Všichni Autoři a témata

Antonín Vitovský (5)

Autor výkladových slovníků a publikací z oblasti programování a internetu.

Antonín Svoboda (7)

Prof. Dr. Ing. Antonín Svoboda byl český vynálezce a počítačový vědec, konstruktér prvních československých samočinných počítačů SAPO a EPOS 1, profesor University of California, Los Angeles. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy I. stupně in memoriam. Narodil se v Praze v rodině profesora češtiny. V letech 1925–1931 vystudoval elektrotechnické a strojní inženýrství na ČVUT, roku 1936 ukončil studium fyziky na Univerzitě Karlově a oženil se se spolužačkou a astronomkou M. Joanelli. Na podzim 1936 byl povolán do Československé armády a pověřen prací na protiletadlových zaměřovačích. Roku 1938 začal přednášet matematiku na ČVUT, ale po obsazení Československa nacisty byl spolu se svým spolupracovníkem V. Vandem vyslán Ministerstvem obrany do zahraničí, aby svůj zaměřovač uplatnili proti nacistům. Ve Francii pracoval na Ministerstvu obrany a v prosinci 1939 se manželům narodil syn Tomáš. Brzy nato museli opustit Paříž a po velmi dobrodružné cestě dojeli na kolech do Marseille, kde je měla čekat loď. Plán však nevyšel a z Francie se dostali každý jinak: Vand do Velké Británie, paní Svobodová do USA přes Lisabon a on sám po různých intervencích přes Casablanku až v roce 1941. Pracoval na vývoji protiletadlových zaměřovačů. Nejprve ve firmě ABAX Corporation, ta ale pro podezření ze spolupráce s Němci nakonec nedostala státní zakázky. Roku 1943 byl pozván ke spolupráci na vývoji samočinného počítače do Radiation Laboratory při MIT. Zde pracoval s později slavnými zakladatelskými osobnostmi, jako byl Vannevar Bush a Howard Aiken. Podle jeho návrhu byl realizován mechanický analogový počítač, tvořící součást protiletadlového zaměřovacího systému MARK 56, používaného na amerických válečných lodích od poloviny války po dalších 50 let. Těsně po válce sepsal ještě knihu o kloubových mechanických počítačích. V dubnu 1946 se vrátil do Prahy a do souborné edice vědeckých a technických výs...

Antonín Nečásek (7)

Narozen 12.6.1871 v Sobčicích u Jičína, zemřel 2.3.1938 v Praze. Novinář, prózy, hry.

Antonín Dvořák (4)

Narozen 9. 6. 1929 v Křenovicích u Kojetína, zemřel 11. 2. 2005 v Olomouci. Zahradnický odborník, ovocnář.

Antonín Doseděl (8)

Publikace Čítanka stavebních výkresů a další práce z oboru stavebnictví.

Antonín Dolenský (6)

Antonín Dolenský byl vrchní knihovník knihovny Národního muzea, bibliograf, historik umění a publicista. Syn spisovatele a středoškolského učitele Jana Dolenského . Po maturitě na reálném gymnasiu v Praze studoval v letech 1904–1911 na Filosofické fakultě UK v Praze dějiny umění , historii a estetiku . Roku 1914 obhájil rigorózní práci: Václav Hollar ve světle nových pramenů a výzkumů. Pracoval v knihovně Národního muzea, od r. 1904 jako písař a volontér, 1910 asistent, 1916–1927 knihovník, 1927–1939 vrchní knihovník, 1939–1941 rada v knihovně NM. Roku 1939 byl vězněn gestapem. Byl výtvarným redaktorem novin Samostatnost , 1912-1919 redaktorem umělecké revue Veraikon, 1913-1917 redaktorem uměleckého měsíčníku Dílo. Od roku 1911 člen literární sekce Uměleckého sdružení Sursum, 1926-1956 člen Spolku českých bibliofilů, aktivní člen Kruhu pro pěstování dějin umění. Za války byl redaktorem edic české klasické literatury Česká kronika a Růžový palouček v nakladatelství Františka Strnada. Psal různé publikace ze svého oboru, vedle toho také připravil k vydání Kupidovu střelu od Šimona Lomnického, Palackého dějiny, Trojánskou kroniku, výbor obrazů Karla Škréty, Kleychovu zprávu o vynálezu knihtisku, či Komenského Orbis pictus. Redigoval také Knižní kulturu doby staré i nové, nebo Haškovy sebrané spisy. Byl také hlavní redaktor prvorepublikové encyklopedie Nový velký ilustrovaný slovník naučný a byl v redakci Komenského slovníku naučného vydaného v druhé půli 30. let. Připravil také československý biografický slovník typu Kdo je kdo, Kulturní adresář ČSR . Byl činný v projektu Emila Pacovského Veraikon, který se zaměřoval na vydávání rarit z historie české literatury.

