Výpis všech autorů

Sara Orwig

Americká autorka milostných románů.

Kristina Ohlsson

Kristina Ohlsson žije ve Stockholmu. Vystudovala politologii a pracovala mimo jiné jako analytička v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě , na švédském Ministerstvu zahraničních věcí a na švédském Policejním prezidiu. V minulosti publikovala odborné texty na téma izraelsko-palestinského konfliktu a zahraniční politiky EU. Svou literární kariéru zahájila v roce 2009 detektivním románem Askungar . Její druhý román Tusenskönor získal cenu Stabilopriset a byl v roce 2010 nominován na nejlepší švédský detektivní román roku. V letech 2011 a 2012 vyšly autorce další dvě díla: Änglavakter a Paradisof er .

Gustav Brom Orchestra

The Gustav Brom Orchestra , známý také jako Big Band Gustava Broma, je proslulý český jazzový orchestr s bohatou historií, která sahá až do roku 1940, kdy jej založil kapelník a klarinetista Gustav Brom. V průběhu desetiletí se orchestr stal jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších big bandů v Evropě, známý svými energickými vystoupeními a rozmanitým repertoárem, který zahrnuje swing, bebop i moderní jazzové skladby.

Czechoslovak Radio Dance Orchestra

Czechoslovak Radio Dance Orchestra , v češtině známý jako Taneční orchestr Československého rozhlasu , byl významným tělesem, které hrálo významnou roli na hudební scéně v době existence Československa. Orchestr se specializoval na lehkou hudbu, včetně taneční hudby, jazzu a swingu, a byl známý svým vysíláním v Československém rozhlase. Soubor spolupracoval s řadou skladatelů a hudebníků a přispíval k popularizaci soudobých hudebních směrů v zemi. Hráli jak instrumentální skladby, tak doprovázeli zpěváky a hráli úpravy domácích i zahraničních hitů. Činnost orchestru trvala několik desetiletí a odrážela měnící se hudební vkus i politické klima té doby.

Brno Radio Pops Orchestra

Orchestra of the Czechoslovak Radio Brno. Founded in 1951 as “Brněnský Estrádní Rozhlasový Orchestr” . In 1965 split to “Orchestr Studio Brno” conducted by Erik Knirsch and “Velký Smyčcový Orchestr Československého rozhlasu” conducted by Miloš Machek or Jiří Hudec , reunited as OSB in 1970.

Věra Olivová

Věra Olivová byla přední česká historička, věnující se především dějinám první republiky a dějinám sportu. Věra Olivová vystudovala historii a geografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Krátce pracovala v Politickém archivu kanceláře prezidenta republiky, kde získala přístup k soukromému archivu Edvarda Beneše. Poté nastoupila na Vysokou školu politických a hospodářských věd a mezi léty 1953–1970 působila na Katedře československých dějin na FF UK, kde se zabývala převážně obdobím první republiky. Po roce 1970 nesměla pedagogicky působit a jejím pracovištěm se stala Katedra etnografie FF UK, kde se věnovala nepolitickým tématům, zejména pak dějinám sportu v kontextu jeho antické kulturní tradice. Po roce 1989 pokračovala ve své badatelské práci, především se zaměřila na svou činnost ve Společnosti Edvarda Beneše, jejíž je dlouholetou předsedkyní. Jejím manželem byl klasický filolog profesor Pavel Oliva. Dne 28. října 2014 jí prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně.

Roy Orbison

Roy Orbison byl americký zpěvák, skladatel a hudebník známý svým výrazným, vášnivým hlasem, složitými písňovými strukturami a temnými emotivními baladami. Jeho kariéra trvala od 50. let 20. století až do jeho smrti v roce 1988. Orbison se proslavil hity jako "Only the Lonely" , "Crying" a "Oh, Pretty Woman" . Jeho hudba se vyznačovala melodramatickými texty a Orbisonovým silným hlasovým rozsahem. Přestože koncem šedesátých let zažil pokles popularity, v osmdesátých letech zažil opětovné oživení, částečně díky svému působení v superskupině Traveling Wilburys, v níž hráli Bob Dylan, George Harrison, Jeff Lynne a Tom Petty. Orbisonův vliv je široký, ovlivnil mnoho umělců napříč různými žánry. V roce 1987 byl uveden do Rokenrolové síně slávy, což svědčí o jeho trvalém odkazu v hudebním průmyslu.

Paul Oliver

Paul Oliver nebyl nahrávajícím umělcem ani skladatelem v tradičním slova smyslu, ale spíše významným britským vědcem a spisovatelem zabývajícím se blues a dalšími formami afroamerické hudby. Narodil se v roce 1927 a byl jednou z nejuznávanějších autorit v oblasti historie a vývoje žánru blues. Jako autor a historik se významně podílel na dokumentaci a analýze kulturních a společenských souvislostí bluesové hudby.

