Výpis všech autorů

Václav Pavlíček

Václav Pavlíček je český právník, odborník na ústavní právo. To také jako profesor vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Západočeské univerzity. Je známým odborníkem na Benešovy dekrety a jejich obhájcem. Maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, kde byl také politicky činný ve studentských komisích. Poté vystudoval právnickou fakultu University Karlovy, kterou ukončil v roce 1958. Během tohoto studia se také v roce 1954 stal členem KSČ. Po vystudování pracoval jako soudce, od roku 1961 působil na Karlově universitě, a to nejprve jako odborný pracovník , od roku 1963 jako odborný asistent na její právnické fakultě. Byl členem vědeckého týmu pro vývoj politického systému, pro otázky samosprávy, odborné pracovní skupiny rehabilitační komise ÚV KSČ, pro ústavní problematiku ČSAV, v letech 1968–1969 byl předsedou komise pro obnovu činnosti řeholí a členem rehabilitační komise ministerstva kultury. Z právnické fakulty byl donucen odejít v roce 1971 z politických důvodů, tou dobou byl také vyloučen z KSČ. Od počátku roku 1989 vedl právní sekci Československého helsinského výboru, v roce 1990 byl zvolen jeho místopředsedou. Po listopadu 1989 se účastnil legislativních prací zejména v oblasti úpravy politických práv. V lednu 1990 se vrátil na právnickou fakultu, byl jmenován docentem a stal se jejím proděkanem. Byl členem několika legislativních rad vlády, působí také v různých orgánech AV ČR. Od roku 2000 je předsedou Hlávkovy nadace. Je také autorem několika učebnic ústavního práva. V roce 1991 byl Právnickou fakultou UK navržen na funkci ústavního soudce v Ústavním soudě ČSFR, zvolen však v žádném kole nebyl. V roce 2003 byl prezidentem Václavem Klausem navržen na stejnou funkci v Ústavním soudu ČR. V Senátu však získal jen 22 hlasů ze 76, když mu bylo vytýkána zejména jeho aktiv...

Tomislav Petr

Dr. Tomislav Petr , ač narozen v Náchodě, do svých 29 let žil v Praze. Absolvoval studia na Biologické fakultě UK v Praze. V roce 1963 se vydal s manželkou Tamarou do Sovětského svazu, kde procestoval Střední Asii. Příroda této oblasti mu učarovala a dodnes udržuje svůj zájem prostřednictvím své práce pro FAO a Světovou banku. V letech 1964–1970 pracoval převážně v Ghaně jako výzkumník hydrolog a současně vyučoval na Makerere univerzitě v Ugandě, později na Monash University v Melbourne. V letech 1977–1980 přijal nabídku vlády Papuy-Nové Guineje pracovat tam jako koordinátor enviromentálních studií. Od roku 1980 působil jako specialista na sladkovodní ryby v Organizaci pro potraviny a výživu . Je autorem mnoha populárně vědeckých a odborných publikací, v nakladatelství Gasset vydal dvě knihy Krajiny včerejška a Papua Nová Guinea . Žije střídavě v České republice a Austrálii.

Suzanne Pairault

Francouzská spisovatelka.

