Výpis všech autorů

Josef Skružný

Narozen 15. 3. 1871 v Dolní Krči, zemřel 12. 5. 1948 v Zbraslavi. Novinář, překladatel a dramatik. Jedním z nejplodnějších humoristů počátku 20. století byl Josef Skružný . Téměř v každé jeho povídkové sbírce najdeme nějakou fantastickou či vědeckofantastickou povídku. Skružný v těchto nenáročných příbězích dociloval humorných situací bud zveličením současných jevů v blízké budoucnosti, nebo domýšlením dopadů nových vynálezů. Kromě povídky Roku 2907 vydané ve sbírce Kotrmelce načrtl momentku z rapidní budoucnosti také v povídce Ve století spěchu ze sbírky Dobrý den . Běžný provoz prodejny létajících dopravních prostředků popisuje hříčka Ve velkozávodě se vzducholoděmi . Až do nebe se dostane pomocí letadla nového typu podnikatel v povídce Sensační reklama . Aviatik, který ovládl tajemství ptačího letu, se pro hrdinku povídky Anděl stal přeludem anděla, což vedlo k založení poutního místa navštěvovaného lidmi z širokého okolí. Hloubavý vynálezce z povídky Štastný den profesora Karfiola sestrojí „ženicholapač„: na dálku ovládaný elektrický proud přichytí k lavičce párek milenců na takovou dobu, že pak dvojici nezbývá než se vzít. Josef Skružný působil v letech 1895–1930 jako redaktor Humoristických listů, kde publikoval i své povídky, shrnuté ve výše jmenovaných sbírkách. Lidové popularity dosáhl zejména díky sérii vyprávění o životem zkoušeném mládenci Venouši Dolejšovi. Vlastním nákladem vydal desítky narychlo napsaných veseloher a komediálních skečů. Podle jeho námětů bylo natočeno i několik filmů, z nichž nejzajímavější je Falešná kočička s postavou učitele, který je samozvaným odborníkem na mluvu a gesta galerky. V rukopisné pozůstalosti autora se nachází nedatovaná „fantastická pohádková hra o 5 obrazech“ Tisíc a jedna noc, tiskem zřejmě nevydaná. Orientálního sultána zde navštíví cestovatel časem z budoucnosti ...

Josef Šír

Josef Šír byl český regionální buditel, který působil jako učitel na školách v Krkonoších a Podkrkonoší. Bývá zaměňován se svým jmenovcem Josefem Šírem z Křížlic, který byl obdobného zaměření a působil přibližně v téže době. Josef Šír vystudoval Učitelský ústav v Jičíně. Během let vystřídal tato učitelská působiště: Roztoky u Jilemnice, Stará Ves u Vysokého nad Jizerou, Poniklá, Benecko, Horní Štěpanice. Napsáno bylo mnohé v různých publikacích o jeho učitelské dráze. Spoustu informací pisatelé článků neověřovali a tak se chyby opisovaly. Nebylo snadné všechny potřebné dokumenty v archivech vyhledat a doložit, jak tomu vlastně ve skutečnosti bylo či nikoliv! Ověřený soupis o jeho působení na školách je možné najít v literárně-rodopisném sborníku Josef Šír. Tato níže vypsaná data jsou čerpána především ze školních Pamětních knih , takže jsou správná. Do důchodu odchází 1. 4. 1919 a stěhuje se do Jičína. Avšak žádá o reaktivaci... V 8. května 1920 se Josef Šír stěhuje do Příchovic , kde má vyučovat na české menšinové škole. Děti se ho však nikdy nedočkaly: stihla ho pravděpodobně mrtvice v předvečer prvního dne v novém působišti, byl nalezen 9. 5. ve svém novém bytě mezi svými právě vybalovanými knihami. Pohřben byl 12. 5. po boku své manželky v Roztokách u Jilemnice. Pozn.: Několikráte se objevila i informace, že působil na škole v Kruhu u Jilemnice. V pamětní knize školy v Kruhu však o tom záznamu není! Zde v Kruhu učil jeho zeť Josef Panýr * 1874 - Horní Branná, + 1950 - Praha). Šír se však na škole v Kruhu vyskytoval také, ale byl to Jaroslav Šír * 27. 4. 1871 - Horní Branná. Je však možné, že mohl na školu v okolí zaskočit za nějakého kolegu... V časopise Zlatá Praha byl Šírovi věnován osmiřádkový nekrolog s j...

Josef Šechtl

Narozen 26.4.1925 v Praze, zemřel 8.10.1992 v Táboře. Umělecký fotograf, publikace z oboru.

Josef Schrötter

Narozen 26. 2. 1949 ve Šternberku. Ing., profesně se zabývá zabezpečovací technikou v železniční dopravě, psychotronik, záhadolog.

John Shackell

John Shackell se narodil v roce 1946 v Londýně, studoval umění a grafický design. Na konci šedesátých let získal práci grafika.

Jiří Šubrt

Doc. PhDr. Jiří Šubrt, CSc., je český sociolog, autor či editor mnoha odborných publikací z tohoto oboru. Oblastí jeho zájmu je sociologická teorie, historická sociologie, problematika času, paměti a sociální změny. Od roku 1990 vyučuje na Katedře sociologie FF UK, od roku 2007 vede Pracoviště historické sociologie FHS UK.

Jiří Škoda

Narozen 8. 7. 1972 v České Lípě. PhDr. Ph.D., pedagog, autor publikací z oboru didaktiky a speciální pedagogiky.

