Všichni Autoři a témata

Ivan Sergejevič Turgenev (61)

Ivan Sergejevič Turgeněv byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista. Ivan Sergejevič Turgeněv pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833–1834 v Moskvě, 1834–1837 v Petrohradě a v letech 1837–1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, tento obor byl však v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; slávu mu přinesla kniha povídek „Lovcovy zápisky“. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily , ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický . Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863–1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla. V letech 1874 a 1875 se léčil s bolestivými záchvaty dny v Karlových Varech. Zde o něj pečoval rakouský balneolog Josef Seegen. Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm. Turgeněv začínal jako jemný lyrický...

Guillaume Apollinaire (46)

Guillaume Apollinaire byl francouzský básník, dramatik a anarchista polského původu. Jeho matka, rozená Angelica Kostrowicka, byla polská šlechtična, narozená blízko Nowogródek . Jeho otec je neznámý, ale podle dohadů to mohl být Francesco Flugi d’Aspermont, švýcarsko-italský aristokrat, který z Apollinairova života záhy zmizel. Dětství strávil v Monaku, později žil v Paříži. Roku 1911 byl po nějakou dobu uvězněn ve věznici La Santé pro podezření z krádeže fénických sošek, v době aféry týkající se krádeže Mony Lisy. Do této krádeže měl být původně zapleten i Pablo Picasso, který byl jeho přítelem. Bojoval v první světové válce, u dělostřelectva jako seržant a u pěchoty jako podporučík, kde byl raněn a trepanován pod chloroformem. Po rekonvalescenci působil v zázemí u odboru pro styk s tiskem, a byl povýšen do hodnosti poručíka. Roku 1918 se oženil. Zemřel 9. listopadu 1918 v Paříži během pandemie na následky viru tzv. španělské chřipky. Byl pochován na pařížském hřbitově Père Lachaise. Je zakladatelem několika časopisů . Byl jeden z nejpopulárnějších členů Montparnasské umělecké komunity v Paříži. Jeho přáteli a spolupracovníky byli Pablo Picasso, Max Jacob, André Salmon, Marie Laurencin, André Breton, André Derain, Blaise Cendrars, Pierre Reverdy, Jean Cocteau, Erik Satie, Ossip Zadkine, Marc Chagall, Marcel Duchamp, Giorgio de Chirico, který ho portrétoval, a další. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie. Ve svých dílech propagoval avantgardní malířství – především kubismus. Jeho básnické sbírky Alkoholy a Kaligramy se staly mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčily cestu modernímu umění, které vyc...

Zdeněk Veselovský (34)

Zdeněk Veselovský byl jedním z nejvýznačnějších českých zoologů. Dlouhou dobu vedl Zoologickou zahradu Praha. Byl zakladatelem české etologie a autorem mnoha odborných článků a populárně naučných knih z oblasti zoologie a etologie. Narozen v Jaroměři, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy , kde posléze pokračoval jako pedagog . V roce 1959 byl jmenován ředitelem pražské zoo a tuto funkci si podržel téměř 30 let, do konce roku 1988. Předtím pracoval v pražské zoo jako zoolog. V roce 1964 byl zvolen za generálního sekretáře Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad, v letech 1967–1971 pak vykonával funkci viceprezidenta a v letech 1971–1975 byl prezidentem této prestižní organizace. Za jeden z jeho největších úspěchů ve funkci ředitele pražské zoo je považována záchrana koně Převalského. V roce 1988 byl pro konflikt s komunistickými představiteli města Prahy na hodinu vyhozen, což mělo za následek protesty a spontánní bojkot pražské zoo ze strany mnoha zoologických zahrad západního světa, který však brzy ukončila Sametová revoluce. Po roce 1989 pracoval pro Fyziologický ústav Akademie věd České republiky a přednášel kurzy z oblasti zoologie a etologie na Biologické fakultě Jihočeské Univerzity a Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Byl žákem nositele Nobelovy ceny a zakladatele etologie Konráda Lorenze. Zdeněk Veselovský zemřel dne 24. 11. 2006 v pražské motolské nemocnici po nedlouhé hospitalizaci na srdeční selhání. V listopadu 2008 získal Cenu ministra životního prostředí in memoriam „za celoživotní dílo v oboru zoologie a etologie a za obdivuhodnou aktivitu v činnostech podílejících se na záchraně živočišných druhů a propagaci zoologických zahrad jako vzdělávacích institucí“. U příležitosti nedožitých 90 let dlouholetého ředitele Zoo Praha vytvořila tato zoo nové naučné prostranství s informacemi o jeho životě a dí...

Michail Afanas'jevič Bulgakov (40)

Michail Afanasjevič Bulgakov byl ruský a sovětský prozaik, dramatik a lékař první poloviny 20. století. Narodil se v Kyjevě jako nejstarší syn Afanasije Bulgakova, profesora teologie, a Varvary Michailovny, bývalé učitelky. Jeho sourozenci bojovali v řadách bílé armády a po občanské válce emigrovali do Paříže. Sám jako polní doktor skončil na Kavkaze, kde začal pracovat jako novinář. I přes svou oblíbenost u stalinského režimu ve 20. letech nesměl Bulgakov emigrovat ani navštívit své bratry na západě. V roce 1913 se oženil s Taťánou Lappovou. V roce 1916 absolvoval Lékařskou fakultu Kyjevské univerzity a následně působil jako polní doktor v první světové válce. V roce 1921 se přestěhoval do Moskvy. O tři roky později se rozvedl a oženil se s Ljubou Bělozerskou. V roce 1932 se oženil potřetí. Poslední desetiletí svého života pracoval na románu Mistr a Markétka, psal divadelní hry, kritiky, povídky a několik překladů a divadelních přepisů. Většina jeho prací však skončila v šuplíku na několik dalších desetiletí. V roce 1938 napsal dopis Stalinovi, kde požadoval povolení k emigraci, ale nikdy nedostal odpověď. Zemřel roku 1940 na vrozené onemocnění ledvin a byl pohřben na Novoděvičím hřbitově.

Michaela Škultéty (82)

Narozena 14. 12. 1972 v Praze. Překladatelka z němčiny zaměřená na současnou německou literaturu a knihy pro děti a mládež. Autorka recenzí na vycházející německé knihy. Autorka humorně laděné autobiografické knihy.

James Clavell (41)

James Dumaresq Clavell byl anglický a australský spisovatel, scenárista, filmový producent a režisér. Clavell se narodil v Sydney, Austrálii jako anglický občan a byl pokřtěn Charles Edmund DuMaresq de Clavelle. Jeho otec byl důstojníkem britského Královského námořnictva, a tak Clavell vyrůstal na mnoha různých místech Britského impéria. Po vypuknutí druhé světové války se Clavell v 16 letech přihlásil do britské armády a v řadách Královského dělostřelectva byl poslán do Malajsie bojovat proti Japoncům. Tam byl zraněn kulometnou palbou, zajat a poslán do japonského zajateckého tábora na ostrově Jáva. Později byl přemístěn do nechvalně proslulého vězení Changi v Singapuru. Stejně jako ostatní váleční zajatci i Clavell velmi trpěl špatným zacházením ze strany japonských stráží . Jeho zážitky ze zajateckého tábora se staly základem pro jeho první román Král Krysa . Je nutné podotknout, že Clavellova vlastní válečná zkušenost nijak záporně neovlivnila jeho vztah k japonské kultuře. Ve svém románu Šógun ji naopak líčí ve velmi příznivém světle. V roce 1946 byl Clavell povýšen do hodnosti kapitána, ale nehoda na motocyklu ukončila jeho vojenskou kariéru. Poté studoval v Anglii na univerzitě v Birminghamu, kde potkal April Strideovou, herečku, s kterou se v roce 1951 oženil. Díky své ženě se začal zajímat o svět filmu a v roce 1953 se i s rodinou přestěhoval do New Yorku, kde pracoval pro televizi a později do Hollywoodu. Tam nakonec uspěl jako scenárista s filmy Moucha a Watusi. Také spolunapsal klasický film Velký útěk . Od roku 1959 produkoval a režíroval i své vlastní filmy. V roce 1963 se stal naturalizovaným občanem Spojených států amerických. James Clavell zemřel v roce 1994 ve Švýcarsku na mozkovou mrtvici v době, kdy se léčil z rakoviny. Jeho dílo je velmi ovlivněno jeho pobytem v japonském zajateckém táboře, často využív...

