Všichni Autoři a témata

Vladimír Rocman (7)

Vladimír Rocman byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, kurátor výstav, pedagog a fotograf. Vladimír Roman se vyučil chromolitografem a pak v letech 1946–1950 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Antonína Strnadela. Roku 1947 se dostal na tiskařskou praxi do Švýcarska a pak se živil jako grafik v Praze. Od roku 1950 do roku 1953 byl činný jako fotoreportér a grafik armádního časopisu, V letech 1963–1970 připravoval výstavy v Galerii Vincence Kramáře v pražských Dejvicích, v letech 1970–1979 učil na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Knihy ilustruje od roku 1953 a čtyřikrát získal ocenění za nejkrásnější knihu roku..

Vladimír Reisel (8)

Vladimír Reisel byl slovenský básník, překladatel a československý diplomat, představitel nadrealismu. Narodil se v řemeslnické rodině a vzdělání získal ve Veľkých Bielicích, Prievidzi, v letech 1937 - 1939 studoval obor slovenština - francouzština na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v letech 1939 - 1941 pokračoval v tomto studiu v Bratislavě. Od roku 1941 pracoval jako středoškolský profesor v Bratislavě, v roce 1945 se stal redaktorem deníku Pravda, v letech 1945 - 1952 pracoval na československém Ministerstvu zahraničních věcí v Praze a zároveň byl v letech 1945 - 1949 také atašé na československém velvyslanectví v Paříži. V letech 1952 - 1959 byl redaktorem v časopise Život, v letech 1960 - 1973 zástupcem šéfredaktora ve vydavatelství Slovenský spisovatel a v letech 1973 - 1987 byl šéfredaktorem časopisu Slovenské pohľady. Svá první díla uveřejňoval od roku 1935 v časopisech Elán, Svojeť, Nové slovo, Slovenské smery, Slovenské pohľady a jiných; knižně debutoval v roce 1939 sbírkou Vidím všetky dni a noci. Jeho nadrealistická tvorba byla výrazně ovlivněna českou básnickou avantgardou a francouzským surrealismem. Převládají v ní motivy erotiky, dětství, smrti, snů, exotiky a kosmu, nostalgie a lásky, později se jeho tvorba přizpůsobila politickým poměrům ve společnosti a sklouzla do schematismu. Kromě básnické tvorby se věnoval nejen literárněkritické a publicistické činnosti, ale také překládal zejména z francouzské literatury . Je autorem 19 sbírek původní poezie, 17 knih překladů poezie zejména z francouzštiny a ruštiny, ale i ze španělštiny a řečtiny, a 4 knih poezie pro děti a mládež. Spolupracoval také s rozhlasem, televizí, divadlem i filmem. Jeho báseň Oheň ze sbírky Zrkadlo a za zrkadlom použil slovenský hudební skladatel Ján Cikker jako scénář ke skladbě Cantus filiorum. V tomto článku byl použit překlad...

Vladimír Plecháč (9)

Informatik, práce z oboru výpočetní techniky.

Vladimír Němec (8)

Vladimír Němec byl český chemik, pedagog a odbojář popravený nacisty. Vladimír Němec se narodil 12. září 1900 v Brně v rodině uzenářů Josefa a Marie Němcových. V roce 1918 maturoval na brněnské II. české reálce, poté mezi lety 1918 a 1922 studoval chemicko-technologické inženýrství na české technice opět v Brně, kde v roce 1926 také získal doktorát. Poté do roku 1924 pracoval ve vojenské muniční továrně v Poličce a dále v Ústavu anorganické chemie a ústavu pro koželužství při české Vysoké škole technické v Brně a Výzkumném ústavu pro průmysl koželužský rovněž v Brně. Předsedal Spolku asistentů českých vysokých škol v Brně a byl členem Moravské přírodovědecké společnosti. Publikoval zejména na téma koželužské chemie. Dne 5. ledna 1936 uzavřel sňatek s Miladou Korolkovovou. Vladimír Němec se zapojil do protinacistického odboje v rámci Petičního výboru Věrni zůstaneme, mj. prováděl spolupráci s příslušníky výsadku ze Sovětského Svazu. Mezi jeho blízké spolupracovníky patřil Václav Šilhan a Jan Obořil. Zatčen byl 7. 10. 1941 a poté vězněn na Kounicových kolejích. Dne 13. ledna 1942 byl odsouzen k trestu smrti a následně převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Popraven byl 7. května 1942.

Vladimír Michna (4)

Narozen 22. 9. 1927 v obci Nižnij Tagil . Důstojník, redaktor, prozaik, překladatel z ruštiny, estonštiny a litevštiny.

Vladimír Liščák (7)

Vladimír Liščák je český sinolog, vědecký pracovník Oddělení východní Asie Orientálního ústavu AV ČR. Je autorem desítek odborných článků a několika knih. Do češtiny přeložil několik publikací zejména z angličtiny i jiných jazyků. PhDr. Vladimír Liščák, DSc. je od roku 2001 členem Názvoslovné komise ČÚZK, zabývající se jako poradní orgán standardizací geografických jmen včetně exonym. Od roku 2010 je po prof. Rudolfu Šrámkovi její druhým předsedou od obnovení činnosti komise v roce 2001. Je spoluautorem většiny publikací z řady Geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR a vedoucím autorského koletivu u publikací věnovaných jménům států.

