Výpis všech autorů

Ladislav Šomšák

Ladislav Šomšák *03.03.1932 - †02.12.2005 Prof. L. Šomšák sa narodil 3. marca 1932 v chudobnej rodine kovoroľníka v malebnom kraji, v drevenici na samote Zahájnica neďaleko terajšej obce Nálepkovo, v tom čase Vondrišel. Napriek chudobným pomerom, v ktorých vyrastal, ho celý život charakterizovala noblesa aristokrata. Po absolvovaní ľudovej školy v rodnej obci a meštianskej školy v Gelnici sa upísal lesu. Prekrásna príroda i príklad otca a starších bratov nasmerovali jeho kroky do smrečín, ktoré ho sprevádzali celým životom. Najskôr v rokoch 1947 až 1950 pracoval ako obyčajný lesný robotník. Po absolvovaní Jednoročnej horárskej školy v Liptovskom Hrádku bol do roku 1952 vedúcim Lesníckeho oddelenia ONV v Gelnici. Jeho prirodzený intelekt a túžba po poznaní ho nasmerovali na Prípravný kurz pre vysoké školy v Jasove, kde v roku 1953 maturoval. Od roku 1953 do roku 1958 študoval biológiu na Prírodovedeckej fakulte UK. Aj vďaka svojím učiteľom, ktorých do posledných dní s úctou spomínal, doc. Májovskému, doc. Jurkovi a doc. Futákovi sa zamiloval a zostal verný svojej celoživotnej láske - botanike. Bolo preto celkom prirodzené, že ihneď po skončení štúdia začal pracovať ako asistent na vtedajšej Katedre botaniky. V roku 1963 mal riadnu habilitáciu a od 1. 5. 1964 bol ustanovený za docenta geobotaniky. Kandidátsku dizertačnú prácu obhájil v roku 1968. V roku 1983 získava vedeckú hodnosť doktora vied a v roku 1984 bol menovaný riadnym profesorom botaniky. Na Univerzite Komenského pôsobil dlhý čas v rôznych funkciách. Od roku 1962 do roku 1990 bol riaditeľom Botanickej záhrady UK a súčasne vedúcim Katedry geobotaniky - od augusta 1964 až do roku 1989. Ako vysokoškolský učiteľ bol profesor Šomšák vždy uznávaný ako vynikajúci pedagóg a kolega. Nezabudnuteľné sú jeho prednášky zamerané na geobotaniku a odvodené vedné disciplíny. Profesor Šomšák počas svojho pedagogického pôsobenia vychoval okolo dvesto diplomantov a desiatky doktorandov a kandidátov vied, ale svojimi prednáš...

Ladislav Slovák

Ladislav Slovák byl slovenský dirigent, známý mimo jiné interpretací děl Antonína Dvořáka a Dmitrije Šostakoviče. Narodil se 11. listopadu 1919 na Slovensku a významně ovlivnil dění na scéně klasické hudby, zejména ve východní Evropě. Slovákova kariéra byla úzce spjata se Slovenskou filharmonií, kde v letech 1961-1981 působil jako její šéfdirigent. Jeho působení v orchestru vedlo k četným nahrávkám a mezinárodnímu uznání.

Ladislav Skříček

Autor učebnic matematiky pro střední školy.

Kurt Schubert

Kurt Schubert byl průkopníkem rakouské judaistiky, podstatně se podílel na obnově Vídeňské univerzity roku 1945. Schubert ještě za gamnaziálních studií zažil anexi Rakouska nacistickým Německem roku 1938. Perzekuce Židů jej přivedla k vědeckému setkání s judaismem. Jako angažovaný katolík již uprostřed války začal na Institutu staroorientální filologie Vídeňské univerzity se studiem hebraistiky. Zároveň se účastnil jak rakouského odboje, tak i ilegální Katolické vysokoškolské mládeže. Jako student zachránil před zničením knihovnu vídeňského rabínského semináře. V dubnu 1945 pomáhal díky povolení sovětské okupační mocnosti s obnovou univerzity. 2. května 1945 měl svou první přednášku „hebrejština pro začátečníky“. Na Vídeňské univerzitě působil Schubert nejdříve jako docent judaistiky v rámci Institutu pro orientalistiku. Roku 1948 se habilitoval a věnoval se zakládání židovských studií ve Vídni. Také publikoval jako první v němčině svitky od Mrtvého moře. Roku 1959 byla zřízena katedra judaistiky, nejprve jako součást orientalistiky, roku 1966 pak Institut pro judaistiku Vídeňské univerty, jehož řádným profesorem a představitelem byl až do září 1993. I poté učil dále jako emeritní profesor, až do letního semestru 2006. Kromě svitků od Mrtvého moře publikoval knihy o řadě širokých témat z judaistiky, např. o židovském knižním umění ve středověku, o sionismu, o podobách antisemitismu. Rovněž založil Židovské muzeum v Eisenstadtu, první židovské muzeum v Rakousku. Schubert se neustále věnoval židovsko-křesťaského dialogu a překonávání antisemitismu. Roku 2006 obdržel cenu ICCJ. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kurt Schubert na německé Wikipedii.

Julian Semenovič Semenov

Ruský prozaik a překladatel.

