11941–12000 z 153133 Autoři
Gordon D Shirreffs (5)
Narodil sa v Chicagu. Písal westernovú literatúru a scénare k filmom. Zomrel v San Fernando Valley v Kalifornii.
Více od autora
Giovanni Bandini (5)
Vystudoval indologii, srovnávací náboženské vědy a indickou kunsthistorii. Vyučuje na univerzitě v Heidelbergu a od roku 1987 pracuje jako nezávislý spisovatel a překladatel.
Více od autora
Giosue Carducci (8)
Giosuè Carducci byl italský básník a literární kritik, v letech 1860 až 1904 profesor italské literatury na univerzitě v Bologni, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1906. Giosuè Carducci začal psát poezii již v dětství pod vlivem antických vzorů, brzy v ní však začal uplatňovat revoluční tendence . Studoval ve Florencii a v Pise, vystupoval jako radikální republikán a antiklerikál sympatizující se socialistickým a dělnickým hnutím a odpůrci Rakouska-Uherska v něm viděli vzor svých osvobozovacích tendencí. Sjednocení Itálie roku 1870 mu dalo nové umělecké možnosti a prohloubilo jeho básnickou inspiraci. Po setkání s královnou Margheritou roku 1878 se přiklonil k monarchii a umělecky ke klasickému realismu . Brzy je označován za národního klasika a nejvýznamnějšího básníka jednotné země. Vedle skladeb básnických by Carducci také neúnavným badatelem na poli literární historie a vynikajícím vydavatelem a komentátorem starých klasických děl italské literatury. V letech 1860 až 1904 byl profesorem na univerzitě v Bologni. Vysokého ocenění se dočkal i v aktivní politice, stal se čestným občanem v Bologni a roku 1890 byl zvolen do senátu. Nejvyšší literární ocenění v cizině, Nobelovu cenu za literaturu udělenou mu „… nejen pro bohaté vědecké poznatky a kritické výzkumy, ale především jako hold tvůrčí energii, stylistické svěžesti a působivé lyričnosti, které charakterizují jeho poeticky mistrovská díla“ , nemohl již pro nemoc v prosinci roku 1906 osobně převzít a o dva měsíce později zemřel. Od roku 1859 byl ženatý s Elvirou Manicuciovou, měl tři dcery a jednoho syna....
Více od autora
Giorgio Bassani (3)
Giorgio Bassani byl italský romanopisec, básník a esejista. Narodil se ve městě Bologna, studoval na místní univerzitě. Ve svých dílech mimo jiné zdokumentoval život italské židovské komunity v době fašismu.
Více od autora
Giles Milton (7)
Giles Milton je britský novinář a spisovatel, zaměřující se na narativní historii. Přispívá do řady anglických i zahraničních časopisů a novin. Publikoval řadu prací, včetně několika přeložených do češtiny. Narodil se v Buckinghamshire, univerzitu navštěvoval v Bristolu. Žije střídavě mezi Londýnem a Burgundskem. Je ženatý s ilustrátorkou Alexandrou Miltonovou, se kterou mají tři dcery. Je členem správní rady London Library. Nejvíce se proslavil bestsellerem The Nutmeg War , epickým příběhem o boji mezi Angličany a Holanďany o kontrolu nad světovými dodávkami muškátového oříšku na počátku 17. století. Následovaly tři další historické příběhy: The Queen's Adventurers, Samurai William a Captives in Barbary, věnované prvním anglickým expedicím do Virginie, na Dálný východ a Maghrebu, ve kterých zkoumal kořeny evropského kolonialismu v 17. a 18. století. Tyto jeho první knihy vycházely z nepublikovaných zdrojů a také z oficiálních archivů nebo z cestopisných sborníků sestavených v 16. století Richardem Hakluytem a Samuelem Purchasem. Jeho pozdější eseje se vyznačují návratem do 20. století: V knize Paradise Lost zkoumal islámské vyplenění Smyrny v roce 1922 a vzestup intolerance. Zde se inspiroval z cestovních deníků a osobní korespondence smyrenských křesťanů. Esej Wolfram: The Boy Who Went to War je popisem každodenního života mladého Němce zařazeného do wehrmachtu na konci druhé světové války. Dílo Russian Roulette představuje skupinu britských agentů bojujících mezi Moskvou, em a Taškentem v měsících následujících po říjnové revoluci proti Sovětům. Zdroje k tomuto dílu získal z nepublikovaných zdrojů, které objevil v archivech indické tajné zpravodajské služby. Kniha Fascinating Footnotes from History je směsicí anekdot o „malé historii“, vyšla původ...
Více od autora
Gerhard Friedrich Basner (7)
Basner je jedním z nejplodnějších a nejvýznamnějších německých autorů, píšící převážně sešitové romány typu western, a to pod celou řadou pseudonymů.
Více od autora
Gerd Ludwig (4)
Gerd Ludwig je současný německý novinářský fotograf. Studoval německou literaturu, politické vědy a tělesnou výchovy na univerzitě v Marburgu, ale přerušil studium cestou do Skandinávie a Severní Ameriky, kde pracoval jako zedník, námořník, zahradník a umývač nádobí. Později se opět vrátil do Německa a vystudoval fotografii u profesora Otto Steinerta na Folkwangschule v Essenu. Spoluzaložil agenturu VISUM. V roce 1975 se přestěhoval do Hamburku a začal pracovat pro Geo, Stern, Spiegel, Zeit-Magazin, Time a Life, a zakázky reklamních kampaní. V devadesátých letech podepsal smlouvu jako fotograf pro National Geographic se zaměřením na společenské změny v Německu a východní Evropě. Tato práce vyvrcholila publikaci jeho knihy Broken Empire: After the Fall of the USSR , desetiletá retrospektiva vydaná společností National Geographic. Spolupracuje s moskevským festivalem Interfoto, vystavuje v galeriích a na festivalech jako je Perpignan Visa pour L’Image, získal řadu fotografických ocenění, včetně IPA z roku 2006 Lucie Award pro fotografa roku. V současné době žije a pracuje pracuje v Los Angeles. Fotografoval ve více než 70 zemích po celém světě, pořádá přednášky na univerzitách a fotografické workshopy po celém světě, pracuje pro National Geographic a v reklamě.