Vladimír Lank (8)

Narozen 1944. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce fyziky.

Vladimír Krupauer (3)

Narozen 9.3.1931. Ing., CSc., profesor katedry rybářství, publikace z oboru, próza.

Vladimír Křivánek (8)

Vladimír Křivánek je český básník, literární historik, kritik, vysokoškolský pedagog, editor a překladatel, který v současnosti působí na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Narodil se v roce 1951 v Kolíně. Jeho otec byl technický úředník, mezi roky 1959 a 1966 vykonával profesi obchodního zástupce v Číně a na Kubě. Tehdy navštěvoval českou základní školu při tamních velvyslanectvích. Po návratu rodiny do Čech vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Hořicích v Podkrkonoší s maturitou v Praze a po roce 1970, v němž pracoval jako prodavač v antikvariátu, vystudoval učitelství češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Poté pár let pracoval v Kladně jako učitel na základní škole , načež se stal pracovníkem Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV . Na konci 70. let 20. století získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy titul PhDr. a začal navštěvovat Bulharsko, kde se od té doby několikrát účastnil letní školy bulharistiky v Sofii, což mu umožnilo komparatistická studia a občasné překlady. O jedenáct let později se na přelomu osmdesátých a devadesátých let stal zakládajícím šéfredaktorem časopisu mladé literatury Iniciály. Vzápětí se až do roku 2005 stal odborným asistentem a následně docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a mezi roky 1994 a 1997 jejím vedoucím. To již měl titul kandidáta věd CSc. od Ústavu pro českou literaturu AV ČR z roku 1995 , už předtím půlroční zkušenost mezi roky 1992 a 1993 se studijním pobytem v Londýně na Škole slovanských a východoevropských studií na Londýnské univerzitě a od roku 1998 pozici vědecké...

Vladimír Havlík (8)

Publikace v oborech Inženýrské stavitelství, Znečištění a kontrola vody, Hydrologie a limnologie.

Vladimír Habětín (4)

Dětství prožil v obci Karlštejn. Vystudoval učitelství. Nejprve působil jako učitel na základní škole v Srbsku, Karlštejně, ve Zdicích a v Berouně. Před německou okupací byl několik let starostou obce Karlštejn. Za války byl totálně nasazen, po válce pracoval několik let jako školní inspektor na Karlovarsku a jako profesor dějepisu na gymnáziu v Berouně. Později působil jako vysokoškolský pedagog nejprve na Filozofické a Pedagogické fakultě UK a později na Vysoké škole pedagogické v Praze. Přednášel metodiku výuky dějepisu pro učitele středních škol. Koncem 50. let vedl semináře pro učitele zemědělských a lesnických škol. Po celé republice založil 14 konzultačních středisek, kde také sám přednášel. Zakladatel pedagogicko-psychologického předmětu psychologie zemědělské práce na katedře pedagogiky Vysoké školy zemědělské v Praze, kde přednášel pro dálkové studium. Po odchodu do důchodu v 70. letech přednášel také na zemědělských školách v Brně a Nitře. Je pohřben v rodinném hrobě na Karlštejně. Autor odborných prací. Otec geologa Vladimíra Habětína.

Vladimir Georgijevič Sorokin (4)

Ruský prozaik, dramatik a výtvarník.

Vladimír Dvořák (4)

Narozen 14.5.1925 v Písku, zemřel 28.12.1999. Rozhlasový a televizní konferenciér, texty písní, rozhlasové a divadelní hry, televizní pořady.

Vladimír Denkstein (7)

Vladimír Denkstein byl český historik umění, který se věnoval středověkému výtvarnému umění, ředitel Národního muzea v Praze. Po maturitě na Malostranském Jiráskově gymnáziu studoval v letech 1924-1928 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis, historii , později dějiny umění . Ve studiu pokračoval jako stipendista polské vlády ve Varšavě a v Krakově v letech 1928–1929. V letech 1930–1932 byl asistentem prof. Vojtěcha Birnbauma a promoval roku 1932 disertací o gotické cihlové architektuře v Čechách. Pracoval nejprve v Městském muzeu v Českých Budějovicích a s jeho ředitelem Františkem Matoušem vydal knihu Jihočeská gotika, která byla přeložena do několika jazyků. 1938-1939 byl suplujícím profesorem dějin umění na Fakultě architektury ČVUT, od r. 1940 pracoval v zemském archivu a Národní galerii. Dne 1. července roku 1940 nastoupil do národopisného oddělení Národního muzea, odkud jej Josef Opitz roku 1941 výměnou za dr. Františka Kršňáka převedl do oddělení historické archeologie. Koncem 2. světové války byl totálně nasazen do továrny. Hned roku 1945 vstoupil do KSČ. Od roku 1945 byl přednostou, od roku 1948 zastupujícím ředitelem, v letech 1956-1970 vedoucím oddělení historické archeologie a ředitelem Národního muzea. V letech 1971-1972 byl tajemníkem Střediska pro výuku muzeologie FF UK při NM v Praze. Ve 40. a 50. letech se věnoval vědeckému zpracování kamenosochařství období středověku ve sbírce Lapidária, tuto práci začal spolu s Janem Květem pod vedením Josefa Opitze, spolu se Zoroslavou Drobnou a Janou Kybalovou ji uzavřeli roku 1958 katalogem Lapidária. V letech 1948–1951 spolu se Z. Drobnou redigoval Časopis Národního muzea. Jako člen českého výboru Mezinárodní rady muzeí, předseda Svazu českých muzeí a politicky spolehlivý ředitel významné instituce měl v 50. a 60. letech dost příležitostí procestovat země západní i j...