Jozef Simko

Jozef Šimko je slovenský regionální politik, poslanec zastupitelstva Banskobystrického kraje, od roku 2010 primátor města Rimavská Sobota a neúspěšný kandidát na post prezidenta Slovenské republiky ve volbách 2014. Před rokem 1989 byl členem KSČ a důstojníkem Sboru národní bezpečnosti. Jozef Šimko se narodil v roce 1951 v Rimavské Sobotě v tehdejším Československu. Studoval na Důstojnické škole Veřejné bezpečnosti a poté na Fakultě vyšetřování Sboru národní bezpečnosti v Bratislavě, kde roku 1984 získal titul JUDr. Mezi lety 1977 až 1979 pracoval jako náčelník oddělení všeobecné kriminality Okresní správy Sboru národní bezpečnosti v Rimavské Sobotě. Od roku 1985 byl náčelníkem oddělení vyšetřování Okresního velitelství Policejního sboru v Rimavské Sobotě, a to až do roku 1991. Od roku 1977 byl členem Komunistické strany Československa , v roce 1989 zakládal hnutí Verejnosť proti násiliu v Rimavské Sobotě. Poté byl ředitelem Okresního ředitelství policejního sboru v Rimavské Sobotě. V roce 1994 vstoupil do Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko , aby nebyl z tohoto postu odvolán. Později se stal přednostou Okresního úřadu v Rimavské Sobotě. Po odchodu z HZDS působil jako místopředseda Hnutí za demokracii budoucího prezidenta Ivana Gašparoviče, pro jehož tým pracoval v prezidentských volbách 2004, kdy byl Ivan Gašparovič zvolen prezidentem SR. V letech 2005 až 2009 byl Jozef Šimko místopředsedou Banskobystrického kraje. V komunálních volbách 2010 a 2014 byl přímou volbou zvolen primátorem města Rimavská Sobota. V krajských volbách 2013 byl jako nezávislý kandidát zvolen zastupitelem Banskobystrického samosprávného kraje. Ve volbách 2017 byl opětovně zvolen, původně chtěl kandidovat i na post předsedy kraje, ale nakonec od kandidatury ustoupil. Dne 19. listopadu 2013 oznámil svůj záměr kandidovat na post prezidenta Slovenské republiky ve volbách 2014, a to za podpory Strany moderního Sloven...

Josef Soukup

Josef Soukup byl český středoškolský profesor a autor soupisů památek Pelhřimovska a Písecka. Narodil se 25. července 1854 v Písku jako syn tamního učitele Josefa Věnceslava Soukupa, původem ze Sedlčan. Vyučoval v letech 1885-1900 na gymnáziu v Pelhřimově a pak do konce života na reálce v Praze-Malé Straně. Byl přijat za člena archeologické komise České akademie. 13. února 1886 se v pražském kostele Panny Marie Vítězné oženil s Barborou Beránkovou, dcerou pražského krejčovského mistra. Děti neměli. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:

Josef Smolík

Narozen 27. 3. 1922 v Jičíně, zemřel 4. 2. 2009 v Praze, prof., ThDr., Dr.h.c., D.D.h.c., STM, duchovní a teolog Českobratrské církve evangelické; sloužil v Pardubicích a v Praze U Klimenta ; vysokoškolský učitel na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě/Evangelické teologické fakultě UK , děkan fakuty , člen komise Světové rady církví pro Víru a řád , člen ústředního výboru SRC , redaktor Křesťanské revue ; věnoval se praktické teologii, příležitostně církevním dějinám.

Josef Šmajs

Josef Šmajs je český filozof a spisovatel. V roce 1969 vystudoval strojní inženýství na Vojenské akademii v Brně a v roce 1972 filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získal titul PhDr. a v roce 1978 titul CSc. V roce 1986 získal hodnost docenta filozofie , v roce 1997 byl jmenován profesorem filozofie na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1979 do roku 2009 působil na Katedře filosofie FF MU v Brně. V letech 1996-2000 vedl Katedru filosofie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Od roku1988 souvisle pracuje v redakční radě Filosofického časopisu, 10 let byl členem redakční rady časopisu Problemy ekologii . Je členem Obce spisovatelů, od roku 2008 do roku 2011 byl členem jejího vedení . Na Katedře filosofie FF MU přednášel ontologii, gnoseologii, filosofii techniky, vztah přírody a kultury. Nyní přednáší filosofii a filosofii techniky na Ekonomicko-správní fakulty MU a na Fakultě sociálních studií MU. Je naším předním odborníkem v oboru ekologické filosofie, kterou od konce 80. let 20. století rozvíjí jako součást své evoluční ontologie. Novější podobu evoluční ontologie rozšířenou o evoluční gnoseologii a filosofii techniky obsahuje kniha Filozofie - obrat k Zemi . V roce 2008 se zúčastnil Světového filosofického kongresu v korejském Soulu a v roce 2013 Světového filosofického kongresu v Athénách. Je autorem mnoha knih s ontologickou a ekologickou tematikou, které jsou překládány do jiných jazyků. Pro světovou americkou encyklopedii Encyclopedia of Anthropology zpracoval hesla Culture, Nature, Technology, Environmental Philosophy. Spolu s Ivanem Klímou a Václavem Cílkem vydal roku 2010 apelativní text k povaze nynější civilizační a ekologické krize s názvem Tři hlasy. V roce 2014-2015 s přispěním V. Vomáčky a A. Rosy připravil pětijazyčnou publikaci Ústava Země: filosofický koncept. Publikoval kolem 300 v...