Jana Olžbutová

Mgr., autorka výukových materiálů matematiky a češtiny pro základní školy.

Gregg Olsen

Velmi úspěšný autor New York Times, Olsen napsal sedm populárně naučných knih, dva romány. Olsen, rodák ze Seattlu, žije v Olalla ve Washingtonu se svou ženou a dcerou, třemi kuřaty, kokršpanělem Milem a Suri odst. jezevčík mini tak rozmazleným, že nosí svetr.

Ferdinand Havlík Orchestra

Ferdinand Havlík byl český hudebník, skladatel a dirigent, známý především svou tvorbou v žánru jazzu a swingu. Byl vedoucím souboru Ferdinand Havlík Orchestra , který byl významným souborem zejména v 60. a 70. letech 20. století. Orchestr byl známý svými svižnými swingovými melodiemi a podílel se na soundtracku české kulturní scény. Havlíkova tvorba se často prolínala s populárním pražským divadlem Semafor, kde spolupracoval s významnými českými umělci, jako byli Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Repertoár orchestru zahrnoval směs původních skladeb a úprav populárních standardů, což ukázalo jeho všestrannost a Havlíkovu aranžérskou zručnost.

Bulat Šalvovič Okudžava

Bulat Šalvovič Okudžava, rusky Булат Шалвович Окуджава, byl básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu. V několika filmech působil jako scenárista, herec a autor filmové hudby. Narodil se v rodině komunistických funkcionářů, kteří přišli studovat na Komunistickou akademii v Moskvě ve čtvrti Arbat. Dětství strávil střídavě v Tbilisi a v Moskvě. V roce 1937 byli rodiče zatčeni v rámci stalinských čistek. Otec byl 4. srpna 1937 po vykonstruovaném procesu zastřelen, matka byla uvězněna v gulagu „Karlag“ , Karagandská oblast, Kazachstán. Bulat žil s babičkou v Moskvě. V roce 1942 se přihlásil ve svých 18 letech do Rudé armády jako dobrovolník. Druhou světovou válku strávil na frontě, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Byl několikrát raněn. Po válce studoval filologii v Tbilisi, studia dokončil v roce 1950. V letech 1950–1954 pracoval jako učitel v obcích Šamordinovo a Vysokiniči v Kalužské oblasti. V letech 1954–1956 pracoval jako redaktor nakladatelství Molodaja gvardija , kde redigoval poezii v časopisu Litěraturnaja gazeta . V té době začal psát a od roku 1955 také veřejně zpívat.. V roce 1956 po XX. sjezdu KSSS a po rehabilitaci rodičů vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1959 se přestěhoval zpět do Moskvy. Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. V časopisech publikoval od roku 1953. První básnickou sbírku Lyrika vydal v roce 1956 v Kaluze, druhá sbírka Ostrovy mu vyšla v roce 1959. Jeho prozaickým debutem byla povídka Ahoj študente . O její vydání se zasloužil Konstantin Paustovskij. Významné autobiografické povídky jsou: Nás vzbudilo ráno již chladné... o odchodu mladičkých dobrovolníků do války; Soukromý život Alexandra Sergeje...

Števa Opremčáková

Ovid

Ovid byl římský básník, který žil za vlády císaře Augusta.

Otakar Ostrčil

Otakar Ostrčil byl významný český skladatel, dirigent a pedagog, který se významně zapsal do hudebního světa počátku 20. století. Narodil se 25. února 1879 v Praze a byl významnou osobností české hudby, která šla ve stopách proslulých skladatelů, jako byli Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Ostrčilův skladatelský styl byl hluboce ovlivněn českou lidovou hudbou a dobovým nacionalistickým hnutím, které se snažilo vyjádřit kulturní identitu českého národa prostřednictvím umění.

Ľudo Ondrejov

Ľudo Ondrejov, vlastním jménem Ľudovít Mistrík, jiný pseudonym Ľ. M. Ondrejovič byl slovenský básník a prozaik. Narodil se ve slovenské rodině stolaře v chorvatském Slanje , většinu svého dětství však prožil na Slovensku, v obci Kostiviarska . Vzdělání získal v Banské Bystrici. Nejprve působil jako notář, později pracoval v automobilových dílnách a jako šofér z povolání. Byl také úředníkem Matice slovenské v Martině. V roce 1938 se přestěhoval do Bratislavy a stal se profesionálním spisovatelem. V tomto období arizoval antikvariát patřící židovské rodině. V letech 1944-45 byl členem partyzánské skupiny, po osvobození se stal referentem na Pověřeníctví pro informace, od roku 1947 byl redaktorem časopisu Partizán a později správcem Domova Svazu slovenských spisovatelů v Budmericích. Od roku 1950 byl v plném invalidním důchodu. Zemřel v roce 1962 v Bratislavě. Svá první básnická díla uveřejňoval ve slovenských Národných novinách, Proletárce či Slovenském učiteli. V roce 1928 mu zveřejnili báseň i Slovenské pohľady, které se staly jeho oblíbeným časopisem, ve kterém vydával hlavně svoji poezii. První kniha mu vyšla až v roce 1932. Psal poezii a prózu nejen pro dospělé, ale i pro dětské čtenáře. Svojí tvorbou se řadí mezi neosymbolické a naturistické autory. Jeho lyrika je emotivní, hledá východiska v ideách lidskosti, svobody a rovnosti, které ztělesňuje tužba po dálkách, nicméně zároveň si uvědomuje marnost svého snění. V próze se věnuje např. psaní cestopisů, které však nejsou dokumentárními díly, ale autorskou fikcí. V době druhé světové války arizoval antikvariát židovské rodiny Steinerových v Bratislavě . Navíc, když bylo započato s deportacemi Židů, prohlásil, že ve svém podniku žádné židy nepotřebuje a ohlásil je ú...