Antonín Benjamin Svojsík (4)

Antonín Benjamin Svojsík byl český pedagog a zakladatel českého junáctví. Výrazným způsobem ovlivnil celý český skauting. Původním jménem Antonín František Svojsík se narodil jako druhý ze čtyř synů. Jeho starší bratr, kněz Alois Svojsík , se proslavil rozsáhlou publikací Japonsko a jeho lid , která byla zdaleka nejobsáhlejší knihou o Japonsku v češtině z dob Rakouska-Uherska. Krátce po narození až do svých tří let bydlel s rodiči a sourozenci ve Dvoře Králové nad Labem, kde byl jeho otec Antonín Svojsík , bývalý četnický strážmistr, soudním zřízencem. Po otcově smrti se matka Ludmila roz. Havlíková z Dobřichovic přestěhovala do Prahy. Od mládí byl pohybově nadaný a chtěl stát se učitelem tělocviku, což se mu splnilo. Rád zpíval a stal se členem Českého pěveckého kvarteta. Zde jako nejmladší člen získal přezdívku Benjamin. Kvarteto se vydalo v roce 1902 na cestu po světě a sklízelo velké úspěchy. Antonín Svojsík několikrát navštívil v dospělosti město svého dětství Dvůr Králové a zúčastnil se Junáckých dnů. Díky svému staršímu bratru Aloisovi a Josefu Meilbeckovi se seznámil se skautingem v roce 1909 a o dva roky později se o prázdninách tehdy 35letý středoškolský profesor Svojsík z žižkovské reálky vydal do Anglie. Zde navštívil skautský tábor a seznámil se s novými metodami výchovy mládeže. Vrátil se nadšený a začal překládat knihu Scouting for boys od R. B. Powella. Ale uvědomoval si, že není možné přesně přenést anglický skauting do českých poměrů. Knihu nakonec samostatně nevydal. Po prázdninách 1911 sestavil pokusnou skautskou družinu z žáků žižkovské reálky. Radil se s významnými odborníky a získal pro spolupráci další známé osobnosti, např. profesory Čádu, Drtinu, Masaryka, Kramáře apod. V roce 1912 vydal knihu Základy junáctví, do které přispěla řada dalších spisovatelů a středoškolských profesorů – M. Aleš (nakreslil o...

Antonín Benčík (5)

PhDr. Antonín Benčík, CSc. . Od roku 1958 historik ve Vojenském historickém ústavu Praha, zaměřen na druhou světovou válku a čs. odboj. V letech 1963 a 1968 člen pracovního týmu rehabilitačních komisí k nápravě křivd padesátých let. 1970 vyloučen z KSČ a armády. 1970-1989 stavební izolatér, strojník, topič. Od prosince 1989 do prosince 1992 člen vládní komise pro analýzu událostí let 1967-70. Autor a spoluautor odborných publikací, studií a literatury faktu.

Anton Zischka (7)

Rakouský novinář, letec, autor dokumentárních publikací a hospodářsko-politických studií.

Anton Rákay (8)

Slovenský lékař, ftizeolog, autor prací z oboru, též autor beletristických děl.

Annie Girardot (3)