Vladimír Bříza (7)

Narozen 1966. Ing. ekonomie. Autor počítačové literatury.

Vladimír Barnet (7)

Narozen 15.1.1924 v Praze, zemřel v únoru 1983. PhDr. CSc., profesor ruštiny na universitě v Olomouci a v Praze, práce z oboru.

Vít Olmer (6)

Vít Olmer je český herec, scenárista, spisovatel a režisér. Jako herec začínal v mosteckém divadle, v roce 1964 ukončil studium herectví na DAMU, v roce 1966 pak studium filmové režie na FAMU. Jeho manželkou je herečka Simona Chytrová. Je čestným občanem městské části Praha 5. V šedesátých letech natočil několik filmů proti totalitnímu režimu , a na základě toho mu bylo za normalizace několik let zakázáno pracovat v oblasti hraného filmu. Aby mohl pokračovat ve své profesi, stal se neaktivním členem KSČ, za což se podle svých slov nestydí a nehodlá omlouvat. V roce 2012 kandidoval do Senátu Parlamentu ČR za volební obvod č. 17 Praha 12 jako nezávislý kandidát s podporou Věcí veřejných. Získal 4,23 % hlasů a nedostal se do druhého kola. https://vitolmer.blog.idnes.cz/

Vít Libovický (5)

Narozen 19. 11. 1996. Podnikatel v oblasti osobního rozvoje.

Vít Janota (8)

Básník a překladatel Vít Janota se narodil 3. března 1970 v Praze. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu University Karlovy , kde následně dva roky působil jako odborný asistent. Dnes pracuje jako programátor a internetový grafik. Žije v Praze. Ve slovesné tvorbě Víta Janoty, absolventa Matematicko-fyzikální fakulty pražské University Karlovy a generačního souputníka prozaiků Karla Kuny, Jaroslava Rudiše nebo básníka Igora Malijevského, nachází čtenář konstanty i proměnné. Zatímco v debutu K ránu proti nebi autor píše vázaným veršem opojnou a okouzlenou lyriku, v níž se proplétají vlivy básníků městského civilismu s poetistickou tradici Biebla, Seiferta nebo Nezvala, ve druhém svazku Fasování košťat tvůrce pokročil k volnému, epizovanému verši. Do téměř deníkově pojaté sbírky uložil pětačtyřicet prozaických miniatur, příběhů ve zkratce, které mají jednou aforistický nebo anekdotický ráz, jindy rozevírají průzor k metafyzickému prožitku a ukazují cestu k tajuplnému bytí člověka ve světě a k nemenší tajuplnosti světa samotného. Janotova tematizace města, konkrétně jeho okraje, a stopování náznaků, zanedbatelných hnutí a drobných dějů pod povrchem všednosti se v celé jeho dosavadní poetické tvorbě nemění, přesouvají se jen některé formální akcenty. Básník kráčí od širokodechosti k askezi: Ve svých novějších verších rozpouští a zastírá důraz na rým a rytmus, od svazujících pravidel textové výstavby míří k tvarové jednoduchostí a prosvětlenosti, k tomu způsobu vyjádření, který je vlastní žánru haiku nebo veršům čínského básníka Bašó, od nichž, jak Vít Janota přiznává, přijal coby čtenář lekce. Janotova zpěvná a spontánní prvotina znamenala v kontextu současné mladé české poezie událost: Ožívala v pomalém a všetečném pohybu, v chůzi zdánlivě šedivou městskou periferií, kterou do své poezie intenzivně vtahují Petr Král anebo Josef Kroutvor, v krocích tichými a zamyšlenými předměstími, v průhledech do oprýskaných dvorků z fotografií...

Violaine Vanoyeke (9)

Francouzská spisovatelka, básnířka, historička, editorka, profesorka klasické filologie, producentka kulturních programů, literární kritička a pianistka.

Viliam Klimáček (7)

Slovenský básník, prozaik, dramatik, autor knihy pro děti a divadelník.

Vilém Zítek (3)

Czech bass opera singer. Born on September 9, 1890 in Prague, Austria-Hungary and died on August 11, 1956 in Prague, Czechoslovakia.