Standa Procházka

Čelný představitel české lidovky ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech 20. století. Vyučil se číšníkem v Praze, současně se však účastnil amatérských pěveckých soutěží a brzy začal spolupracovat s pražskými tanečními orchestry. Hudební vzdělání si dodatečně doplňoval soukromým studiem u Jana Hilberta Vávry a Egona Fuchse. Stal se oblíbeným interpretem písní v lidovém tónu a jako takový spolupracoval například s orchestrem Antonína Balšánka. Od roku 1939 působil jako profesionální zpěvák v kabaretu U Šenfloků, zpíval také na čajích pro čtenáře časopisů Pražanka a Hvězda v pražské Lucerně. Počátkem čtyřicátých let byl společně s Inkou Zemánkovou a Bajo triem sólistou orchestru Jaroslava Maliny. V letech 1943–45 účinkoval v lidových operetách v Divadle U Nováků. Poté se na krátkou dobu vrátil do Mostu jako kulturní referent. Již v roce 1946 však v Praze opět zpíval jako sólista orchestru Václava Bláhy v Lucerna baru a nahrával také v pražském rozhlase s orchestrem Františka Aloise Tichého. Spolupracoval i s orchestry Bobka Bryena a Ferdinanda Petra, zpíval na různých kabaretních scénách. V letech 1963–66 byl členem souboru Brněnské estrády, se kterým účinkoval na mnoha místech Československa. Později příležitostně spolupracoval s různými orchestry hrajícími lidovkový repertoár, např. s orchestry Karla Vacka, Karla Valdaufa, s dechovou hudbou Supraphonu vedenou Jindřichem Bauerem a dalšími. V roce 1967 založil dámský orchestr Slávinky, se kterým též absolvoval mnoho zájezdů. Řada skladeb v jeho podání byla zaznamenána na deskách firem Esta a Ultraphon. K nejznámějším patří například: Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval, Tam na stráni.

Songling Pu

Čínský prozaik a básník. Psal naučnou prózu, divadelní hry, fantastické povídky a výpravné básně.

Sof'ja Leonidovna Prokof'jeva

Spisovatelka knih pro děti, dramaturgička.

Růžena Přibylová

Narozena 1970. Autorka příruček z oblasti kuchařství, přípravy jídel a domácího hospodářství.

Ralph Pezzullo

Ralph Pezzullo je nejprodávanější autor New York Times a oceňovaný dramatik, scenárista a novinář. Mezi jeho knihy patří Jawbreaker, Inside SEAL Team Six a další. Žije v Kalifornii.

Pitigrilli

Vlastním jménem Dino Segré . Syn židovského otce, po matce katolíkem. Narodil se v Turínu, kde vystudoval právnickou fakultu. Živil se především jako novinář, ale také jako spisovatel. Jeho nejznámější dílo je "Kokain". Od roku 1930 hodně cestoval, hodně času trávil v Paříži, která mu byla velikou inspirací. Založil literární časopis Grandi Firme, který byl vydávaný v Turínu od roku 1924 do roku 1938, kdy ho zakázali v rámci nově přijatých antisemitských rasových zákonů fašistické vlády. Byť pokřtěný jako katolík, Segre byl v té době klasifikovaný jako Žid. Jeho otec byl Žid a Pitigrilli si vzal židovskou ženu. V útlém dětství projevoval vysokou hyperaktivitu a dost často utíkal z domova. Měl dobrodružnou povahu a nikdy se nebál světa. Troufal si na mnohem starší žáky a vždy o něm bylo slyšet. S odstupem puberty velmi zmoudřel a dostal se na právnickou fakultu, kde studoval s velmi dobrým prospěchem. Své choutky po úprcích nechal ve svém dětství a zavřel nad tím dveře. Ihned po škole se dal na to, co mu bylo nejmilejší a to sepisování. Hra s písmeny ho natolik uchvátila a navíc v ní prokazoval veliké nadání, že ho zaměstnaly turínské noviny, kde dostal svou vyhraněnou rubriku. Mimo jiné se dal i do větších samostatných děl v podobě knížek a si nejznámějším románem, který se prodávají dodnes se stala kniha nesoucí název „Kokain“. Od roku 1930 se dal na kratší výlety po Evropě. Velice oblíbenou destinací se stala Paříž. Po uklidnění války se opět navrátil do rodného Turína.

Petr Prášil

Narozen 1971 v Liberci. Mgr., geograf, též fotograf, vydavatel a autor publikací novodobých a historických pohlednic menších obcí a měst ČR.

Petr Poslední

Narozen 7.2.1945 v Písku. Doc., PhDr., CSc., literární historik a publicista. V letech 1989-96 přednášel na katedře slavistiky Varšavské univerzity.