Jiří Opelík

Jiří Opelík je český literární kritik, historik, editor a učitel. Narodil se v rodině bankovního úředníka, po maturitě na gymnáziu studoval češtinu a němčinu na Univerzitě Palackého, byl žákem také Oldřicha Králíka a Pavla Trosta, absolvoval roku 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. Poté byl asistentem na katedře bohemistiky v Olomouci a zároveň dva roky musel nuceně pracovat jako pomocný dělník ve slévárně. Své tituly získal za práci na tématech: Románové dílo Václava Řezáče a monografii Josefa Čapka. Od roku 1954 publikoval své kritiky, články a studie v mnoha časopisech, pracoval v Ústavu pro českou literaturu v Praze, později začal též redigovat, pravidelně přispíval do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. Napsal mnoho předmluv a doslovů k českým dílům 20. století, kterými se celoživotně zabývá. Již na počátku své kariéry se etabloval jako lexikograf svým autorským a redakčním podílem na Slovníku českých spisovatelů. Věnoval se studiu některých autorů, obzvláště Olbrachta, Závady, Kainara, Mikuláška, Skácela, Strnadela, Kundery a Vaculíka. Díla i autory soudil důkladnou analýzou tvaru a významového směřování, jako oponentovi ideologického hodnocení literatury mu byla kritériem přesnost pojmenování evokované skutečnosti, důslednost, nedůslednost či hranice spisovatelovy umělecké metody a míra autonomnosti jeho uměleckého světa. Oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, k úvahovosti, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality, toto vše realizoval ve svém reprezentativním výboru ze svých kritik a to pojmenoval Nenáviděné řemeslo. Po počátku normalizace se vzdal literární kritiky a věnoval se literární historii, lexikografii a ediční činnosti. Podílel se spolu s J. Slavíkem na Lexikonu české literatury. V Opelíkově díle dominuje zájem o dílo bratří Čapků, vyniká jeho ediční počin výboru z literárněvědných prací Oldřicha Králíka a soubor poezie Jana Skácela. Jiří Opelík byl jedním z vůdčích...

Jarmila Otradovicová

Provdaná Bodláková. Pochází z rodiny stavbyvedoucího, otec padl v první světové válce . 1924–34 pracovala jako úřednice u různých firem. Při zaměstnání absolvovala dvouletou veřejnou obchodní školu Ženského výrobního spolku a večerní kurzy na obchodní akademii . 1930 se provdala za básníka a esejistu Karla Bodláka. Spolu se svým manželem pracovala za nacistické okupace v odboji, kde se přátelsky sblížila s Františkem Halasem, jenž měl zásadní vliv na její literární činnost. S manželem také vydávala revui Strom . 1945 se zapsala jako externí posluchačka na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Zároveň působila jako externí literární lektorka ministerstva informací a Svazu československých spisovatelů. Po roce 1945 rovněž pracovala v literárním odboru Umělecké besedy. V 50. letech se aktivně zúčastňovala tzv. sbližování tvůrčích pracovníků s dělnickou třídou a intenzivněji se věnovala žurnalistice a literární tvorbě, kam se promítly zejména její patronáty nad horníky . Byla členkou literární skupiny Pevný bod.

Ivana Ondráčková

DrSc. Ivana Ondráčková, spoluautorka knih z oboru matematiky

Hiroo Onoda

Japonský armádní důstojník, autor vzpomínkové publikace na období 2. světové války.

Eiichirō Oda

Vladimir Afanasjevič Obručev

Vladimir Afanasjevič Obručev byl ruský sovětský geolog, geograf a spisovatel literatury science fiction. Obručev se narodil v rodině důstojníka. Roku 1886 ukončil studium na Báňském institutu v Petrohradě. Po promoci se zúčastnil výprav do Střední Asie a na Sibiř a v letech 1892–1894 stál v čele expedice Ruské geografické společnosti do severní Číny a do Mongolska. Poté pracoval jako profesor .