Vilém Werner (8)

Takřka zapomenutý dramatik, autor společenských komedií a také filmový scénárista Vilém Werner, známý též jako Vilém Vojta Verner, se narodil 8. prosince roku 1892 ve Vídni. Oba rodiče Viléma vychovávali v ryze českém duchu. Otec byl zaměstnán v té době v c.k. tiskárně a zapojoval se pravidelně do činnosti v českých protirakouských spolcích. Do počátku roku 1903 stačil ve Vídni Vilém prožít i počáteční školní léta. Z obavy před perzekucí, se celá rodina Wernerových přestěhovala do Kolína. A později do Prahy. V Praze Vilém Werner absolvoval nejprve měšťanskou školu na Žižkově a od roku 1905 do poloviny roku 1910 byl studentem státní reálky na Vinohradech. Pro špatné sociální podmínky své rodiny, byl nucen ukončit studium ve čtvrtém ročníku a v letech 1910 až 1914 pracoval jako praktikant a posledním rokem zčásti jako knihkupecký účetní v nakladatelství J. Otto. Ve studiu pokračoval po večerech na Odborné škole Grémia knihkupců pražských. Po roce 1913 již jako hotový absolvent, byl účetním v nakladatelství M. Urbánek. Od podzimu roku 1914 až do února 1915 byl účetním u známého a úspěšného nakladatelství J.R.Vilímek. V následujících letech pracoval jako účetní Nakladatelského družstva Máj a v České grafické Únii. Pod roce 1919 byl zaměstnán v účtárně Státního obilního ústavu v Praze a od roku 1921 se stal ředitelem administrace časopisu Slovenská politika. Na Slovensku se i oženil a v roce 1928 se vrátil do Prahy, kde působil v letech 1928 až 1932, kdy byl tajemníkem Vinohradského divadla. Od počátku 30. let již doslova v rychlém tempu psal jednu hru za druhou a bylo logické, že přišla nabídka, aby od roku 1932 pracoval pro Československý rozhlas /od roku 1937 Český rozhlas/, jako dramaturg , později referent dramatického a autorského odboru. Po atentátu na Heydricha byl v červnu 1942 z rozhlasu propuštěn. Důvodem bylo jeho členství v zednářské lóži a pomoc rakouským židům po anšlusu při útěku z Rakouska. Byl také v úzkém písemném kontaktu se spisovatelem a překlada...

Vilém Prečan (6)

Vilém Prečan je český historik, zabývající se moderními českými dějinami. Narodil se v rodině lékaře. Dětství prožil v Bystřici nad Pernštejnem, kde ještě jako dítě pomáhal spolu s rodiči partyzánům a po válce se stal jedním z nejmladších držitelů medaile Za zásluhy. Rodiče vstoupili do ilegální KSČ již za války, Vilém Prečan je následoval po dosažení zletilosti v roce 1951. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd, specializoval se na dějiny KSČ. Po krátkém působení v Bratislavě působil v letech 1957–1970 v Historickém ústavu ČSAV. Věnoval se mj. vztahům Čechů a Slováků ve 40. letech 20. století, významně zasáhl do debaty o federalizaci Československa. Podílel se na vydání sborníku dokumentů Sedm pražských dnů, 21.–27. 8. 1968. V roce 1970 byl propuštěn z ČSAV, vyloučen z KSČ a trestně stíhán. Následně pracoval jako topič v motolské nemocnici, uklízeč, pomocník ve skladu, vrátný a šatnář a zároveň publikoval v exilovém tisku a v samizdatu. Roku 1976 emigroval do SRN, kde se vrátil k profesi historika. V roce 1986 spoluzaložil a do roku 1994 vedl Československé dokumentační středisko nezávislé literatury v Scheinfeldu, které shromažďovalo fondy samizdatové literatury, osobností a institucí kulturního i společenského života v exilu. Po návratu do Československa založil Ústav soudobých dějin ČSAV, jehož byl v letech 1990–1998 ředitelem, a odborný časopis Soudobé dějiny. V roce 1995 byl jmenován docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2005 profesorem historie na Univerzitě Palackého. V letech 2008–2010 byl a od roku 2013 je znovu členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. 28. října 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Dále je držitelem Ceny ČSAV za popularizaci vědy za rok 1991, Ceny za literaturu Bavorské akademie krásných umění pro rok 1993 , Pamětní medaile Františka Palackého Akademie věd ČR za zás...

Vilém Opatrný (1)

Narozen 3.5.1911, zemřel 1972 v Praze. Úředník, překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny.