Josef Šedivý

Josef Šedivý je český římskokatolický kněz a velmistr Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. Narodil se ve slovenských Košicích, oba rodiče však pocházejí z Moravské Nové Vsi. V roce 1971 se rodina přestěhovala do Teplic. Po absolvování gymnázia vystudoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Poté v roce 1990 nastoupil do teologického konviktu v Litoměřicích a následně v roce 1991 začal studovat teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1994 vstoupil do řádu křižovníků s červenou hvězdou a po noviciátu a složení časných slibů pokračoval v přerušeném studiu. Školu dokončil v roce 1997, kdy také přijal kněžské svěcení z rukou biskupa Lobkowicze a byl ustanoven farářem ve Věteřově a administrátorem excurrendo ve farnosti Želetice. Dne 20. června 2011 byl na dobu šesti let jmenován velmistrem řádu, opatskou benedikci přijal 14. září 2011 a téhož dne se ujal úřadu. V roce 2017 bylo jeho jmenování prodlouženo na další období.

Jiřina Strmeňová

R. 1950 maturovala na gymnáziu v Bratislave, kde r. 1950 – 56 študovala na Lekárskej fakulte UK. Po štúdiách pôsobila v Bratislave: r. 1956 – 59 ako lekárka Mestského ústavu.

Jiřina Šejbalová

Jiřina Šejbalová byla česká operní pěvkyně, vynikající činoherní herečka a divadelní pedagožka, od roku 1928 až do roku 1971 členka Národního divadla v Praze. Pocházela z úřednické rodiny, oba rodiče však byli velmi hudbymilovní a kulturně založení lidé. Po studijích na Pražské konzervatoři, kde studovala nejprve operní zpěv, teprve později i dramatický obor, nastoupila jako pěvkyně do opery Státního divadla v Brně. V letech 1927 až 1928 si zahrála v avantgardním divadelním studiu Dada režiséra Jiřího Frejky. Od roku 1928 až do doby svého odchodu do důchodu byla členkou činohry Národního divadla v Praze. Ve filmu působila více než 50 let od roku 1929 až do roku 1980, zahrála si celou řadu pozoruhodných rolí, z nichž patrně nejznámější byla hlavní role ve filmu Vlčí jáma nebo o mnoho let pozdější film Zlatá svatba. Na pražské HAMU vyučovala jevištní řeč. Měla velmi charakteristický a nezaměnitelný hlas, jakož i osobitý herecký projev. Jednalo se o velmi výraznou hereckou osobnost. V roce 1958 jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1965 národní umělkyní.

Jiří Stodola

Absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v roce 2004. Obhájil diplomovou práci zabývající se ontologickými a sémiotickými předpoklady informační vědy s názvem "Informace, komunikace a bytí". V současné době pracuje jako knihovník ve Středisku pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity a studuje v doktorském programu na Semináři estetiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Ve své dizertační práci se zabývá smyslovým vnímáním uměleckého díla jako znaku skutečnosti. Zvláštní důraz klade na specifika vnímání u osob s postižením. K naplnění tohoto záměru využívá zkušeností svého pracoviště s prací s lidmi se smyslovým handicapem i zkušeností samotných smyslově handicapovaných. Zkoumá vztah uměleckých znaků k jiným znakovým systémům, především ke znakům v náboženské oblasti, a studuje rovněž působnost náboženského myšlení v české literatuře. Zaměřuje se také na problematiku knihoven pro osoby se specifickými nároky. Nadále se zabývá filosofickými aspekty informační vědy, hlavní oblastí jeho zájmu je teoretické vymezení pojmu informace v této disciplíně. Dalo by se říci, že usiluje o využití poznatků z oblasti sémiotiky, teorie komunikace, informační vědy a kognitivní psychologie pro oblast estetiky a filosofie umění.

Jiří Šrámek

Český režisér nehudebních nahrávek a herec. Narodil se 7. července 1920 v Praze , zemřel 31. července 2004 v Praze.

Jiří Slavíček

Narozen 30. 7. 1942 v Praze. Spisovatel, autor detektivek a dětské literatury.