Otakar Odložilík

Otakar Odložilík byl český historik, žák Václava Novotného, profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, později také jako profesor na několika amerických univerzitách . Odborně se zabýval především dějinami českého protestantismu. Studoval postupně na gymnáziích v Přerově, ve Valašském Meziříčí a v Kroměříži. Následně absolvoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Václava Novotného. Studia zakončil v roce 1923 získáním doktorátu za práci "Jednota bratří Habrovanských". Současně v letech 1920-1923 absolvoval studium na Státní archivní škole a poté nastoupil do archivu ministerstva vnitra. Na FF UK se habitoval pro československé dějiny prací "Z počátku husitství na Moravě. Šimon z Tišnova a Jan Vavřinec z Račic" a 1926 byl jmenován docentem československých dějin. Po habilitaci začal přednášet na FF UK. V roce 1934 byl jmenován mimořádným profesorem na FF UK. V roce 1939 emigroval do USA, kde působil nejdříve na Univerzity of Colorado v Boulderu, poté na Univerzity of Pennsylvania ve Washingtonu, Northwestern University v Evanstonu a nakonec na Columbia University v New Yorku. V roce 1945 se vrátil z exilu zpět do Československa a začal opět přednášel na FF UK již jako řádný profesor. V květnu 1948 odjel na pozvání do USA a přednášel tam na University of Colorado v Boulderu. V USA již zůstal a působil na Univerzity of Kansas a na Columbia University v New Yorku. Od roku 1955 působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1969 jako profesor na University of Pennsylvania ve Philadelphii. V USA žil až do své smrti, podnikal ale četné cesty do Evropy. Při jedné z nich v roce 1973 zemřel a byl pohřben.

Monika Ondráčková

Pedagožka, autorka materiálů pro výuku Občanské výchovy.

Ladislav Ovsík

Narozen 27.6.1926 v Merklíně u Přeštic, zemřel 2002. Fotograf.

Jan Orlický

PhDr. Jan Orlický se narodil 14. listopadu 1924 v Praze. Po maturitě v roce 1943 byl pracovně nasazen v Říši - v Horním Slezsku a ve středním Německu, v pohoří Harz. Když se po Velikonocích 1945 přiblížila fronta, uprchl do Československa. V Praze se aktivně zúčastnil Pražského květnového povstání. Odzbrojoval Němce a podílel se na stavbě dejvických barikád. Po válce vystudoval FF UK, obor filozofie a sociologie, a dva roky působil jako učitel-brigádník v pohraničí. Aby se mohl z pohraničí vrátit, musel na počátku 50. let na čas nastoupit do dolů na Kladně. Po krátkém působení na Osvětovém institutu při ÚNV Praha, byl vyhozen za kritiku stranického funkcionáře. Poté střídal různá manuální zaměstnání, mimo jiné ve sladovně nebo u soustruhu. Nakonec získal místo dokumentátora v Akademii věd. Po podpisu rezoluce na podporu Dubčekova vedení po srpnové invazi 1968 dostal sice z Akademie věd výpověď, ale dokázal se jí vyhnout předstíráním duševní choroby, dokud mu nebyl přidělen invalidní důchod, a Orlický se dal na spisovatelskou dráhu. Jan Orlický je autorem více než desítky knih.

Hippo! Orange

Bärbel Oftring

Německá bioložka se zaměřením na zoologii, botaniku a paleontologii, autorka publikací z oboru a populárně naučných publikací pro děti.

Wolfgang Ott

Spisovatel Wolfgang Ott, narozený roku 1923 v Pforzheimu, byl za Druhé světové války povolán do německého námořnictva, Kriegsmarine. Své bohaté zkušenosti ze služby na moři využil ve svých románech. První román se jmenuje Žraloci a malé ryby a byl poprvé vydán v roce 1956. Několik Ottových děl bylo i zfilmováno.

Vilém Opatrný

Narozen 3.5.1911, zemřel 1972 v Praze. Úředník, překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny.

Scott O'Dell

Scott O'Dell, vlastním jménem O'Dell Gabriel Scott byl americký spisovatel, autor dvaceti osmi historických a dobrodružných románů pro děti a mládež, tří románů pro dospělé čtenáře a několika knih literatury faktu. O'Dell studoval na několika vysokých školách , ale studium nikdy nedokončil. Během 2. světové války sloužil u amerického letectva. Poté byl kameramanem a novinářem . Knihy začal O'Dell psát roku 1934, koncem padesátých let 20. století začal psát knihy pro děti a mládež, které mají vzrušující zápletky, živě vykreslené charaktery a jasný morální záměr . Většina z nich se odehrává v historických dobách v Kalifornii a v Mexiku. Za své dílo obdržel O'Dell roku 1972 prestižní Cenu Hanse Christiana Andersena.

Petra Ostrá

Spoluautorka knihy vizitek restaurací oceněných pečetí se zlatým lvem.