Vilém Kunz (6)

Ing. Vilém Kunz, Ph.D. . Vysokoškolský pedagog, rodák z Mostu, kde také již 43 let žije. Absolvoval mostecké gymnázium a pokračoval ve studiích na Fakultě sociálně ekonomické UJEP a následně v doktorandském studiu na Podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze. Působí 15 let jako odborný asistent na Katedře marketingové komunikace Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní v Mostě. Je předním českým expertem na společenskou odpovědnost firem, kterou v posledních letech rozvíjí v oblasti profesionálního sportu. Na VŠFS je garantem předmětů public relations, CSR reportování a média, reklama, řízení vztahů se zákazníky a direkt marketing. Věnuje se intenzivně publikační činnosti, je autorem či spoluautorem vysokoškolských skript, středoškolských učebnic či řady odborných knih . Publikace Základy podnikání, na které se spolupodílel, získala výroční ocenění největšího tuzemského nakladatelství odborné literatury Grada Publishing, a to v kategorii ekonomické literatury. Uznání expertů se dočkala i disertační práce Viléma Kunze, za kterou obdržel cenu profesora Františka Egermayera. Uděluje ji Česká společnost pro jakost.

Vilém Kudrlička (5)

Autor publikací z oboru stavebnictví. Zaměřuje se na učebnice pro průmyslové stavební školy.

Vilém Hrubý (4)

Vilém Hrubý , původní profesí pedagog, vlastivědný pracovník, muzejník, archeolog, objevitel prvního křesťanského kostela prokazatelně náležejícího do období Velké Moravy v poloze Na Valách. Se jménem prof. Viléma Hrubého jsou spojeny významné archeologické objevy na našem území z velkomoravského období , především hradiště Veligradu, které se nacházelo na území dnešního Starého Města a Uherského Hradiště, a přilehlých lokalit. S touto lokalitou je spojena i významná část jeho života. Vilém Hrubý se sice narodil v obci Říkovice jižně od Přerova, ale již v prvním roce jeho života se rodiče přestěhovali do Uherského Hradiště. Po maturitě v roce 1932 působil jako učitel na školách ve Spytihněvi, v Jankovicích, v Sušicích, ve Starém Městě, od roku 1943 v Uherském Hradišti. Vzhledem k jeho neustále rozšiřujícím se aktivitám během pedagogické praxe se postupně vyvázal z oblasti školství a nastoupil do Slováckého muzea jako správce archeologických sbírek. Na tomto pracovišti systematicky uspořádal nálezy z oblasti Uherskohradišťska. Brzy přestoupil do tehdejšího Moravského musea, dnes Moravského zemského muzea, v němž již natrvalo zakotvil. S tímto pracovištěm je spojena jeho úspěšná vědecká dráha. Archeolog proslul v roce 1948 jako objevitel druhé, resp. první tehdy doložené velkomoravské zděné stavby, kostela na zatím největší nalezené nekropoli slovanského osídlení ve staroměstské lokalitě Na Valách v těsném sousedství Schildrova mlýna. Tehdy jako čersvý vedoucí archeologického výzkumu navázal na předchozí archeologickou činnost jeho předchůdce, staroměstského učitele a amatérského archeologa Antonína Zelnitia. Pozoruhodný objev negativu základů křesťanského kostela z poloviny 9. století usměrnil profesní zájem Viléma Hrubého do oblasti archeologie slovanské. Následovala celá řada dalších významných objevů na území Starého Města, Uherského Hradiště, Modré, Velehradu, Zlechova, Ostrožs...

Viktória Dominová (7)

Slovenská spisovatelka sci-fi a psychothrilleru. Šéfradaktorka projektu "Podporujeme slovenských autorov".

Viktor Kašák (9)

Narozen 17. 12. 1950 v Praze. MUDr., internista, pneumolog, zabývá se respiračními nemocemi, zejména astmatem.

Viktor Dackevič (4)

Ruský autor přírodovědných publikací a fotograf.

Victoria Jenkins (5)

Victoria Jenkins žije se svým manželem a dcerou v Jižním Walesu, kde se odehrávají její série detektivních románů s ženskými detektivy Alex Kingovou a Chloe Laneovou. Její debutová novella Dívky ve vodě je na žebříku Amazon UK mezi top 30 bestsellery a na Amazon US mezi top 5 bestsellery. Její třetí kniha v sérii o Kingové a Laneové vychází v originále v červnu 2018.

Victoria Alexander (5)

Victoria Alexander je americká autorka historických romancí. Než začala svou kariéru na poli spisovatelském, tak se delší čas věnovala televiznímu moderování, kde se jí podařilo udělat rozhovory mj. s několika prezidenty, papežem a samozřejmě s řadou filmových hvězd. Jenže pak Victoria zjistila, že jí fikce přináší víc zábavy než skutečný život, a tak dala vale televizi a vrhla se na psaní romancí na plný úvazek. Její knihy Romantic Times charakterizovaly jako příběhy “plné scén, co vás chytnou u srdce, s pozvolna narůstajícím sexuálním napětím mezi hrdiny, zajímavými charaktery a smysluplnými lekcemi o životě a lásce”. V současné době má Victoria na kontě přes dvacet knih. Přehled její tvorby můžete zhlédnout tady, její webovky navštívit zde a názor na její dílka přeložená do češtiny si můžete přečíst kliknutím na níže uvedený odkaz. ;-) Victoria s manželem, dvěma dospívajícími ratolestmi a kolií jménem Sam žije v Nebrasce ve více jak sto let starém domě.