Jiří Sehnal

Jiří Sehnal je český muzikolog a hudební historik, dlouholetý organolog brněnské diecéze. Po maturitě na reálném gymnáziu v Přerově studoval dějiny hudby a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval od roku 1955 do roku 1958 v Oddělení katalogizace Univerzitní knihovny v Olomouci a zároveň spravoval hudební archiv a knihovnu na zámku v Kroměříži. V roce 1958 přešel do Výzkumného ústavu zelinářského České akademie zemědělských věd v Olomouci, kde působil do roku 1964 jako knihovník. Téhož roku pak nastoupil do Oddělení dějin hudby Moravského muzea v Brně jako odborný asistent a v roce 1978 byl ustanoven vedoucím tohoto oddělení. V roce 1997 byl jmenován profesorem. Jeho odborným zájmem jsou především dějiny hudby 17. a 18. století na Moravě, kapely olomouckých biskupů, dějiny varhan a katolická chrámová hudba 17.–19. století. Po celý život se aktivně zapojuje do činnosti vědeckých i společenských organizací nejen v České republice, ale i v zahraničí. Věnuje se rovněž pedagogické činnosti a přednáší odborné i laické veřejnosti. V roce 1991 byl ustanoven organologem brněnské diecéze. Na starosti tak měl vedení evidence o varhanách v diecézi, o jejich stavu a opravách. Veškeré opravy s ním byly také konzultovány, aby nedošlo k nežádoucím zásahům do mnohdy památkově chráněných nástrojů. Tuto funkci vykonával až do roku 2009. V roce 1992 stál u zrodu brněnské jednoty Musica sacra, kde byl místopředsedou, dnes je čestným členem. V roce 2019 vydal společně s Karlem Cikrlem nové a rozšířené vydání Příručky pro varhaníky. V roce 2006 se stal nositelem Ceny Jihomoravského kraje za přínos v oblasti hudebních věd. V říjnu 2016 se k jeho životnímu jubileu uskutečnila v Moravské zemské knihovně výstava nazvaná Jiří Sehnal – hudební historik Moravy. Představila veřejnosti badatelskou činnost Jiřího Sehnala v oblasti dějin hudby 17. a 18. století se zřetelem k Moravě, dále jeho výzkum v...

Jiří Sedláček

Narozen 7.1.1924 v Kutné Hoře. RNDr., CSc, publikace z oboru matematiky.

Jiří Šamla

Narozen 17. 9. 1913 v Brně, zemřel 14. 5. 1994. Reportér a režisér rozhlasu v Brně, esperantista, publicista, básník, autor učebnice esperanta a práce o Lázních Bělohradu. Také pěstitel citrusů a subtropiských rostlin, redaktor časopisu Citrusář a člen citrusářských spolků.

Jindřich Soukup

Prof. Ing. Jindřich Soukup, CSc. - profesor ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze. V letech 1986-1987 redaktor Hospodářských novin. V období 1996-1998 člen výboru pro průmyslovou politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V letech 1998-2002 poradce místopředsedy vlády pro hospodářskou politiku pro oblast veřejných financí. Přednášel na Staffordshire University a Rochester Institute of Technology . Autor či spoluautor 20 monografií a učebnic, řady odborných článků a výzkumných zpráv publikovaných v České republice i zahraničí.

Jimmy Smith

Jimmy Smith byl průkopníkem amerického jazzu, jehož virtuózní hra na varhany Hammond B-3 pomohla zpopularizovat tento nástroj v jazzovém světě. Narodil se 8. prosince 1925 v Norristownu v Pensylvánii jako James Oscar Smith a od 50. let 20. století až do své smrti v roce 2005 byl významnou osobností jazzové scény. Smithovo inovativní využití varhan Hammond je proměnilo z nástroje tradičně spojovaného s kostely a kluzišti v základní kámen jazzové a bluesové hudby.

Jennifer L Scott

Jennifer L. Scottová je spisovatelka a autorka blogu The Daily Connoisseur . Žije v Santa Monice v Kalifornii se svým excentrickým manželem, dvěma roztomilými dcerami a distingovanou čivavou. Kniha Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži, je její prvotinou

Jelena Aleksandrovna Segal

Ruská lingvistka a historička umění.

Jaroslav Staněk

Jaroslav Staněk byl radioamatér, fyziolog, lékařský fyzik a pedagog. Narodil se jako druhé dítě Josefa Staňka a Františky Marie Mohaplové. Jeho sestry byly Blažena Zlámalová-Staňková a Libuše Trnkalová-Staňková . V letech 1923–1928 navštěvoval pětitřídní Obecnou školu chlapeckou v Brně-Židenicích. Správcem školy byl Josef Kraus, třídním Josef Kraus, Olga Černohubá, Klement Budil. V letech 1928–1936 studoval na Státním reálném gymnáziu v Brně, nyní Gymnázium ve Vídeňské ulici, zde byli jeho spolužáky Jaromír Svoboda a Jan Šprincl. Na tomto gymnáziu maturoval 19. června 1936. Od roku 1936 pokračoval studiem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dne 23. března 1939 dokončil I. lékařské rigorosum a získal titul Medicinae Universae Candidatus . Po 17. listopadu 1939, kdy byly uzavřeny vysoké školy, nastoupil do zaměstnání v radiotechnické továrně REL. Dne 7. prosince 1939 byl pro odbojovou činnost, kdy působil jako radioamatér a vysílatel na krátkých vlnách), zatčen a do 23. ledna 1942 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po návratu z koncentračního tábora byl krátce kresličem u pana Svobody v Brně . Do konce druhé světové války pak pracoval jako rentgenový laborant v Lize proti TBC . Ve studiu pokračoval od roku 1945. II. lékařské rigorosum ukončil 8. května 1947. Dne 30. června 1946 se oženil s Dagmar Imramovskou . III. lékařské rigorosum dokončil 25. června 1948 a 30. června 1948 dosáhl promocí titulu doktor medicíny. Po válce pracoval jako výpomocný asistent fysiologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy university na úseku elektrofyziologie . Od 1. července 1948 se stal odborným asistentem fyziologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Od 3. ledna 1949 byl na pět měsíců povolán k základnímu voje...