Petr Andrejevič Pavlenko

Sovětský spisovatel a publicista.

Peter Pišťanek

Slovenský prozaik, publicista a cestovatel.

Peter Pezzelli

Přestože Peter Pezzelli napsal teprve pár románů, lze u něj už hovořit o charakteristickém přístupu ke zpracování příběhu. V jeho knihách nalézáme sílu lásky a rodiny, tak typické pro Itálii, společně s výtečnou kuchyní. U takové kombinace není divu, že Pezzelliho popularita rychle stoupá. Narodil se a vyrůstal v Rhode Islandu, kde prožil prakticky celý svůj dosavadní život s výjimkou čtyř let strávených na univerzitě v Connecticutu. Po absolutoriu studia anglické literatury v roce 1981 začal pracovat jako správce v pečovatelském domě, který provozovala jeho rodina. Zkušenosti z práce v rodinném podniku zúročil – už jako spisovatel na plný úvazek – právě při psaní románu Vila Mirabella.

Paul & Mary Peter

Peter, Paul & Mary bylo folkové trio, které vzniklo v New Yorku v roce 1961 ve složení Peter Yarrow, Paul Stookey a Mary Travers. Skupina se stala jednou z nejúspěšnějších folkových pěveckých skupin šedesátých let, známá svými pevnými harmoniemi a procítěnými texty. Zasloužili se o popularizaci folkové hudby v Americe a stali se synonymem hnutí za občanská práva a protiválečných nálad té doby.

Olga Ptáčková

Narozena 23. 8. 1955 ve Staškově . Malířka, grafička a ilustrátorka, zejména dětských knih a časopisů.

Niccolò Paganini

Niccolò Paganini byl italský houslista, violista, kytarista a skladatel, všeobecně považovaný za jednoho z největších houslových virtuózů všech dob. Paganini se narodil 27. října 1782 v Janově a jeho výjimečný talent se projevoval již od útlého věku. Hudbě se učil od svého otce a poté studoval u různých místních hudebníků. V 16 letech se vydal na profesionální dráhu.

Miroslav Pech

Miroslav Pech je český spisovatel. Dětství a dospívání prožil v Nové Bystřici. Prošel mnoha zaměstnáními . Je autorem povídkových sbírek Napíšu Pavle, Ohromně vtipná videa a románu Cobainovi žáci. Povídky publikoval v literárních časopisech časopisech Semtam, H_aluze, Psí víno, Protimluv, Host, Salon, Weles, Pandora, Tvar či na internetové Dobré adrese. Žije v Českých Budějovicích.

Milan Pobořil

Mgr., Ph.D., autor publikací z oboru geometrie a globální analýzy.

Michele Prisco

Michele Prisco byl italský spisovatel a novinář. Narodil se a vyrůstal v Torre Annunziata v buržoazní prostředí. Absolvoval v práva.

Michal Plzák

Narozen 28. 4. 1963 v Praze. Evangelický farář, redaktor nakladatelství Kalich, překladatel, specializuje se na knihy rozhovorů s jednotlivými osobnostmi a problematiku holokaustu.