Více od autora
Gerald G Jampolsky (6)
Gerald G. Jampolsky, MD je absolventem Stanfordské lékařské fakulty a bývalý člen fakulty na University California School Medicine v San Franciscu, kde zastával a zastává stáže v dětské psychiatrii AAT Langley Porter neuropsychiatrický ústavu. Je mezinárodně uznávaná autoritou v oblasti psychiatrie, zdravotnictví, obchodu a vzdělávání. V roce 1975 se s několika přáteli založil původní Centrum pro léčení postojů v Tiburonu v Kalifornii, kde se děti i dospělí s nemocemi život ohrožujících najdou klid k trensformaci pro sebe a jejich rodiny. Založil projekt "Děti jako učitelé míru" , který byl v roce 1982 nově rozšířena mezinárodně. V roce 1987 on a jeho žena Diane Cirinciono založili AIDS linku pro děti v Tiburonu. V současné době existuje přes 130 nezávislých Centra pro léčení postojů v 24 zemích, které patří do jejich komunity. Doktor Jampolsky je ženatý s psychoterapeuta a autorkou Diane Cirincione a spolu přednášejí ve Spojených státech i v zahraničí -psychologii, psychiatrii, duševní a fyzické zdraví, sílu našich postojů, životních mezníků, mezilidské vztahy, zdraví, vzdělávání a podnikání, jež ovlivňují jak naše osobní a profesní život. Nazývají své učení "Praktická spiritualita". Psychiatr, který působil na University v California Medical Center v San Francisco. Člen Asociace amerických psychiatrů. Vydal mnoho úspěšných knih a byl znám americkým televizním divákům z televizní obrazovky.
Více od autora
George Gipe (2)
George Gipe byl americký spisovatel, jehož knihy "novelizace", knihy založené na filmovém scénáři. V roce 1985 napsal brožované knihy, zpátky do budoucnosti, publikované podle scénáře filmu návrat do budoucnosti . Gipe, nezávislý spisovatel, napsal dvě díla faktu, Velká americká sportovní kniha a Poslední chvíle kdy...a byl spolu spisovatel scénáře pro dva filmy Steve Martin, Mrtví muži nenosí skotskou sukni a Muž se dvěma mozky. Gipe napsal také novelizaci Gremlins. Gipe také přispěl k Sports Illustrated a MAD Magazine. 6. září1986, Gipea píchla včela a utrpěl extrémní alergickou reakci. Zemřel na srdeční infarkt v nemocnici poblíž jeho domu v Glendale v Kalifornii. Novelizace pro druhou a třetí část trilogie místo napsal Craig Shaw Gardner
Více od autora
Geoff Love & His Orchestra (7)
Geoff Love & His Orchestra byl populární easy listeningový soubor, který vedl britský hudebník Geoff Love . Love se narodil v Todmordenu v hrabství West Riding of Yorkshire a svou kariéru zahájil jako trombonista hrající v různých tanečních kapelách. Později se stal aranžérem a dirigentem a spolupracoval s největšími osobnostmi hudebního průmyslu. V padesátých a šedesátých letech 20. století si získal uznání díky spolupráci s vydavatelstvím EMI Columbia, kde aranžoval a dirigoval alba pro řadu umělců.
Více od autora
Gene Stratton-Porter (6)
Gene Stratton-Porter , narozena jako Geneva Grace Stratton, byla americká autorka, brzy přírodovědkyně, fotografka přírody. Svého postavení a příjmů užila jako dobře známý autor k podpoře zachování a Limberlostské bažiny a dalších mokřadů ve státě Indiana. Napsala několik nejprodávanějších románů a dobře přijímané sloupce v národních časopisech, jako je například McCall's. Její díla byla přeložena do několika jazyků, včetně Braillova písma a Stratton-Porter byl odhalování, že mela 50 milionů čtenářů po celém světě. Její román, Dívka z Limberlost , byl čtyřikrát zfilmován.
Více od autora
Gaston Rébuffat (3)
Gaston Rébuffat byl francouzský horolezec a horský vůdce, ale také režisér, fotograf a spisovatel. Protože pocházel z Marseille, lézt začínal nejprve na skalách v Calanques, na první „pořádný kopec“ se dostal v roce 1938 – Barre des Ecrins . V roce 1941 nastoupil u „Jeunesse et Montagne“ , absolvoval velké množství alpských výstupů . Následující rok se stal horským vůdcem a roku 1944 instruktorem horolezectví. Ve stejném roce byla založena „École Nationale d’Alpinisme“, kde byl Rébuffat přijat jako učitel. Po přestávce zaviněné válkou opět školil ve znovuotevřené „École Militaire de Haute Montagne“. V roce 1945 společně s Eduardem Frendo jako druzí přelézlií Walkerův pilíř na Grandes Jorasses , o dva roky později se skupinou frekventantů přelezli Centrální pilíř. Později se přestal živit jako instruktor a stal se samostatným horským vůdcem. O horách a výstupech na ně psal články, knihy a natáčel filmy. V roce 1947 se oženil s Francoise Darde, měl s ní dvě dcery a syna. V roce 1950 se zúčastnil expedice na Annapúrnu. Maurice Herzog a Louis Lachenal tehdy jako první lidé stáli na vrcholu osmitisícovky. Během sestupu udělali chybu a silně omrzli, Rébuffat a Lionel Terray jim pomáhali z posledního tábora zpět do údolí. Okolo roku 1975 se u něj objevila rakovina, bojoval s ní, stále lezl, dělal i prvovýstupy, publikoval a v roce 1984 dostal Řád čestné legie. Následujícího roku zemřel. Ve fotografii i filmu ukazuje lidem krásu horolezectví, kdy horolezec v horách přestává být pouze měřítkem k velikosti horských scenérií. Touto jeho nejznámější inscenací je fotografie, ve které stojí s lanem v ruce na skalní jehle, ta patří také mezi několik předmětů, které NASA vyslala do vesmíru uvnitř sondy, jako poselství lidstva. Nejen v České republice je nejznámější jeho kniha Hvězdy a bouře (Etoiles et tempêtes...