Jaroslav Skála

Jaroslav Skála byl český lékař – psychiatr, specialista na léčení alkoholismu a jiných závislostí a zakladatel první záchytné stanice. Maturoval v roce 1935. Studoval na lékařské fakultě v Praze a zároveň v Institutu tělesné výchovy a sportu. Ten absolvoval v roce 1939. Studia na lékařské fakultě nestihl dokončit, protože v době německé okupace byly vysoké školy uzavřeny. Nastoupil tedy jako učitel tělocviku na reálce v Plzni. Lékařskou fakultu dokončil až po válce v roce 1946. Původně se ucházel o místo na interní klinice, poté v Ústavu tělovýchovného lékařství, nakonec byl přijat až na pražské psychiatrické klinice. V září téhož roku byl vyslán na mezinárodní konferenci o alkoholismu do Bruselu, což mělo patrně rozhodující význam pro směrování jeho profesionální dráhy. Navázal kontakty s americkou skupinou Anonymních Alkoholiků a výsledkem diskusí bylo zahájení averzivní léčby disulfiramem . Myšlenkami Anonymních alkoholiků bylo inspirováno založení KLUSu – Klubu lidí usilujících o střízlivost. K němu došlo 5. února 1948. Sdružoval pacienty a absolventy odvykací léčby. Slibně se rozvíjející kontakty s AA přerušil Vítězný únor 1948. Další kontakty nebyly žádoucí z důvodů spirituálních prvků v programu 12 bodů AA, které byly v rozporu s oficiální ideologií. Dne 10. září 1948 zahájilo činnost protialkoholní oddělení v budově vedle kostela sv. Apolináře v Praze. To vedl Dr. Skála až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. Během svého působení vypracoval komplexní léčebný program závislostí. V roce 1951 inicioval založení záchytné stanice – prvního zařízení svého druhu v Československu. Zabýval se i výzkumem, prevencí a léčbou závislostí na psychoaktivních látkách. Založil a v letech 1956–1981 vedl Sekci pro otázky alkoholismu a jiných toxikomanií, v roce 1993 se stal spoluzakladatelem Společnosti pro návykové nemoci v rámci České léka...

Jarmila Skalková

Jarmila Skalková byla česká pedagožka a vysokoškolská učitelka, odbornice v oblasti pedagogických věd. Narodila se 21. ledna 1924 v Praze, v rodině řídícího učitele. Podněcující prostředí, kulturní zázemí rodiny, její vztah k hodnotám vzdělání i podmínky tehdejšího školství nepochybně přispěly k volbě její profesní dráhy. Po maturitě na reálném gymnáziu v Českém Brodě a po vynucené přestávce ve studiu způsobené II. světovou válkouvystudovala Filozofickou fakultu UK, obor filozofie – ruský jazyk. Ve studiu aspirantury se zaměřila na oblast pedagogických věd. Tím je dáno i její celoživotní odborné směřování. Její odborné práce jsou vždy filozoficky fundované, usilují o jednotu teorie a výchovně vzdělávací praxe, často se věnují procesu poznávání i osvojování poznatků mládeží a směřují k vytváření vědního systému. Prof. Skalková se svou rozsáhlou teoretickou, výchovně vzdělávací i organizačně praktickou činností nesmazatelně vepsala nejen do našeho pedagogického odkazu 20. století, ale i svou neutuchající aktivitou, tvořivou erudicí, vysoce kultivovaným slovním projevem přispěla k pedagogickým konturám 21. století. Její pedagogické teoretické dílo je velmi rozsáhlé a obsažné. Vědecká činnost a její výsledky se týkají nejen didaktiky, se kterou je její jméno nejčastěji spojováno, ale také obecné pedagogiky, komparativní pedagogiky, vysokoškolské pedagogiky, metodologie a metod pedagogického výzkumu a rovněž i teorie výchovy. Odborné dílo prof. Skalkové představuje více jak 300 bibliografických jednotek. Zahrnuje v sobě 12 vědeckých monografií, z nichž některé byly vydány i v zahraničí, ale i množství četných statí a článků zveřejněných v odborných pedagogických časopisech a sbornících domácí i zahraniční provenience. Její dílo patří doma i v zahraničí k tomu nejlepšímu, co v české pedagogice bylo vytvořeno. Vědecká práce prof. Skalkové vždy nesla pečeť moderního přístupu k vědě. Odmítá koncept tzv. čisté vědy, který přík...

Jana Spathová

Narozena 1957. Historička, věnuje se památkové péči, zejména problematice lidového stavitelství, sakrální architektuře a umělecko-historickým památkám zlínského kraje, zvláště Uherskohradišťska.

Jana Smetanová

Jitka Saniová začínala s psaním povídek a článků pro časopisy pro ženy. Knihy jsou její velkou láskou – ráda čte knihy různých žánrů, s potěšením je píše a některé její fotografie byly použity na přebaly knih, neboť se nějakou dobu věnovala fotografování a vytváření fotomontáží. K tomu ji přivedl manžel – fotograf, s nímž pracovala na různých fotografických projektech. Používá pseudonym J. S. Adlerová. -- Narozena 11. 3. 1969 v Pardubicích. Spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, také autorka prací z oboru astrologie.