Adolf Dudek (84)

Adolf Dudek je český ilustrátor dětských knížek. Prodalo se přes tři miliony knih s jeho ilustracemi. Kreslení se věnuje od útlého dětství a jak sám říká, v podstatě se dětstvím prokreslil. Aby měl lepší šanci uplatnit se v budoucnu na pracovním trhu, začal studovat potravinářskou průmyslovou školu v Pardubicích, k tomuto oboru ale neměl vztah. Poté studoval Lidovou konzervatoř v Ostravě. Po revoluci v roce 1989 se začal naplno věnovat kreslení. V Ostravě si našel nakladatele a v roce 1992 vyšla jeho první kniha s názvem Veselá zvířátka. Následovaly další knihy jako například O koblížkovi , Abeceda nebo Vařila myšička kašičku . Mezi jeho nejnovější knihy patří Cestovatelské pohádky nebo Špalíček pohádek a říkadel . Celkově ilustroval přibližně 130 knih. Než začal v roce 1991 působit jako ilustrátor na volné noze, pracoval jako velitel telefonní ústředny nebo konstruktér. Kromě ilustrování se věnuje také pořádání vystoupení pro děti i dospělé jako například Hrajeme si na malíře, Pohádkové kreslení, Malujeme Vánoce nebo Vystoupení ke dni matek. Jejich cílem je zábavnou formou naučit kreslit. Ilustruje ve spolupráci s dětským časopisem Sluníčko a věnuje se také ilustracím obalů CD, omalovánkám, pohlednicím nebo malbám na stěnu. Jeho dalšími zálibami je horské kolo, příroda, hudba, film nebo cestování. Inspiraci hledá například v oblasti Beskyd. Žije ve Frenštátě pod Radhoštěm. Mezi jeho oblíbené ilustrátory patří Helena Zmatlíková nebo Josef Lada.

Oldřich Kulhánek (39)

Oldřich Kulhánek byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog. Stal se autorem grafické podoby současných českých bankovek a vytvořil mnoho českých poštovních známek. Za grafiky, jimiž údajně hanobil představitele bývalých socialistických zemí, byl za minulého režimu perzekvován. Od roku 1968 stíhán a v březnu roku 1971 zatčen StB a uvězněn. Tehdy byl obviněn z toho, že svými grafickými listy s tváří Stalina hanobí představitele komunistických zemí. Na celkem jedenácti grafikách, které režim označil za tzv. ideově nebezpečné, byl totiž deformovaný Stalinův obličej, perforované pěticípé hvězdy či budovatelsky radostné obličeje změněné v ohavný škleb. Ve vykonstruované kauze zvané Kulhánek a spol. byl společně s ním souzen také jeho kolega a přítel Krejčí. Poté strávil měsíc ve vězení a musel pravidelně chodit k výslechům. Případ ukončilo líčení u obvodního soudu pro Prahu 10 , kde bylo jeho 11 grafických listů odsouzeno k likvidaci. Jeho rodině a přátelům se ale podařilo až do roku 1989 skrývat matrice k těmto listům, takže počátkem 90. let z nich byla vytištěna limitovaná edice, nazvaná Prohibita. Původní grafiky nakonec údajně zničeny nebyly, soudci je měli před spálením rozkrást. Roku 1958 byl přijat na VŠUP Praha do ateliéru grafiky prof. Karla Svolinského . Studia dokončil v roce 1964. Profesionální dráhu začal svojí diplomovou prací, ilustracemi knihy veršů Vladimíra Holana Sen. První samostatnou výstavu měl roku 1968 v Galerii mladých v Praze společně s malířem Janem Krejčím. Novou bankovku navrhl poprvé již v roce 1971, kdy jeho desetikoruna vyhrála anonymní konkurz. Bankovka s tématem Mistr Pavel z Levoče se ale do tiskárny se nakonec nedostala. Celá sedmdesátá léta měl zákaz výstav, zákaz spolupráce s nakladatelstvími a zákaz publicity. Přesto se ilegálně podařilo dostat některá jeho díla za železnou oponu – například v roce 1971 se pod pseudonymem Ulrich Böhm zúčastn...

Mike Oldfield (64)

Mike Oldfield je uznávaný anglický hudebník a skladatel, známý především díky svému přelomovému albu "Tubular Bells" z roku 1973, které se stalo mezinárodní senzací a určujícím dílem progresivního rockového žánru. Úvodní znělka alba byla slavně použita ve filmu "Vymítač ďábla", čímž se jeho místo v populární kultuře ještě více upevnilo. Oldfieldova kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž předvedl svůj talent v různých hudebních stylech, včetně rocku, folku, vážné a elektronické hudby.

Leon Novotný (40)

Jana Kordíková (69)

Narozena 6. 2. 1976. Překladatelka z angličtiny a francouzštiny.

Umberto Eco (52)

Umberto Eco byl italský sémiolog, medievista, estetik, filosof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 60. let 20. století. Během své akademické kariéry napsal řadu esejů o sémiotice, středověké estetice, lingvistice a filosofii. Roku 1971, kdy se stal profesorem, byl jedním z inspirátorů prvního kurzu nového sémiologického oboru sdružujícího studium umění, hudby a zábavy, který se vyučuje na Boloňské univerzitě. V osmdesátých letech propagoval na téže univerzitě zřízení studijního programu „Komunikační vědy“. V roce 1988 založil Katedru komunikace na Univerzitě v San Marinu a Mezinárodní centrum pro sémiotická a kognitivní studia, od roku 2008 byl emeritním profesorem a prezidentem Scuola Superiore di Studi Umanistici při univerzitě v Boloni. Členem italské akademie věd v oboru etiky, historie a filosofie se stal v roce 2010. V souvislosti se svou akademickou specializací se Eco zapojil do činnosti volného avantgardního uskupení Gruppo 63 , jež sdružovalo spisovatele, básníky, kritiky a teoretiky, kteří se chtěli kriticky vyrovnat s italským neorealismem padesátých let. Zapojen do těchto literárních diskusí, v nichž chtěl svou pozici učinit co nejvíce srozumitelnou, začal v šedesátých letech publikovat své prozaické experimenty a parodie. Poté, co ve svém spise Opera aperta definoval svůj ideál literárního textu přístupného co nejširšímu spektru čtenářů, napsal svůj nejslavnější román Jméno růže. Kniha se stala mezinárodním bestsellerem, byla přeložena do více než 40 jazyků a na celém světě se jí prodalo přes 50 milionů výtisků. Dočkala se také filmové a seriálové adaptace. Následovaly romány: Foucaultovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Baudolino, Tajemný plamen královny Loany, Pražský hřbitov a Nulté číslo, které již přes dobrou prodejnost takovéhoto úspěchu nedosáhly. Eco přednášel na univerzitách v Itálii, Ve...

Leigh Michaels (71)

LEIGH MICHAELS měla vždycky ráda šťastná rozuzlení. Už když byla dítě a slyšela vyprávět příběh, jehož konec ji neuspokojoval, vymyslela si svůj vlastní. A ačkoliv si vždycky přála psát beletrii, velmi rozumně se rozhodla vydělávat si na živobytí coby reportérka v novinách. Její úmysl jí však nevyšel, a tak nakonec našla sama sebe v psaní příběhů pro Harlequina - a může se tak plně oddávat šťastným rozuzlením, které si dokáže vysnít jedině autorka romancí! Patří k nejoblíbenějším spisovatelkám, a to nejen mezi českými čtenářkami.

František Josef Čečetka (78)

František Josef Čečetka byl český spisovatel historických námětů i děl pro děti a mládež. Byl učitelem na chlapecké měšťanské škole v Nymburce.

Dagmar Hartlová (37)

Dargmar Hartlová je česká překladatelka převážně ze švédštiny, literární redaktorka a vysokoškolská pedagožka, nositelka Řádu polární hvězdy. Vystudovala angličtinu a švédštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1985 obhájila titul PhDr. tamtéž. V letech 1985–2003 pracovala jako asistentka pro kulturu a informace na Švédském velvyslanectví v Praze. Od prosince 1989 působila jako odborná asistentka na Ústavu germánských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde vyučovala švédskou literaturu, švédský jazyk a překladatelství. Je hlavní redaktorkou a spoluautorkou Slovníku severských spisovatelů a souborného vydání August Strindberg: Hry I. a také autorkou dvojjazyčné publikace o česko-švédských vztazích Švédsko – Česká republika , vydaného Švédským institutem. Za překlad knihy Selmy Lagerlöfové Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem získala v roce ocenění 2005 Zlatá stuha a byla zapsána na Čestnou listinu IBBY 2008. V roce 2014 jí byl švédským králem Karlem XVI. Gustavem udělen Řád polární hvězdy . Ocenění převzala z rukou švédské velvyslankyně Anniky Jagander při slavnostním ceremoniálu na švédském velvyslanectví v Praze.