Vicki Baum (6)

Americká harfenistka, dramatička, scenáristka, novinářka a spisovatelka rakouského původu.

Veronika Homolová Tóthová (4)

Slovenská TV a rozhlasová reportérka se zaměřením na zpracování vzpomínek lidí, kteří přežili nacistické nebo komunistické věznění.

Věra Vášová (7)

Narozena 4.10.1879 v Praze, zemřela 12.11.1963 v Novém Městě na Moravě. Beletristka.

Věra Rozsívalová (5)

Narozena 8. 10. 1924 v Praze, zemřela 14. 5. 2006. Prof. MUDr., DrSc. Lékařka, kožní ambulantní služby, kosmetika.

Věra Remešová (3)

Narozena 17.7.1925 v Praze. PhDr., historička umění. Práce v oboru.

Věra Kopecká (9)

Věra Kopecká je česká pedagožka, básnířka a překladatelka z polštiny. Věra Kopecká narodila se 14. července 1951 v Turnově. Do maturity žila v Jablonci nad Nisou, od roku 1992 bydlela v Broumově, nyní žije ve Křinicích. Od roku 2000 je organizátorkou Dnů poezie v Broumově a od roku 2006 členkou Východočeského střediska Obce spisovatelů. Vystudovala učitelství matematiky a deskriptivní geometrie na Karlově univerzitě. V letech 1980–1985 absolvovala na Lidové konzervatoři v Praze obory umělecký přednes, divadlo poezie a literární tvorba. Píše od studentských let. Vydala více než dvacet sbírek poezie. Je laureátkou mnoha literárních soutěží. Účastní se mezinárodních literárních festivalů a setkání v Čechách i v Polsku a na výtvarných plenérech. Organizuje česko-polské broumovské Dny poezie . Překládá a vydává poezii svých přátel. Fotografuje krajinu, měla řadu výstav v Čechách i v Polsku. Zabývá se rovněž tradičními lidovými technikami a řemesly. Básně Věry Kopecké se nejdříve začaly objevovat v časopisech , její verše byly recitovány v Čs. rozhlase, v Rubínu, ve Viole, v pořadech Hudební mládeže. Věnce sonetů Knižním debutem se stal v roce 1989 Věnec sonetů z napadaného sněhu ve sborníku Prvovýstupy: verše devíti autorů. Tímto cyklem znělek vyjádřuje prvotní fascinace milostným citem, láskou, na pozadí zimních metafor a obrazů. V roce 1998 pak V. Kopecká vydává Nekonečný život: věnec sonetů. Námětem cyklu je mateřská láska. Myslí na svou maminku, když se autorka sama stává matkou. Věnec sonetů Na prahu dne z konce roku 2012 opěvuje milostnou naději, naději na lásku a kterou nám dává láska. Příběh světla a tmy je věnec sonetů věnovaný životnímu příběhu osleplého polského malíře a sochaře Stanislawa Olszamowského. Haiku První sbírka haiku Toulavý měsíc je psaná původní japonskou stroficko...

Věra Heroldová-Šťovíčková (4)

Věra Šťovíčková-Heroldová byla česká rozhlasová novinářka a překladatelka. Po maturitě na reálném gymnáziu Ch. Masarykové v Praze v roce 1949 nastoupila do Československého rozhlasu, odkud byla vyhozena roku 1970 v rámci normalizačních čistek. Od roku 1959 byla zpravodajkou Československého rozhlasu v Africe a o svém tamním působení vydala čtyři knihy reportáží . Po odchodu z rozhlasu byla krátce asistenkou v Náprstkově muzeu, se kterým nadále odborně spolupracovala, například roku 1993 jako spoluautorka výstavy Africký ornament a tvar . Dále pracovala jako uklízečka a především se věnovala překladům beletrie z angličtiny a francouzštiny. Podepsala Chartu 77. Protože v 70. a 80. letech nesměla publikovat, vydávala své překlady pod jmény přátel . Jejím manželem byl etnolog a orientalista Erich Herold , zaměstnanec Náprstkova muzea. Společně s ním Věra Šťovíčková napsala knihu o africkém orálním umění a přeložili do češtiny klasickou knihu Jamese Frazera Zlatá ratolest.

Věra Hegerová (5)

Spoluautorka česko-německého a německo-českého slovníku, též anglicko-českéhoa česko-anglického slovníku.

Věra Danielová (5)

Věra Čechová (6)

PhDr. Autorka publikací z oboru obecné a speciální psychologie.

Věra Brázdová (2)

Věnceslav Patrovský (4)

Věnceslav Patrovský byl český chemik a záhadolog.

Valérie Čižmárová (7)

Valérie Čižmárová byl československý zpěvák, který se stal populární v 70. letech 20. století. Narodila se 12. ledna 1952 v Michalovcích a byla známá svým všestranným hlasem a schopností vystupovat v různých hudebních žánrech, včetně popu, rocku a jazzu. Kariéra Čižmárové se rozjela po její účasti na několika hudebních festivalech a soutěžích, což vedlo k jejímu uznání na československé hudební scéně. Během své kariéry nahrála řadu singlů, ale nevydala plnohodnotná studiová alba, jak bylo v té době běžné u mnoha umělců ve východním bloku. Místo toho se její písně často objevovaly na kompilačních albech a deskách různých umělců. Její hudbu dodnes oslavují fanoušci klasické východoevropské pop music. Valérie Čižmárová zemřela 7. října 2005.