Annie Suzanne Girardotová byla francouzská divadelní, filmová a televizní herečka a zpěvačka. Původně zdravotní sestra, vystudovala herectví a byla členkou prestižního divadla Comédie-Française. Po několika úspěšných vystoupeních před kamerou se stala vyhledávanou představitelkou emancipovaných žen a v sedmdesátých letech 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která hrála ve filmu výhradně hlavní role. Třikrát získala ocenění Césara, byla nositelkou Řádu umění a literatury udělovaného francouzským ministerstvem kultury a obdržela Řád čestné legie. Narodila se v desátém pařížském obvodu. Druhou světovou válku prožila s matkou a bratrem v Normandii, otec zemřel, když jí byly čtyři roky. Už jako dítě chtěla hrát, ale stejně jako matka se nejdříve stala zdravotní sestrou. Při práci nejdříve navštěvovala dramatické kurzy, později vystudovala herectví na pařížské konzervatoři Conservatoire national supérieur d'art dramatique. V letech 1954-1957 byla členkou prestižního divadla Comédie Française, kde účinkovala v díle francouzských klasiků. Mezitím se začala prosazovat ve filmu, vynikla ve Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři , poté dělila svou práci mezi Francii a Itálii. V dekádě sedmdesátých let 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která ve filmech hrála výhradně hlavní role. Střídala dramatický a komediální žánr, její doménou se staly emancipované ženy, které různým způsobem bojují proti nástrahám života. Za kreaci lékařky postižené rakovinou získala cenu Césara. V dramatickém a kriminálním žánru hrála ve filmech Andrého Cayatta , komediální polohu uplatnila v mimořádně úspěšné dvojici s Philippem Noiretem . Točila také s Louisem de Funèsem . Poslední hlavní roli hrála v kriminálce Černá listina , od té doby ztvárňovala jen vedlejší úl...

Anne Pätzold (3)

Německá knihkupkyně a spisovatelka. Autorka románů pro děti i dospělé.

Anne Chieko Moore (4)

Anna Skýbová (3)

Narozena 27.7.1934 v Krnově, zemřela 4. 10. 2010 v Praze. Doc., PhDr., CSc., historička a archivářka, práce z oboru.

Anna Musilová (5)

Anna Musilová je mladá česká autorka, která žije napůl v Praze a napůl v Pardubicích. Studuje žurnalistiku na Univerzitě Karlově, dřív psala třeba pro Cosmopolitan nebo iDnes.cz a působila v Českém rozhlase. Aktuálně pracuje jako redaktorka české literatury v nakladatelství. Kromě toho se věnuje focení, malování a ráda cestuje – nejraději a nejčastěji do Velké Británie, která se v průběhu let stala jejím druhým domovem. Černooká je jejím debutovým románem, v roce 2019 vyšla Annina druhá kniha Tamařino souhvězdí. Autorsky se podílela i na textech v knize Hrdinky: Příběhy významných českých žen.

Anna Marienková (7)

Slovenská autorka kuchařských knih.

Anna Láng (8)

Maďarská grafička a ilustrátorka, působí v Itálii.

Anna Formánková-Kubínová (6)

Autorka jazykových učebnic.

Anna Brodele (5)

Brodelová Anna, 16. 9. 1910-29. 9. 1981, lotyšská sovětská prozaička a dramatička. Autorka povídek a románů a dramat , v nichž si všímala zejména problémů mladých lidí.

Ann Brashares (8)

Americká spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež.

Anita Pisarek (7)

Autorka anglického textu pohádky.

Anita Báchorová (7)

Učitelka českého jazyka, literatury a němčiny, spoluautorka učebnic češtiny.

Angela McGerr (5)

Publicistka a autorka esoterické literatury a prací o výkladu a interpretaci Andělských karet.

Andy Maslen (6)

Britský spisovatel, autor thrillerů. Původním povoláním reklamní copywriter.

Andrzej Szczypiorski (4)

Polský prozaik a publicista.

Andreas Lommel (3)

Andreas Lommel byl německý etnolog. Od roku 1957 byl ředitelem Staatliches Museum für Völkerkunde v Mnichově. Jeho odborný zájem se soustřeďoval hlavně na umění pravěku a původních obyvatel Austrálie. Lommel vystudoval v roce 1937 Forschungsinstitut für Kulturmorphologie v Mnichově, kde byl žákem Leo Frobenia. Škola se dnes jmenuje Frobenius-Institut a působí v rámci Goethovy univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem. Rok po ukončení studií se vypravil do severozápadní Austrálie. Zde, v oblasti Kimberley, žil několik měsíců s příslušníky kmene Unambal, podnoží Tasmánců. Způsob života těchto lovců a sběračů měl odpovídat životu lidí v době kamenné. Z cesty přivezl množství zvukového a fotografického materiálu. Roku 1955, rovněž v Kimberley, studoval prehistorické jeskynní malby duchů Wandjina. Lommelova manželka Katharina byla malířka a nástěnné malby překreslovala. V letech 1937–1940 zastával na mnichovském institutu, kde studoval, místo Frobeniova asistenta. Od roku 1957 řídil mnichovské Staatliches Museum für Völkerkunde, dnes Museum fünf Kontinente. Byl vyznamenaný Bavorským záslužným řádem. Po vzoru svého učitele Frobenia zastával Lommel v etnologii difuzionistické stanovisko. Podle něj se kulturní projevy obyčejně šířily z jednoho určitého centra.