Michal Petrov

Michal Petrov je autorem úspěšného televizního cyklu Retro . Nastoupil jako čerstvý absolvent Obchodní fakulty Vysoké školy ekonomické po převratu v roce 1989 do zahraniční rubriky tehdy ještě Československé televize. Jako její zpravodaj v Německu v první polovině 90. let zažil první vlnu tzv. nostalgie, sentimentálního stesku po fenoménech spojených se zaniklou Německou demokratickou republikou. Jako celá řada dalších se stal účastníkem historického procesu změn společenského řádu ve střední a východní Evropě, kdy na místě jednoho mizejícího světa začal vznikat svět nový. Po sbírání zkušeností v celé řadě dalších redakcí se vrátil na Kavčí hory, aby se podílel na vzniku zpravodajského programu ČT24. Této příležitosti využil i ke splnění svého snu – pokusit se alespoň částečně zmapovat socialistický konzum u nás. V roce 2008 se tak stává duchovním autorem magazínu Retro, věnovaného fenoménům čtyř dekád před revolučním rokem 1989. Díky výbornému zázemí archivu České televize, Národního filmového ústavu a nadšení celého přípravného týmu vznikl cyklus o úctyhodných 190 dílech, který si hned zpočátku získal přízeň diváků laických i odborných. Výrazem ocenění profesionálů se stala cena Elsa udělená magazínu Retro v roce 2009. Na televizní práci Petrov navázal v roce 2013 i knižně vydáním publikace Retro ČS, která se v průběhu následujících měsíců setkala s velkým zájmem čtenářů. Byla to určitě i zásluha vysokého podílu obrazového materiálu pocházejícího z autorova osobního archivu, který patří k jedněm z nejbohatších u nás. Titul se dočkal obchodního i odborného ocenění, když získal cenu Český bestseller 2013, 2014 a čestné uznání v rámci mezinárodních cen E. E. Kische za literaturu faktu....

Metoděj Pleský

Metoděj Pleský se narodil 22. dubna 1891 v Domášově u Brna. Studoval na české reálce v Brně a na odborné sochařské škole; po jejím absolvování se živil jako sochař. V říjnu 1912 byl odveden do armády a po vypuknutí světové války odjel s c. k. pěším plukem 8 na ruskou frontu do Haliče. V květnu 1915 se mu podařilo přeběhnout k Rusům, přihlásil se do čsl. legií a v dubnu 1916 byl zařazen do 1. čs. střeleckého pluku. Zúčastnil se mnoha rozvědek a bitvy u Zborova. V říjnu 1917 byl zařazen do 4. čs. stř. pluku, kde byl ustanoven velitelem jízdního průzkumného oddílu; do vlasti se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána. Zůstal v činné službě, absolvoval školu gen. štábu a v roce 1923 také II. ročník Válečné školy. Jako major gšt. sloužil u p. pl. 47 v Turnově. V září 1927 byl přemístěn jako náčelník štábu k 5. divizi do Č. Budějovic, v prosinci 1927 byl povýšen na pplk. gen. štábu. Od ledna 1930 byl převelen k horskému praporu 5 do Ružomberoku. Od října 1931 sloužil u p. pl. 46 v Chomutově, v říjnu 1934 byl přeložen k p. pl. 47 do Mladé Boleslavi. V dubnu 1937 byl přeložen do výslužby, ale v září 1938 byl aktivován a určen velitelem p. pl. 205 na Vltavské linii, kde byl po vládní kapitulaci zatčen pro pokus o převrat. V rozjitřeném období II. republiky byl jeho případ tiše smeten ze stolu. Metoděj Pleský byl literárně činný – v roce 1927 vydal Dějiny 4. střeleckého pluku, v roce 1931 vydal knihu věnovanou památce zesnulého gen. Čečka s názvem Bratr generál, v roce 1936 legionářskou pentalogii Velezrádci a v roce 1938 dvoudílný román Srdce ze zlata a ocele, přibližující osud tzv. Kornilovců, roty čsl. dobrovolníků v ruské armádě. Za okupace se Pleský zapojil do odbojového hnutí, podařilo se mu uprchnout z protektorátu a přes Bělehrad dorazil v lednu 1940 do tábora čsl. zahraničního vojska ve francouzském Agde. Byl jmenován velitelem I. praporu p. pl. 1, s nímž se v červnu 1940 účastnil ústupových bojů proti němec...

Ludmila Pelcová

Dětství prožila v Praze, od roku 1948 žije ve Vrchlabí. Publikovala v rozhlase a časopisech.