Boris Natanovič Strugackij (32)

Bratři Arkadij Natanovič Strugackij a Boris Natanovič Strugackij byli ruští spisovatelé, kteří se stali známí romány jako například Piknik u cesty, Poledne, 22. století, Je těžké být bohem nebo Špunt. Všechny tyto knihy se odehrávají ve 22. století ve Světě Poledne nazvaného podle povídkového sborníku. Psali i humorněji pojatá díla, například novely Pondělí začíná v sobotu a navazující Pohádka o Trojce. Kvůli svému satirickému pohledu na sovětskou byrokracii v kombinaci s pohádkovými a absurdními motivy však na sebe upoutali větší pozornost sovětských cenzorů a s cenzurou pak měli problémy i nadále. Světově uznávaní ruští spisovatelé v žánru sci-fi - bratři Arkadij a Boris Strugačtí - byli vždy vnímáni jako nedělitelná autorská srostlice. Jejich postavy nejsou žádní velcí hrdinové. Prožívají velká dilemata, která nemusí ovlivnit pouze je, ale třeba celý národ, který si to ani neuvědomuje. Strugačtí jsou jedni ze zakladatelů moderního žánru sci-fi. Narozen roku 1925, zemřel 1991. Po absolvování desetiletky pracoval na výrobě granátů v nacisty obleženém Leningradě. Doprovázel nemocného otce přes Ladožské jezero, otec však cestou zemřel a Arkadij se dostal do dětského domova, matka v Leningradě zůstala. V roce 1943 narukoval, vystudoval pěchotní učiliště v Akťubinsku a po válce se dostal na Vysokou školu cizích jazyků, kde si vybral orientalistiku a japonštinu. V roce 1955 opustil armádu a živil se jako redaktor. V roce 1956 napsal s L. Petrovem svou první povídku Popel Bikini. Narozen roku 1933, byl tedy o 8 let mladší než bratr. Proto s matkou v obleženém Leningradě zůstal, absolvoval po válce školu s maturitou a později na Leningradské státní univerzitě fakultu fyziky a mechaniky. Studia ukončil promocí v roce 1955 a začal pracovat na Pulkovské hvězdárně v Leningradě. Když v roce 1991 bratr zemřel, v psaní pokračoval pod ps...

Antonín Jirotka (71)

*27.8.1946 Syn tvůrce populární postavy Saturnina – humoristy Zdeňka Jirotky . Aby se odlišil od svého slavného otce, začal používat pseudonym Antonín Jirotka. Spisovatel a novinář, působil jako redaktor v časopisech Signál, Policista ad. Jako autor se věnuje především detektivním příběhům. Další pseudonym: Antonín Karous.

Vladimír Fuka (44)

Vladimír Fuka, který po emigraci do USA užíval pseudonym Vladimír Fuka-Hervert byl český typograf, ilustrátor, grafik a malíř. Od roku 1967 žil v emigraci v USA spolu se svou ženou Evou Fukovou a dcerou Irenou. Vladimír Fuka se narodil v Písku, ale již od roku 1929 žil s rodiči v Praze. Za války v letech 1941-1945 navštěvoval Státní grafickou školu. Byl v té době zaměstnán v ateliéru Josefa Sudka, kde se seznámil se svou ženou Evou Podešvovou. Po válce studoval v letech 1945-1947 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Otakara Nejedlého a později u prof. Vlastimila Rady. Jeho spolužákem byl v letech 1945-1946 i Mikuláš Medek. Roku 1950 se oženil s Evou Podešvovou. Od roku 1951 se zabýval převážně knižní grafikou a ilustrací. Fukovy doma navštěvoval okruh literátů a výtvarníků kolem Jiřího Koláře a bývalé Skupiny 42 nebo malíř Karel Souček). Později se scházeli jako stolní společnost v kavárně Slavia, do které patřili také spisovatel Zdeněk Urbánek, překladatelé Emanuel Frynta a Josef Schwarz, básník Jan Hanč a skladatel Jan Rychlík. Skupina si vyměňovala postřehy ze svých osobních deníků a vydala několik čísel samizdatového "literárně-absurdně-folklorního magazínu" Magáč, která se ale nezachovala. Lhoták a Fuka spolu kreslili a malovali obrazy nazvané po vzoru surrealistů "kadávry". Roku 1958 se zúčastnil přípravy Světové výstavy Expo 58 v Bruselu. V roce 1960 mu byla udělena Cena nakladatelství Československý spisovatel za výtvarnou spolupráci. V té době onemocněl cukrovkou a roku 1960 byl těžce zraněn a strávil několik měsíců v nemocnici. V 60. letech podnikl mnoho cest do zahraničí , ale cestoval sám a rodina zůstávala doma jako rukojmí režimu. Roku 1967 byl vyzván Jiřím Trnkou, aby se podílel na přípravě českého pavilonu na Expo 67 v Montrealu. Po mezinárodním úspěchu expozice byl navrže...

Petr Kovács (69)

Překladatel z angličtiny.

Miloslav Žilina (36)

MIROSLAV ŽILINA , překladatel, redaktor a kritik, vystudoval angličtinu a španělštinu na FF UK, 1955–1990 působil jako nakladatelský redaktor ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, pozdějším Odeonu. Již od poloviny padesátých let publikoval také literární překlady, nejčastěji z francouzštiny , vedle toho i z dalších sedmi jazyků. V Odeonu připravil k vydání téměř dvě stě knih; systematicky se věnoval zpřístupňování klasické i moderní literatury asijských a afrických národů. V devadesátých letech intensivně psal kritické články o soudobé české literatuře, které publikoval v Kritické Příloze Revolver Revue. Jeho práce shrnuje svazek Texty o literatuře . Autor je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 1995.

Ladislav Špaček (59)

Ladislav Špaček je český spisovatel, televizní novinář a moderátor, pedagog, popularizátor společenské etikety, bývalý tiskový mluvčí prezidenta Václava Havla, otec režiséra Radima Špačka. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Ostravě a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Později na pražské univerzitě též vyučoval, a to historický vývoj české gramatiky. V letech 1988–1989 byl členem Komunistické strany Československa. Zdůvodňoval to zpětně v listu Mladá fronta DNES jako nutnost, aby si udržel místo učitele češtiny na Univerzitě Karlově. Poté působil jako novinář ve zpravodajství Československé televize a jako mluvčí prezidenta republiky Václava Havla , kdy na tomto postu vystřídal Michaela Žantovského. Je znám i pro svou propagaci společenské etikety, o níž napsal i několik knih. V roce 2013 se vyznal z podpory pravicových stran, a to TOP 09 a ODS. Před druhým kolem prezidentských voleb v roce 2018 zkritizoval průběh televizního duelu mezi Jiřím Drahošem a Milošem Zemanem. Negativně se také vyjádřil o principu přímé volby hlavy státu. Pořádá přednášky o společenské etiketě, komunikaci s médii apod. Spolu s dalším bývalým členem redakce zpravodajství Československé televize Petrem Studenovským a dalšími dvěma kolegy založil agenturu FreeCom Group. Ve spolupráci s touto společností připravil například televizní pořad Etiketa. Ladislav Špaček je ženatý s manželkou Evou , s níž má dvě děti, syna Radima a dceru Dariu . Ladislav Špaček je autorem těchto knižních děl: V roce 2018 načetl audioknihu Rokovy výlety do historie - Etiketa pro školáky .

Jaroslav Ježek (38)

Jaroslav Ježek byl významný český skladatel, klavírista a dirigent, který se proslavil svým přínosem v oblasti jazzu a moderní vážné hudby. Narodil se 25. září 1906 v Praze a v meziválečném období se stal vůdčí osobností české hudební avantgardy. Ježek byl úzce spjat s Osvobozeným divadlem, pražskou avantgardní divadelní skupinou, kde působil po boku dramatiků Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Jeho práce pro divadlo zahrnovala komponování hudby k jejich hrám a představením, která byla známá svým satirickým ostřím a novátorským přístupem.

Hana Müllerová (46)

Narozena 25. 6. 1947 v Praze. Nakladatelská redaktorka, překladatelka z francouzštiny a ruštiny. Autorka disertace o životě a díle národopisné badatelky Barbory Hoblové.

František Novotný (59)

František Novotný se narodil 15. 3. 1944 v Brně. V roce 1968 vystudoval obor technická kybernetika na fakultě elektrotechnické VUT Brno. Po studiích nastoupil do zaměstnání. Nejprve v letech 1968–71 jako technik komplexních zkoušek v podniku Chemont Brno. V roce 1971 technik počítače Kancelářské stroje závod Brno, poté detaš. pracoviště v Adamovských strojírnách v Adamově . V roce 1994 podnikl přeplutí Atlantiku. V roce 1996 si užíval v Rudém moři a o rok později opět přeplul Atlantik. Mezi jeho zájmy patří námořní jachting, plastikové modelářství, angličtina, patent kapitána sportovní plavby. Od roku 1971 podniká 3–5 týdenní plavby na malých plachetnicích po evropských mořích. Mezi jeho nejsilnější zážitky patří mimo jiné i odchyt obou Mloků. Jeho aktivity v oblasti sf začaly v roce 1983 vstupem do fandomu na Parconu. Sci-fi četl už od dětství. Podílel se na založení klubu Nyx. Byl členem klubu Nonparcorán . Podílí se na organizaci Draconů. Od roku 1983 s výjimkou 1989 se účastnil všech Parconů. Váží si mnoha lidí a ve fandomu našel několik přátel na celý život. Mezi jeho oblíbené autory, knihy a jiné věci patří S. Lem, AF 167, Bible a Interkom. Mezi jeho non-sf díla patří povídka Citadela v srdci a Psí hlídka v Skagerraku . Mezi sci-fi dílo patří následující práce. Prvně publikoval ve fanzinu MFF , oficiálně v roce 85 v antologii Návrat na planetu Zemi. V roce 1988 vyšla sbírka jeho povídek Nešťastné přistání. Povídky v antologiích z roku 1988 Lovci zlatých mloků a Skandál v divadle snů. V roce 1990 Vesmírní diplomaté, Lety zakázanou rychlostí, potom další vl. sbírky povídek. , Ramax . Publikoval v časopisech Ikarie, AF 167, úvahy a kritiky v Interkomu, Dlouhý den Valhaly.