Ostravak Ostravski

Ostravak Ostravski je pseudonym ostravského blogera, který od roku 2004 vydává blog psaný fonetickým přepisem ostravského dialektu. Jeho pravá identita není známa, občas se spekuluje i o možnosti, že za pseudonymem Ostravak se skrývá některá známá a osobnost ze slezsko-moravského regionu . Texty z jeho blogu, psané v období let 2004 až 2006, vycházely i knižně a na CD nosičích . V ostravském studiu České televize vznikl podle blogu komponovaný 24dílný pořad Deník Ostravaka vysílaný v roce 2007. 23. února 2007 měla na prknech Divadla loutek Ostrava premiéru hra Z deniku Ostravaka v režii Radovana Lipuse. V roce 2016 podle knih vznikl celovečerní film Ostravak Ostravski režiséra Davida Kočára, v hlavní roli s hercem Igorem Chmelou. Premiéra filmu byla 20. října 2016.

Miloš Osten

Narozen 29. 4. 1923 v Praze, zemřel 3. 10. 1992 v Pardubicích. Chemik, odborník v oblasti plastických hmot a lepidel, práce z oboru.

Mary Pope Osborne

Narozena 20.5.1949. Americká autorka dobrodružných knih pro děti. Úspěch a mnoho ocenění ji přinesla série knih "Magický domeček" . Tato série byla přeložena do více než 30 jazyků a prodalo se přes 100 milionů výtisků knih. Její první kniha byla vydána 10 let před prvním dílem Kouzelného domečku, tj. v roce 1982. Jmenovala se Utíkej, utíkej, tak rychle jak dokážeš - částečně autobiografický příběh dívky vyrůstající ve vojenské rodině. Vždy svými knihami cílila na dětské publikum. Vydavatel navrhl Mary Pope, aby napsala sérii knih. Rok jí to trvalo, než narazila pomyslný vzorec pro její sérii knih o kouzelném domečku na stromě. Hrdiny série jsou sourozenci Jack a jeho Annie a cestují časem právě skrze domek na stromě. Popularita série zastínila i Harryho Pottera, kdy v roce 2006 se umístila na 1. místě na seznamu New York Times bestsellerů. Série je působivá pro styl psaní tak i vzdělávací přínos. Odborná veřejnost oceňuje zejm. historickou i geografickou správnost obsahu i slovníku. Série obdržela řadu vyznamenání od takových organizací, jako je Národní rada učitelů angličtiny, či Americké asociace knihkupců.

Mahavishnu Orchestra

The Mahavishnu Orchestra byla průkopnická jazzrocková fusion skupina, kterou v roce 1971 založil kytarista John McLaughlin. Hudba skupiny se vyznačovala složitými rytmy, rychlými kytarovými riffy a směsicí východních a západních hudebních vlivů. McLaughlin, který předtím spolupracoval s Milesem Davisem na přelomových fusion albech jako "Bitches Brew", vnesl do skupiny svou virtuózní kytarovou techniku a zájem o indickou klasickou hudbu. V původní sestavě hráli Billy Cobham na bicí, Jan Hammer na klávesy, Jerry Goodman na housle a Rick Laird na baskytaru.

Lauren Oliver

Vlastním jménem Laura Schechter. Narodila sa v New Yorku.Maturovala na University of Chicago v roku 2004.Jej rodičia su obaja profesormi literatúry a už od mala ju a jej sestru viedli k tancu,malovaniu a čítaniu.V mladosti si písala vlastné pokračovania príbehov kníh, ktoré čítala a mala rada.V súčastnosti žije v Brooklyne so svojim snúbencom Michaelom.

Karel Oliva

Narozen 15. 1. 1927 v Praze, zemřel 22. 8. 2005. PhDr., CSc., polonista, jazykovědec, lexikograf.

