Všichni Autoři a témata

Ján Srb (1)

Narozen 12. 1. 1862 v Žalově u Prahy, zemřel v září 1935. JUDr., národohospodář, statistik, autor prací z oboru.

Milena Michalcová-Cesnaková (1)

Jiří Boháč (1)

Narozen 8. 1. 1932 v Klokočově. Ing., autor prací o medailérství a drobných plastikách, z oboru numizmatiky, básně.

Alexandre de Tilly (1)

Celým jménem Jacques Pierre Alexandre de Tilly se narodil v Le Mans. Pocházel ze starodávného rodu normandské šlechty. V patnácti byl přijat do armády s hodností podporučíka u dragounů, ale brzy vojenskou službu opustil. Jako přísně loajální monarchista byl za francouzské revoluce vykázán z Francie pod pohrůžkou smrtí, pokud by se někdy vrátil. Azyl nalezl nakrátko v Anglii. Asi po roce odcestoval do "Nového světa", kde pobyl několik let a dokonce se zde i oženil. Další jeho cesty vedly zpět do Anglie, Hamburku, Lipska, Drážďan a Berlína. Zde začal se sepisováním svých pamětí. Na krátkou dobu se mohl vrátit i do Francie s návratem Bourbonů. Nemělo to však dlouhého trvání a po dalších politických změnách musel uprchnout do Belgie, kde spáchal 23. prosince 1816 v Bruselu sebevraždu.

O. M Libkin (1)

Marija Jakovleva (1)

Eva Pensdorfová (1)

Narozena 3. 11. 1931 v Praze, zemřela 19. 12. 2009 Lázně Letiny. Muzikoložka.

Blanka Kadlečková - Šustová (1)

Thierry Hertoghe (1)

Belgický lékař, endokrinolog. Zabývá se anti-agingem. Publikace z oboru.

Igor Fedorovič Belza (1)

Ruský hudební skladatel, muzikolog a literární kritik. Též skladatel filmové hudby.

Michail Fedotovič Ovsjannikov (1)

Ruský filozof, autor publikací z oboru estetiky, pedagog.

Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1)

Rembrandt, celým jménem Rembrandt Harmenszoon van Rijn , byl nizozemský malíř, kreslíř, grafik a rytec. Je považován za jednoho z nejlepších malířů a grafiků západního umění. Doba jeho tvorby spadá do tzv. nizozemského zlatého věku, , období rozkvětu nizozemské společnosti a její kultury v 17. století. Slavným se stal již za svého života a záhy byl považován za největšího nizozemského malíře. Rembrandt ve svém díle prokazuje výjimečnou znalost klasické ikonografie, technicky mistrné zvládnutí šerosvitu a figurální malby. Jeho dílo zahrnuje portréty, zejména autoportréty, a také holandské krajiny a obrazy s mytologickými či biblickými tématy. Své obrazy podepisoval RH, později RHL . První obraz, který podepsal jménem Rembrant, byla Hodina anatomie doktora Tulpa . Rembrandt Harmenszoon van Rijn se narodil jako nejmladší z devíti dětí 15. července 1606 v nizozemském Leidenu. Jeho otec byl mlynář a matka dcera pekaře. Narodil se na svou dobu do poměrně dobře zaopatřené rodiny. Otci patřila část městského mlýna, zanechal po sobě určité jmění. Nejmladší Rembrandt byl ze synů jediný, kterého dala rodina studovat. Chodil do latinské školy, protože rodiče z něj chtěli mít pastora. V patnácti letech vstoupil do učení k místnímu malíři, jenž absolvoval cestu za poznáním do Itálie, Jacobu Isaacszoonu van Swanenburghovi. Tento první mistr učil mladého Rembrandta po tři roky základům malířského řemesla. Ve svých osmnácti letech v roce 1624 se rozhodl, že se půjde dále učit do Amsterdamu k mistru Pieteru Lastmanovi, ten se specializoval na malování portrétů a biblických témat na velkých formátech obrazů. Ve svých prvních obrazech ještě Rembrandt stupňoval mistrovu malířskou techniku. V této době nejraději maloval obrazy s biblickou tematikou. Když se Rembrandt rozhodl odejít z učení u Pietra Lastmana, jeho kroky vedly zpět do rodného Leidenu. ...

Petr Šauer (1)

Profesor na VŠE. Jeho publikace jsou zaměřené na ekonomiku a životní prostředí.

Lukáš Matoušek (1)

Lukáš Matoušek je klarinetista, skladatel, hudební režisér a dramaturg. Studoval na Pražské konzervatoři dirigování u Václava Smetáčka, klarinet u Milana Kostohryze a skladbu u Zdeňka Hůly. Po absolvování konzervatoře navštěvoval kurz elektronické a konkrétní hudby v Československém rozhlase v Praze dále pokračoval ve studiu skladby, nejprve soukromě u Miloslava Kabeláče a později na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Ctirada Kohoutka. Vyučoval hru na klarinet na Deylově konzervatoři v Praze a byl hudebním režisérem a redaktorem Československého rozhlasu v Praze . Po roce 1989 byl dramaturgem a hudebním režisérem Studia Matouš a v letech 2000 – 2006 pracoval jako dramaturg Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Od roku 2001 vyučuje na katedře hudební teorie Akademie múzických umění v Praze. V roce 1969 zkomponoval Kantátu na starozákonní latinský text Nářku Jeremiášova pro sóla, smíšený sbor a čtyři žesťové nástroje, jako reakci na Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Kantáta měla velký úspěch a získala na festivalu Musica Sacra Nürnberg, prémii města Norimberku. To však současně znamenalo diskriminaci ze strany normalizátorů a jeho díla se po téměř 20 let v Československu prakticky nehrála. Ve své tvorbě používal moderní skladebné techniky: dodekafonii, aleatoriku a témbrovou hudbu. Kromě toho jej však zajímaly paralely mezi hudbou novodobou a středověkou. V roce 1963 založil soubor Ars cameralis specializovaný na konfrontaci středověké hudby hrané na historické hudební nástroje a hudby soudobé, hrané na moderní nástroje. Je jeho uměleckým vedoucím a vystupuje s ním i jako hráč na klarinet a historické dechové nástroje. V 70. letech spolupracoval též se souborem Pražští madrigalisté. Středověkou hudbu studoval i na své stáži v Londýně jako stipendista British Council. O historických nástrojích rovněž přednášel na katedře muzikologie Filozofické...