Více od autora
Gašpar Vanek (6)
Slovenský zemědělský inženýr. Autor publikací v oboru vinohradnictví a vinařství.
Více od autora
Gary A Edwards (6)
Americký hudebník a klaun, autor publikací o kulturních pořadech pro děti ve zdravotnických zařízeních.
Více od autora
Gabriela Marková (6)
Narozena 1.5.1972 v Plzni. Výtvarnice, patří k našim nejznámějším košíkářkám. Věnuje se i jiným výtvarným technikám, mezi která patří batikování technikou šibori, tkaní na karetkách, origami, mramorování, découpage a ply-plitting, a vyučuje prostřednictvím kurzů. Své práce vystavovala v galeriích v Českém Krumlově a Plzni.
Více od autora
Gabriela Culík Končitíková (6)
Narozena 24. 2. 1987. Bc., Mgr., Ing., ekonomka a pedagožka, zaměřená na oblast systému řízení Baťa, jeho implementaci do současného podnikatelského prostředí a interpersonální komunikaci v řízení. Vystudovala též sociální pedagogiku.
Více od autora
Gabriel Laub (5)
Gabriel Laub byl česko-polský esejista a aforista židovského původu. Narodil se v Polsku, vyrůstal v Krakově. Po německé invazi do Polska odešel s rodiči, kvůli židovskému původu, do SSSR. Od roku 1948 byl občanem Československa, kde vystudoval žurnalistiku a pracoval jako redaktor. Po okupaci Československa v srpnu 1968 emigroval do Německa.
Více od autora
Gabriel Filcík (6)
Gabriel Filcík je český akademický malíř a ilustrátor. Mezi roky 1960 a 1964 studoval pražskou Střední uměleckoprůmyslovou školu, kde byl jeho učitelem Viktor Fixl, a následně v letech 1965 až 1971 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na níž ho vedl František Muzika. Věnuje se ilustracím knih pro děti. Vedle toho se účastní také besed se čtenáři. Svým jménem ale také zaštiťuje dětské výtvarné soutěže.
Více od autora
Fritz Terofal (3)
Studoval na mnichovské univerzitě přírodní vědy se zaměřením na zoologii. Od roku 1960 pracuje ve Státních zoologických sbírkách v Mnichově, kde se podílel na obnovení sbírek kolekcí ryb zničených za 2. světové války. Od roku 1980 je hlavním konzervátorem a vedoucím oddělení obratlovců. Publikoval velký počet vědeckých prací a německy mluvící veřejnosti je znám především díky populárně vědeckým knihám a zpracováním odborných prací.
Více od autora
Fritjof Capra (7)
Dr. Fritjof Capra, Ph.D. je americký fyzik pocházející z Rakouska. Zabývá se výzkumem v oblasti kvantové fyziky a systémové teorie. Je autorem celosvětově oblíbených knih, zejména titulů Tao fyziky a Bod obratu. Je považován za jednoho z ideologů hnutí New Age. Fritjof Capra se narodil ve Vídni, kde na místní univerzitě získal v roce 1966 titul Ph.D. v oboru teoretické fyziky. Poté se zabýval výzkumem v oblasti kvantové fyziky na pařížské univerzitě , kalifornské univerzitě v Santa Cruz , londýnské univerzitě a na kalifornské univerzitě v Berkeley . Na kalifornské univerzitě v Santa Cruz a v Berkeley působil i jako pedagog. Vyučuje na Schumacher College, mezinárodním centru pro studia ekologie v Anglii. Mimo výzkumů v oboru fyziky a systémové teorie se Capra po dobu více než třiceti let zabývá filozofickými a sociálními důsledky současného pojetí vědy. Toto téma prezentoval ve všech svých knihách, více než 50 televizních rozhovorech a dokumentárních filmech a ve světovém tisku. Caprovi byl věnován první díl série BBC Beautiful Minds . Capra spoluzakládal Centrum pro ekogramotnost v Berkeley, USA. Toto středisko se zabývá propagací ekologických témat ve školství a nabízí ekosemináře pro firemní management. Fritjof Capra žije spolu se svou ženou a dcerou v Berkeley . Tao fyziky hledá souvislosti mezi teoriemi „nové fyziky“ a koncepcemi taoismu, buddhismu, zenu a hinduismu. Capra tak vytváří novou holistickou vizi světa, kombinující moderní vědu a starou orientální filozofii. Práce Bod obratu je polemikou o vlivu karteziánsko-newtonovského pojetí vědy a světonázoru na všechny současné vědní obory. Capra požaduje syntetizující pohled na svět a novou vizi reality. Na knize se podíleli významní světoví vědci, například Hazel Hendersonová nebo Stanislav Grof. Na základě knihy vznikl i film Mindwalk , režírovaný Caprovým bratrem Berntem, v hlavní rol...