Dorothy L Sayers (41)

Dorothy Leigh Sayersová byla anglická spisovatelka a překladatelka známá nejprve svými detektivními příběhy, poté i dramaty s náboženskou tématikou a eseji na téma křesťanství. Život Narodila se v Oxfordu v rodině duchovního anglikánské církve, který patřil ke směru high church . Rodina se přestěhovala do Bluntishamu v Cambridgeshire na východě Anglie. Do Oxfordu se vrátila v roce 1912, aby studovala na Somerville College Oxfordské univerzity, získala stipendium na obor moderní jazyky, hlavní obor francouzský jazyk. Než mohla složit závěrečné zkoušky z hlavního předmětu, musela projít zkouškou z latiny a řečtiny a dalšího předmětu, jenž prokázal její znalost Nového zákona . Rovněž složila písemnou a ústní zkoušku z německého jazyka. Vstoupila do univerzitního Bachova sboru, kde zpívala altový part. V roce 1915 ukončila studium s vyznamenáním, ale titul B.A. a M.A. Oxon jí byl univerzitou přiznán a slavnostně předán až v roce 1920, kdy teprve univerzita začala přiznávat tituly i ženám. Poté působila krátce jako učitelka francouzštiny a němčiny ve francouzském Hullu. K práci učitelky se ale necítila povolaná, a proto se roku 1917 vrátila do Oxfordu. Pracovala jako praktikantka v nakladatelství Blackwell a ve volném čase se intenzivně věnovala kulturnímu životu . Protože v nakladatelství nemohla plně uplatnit své prvotřídní vzdělání ani talent, odešla opět do Francie, tentokrát jako sekretářka na soukromé škole Ecole des Roches. I když vyučovala minimálně, do značné míry zodpovídala za běh školy, protože její nadřízený, o rok mladší Eric Whelpton, trpěl následky válečného zranění. Kvůli finančním potížím, ve kterých se škola ocitla, a také proto, aby konečně našla prác...

Denisa Wagnerová (42)

Narozena 10. 5. 1945 v Praze. Výtvarnice a ilustrátorka, spolupráce s Českou televizí.

Daniel Silva (47)

Daniel Silva je americký novinář a spisovatel špionážních románů . Hlavní hrdina Michael Osbourne: Hlavní hrdina Gabriel Allon: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Silva na slovenské Wikipedii.

Alexej Pludek (36)

Alexej Pludek byl český spisovatel, autor nejen sci-fi příběhů, ale i historických románů a divadelních her, novinář, známý v některých pracích svým komunistickým a antisemitským smýšlením. Angažoval se v levicových stranách i po roce 1989. Reálné gymnázium studoval v Jihlavě, středoškolská studia ukončil maturitou roku 1940 na reálce v Prostějově. Během války pracoval krátce u Městského úřadu Prostějov, pak totálně nasazen u firmy Wichterle a Kovářík. Po osvobození pracoval rok jako knihovník v Frýdku-Místku. Vystudoval ekonomii v Praze na Vysoké škole politické a sociální , v roce 1966 také VŠE a získal titul inženýra ekonomie. Již během studií pracoval v redakci Haló Nedělních novin, po studiích před vojenskou službou krátce v redakci Mladé fronty. V období 1953–1956 byl televizním dramaturgem. Pak nastoupil jako redaktor do Státního nakladatelství dětské knihy, kde setrval do roku 1967. V letech 1967–1972 byl šéfredaktorem beletrie v Nakladatelství Práce. Odtud na rok přešel do redakce Literárního měsíčníku. Když se během reformního procesu pražského jara v roce 1968 vyhrocovaly debaty o státoprávním uspořádání Československa, vystoupil 7. srpna 1968 s článkem v listu Student a navrhl vytvoření dvou nezávislých států. Na české straně šlo tehdy o ojedinělý návrh. Od roku 1974 se stal spisovatelem z povolání. Vedl komisi pro mladé autory ve Svazu českých spisovatelů a zároveň byl členem redakční rady Kmene. V roce 1978 mu byl udělen titul zasloužilého umělce. Před listopadem 1989 patřil ke kulturním osobnostem protežovaným komunistickým režimem. Po roce 1989 se angažoval v organizacích s nacionalistickými až xenofobními tendencemi. Přispíval do nacionalistického listu Špígl a podílel se na vzniku Slovanské unie, která podporovala politické koncepce ruského politika Vladimira Žirinovského. Ve volbách roku 1992 kandidoval za KSČM, respektive za koalici Levý blok do Sněmovny lidu Fed...

Petr Hora-Hořejš (36)

Petr Hořejš je český publicista, scenárista, spisovatel, mj. autor zatím čtrnácti dílů historického cyklu Toulky českou minulostí. Vystudoval FF UK v Praze, katedru novinářství, absolvoval v roce 1961 v ročníku s Vladimírem Jiránkem, Přemkem Podlahou a Jiřím Hanákem. Do roku 1970 se živil jako redaktor a nakladatelský pracovník. Poté, co upadl v nemilost tehdejší politické vládě, psal pod pseudonymy novinářské sloupky a zároveň pracoval jako čerpač a měřič vodních zdrojů. V letech 1990–1991 byl ředitelem nakladatelství Albatros, 1991–1994 redaktorem Mladého světa, nyní má svobodné povolání. V sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval s Prázdninovou školou Lipnice. Je autorem metodické příručky „Prázdniny se šlehačkou“ . Do svého volného času stále zařazuje kontakty s Prázdninovou školou Lipnice a je zakládajícím členem Lipnického stipendijního fondu. Je též spoluzakladatelem nadace Pangea. Ze tří partnerských vztahů má čtyři dcery a dva syny.

Terry Deary (71)

William Terence „Terry“ Deary je anglický spisovatel a historik. Proslul sérií kratších, odlehčených knih o historii Děsivé dějiny , podle kterého byl natočen i kreslený televizní seriál. Množství jeho knih vyšlo i v češtině. V duchu svých populárně naučných knih zastává názor, že by školy měly děti učit spíše praktickým dovednostem místo přesným všeobecným znalostem. *zkoušky, které povinně skládají jedenáctiletí britští školáci Vše bylo vydáno v edici Děsivé dějiny

Patricia Daniels Cornwell (52)

Patricia Cornwell je americká spisovatelka krimi. Je známá svými nejprodávanějšími romány s posudkovou lékařkou Kay Scarpettovou, z nichž první byla inspirována sérií senzačních vražd v Richmondu ve Virginii, kde se odehrává většina příběhů.

Michail Aleksandrovič Šolochov (57)

Michail Alexandrovič Šolochov byl sovětský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Josef Toman (47)

Josef Toman byl český spisovatel, básník a dramatik. Po studiu na reálném gymnáziu v Praze a v Rokycanech vystudoval obchodní akademii v Praze . V letech 1920–1921 pracoval na velvyslanectví v Římě a poté u obchodní firmy v Palermu. Po návratu do Prahy působil v letech 1923–1945 ve Spolku výtvarných umělců Mánes, podílel se na činnosti Československé filmové společnosti a v Klubu moderních spisovatelů Kámen. Mezi roky 1945–1953 pracoval na ministerstvu osvěty a informací. Poté odešel do invalidního důchodu a věnoval se literatuře. Jeho manželkou byla Miroslava Tomanová také spisovatelka a spoluautorka několika jeho děl. Publikoval v řadě novin a časopisů např.: Cesta, Topičův sborník, Literární noviny, Lumír, Lidové noviny, Tvorba, U Blok, Právo lidu, Rudé právo, Národní práce, Panorama, Zemědělské noviny. Byly vytvořeny filmové, divadelní i rozhlasové podoby několika jeho děl.

Josef Svátek (67)

Narozen 24.2.1835 v Praze, zemřel 9.12.1897 v Praze. Novinář, historické prózy a romány.

