychotronik a spisovatel, který nejčastěji působí v německy hovořících zemích. Na své kořeny však nikdy nezapomněl a ve svém oboru často pojí ruské filosofie a tradice s těmi, které se již po staletí využívají ve východních regionech. Například tibetské učení tak kombinuje právě s tím ruským. Působí v mnoha esoterických oborech, od jasnovidectví, přes alternativní medicínu až po meditaci. Jeho práce se brzy stala mediálním zájmem a tento parapsycholog tak vystupoval v několika televizních i rádiových programech. Nejčastěji se ve svých přednáškách, seminářích, ale i dílech zaměřuje na karmu. Tu pozoruje z pohledu jak jejího studia, tak studia člověka. Mnoha svým zákazníkům tak představuje jejich vlastní karmu, a co udělat pro její vylepšení. Ve své praxi se věnuje paranormálnímu fenoménu, který definuje, že ne vše je možné vysvětlit. Své znalosti získal nejen studiem, ale i od své babičky, která až do svých 90 let fungovala jako léčitelka. Své mnohé znalosti a zkušenosti předává také svým čtnářům a to díky knihám jako jsou Čím jste byli, čím jste?, Staroruští léčitelé, nebo Staroruské bylinářství.

Václav Zůra (5)

Autor publikací o kouzlení a tricích.

Václav Zahradník Big Band (3)

Václav Zahradník Big Band byl významný československý jazzový soubor, který vedl skladatel, aranžér a dirigent Václav Zahradník. Kapela působila ve druhé polovině 20. století a byla známá svým novátorským přístupem k jazzu, kdy mísila tradiční bigbandový zvuk s prvky moderního jazzu a dalších žánrů. Sám Zahradník byl významnou osobností československé hudby a přispěl k rozvoji jazzu v regionu. Spolupracoval s řadou hudebníků a byl respektován pro svou hudební všestrannost a schopnost přizpůsobit se různým stylům. Jeho tvorba, včetně alb jako "Jazz Goes To Beat" a "Interjazz 2", ukázala jeho umění vytvářet hudbu, která měla ohlas u domácího i zahraničního publika. Jejich přínos jazzové scéně byl vlivný v době, kdy bylo kulturní vyjádření často zpochybňováno politickým klimatem ve východní Evropě.

Václav Votruba (7)

Václav Votruba byl přední český teoretický fyzik, je považován za zakladatele teorie elementárních částic v Československu a za prvního českého vědce, který se zabýval kvantovou fyzikou a systematikou elementárních částic a za zakladatele teorie elementárních částic v Československu. Je také označován za učitele českých teoretických fyziků. Václav Votruba se narodil 19. prosince 1909 v Slavětíně v okrese Louny, kde také chodil do obecné školy. Poté jezdil sedm let na České státní reálné gymnázium v Lounech. Po maturitě byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy na obor matematika a fyzika. Získal stipendium a od čtvrtého ročníku při studiu pracoval jako vědecký pomocník na Ústavu a semináři pro teoretickou fyziku. V roce 1933 složil státní učitelskou zkoušku se způsobilostí na střední školy, ale čtyři roky se mu nepovedlo získat odpovídající zaměstnání. Po vykonání vojenské prezenční služby se vrátil na místo pomocné vědecké síly a finance získával kondicemi a záskoky za nemocné učitele na různých středních školách v Praze. V roce 1936 se oženil s Kamilou Tauchmannovou. V roce 1937 získal místo "zatímního profesora" na Benešově gymnáziu v Londýnské ulici. V roce 1941 byl úředním pokynem přesunut do Ústředního ústavu meteorologického v Praze, kde pracoval do roku 1943. Poté mohl učit na gymnáziu v Křemencově ulici, ale v roce 1944 byl totálně nasazen a pracoval na opravách vinohradského železničního tunelu. V květnu 1945 se stal asistentem Ústavu pro teoretickou fyziku . S ohledem na veliké množství studentů po válečné pauze přijatých ke studiu byla hlavní náplní jeho práce pedagogická činnost, kterou musel zvládnout pouze ve spolupráci s profesorem Trkalem a Miroslavem Brdičkou. Práce v ústavu po válce znamenala i další aktivity, ...

Václav Vondra (6)

Narozen 12. 1. 1929 v Českých Budějovicích, zemřel 2. 12. 2006 tamtéž. Mgr. učitel dějepisu, zeměpisu a občanské nauky, historik, zaměřil se na dějiny jihočeského průmyslu a období nacistické okupace a osvobozování jižních Čech. Rozsáhlá publikační činnost v krajových periodikách.

Václav Vilikovský (7)

Narozen 24.4.1878 v Semechnicích u Opočna, zemřel 12.7.1956 v Praze. Ing., Dr.techn., profesor zemědělské technologie, práce z oboru.

Václav Týfa (4)

Václav Tichý (4)

Václav Tichý byl český a československý politik Československé strany národně socialistické a poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 politicky pronásledován a vězněn komunistickým režimem. Profesí byl zaměstnancem družstva z Ústí nad Labem. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty, kde setrval formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948. Po únorovém převratu v roce 1948 byl politicky pronásledován a vězněn.