Lesley Pearse

Lesley Pearse patří mezi nejoblíbenější britské autorky. Fanoušky si získala po celém světě. Na svém kontě má již sedm milionů prodaných knih. Čtenáře dokáže do svých příběhů, působících velice pravdivě, vtáhnout a udržet v napětí od začátku až do konce. S postavami vás seznámí takovým způsobem, že na ně ještě dlouho nezapomenete. Nepíše podle žádného vzorce, ani nemá vyhraněný žánr. Dokáže psát o nemilovaných dětech, strachu, odmítání, chudobě, pomstě, stejně tak o bolesti první lásky, o přátelství, protože to všechno sama prožila. Ve svých třech letech přišla v důsledku tragických okolností o matku. Část dětství tedy Lesley a její starší bratr strávili odděleně v dětském domově. Otec sloužil u Royal Marines. Nepříjemné zážitky z tohoto období se také promítají v autorčině tvorbě. Nyní má tři dcery, dvě vnoučata, psy i spoustu milujících přátel. Je rovněž nadšenou zahradnicí

Leo Perutz

Leo Perutz byl rakouský židovský spisovatel a dramatik. V letech 1918–1933 patřil ke světově nejčtenějším spisovatelům německého jazyka. Leo Perutz se narodil v Praze v rodině majitele textilní továrny Benedikta Perutze a jeho manželky Emilie, rozené Österreicherové . Měl tři mladší sourozence . V roce 1901 přesídlila rodina do Vídně, kde se Perutz později stal úředníkem v pojišťovně. V 1. světové válce byl Perutz na východní frontě roku 1916 těžce raněn. Po válce působil jako novinář a spisovatel ve Vídni. V roce 1938 byl Perutz přinucen emigrovat. Jeho novým domovem se stala Palestina. Od konce 40. let 20. století žil střídavě v Tel Avivu a v Rakousku, kde zemřel na srdeční infarkt. Mezi jeho přátele patřili např. Gustav Meyrink a Franz Werfel.

Ľ.R Pellar

L Petrova

Kurt Pollak

Lékař, soustředil se na zdravotnickou osvětu a dějiny medicíny.

Krzysztof Penderecki

Krzysztof Penderecki byl uznávaný polský skladatel a dirigent, považovaný za jednoho z nejvlivnějších hudebníků soudobé vážné hudby. Narodil se 23. listopadu 1933 v polské Dębici a proslavil se koncem 50. let 20. století svými avantgardními skladbami, které často využívaly nekonvenční zvukové textury a inovativní orchestrace. Pendereckého raná díla, jako například "Threnody to the Victims of Hiroshima" pro 52 smyčcových nástrojů, ukázala jeho jedinečný přístup ke zvukovosti a vynesla mu mezinárodní uznání.

Karel Půhoný

Ing., autor publikací z oboru potravinářství.

Karel Polák

Narozen 26.9.1903 v Kojetíně, zemřel 24.8.1956 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, literární kritik a historik, pracovník Ústavu pro českou literaturu, publikace z oboru, literární monografie.

Karel Petráček

Karel PETRÁČEK - český arabista, semitista, islamista a afrikanista a překladatel arabské a africké poezie jak středověké, tak i moderní a autor celé řady vědeckých prací z oblasti filologie se narodil 6. 2. 1926 v Praze, kde také 1. 7. 1987 zemřel. V letech 1945 – 1950 studoval arabštinu, perskou a tureckou literaturu a egyptologii na UK, kde také v následujícím období působil jako pedagog a získal postupně tituly PhDr, CSc., v r.1980 byl jmenován řádným profesorem semitské filologie. V letech 1968 – 1974 vedl katedru věd o zemích Asie a Afriky, působil v redakčních radách časopisů Archív orientální a Nový Orient. Jeho působení na UK bylo neobyčejně plodné, zanechal za sebou řadu vědeckých prací a několik generací studentů různých směrů filologie. Vědecké zájmy jeho samého byly velmi rozsáhlé, mimo ně se však intenzivně věnoval oblasti arabské literatury, zpracoval dějiny arabské literatury, systematicky překládal klasickou i moderní arabskou poezii, středověkou lidovou literaturu i literaturu moderní.