Více od autora
Friedrich Katz (1)
C. Friedrich Katz je rakouský antropolog a historik specializující se na dějiny Latinské Ameriky v 19. a 20. století. Narodil se v židovské rodině, která před nacistickými persekucemi uprchla do zahraničí a přes Francii a Spojené státy se nakonec usadila v Mexiku, dokončil základní vzdělání a na národní škole antropologie a historie v bakalářském studiu, které ukončil v USA. Toto studium ukončil doktorátem na vídeňské univerzitě v roce 1954 a přestěhoval se do Německa, kde v roce 1962 na Humboldtově univerzitě v Berlíně dosáhl habilitace a až do roku 1970 zde vyučoval. Jako hostující univerzitní profesor působil v Mexiku na univerzitě, později na texaské univerzitě v Austinu. V roce 1971 nastupuje jako profesor dějin Latinské Ameriky na univerzitě v Chicagu, kde jeho vědecká kariéra strmě stoupá a je uznáván jako jeden z nejvýznamnějších historiků moderních mexických dějin, podílí se na organizování celé řady mezinárodních konferencí k problematice mexických dějin, na budování dvoustranných vztahů jak mezi vědci, tak i politiky Mexika a USA. Jako uznání jeho zásluh je v roce 2004 při návštěvě mexického prezidenta na chicagské univerzitě jeho jménem pojmenováno Centrum mexické historie Friedricha Katze. Svoji původní specializaci rozšiřuje i na starší období dějin Mexika a na celou Latinskou Ameriku. Získává řadu ocenění za svou publikační činnost v roce 1999 obdržel cenu Bolton Americké historické asociace za nejlepší anglicky psanou knihu o historii Latinské Ameriky, vládou Mexika byl poctěn Řádem aztéckého orla. V roce 2000 získává další dvě ocenění za knihu Život a doba Pancho Villy. Na jeho 80. narozeniny byly uspořádány na jeho počest dvě univerzitní kolokvia na University of Chicago a El Colegio de México. Jeho stěžejním dílem zůstává kniha Vorkolumbische Kulturen , i když publikoval i další knihy zabývající se...
Více od autora
Fred Vargas (8)
Fred Vargas, vlastním jménem Frédérique Audouin-Rouzeau je francouzská historička, archeoložka a spisovatelka. Narodila se v rodině vědecké pracovnice a otce intelektuála. 'Fred' je zdrobnělinou od 'Frédérique' a 'Vargas' je umělecké jméno její sestry Joëlle Vargas, která je současnou francouzskou malířkou. Ve své tvorbě se převážně věnuje detektivnímu románu. Jednou z jejích nejznámějších postav je komisař Adamsberg. V další části svého díla se pak věnuje především období středověku a to především díky svým hlubokým odborným znalostem získaným během zaměstnání v Národním výzkumném centru , častěji označovaném pouze zkratkou CNRS.
Více od autora
Franz Carl Weiskopf (8)
Franz Carl Weiskopf , byl pražský především německy píšící spisovatel, prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy. Pocházel z jazykově i národnostně smíšené rodiny. Otec Josef byl Čech a Žid, zaměstnaný jako bankovní úředník, matka Friderike, rozená Feigl, byla Němka Studoval germanistiku a historii na Univerzitě Karlově, studium ukončil titulem Dr. phil. Roku 1921 se stal jedním z prvních členů Komunistické strany Československa. Aktivně vystupoval na kulturních a společenských akcích jako prostředník mezi skupinami německojazyčnou a českou. K jeho zájmům patřila německá a ruská literatura a její tvůrci v exilu, zajímal se rovněž o americkou a čínskou literaturou. V letech 1928 až 1933 žil a pracoval jako novinář a spisovatel na volné noze v Berlíně, odkud uprchl před Hitlerem. V letech 1933 až 1938 žil opět v Praze. V posledních letech první republiky redigoval Svět v obrazech, který spoluzakládal, a také protinacistický Volks-Illustrierte. Koncem r. 1938 emigroval do Paříže a v r. 1940 se mu podařilo odcestovat USA a usadit se v New Yorku, kde se živil především politickou publicistickou a psaním protifašistické literatury. Od února 1947 pracoval jako tiskový rada na čs. generálním konzulátu v New Yorku a krátce po komunistickém převratu v ČSR 1948 byl jmenován novým vyslaneckým radou na ambasádě ve Washingtonu. V prosinci téhož roku byl vybrán na funkci vyslance ve Švédsku a od května 1949 působil v této funkci ve Stockholmu. Ale už od ledna 1950 do března 1952 působil jako první velvyslanec v Čínské lidové republice. Brzy po svém odvolání z Pekingu mu byla udělena „bezplatná dovolená“ a v r. 1953 se vystěhoval do NDR.
Více od autora
František Xaver Jiřík (5)
František Xaver Jiřík byl český historik umění, publicista a ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Narodil se v rodině Josefa Jiříka, kováře v Třebejicích a jeho manželky Marie, rozené Houdkové. František X. Jiřík maturoval na gymnasiu v Jindřichově Hradci a před rokem 1889 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Emanuela Krescense Lišky a Otakara Hostinského. Vystudoval dějiny umění a filozofie dějin umění na pražské Karlo Ferdinandově Univerzitě a estetiku u Otakara Hostinského a získal zde roku 1894 doktorát filozofie. Kromě toho studoval malířství na vídeňské Akademii. Od roku 1897 byl asistentem a od roku 1915 do roku 1933 ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho asistentem byl Josef Pečírka, adjunktem muzea byl Zdeněk Wirth. Krátce rovněž vyučoval dějiny umění jako externista na Uměleckoprůmyslové škole . Publikoval v časopisech Květy, Rozhledy a Umění, v letech 1904-08 redigoval časopis Dílo, 1908-11 byl autorem výtvarné rubriky v Národní Politice. Od roku 1895 se podílel na tvorbě hesel Ottova slovníku naučného. Spolupracoval s JUV a byl aktivním členem Kruhu pro pěstování dějin umění. Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 79 let. Dne 1. října 1894 se na Královských Vinohradech oženil se Zuzanou Hájkovou . Manželé Jiříkovi žili na Královských Vinohradech, měli syna a dceru. Jiříkovo uměleckohistorické bádání je publikováno v řadě časopiseckých článků z let 1895 – 1914. Byl generačním druhem Karla Chytila a Karla Boromejského Mádla a podobně jako oni se musel vyrovnat s nástupem modernismu. Ve svých studiích o dějinách malířství 19. století se vymezil proti starším teoriím o determinaci rasou, prostředím a dobou a zdůraznil úlohu silného lidského individua pro rozvoj nové epochy umění. Podrobně se zabýval Rubenovou malířskou školou na pražské Akademii, japonskými vlivy na evropské umění nebo malíři Josefem Navrátilem, Josefem Mánesem, Karl...