Jiří Škabrada

Jiří Škabrada je architekt, vysokoškolský pedagog, pracovník státní památkové péče se zaměřením na lidovou architekturu, historické stavební konstrukce, typologii staveb. V letech 1963-1969 vystudoval Stavební fakultu na ČVUT v Praze, obor architektura. V letech 1971-1974 byl interním aspirantem na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Od roku 1974 prováděl pomocné práce při výzkumech Archeologického ústavu AV ČR, 1974-1986 byl zaměstnán ve Státní ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů – průzkumové středisko 03, ateliér lidové architektury. V letech 1986-1989 byl vědeckým pracovníkem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, vedoucím oddělení lidové architektury, archeologických a technických památek. Zde významně přispěl k vyhlašování vesnických památkových rezervací a zón. Svými výzkumy přispěl k posunu v poznání typologie nejstarší vrstvy dochovaných vesnických staveb. Od roku 1989 byl vědeckým pracovníkem, od r. 1993 docentem, od r. 2005 profesorem na Fakultě architektury ČVUT v Praze pro obor dějiny architektury a ochrana památek. Působil jako vysokoškolský pedagog také na ZČU v Plzni a FF Univerzity Pardubice, Fakulta restaurování v Litomyšli . Od roku 2007 působí jako profesor na Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK Praha a Fakulty stavitelství ČVUT Praha. Je zakládajícím členem Sdružení pro stavebněhistorický průzkum. Výzkumy lidové architektury a vesnického urbanismu. Stavebně-historické průzkumy v kombinaci s dalšími výzkumnými metodami. Aktivity pro ochranu lidových staveb a venkovských sídel. Spolupráce na výzkumu pražských románských domů se Zdeňkem Dragounem a Michalem Trymlem . Systematicky se věnuje také prosazování konzervace historických staveb, citlivému přístupu k uchování historické konstrukční substance i architektonických prvků, jakož i kvalifikovaného přístupu k zachování či revitalizaci prostředí městských i venkovských s...

Jiří Šindler

Jiří Šindler byl český výtvarník, grafik, malíř, ilustrátor, kaligraf, středoškolský a vysokoškolský učitel. Otec Vladimír Šindler byl učitel, malíř, grafik a bibliofil. Jiří Šindler po studiu na Státním reálném gymnnáziu v Poličce a roční odborné průpravě na Státní grafické škole v Praze nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu do ateliéru Antonína Strnadela . V letech 1945–1948 absolvoval měsíční praxe u tiskaře Vlastimila Vokolka. Vyučoval písmo a propagační grafiku na Střední škole uměleckých řemesel , kaligrafii a základy teorie písma na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně , v letech 1998–2005 učil na Střední škole uměleckých řemesel a Vyšší odborné škole uměleckých řemesel. Jiří Šindler 50. letech ilustroval ruskou literaturu, později také knihy pro děti a poezii. Věnoval se písmu, zabýval se hebrejsou abecedou. Vytvořil tiskovou abecedu hlaholského písma, která byla v roce 1992 použita při tisku Hlaholského misálu. Kaligraficky přepsal např. Zdi Vladimíra Holana, Mozart v Praze Jaroslava Seiferta a Jsem nyní se všemi Ivana Blatného. Od písma také Jiří Šindler odvodil svou volnou tvorbu, která je na pomezí kaligrafie a abstraktního umění. Jiří Šindler byl členem tvůrčí skupiny Profil '58, TT klubu, Sdružení Q a čestným členem Sdružení Bienále Brno. Za obětavou dlouholetou službu v církvi, umělecký přínos a příkladný křesťanský život aktivního laika mu v roce 2007 brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil medaili sv. Petra a Pavla. 24. dubna 2014 mu biskup Cikrle medaili sv. Cyrila a Metoděje jako poděkování za dlouholetou obětavou práci pro církev. Jiří Šindler: Sny. 2002. Jiří Šindler: Příbuznosti. Brno: Sdružení šuřka, 2005. Jiří Šindler: Limeriky. Brno: Sdružení šuřka, 2005....

Jeff Stranks

Autor učebnic angličtiny.

Jean Sasson

Jean Sasson je americká spisovatelka, publicistka a lektorka. Sasson vyrůstala v malém jižním městě, od dětství se zajímala o historii. Ještě jí nebylo šestnáct a již přečetla všechny knihy ve školní knihovně. V letech 1978-1980 žila v Saúdské Arábii, cestovala po celém Středním východě. Je autorkou několika bestsellerů, v nichž sugestivně vylíčila především život žen na Středním východě; její knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Jean Sasson v současnosti žije na jihu Spojených států, Střední východ často navštěvuje.

Jaroslav Stránský

Narozen 15.1.1884 v Brně, zemřel 13.8.1973 v Londýně . JUDr., profesor trestního práva, práce z oboru, redaktor, politik, emigrant po 1948.

Jaroslav Štěpaník

Narozen v Brně.Vyučil se mechanikem,pak vystudoval psychologii, pedagogiku a občanskou výchovu.Byl poradenským psychologem a redaktorem Svobodného slova a vyučoval společenské vědy na brněnském Vysokém učení technickém. Kromě odborných a populárně naučných publikací je znám jako autor fejetonů a povídek, spolupracoval s televizí, rozhlasem, časopisy a deníky.

Jaroslav Sedláček

Narozen 1942. Doc., Ing., CSc., VŠ pedagog, vyučuje finanční účetnictví, auditing, publikace v oboru.

Jaromír Šíp

Narozen 18. 10. 1918 v Praze, zemřel 12. 2. 2006. PhDr., historik umění.

Jarmila Sýkorová

Narozena 1954. RNDr., bioložka, odborné práce o chráněných územích a přírodních rezervacích.