Jiří Felix (52)

Dr. Jiří Felix, známý český zoolog a popularizátor přírodních věd, jehož život byl neodmyslitelně spjat s pražskou zoologickou zahradou. Narodil se 22. února 1929 ve Velké Chuchli. Po maturitě na reálném gymnáziu se přihlásil ke studiu zoologie na přírodovědecké fakultě UK v Praze, kde v roce 1953 ukončil studium. Téhož roku nastoupil do pražské zoologické zahrady. Patřil ke generaci zoologů, která počátkem 50. let minulého století zahájila realizaci nové etapy pražské zoologické zahrady založenou na chovatelské a odborné úrovni. V zoologické zahradě vystřídal řadu různých funkcí od provozního zoologa, přes osvětáře až po zoologického náměstka. V době od 25. ledna do 15. června 1990 vykonával funkci zastupujícího ředitele a díky jeho přirozené autoritě a schopnosti posuzovat věci s realistickým nadhledem překonala pražská zoologická zahrada toto složité období bez problémů. Do důchodu odešel definitivně v roce 2004. Jiří Felix byl vynikajícím popularizátorem a autorem mnoha zajímavých přírodovědných knih pro děti mládež, např. Do zoo zadními vrátky, Příběhy z pražského zoa nebo Všední den v pražské zoo. Zvláštní zmínky si zaslouží jeho encyklopedická činnost v nakladatelství Artia, jednotlivé tituly o evropské i světové fauně se dočkaly vydání v mnoha světových jazycích. Dr. Jiří Felix zemřel v Praze v neděli 3. srpna 2008. Ing. Vít Kahle Tiskový mluvčí Zoo Praha

Ivan Kraus (50)

Ivan Kraus je český spisovatel, herec a loutkoherec, bratr herce Jana Krause. Mezi lety 1968 a 1990 žil v exilu. Narodil se 1. března 1939. V dubnu 1940 byl jeho otec, Ota Kraus, zatčen gestapem a celé válečné období strávil v ghetech a koncentračních a vyhlazovacích táborech, které se mu podařilo přežít, takže svého syna uviděl až po osvobození Buchenwaldu jako šestiletého. Toho mezitím vychovávala matka, která v průběhu války byla donucena odstěhovat se z Prahy do Libčic nad Vltavou. Později se rodina vrátila do Prahy, kde Ivan studoval na gymnáziu na Strossmayerově náměstí, které zakončil maturitou v roce 1957. Při studiu hrál ve Dvořákově divadelní společnosti. V letech 1957–59 navštěvoval Školu mezinárodních ekonomických vztahů, poté několik měsíců pracoval v podniku Keramika. Na podzim 1959 nastoupil vojenskou službu. První rok byl v odloučené rotě hlídající palivo a další rok a půl pracoval na Pardubickém letišti jako vojenský letecký mechanik. Během služby založil umělecký soubor zabývající se hudbou, recitací a pantomimickými výstupy. V Pardubicích ho herec Jiří Sýkora pozval ke spolupráci do literárního kabaretu Experiment. Zde působil jako mim, později jako spoluautor a interpret. Během vojenské služby psal a v časopise Voják otiskli jeho první povídku. Po službě, prodloužené o mnoho měsíců kvůli kubánské krizi, zůstal v kabaretu Experiment, ale pro politické názory, které vyjadřoval v satirických skečích, byl z Pardubic vyhoštěn a kabaret byl rozpuštěn. Odešel s herci Josefem Krausem a Jaroslavem Kremlou do Havířova, kde jim spisovatel Eduard Světlík umožnil při osvětovém domě založit novou skupinu literárního kabaretu Mikrodivadlo . Mikrodivadlo obdrželo v roce 1962 první cenu na festivalu humoru a satiry Haškova Lipnice. Na jednu sezónu byl angažován do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde hrál v inscenacích režisérů Jana Kačera a Saši Lichého (Andorra...

Hana Petráková (51)

Překladatelka z angličtiny.

Albert Pilát (37)

Albert Pilát byl český mykolog, botanik a muzejní pracovník. Albert Pilát pocházel z rodiny pražského úředníka Karla Piláta a jeho ženy Marie, rozené Tauchenové. Když v roce 1922 dokončil studium na Akademickém gymnáziu v Praze a začal studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, byl již plně oddán botanice a zcela orientován na mykologii vyšších hub. Na vysoké škole byl žákem Josefa Velenovského, se kterým se seznámil už jako středoškolský student na počátku 20. let. Pilát byl už v té době pilným sběratelem makromycetů , které určoval a studoval. Když byl v roce 1923 založen Československý mykologický klub, stal se jeho aktivním členem. O rok později začal klub vydávat časopis Mykologia a Pilát se stal okamžitě nejpilnějším přispěvatelem až do zániku časopisu v době světové hospodářské krize. V roce 1926 dosáhl doktorátu, v té době už rok pracoval jako asistent v botanickém ústavu přírodovědecké fakulty. Odtud odešel o dva roky později a v roce 1930 nastoupil do botanického oddělení Národního muzea v Praze jako pomocný vědecký pracovník a v roce 1933 získal postaveni definitivního odborného pracovníka. Zde dostal za úkol prozkoumat bezcenný materiál neznámého původu, který byl určen ke skartaci. Tak Pilát zachránil obrovský poklad české mykologie, jednalo se o část mykologického herbáře slavného muzejního badatele Augusta Cordy. Dalším jeho obrovským přínosem byla jeho sbírkotvorná práce. Začal budovat rozsáhlý mykologický herbář, především ze svých vlastních sběrů, ale také výměnou se zahraničními kolegy mykology i mykologickými ústavy. Získával také sbírky ostatních československých mykologů. V únoru 1948 přijal Pilát funkci přednosty botanického oddělení Národního muzea. Při reorganizaci muzea v roce 1965 bylo vedle botanického oddělení vytvořeno samostatné mykologické oddělení a Pilát se stal jeho přednostou. Toto pracov...

Zdeněk Karel Slabý (55)

Zdeněk Karel Slabý byl český spisovatel, publicista, kritik a překladatel. Věnoval se především literatuře pro děti a mládež a hudební publicistice. Vystudoval klasické gymnázium na Žižkově v Kubelíkově ulici, kde byli jeho profesory Vojtěch Jirát a Vladimír Kovářík. Během války se seznámil s Jaroslavem Foglarem a stal se v roce 1944 členem jeho oddílu Pražská Dvojka. Měl zde přezdívku Siki. Maturoval v roce 1949. Již jako oktaván navštěvoval přednášky Jana Mukařovského na FF UK. V letech 1949–1953 vystudoval český a ruský jazyk na Filosofické fakultě University Karlovy. Jeho vyučujícími byli: Bohumil Mathesius, Hugo Siebenschein, Karel Krejčí, Jaromír Malý a Václav Černý. Během studia spolupracoval s novinami Mladá fronta a s Československým rozhlasem, pro který připravoval spolu s dalšími autory pořad Rozhlasová čítanka. Absolvoval diplomovou prací o Konstantinu Bieblovi. Se spolužáky založil Divadlo poezie, kde působili Milan Kundera, Karel Šiktanc, Miroslav Florian, Jiří Šotola a další. Po absolutoriu byl asistentem na katedře české a slovenské literatury. V roce 1958 odešel do SNDK, kde byl redaktorem a později šéfredaktorem časopisu Zlatý máj. V době normalizace byl odvolán a působil jako dramaturg divadla a galerie Albatros. V roce 1990 se vrátil do čela časopisu Zlatý máj. V roce 1991 byl na půlroční stáži na Mezinárodním institutu dětské knihy v Ósace. Dcera Nina Jelínková, rozená Slabá vystudovala ČVUT obor pozemní stavitelství, je průvodkyní v Praze. Syn Petr Slabý je filmový scenárista, režisér a hudební publicista. Po válce psal do časopisu Junák, který tehdy vedl Jaroslav Foglar. Souběžně psal i do časopisu Vpřed pod pseudonymem Z. K. S. Jeho rané práce jsou dále otištěny v časopisu Středoškolák. Napsal třicet knih pro děti a mládež. Podle jeho knihy Děti s cedulkou, kterou napsal spolu s Eduardem Pergnerem, napsal scenárista Vladimír Körner scénář k filmu režiséra Antonína Moskalyka ...

Vladimír Novák (33)

Narozen 22. 4. 1919 v Praze, zemřel 1997. Biolog a entomolog, práce z oboru evoluční biologie.