Jana Šimkovičová

Jan Smetana

Jan Smetana nar. 31. března 1940 v Moravských Budějovicích, po maturitě v roce 1957 absolvoval dva roky ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. V rámci náboru do pohraničí získal místo archiváře v Děčíně . V letech 1961 až 1967 vystudoval obory československé dějiny a pomocné vědy historické na katedře archivnictví FFUK v Praze. Poté byl jmenován ředitelem Okresního archívu v Děčíně. Roku 1968 po obhajobě dizertační práce a regorozních zkouškách obdržel titul doktora filosofie. Angažoval se v obrodném hnutí, poté sdílel osud všech "osmašedesátníků", kteří odmítli podepsat souhlas s okupací sovětskými vojsky. Koncem roku 1969 byl propuštěn ze zaměstnání a teprve po roce se mu podařilo získat místo v Okresním vlastivědném muzeu v Litoměřicích, kam se později s rodinou odstěhoval . Roku 1988 se stal historikem Sociálně ekonomického ústavu v Ústí na Labem. Po listopadu 1989 byl rehabilitována od září 1990 působil jako zástupce ředitele vedoucího oddělení Státního oblastního archivu v Litoměřiích. Od konce roku 1995 pracuje jako nezávislí historik a žurnalista. Na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně přednáší pomocné vědy historické a vede seminář "Fenomén Sudety". Pro Památkový ústav v Ústí nad Labem sestavil množství archivních reserší pro stavebně historické průzkumy. Je členem komise pro dějiny měst při Historickém ústavu Akademie věd ČR.

Jan Skuhrovský

Publikace o výcviku psů.

Jan Šimša

Jan Šimsa byl teolog, evangelický farář, autor kulturně historických úvah, redaktor a disident . Koncem druhé světové války v souvislosti s Ligou lesní moudrosti se tehdy mladičký Jan Šimsa seznámil s českým protestantsky orientovaným křesťanským kazatelem, spisovatelem, publicistou, sociálním pracovníkem a radikálním pacifistou Přemyslem Pittrem. Rovněž se v té době seznámil s lidmi okolo Milíčova domu a zapojil se do jeho činnosti. Po skončení druhé světové války se zapojil do aktivit, které Přemysl Pitter organizoval . Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval Jan Šimsa v letech 1948-1952 teologii na Komenského Evangelické teologické fakultě v Praze. Poprvé byl zatčen v roce 1952, kdy se jej StB pokusila získat ke spolupráci. Po studiích dostal povolávací rozkaz k povinné vojenské prezenční službě . Z vojenské služby byl předčasně propuštěn . Dne 23. června 1956 se Jan Šimsa oženil s čerstvě dostudovanou Milenou Procházkovou, která mu ve výkonu jeho poslání v dalších letech účinně pomáhala. Jako manželka evangelického faráře jej Milena Šimsová následovala do míst, kde působil: sbory Českobratrské církve evangelické v Pardubicích , v Praze na Vinohradech , v Klášteře nad Dědinou , v Prosetíně . Jako evangelický duchovní vykonával farářskou službu až do února roku 1973, kdy mu byl odňat normalizačním režimem státní souhlas. Po odejmutí státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti pracoval nějakou dobu jako archi...

Jan Seger

Jan Seger je český akademik, bývalý děkan Fakulty informatiky a statistiky VŠE a bývalý rektor VŠE. Po absolvování VŠE v roce 1961 odešel jako programátor do praxe. Na VŠE se vrátil v roce 1963, začal pracovat na katedře statistiky, kde pracuje doposud. Po revoluci v roce 1989 se stává nejprve proděkanem pro pedagogiku na Fakultě statistiky a informatiky, později prorektorem pro pedagogiku na VŠE. V letech 1994–2000 působil na VŠE jako rektor. V letech 2006–2010 byl ve funkci děkana fakulty informatiky a statistiky. V odborné oblasti se zaměřoval především analýzou časových řad a konstrukcí krátkodobých extrapolačních prognóz. „Největší výzvou po všech těch letech pro mne bylo učit statistiku bez matematiky. Za to vám děkuji.“ Dne 24. dubna 2014 získal jako druhý oceněný za dlouholetou pedagogickou a výzkumnou činnost Cenu předsedkyně ČSÚ.

Jan Šebelka

Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU, pracoval jako závozník, dělník, vychovatel a novinář, v současnosti je editorem kulturního dvouměsíčníku Světlík, vydávaného Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci, a editorem sborníku spisovatelů, badatelů, publicistů a výtvarníků Libereckého kraje Kalmanach.

Jan Schinko

Narozen 9.2.1943 v Českých Budějovicích. Českobudějovický publicista a kreslíř, píše o historii vesnic a architektuře v regionu.

Jan Emil Šlechta

Narozen 6. 12. 1859 v Kouřimi, zemřel 3. 1. 1911 v Praze. Prozaik, dramatik, překladatel, redaktor.

Ivana Štenglová

Narozena 1942. JUDr., soudkyně Nejvyššího soudu od r. 1996. Publikace z oboru obchodního práva.

Ivan Svoboda

Narodil se v Praze. Autor je původním povoláním projektant. Po roce 1989 byl redaktorem několika nakladetelství . Krátce působil i v Českém spisovateli. Od roku 1995 pracoval jako výtvarník ve významném státním podniku. Spolupracuje s mnoha časopisy a deníky - kreslení vtipů, ilustrace, povídky. Více jak deset let psal skeče pro přední české herce - J. Bohdalová, A. Vránová, I. Janžurová, S. Stašová a mnoho dalších v redakci zábavy Československého rozhlasu. Ilustroval 18 knih. Nakreslil desítky omalovánek a her pro děti. Velmi oceněná je společenská hra - PEXESO - Rychlé šípy, kterou vytvořil ve stylu malíře Jana Fišera. Napsal knihu Humor nade vše. Tragikomicky laděná kniha Scifíčka je prözou vydanou v nakladatelství Petrklíč.

Iva Šípová

Narozena 2.5.1933 v Kročehlavech. Psycholožka, práce z oboru.

Irena A Vladimír Strakovi

Ingrid Seward

Anglická spisovatelka a vydavatelka časopisu Majesty. Autorka životopisných publikací o britské královské rodině.