George Sale (1)

Britský orientalista, překladatel z arabštiny a právník.

Icilio Guareschi (1)

František Filip (1)

František Filip je český filmový a televizní režisér. Již během studií na FAMU počátkem 50. let 20. století točil své první dokumentární filmy, prakticky od dob jeho studií se také datuje jeho spolupráce s Československou televizí. Během svého života režíroval okolo 600 filmů a televizních pořadů všech žánrů pro diváky všech věkových kategorií. Dne 24. března 2018 převzal Cenu Thálie 2017 za šíření divadelního umění v televizi.

Alois Průcha (1)

Narozen 4.11.1884 v Kocelovicích. Pedagog, spisy pedagogické a pro mládež, učebnice.

Emo Bohúň (1)

Emo Bohúň byl slovenský spisovatel, novinář, redaktor, zakladatel humoristických časopisů Dereš, Bubon a Veselé noviny. Je také autorem memoárových a humoristických próz a lidových románů, přičemž některé z nich byly i zfilmovány. Studoval na gymnáziu v Ružomberku, v maďarském Makově a na obchodní akademii v Dolném Kubíně. Po roce 1918 působil jako referent, bankovní úředník a redaktor v Prešově. Následně působil jako úředník, nebo redaktor ve městech Košice, Ružomberok a Bratislava. V Bratislavě působil od roku 1925 jako redaktor několika časopisů, později jako redaktor v jistém období i ředitel Slovenské tiskové kanceláře. Po nástupu komunismu byl perzekvován, měl dočasně zákaz publikační činnosti a byl vystěhován z Bratislavy. Teprve v roce 1955 mu komunistický režim umožnil publikovat v okresních novinách Cíl v Žilině. Po pádu stalinismu publikoval jako redaktor závodního časopisu Úderník. V tomto období přispíval do Roháče, Nové literatury, Technických novin, Večerníku, Života a zejména do Kulturního života. Do Bratislavy se směl vrátit díky přímluvě Juraje Špitzera. Je také autorem libreta operety Ženské rozmary a překládal z maďarské literatury . V Žilině v ulici J. M. Hurbana má od roku 1999 umístěnou pamětní desku. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emo Bohúň na slovenské Wikipedii.

Reinhard Witt (1)

Německý biolog, ornitolog a novinář.

Viktor Andrejevič Bokarev (1)

Helen Kennerley (1)

Britská klinická psycholožka. Přednáší a publikuje v oblasti kognitivně-behaviorální terapie a problematiky úzkostných poruch.

Barry Ives (1)

Ilustrátor.

Jan Kavan (2)

Jan Kavan je bývalý český politik a diplomat, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, v 90. letech místopředseda Zemanovy vlády a ministr zahraničních věcí, senátor za ČSSD, a také předseda Valného shromáždění OSN. V letech 1991-1996 čelil nařčení z údajné spolupráce se Státní bezpečností v době krátce po své emigraci z Československa do Spojeného království . Narodil se v rodině diplomata a důstojníka československé exilové armády Pavla Kavana a jeho britské manželky Rosemary, povoláním učitelky.. Jeho otec byl v 50. letech 20. století zatčen a v procesu s Rudolfem Slánským byl svědkem a v květnu 1953 souzen spolu s Eduardem Goldstückerem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským, odsouzen k 25 letům vězení. V 60. letech byl Kavan jako posluchač Univerzity Karlovy jedním z čelných představitelů studentského hnutí. V roce 1969 emigroval do Velké Británie, jejíž státní příslušnost jako země svého narození měl. Vystudoval mezinárodní vztahy na London School of Economics and Political Science a poté historii a politiku na univerzitách v Readingu a v Oxfordu. V Londýně založil a řídil agenturu Palach Press a dvě nadace – Nadaci Jana Palacha a Východoevropskou kulturní nadaci. Vytvořil tak jedno z nejvýznamnějších center československého exilu. V letech 1972–1990 byl členem Labouristické strany. V listopadu 1989 se vrátil do Československa a začal aktivně působit v Občanském fóru. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil nejprve jako nezařazený poslanec a pak od října 1991 přešel do Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V letech 1991-1996 čelil nařčení ze spolupráce s StB pod údajným krycím jménem "Kato". V roce 1993 vstoupil do ČSSD. V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní k...

Ivan Rada (1)

Promovaný historik, architekt - památkář - archeolog, v současnosti pracuje na MHMP, na odboru památkové péče. Autor řady odborných publikací z oblasti archeologie.

Dana Krejčíková (1)

Stanislav Buchlák (1)

Narozen 1928, zemřel 3.4.1972 v Praze. Podplukovník, redaktor vojenského tisku, literatura z oboru, reportáže a povídky.