13921–13980 z 153362 Autoři
Erika Jarkovská (7)
Erika Jarkovská sa narodila 23. januára 1965 v Martine. Detstvo a mladosť prežila v Turčeku pri Kremnici a študentské časy na Strednej chemickej škole v Banskej Štiavnici. V súčasnosti pracuje a býva s rodinou vo Zvolene. Erika sa v mladosti prejavovala skôr výtvarne a hudobne. S písanou tvorbou začala na strednej škole , do rozsiahlejšieho diela sa pustila ako 18-ročná, ale potom sa na dlhé roky odmlčala po akejkoľvek umeleckej stránke kvôli materským a pracovným povinnostiam. K intenzívnemu písaniu sa vrátila v roku 2011, keď sa pustila do prepracovania románu Bojovníci dúhy, dovtedy uverejnenom na stránke Mámtalentu . Odvtedy sa viac rozpísala a stvorila celú trilógiu Bojovníkov dúhy, jeden novodobejší román o osude indiánskej ženy zo začiatku 20. storočia, spoločenský román zo súčasného Slovenska a neustále pracuje na ďalších, zväčša inšpirovaných skutočným životom Indiánov a kolonizátorov USA, no zo svojej spisovateľskej budúcnosti nevyníma ani iné spoločenské témy.
Více od autora
Erik Larson (6)
Narodil sa 3. januára 1954 v Brooklyne v New Yorku. Študoval Pensylvánsku univerzitu a Columbia univerzitu. Má 3 dcéry.
Více od autora
Erik Adolf Saudek (4)
Erik Adolf Saudek byl český překladatel, převážně z angličtiny , němčiny a francouzštiny . I jeho otec Emil byl překladatel a propagátor české literatury . Studoval střední školu ve Vídni, v Praze pak germanistiku, komparatistiku a dramaturgii na Filozofické fakultě UK. Publikoval v časopisech Cesta, Host, Kmen, Listy pro umění a kritiku, Komedie, Kritický měsíčník . Od roku 1927 překládá Goetha se svým učitelem Otokarem Fischerem a překladatelství se stává jeho hlavním zaměřením. V roce 1929 uvádí jako režisér první české provedení Goethova Fausta ve Fischerově překladu v holešovické Legii malých. Za okupace, kdy byl z rasových důvodů vyřazen z veřejné činnosti , vydává některé překlady pod jménem přítele Aloyse Skoumala . Po válce se stává dramaturgem Realistického divadla , divadelním kritikem Lidových novin a dramaturgem Národního divadla . Nesnažil se o tzv. věrný překlad, šlo mu spíše o postižení vnitřního smyslu předlohy a dobového koloritu. K tomu využíval i hovorové češtiny a umísťování nejzávažnějších slov na konec veršů, kde byly rýmem zdůrazněny. Zásadní význam má jeho 15 překladů nejhranějších Shakespearových her, na kterých pracoval od roku 1936 až do své smrti . Jeho manželkami byly herečka Eva Vrchlická, poté překladatelka Věra Saudková , neteř Franze Kafky. S druhou jmenovanou měl tři syny a dceru. Zahynul tragicky u moře v bulharském Sozopolu.
Více od autora
Emil Synek (7)
JUDr. Emil Synek byl český novinář, divadelní dramatik, filmový scenárista a kritik, spisovatel. Vystudoval gymnázium v Praze, kde maturoval roku 1921. Následně dokončil úspěšně studia práv, titul získal v roce 1926. Krátkou dobu byl vyšetřujícím soudcem, v období 1927–1939 by redaktorem v listech A–Zet, České slovo a od roku 1936 byl šéfredaktorem deníku Telegraf. V roce 1932 se oženil s herečkou Evžou Budlovskou. Když v roce 1939 uprchnul z Protektorátu, zanechal manželku s dcerou ve vlasti. Za války pobýval v Londýně, od konce roku 1943 pracoval pro exilovou československou vládu jako zahraničněpolitický zpravodaj. Po válce se vrátil do Československa, od roku 1946 do roku 1955 byl poradcem na československém velvyslanectví ve Francii. Když byl svého pověření zbaven, do vlasti se již nevrátil. Ve dvacátých letech se prosadil jako spisovatel svými povídkami "Ano i ne" a "Usměvavý bůh" . Napsal romány "Muži mezi sebou "; "Krach " Ve třicátých letech pracoval jako novinář v České slovo a Telegrafu. Zde působil jako novinář a filmový recenzent. Používal šifry: -es- A-Zet 1932; České slovo 1935. Dramatické tvorbě se věnoval pod pseudonymy: Ricardo Gomez "" a Ríša Záhorský. Věnoval i politické publicistice. V knize "Svět, jaký je" zachytil atmosféru tehdejší Evropy a Asie těsně před propuknutím druhé světové války, kdy také emigroval do ciziny. Tam se umění dále nevěnoval. Tři jeho divadelní hry – "Jana ", "Mimo proud " a "Výdělečné ženy " – byly zfilmovány: Pro rozhlas napsal či upravil své hry Rychlebové , Dvojí tvář , Dějiny mluví a Noční hlídka .