Václav Sýkora (5)

Mgr. Václav Sýkora je bývalý hokejový útočník a reprezentant, naposledy působící v italském klubu Cortina d´Ampezzo. V současnosti trenér, který od dubna 2016 vede jako hlavní kouč mužstvo Mountfield HK. Jako hráč působil mimo Česko na klubové úrovni v Itálii. V zahraničí trénoval ve Finsku a v Rusku. Je absolventem FTVS UK. Svoji hráčskou kariéru začal v deseti letech v týmu Poldi SONP Kladno, kde se před sezonou 1971/72 propracoval do "áčka" tehdy hrajícího Československou ligu. V mužstvu strávil celkem deset ročníku, během kterých získal s klubem v lize dvě bronzové a pět zlatých medailí. Následně působil ve slovenském celku ASVŠ Dukla Trenčín, kde absolvoval svoji základní vojenskou službu. V roce 1982 se vrátil na Kladno, kde vykonával také funkci kapitána týmu. Následně zamířil do italské Serie A do mužstva Cortina d´Ampezzo, v němž po ročníku 1987/1988 ukončil ve věku pětatřiceti let svoji hokejovou kariéru. S trénování začal v roce 1989, kdy v únoru převzal po Eduardu Novákovi a Bedřichu Brunclíkovi "domovské" Kladno. Klub trénoval v československé nejvyšší soutěži společně s asistentem František Kaberle st. v sezonách 1989/1990 a 1990/1991 . V roce 1991 vedly jeho kroky do Finska, kde pod jeho trenérskou taktovkou nastupovaly týmy SaiPa Lappeenranta a Lukko Rauma, s nímž dokráčel v ročníku 1993/94 ke třetímu místu v tamní SM-liize. V roce 1996 se vrátil do České republiky a vedl jako asistent Slavomíra Lenera mužstvo Sparty Praha. Následně koučoval nejdříve s Vladimírem Jeřábkem a poté s Otakarem Vejvodou starším litvínovský klub HC Chemopetrol, kde vydržel do konce sezony 2000/2001. Prvního velkého trenérského úspěchu v extralize dosáhl v ročníku 2001/02. Tehdy se podruhé ve své kariéře postavil na střídačku Sparty Praha, která pod jeho vedením dokráčela k ligovému titulu. V následující sezoně se týmu nedařilo, pr...

Václav Šlajs (8)

Narozen 7. 8. 1952 v Plzni. Politik, člen ČSSD.

Václav Šimáček (2)

Narozen 29. 2. 1932 v Bílenicích. Ing., absolvent vysoké školy zemědělské. Věnuje se ochraně přírody, myslivosti.

Václav Rošický (5)

Narozen 1857 v Sušici. Učitel, učebnice a příručky z oboru fyziky, různých řemesel, též z oboru fotografie a výtvarného umění.

Václav Pilík (8)

Právník, zaměřuje se na občanské, soukromé a obchodní právo. Též vysokoškolský pedagog.

Václav Petříček (3)

Narozen 11.1.1926 v Rapatově . Ing., vědecký pracovník Ústavu jaderné fyziky Československé akademie věd, elektrotechnik. Popularizační práce v oboru, publikovány časopisecky, též práce z regionální historie.

Václav Michovský (7)

Narozen 21.1.1922 v Praze, zemřel 8.2.1994 v Praze. Vysokoškolský pedagog, nakladatelský redaktor a autor učebnic dějepisu.

Václav Medek (7)

Václav Medek byl český římskokatolický teolog, kněz, církevní historik a vysokoškolský pedagog. Středoškolské vzdělání, které zakončil maturitou v roce 1943, získal na reálném gymnáziu ve Vyškově. Ke kněžství začal studovat na Arcidiecézním bohosloveckém učilišti v Olomouci v letech 1943–1945, ve studiu pak pokračoval na Cyrillo-Methodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, kterou zakončil v roce 1945. Na kněze byl vysvěcen v roce 1948 a začal působit v pastoraci. Doktorát teologie získal na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích po obhájení disertační práce s názvem Dějiny Dubicka, dubického panství a sousedních vsí do roku 1918 a 15. dubna 1969 byl na olomoucké pobočce fakulty promován. V akademickém roce 1969–1970 začal externě vyučovat na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, pobočce v Olomouci české církevní dějiny. Náležitě byl jmenován na CMBF, pobočka Olomouc, až 23. dubna 1970 lektorem pro obor české církevní dějiny pro akademický rok 1970–1971. Jeho působení v Olomouci bylo ukončeno na konci akademického roku 1970–1971, protože byl ustanoven 29. července 1971 na CMBF v Praze se sídlem v Litoměřicích odborným asistentem pro obor české církevní dějiny. Dne 9. prosince 1971 byl jmenován tamtéž docentem pro obor církevní dějiny, od 1. září 1974 se stal vedoucím katedry historicko-právní. Dne 9. září 1975 byl jmenován profesorem pro obor církevních dějin, s účinností od 1. října 1975. V letech 1976–1978 se stal proděkanem fakulty. Zemřel 30. října 1982 v Praze. Patřil mezi kněze Sdružení katolických duchovních Pacem in terris, kterému byl nějaký čas i federálním předsedou. Časopisecké studie, zejména: Duchovní pastýř, Vlastivědný sborník Severní Morava. Příspěvky ve sbornících....

Václav Lukáš (4)

Václav Lukáš byl český archivář. Studoval v letech 1932–1937 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy , následující rok historii a dějiny umění na Filozofické fakultě, na univerzitě potom knihovnický kurz, absolvoval Státní archivní školu v kurzu 1941–1943. 5. srpna 1944 se mu v Praze a jeho manželce Ivaně Lukášové , dceři projektanta vodních staveb a profesora České vysoké školy technické v Brně Františka Jandy narodil budoucí český akademický sochař, šperkař a medailér Jan Lukáš. Václav Lukáš začínal v Archivu hlavního města Prahy, v letech 1943–1954 pracoval v Ústředním archivu ministerstva vnitra, od roku 1948 vedoucí expozitury v Liberci , od roku 1949 také archivní rada ministerstva školství, věd a umění. Po roce 1954 dále pracoval v Jablonci . V letech 1962–1975 působil v Muzeu skla a bižuterie , do roku 1980 v archivu Jablonecké bižuterie, poté do roku 1982 vedl Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou a okolí.