Jana Strouhalová

Jana Semelková

Jako absolventka Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy chtěla být rozhlasovou komentátorkou fotbalových a hokejových zápasů. Ale také toužila celé dny si číst. Druhé přání se jí vyplnilo a od roku 1985 pracovala v různých nakladatelstvích. Prošla za tu dobu snad všemi posty : byla jazyková redaktorka, redaktorka, obchodní manažerka, manažerka Klubu mladých čtenářů, obchodní ředitelka i šéfredaktorka. Po celou svou pracovní kariéru čte knížky, a bere za to plat! Splnil se jí tak dětský sen. Největší koníček se stal jejím zaměstnáním. Nakladatelství Svoboda bylo prvním nakladatelstvím, kde pracovala, pak přišel Albatros a po něm Amulet, v nich objevila krásu dětské knihy a začala jsem se věnovat čtenářství a jeho propagaci, v Klubu mladých čtenářů se naučila psát reklamní texty a besedovat na školách a v knihovnách. Edice ČT a NAKLADATELSTVÍ XYZ byly na konci její zaměstnanecké cesty. V současné době je redaktorkou na volné noze, propagátorkou čtenářství, PR manažerkou a nakladatelkou… Díky manželovi má malé nakladatelství se zářivým jménem JaS . Ráda si čte i jen tak , poslouchá audioknihy, beseduje se čtenáři a rozmazluje manžela. Na nic jiného jí čas nezbývá. Pro Československého spisovatele napsala několik leporel na motivy klasických pohádek, připravila scénář knížky Narodilo se miminko a sestavila sborník pohádek s názvem Rozmarýnkov. V Nakladatelství XYZ jí vyšla dvě autorská leporela: Babi, kdy už přijde Ježíšek a Dědo, kdy už budou Velikonoce. Také překládá knížky ze slovenštiny .

Jan Šulc

Jan Šulc se narodil v roce 1965, po studiu anglistiky a portugalštiny pracoval v jednom z pražských antikvariátů a od roku 1990 tři roky v nakladatelství Odeon. V současné době je Šulcovo jméno úzce spojeno zejména s nakladatelstvím Torst, které je zaměřeno na vydávání memoárů, beletrie a odborné literatury. Spolupracuje s nakladatelstvím zhruba dvacet let a podílí se na tvorbě jeho edičního plánu a na vzniku knih.

Jan Stejskal

Jan Stejskal je bývalý český fotbalový brankář, reprezentant a člen Klubu ligových brankářů. Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem brankářů. Svou úspěšnou kariéru začal v dresu Zbrojovky Brno, se kterou vyhrál 2 tituly dorosteneckého mistra Československa . V prvoligovém kádru byl už v sezoně 1980/81 jako třetí brankář za Josefem Hronem a Eduardem Doškem. Dále nastupoval za Spartu Praha, Slavii Praha, Queens Park Rangers a Viktorii Žižkov. V Anglii si vysloužil přezdívku Jan "Stay Cool" Stejskal, která kromě podoby s výslovností jeho jména odkazovala k jeho pověstnému klidu i ve vypjatých chvílích zápasu, který dokazoval i např. při odrazech balonu od brankové konstrukce. Jeho výsostnou technikou bylo nechytání takových střel, jelikož měl vždy velmi dobrý přehled o prostoru a rozměrech branky. Pyšní se nebývalým množstvím zápasů odchytaných s nulou, v klubu ligových brankářů mu s počtem 164 zápasů s čistým kontem patří třetí místo za Petrem Čechem a Jaromírem Blažkem. V sezoně 1986/87 vyrovnal rekord Alexandra Vencela staršího v počtu čistých kont vychytaných brankářem v jednom ročníku od rozšíření nejvyšší soutěže na 16 účastníků v ročníku 1969/70. Rekordem české fotbalové ligy je 17 nul Petra Čecha v sezoně 2001/02 . První zápas v české reprezentaci odehrál 29. května 1986 . V letech 1986–1994 nastupoval za československou a českou fotbalovou reprezentaci. V národním týmu odehrál 31 utkání a zúčastnil se Mistrovství světa 1990 v Itálii. Působil jako trenér brankářů ve Spartě Praha i u českého národního týmu. V roce 2012 se stal trenérem brankářů u týmu FK Baumit Jablonec. Zůstal jím i po výměně trenérů v květnu 2013, kdy odvolaného Václava Kotala nahradil Roman Skuhravý. V prosinci 2015 ho na pozici vystřídal Michal Špit. Nyní je trenérem seniorské reprezentace....

Jan Stach

Narozen 1951, zemřel 15. 2. 2011. JUDr., Ph.D., právník, vysokoškolský pedagog, specializace na oblast kriminalistiky, publikace z oboru. Zároveň novinář, autor literatury faktu a autor detektivek a povídek s kriminální zápletkou.

Jan Skopeček

Narozen 21. 10. 1980 v Hořovicích. Ing. et Ing., ekonom, vysokoškolský pedagog a politik.