Více od autora
Emil Sobota (4)
Emil Sobota byl český právník, spisovatel a publicista, povoláním úředník v prezidentské kanceláři za první republiky. Byl odborníkem na ústavní právo, těsně před koncem druhé světové války byl popraven. Narodil se do rodiny železničního úředníka, absolvoval gymnázium v Olomouci a pak pražskou právnickou fakultu, roku 1916 byl promován doktorem práv. Následovala tříletá přípravná praxe v advokacii, přičemž už od dob studií psal do různých novin a časopisů. Emil Sobota se angažoval také politicky, nejdříve patřil k Masarykovým realistům, pak vstoupil ke státoprávním demokratům a od roku 1925 byl členem sociální demokracie. Po vzniku Československé republiky byl postupně tajemníkem olomouckého okresního národního výboru a sekretářem klubu státoprávně demokratických poslanců v Revolučním národním shromáždění, úředníkem českého zemského výboru a ministerstva železnic a pak od roku 1921 až do roku 1939 působil jako úředník v politicko-legislativním odboru Kanceláře prezidenta republiky. Zde relativně rychle služebně postupoval, získal např. titul ministerský rada. Kromě své úřední práce byl stále veřejně činným. Pod pseudonymem Emil Havlík psal knihy pro mládež a věnoval se publicistice, dlouhá léta psal své komentáře a úvodníky především do revue Naše doba, spojené s prezidentem Masarykem. Vydal ale také celou řadu odborných monografií. Práce v prezidentské kanceláři ho přivedla k napsání studie o ústavním postavení prezidenta republiky O presidentu naší republiky , studijní pobyty ve Švýcarsku a USA ho zase inspirovaly k vydání prací ČSR a Švýcary. Srovnávací politická skizza a Amerika a evropský divák . Jako odborník na ústavní právo publikoval čtyřdílný komentář Ústava republiky Československé nebo studii Naše ústava, jak zní a jak ji máme čísti . Nejvíce se ale asi věnoval otázkám postavení národnostních menšin a garancím jejich práv v Československu, naps...
Více od autora
Emil Pospíšil (2)
Born 22 April 1958, Olomouc – died 14 October 1994, České Budějovice Czech folk guitarist, a sitar player, composer, singer
Více od autora
Emil Gilels (5)
Emil Gilels byl sovětský klasický klavírista, proslulý svou výjimečnou technikou a hloubkou interpretace. Narodil se 19. října 1916 v Oděse na Ukrajině, na klavír začal hrát již v mládí a v Sovětském svazu se rychle prosadil. Gilelsova mezinárodní kariéra odstartovala poté, co v roce 1938 získal první cenu na Ysaÿeově mezinárodním festivalu v Bruselu, což znamenalo počátek jeho celosvětového uznání.
Více od autora
Emerich Coreth (4)
Emerich Coreth bol rakúsky filozof, pracuje v oblasti kresťanskej filozofie, filozofickej hermeneutiky a filozofickej antropológie. Vychádzajúc z historického výskumu nemeckého idealizmu, Husserla, Heideggera a i. pokúša sa o vypracovanie transcendentálneho zdôvodnenia metafyziky.
Více od autora
Emanuela Nohejlová-Prátová (3)
Emanuela Nohejlová-Prátová byla česká historička, přední česká numismatička, vedle Gustava Skalského je považována za zakladatelku moderní vědecké numismatiky. Vystudovala historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po většinu života pracovala v numismatickém oddělení Národního muzea. Přednášela na Masarykově a Karlově univerzitě, kde byla i řádnou profesorkou. Ve svém díle se nejvíce zabývala starším českým mincovnictvím, také českým mincovnictvím třicetileté války, českými medailemi a numismatickou metrologií. Ve intencích svého lokálního patriotismu věnovala podrobné vědecké zkoumání dějinám kláštera benediktinů v rodných Opatovicích nad Labem a v Praze bydlela na Novém Městě v Opatovické ulici, kde bývala v době předhusitské rezidence opatů Opatovického kláštera.