Andrea Wandel (7)

Andrea Wandel miluje koně už tak dlouho, její paměť sahá, a skoro stejně dlouho na nich jezdí. Dlouhá léta pracovala jako hudební redaktorka v nejrůznějších německých časopisech, než se rozhodla proměnit zálibu v zaměstnání. Její první kniha nazvaná Kamarád pro Marii vyšla v roce 2003. Po ní následovalo deset dobrodružných příběhů o Marii a jejím newforestském poníkovi Šťístkovi. Knižní řada o Sonnenhofu, Mareike, Julii a jejich nezbedných haflinzích je napsána přímo pro Pony Club. Až doposud vyšly čtyři díly a další se připravují. Andrea Wandel žije na předměstí Berlína se svým manželem, dětmi, psem, kočkou, morčaty a samozřejmě také s koňmi: německým jezdeckým poníkem, newforestským poníkem a jedním velmi starým shagya-arabem.

Andrea Laurence (8)

Americká spisovatelka, autorka romancí.

Andrea Křístek Kozárová (1)

André Pieyre De Mandiargues (4)

André Pieyre de Mandiargues patří mezi stěží zařaditelné individuality. Sám navíc bděle dbal na to, aby s žádným kontextem nesouvisel. Bývá sice spojován s okruhem tvůrců druhé generace francouzských surrealistů , kteří vycházejí z hlubinné psychologie, jejího důrazu na nevědomí, estetiku snu a zázračna, avšak touha uchopit bytí v dualistickém sporu duše a těla se v jeho tvorbě projevuje obzvlášť svérázně. Z Mandiarguesových knih vystupuje členitá osobnost: až puntičkářský estét a dandy, který si libuje v erudovanosti, a zároveň milovník neobvyklostí a tajemných zvláštnůstek, které odměřuje s kulinářskou přesností, aby chuť byla vždy přejemná, ale výrazná a svá. * André Pieyre de Mandiargues patří do druhé generace francouzských surrealistů. Narodil se 14. března 1909 v Paříži, je tedy o třináct let mladší než Breton a o devět let než Desnos a Crevel, představitelé „heroického“, revolučního období francouzského surrealismu. Jestliže začátky tvorby první surrealistické generace spadají do dvacátých a třicátých let 20. století, nástup druhé surrealistické generace spadá do let bezprostředně před druhou světovou válkou, anebo spíš do období bezprostředně po válce. Mandiargues sice uprostřed války vydal svou první sbírku básní , ale jeho skutečným debutem, který vzbudil pozornost, byla teprve kniha Le musée noir . Po ní vydával soustavně rok co rok jednu knihu za druhou, vždycky věrný sobě samému, vlastně svému výchozímu bodu, jímž bylo jeho „černé muzeum“ surrealisticky orientovaných kratších i delších próz. Mezi knihy nejvýznamnější patří Les incongruités monumentales , Le soleil des loups , Marbre , Le lis de mer , Le cadran lunaire , Le Belvédere , Feu de braise , La Motocyclette , Porte dévergondée (Nestydatá brána, 19...

András Berkesi (7)

Byl maďarský spisovatel, autor detektivních a špionážních románů. Byl chráněncem Kadárova režimu a od roku 1945 působil jako důstojník tajné politické policie komunistického režimu. Ve svých dílech většinou líčí boj proti nepřátelům proletariátu a proti kontrarevoluci. V toto duchu jsou pochopitelně i líčeny události v Maďarsku roku 1956. Přesto autor patří dodnes k nejčtenějším domácím spisovatelům a jeho dílo je předmětem živé literární a politické diskuse.