Josef Pacák

Josef Pacák byl profesor organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde pracoval nejprve jako asistent , později jako docent . Hodnost doktora věd získal obhajobou práce z oboru fluorovaných sacharidů , profesorem byl jmenován roku 1990. Během svého působení na UK publikoval desítky původních vědeckých prací, napsal téměř 30 učebních textů. Je autorem nebo spoluautorem více než 12 knižních publikací, které se staly pro svou srozumitelnost a přehlednost oblíbenými zejména mezi středoškolskými a vysokoškolskými studenty; některé z nich byly vydány v zahraničí. Řadu let byl i autorem úloh z organické chemie pro účastníky Chemické olympiády, za což byl vyznamenán ministrem školství . V letech 1962-1963 přednášel na Universidad de Oriente v Santiago de Cuba, kde byl jmenován čestným profesorem. V roce 2004 byl vyznamenán kolumbijským řádem Al Merito za účast na založení celostátní soutěže Premio Iberoamericano, určenou studentům španělštiny a portugalštiny. Za významný podíl na vývoji pozitronové emisní tomografie , první syntézu fluorglukosy , mu bylo roku 2003 uděleno čestné členství České lékařské společnosti JEP, a to její Společností nukleární medicíny. Z téhož důvodu byl nominován na velmi prestižní cenu "Japan Price 2003", udělovanou samotným japonským císařem. Kromě organické chemie se zabýval také problematikou výuky chemie, a proto je dobře známý mezi středoškolskými pedagogy. Vedoucím katedry chemie na Pedagogické fakultě UK byl v letech 1965-1967, vedoucím katedry učitelství a didaktiky chemie na Přírodovědecké fakultě UK v letech 1990-1994. Vrcholem jeho řídící činnosti byla funkce prorektora Univerzity Karlovy . Za svou práci byl odměněn cenou Českého literárního fondu, zlatou medailí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a stříbrnou i zlatou medailí téže univerzity....

Jiří Pražák

Jiří Pražák byl český právník, odborník na rakouské správní a ústavní právo. Po studiích na právnické fakultě v Praze vykonával soudní a advokátní praxi. Habilitoval nejprve v oboru práva správního, posléze si však habilitaci rozšířil i na právo ústavní. Po rozdělení pražské univerzity působil jako profesor veřejného práva na české univerzitě a byl i děkanem a rektorem. Jde o autora významného čtyřsvazkového díla Rakouské právo ústavní . Byl rovněž zvolen do českého zemského sněmu a byl jmenován rytířem Řádu železné koruny III. třídy.

Jiří Polák

Narozen 13.5.1947 v Drahůnkách u Teplic. Malíř, grafik a ilustrátor, zejména naučných publikací. Práce o pohlednicích.

Jiří Pešek

Jiří Pešek je český historik působící na Univerzitě Karlově v Praze. Vystudoval archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté působil v Archivu hlavního města Prahy. Specializoval se na raný novověk a obecně na dějiny měst, vzdělanosti a kultury. Jako zástupce ředitele AHMP se na počátku 90. let podílel na vypracování nové archivní legislativy a v téže době začal externě přednášet na Katedře pomocných věd historických a archivnictví FF UK. V průběhu let se těžiště jeho badatelské práce postupně přesunulo do oblasti moderních dějin se specializací na německy hovořící země. Od roku 1994 do roku 2012 působil na Institutu mezinárodních studií FSV UK, dlouhodobě jako vedoucí Katedry německých a rakouských studií a po několik let ve funkci ředitele. Momentálně je profesorem Historického modulu FHS UK. Tři roky předsedal Sdružení historiků ČR a sedm let české sekci Česko-německé komise historiků. Spolu s Jaroslavem Pánkem vede redakci Českého časopisu historického, je členem řady vědeckých orgánů a pravidelně přednáší na univerzitách v zahraničí. V roce 2007 obdržel od německého prezidenta Horsta Köhlera Kříž za zásluhy I. stupně za přínos v dialogu o česko-německých vztazích. Od roku 2013 člen Učené společnosti ČR.