Väinö Linna (6)

Väinö Linna byl jeden z nejvýznamnějších finských spisovatelů 20. století. Za knihu Pod severkou získal v roce 1963 cenu Severské rady za literaturu.

Vadim Tschenze (7)

Vadim Čenze, rusky: Вадим Чензе je původem ruský psychotronik a spisovatel, který nejčastěji působí v německy hovořících zemích. Na své kořeny však nikdy nezapomněl a ve svém oboru často pojí ruské filosofie a tradice s těmi, které se již po staletí využívají ve východních regionech. Například tibetské učení tak kombinuje právě s tím ruským. Působí v mnoha esoterických oborech, od jasnovidectví, přes alternativní medicínu až po meditaci. Jeho práce se brzy stala mediálním zájmem a tento parapsycholog tak vystupoval v několika televizních i rádiových programech. Nejčastěji se ve svých přednáškách, seminářích, ale i dílech zaměřuje na karmu. Tu pozoruje z pohledu jak jejího studia, tak studia člověka. Mnoha svým zákazníkům tak představuje jejich vlastní karmu, a co udělat pro její vylepšení. Ve své praxi se věnuje paranormálnímu fenoménu, který definuje, že ne vše je možné vysvětlit. Své znalosti získal nejen studiem, ale i od své babičky, která až do svých 90 let fungovala jako léčitelka. Své mnohé znalosti a zkušenosti předává také svým čtnářům a to díky knihám jako jsou Čím jste byli, čím jste?, Staroruští léčitelé, nebo Staroruské bylinářství.

Václav Zítek (6)

Václav Zítek byl významný český operní pěvec, barytonista, který se významně prosadil ve světě klasické hudby, zejména v České republice. Narodil se 24. března 1932 v Tisé u Ústí nad Labem a stal se jednou z vůdčích osobností české opery 20. století. Zítkova kariéra se vyznačovala účinkováním v nejrůznějších operních rolích na mnoha domácích i zahraničních scénách.

Václav Vinš (8)

Narozen 8.5.1916 v Praze. PhDr., historik, historické monografie a bibliografie.

Václav Vaněček (7)

Václav Vaněček byl český právník, právní historik a archivář, profesor právnické fakulty Univerzity Karlovy a člen Československé akademie věd. Narodil se v rodině soudce, studoval na gymnáziu v Benešově a na klasickém gymnáziu v Praze, kde roku 1924 maturoval. Poté absolvoval pražskou právnickou fakultu, roku 1929 získal titul doktora práv. I po vystudování zůstal na fakultě jako rektorátní koncipista a po roce 1934 rektorátní komisař. Zároveň se zúčastnil zahraničních vědeckých cest do Paříže a Berlína a v roce 1932 se habilitoval v oboru československých právních dějin. Stal se také učitelem na Archivní škole, jmenování profesorem zhatily události konce 30. let. Profesorem dějin státu a práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy se tak stal až po roce 1945. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Byl členem Královské české společnosti nauk, od založení Československé akademie věd v roce 1952 byl členem korespondentem a od roku 1973 byl její řádný člen – akademik. Na akademii byl na přání Václava Vojtíška v roce 1968 pověřen vedením tehdejšího Ústředního archivu ČSAV. Zde se mu podařilo vychovat řadu mladých archivářů a také zde našli uplatnění někteří vědci s pochroumaným politickým profilem. Publikoval podstatnou obecnou práci k československým dějinám státu a práva a právnímu postavení klášterů, vedle toho také řadu drobnějších studií, včetně polemických k pojmům staršího českého práva .

Václav Upír Krejčí (7)

Václav Upír Krejčí je český bavič, herec, zpěvák, scenárista, režisér a spisovatel. Společně s Ivo Pešákem tvořili pěvecké duo Dýza Boys. Společně s Michalem Nesvadbou a Světlanou Nálepkovou založil pantomimický soubor Mimtrio . Účinkoval v pořadech jako například: Čundrcountryshow, Country estráda a další. Je ženatý se Zuzanou Krejčí a společně mají dvě dcery.

Václav Šmíd (1)

Narozen 25. 8. 1942 v Praze. Číšník a kuchař, pedagog , odborník na gastronomii a dějiny gastronomie, sběratel jídelních lístků, zakladatel gastronomického muzea. Autor publikací z oboru, také spoluautor ročenek .

Václav Sábl (6)

Narozen 11.9.1906 ve Starých Smilovicích u Rakovníka, zemřel 23. 2. 1983 v Praze. Ing., sportovní novinář, publikace z oboru.

Vaclav Rybacek (4)

Narozen 26. 10. 1920 v Čilé, zemřel 2003. Ing. CSc., profesor rostlinné výroby, práce z oboru.