Jiří Olič

Jiří Olič je český básník, prozaik, esejista a literární kritik. Od roku 1976 žije v Bratislavě, po roce 1995 střídavě také v Dlouhé Loučce na Olomoucku. Středoškolské vzdělání získal na Střední zemědělsko-technické škole v Olomouci, poté pokračoval studiem na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně, kde získal roku 1973 titul Ing. Do roku 1989 pracoval jako agronom, poté jako redaktor v časopisech Fragment K a Kultúrny život. Působil také v nakladatelstvích Paseka a Votobia a v olomouckém Muzeu umění . Je držitelem ceny Toma Stopparda a rytířem Řádu zelené berušky. V 70. a 80. letech přispíval do samizdatových časopisů Koruna, Kontakt, Vokno, Revolver Revue, Pražská komunikace, Střední Evropa, Doutník, Listopad, Někdo něco, Výběr zajímavostí z domova i ciziny. Po roce 1989 publikoval ve Fragmentu, Architektu, Slovenských pohľadech, Proglasu, Literárních novinách, Výtvarném umění, Profilu, Respektu, Souvislostech, Boxu, Kurzu, Ateliéru, Umění a řemeslech, Kritické Příloze Revolver Revue, Mladé frontě Dnes, v Lidových novinách atd. V současné době přispívá do dvouměsíčníku Listy. Počátek Oličovy tvorby charakterizuje především tvorba básnická. Později se Olič profiluje také jako demlolog a váchalolog , jako výtvarný kritik, a nakonec také jako prozaik. Na počátku devadesátých let se začal plně věnovat žánru, který je mu nejbližší, a sice ironickému komentáři. Mezi Oličova nejvýznamnější díla patří soubor Marná snaha , který obsahuje kritické glosy, eseje a parodickou prózu a vyznačuje se naivismem a tematickým zaujetím banalismem, populární kulturou a kýčem. Další osobitou knihou je Molitan , ve které autor polemizuje s moderní „televizní“ kulturou formou aforismů a miniesejů. Sbírka Velký strážce se vyznačuje úmyslnou rezignací na ...

Ferdynand Antoni Ossendowski

Antoni Ferdynand Ossendowski , Rusko, nyní Lotyšsko – zemřel 3. ledna 1945, Żółwin) byl polský spisovatel, novinář, cestovatel, světoběžník, výzkumník a univerzitní profesor. Nejznámější je pro své romány o Leninovi a ruské občanské válce, jíž se zúčastnil. Napsal více než 70 knih, které vyšly 150krát v překladu do dvaceti jazyků – byl druhým nejznámějším polským spisovatelem po Sienkiewiczovi. Během vlády komunistické strany byly jeho práce zakázany; znovu se začaly vydávat až po revoluci. U nás vyšla například jeho slavná kniha Zemí zvířat, lidí a bohů. Ve svých spisech zmiňuje Shambalu a Aghartu.

Eva Opravilová

Narozena 4.10. 1933 v Praze. Doc., PhDr., CSc., asistentka katedry pedagogiky a psychologie, autorka pedagogické literatury pro mateřské školy.

Valentina Aleksandrovna Osejeva

Ruská spisovatelka pro děti.

Omar Chajjám

Ghíját ad-Dín Abú al-Fath Umar bin Ibráhím an-Nísábúrí al-Chajjám zkráceně Omar Chajjám byl perský básník, matematik, filozof a astronom. Svými současníky byl nazýván nejvzdělanějším mužem století, králem filozofů Východu a Západu, mudrcem či nositelem Pravdy . Dnes je nejvíce znám pro svou sbírku básní Čtyřverší, kterou zejména v anglosaském světě zpopularizoval Edward FitzGerald svým volným přebásněním pod názvem The Rubaiyat of Omar Khayyam . V českojazyčném prostředí jeho dílo zpopularizovali Josef Štýbr, Jaromír Borecký, Eva Štolbová, Jan Rypka a Vilém Závada. Konkrétních a spolehlivých údajů o životě Omara Chajjáma se zachovalo jen málo. Narodil se ve městě Nišápúr, pravděpodobně v roce 1048. Některé prameny uvádějí dřívější rok narození v rozpětí 1021 až 1048. Podle jména lze usuzovat, že jeho otec byl výrobcem stanů. Omar byl nadaný mladík, který od svého učitele Nasira Mansura získal základ všestranného vzdělání. Velkým duchovním vzorem byl pro něho učenec Avicenna. Omarův zájem se soustředil především na matematiku a astronomii. Jeho spolužáky a přáteli byli Hasan bin Ali , který se později stal vezírem s titulem Nizam-ul-Mulk a Hasan ibn Sabbáh , budoucí zakladatel kruté a obávané sekty Asasínů. Omar Chajjám pokračoval ve studiích v Samarkandu, Balchu, Buchaře a Isfahánu. Po návratu do Níšápuru se stal učitelem a respektovaným učencem. Již v mladém věku byl autorem mnohých vědeckých pojednání z algebry, astronomie, geometrie, filozofie a historie. V roce 1074 seldžucký sultán Melik-Šáh I. mu umožnil v Isfahánu založit významnou observatoř. Chajjám zde soustředil významné astronomy své doby. Na sultánově dvoře, kde působil jeho přítel vezír Nezámolmolk, měl Omar Chajjám možnost plně se věnovat vědecké práci. Zabýval se reformou kalendáře, sestavoval astronomické tabulky a zpracovával hvězdné mapy. Poté, co sultán i vezír byli v roce 1092 za...

Nikolaj Aleksejevič Ostrovskij

Ruský prozaik.