Andor Šándor (5)

Andor Šándor je český voják, generál v záloze a bezpečnostní poradce. V letech 1972–1980 studoval na československých vojenských školách, studium ukončil získáním titulu Ing. V letech 1980–1984 zastával velitelské a štábní funkce u 20. motostřelecké divize v Karlových Varech. Od roku 1986 působil v generálním štábu Československé lidové armády. V postupu pokračoval i po sametové revoluci. V letech 1991–1995 zastával post vojenského přidělence ve Velké Británii. V letech 2001 a 2002 byl náčelníkem Vojenské zpravodajské služby, vojenské rozvědky, jež byla později začleněna do Vojenského zpravodajství. Závazek k armádě ukončil 1. srpna 2002. V roce 1997 absolvoval kurz pro hlavní činitele ministerstva obrany v americkém Monterrey a v roce 2000 ukončil studium na NATO College v Římě. Od roku 2003 působí jako poradce a analytik v oblasti bezpečnosti. Andor Šándor slyšitelně podporoval v prezidentské kampani Jana Fischera. Vystupoval také jako blízký kamarád Miroslava Topolánka, kterého dokonce vyučoval angličtinu. Neztratil se ani ve filmovém průmyslu – v roli poradce se účastnil natáčení seriálu Kriminálka Staré Město II. Andor Šándor je brigádní generál v záloze, který studoval bezpečnostní politiku jak v komunistickém Československu, tak později i v USA a v Itálii. Ve vojenské hierarchii to dotáhl na nejvyšší post a stal se uznávaným odborníkem na otázky bezpečnosti, hrozby terorizmu a krizový management. Z postu člena nejvyššího velení komunistické Československé lidové armády se stal hlavou vojenské zpravodajské služby České republiky.

Amy Morin (6)

Amy Morinová je psychoterapeutka a mezinárodně uznávaná odbornice na „mentální sílu“. Přispívá do časopisu Forbes. Její týdenní sloupky jsou zaměřeny na psychologické aspekty podnikání. Aminy rady z oboru psychologie, výchovy dětí a mentální síly se často objevují v americkém tisku.

Amanda Stevens (5)

Amanda Stevens je autorkou více než 50 novel včetně gothic hororové řady nazvané Hřbitovní královna. Její knihy se objevují na předních místech v žebříčku bestsellerů vydaných v USA, její styl je přirovnáván jako nové pojetí duchařských příběhů. Za svou tvorbu získala již celou řadu ocenění od prestižního časopisu Romantic Times Magazine. Žije s manželem, synem, dcerou a dvěma kočkami v Cypress v Texasu. Vyrostla v podhůří Ozarské planiny, v kraji plném legend a duchařských pověstí.

Amanda Maris (7)

Učebnice angličtiny.

Amanda Conner (9)

Americká autorka a kreslířka komiksů. Ilustrátorka v reklamních agenturách.

Amanda Clark (5)

Autorka romantických příběhů.

Alycea Ungaro (4)

Americká fyzioterapeutka, autorka prací o gymnastické metodě - Pilates.

Aly Martinez (5)

Aly Martinez je americká autorka bestselerů USA Today. Pochází ze Savannah v americkém státě Georgia, nyní žije v Jižní Karolině s manželem a čtyřmi malými dětmi. Má ráda laciné víno, tajemné legíny a olivy. Nesnáší pizzu a zmrzlinu skoro tak jako psát vlastní životopis ve 3. osobě. V tom málu volného času, který má, čte vše, co jí přijde pod ruku, nejraději s velikánskou sklenicí vína po ruce.

Aluisio Tancredo Belo Gonçalves Azevedo (5)

Alois Hlavička (7)

Narozen 10.7.1911 v Rozkoši u Nymburka. Docent metodiky fyziky, literatura z oboru.

Alois Aust (8)

Narozen 26.10.1889 v Praze, zemřel 11.11.1961 tamtéž. Hudební skladatel a dirigent.

Allanovy Sestry (1)

Alfred Wellm (3)

Německý spisovatel po skončení války pracoval jako učitel a také jako ředitel na středních školách. Jako spisovatel se věnoval zejména tvorbě literatury pro děti a psaní scénářů.

Alfred Schirokauer (6)

JUDr. Alfred Schirokauer byl německý právník, spisovatel, scenárista a filmový režisér, který zejména ve 20. letech 20. století proslul především jako autor mnoha historických románů a biografií, řada z nich byla posléze i zfilmována. Mezi jeho nejznámější díla vydaná v češtině patří historický román Hříšná Messalina, který pojednává o římské císařovně Messalině, manželce římského císaře Claudia. Své vzdělání zahájil v Anglii, pak se vrátil do Německa, kde v Hamburku složil maturitu, poté úspěšně vystudoval práva. Po dokončení požadované právní praxe pracoval nejprve po sedm let jako právník. Během této doby začal literárně tvořit, svůj první román vydal v roce 1904. Mezi jeho životopisná díla patří práce o Ferdinandu Lassallovi, Lordu Byronovi, Napoleonovi či Lucretii Borgii. Od roku 1912 působil i jako filmový scenárista, později i jako filmový režisér, kdy několikrát také spolupracoval s Reinholdem Schünzelem. Vzhledem k svému židovskému původu byl nucen opustit nacistické Německo a emigrovat nejprve do Nizozemska, později do Rakouska, kde v roce 1934 ve Vídni zemřel.