Michael Romberg (47)

Michael Borisovič Romberg byl československý malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník a pedagog ruského původu. Michael Romberg se narodil v Poltavě na Ukrajině, kam se jeho rodiče přestěhovali z Petrohradu. Roku 1925 celá rodina emigrovala do Československa do Mukačeva na Podkarpatskou Rus. Michaila nechali rodiče zapsat do Ruského gymnázia s internátem a přípravnými třídami na úrovni základní školy v Moravské Třebové. Roku 1935 odjel Michail do Prahy, aby zde pod vedením profesorů Zdeňka Kratochvíla a Františka Kysely studoval na Umělecko-průmyslové škole, kterou zakončil maturitou roku 1941. Během studií se stýkal s emigrantským ruským prostředím, věnoval se ikonografii a podílel se na freskové výzdobě pravoslavné kaple Zesnutí přesvaté Bohorodice v Praze na Olšanských hřbitovech a na restaurátorských pracích v pravoslavném Chrámu svatého Petra a Pavla v Karlových Varech. Roku 1944 odjel na Slovensko a zúčastnil se Slovenského národního povstání. Později působil v partyzánském odboji na Příbramsku a pomáhal Rudé armádě při osvobozování Československa. V létě roku 1945 se však dostal do transportu do Sovětského svazu. V Budapešti se mu ale podařilo uprchnout a pak se nějaký čas skrýval v Brně. Po roce 1945 přerušil Michail většinu styků s ruským emigrantským prostředím a snažil se splynout s prostředím českým . Intenzivně se věnoval knižním ilustracím a v průběhu dalších let ilustroval více než dvě stě titulů především od ruských autorů, ale i od českých klasiků, dále pohádkových knih, knih s folklórní tematikou a také učebnic ruštiny i hudební výchovy. Jeho ilustrační tvorba vychází z ruského lidového umění a z avantgardní grafiky 20. let. Roku 1950 se oženil s malířkou Dagmar Kunzovou, která s ním později spolupracovala na grafické úpravě knih. Od roku 1952 začal spolupracovat s Národním divadlem...

Karl Marx (74)

Karl Heinrich Marx, dříve uváděn také jako Karel Marx byl německý filosof, politický publicista, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Mezi jeho nejznámější díla patří Ekonomicko-filosofické rukopisy, Komunistický manifest a nedokončený Kapitál. Společně s Friedrichem Engelsem rozpracoval vlastní materialistické pojetí dějin, založené na ekonomických zákonitostech. Ve společnosti je podle nich přítomen konflikt mezi ovládanými a vládnoucími, který bude odstraněn zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků a nastolením beztřídní, komunistické společnosti. Jeho filosofický i politický vliv byl obrovský a z jeho myšlenek vyšla celá řada směrů v levé části politického spektra, a to jak oficiální ideologie socialistických států , tak nejrůznější variace neortodoxního marxismu, například frankfurtská škola. Narodil se jako třetí dítě do původně židovské rabínské rodiny v tehdy pruském Trevíru v Porýní . Otec však těsně před jeho narozením konvertoval ke státnímu luteránství, aby mohl nadále vykonávat práci advokáta. Roku 1824 pak byly pokřtěny také jeho děti. V Trevíru navštěvoval gymnázium, kde se seznámil se svým budoucím švagrem Edgarem von Westphalen. Roku 1836 se zasnoubil s jeho sestrou Jenny von Westphalen , s níž poté strávil celý život. Coby student se naučil skvěle francouzsky a podnikl několik literárních pokusů, které však záhy zavrhl. V té době již studoval práva v Bonnu a poté v Berlíně , kde se zapojil do bouřlivých diskusí nad myšlenkovým odkazem nedávno zemřelého Hegela a přiklonil se k reformistům, tzv. mladohegelovcům ; poslouchal Bruna Bauera a Ludwiga Feuerbacha. Roku 1841 pak in absentia promoval na univerzitě v Jeně prací na téma rozdílu Démokritovy a Epikúrovy přírodní filosofie. V roce 1842 začaly v ...

Jan Petr Velkoborský (41)

Jan Petr Velkoborský , syn básníka Fráni Velkoborského, byl český překladatel z finštiny a angličtiny. V roce 1959 vystudoval český jazyk a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde od roku 1966 až do 1994 působil jako lektor finské literatury. V letech 1965–1992 pracoval jako redaktor nakladatelství Albatros. Překládal hlavně prózu 21. století a 2. poloviny 20. století, např. dílo Miky Waltariho či Arta Paasilinny.

Iva Hercíková (52)

Iva Hercíková, rozená Iva Vodňanská , byla česká spisovatelka, autorka několika desítek románů a novel a několika scénářů. Narodila se v Pardubicích a po maturitě na gymnáziu v Liberci roku 1954 vystudovala dramaturgii a divadelní vědu na pražské DAMU . Jejím druhým manželem, od roku 1961 byl Jiří Robert Pick. Od roku 1964 pracovala v agentuře Dilia, pak zůstávala ve Zbraslavi jako spisovatelka. V roce 1986 emigrovala s třetím manželem nejprve do Německa a roku 1987 pokračovali do USA. Nejprve se usadili na Floridě a poté na deset let na Manhattanu v New Yorku. Českého občanství se však Hercíková nikdy nevzdala. Po převratu roku 1989 žila několik měsíců v Praze, ale definitivně se do Česka vrátila až v roce 2000. Žila střídavě v Praze a v Harrachově. Policie potvrdila, že Iva Hercíková spáchala 27. ledna 2007 v Praze sebevraždu oběšením. Důvodem byla její vážná nemoc. Je autorkou řady scénářů pro televizi, film i divadlo. Některé z jejích prací patří do literárního žánru science fiction.

Irving Stone (33)

Irving Stone, vlastním jménem Irving Tennenbaum byl americký spisovatel, známý hlavně svými biografickými romány historických osobností. Založil několik literárních spolků, například Academy of American Poets v roce 1962. V roce 1953 bylo zfilmovány jeho dílo z roku 1950 The President 's Lady s Charltonem Hestonem v roli Andrewa Jacksona a Susan Haywardovou jako rachel Donelson Jacksonovou. O tři roky později, v roce 1956 vznikl film Žízeň po životě podle jeho stejnojmenné knihy z roku 1934, s Kirkem Douglasem jako Vincentem Van Goghem. Asi nejznámější je filmová adaptace Stoneovy knihy Agonie a extáze . Charlton Heston tentokrát hrál Michelangela, papeže Julia II. ztvárnil Rex Harrison. Některé vybrané biografické romány: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irving Stone na slovenské Wikipedii.

Dan Brown (56)

Dan Brown je americký spisovatel thrillerů, proslulý bestsellerem Šifra mistra Leonarda. Je synem středoškolského profesora matematiky Richarda G. Browna, který v roce 1989 získal prezidentskou cenu za vynikající učitelství matematiky jako nejlepší středoškolský vyučující matematiky ve státě New Hampshire, a hudebnice. Brown vystudoval elitní internátní střední školu Phillips Exeter Academy, kde jeho otec učil, a r. 1986 absolvoval vysokou školu Amherst College. Nějakou dobu učil angličtinu na Phillips Exeter Academy, než se stal spisovatelem na plný úvazek. Zajímá se o kryptografii. Jeho manželka Blythe je historička umění a malířka. Tvorba Dana Browna se neustále pohybuje na hraně mezi fikcí a skutečností. Čtenář většinou neví, ve které oblasti se právě nachází a autor hranici záměrně rozmazává. Knihy Dana Browna jsou psány nesmírně čtivým způsobem. Čtenáře prakticky nutí, aby byla kniha přečtena téměř „jedním dechem“. Brown však často využívá a rozmělňuje motivy „vypůjčené“ z děl jiných autorů, například z díla spisovatele Umberta Eca.

Cynthia Harrod-Eagles (48)

Cynthia Harrod-Eagles je britská autorka romantických a mystery novel. Narodila se v Shepherd\'s Bush v Londýně. Navštěvovala Burlingtonskou školu - dívčí charitativní školu založenou v roce 1699. Studovala na Edinbourghské univerzitě a Univerzitě v Londýně. Zabývala se studiem Angličtiny, historie a filozofie. Svou první novelu napsala při studiu na vysoké škole a v roce 1972 vyhrála cenu pro mladé spisovatele s knihou THE WAITING GAME. Poté vystřídala řadu zaměstnání v obchodním světě, například byla obchodním manažerem společnosti Coca Cola v Edinbourghu nebo jako úředník pro BBC v Londýně. Během svých činností psala po večerech a víkendech. Zrození románů Dynastie Morlandů jí umožnilo stát se spisovatelkou na plný úvazek v roce 1979. Série byla původně předurčena k dvanácti svazkům, ale jejich popularita přinutila jejich autorku pokračovat dále až k číslu třicet čtyři. V roce 1993 vyhrála cenu o nejlepší novelu roku s dílem Emily, třetí knihou ze ságy rodu Kirovových - trilogie z prostředí Ruska. Také píše mezinárodně uznávané BILL SLIDER MYSTERIES. Cynthia stále žije v Londýně s manželem a třemi dětmi. Vedle psaní je její vášní také hudba, koně, víno, architektura a anglický venkov.

Zdeněk Vančura (33)

Zdeněk Vančura, první profesor americké literatury v Československu, profesor na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a mnohaletý člen Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.