Mojmír Otruba

* 18. 9. 1923, Mladá Boleslav † 8. 6. 2003, Praha Literární teoretik a historik, editor Jeho první ženou byla Jaroslava Otrubová , která se také podílela na některých jeho edicích, druhou literární historička Zina Trochová . Otruba se narodil v rodině učitele působícího v Dobrovici a od 1935 v blízké Mladé Boleslavi, kde vystudoval klasické gymnázium a vyučil se knihařem . Byl činný v odboji, 1944–1945 z rasových důvodů vězněn. Studoval na FF UK slovanskou, klasickou a germánskou filologii ; PhDr. získal 1949 prací o poezii Otokara Fischera Drama vlastní duše. V letech 1948–1950 pracoval v kulturně propagačním oddělení ústředního sekretariátu Svazu bojovníků za svobodu, 1951–1952 na ministerstvu školství a kultury s pověřením řídit přípravu expozice české literatury v pozdějším PNP v Praze na Strahově. Od roku 1952 do roku 1985, kdy odešel do důchodu, byl Otruba zaměstnán v ÚČL, resp. ÚČSL ČSAV. Pracoval zde v oddělení pro českou literaturu 19. století . V roce 1968 byl postaven do čela oddělení pro studia lingvoliterární a textologii, po reorganizacích pak od 1972 působil jako člen redakce Lexikonu české literatury . V letech 1990–1992 byl předsedou vědecké rady ÚČL. CSc. získal v roce 1958 na základě práce Tylovo dílo v literárním vývoji třicátých let, DrSc. v roce 1993 obhájením monografie Mezitextovost jako záležitost znaková a hodnotová. Od roku 1940 publikoval básně, recenze a fejetony v regionálních časopisech Mladoboleslavské listy, Rodný kraj . 1946–1949 uveřejňoval literární příspěvky v mladoboleslavském časopise Mladé archy a 1948–1951 v Hlasu revoluce, kde tehdy spoluřídil kulturní rubriku . Dále publikoval v periodikách: Časopis pro ...

Love Unlimited Orchestra

The Love Unlimited Orchestra byl čtyřicetičlenný smyčcový orchestr, který založil americký soulový hudebník Barry White a který sloužil jako doprovodný soubor Whitea a ženského vokálního tria Love Unlimited. Od počátku 70. let byl orchestr významnou součástí soulové a diskotékové scény a poskytoval svěží, romantické a filmové aranže, které se staly synonymem Whiteova charakteristického zvuku. Orchestr je nejznámější díky instrumentálnímu hitu "Love's Theme", který se v roce 1974 dostal na první místo žebříčku Billboard Hot 100. Tato skladba je často považována za jednu z prvních diskotékových písní, které se na tuto pozici dostaly. Práce skupiny Love Unlimited Orchestra zahrnovala nejen doprovod Whitea a tria, ale také několik úspěšných vlastních instrumentálních alb. Jejich hudba byla hojně samplována a nadále ovlivňuje zvuk soulové a R&B hudby.

Klaus Oberbeil

Novinář a publicista specializovaný na problematiku zdraví a výživy, autor televizních a rozhlasových pořadů, statí do časopisů a knižních publikací o zdravé výživě. Je odborníkem na molekulární biologii a genetický výzkum.

Karel Oliva

Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr. je český jazykovědec a současný ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR. Zabývá se matematickou lingvistikou a formální syntaxí. Externě vyučuje na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Oliva dříve působil také na Bulharské akademii věd v Sofii, na univerzitě v Saarbrückenu a v Rakouském institutu pro výzkum umělé inteligence ve Vídni.

Josef Oktábec

Narozen 15.7.1922 v Obecnici u Příbrami, zemřel 21.7.1989. Sportovní redaktor, spoluautor sportovních publikací.

José Ortega y Gasset

José Ortega y Gasset byl španělský filosof, sociolog a esejista, jeden z představitelů Generace 1914 a tzv. Novecentismu. V letech 1897 až 1898 studoval na Universidad de Deusto a mezi lety 1898 a 1904 Universidad Complutense de Madrid, kde získal doktorský titul z filosofie. Později pokračoval ve svém vzdělávání na řadě vysokých škol v Německu. V roce 1910 se stal profesorem metafyziky na Madridské univerzitě, kde působil až do roku 1936. Od roku 1931 působil jako republikánský poslanec. Po začátku občanské války ve Španělsku se uchýlil do exilu, ze kterého se vrátil v roce 1945. Jeho nejznámějším dílem byla kniha Vzpoura davů , ve které kritizuje tzv. davového člověka.

Jaroslav Opat

Jaroslav Opat byl český filozof a historik, autor prací o Tomáši Garriguovi Masarykovi. Jaroslav Opat vystudoval v letech 1947–1951 Vysokou školu politickou a sociální, kde získal aj doktorát . Mezi léty 1953–1961 učil dějiny dělnického hnutí a dějiny KSČ na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. V roce 1961 byl z KSČ vyloučen a tři roky se živil jako horník. Mezi léty 1964–1970 pracoval na Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV. V době normalizace byl propuštěn a věnoval se dělnickým profesím. Byl signatářem Charty 77. V roce 1978 odešel do invalidního důchodu. Od té doby se intenzivněji věnoval studiu díla TGM, výsledkem byla monografie Filosof a politik T. G. Masaryk 1882–1893, která poprvé vyšla v Kolíně nad Rýnem v roce 1987. Po roce 1989 znovuzakládal Ústav T. G. Masaryka, který později v letech 1990–1997 vedl. V roce 1998 byl za svou činnost oceněn Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.