Alfréd Rényi (3)

Alfréd Rényi byl maďarský matematik, který pracoval v oborech kombinatorika, teorie grafů, teorie čísel, ale nejvíce vynikl v teorii pravděpodobnosti. Rényi se narodil v Budapešti do rodiny maďarských Židů; jeho otec Artur Rényi byl strojní inženýr a jeho matka Barbara Alexanderová byla dcerou filozofa a literárního kritika Bernáta Alexandera. Kvůli tehdy platnému protižidovskému zákonu nemohl být přijat v roce 1939 na univerzitu, ale v roce 1940 se zapsal na Budapešťskou univerzitu. Studium dokončil v roce 1944. Byl odveden na nucené práce, z kterých utekl. V roce 1947 dokončil doktorská studia na Szegedské univerzitě, pod vedením Frigyese Riesze. V roce 1946 se oženil s Katalin Schulhofovou , rovněž matematičkou. V roce 1948 se jin narodila dcera Zsuzsanna. Po krátkém působení jako profesorský asistent v Budapešti byl v roce 1949 jmenován mimořádným profesorem na Debrecínské univerzitě. V roce 1950 založil Matematický institut Maďarské akademie věd, a řídil ho až do své smrti. Nyní nese institut jeho jméno. Rozvinul dále axiomatickou teorii pravděpodobnosti Kolmogorova.

Alfréd Kotásek (7)

Narozen 19.12.1911 v Ostravě, zemřel 17.9.1991. MUDr., DrSc., profesor porodnictví a gynekologie, publikace z oboru.

Alfred Döblin (5)

Alfred Döblin byl německý expresionistický spisovatel a lékař. Döblin pocházel z asimilované židovské rodiny. Jeho otec Max byl původně krejčí, oženil se ale s dcerou bohatého továrníka. V roce 1898 se rodina přestěhovala do Berlína, kde Alfred začal studovat medicínu nejprve na Humboldtově univerzitě v Berlíně a později na Univerzitě Alberta Ludwiga ve Freiburgu . Během studií se začal zajímat o německou filosofii a to převážně o díla Immanuela Kanta, Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho. Po vystudování začal pracovat jako žurnalista v Řezně a v Berlíně, než si otevřel svoji psychiatrickou ordinaci v sousedstvi náměstí Alexanderplatz. Lékařskou praxi prováděl v letech 1911-1914 a 1918-1933. V letech 1914-1918 byl vojenským lékařem. Byl hluboce ovlivněný expresionismem, který byl hlavním myšlenkovým proudem německé avantgardy v prvních dvou desetiletích 20. století. Přihlásil se k němu v časopise Der Sturm, který od roku 1910 v Berlíně vydával Herwarth Walden. Spřátelil se s Ernstem Ludwigem Kirchnerem, expresionistickým malířem a jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Die Brücke, který namaloval jeho portrét. Během vykonávání praxe napsal několik prací, ale žádná z nich nebyla veřejně publikována do roku 1913, kdy vydal sbírku povídek Die Ermordung einer Butterblume . V roce 1915 vydal román Die Drei Sprünge des Wang-Lung , který pojednával o čínském povstání v 18. století. Tato kniha vyhrála cenu Theodora Fontana za rok 1916. V roce 1933 uprchl do Francie, kde získal v roce 1936 občanství. V roce 1940 uprchl před nacisty do Spojených států amerických. V roce 1941 konvertoval ke katolické církvi. V roce 1945 se vrátil do Německa, kde byl z pověření francouzské vlády inspektorem kulturní politiky. Po vzniku NDR se podílel na založení Akademie věd a literatury v Mohuči (D...

Alfred Andersch (6)

Alfred Andersch je jedním ze zakladatelů známé literární Skupiny 47. V mládí pracoval v komunistickém Svazu mládeže v Bavorsku. Když se dostali k moci nacisté, byl vězněn v koncentračním táboře. Za války byl na frontě jako řadový voják, roku 1944 dezertoval. Po roce 1945 byl redaktorem rozhlasu, v letech 1955-57 vydával znamenitý literární časopis Texte und Zeichen. K nejvýznamnějším Anderschovým prózám patří autobiografické Třešně svobody, Piazza San Gaetano, Zanzibar aneb Poslední důvod, Rudovláska, povídkový triptych Milovník polostínu a román Efraim.