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský píše jen okrajově a většinou kratší věci. Svůj hlavní zájem ovšem soustřed'uje do zakládání comicsových časopisů, překládání comicsů, vydávání comicsů , psaní comicsů, distribuci comicsů, filmovou publicistiku. Kromě toho se ještě věnuje psaní vlastních profilů pro fantasy časopisy.

Jiří Pauer

Jiří Pauer byl významný český skladatel a dirigent, který se narodil 22. února 1919 v Libušíně v Československu a zemřel 21. prosince 2007. Byl známý svým přínosem v oblasti opery, ale i orchestrální a komorní hudby. Pauerův styl byl hluboce zakořeněn v klasické tradici, ale zahrnoval i soudobé prvky a byl ovlivněn českou lidovou hudbou.

Jiří Patočka

Narozen 24. 4. 1939. Prof. RNDr., toxikolog.

Jiří Pánek

Narozen 4. 7. 1960 v Praze. Spisovatel, editor a nakladatelský redaktor, překladatel. V letech 2000-2002 šéfredaktor v nakladatelství Slovanský dům. Majitel nakladatelství Litera.

Jindřich Pejchar

Narozen 13. 11. 1919. Sportovní redaktor, práce o osobnostech československé kopané.

Jaroslava Potměšilová

Český varhaník, narozen 1. září 1936 v Praze.

Jaroslav Preis

Jaroslav Pátek

Narozen 6.9.1921 v Kobylí, zemřel 22.12.2005.Vinařský technolog, práce a redakční činnost z oboru.

Jana Pronská

Najúspešnejšia slovenská spisovateľka historických romancí. Narodila sa v Gelnici, žije na samote neďaleko Nálepkova, spolu s rodinou. Vyštudovala strednú priemyselnú školu geologicko-banícku, no venuje sa ekonomike. Miluje romantické príbehy a stredovek. Historické príbehy a rozprávky začala písať ako deväťročná. Inšpirácie vždy čerpala z historických kníh a celkovo z hodín dejepisu.

Ján Poničan

Narodil sa v Očovej. Po stredoškolských štúdiach v B.Bystrici a v Lučenci odišiel na techniku do Prahy, ale prešiel na práva, ktoré skončil. Patril k najaktívnejším členom Voľného združenia študentov socialistov na Slovensku. Pôsobil ako advokát v Bratislave a vo Zvolene. Po druhej svetovej vojne pracoval ako verejný notár v Bratislave. Roku 1971 bol vymenovaný za národného umelca. Zomrel v Bratislave. Tvorba: Som, myslím, cítim, vidím, milujem všetko, len temno nenávidím /1923/, Demontáž /1929/, Večerné svetlá /1931/, Angara /1934/, Póly /1937/, Divný Janko /1941/, Sen na medzi /1942/, Povstanie /1946/, Riava neutícha /1958/, Držím sa zeme-drží ma zem /1967/, Híbky a diaľky /1973/, Stroje sa pohli /1953/, Jánošík /1941/

Jan Petrus

Narozen 18.12.1890 ve Vsetíně, zemřel 14.1.1968 v Praze. PhDr., pedagog, beletrista, autor knih pro děti a mládež, příspěvky do četných literárních a denních časopisů.

Jan Petr

Jan Petr byl český lingvista-slavista, literární historik, profesor FF UK v Praze. Věnoval se hlavně otázkám polské a lužickosrbské filologie. Je autorem více než 500 odborných prací se slavistickou tematikou. Napsal učebnici slovinštiny pro Čechy Základy slovinštiny, r. 1971 a spolu s Albínou Lipovec r. 1976 Učebnici slovinštiny.

Ivo Pospíšil

Narozen 14. 5. 1952 v Budišově u Třebíče. Prof., PhDr., DrSc. slavista, rusista, slovakista, literární kritik, publicista, překladatel, editor.

Ivo Petr

Český cestovatel, autor cestopisných knih.