Více od autora
František Starý (5)
Narozen 25. 7. 1925 v Horažďovicích, zemřel 29. 12. 2017. RNDr., PhMr., CSc., výzkumný vědecký pracovník; farmaceut, botanik, věnoval se farmaceutické botanice: pracoval ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv; byl též členem redakční rady časopisu Živa.
Více od autora
František Rusinský (7)
Narozen 1.3.1881 v Dolních Životicích, zemřel 22.1.1923 v Moravské Ostravě. Středoškolský profesor, romanista, práce z oboru.
Více od autora
František Robert Kraus (7)
František Robert Kraus, hebrejským jménem גדעון בן יצחק קראוס Gideon ben Jicchak , byl československý spisovatel a novinář, člen protinacistického odboje a přeživší holokaust. Patřil do tzv. Pražského kruhu spisovatelů. Působil v ČTK, Prager Tagblatt, Prager Presse, Tribuně, v Českém rozhlase zakládal krátkovlnné vysílání a byl prvorepublikovým zahraničním zpravodajem v českém, německém, francouzském a anglickém jazyce. Během holokaustu byl vězněn v terezínském ghettu, přežil koncentrační tábory Auschwitz, Gleiwitz a Blechhammer a podařilo se mu uprchnout z pochodu smrti. Jeho knížka Plyn, plyn…, pak oheň, vydaná v září 1945 byla jedním ze zcela prvních literárně zpracovaných svědectví o holocaustu nejen v Československu, ale na světě vůbec. Z politických a antisemitských pohnutek komunistického režimu byla Krausova díla až do roku 1989 zakazována a cenzurována. Ačkoliv jeden z jeho žáků, Arnošt Lustig, jej považoval za spisovatele světového významu a přirovnával jeho tvorbu k Jacku Londonovi, E. E. Kischovi či Primo Levimu, a jeho dílo vyučoval na zahraničních univerzitách, zůstává zatím osobnost a dílo F. R. Krause u nás i ve světě na okraji zájmu. Po válce byl aktivním členem pražské židovské obce, jako spisovatel pravidelně přispíval každý měsíc do Věstníku ŽNO. Byl také jedním z prvních, kdo se aktivně podílel na obnovení minjanu Staronové synagogy okamžitě po osvobození v květnu 1945. Narodil se v pražském Josefově v česko-židovské rodině krejčovského mistra a majitele módního salónu, Roberta Krause a ženy v domácnosti, Matyldy Krausové, rozené Kollmannové. Jeho strýcem byl doktor Mořic Bloch , tiskový poradce jak císaře Františka Josefa I., tak i později T. G. Masaryka, autor slavného manifestu Mým národům. Doma a s kamarády se mluvilo česky, ale ve škole německy, takže Kraus byl zcela bilingvní. O svém dětství kdysi napsal, že je prožil na asanačních pláckách a zbořeništích Židovského mě...
Více od autora
František Remta (4)
Narozen 31.3.1914. Dr. ing., DrSc., profesor na katedře ekonomiky dopravy a spojů Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
František Pauk (8)
Doc. RNDr. František Pauk, CSc. Narozen 24.1.1905 v Jablonném nad Orlicí, zemřel 1.11.1985 v Praze. Český geolog, docent mineralogie a petrografie na pedagogické fakultě.
Více od autora
František Novotný (5)
Narozen 13. 6. 1925 v Českých Budějovicích, zemřel 28. 9. 2016 v Terezíně. Prof., MUDr., DrSc., dermatovenerolog, práce z oboru kožního lékařství a psoriáze.
Více od autora
František Moravec (8)
Lou Fanánek Hagen, vlastním jménem František Moravec , je stavební inženýr, hudební skladatel, zpěvák a frontman skupiny Tři sestry. Vystudoval gymnázium, stavební fakultu ČVUT a mezioborově studoval i žurnalistiku na UK. Od roku 1985 je zpěvákem a frontmanem skupiny Tři sestry, po revoluci začal skládat písničky pro Těžkej Pokondr, Lucii Bílou, Maxim Turbulenc a písničky pro seriál Šmoulové. V roce 2003 se podílel na složení libreta pro muzikál Kleopatra, spolupracoval i na muzikálu Princezna Zmrzlina.