Eugene Ormandy

Eugene Ormandy byl uznávaný americký dirigent maďarského původu, známý především díky svému dlouholetému působení ve Filadelfském orchestru. Ormandy se narodil 18. listopadu 1899 v Budapešti a původně se vzdělával jako houslista na Královské hudební akademii v Budapešti, poté se začal věnovat dirigování. Jeho kariéra se výrazně změnila, když se v roce 1921 přestěhoval do Spojených států. V roce 1936 se stal hudebním ředitelem Filadelfského orchestru a tuto funkci zastával úctyhodných 44 let až do svého odchodu do důchodu v roce 1980.

Zdeňka Ortová

Zdeňka Ortová je česká spisovatelka, autorka aforismů, fejetonů a povídek. Pracuje jako vedoucí Městské knihovny ve Velvarech. Publikuje od osmdesátých let minulého století, kdy psala fejetony a povídky pro sobotní přílohy celostátních deníků. V roce 1990 se stala jednak kmenovou autorkou humoristického časopisu Nový Dikobraz, pro který několik let psala zejména aforismy, epigramy a fejetony, a dále pak kmenovou autorkou časopisu Vlasta, kde uveřejňovala své fejetony. Je nejznámější českou aforistkou a jedinou ženou, které je věnována samostatná kapitola v Antologii českých aforistů a jejíž soubory aforismů vycházejí knižně.

Sydney Omarr

SYDNEY OMARR se narodil ve Filadelfii 5.srpna 1926 — magii čísel si uvědomoval ještě před pátým rokem svého života. Tento dnes erudovaný a všeobecně uznávaný astrolog byl jediným z astrologů, který měl možnost vykonávat vojenskou službu ve svém oboru. Na počátku 2. světové války, krátce po svých osmnáctých narozeninách, narukoval do armády a byl přidělen do válečného letectva; stal se jediným vojákem, který se mohl plně věnovat astrologii. Omar vystupuje v mnoha televizních estrádách — vždy je představován jako Astrolog hvězd. Je známý nejen jako astrolog, ale i jako odborník v dalších oblastech věšteckého umění, jako jsou okultní vědy a spiritismus, chiromantie nebo numerologie. Dokázal přesně předpovědět pro nás dnes legendární historické události, jako byly například volba F.D. Roosevelta, konec 2. světové války, zavraždění J. F. Kennedyho, aféra Watergate, Nixonův pád a další. Mezi četné Omarrovy klienty se řadí i známé hollywoodské hvězdy: z osobností, které využily Omarrova věšteckého nadání, jmenujme například Elizabeth Taylorovou, Michaela Jacksona, Sytvestra Stallona, Glenna Close, Jacka Nicholsona či Arnolda Schwarzeneggera.

Sofi Oksanen

Sofi Oksanen je finská spisovatelka finsko-estonského původu. Narodila se ve Finsku v rodině finského otce a estonské matky, která v roce 1970 emigrovala ze Sovětského svazu. Vystudovala literaturu na Jyväskylské a Helsinské univerzitě. Později studovala dramaturgii na Divadelní akademii v Helsinkách. V roce 2009 ji největší estonský deník Postimees vyhlásil Osobností roku. Estonský prezident Toomas Hendrik Ilves ji v roce 2010 udělil Řád kříže země Panny Marie čtvrtého řádu. Dílo Očista bylo oceněno: V roce 2013 obdržela Sofi Oksanen za své dílo Severskou cenu Švédské akademie označovanou jako "malá nobelova cena".

Orchester Gustáva Offermanna

Slovenský popový orchestr pod vedením Gustáva Offermanna.

Natalia Orlova

Lingvistka a pedagožka zaměřená na angličtinu, ruštinu a didaktiku výuky cizích jazyků. Od roku 2001 působí v České republice. Autorka česky, rusky a anglicky psaných prací z oboru, autorka učebnic ruštiny a angličtiny. Publikačně činná od roku 1989.

Ljubomír Oliva

Narozen 3.11.1921, zemřel 1998. Redaktor, filmový kritik, autor a překladatel publikací z oboru kinematografie.

Lev Sergejevič Ovalov

Ruský spisovatel.

Kristýna Ostratická

Výživová poradkyně, vystudovala obchodní akademii, má výuční list v oboru kuchař. Redaktorka časopisu Dieta, televizního pořad Tescoma s chutí, výživová a nutriční poradce, články z oboru zdravé výživy a zdravého životního stylu.