Heike Schmidt-Röger

Německá autorka a fotografka, specializující se na zvířata. Vydala spoustu knih o králících, morčatech, křečcích, pískomilech, ptácích a psech.

Harry Sidebottom

Harry Sidebottom je profesorem antické historie na Merton College v Oxfordu a přednáší i na Univerzitě ve Warwicku. Přispívá též do mnoha historických časopisů včetně Classical Review, Journal of Roman Studies, a War and Society in The Roman World. Zabývá se zejména řeckou kulturou v období Říše římské . Zajímá se též o antické válečné umění . V obou těchto oblastech je považován za mezinárodně uznávaného odborníka . Od roku 2006 pracuje na sérii historických románů Římský válečník, v nichž jako hlavní hrdina vystupuje anglosaský šlechtic a důstojník římské armády Balista. Děj série autor zařadil do období nazývaného „velkou krizí třetího století“, kdy se Římská říše dostala do těžkých, vojenských i hospodářských problémů. Ve svém volném čase rád cestuje, sportuje a je vášnivým fanouškem kriketu, ragby a v poslední době též tenisu.

Hanuš Sedláček

Narozen 24.1.1871 v Bobnicích u Nymburka, od roku 1899 až do roku 1939 působil na různých školách jako učitel, pak byl ředitel obecné školy. Psal vesměs knihy pro děti, jako byl v roce 1920 Zlaté klíčky od srdíčka, 1927 Kytka pampelišek, 1918 Prsten Maurského kupce, mimo to překládal z polštiny a ruštiny.

Hans Sachs

Hans Sachs byl německý meistersinger, básník, dramatik, původním povoláním obuvník. Hans Sachs se narodil 5. listopadu 1494 do rodiny krejčovského mistra Jörga Sachse. V rodném Norimberku nejdříve navštěvoval latinskou školu, roku 1509 pak vstoupil do učení k obuvnickému mistrovi. Po vyučení roku 1511 se na pět let „vydal do světa“, jak tomu tehdy bylo u tovaryšů zvykem . Během vandru se mj. dostal na dvůr císaře Maxmiliána I. v Innsbrucku, což patrně výrazně ovlivnilo jeho rozhodnutí stát se meistersingerem. V Mnichově kvůli tomu vstoupil do učení k Lienhardu Nunnenbeckovi, tkalci ložního prádla. V roce 1516 se definitivně usadil v Norimberku a zůstal ve městě až do konce života. 1. září 1519 se oženil s Kunigunde Creutzerovou . Po její smrti se 2. září 1561 oženil znovu s mladou vdovou Barbarou Harscherovou. Z prvního manželství měl pět dcer a dva syny, ale všichni zemřeli dříve než Sachs. S druhou manželkou přišlo do domu šest dětí. Velmi záhy po zveřejnění Lutherových tezí vyjádřil Sachs sympatie s kázáním a učením německého reformátora, jehož podpořil též v některých svých spisech, např. v básni Wittenberský slavík z roku 1523. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Sachs na anglické Wikipedii.

Graeme C Simsion

Australský spisovatel, scenárista a dramatik.

Georgij Vital'jevič Semenov

Ruský prozaik.

Garth Stein

Spisovateli a filmovému dokumentaristovi Garthu Steinovi koluje v žilách židovská, irská a indiánská krev. Vyrůstal v Seattlu, studoval na Columbia University v New Yorku filmové umění a nyní žije se svou rodinou – manželkou a třemi syny – opět ve městě svého dětství. Námět ke knize Jak závodit v dešti ho napadl – jak jinak u filmaře – při sledování televizního dokumentu s názvem Psí stát o mongolské víře ve znovuzrození psů jako lidí. Ta představa ho zaujala. Když se posléze dostal k jejímu zpracování na stránkách knihy, nebyl jeho agent právě nadšen. Příběh, který vypráví pes? vrtěl hlavou. Jak Stein zareagoval? Našel si nového agenta, kterého kniha uchvátila a našel pro ni nakladatele. Zbytek příběhu už známe.

František Svejkovský

Narozen 3.11.1923 v Suchdole nad Lužnicí, prof., PhDr., CSc., literární historik, editor, působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV , na Pedagogické fakultě UK , na Filozofické fakultě UK; od roku 1969 žil v USA, kde působil jako profesor starší literatury, východodevropských jazyků, literatury a literární teorie na University of Chicago ; specializoval se na dějiny starší české literatury; manžel editorky a knihovnice Olgy Svejkovské .

František Šusta

RNDr. František Šusta, PhD. je autorem desítek odborných, vědeckých i popularizačních článků. V letech 2008 až 2017 pracoval jako specialista tréninku zvířat v Zoo Praha a po odchodu ze zoo pokračuje v této práci jako profesionální trenér zvířat \"na volné noze\". Je členem České a slovenské etologické společnosti a několika odborných organizací sdružujících trenéry zvířat – jako první Čech se stal členem Animal Behavior Management Alliance a International Marine Animal Trainers’ Association. V roce 2014 se jako držitel čtyř různých ocenění ABMA stal nositelem historicky největší sbírky cen udělovaných touto celosvětovou asociací profesionálních trenérů zvířat . Další award přidal i v roce 2016, takže v současné době jich je pět. Od roku 2012 vede semináře i praktické lekce především pro majitele psů a koní se zájmem o trénink pozitivním posilováním.