Více od autora
František Ladislav Rieger (8)
František Ladislav svobodný pán Rieger byl český politik a spoluzakladatel Národní strany. Během revolučního roku 1848 jako jeden z českých předáků a aktivní poslanec Říšského sněmu ve Vídni a Kroměříži neúspěšně prosazoval liberální principy plánované rakouské ústavy a federalizaci monarchie. Do politiky se vrátil po obnově ústavnosti v roce 1860 jako hlavní spolupracovník Františka Palackého, kterého později vystřídal na pozici předsedy staročeské strany. V 60. a 70. letech 19. století zastánce politiky pasivní rezistence českých politiků ve snaze docílit státoprávních ústupků od vídeňské vlády. Od roku 1879 po obratu v české politice směrem k aktivní provládní politice poslanec vídeňské Říšské rady a předseda parlamentního Českého klubu, později člen Panské sněmovny. Od konce 80. let 19. století jeho vliv slábl společně s oslabením pozic staročeské strany v důsledku takzvaných punktací. Pocházel z rodiny mlynáře. Při křtu dostal jméno František Josef Jan. Kmotrem mu byl Josef Michal Kramář, vikář a děkan z Vysokého nad Jizerou. Vyrůstal na rodinné usedlosti s mlýnem a pilou, která patřila jeho otci. Tam si také poranil ruku, což ho poznamenalo na celý život. Jeho prvním učitelem byl semilský kaplan Karel Hušek, který jej začal učit čtení, psaní a počtům. Mladý Rieger byl velmi inteligentní a bystrý. Roku 1824 byl zapsán na školu do Vysokého nad Jizerou. Díky znalostem ho v osmi letech učitel doporučil na školu do města. Byl tedy zapsán do Šumburku, kde ho vyučoval Jan Karásek, u kterého se naučil hrát na klavír, housle a kytaru. Na konci roku složil zkoušku, která jej opravňovala ke vstupu na gymnázium. Roku 1829 nastoupil na gymnázium v Jičíně. Po druhém ročníku se měl podle přání otce vrátit domů a učit se mlynářem, ale pro chlapcovo nadání byl otec přemluven, aby ponechal syna na studiích. Ve třetím ročníku bydlel u prefekta Kudrny, který mu přidělil byt přímo v ústavní kniho...
Více od autora
František Kárník (5)
Narozen 2.12.1897 v Nepoměřicích u Kutné Hory, zemřel 31.10.1961 v Kutné Hoře. Učitel, literatura pro děti a mládež.
Více od autora
František Karel Hejda (9)
Narozen 23.4.1865 v Mladé Boleslavi, zemřel 18.1.1919 v Praze. Novinář, , autor drobných próz převážně humoristického charakteru, hudební kritik, dramatik, překladatel divadelních her z francouzštiny a němčiny.
Více od autora
František Hýbl (8)
František Hýbl je český regionální historik, komeniolog, muzeolog a také bývalý ředitel Muzea Komenského v Přerově. František Hýbl vystudoval Pedagogický institut a Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, posléze se věnoval vyučování českého jazyka a dějepisu. Následně působil od srpna 1992 do konce prosince 2008, kdy odešel do důchodu, jako ředitel Muzea Komenského v Přerově. Jako historik se zaobírá ve své odborné činnosti především tématem zabití Karpatských Němců na švédských šancích v roce 1945, za což mu byl dokonce v roce 2017 propůjčen Kříž za zásluhy se stuhou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo. Je autorem řady historických děl např. Krvavá noc na Švédských šancích . Dle Souborného katalogu NK ČR je dr. František Hýbl k lednu roku 2018 autorem těchto uvedených publikací:
Více od autora
František Doležal (6)
František Doležal byl malíř, grafik, typograf, kurátor, básník, dramatik, výtvarný kritik a publicista. Byl zakladatelem a předsedou výstavní komise prestižní Galerie Vincence Kramáře. František Doležal pochází z rodiny zámeckého kastelána Rudolfa Doležala a jeho ženy Anny, rozené Brunové. Otce si vážil pro jeho kulturní rozhled, vášeň pro literaturu a vlastenectví a poutal ho k němu silný citový vztah. Během dospívání ho ovlivnil zámecký lékař a literát dr. František Albert a sběratel výtvarného umění a překladatel sovětské literatury prof. Josef Píč. V letech 1921-1928 absolvoval reálné gymnázium v Kostelci nad Orlicí. Během studií se seznámil s malířem Stanislavem Odvárkem a s Lumírem Čivrným. Malbu studoval soukromě u Antonína Hudečka . Po maturitě nemohl ze sociálních důvodů pokračovat ve studiích. Byl zaměstnán na Zemském finančním ředitelství jako úředník v Holicích a psal a kreslil pro místní tisk. V letech 1932-1934 absolvoval vojenskou službu a důstojnickou školu v Kladně, Olomouci a Praze. Od roku 1934 se natrvalo usadil v Praze a spolupracoval jako autor článků i kreslíř s Melantrichem a Tvorbou a překládal a psal eseje pro levicové Haló-noviny. Stýkal se s J. Hořejším, K. Konrádem, E.A. Longenem a E.F. Burianem. Roku 1935 působil jako propagační grafik Kupkova divadla mladých v Praze a po zániku divadla začal spolupracovat s divadlem E.F. Buriana. Roku 1936 se chtěl jako dobrovolník zapojit do občanské války ve Španělsku, ale byl varován před policejní šťárou na nádraží a do Španělska neodjel. S Josefeme Michalcem v Kostelci nad Orlicí tiskl a rozvážel protifašistické letáky. Roku 1937 měl svou první výstavu surrealistických kreseb a koláží v Salonu na chodbě ve foyeru divadla E. F. Buriana v Mozarteu. Roku 1938 se oženil s Naděždou Vítků. V roce 1943 se narodil syn Herbert. V letech 1935-1946 byl externím spolupracovníkem N...
Více od autora
František Chmelař (5)
Narozen 17.4.1891 v Podolí u Přerova, zemřel 15.12.1971 v Brně. Ing.agr. Dr.techn., profesor rostlinné produkce, práce z oboru.
Více od autora
František Bednařík (3)
Narozen 24.9.1892 v Kosoříně u Vysokého Mýta, zemřel 5.3.1944 v Praze. Legionář, archivář, redaktor časopisů, historické práce.