Alexej Kusák (6)

Alexej Kusák , nakladatelský redaktor, publicista, přispěvatel do literárních a výtvarných časopisů, překladatel z němčiny, emigrant po roce 1968.

Alexandra Jirkovská (8)

Prof. MUDr. Alexandra Jirkovská, CSc. je přední osobností v oboru diabetologie a vnitřního lékařství. Byla zvolena do výboru European Foot Study Group, do níž se dostala vytrvalou pílí a aktivitou v oboru. Prof. Jirkovská přednáší zejména na postgraduálních akcích, seminářích, symposiích i předatestačních kursech. Profesorka vnitřních nemocí , MUDr., CSc., diabetoložka . Zabývá se syndromem diabetické nohy. Publikace z oboru.

Alexandra Adornetto (4)

Alexandra je dcera učitelů angličtiny. Svou první knihu Zloděj stínů napsala ve 14 letech. Přiznává, že byla odjakživa vášnivou čtenářkou a dodnes je její pokoj plný rozečtených knih. Žije střídavě v USA a v Austrálii.

Alexandr Mitrofanov (6)

Alexandr Mitrofanov je český novinář, komentátor a publicista ruského původu, věnující se např. tematice Ruské federace nebo sociálně-politickému dění v České republice. V Sovětském svazu vystudoval žurnalistiku na Rostovské univerzitě a v roce 1979 se přestěhoval do Československa, kde přispíval do plzeňských podnikových novin Škodovák. V roce 1982 se jemu a jeho partnerce narodila dcera Jana. Roku 1991 do ledna 1992 pracoval v sociálnědemokratickém časopise Právo lidu. Od roku 1992 začal psát pro deník Právo. V roce 2004 se narodil syn Daniel. Napsal např. Za fasádou Lidového domu nebo Politika pod pokličkou . V roce 2017 napsal předmluvu k historicky prvnímu překladu knihy Fazila Iskandera Králíci a hroznýši do českého jazyka. Společně s Petrem Nováčkem se stal laureátem Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2000. Za své politické komentáře získal Cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2014 a Cenu Jiřího Ješe za komentář za rok 2016.

Alexandr Flek (9)

Narozen 3.4. 1968 v Hradci Králové, evangelikální pastor, misionář, biblista, překladatel Bible, pastor společenství Voda života, Církve Slovo života, zakladatel a vedoucí Pražského evangelického společenství Ta Cesta , ředitel pražské biblické školy Slovo života, zakladatel nakladatelství Biblion .

Alexander Sabo (5)

Autor turistických průvodců po Chorvatsku.

Alessandra Mattanza (5)

Italská spisovatelka, scenáristka, novinářka, fotografka, autorka cestovních průvodců.

Ales' Adamovič (6)

Běloruský prozaik, literární teoretik a kritik.

Aleš Pitzmos (6)

Aleš Pitzmos je český spisovatel, autor thrillerů, space opery a historických románů. Publikoval i pod pseudonymy Alec Palmer a Aleš Pospíchal. Autor odmaturoval na obchodní akademii, pracuje ve státní správě. Psaní knih se naplno věnuje od roku 2008, kdy mu v nakladatelství Alpress vyšla jeho prvotina, dobrodružný thriller Démoni pralesa. V roce 2010 zvítězil s povídkou Singularita v literární soutěži Cena Karla Čapka v kategorii povídka a jeho román Záře supernovy, druhý díl série space oper Vesmírná asociace, byl v roce 2017 nominován na dvě žánrové ceny - na cenu Akademie SFFH za rok 2016 a cenu Aeronautilus. Ve svém volném čase se mimo psaní románů věnuje zejména cestování a fotografování.

Alena Winnerová (8)

Autorka beletrie pro děti i dospělé, kuchařek a odborných publikací o papoušcích. Původní profesí socioložka, pracuje v rodinném nakladatelství DONA.

Alena Vlčková (6)

Narozena 14. 11. 1942 v Chuchelně u Semil, zemřela 6. 6. 2011. Nakladatelská redaktorka , překladatelka z litevštiny a ruštiny, z němčiny překládala populárně-naučné knihy, autorka kuchařských knih a praktických příruček.