Ivo Pechar

Ivo Pechar je český spisovatel a redaktor, autor románů pro dospělé i pro děti a mládež, dobrodružných s vědeckofantastických povídek a libret k více než deseti sci-fi komiksům. Vystřídal několik povolání . Byl také československým reprezentantem v lehké atletice a mistrem republiky na 110 metrů překážek z roku 1960. Roku 1966 vystudoval literaturu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1968 se stal redaktorem časopisu MY, jehož vydávání bylo v květnu roku 1969 Českým úřadem pro tisk a informace zastaveno. V letech 1970–1984 byl redaktorem dětského časopisu Ohníček a v letech 1985–1988 populárně-vědeckého časopisu Věda a technika mládeži. Roku 1989 pracoval v propagaci podniku zahraničního obchodu Strojimport. Po roce 1989 se začal věnovat podnikání. Založil nakladatelství Knižní podnikatelský klub a nakladatelství zdravotnické literatury Galén . Později vedl firmu na výrobu dětského nábytku. Nejprve přispíval do kulturních a sportovních rubrik v různých časopisech a novinách. Pro dětské časopisy napsal desítky dobrodružných povídek. Je autorem libret k více než deseti sci-fi komiksům. Knižně debutoval roku 1980 románem Rivalové z benzínové aleje.

Ivana Pelikánová

Mgr., pedagožka, autorka učebnic.

Ilona Plevová

Narozena 1. 2. 1972 v Havířově. PhDr., PhD., ošetřovatelka a vysokoškolská pedagožka, práce z ekonomiky a managementu ve zdravotnictví a z ošetřovatelské péče.

Hugh Pendexter

Americký novinář, autor dobrodružných románů.

Helena Přikrylová

Spoluautorka publikace ze mzdového účetnictví, zabývá se pojistným na sociální zabezpečení a dávkami nemocenského pojištění.

Giovanni Papini

Taliansky spisovateľ, esejista, kritik literatúry, novelista a básnik.

Gianni Palitta

Autor naučné literatury pro děti a mládež.

František Patočka

Narozen: 10. března 1909 v Lomnici nad Popelkou, zemřel 30. června 1996 v Liberci. Akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Studoval u F. Kysely na UMPRUM v Praze, věnoval se malbě, kresbě a grafice, zachycoval především zákoutí Lomnice a jejího okolí.

Fayrene Preston

Fayrene Preston Nevyrůstala jsem s touhou stát se spisovatelkou. Kdyby mi byl někdo řekl, že jednoho dne budu psát romance pro známé vydavatelství, byla bych mu odsekla, ať si lehne do postele a vstane, až mu bude lépe. O moc lépe! Moje spisovatelská kariéra to bylo skutečné dobrodružství. Plánovala jsem si život a on se mi vymknul z rukou a zahnul kamsi za roh. A pokračoval úplně jiným směrem. Svou první romanci jsem začala psát, abych si zkrátila dlouhé chvíle během rekonvalescence po rozsáhle operaci. Asi po osmi letech jsem ji objevila a na návrh přítelkyně jsem ji oprášila, upravila a poslala do nakladatelství. To, co následovalo, je jako román – nádherný, rozkošný s překvapivým rozuzlením. Od té doby píšu romance a mám radost, že mohu dělat to, co mě baví. Dostávám áopisy od věrných čtenářů romantických příběhů a jejich ohlasy mě,vždy dojímají. Jsem plachá, vyrovnaná a beznadějně romantická. Když mi bylo třináct let přečetla jsem si poprvé a naposledy Odváté větrem. Byla jsem z toho úplně vedle kvůli tomu, jak ta kniha skončila. Snila jsem o jiném, šťastnějším konci, kde by se Rhett Butler vrátil zpět k Scarlett O’Harové. Dodnes se nemohu dívat na filmy, anebo číst knihy, které se neskončí šťastně. A proto tak ráda píšu romance. Jsem si jistá, že všechny postavy mých příběhů budou žít šťastně na věčné věky.