Rudolf Kalčík (32)

Rudolf Kalčík byl český středoškolský učitel, spisovatel, redaktor a filmový scenárista, autor ideově prokomunisticky orientovaných dobrodružných próz, zachycujících život pohraničníků a jejich namáhavou a nebezpečnou službu v šumavských lesích. Rudolf Kalčík se narodil v Berehově na Podkarpatská Rusi , kde jeho otec sloužil jako strážník. V šesti letech mu zemřela matka a otec jej poslal na výchovu k příbuzným do jižních Čech. Když se jeho otec přestěhoval do Nového Bohumína, vzal si chlapce zpět k sobě. Zde začal Kalčík studovat gymnázium, ve studiu pak pokračoval Českém Krumlově a v roce 1943 složil maturitu v Českých Budějovicích. Zde a v Třeboni byl pak v letech 1943–1945 totálně nasazen jako úředník. Po skončení války vstoupil do KSČ a začal studovat češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a studium úspěšně ukončil roku 1950. Již v průběhu studia učil na střední škole ve Velvarech a pracoval jako externí lektor v nakladatelství Svoboda. Základní vojenskou službu vykonával v letech 1950–1952 u Pohraniční stráže na Šumavě, což značně ovlivnilo jeho spisovatelskou práci. Zde působil jako politický pracovník nejprve roty a pak praporu a stal se předsedou ústřední komise Fučíkova odznaku v PS. V letech 1952–1954 učil ve Veltrusích a pracoval rovněž jako redaktor časopisu Pohraniční stráž. Spolupracoval také s časopisem Československý voják, jehož redaktorem byl v letech 1955–1974. V letech 1970–1972 se podílel na vzniku nového normalizačního Svazu českých spisovatelů a byl vedoucím jeho komise pro práci s mladými autory. Krátce byl šéfredaktorem Literárního měsíčníku , roku 1973 se stal předsedou Českého literárního fondu a roku 1974 tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Roku 1978 byl jmenován zasloužilým umělcem. Kalčík začal publikovat ještě v době svého vysokoškolského studia. Debutoval roku 1947 r...

Roger Zelazny (50)

Roger Zelazny byl americký autor fantasy a science fiction literatury. Mezi jeho nejslavnější díla patří série Tajemný Amber. Jednalo se o jediné dítě Josephine Sweetové a Josepha Franka Zelazneho , jeho otec již v mládí emigroval z Polska a se svou ženou Josephine se seznámil v Chicagu. V letech 1955 — 1959 studoval na Western Reverse University v Clevelandu, kterou ukončil jako bakalář z angličtiny, poté vystudoval na Columbia University v New Yorku se specializací na alžbětinské drama, školu dokončil roku 1962 jako magistr. V letech 1962 – 1969 pracoval jako zaměstnanec zdravotní a sociální pojišťovny v Clevelandu a v Baltimore. Konečně v roce 1969 se dal na spisovatelskou dráhu jako autor na volné noze. Ve svých 38 letech se přestěhoval do Santa Fe, kde žil až do své smrti. Zemřel na selhání ledvin v důsledku rakoviny tlustého střeva. Jeho první publikovanou prací se stala povídka Passion Play roku 1962. Vrchol jeho tvorby spadá do šedesátých a sedmdesátých let 20. století, je řazen k autorům Nové vlny. Pro jeho práce je charakteristické určité zamlžení hranice mezi science fiction a fantasy. Některé jeho romány jsou založeny na mytologiích různých kultur. Například Pán světla se odehrává ve světě hinduistických božstev, Oko kočky obsahuje prvky navažského náboženství, egyptští bohové figurují v románu Creatures of Light and Darkness. Bohové, bytosti s božskou mocí a lidé, kteří se stali bohy, jsou častým tématem jeho prací. Patrně nejznámějším dílem je desetidílná série známá jako Amber. Prvních pět knih popisuje příběh amberského prince Corwina. Další pětice pokračuje líčením osudů Corwinova syna Merlina – čaroděje a počítačového experta Spoluautor Robert Sheckley

Michal Černík (64)

Michal Černík je český spisovatel, básník. Vystudoval PedF UK v Brandýse nad Labem, obor čeština-historie, čtyři roky učil, poté působil v Praze jako nakladatelský a časopisecký redaktor v různých funkcích s výjimkou let 1988-1989, kdy byl předsedou Svazu českých spisovatelů. V září r. 1988 po svém zvolení předsedou na výboru SČS předložil návrat zakázaných spisovatelů zpátky do literatury a návrat vyřazených knih zpátky do knihoven. Vytyčil tak program jediné nedělitelné české literatury, který se také v ostrém střetu s politickými a spisovatelskými dogmatiky začal realizovat. Vydal přes dvě desítky knih pro děti , dále vydal deset knih veršů pro dospělé, šest knih literární publicistiky, editorsky připravil řadu výtvarných publikací pro děti a několik knižních a zvukových výborů z české a světové poezie. Jeho verše a knížky pro děti byly přeloženy do slovenštiny, polštiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny, ruštiny, arménštiny, estonštiny, ukrajinštiny, bulharštiny, vietnamštiny, italštiny, slovinštiny, lotyšštiny. Od roku 1987 žije v Praze, od léta roku 2005 je v důchodu a věnuje se literární tvorbě.

Maj Sjöwall (32)

Maj Sjöwallová, nepřechýleně Maj Sjöwall byla švédská spisovatelka, překladatelka a novinářka. Dosáhla světové proslulosti hlavně sérií románů o zločinu. Těchto deset volně navazujících románů z prostředí stockholmské kriminálky napsala společně se svým životním partnerem, kterým byl švédský spisovatel a novinář Per Wahlöö. Jejich osobní i pracovní vztah trval celkem 13 let až do roku 1975, kdy Per Wahlöö v 48 letech zemřel. Hlavní postavou celé série je komisař Martin Beck. Během deseti let, ve kterých romány odehrávají, se z řadového detektiva na oddělení vražd policie ve Stockholmu vypracuje až na jeho šéfa. Případy, kterými se Beck a jeho kolegové zabývají, jsou povětšinou velmi závažné, např. hledání sériového vraha nezletilých dívek v třetím románu Muž na balkóně, nebo postřílení osmi cestujících samopalem v autobuse městské hromadné dopravy ve čtvrté knize Noční autobus. Jak však oba autoři zdůrazňují, nejedná se o klasické detektivky, ale o skutečné romány se snahou o důkladné vykreslení charakterů jednotlivých postav, ať už detektivů, pachatelů ale často i obětí. V neposlední řadě mají knihy i silný sociální podtext. Sjöwallová i Wahlöö byli přesvědčenými marxisty a tento jejich politický postoj je v románech značně patrný v ostré kritice švédské společnosti 60. a 70. let 20. století. Partneři psali skutečně společně u jednoho stolu, každý jednu kapitolu, které si po napsání vyměnili k vzájemné revizi. Jejich souznění bylo tak hluboké a jejich literární styl tak podobný, že po nějaké době ani sami nedokázali rozeznat, kdo z nich byl autorem které kapitoly. Několik knih přeložila společně s Per Wahlöö již v 60. letech 20. století, ale této činnosti se věnovala především po jeho smrti a stala se ve Švédsku uznávanou překladatelkou z angličtiny, dánštiny a norštiny. Přeložila mimo jiné knihy těchto autorů:...

Libor Fára (51)

Libor Fára byl český malíř, sochař, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník a pedagog. Otec Libora Fáry byl státní úředník, se silným vztahem k přírodě, matka, absolventka gymnázia Minerva, byla žačkou Alice Masarykové. Zajímala se o operní zpěv a hru na klavír. Pro Fárův příklon k surrealismu měl ale zásadní význam jeho dědeček, malíř autodidakt a amatérský loutkař . V letech 1935–41 Fára navštěvoval reálné gymnasium Na smetance, kde byl učitelem kreslení Pravoslav Kotík. V letech 1942–44 byl žákem soukromé školy kreslení Jaroslava Švába Officina Pragensis a v posledním roce války byl totálně nasazen. Soukromě se věnoval hře na bicí a od roku 1942 vystupoval a nahrával desky s jazzovou skupinou Harlem. Za války patřil k okruhu Spořilovských surrealistů a navázal kontakty se Zdeňkem Lorencem, Otto Mizerou, Václavem Tikalem, Josefem Istlerem a Karlem Teigem. Skupina vydávala soukromé sborníky . V roce 1945 se hlásil na Akademii, ale nesložil zkoušky a od října 1945 studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru Emila Filly. Již v roce 1946 byl jeho obraz Deux visages vybrán na výstavu Art Tchécoslovaque 1938–1946 a Fára mohl navštívit Paříž. Studia ukončil v ateliéru prof. Františka Muziky roku 1951. V roce 1949 se na schůzce surrealistů seznámil s Annou Šafránkovou, která se za něj provdala roku 1952. Fára uvádí, že v té době také opustil surrealismus, který se pro něj jako zdroj inspirace vyčerpal. Počátkem 50. let udržoval přátelské vztahy s Mikulášem a Emilou Medkovými, Karlem Teigem, Josefem Istlerem, Karlem Hynkem, Vratislavem Effenbergrem a podílel se na vydávání neoficiálního sborníku surrealistů Zvěrokruh, navazujícího na stejnojmenný časopis ze 30. let. Po celý život měl přátele mezi fotografy (Emila Medková, M...