František Sušil

František Sušil byl moravský teolog a římskokatolický kněz, vydal sbírku téměř 2 400 lidových písní pod názvem Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými . Byl aktivní v českém národním obrození. Narodil se v rodině hostinského Fabiana Sušila a jeho manželky Terezie, rozené Pospíšilové. Začal studovat u svého strýce, kaplana F. Pospíšila, gymnázium dokončil v Kroměříži a od roku 1821 studoval filosofický ústav v Brně. Zde se setkal s piaristou Františkem Kynským a kaplanem V. Žákem, kteří ho povzbudili ke studiu klasických i moderních jazyků a uvedli do literatury. Překládal klasické autory a sám psal básně. Roku 1827 byl vysvěcen na kněze, byl kaplanem v Olbramovicích a Bohuticích a roku 1837 byl povolán jako profesor Nového zákona na teologickém ústavu v Brně, kde působil až do smrti. Roku 1863 byl vyznamenán ruským Řádem sv. Anny a roku 1865 dostal čestný doktorát Vídeňské univerzity. Písně začal sbírat ještě jako student v roce 1824, první sbírku vydal roku 1835, druhou v roce 1840. Zapisoval na Moravě, ale i na Opavsku a na Těšínsku v místech, kde čeština neustoupila polštině, ve slovanských osadách v Rakousku. Nejprve si vzal pomocníky, venkovské učitele, ale po špatných zkušenostech dělal tu práci sám. Nadále využíval pomocníky jen k tomu, aby sezvali lidové zpěváky ze svého okolí na jedno místo . Protože byl kněz, zůstaly mu některé bujarejší písně utajeny, neboť prostí lidé se ostýchali je před ním zpívat. Podle pamětníků ani on sám nedovoloval zpěvákům, aby mu rozverné písně zpívali. Snažil se nicméně věrně zachovat znění písně. Po několikerém předvedeních zapisoval zvlášť nápěv a text, který si navíc nechal ještě jednou přeříkat. Z rozsáhlého shromážděného materiálu vybral pro zveřejnění jen část, když třeba některé varianty sloučil, někde též očišťoval dialekty, aby v...

František Šilar

František Šindelář, používal také pseudonym František Šilar , byl český pedagog a malíř. František Šindelář se narodil v roce 1887 v Čimelicích u Písku, jeho rodiče byli zemědělci. V dětství se s rodiči přestěhoval do Písku, kde nastoupil na obecnou školu, kde však jeho učitel Alois Kodl zjistil, že František má malířské nadání a o tom zpravil i okresního školního inspektora. Inspektor požádal Aloise Kodla o to, aby se snažil rozvíjet Šindelářovo nadání a postaral se o to, aby navštěvoval střední školu. František Šindelář tak v roce 1898 nastoupil na gymnázium v Písku, na kterém pak v roce 1905 odmaturoval. Chtěl pokračovat ve studiu malířství, ale jeho rodiče si přáli, aby studoval cizí jazyky a tak nastoupil na studium filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Současně se však mezi lety 1905 a 1908 soukromě vzdělával v malířské škole Jaroslava Kubína. Po ukončení studií nastoupil jako pedagog řečtiny a latiny na Gymnázium v Třebíči a od roku 1911 až do své smrti vyučoval v na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Krátce také roku 1919 učil v Trnavě na Slovensku. Věnoval se primárně figurální malbě , okrajově se věnoval také krajinářské malbě, malbě květin nebo malbě zátiší. Tematicky se věnoval primárně malbě ze zahraničních cest, které absolvoval, ale také ze svého okolí. Maloval také díla z oblasti Písku a okolí. Za svůj život namaloval asi 2000 maleb. O zahraniční cestě na Sicílii napsal v roce 1927 knihu Putování po Sicílii, navštívil ale také jiná místa v Itálii, Turecko, Bulharsko, Francii nebo Německo. V roce 2011 bylo 40 jeho obrazů vystaveno v Muzeu řemesel v Moravských Budějovicích. Soubor jeho maleb a kreseb byl po smrti Františka Šindeláře jeho manželkou darován Muzeu řemesel....

František Šamberger

František Šamberger byl český lékař působící v oboru dermatovenerologie. V roce 1896 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1900 zde působil na kožní klinice, kterou roku 1918 převzal po profesoru Vítězslavu Janovském, a byl jejím přednostou až do roku 1939. Byl profesorem kožních a venerických chorob na Univerzitě Karlově v Praze a zasloužil se o rozvoj české dermatovenerologie. Zabýval se endokrinologií a patogenezí kožních onemocnění. Vypracoval vlastní systém klasifikace kožních chorob. Založil časopis Česká dermatologie, jehož redaktorem byl od konce prvního ročníku po dobu 39 let. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

Eva Štolbová

Narozena 18.2.1935 v Ústí nad Labem, zemřela 29.10.1993 v Praze. Íránistka, práce z oboru, překlady z perštiny a tádžičtiny.

Eva Schneiderová

Narozena 22. 3. 1961 v Plzni. PaedDr., pedagožka, autorka učebnic a metodických materiálů pro výuku češtiny na ZŠ.

Emil Synek

JUDr. Emil Synek byl český novinář, divadelní dramatik, filmový scenárista a kritik, spisovatel. Vystudoval gymnázium v Praze, kde maturoval roku 1921. Následně dokončil úspěšně studia práv, titul získal v roce 1926. Krátkou dobu byl vyšetřujícím soudcem, v období 1927–1939 by redaktorem v listech A–Zet, České slovo a od roku 1936 byl šéfredaktorem deníku Telegraf. V roce 1932 se oženil s herečkou Evžou Budlovskou. Když v roce 1939 uprchnul z Protektorátu, zanechal manželku s dcerou ve vlasti. Za války pobýval v Londýně, od konce roku 1943 pracoval pro exilovou československou vládu jako zahraničněpolitický zpravodaj. Po válce se vrátil do Československa, od roku 1946 do roku 1955 byl poradcem na československém velvyslanectví ve Francii. Když byl svého pověření zbaven, do vlasti se již nevrátil. Ve dvacátých letech se prosadil jako spisovatel svými povídkami "Ano i ne" a "Usměvavý bůh" . Napsal romány "Muži mezi sebou "; "Krach " Ve třicátých letech pracoval jako novinář v České slovo a Telegrafu. Zde působil jako novinář a filmový recenzent. Používal šifry: -es- A-Zet 1932; České slovo 1935. Dramatické tvorbě se věnoval pod pseudonymy: Ricardo Gomez "" a Ríša Záhorský. Věnoval i politické publicistice. V knize "Svět, jaký je" zachytil atmosféru tehdejší Evropy a Asie těsně před propuknutím druhé světové války, kdy také emigroval do ciziny. Tam se umění dále nevěnoval. Tři jeho divadelní hry – "Jana ", "Mimo proud " a "Výdělečné ženy " – byly zfilmovány: Pro rozhlas napsal či upravil své hry Rychlebové , Dvojí tvář , Dějiny mluví a Noční hlídka .