Jan Seidel

Jan Seidel byl český hudební skladatel. Základy hudebního vzdělání získal v rodině. Vedle studia na reálce v Nymburce se učil hře na varhany u místního varhaníka A. Hoffmanna. Vystudoval inženýrské stavitelství a architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze a krátce studoval i malbu a výtvarné umění na Akademii výtvarných umění u Vratislava Nechleby. V letech 1936–1938 učil na pražském reálném gymnáziu a vedle toho studoval skladbu u Aloise Háby na Pražské konzervatoři a soukromě u Josefa Bohuslava Foerstra. Jako skladatel scénické hudby a dirigent působil od roku 1936 v Pražském dětském divadle Míly Mellanové a dále spolupracoval s Novým divadlem, divadlem D 34 a s Československým rozhlasem. Spolu s architektem Zdeňkem Pešánkem pracoval na Multimediálních kinetických kreacích. V letech 1938–1945 byl uměleckým poradcem a režisérem gramofonové firmy Esta. Po vzniku Gramofonových závodů Supraphon v roce 1945, se stal jejich uměleckým ředitelem. V roce 1958 byl jmenován šéfem opery Národního divadla a v letech 1967–1975 byl hlavním dramaturgem opery. V závěru své profesní kariéry působil v Československém rozhlase Praha. Po roce 1989 se stáhl do soukromí. Zemřel roku 1998 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Od mládí byl levicově orientovaný, což se projevovalo nejen v množství funkcí v různých svazech, ale i v jeho tvorbě. Byl autorem mnoha politicky angažovaných skladeb a masových písní. Mimo jiné zkomponoval pochodovou píseň „Kupředu, zpátky ni krok“, která se stala znělkou zpráv Československého rozhlasu. Za svoji práci a angažovanost obdržel nejvyšší státní vyznamenání: Státní cenu Klementa Gottwalda , Řád práce i tituly zasloužilého umělce , národního umělce a Řád republiky . Vedle toho však skládal i symfonická díla, kantáty, sbory, opery, instrumentální koncerty, komorní hudbu, scénickou hudbu a hudbu pro film. Za filmovou hudbu k filmu Karla Steklé...

Jan Schlemmer

Narozen 15.7.1904 v Praze, zemřel 3.3.1997. Ing., dr.techn., středoškolský profesor, chemik, publikace z oboru fotografie.

Jakob Streit

Jakob Streit se narodil roku 1910 ve Spiezu a vyrůstal v rodině otce – hodináře a jazykově nadané matky spolu s pěti dalšími sourozenci. Museli obstarávat otcovy čtyři včelíny, stáj s krávou, teletem a ovcemi. Učitelský seminář ho povolal do školy. Z vyprávění pro různé věkové stupně vznikly v živém kontaktu s dětmi první knihy pro mládež. Podnětem pro jeho múzické vyučování se stala pedagogika Rudolfa Steinera. Na cestě od školního divadla k vznešenějšímu amatérskému divadlu se stal režisérem mezinárodních her Tell-Freilichtspiele v Interlakenu . Od roku 1958 byl po sedm let vedoucím inscenací zámeckých her ve Spiezu. Vystudoval klavír, varhany, byl dirigentem sboru. Po celý život ho zaměstnávaly otázky umění a dějin umění, jež ho po jeho penzionování dovedly k živé přednáškové činnosti ve vícero zemích střední Evropy a k bohatí spisovatelské činnosti. Jeho knihy byly přeloženy do dvanácti jazyků.

Iveta Svobodová

Narozena 22. 3. 1965 v Praze. Spisovatelka, beletristka.

Irena Šindlářová

Narodila se 8. 7. 1951 v Olomouci. Po letech zaměstnání, kdy pracovala jako obchodní cestující, terapeut v Psychiatrické léčebně a odborný referent v Českém fondu výtvarných umění, přestěhovala na lesní samotu v Jeseníkách, kde se začala věnovat literární tvorbě. Přispívala do novin a časopisů články s historickými, etnografickými a mytologickými tématy. Zpracovala regionální moravské pohádky, báje a pověsti s podtitulem "tajemné příběhy" v knihách Soví král, Bludný kámen, Spící rytíř, Kamenné oči a Průvodce po tajemných místech Nízkého Jeseníku. Vydala sedm historických publikací Paměti obcí . Z oblasti esoterických nauk, které jsou také předmětem autorčina zájmu, publikovala knihu autentických příběhů pod názvem Blázni a šarlatáni aneb odvrácená tvář duchovního světa. Dále napsala Báje a mýty starých Slovanů a literární zpracování knihy Leopolda Procházky Buddha a Kristus. V současné době, kromě vlastní literární činnosti, spolupracuje s Českým rozhlasem na cyklických pořadech Legendy studánek a pramenů a Tajemná místa hor. Nyní žije na vesnici nedaleko Olomouce.

Irena Sehnerová

PhDr. Irena Sehnerová , novinářka, nakladatelská redaktorka, editorka, překladatelka, prozaička, autorka kuchařek a publikací o výchově psů.

Imrich Sečanský

Slovenský lékař, internista, gastroenterolog, dietolog a publicista.

Ilona Schelleová

JUDr. Ilona Schelleová, Dr. Kvalifikace: • 1978 Právnická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Brně • 1978 Rigorózní zkouška a získání titulu \"JUDr.\" • 1979 Justiční zkouška • 1995 Vědecká aspirantura a získání titulu \"Dr.\" Profesní příslušnost: • 1992 - dosud Česká advokátní komora • 2003 - dosud Společnost pro rozvoj vzdělávání a vědy Doc. JUDr. Karel Schelle, CSc. & JUDr. Ilona Schelleová, Dr. a JUDr. Karel Schelle, jr., LL.M. v současnosti vlastní advokátní kancelář, která patří k prestižním advokátním kancelářím s širokou oblastí činností založených na bohatých praktických a teoretických zkušenostech členů kanceláře, kteří soustavně spolupracují s řadou odborníků ze všech právních odvětví.