Více od autora
Frank A Boston (6)
Frank A. Boston je pseudonym, pod kterým publikuje Antonín Šrámek a Karel Schulz
Více od autora
Francisco de Quevedo (2)
Francisco Gómez de Quevedo y Villegas byl španělský spisovatel. Počátek 17. století, kdy Francisco de Quevedo tvoří je obdobím mocenského úpadku "Říše, nad níž slunce nezapadá". V literatuře se tento úpadek ovšem neprojeví okamžitě, naopak objevuje se řada autorů světového významu a mluví se oprávněně o Zlatém století . V literatuře spolu soupeří dva styly kulteranismus a konceptismus. Prvý se vyznačuje kultivovaností a vzdělaneckostí, hojně je protkáván latinskými termíny. Konceptismus si více cení hříčky, vtipu a originálního nápadu. Quevedo je tradičně řazen mezi konceptisty, ale v jeho díle je patrné i již nadcházející baroko. Quevedo pochází ze starobylé španělské šlechtické rodiny od Burgosu, jeho otec Pedro Gómez de Quevedo byl sekretářem různých členů královské rodiny a také jeho matka María de Santibañez pracovala u dvora. Studoval na jezuitském gymnáziu v Madridu, posléze na univerzitách v Alcalá de Henares a Valladolidu. Byl neuvěřitelně nadaný a již v mládí dosáhl mnohých úspěchů akademických i literárních. Vede poněkud nevázaný a prostopášný život. Od roku 1601 žije u dvora, stává se diplomatem a zamotává se do různých politických dobrodružství na Sicílii a v Benátkách. Dosahuje i různých hodností u dvora. Dvůr je mu střídavě nakloněn a nebo jej odmítá, Quevedo totiž rád říká to, co si opravdu myslí a kritizuje ty, kteří kritizovaní být nechtějí. Nakonec je za kritiku samotného krále uvržen do žaláře, poté je sice propuštěn, ale jeho zdraví je již podlomeno a Quevedo brzy umírá. Nejproslulejším Quevedovým dílem je Život rošťáka , typický pikareskní román. Termín pikareskní román pochází ze španělského pícaro, což je rošťák a podvodníček, postrádající jakýchkoliv mravních zásad, a kterému jsme přesto nakloněni a přejeme si, aby nebyl polapen a za své poklesky po...
Více od autora
Flying Saucers (3)
Britská rock'n'rollová / rockabillyová kapela. Založena 1972. Flying Saucers vystoupila na korbě nákladního auta během slavného Teddy Boy March v Londýně v roce 1976 . Skupinu Flying Saucers založili v roce 1972 baskytarista Pete Pritchard, bubeník Terry Earl, kytarista Chris Townsend a rytmický kytarista/zpěvák Alan Jones. Jones a Townsend skupinu opustili v roce 1975 a nahradili je kytarista Nigel "Niggsy" Owen a zpěvačka Sandy Ford, kteří ve skupině zůstali. V této době se do sestavy přidal také Jacko Buddin na saxofon. S pomocí obnoveného zájmu o hudbu Rockabilly a britské subkulturní hnutí známé jako Teddy Boy absolvovali The Flying Saucers turné po Evropě a získali nahrávací smlouvy s EMI Music. The Flying Saucers jsou nejznámější tím, že v roce 1976 vystoupili na korbě kamionu během pochodu Teddy Boy v Londýně. Tento pochod byl součástí úspěšného plánu na podporu vysílání rockabilly hudby v celostátním rádiu BBC Radio One. Během několika týdnů uváděli diskžokejové BBC Stuart Colman a Geoff Barker hodinový pořad "It's Rock 'n' Roll", v němž zaznívala hudba kapel tvořících ve stylu rockové hudby 50. let a dlouhý seznam hostujících interpretů, mezi nimiž byli mimo jiné The Flying Saucers , Dave Edmunds a Crazy Cavan & The Rhythm Rockers. Pochod Teddy Boy z roku 1976 je často považován za jiskru, která zažehla obrození rockabilly a explozi popularity mladších rockabilly kapel, jako jsou Stray Cats a The Blasters, na počátku 80. let. Díky vybroušené produkci a strategické propagaci umělců ze strany EMI jsou vydání kapely u velkých vydavatelství často spojována se scénou nové vlny, která zahrnovala zcela novou generaci skupin inspirovaných rockabilly. V roce 1980 se skupina The Flying Saucers objevila ve filmu Blue Suede Shoes, což byl dokumentární film o rokenrolu, který režíroval Curtis Clark. Ve filmu vystupovali významní průkopníci rocku, například Bill Haley & His Comets. Po četných personálních změnách se The Flying Saucers v polovině 80. let rozpadli. Pete Pritchard se stal sessionovým hráčem a koncertním baskytaristou, doprovázel kytaristu Alvina Leeho z Ten Years After a hrál na baskytaru Scottyho Moora, DJ Fontany a Jordanaires na několika turné. Pritchard byl spoluzakladatelem nezávislého bluesového vydavatelství Alligator Records, které prezentovalo zkušené umělce a nabídlo několika novým interpretům první šanci k nahrávání. V roce 2011 byl Pritchard uveden do Mezinárodní rockabilly síně slávy. Původním zpěvákem byl Alan Jones z dob, kdy se jmenovali North nine a změnili si název na The Flying Saucers . Jako jediný původní člen skupiny Ford pokračuje v turné a nahrávání s obnovenou verzí The Flying Saucers , vystupující pod názvem "Sandy Ford's Flying Saucers ." V roce 1991 se Sandy Ford's Flying Saucers objevili v britském filmu Buddy's Song, kde hráli Roger Daltrey, Chesney Hawkes, Sharon Duce a Michael Elphick. Film byl pokračováním televizního seriálu BBC Buddy z roku 1986, kde Daltrey hrál stejnou roli . Daltrey, Bill Curbishley a Roy Baird působili jako producenti filmu a Daltrey byl také hudebním režisérem. K filmu bylo vydáno album se soundtrackem, na kterém se objevil Hawkesův hit "The One and Only". Film se natáčel v Londýně a různých městech v údolí Temže. V hlavních rolích se objevuje plyšová rocková skupina Sandyho Forda Flying Saucers , která ve filmu hraje sama sebe. Hrají roli Terryho přátel, nabízejí mu podporu tím, že zkoušejí s Buddym a stávají se jeho doprovodnou kapelou. Buddy přispívá zpěvem a rytmickou kytarou, zatímco Sandy Fordová se stará o sólovou kytaru.