Elsie Silver

Elizabeth Sherrill

Americká spisovatelka a publicistka.

Egon Schiele

Egon Schiele byl rakouský malíř a kreslíř; žák Gustava Klimta. Poté, co opustil vídeňskou secesi, si vytvořil vlastní působivý styl, jenž svou náladou zapadá do evropského expresionismu. Je autorem provokativních aktů v pohnutých pozicích, portrétů měst a vlastních podobizen. Často pobýval a tvořil v Českém Krumlově, ze kterého pocházela jeho matka. Narodil se 12. června 1890 v Tullnu v Dolních Rakousích. Dědeček z otcovy strany Karl Ludwig Schiele pracoval jako přednosta stanice na rakouských drahách. Babička pocházela z německého Ballenstedtu. Jeho matka Marie, rozená Soukupová, pocházela z Českého Krumlova. Po otci z Mírovic byla napůl Češka a po mamince z převážně německého Krumlova napůl Němka. Roku 1880 porodila děvče a roku 1881 chlapce, oba se však narodili mrtví. Elvira, narozená roku 1883, se dožila jen deseti let. Roku 1886 se jí narodila dcera Melanie a po něm pak přišla roku 1893 na svět i jeho oblíbená sestra Gertrude. Zdá se, že měl zvlášť blízký vztah k svému otci Adolfovi, jenž pocházel z Vídně, a byl přednostou železniční stanice v Tullnu. Po něm zdědil celoživotní zálibu k železnici. Také jeho dědeček byl železničním inženýrem a stejně tak i Egonův pozdější poručník Leopold Czihaczek. U dráhy pracovala posléze i sestra Melanie. Byl plachý a uzavřený a raději se zabýval sám sebou, než aby vyhledával společnost druhých. Byl tiché dítě, jež se nevyznačovalo nápadnou ctižádostí nebo zvláštním nadáním ani na reálném gymnáziu v Kremži , ani v Klosterneuburgu . Jednu třídu musel dokonce opakovat, což později kvitoval nepřívětivou poznámkou, že jeho "neomalení učitelé" byly vždy jeho "nepřáteli". Jediný předmět, v němž prokázal píli a nadšení, bylo kreslení. Jeho učitel z Klosterneuburgu, Ludwig Karl Strauch, malíř Max Kahrer a augustiniánský kanovník Wolgang Pauker ho v tom s porozuměním podporovali. Byli to oni, kdo přes námitky jeho poručníka Leopol...

Eduard Šittler

Eduard Šittler byl český římskokatolický kněz, kanovník Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, pedagog, zakladatel církevní památkové péče a historik chrámového umění. Pocházel z chudé textilácké rodiny v Jistebnici, měl tři sestry a jednoho bratra. Vystudoval gymnasium v Táboře a arcibiskupský seminář v Praze. 19. září 1886 byl vysvěcen na kněze a nastoupil jako kaplan v Sangerbergu na Mariánskolázeňsku, odkud byl po roce přeložen do Petrovic u Sedlčan. Tam kromě kněžského působení vedl opravu kostela svatého Petra a Pavla a sám restauroval hlavní oltář. Účastnil se také obnovy kostela Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích. Pedagogickou dráhu začal v Praze roku 1898 jako katecheta na malostranském a akademickém gymnasiu, a jako provisor Arcibiskupského semináře, na němž později přednášel dějiny umění. Jako farář a funkcionář spolku Dědictví sv. Prokopa zajišťoval stavbu novogotického kostela sv. Prokopa v Praze na Žižkově . Za toto dílo byl vyznamenán zlatým papežským řádem. Umělecko-historické zájmy ho dovedly k práci v Komisi pro soupis uměleckých památek Království českého, v Památkovém sboru hl. m. Prahy, kde zastával po léta funkci místopředsedy, do Královské české akademie věd a umění, roku 1887 nastoupil do církevního odboru Křesťanské akademie, kde byl zprvu jednatelem, později ředitelem, a v 90.letech se stal členem redakce časopisu Památky archeologické a místopisné. Těžiště jeho práce leží mezi lety 1898–1927. Roku 1903 byl na přímluvu kanovníka Josefa Buriana zvolen sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly, jíž sloužil také jako archivář a strážce kapitulního muzea. Z venkovských kostelů stahoval nejcennější paramenta a preciosa výměnou za nová, zhotovená dílnami Paramentního ústavu či uměleckořemeslných spolupracovníků Křesťanské akademie. Vlastní sbírku starého církevního umění a pohlednic předal do Národního muzea v Praze, dnes je v oddělení s...

Edita Sipeky

Slovenská trenérka, autorka publikací o hubnutí.