Helena Šeblová

Narozena 1932 v Uherském Hradišti, zemřela 2009. Absolventka psychopedie a somatopedie. Autorka prací o alternativní léčbě, reinkarnaci a dalších oblastech speciální metafyziky. Též ilustrátorka duchovních obrazů.

Hana Škodová

Narozena 1963. Učitelka základní školy. Autorka románů pro ženy.

Gustav Semerák

Architekt Semerák sepsal spolu s Dr. Karlem Bohmannem knihu o uměleckém kovářství a zámečnictví

Frida Skybäck

Švédská spisovatelka. Středoškolská učitelka jazyků a dějepisu. Autorka románů pro ženy.

František Švantner

František Švantner byl slovenský spisovatel – prozaik. František Švantner se narodil v rodině dělníka. Vzdělání získal ve svém rodišti, později v Podbrezové a na učitelském ústavu v Banské Bystrici. Po ukončení vzdělání pracoval jako učitel ve vícero slovenských městech , až nakonec krátce působil jako ředitel školy v Hronově. Pracoval také v místních organizacích Matice slovenské, kde byl činný v oblasti osvěty. Stal se členem Literárního odboru Umělecké besedy slovenské, vedoucím Tvořivého filmového kolektivu a také osvětovým inspektorem. Zemřel na mozkový nádor v nemocnici v Praze. Psát začal již v době svých studií na učitelském ústavu, kdy publikoval svoji první povídku v časopisu Svojeť. Ve své tvorbě čerpal hlavně z archaických mýtů a lidových balad. Velký vliv na jeho tvorbu měli Émile Zola, Victor Hugo, Charles Ferdinand Ramuz, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, ze slovenských autorů to byli hlavně Margita Figuli, Ľudo Ondrejov či Dobroslav Chrobák, nicméně studoval i dílo E. A. Poa. Ve svých dílech oslavuje přírodu a přírodní život, využívá naturalistické a lyrické prostředky, využívá prvky iracionality a fantastiky, jakož i senzualismu a erotiky. Především zkoumá hranici mezi životem a smrtí. Vykresluje také psychologické, sociální a dobové motivace jednání svých postav a dějů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Švantner na slovenské Wikipedii.

František Stavinoha

* 10. 7. 1928, Zašová † 8. 4. 2006, Kladno – Švermov Prozaik, publicista, horník Narodil se jako poslední ze sedmi dětí valašského pasekáře. Po absolvování měšťanské školy ve Valašském Meziříčí se učil pekařem a knihařem, později byl zaměstnán v různých manuálních profesích . Roku 1950 byl odsouzen za pobuřování k pětiměsíčnímu trestu vězení, který vykonával v jáchymovských dolech; v témže roce byl povolán k výkonu základní vojenské služby, kterou absolvoval u Pomocného technického praporu na dole Zápotocký v Kladně a dole Gottwald v Libušíně. V roce 1953 podepsal pětiletý úvazek práce v hornictví, na jehož základě byl z vojenské služby propuštěn. Od té doby žil v Kladně. Pracoval v místních dolech, nejprve jako horník, později signalista a těžmistr, od roku 1975 ze zdravotních důvodů v povrchovém provozu; do důchodu odešel v roce 1983. V letech 1994–1998 byl v Kladně členem městského zastupitelstva; 2003 mu zde bylo udělěno čestné občanství. V 60. letech publikoval soudničky v časopisech Kladenská záře, Čs. horník a energetik a Svoboda; po roce 1973 přispíval články, fejetony a povídkami do periodik: Dikobraz, Práce, Rudé právo, Mladá fronta, Květy, Čs. voják, Tvorba, Kmen, Mladý svět, Literární měsíčník, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Roháč aj.; v 90. letech otiskoval povídky a fejetony v sobotních přílohách Občanského deníku, Práva lidu, Venkova, Rudého Práva a Práva, v Novém dikobrazu, Vlastě, Kladenských novinách, Haló novinách aj. Od 80. let spolupracoval s Československou televizí: podle vlastních námětů napsal scénáře k inscenacím a filmům Pravda neroste na višni , Hvězdy nad Syslím údolím , Pohled z hlubin , Kolotoč a devět vnuků ...

František Šorm

František Šorm byl český a československý chemik, biochemik, vysokoškolský učitel, předseda ČSAV, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval Chemicko-technologickou fakultu Vysoké školy technické v Praze a začal pracovat v laboratoři Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze. Po skončení druhé světové války se habilitoval a roku 1946 nabyl titul profesora Ústavu technologie lučebnin organických a výbušných na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. V roce 1950 se stal profesorem organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se podílel na vzniku katedry biochemie, která do té doby v Československu jako vědecký obor nebyla rozvíjena. V roce 1950 byl z jeho iniciativy založen Ústřední ústav chemický. Roku 1952 byl jedním ze zakládajících členů Československé akademie věd jako činovník Ústředí vědeckého výzkumu a Chemického ústavu, který řídil do jeho rozdělení v roce 1960 na Ústav teoretických základů chemické techniky a Ústav organické chemie a biochemie. Od roku 1962 nastoupil po zemřelém Zdeňkovi Nejedlém do čela ČSAV. Na této pozici setrval až do roku 1969. Podílel se na zřízení Ústavu přístrojové techniky ČSAV a Tesly Brno. Přičinil se o vznik prvního přístroje pro měření nukleární magnetické rezonance v Československu. Byl nositelem četných vyznamenání. Po volbách roku 1960 byl za KSČ zvolen do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1962 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Zdeněk Nejedlý, kterého tak nahradil nejen v čele ČSAV, ale i v poslanecké lavici. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. Zastával i stranické funkce. 11. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sje...