Karel Pacner (51)

Karel Pacner byl český publicista, žurnalista a spisovatel. Hned po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze nastoupil v létě 1959 do redakce deníku Mladá fronta jako redaktor pro popularizaci vědy. Po čase zde vedl sobotní přílohu. V roce 1969 byl jako novinář v USA na startu mise Apolla 11. Později začal psát knihy o kosmonautice a vesmíru, po roce 1989 i o nejnovějších dějinách a špionáži. Jen dvě z jeho knih patří do žánru sci-fi. V listopadu 1989 byl jedním ze tří zástupců šéfredaktora Mladé fronty, kteří řídili chod redakce, než byl zvolen nový šéfredaktor. Pracoval i v MF DNES, na kterou se na podzim 1990 přetransformovala Mladá fronta. Na jaře 2001 odešel do penze. I nadále spolupracoval s MF DNES a s některými dalšími časopisy, rozhlasem a televizí. Byl členem Klubu autorů literatury faktu a Obce spisovatelů. V roce 2008 se podílel na kritice financování občanské iniciativy Ne základnám. Obdržel ceny za popularizaci Akademie věd ČR a Rady vlády pro vědecký a technologický rozvoj ČR. V dubnu 2021 se objevil návrh udělit mu i státní vyznamenání.

Jozef Koval (64)

Překladatel, zaměřuje se převážně na turistické průvodce.

George Orwell (73)

George Orwell, vlastním jménem Eric Arthur Blair , byl britský novinář, esejista a spisovatel. Ve svých dílech se zabýval kritikou totalitarismu a vyzdvihováním ideálů demokratického socialismu. Světovou popularitu si získaly jeho alegorické antiutopické romány Farma zvířat a 1984 popisující nehumánnost totalitních režimů. Mezi Orwellova úspěšná díla dále patří například Cesta k Wigan Pier nebo Hold Katalánsku , ve kterém líčí své zážitky ze španělské občanské války. George Orwell se narodil v Indii, jež byla tehdy součástí britského impéria, a jeho otec Richard Walmesley Blair zde pracoval jako úředník. Když bylo Orwellovi kolem jednoho roku, odvezla ho jeho matka Ida Mabel Blairová do Anglie. Otce viděl až za několik let. Měl dvě sestry, starší Marjorie a mladší Avril. Vyrůstal v Oxfordshiru a podle místní říčky Orwell si později dal pseudonym. Svou rodinu později popsal jako „nižší vyšší střední třídu“. Vystudoval soukromou střední školu a prestižní Eton College. Jelikož mu rodiče nemohli platit studium na univerzitě, začal v roce 1922 pracovat pro Indickou imperiální policii v tehdejší Britské Indii . Zde jsou počátky jeho nenávisti k imperialismu a také se zde začal klonit k levicové politice. Své zážitky popsal v románové prvotině Barmské dny vydané v roce 1934. V roce 1927 se Orwell vrátil zpět do Anglie, začal psát eseje a pracovat jako novinář. Nějakou dobu žil na ulici jako tulák a pohyboval se mezi spodinou společnosti. Zkušenost zúročil například v knize Na dně v Paříži a Londýně vydané v roce 1933. Politické události v Evropě se ho silně osobně dotýkaly, a tak se stal socialistou, antifašistou a kritikem všech nedemokratických politických tendencí. Po roce 1936 se jako dobrovolník zapojil do španělské občanské války, kde bojoval na vládní straně v jednotkách milicí POUM (Dělnické stran...

Egon Bondy (62)

Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer , byl český básník, prozaik a filosof, výrazný inspirátor českého undergroundu. Jeho otec byl plukovníkem československé armády. V roce 1947 Zbyněk Fišer, budoucí Egon Bondy, přerušil studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jako zapálený marxista vstoupil v roce 1947 do KSČ, ale po únoru 1948 z KSČ vystoupil. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let , žil počátkem 50. let „zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu zase i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho“ . Stálý pracovní poměr neměl, „živil“ se i žebrotou a drobnými krádežemi. Koncem 40. let se poznal s Karlem Teigem a Závišem Kalandrou a navázal přátelství s básníkem Ivem Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Janou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Boudník brzy odhalil, že Fišer cituje cizí myšlenky a vydává je za vlastní a není schopen posoudit nejjednodušší realitu. V dopisech Mikuláši Medkovi o něm hovoří jako o hysterikovi a samolibém primitivovi. V dubnu 1952 se s ním rozešel. Medek Fišera nesnášel. V jeho denících je zmiňován pouze slovy "byl tu Fišer, hrozně blbý", "velký vztek na Fišera", "ať psi sežerou jeho zdechlinu" Podle Teigeho tvořil Fišer s Krejcarovou polochoromyslnou dvojici, která patří do blázince. S Janou Krejcarovou navázal též intimní vztah a v roce 1949 s ní připravil surrealistický sborník Židovská jména, který obsahoval 15 textů. Každý z přispívajících si zvolil židovský pseudonym, též na protest proti antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Sovětském svazu i v Československu. Od tohoto okamžiku Zbyněk Fišer začal užívat jméno Egon Bondy. V následujících letech psal básně, snil o světové revoluci i o snadném zbohat...

Dante Alighieri (45)

Dante Alighieri byl jeden z nejvýznamnějších italských básníků, významně však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie. Jeho největším dílem je Božská komedie , pro dějiny politické filozofie má velký význam latinský spis De monarchia. Dante je rovněž považován za otce spisovné italštiny , kterou svými díly prosadil. Svůj přístup teoreticky zdůvodnil v díle De vulgari eloquentia . Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nejvýznamnějších představitelů světové literatury. Mladý Dante navštěvoval nejdříve pravděpodobně jednu z řádových škol ve Florencii . V letech 1285–1287 pobýval na tehdy nejslavnější a nejstarobylejší evropské univerzitě v Bologni. Neskládal zde však žádné zkoušky, nezískal žádný univerzitní gradus a zdá se, že ani příliš nenavštěvoval univerzitní přednášky. Na tehdejší dobu důkladné filozofické vzdělání získal později až jako čtyřicetiletý, kdy již jako vyhnanec pobýval na univerzitě v Paříži a možná i v Padově. Dosáhl značného vzdělání, zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví, především antická poezie byla jeho vzorem. Později se oženil s Gemmou z významného ghibellinského rodu Donati, se kterou byl zasnouben již ve věku jedenácti let. Gemma mu porodila minimálně čtyři děti. Dante se nejpozději roku 1295 aktivně zapojil do politického života ve Florencii, formálně byl členem cechu lékařů a lékárníků . Podle některých narážek v jeho dílech se soudí, že se v roce 1289 zúčastnil bitvy u Campaldina, ve které byli poraženi ghibellinové . Stál na straně cerchiovců...

Arne Novák (63)

Arne Novák, vlastním jménem Arnošt František Marie Novák , byl český výtvarný a literární historik a kritik, bohemista a germanista. Pocházel ze sedmi dětí středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Všech šest jeho sourozenců předčasně zemřelo, většinou ve věku mladé dospělosti. Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1895 v Praze. Maturoval v roce 1898. V letech 1898–1902 studoval germanistiku a bohemistiku na Universitě Karlově. V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně, roku 1904 na univerzitách v Mnichově a Heidelbergu. Působil jako středoškolský profesor v Praze a Kutné Hoře. V roce 1906 se habilitoval na Univerzitě Karlově jako docent německé literatury a roku 1910 rozšířil svou habilitaci i na dějiny literatury české. V roce 1920 se stal řádným profesorem české literatury na Masarykově universitě v Brně. V roce 1921 natrvalo přesídlil do Brna. V letech 1924–1925 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dvakrát, v letech 1938 a 1939, byl zvolen rektorem Masarykovy university. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU. Jeho zásluhy ve vědních oborech dějiny české a německé literatury byly oceněny řádným členstvím v České akademii věd a umění , členem Královské české společnosti nauk se stal 14. ledna 1931, v červnu 1936 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Od roku 1921 působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Byl činný také v časopisech Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy aj. Dne 7. července 1908 se v Praze oženil s Jiřinou Novákovou, rozenou Haaszovou , dcerou překladatele Jaroslava Haasze . Manželům Novákovým zemřel po nemoci v roce 1927 syn Radovan, student 2. třídy gymnázia. Byl velmi vzdělaný. V jeho díle je patrný nadhled, velký přehled, ale i analytické a hodnotící schopnosti. Jeho názory ovlivnili ...

Arkadij Petrovič Gajdar (53)