Dušan Šlosar

Dušan Šlosar byl český lingvista, pedagog, emeritní profesor Masarykovy univerzity v Brně, spisovatel. Dušan Šlosar se narodil 18. listopadu ve Staříči. Po maturitě na gymnáziu ve Frýdku-Místku vystudoval v roce 1953 češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, poté nastoupil jako odborný pracovník do dialektologického oddělení brněnské pobočky Ústavu pro jazyk český ČSAV. Autorsky spolupracoval na antologii České nářeční texty , jako recenzent se podílel na vydávání Českého jazykového atlasu. V roce 1959 pracoval na filozofické fakultě jako odborný asistent, od roku 1982 jako docent a od roku 1990 jako profesor, od roku 2001 je emeritním profesorem. V letech 1963–1964 působil na slavistickém institutu v Greifswaldu, v roce 1989 na univerzitě v Münsteru, v letech 1991–1992 na univerzitě v Regensburgu. Zemřel 18. srpna 2020 v Brně. Mezi hlavní předměty jeho zkoumání patřila historická mluvnice češtiny, vývoj spisovného jazyka a české dialektologie. Napsal řadu odborných statí věnovaných historii morfologie, slovotvorby, staročeské grafémice a vývoji spisovné češtiny. K jeho stěžejním monografiím patří Slovotvorný vývoj českého slovesa , Česká kompozita diachronně a Spisovný jazyk v dějinách české společnosti , podílel se na tvorbě Příruční mluvnice češtiny a Encyklopedickém slovníku češtiny . Pro potřeby posluchačů zpracoval s Jiřím Bauerem a Arnoštem Lamprechtem skriptum Vývoj mluvnického systému českého jazyka , učebnici Spisovný jazyk v dějinách české společnosti a druhé vydání s názvem Historická mluvnice češtiny , učební text Stará čeština pro archiváře a spolu s Radoslavem Večerkou učební text Spisovný jazyk v dějinách české společnosti . Pro zahraniční zájemce o současnou češtinu sestavil se Zdenkou Rusínovou Základní kurs češtiny pro cizince . S Mirkem Čejkou připravil k tisku kritickou edici Blaho...

Dorothy Sterling

Americká spisovatelka.

Diane Setterfield

Anglická spisovatelka Diane Setterfield se narodila 22. srpna 1964. Pochází z akademického prostředí. Vystudovala francouzskou literaturu na univerzitě v Bristolu a poté učila na mnoha školách. Jako učitelka francouzštiny působila v Yorkshiru, tohoto zaměstnání se však vzdala, aby mohla napsat svůj první román ,,Třináctý příběh\", na kterém pracovala celých pět let. V současné době žije v Anglii se svým manželem.

Daniel Stern

Daniel Stern byl americký psychoanalytik, ústřední představitel tzv. Bostonské skupiny, kterou lze řadit k interpersonální psychoanalýze, ale jejíž postavení je přesto specifické, právě kvůli vlivným Sternovým teoriím vývoje dítěte. Stern rozlišil čtyři formy sebeprožívání, které vznikají v různém období dětského vývoje. Lidské já tak má čtyři úrovně: Podle Sterna je také významné, jaký "způsob bytí s druhým" si kojenec osvojí. Na to má zásadní vliv matka. Je-li matka opravdu zaujatá dítětem, osvojí si dítě autentický způsob bytí. Je-li matka depresivní a pokouší se dítě stimulovat nespontánně, odpovídá dítě stejně falešnou odezvou a osvojí si "falešný způsob bytí".

Charlene Sands

Spisovatelka romancí. Vyprávění příběhů bylo vždy nedomyslitelnou součástí života Charlene Sandsové. Vzpomíná si na magické podvečerní okamžiky, kdy jako ještě malá dívenka sedávala vedle otce a prosila ho, aby jí vyprávěl své příběhy. Jeho představivost a smysl pro gradaci příběhu ji nesmírně bavily a také se k nim později vracela. Když pak byla větší, otcovy příběhy a poezii si už četla sama. Otcova tvorba ji inspirovala k tomu, že se sama pustila do psaní. Charlene vždycky milovala dobrodružné romány, ve kterých hrdinové a hrdinky cestují po v nejrůznějších koutech země, překonávají nesčetné překážky, aby nakonec našli cestu k pravé lásce. Takových knih sama přečetla nespočet a seznam jejích oblíbených autorů stále roste. Když konečně sebrala odvahu čelit počítačové technice, pustila se sama do psaní knih. O žánru ani na chvíli nezapochybovala. Už to, že se zamilovala a vdala za svou středoškolskou lásku, jasně ukazuje, že je romantickou autorkou, která věří ve šťastné konce a píše milostné příběhy, které potěší. Charlena začala psát v roce 1995 a první knihu jí publikovali v roce 1998. K dnešnímu dni vydala v nakladatelství Harlequin přes třicet titulů, především v edicích Desire a Historická romance.

Čeněk Sovák

Narozen roku 1902, zemřel 12.4.1982 v Praze. Autor loutkových her, říkadel pro děti, překladatel z angličtiny.

Catherine Steadman

Britská herečka a spisovatelka.

Bohuslav Slánský

Bohuslav Slánský byl český malíř a restaurátor. Byl prvním, kdo v tehdejším Československu používal rentgenovou fotografii a založil restaurování jako samostatný studijní obor na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl profesorem. Svými znalostmi a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Bohuslav Slánský se narodil jako nejmladší ze tří synů magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské, rozené Haužvicové v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Maxmiliána Pirnera a Maxe Švabinského. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie , v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hoppeovou , dcerou generála Viktora Hoppeho. Spolu s manželkou vyučovali kresbu a figurální malbu a připravovali na zkoušky na umělecké školy. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie. Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vědce a pedagoga Prof. Maxe Doernera, vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v Mnichově. Pokračoval u prof. Serafina Mauera na Akademii ve Vídni, dále pak u prof. Klause v Drážďanech, kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Praxi získal v Muzeu Franse Halse v Haarlemu, kde se poprvé setkal s moderními metodami průzkumu . V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie . Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. Vincentem Kramářem, předním znalcem českého středověku i avantgardního umění. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během činnosti na Akademii prof. Slánsk...