Françoise Spiess

Francouzská teatroložka, učitelka moderní literatury, též režisérka a kostymérka.

Eva Svobodová

Narozena 19. 11. 1952 v Třeboni. Mgr., vysokoškolská pedagožka, odborné práce z primární pedagogiky, též autorka knih pro děti a mládež.

Eva Schmidt

Německá historička umění.

Emelie Schepp

Švédská scenáristka, autorka detektivního románu.

Elsie Silver

Eduard Svítivý

Narozen 1966 v Praze. Autor kriminálních příběhů, hudební publicista, novinář.

Dita Skálová

Česká publicistka. Rozená Edita Picková, vlastním jménem Edita Steinová. Narozena 14. 5. 1920 v Červeném Kosteleci, zemřela 18. 1. 1999 v Příbrami.

Dire Straits

Dire Straits je britská rocková skupina, kterou v roce 1977 v Londýně založili Mark Knopfler , jeho bratr David Knopfler , John Illsley a Pick Withers . Zpočátku si získali popularitu debutovým singlem "Sultans of Swing" z debutového alba vydaného v roce 1978. Zvuk kapely se vyznačoval charakteristickým stylem kytary vybrnkávané prsty Marka Knopflera a jeho popisnými vypravěčskými texty.

Daniel Šmíd

Narozen 10. 11. 1970. Lektor, mentor, manažer, přednáší o společenské a obchodní etiketě, firemní kultuře, osobním stylu a odívání .

Curtis Sittenfeld

Narodila sa 23.augusta 1975 v Cincinnati, Ohio. Má troch súrodencov a matka je učiteľka historie umenia a otec je investičný poradce.Vyštudovala Standfort Univerzitu.

Cornelia Schinharl

Autorka kuchařek, žurnalistka v gastro oboru.

Claire Sterling

Claire Sterling byla americká spisovatelka a novinářka, jejíž práce se zaměřovala na trestnou činnost, politické vraždy a terorismus.

Charles Monroe Schulz

Byl americký karikaturista, tvůrce slavných komiksových příběhů.

Bruce Sterling

Michael Bruce Sterling je americký spisovatel science fiction, jeden ze zakladatelů kyberpunku. Je proslulý svými romány a důležitou prací na sbírce Mirrorshades , která definovala kyberpunk jako samostatný žánr. Spolu s Williamem Gibsonem, Rudy Ruckerem, Johnem Shirleym, Lewisem Shinerem a Pat Cadiganovou je považován za zakladatele pesimistického a zahořklého směru sci-fi jménem kyberpunk, který se poprvé objevil na počátku 80. let. Společně s W. Gibsonem napsal později román The Difference Engine , v němž proslavili steampunk. Jeho prvotina Involution Ocean pojednává o světě jménem Nulakva, na němž se veškerá atmosféra drží v jediném, několik kilometrů hlubokém kráteru. Příběh popisuje loď plavící se po oceánu prachu na jeho dně, jejíž posádka loví stvoření, označovaná jako prašné velryby, která žijí pod hladinou. Od konce 70. let psal Sterling sérii povídek, odehrávajících se ve vesmíru Tvárných/Mechanistů: Sluneční soustava je kolonizovaná, dvě největší frakce spolu vedou válku. Mechanisté hojně využívají technologie založené na výpočetní technice, Tvární ve velkém měřítku praktikují genetické inženýrství. Situace se komplikuje následným kontaktem s cizími civilizacemi. Lidstvo se nakonec rozdělí na mnoho poddruhů, z mnoha náznaků se můžeme domnívat, že velké množství z nich patrně Galaxii úplně opustí. Z tohoto světa taktéž pochází jeho patrně nejslavnější román Schismatrix, popisující životní dráhu Abelarda Lindsaye. Tento diplomat Tvárných je přinucen opustit svůj domov a stát se vyvržencem. Sledujeme vítězství a prohry tohoto zdatného manipulátora, konfrontovaného se Sterlingovým složitým světem. Povídky o Tvárných/Mechanistech lze nalézt ve sbírce Crystal Express a společně s románem Schismatrix jako součást knihy Schismatrix Plus . Působí jako ...

Brian Staveley

Brian Staveley učí literaturu, náboženství, historii a filozofii, což ovlivňuje jeho romány a je držitelem titulu MA v oboru tvůrčího psaní na bostonské univerzitě. Pracuje jako redaktor v Antilever Press a publikoval svou poezii a eseje, které vyšly i v elektronické podobě. Žije ve Vermontu s manželkou a synem a svůj čas dělí mezi běžecké túry, štípání dříví a psaní.