Více od autora
Filip Milinovský (8)
Narodil se 24. 4. 1886 v Bohdašíně u Náchoda. Malíř, grafik a profesor státní průmyslové školy v Praze. Studoval na ČVUT v Praze, École des Arts et Métiers v Paříži soukromě u K. Liebschera. Maluje krajiny městská zákoutí i žánry. Byl na cestách v Tatrách a v Paříži. Odtud jsou jeho krajiny z Tater a plesa, pařížská zákoutí aj. Účastnil se výstav S. V. U. Mánes v Praze.
Více od autora
Ferdinand Seibt (6)
Ferdinand Seibt byl německý historik, který se zabýval především středoevropskými středověkými dějinami a také česko-německými vztahy. Studoval na gymnáziu v Litoměřicích. Studia nedokončil, protože na podzim roku 1944 musel narukovat do Wehrmachtu. Po skončení druhé světové války byl spolu se svou matkou a sourozenci odsunut z Československa. Maturitu tak mohl složit až v roce 1946 v Delitzsch. Ve studiu pokračoval na univerzitě v Mnichově . Studium zakončil obhajobou disertace Die Schrift „De nugis curialium“. Studien zum Weltbild und zur geistigen Persönlichkeit des Magister Walter Map. Po studiu na vysoké škole učil deset let na středních školách. V roce 1964 se habilitoval pro období středověkých a novověkých dějin prací o husitské revoluci . V roce 1969 se stal profesorem na univerzitě v Bochumi. Postupně se Ferdinand Seibt stal díky svým pracím o českých středověkých dějinách, zejména o husitské revoluci a o Karlu IV., jedním z nejrenomovanějších historiků-bohemistů. Od roku 1980 vedl Collegium Carolinum, badatelské centrum zaměřené na zkoumání kultury a dějin českých zemí. V mnoha knihách a v dlouhé řadě studií a článků se Ferdinand Seibt zabýval vývojem českých zemí v průběhu mnoha staletí až do současnost, a také soužitím Čechů a Němců na společné půdě.
Více od autora
Ferdinand Pujman (7)
Ferdinand Pujman byl český stavební inženýr, profesor konzervatoře, dramaturg a režisér opery Národního divadla v Praze a estetik. Narodil se jako syn venkovského řídícího ve vesničce Nížkov u Přibyslavi. Od malinka měl vřelý vztah k hudbě, hrál na klavír i varhany. Přesto splnil přání svého otce a vystudoval stavební inženýrství. V Praze pak měl i soukromou stavební praxi. Již při studiích na technice navštěvoval kromě zpěvu a klavíru přednášky z dějin hudby na Filosofické fakultě UK. Svou dráhu operního režiséra zahájil v roce 1920 ve Státním divadle v Brně a o rok později hostoval v Národním divadle v Praze. V roce 1926 pak nastoupil po praktické a důkladné teoretické průpravě jako operní režisér na plný úvazek. V červnu 1945 byl jmenován dramaturgem opery, v roce 1947 vrchním režisérem. V Národním divadle působil až do ledna 1950 a pak znovu v letech 1956 až 1959. V ND spolupracoval úzce s Otakarem Ostrčilem a podílel se umělecky na jeho cyklech Dvořákových, Fibichových a Foersterových oper. V operní režii uplatňoval novátorské přístupy, ovlivněné jak technickým vzděláním, tak důkladnou znalostí filozofie, estetiky a náboženské liturgie. Jeho režie vzbudily takový ohlas, že se dokonce jeho inscenace Prodané nevěsty z roku 1923 stala předmětem jednání parlamentu. Za svoji éru režíroval téměř sto oper, což dovolovalo dramaturgickou pestrost od evropského baroka až po současné domácí i světové novinky. Řadu inscenací nastudoval i v zahraničí . Byl vyznamenán lotyšským a estonským řádem a stal se čestným členem divadla Estonia v Tallinnu. Kromě režírování oper se věnoval také baletu, psal příspěvky do odborných časopisů a sborníků, vystupoval i v zahraničí. Významná byla i jeho činnost pedagogická. V roce 1921 začal vyučovat na Konzervatoři v Praze mimiku a operní režii, od roku 1946 pak na AMU, kde byl od roku 1946 pověřeným profesorem a v letech 1949 až 1959 řád...
Více od autora
Felix Vodička (7)
Felix Vodička byl český literární historik a univerzitní profesor dějin české literatury. Od 40. let se podílel na činnosti Pražského lingvistického kroužku. V roce 1952 byl jmenován členem korespondentem ČSAV. Působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, jehož byl v letech 1968 až 1970 ředitelem. V roce 1970 nuceně odešel do výslužby. Felix Vodička je považován za přední osobnost českého strukturalismu 60. let 20. století. Ve studii Literární historie, její problémy a úkoly zformuloval strukturální koncepci literárněhistorické práce. Usiloval zejména o uplatnění teoretických kategorií na literárněhistorickou problematiku a přispěl k založení teorie literárněkritické recepce. V roce 1969 obdržel Řád práce. V témže roce byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.
Více od autora
Felix Haas (4)
Doc. Ing. arch. Felix Haas, CSc., vysokoškolský pedagog , teoretik a historik architektury; válka a odboj 1938–1945; holocaust . Vynikající vědec a pedagog byl ve svém mládí a poté na konci života těžce zkoušen. Jako mladý chlapec byl v březnu 1942 i s rodiči transportován z rasových důvodů do Terezína. V posledním desetiletí života bojoval s Parkinsonovou nemocí, musel odejít v roce 1982 do předčasného důchodu. Publikoval na stránkách časopisů Architektura ČSR, Československý architekt, Domov, Estetická výchova, Věda a život, Projekt, Výtvarná práce.
Více od autora