Václav Miko (6)

Václav Miko je český publicista a spisovatel. Vydal řadu publikací a odborných posudků v oblasti společenských věd. Také se zabývá hudební a filmovou kritikou. V žánrech, kterým se autor věnuje, převládají témata faktografická, převážně z období druhé světové války. V období eskalace rasismu v Evropě oslovil o pomoc tehdejšího prezidenta USA Baracka Obamu a papeže katolické církve Benedikta XVI. o audienci. Autor rozšiřuje svůj umělecký směr a přidává k rozepsaným žánrům i poezii. V devadesátých letech působil v nevládních organizacích jako poradce politických otázek. Řídil řadu občanských sdružení a významně se podílel na mezinárodní kooperaci lidskoprávních organizací v Evropě. Ve známost vešel excentrickým upozorňováním na porušování lidských práv menšin v České republice, zejména Romů. V rozhovoru pro BBS Miko uvedl, že jeho politickým vzorem je jeho učitel a dlouholetý kolega Ondřej Giňa st., který po revoluci působil také jako poslanec v Parlamentu ČR. V roce 2006 upoutal mediální pozornost výzvou českým Romům v operaci s názvem „EXODUS“, aby odešli ze země ze sebezáchovných důvodů. Některé zdroje uvádějí, že bezprostřední příčinou bylo napadení otce Václava Mika, které bylo potrestáno pouze podmínečným trestem. Osobně se setkal s afroamerickým odborníkem na lidská práva Michalem Simmonsem, který spolupracoval s Martinem Lutherem Kingem. Účastnil se prestižních konferencí a sympozii, mimo jiné i v Radě Evropy ve Štrasburku. V únoru 2009 se Miko kvůli eskalaci neonacismu v Česku a vyhrocení protiromských nálad v české společnosti obrátil písemně na amerického prezidenta Baracka Obamu. Zda se ve věci postoupilo se dosud neví. Oficiálně bylo známo pouze to, že Miko dopis určený Obamovi předal chargé d'affaires velvyslanectví USA v Praze Mary Thompsonové-Jonesové. V září roku 2009 Václav Miko jako zástupce lidskoprávní organizace požádal prezidentskou kancelář a Českou biskupskou konferenci o audienci u papež...

Václav Králíček (8)

Václav Králíček byl český a československý politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1971 se profesně uvádí jako vedoucí provozu Státních lesů. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1976.

Václav Kopecký (6)

Václav Kopecký byl český komunistický novinář, politik, ministr informací a ministr kultury. Byl předním ideologem a propagandistou KSČ. Po roce 1948 se aktivně podílel na přípravě politických procesů s odpůrci režimu. Patřil k nejtvrdším stalinistům, sovětskému diktátoru zůstal věrný i po jeho smrti a odsouzení kultu osobnosti. Ještě počátkem 60. let patřil k posledním, kteří obhajovali Stalina v Československu. Po celá čtyři desetiletí byl také bezvýhradným následovníkem politiky Sovětského svazu, sovětské zájmy pro něj byly vždy nadřazeny zájmům Československa. Narodil se jako třinácté dítě v rodině malého živnostníka a funkcionáře Sokola. Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil. Jako student se stal členem sociálnědemokratické mládežnické organizace, později se však přiklonil k marxismu a v roce 1921 se stal zakládajícím členem KSČ. Jako novinář v té době přispíval do Rovnosti, Pravdy, Dělnického deníku a od roku 1928 byl redaktorem Rudého práva. V letech 1929–1935 a 1935–1938 byl poslancem československého parlamentu za KSČ. Když byla v říjnu 1938 zastavena činnost KSČ, odešel Václav Kopecký do SSSR, kde pobýval až do roku 1945 spolu s Klementem Gottwaldem a dalšími významnými českými komunisty. Po osvobození Československa v roce 1945 trvale ovlivňoval veřejný život jako člen vlády , poslanec a člen Ústředního výboru KSČ a jeho předsednictva. Zemřel v Praze na plicní embolii. Byl mu uspořádán státní pohřeb. Václav Kopecký měl manželku Hermínu a syna Ivana . Ti s ním pobývali i v době jeho válečné emigrace v Sovětském svazu. Syn Ivan Kopecký vystudoval v SSSR práva. Po válce působil v 50. letech na ministerstvu zahraničních věcí a byl radou na čs. zastupitelském úřadě v Moskvě. Političní protivníci chtěli proti Kopeckému v roce 1947 využít sňatek Lídy Baarové, která byla v této d...

Václav Klepl (7)

Narozen 19. 6. 1907 v Pšánkách , zemřel 13. 10. 1990 v Chomutově. Ing., elektrotechnik, pedagog a ředitel Střední průmyslové školy v Chomutově, autor učebnic z elektrotechniky a dalších prací z oboru elektrotechniky a matematiky.

Václav Karel (7)

* 4. 7. 1896 – † 3. 11. 1974, český básník a prozaik, kulturní historik. Jeho romány zachycují rozvoj dělnického života v Praze.