Více od autora
Emanuel Šimek (7)
Emanuel Šimek byl český archeolog. Šimek vystudoval v letech 1906-1910 na české univerzitě v Praze historii, prehistorii a geografii . Po nedlouhém období úřednické kariéry a středoškolského působení se v roce 1920 habilitoval na Karlově universitě prací Čechy a Morava za doby římské a roku 1931 byl instalován jako vedoucí katedry na nově vzniklou katedru prehistorie Filosofické fakulty brněnské university, kde na vybudoval v krátké době sice nevelký, ale funkční ústav. Ve vědecké práci pokračoval v kritických studiích – viz níže. Ne všechny historické konstrukce, k nimž prof. Šimek dospěl erudovanou analýzou historických zpráv v konfrontaci s archeologickými nálezy, se novými výzkumy potvrdily , Šimek byl ostatně více historickým geografem nežli archeologem. Zanechal však po sobě velké dílo a množství inspirujících myšlenek. Mladým generacím vědců může být vzorem zejména pracovitostí, věčnou touhou po poznání a bezmeznou oddaností vědě.
Více od autora
Emanuel Masák (8)
Narozen 25. 12.1883 v Lazinově u Letovic, zemřel 24. 9.1964 v Brně. Působil jako katolický kněz, psal teologické stati, prózy, básně, a literární kritiky. Překládal z polštiny.
Více od autora
Emanuel Kettner (5)
Klasický filolog. Spoluautor středoškolských učebnic a cvičebnic latiny.
Více od autora
Elwyn Hartley Edwards (5)
Elwyn Hartley Edwards se narodil 17. dubna 1927. Cvičitel jízdy na koních, spisovatel a redaktor. Konzultant a editor Horse & Hound časopisu po dobu pěti let, ale také sloužil jako regionální předseda britské Horse společnosti a jako člen představenstva BHS rady. Byl také vice-president pro Riding pro Sdružení zdravotně postižených a vice-patrona Koně a Pony asociace. Zemřel dne 9. prosince 2007, ve věku 80 let.
Více od autora
Elvis Costello & The Attractions (7)
Elvis Costello & The Attractions byla kritikou uznávaná britská rocková skupina založená v roce 1977, jejímž frontmanem byl zpěvák a skladatel Elvis Costello . The Attractions hráli Steve Nieve na klávesy, Bruce Thomas na basovou kytaru a Pete Thomas na bicí. Proslavili se rozmanitostí hudebních stylů, v nichž se mísily prvky punku, nové vlny a popu. Kapela se poprvé proslavila albem "This Year's Model" z roku 1978 a pokračovala ve vydávání řady úspěšných alb po celý konec 70. a 80. let.
Více od autora
Elvira Lindo (6)
Elvira Lindo Garrido je španělská spisovatelka a novinářka. Proslavila se sérií knih o Manolitovi Brejlounovi, desetiletém chlapci, který žije s rodinou v bytě v madridské čtvrti Carabanchel Alto. Taktéž je autorkou několika televizních a filmových scénářů. Od prosince do června žije v New Yorku, zbytek roku v Madridu. Série o Manolitovi Brejlounovi
Více od autora
Ellen Alpsten (4)
ELLEN ALPSTENOVÁ - sa narodila v roku 1971 v Keni, kde prežila detstvo. Na konci sedemdesiatych rokov sa vrátila s rodičmi späť do Nemecka. V Kolíne a Paríži študovala právo, filozofiu, politiku a ekonómiu. Potom pôsobila ako novinárka, televízna producentka a moderátorka. Vydala dva romány – Ľalie z Francúzska a Cárovná. Žije aj s rodinou v Londýne.
Více od autora
Elizabeth O'Hara (4)
Josef Frais byl český prozaik, dramatik a básník, ale také dělník, herec, dramaturg, rozhlasový a nakladatelský redaktor, překladatel biblických textů a knih papeže Jana Pavla II. Narodil se jako třetí z pěti sourozenců. Vyučil se horníkem. Debutoval v 70. letech 20. století prózou Muži z podzemního kontinentu. Děj se odehrává v hornickém prostředí, tak jako většina autorových textů. Nejznámější autorovou hornickou ságou se stal román Šibík 505. Díla z let osmdesátých již kritika nikdy neocenila tak jako autorův vstup na literární scénu, kdy byl Frais srovnáván dokonce s Vladislavem Vančurou. Pozdní autorova tvorba byla označována proti tomu spíše za „dumasovskou“. Věnoval se tvorbě knih o meziválečných hercích a v posledních letech úspěšné sérii fiktivních válečných vzpomínek Helmutha Nowaka. Kromě tohoto pseudonymu používal i mnoho jiných, jejich použití rozlišoval dle literárního žánru
Více od autora
Elizabeth Gage (3)
Elizabeth Gageová je literární pseudonym jedné z předních amerických autorek. Prakticky celá tvorba sestává z rozsáhlých epických děl kladoucích do centra děje ženskou hlavní hrdinku a důsledně sledující vývoj ženských postav. Všechny její díla se stala bestsellery, které pronikly vysoko na žebříčcích nejprodávanějších amerických knih. Elizabeth Gageová žije trvale s manželem a s dcerou v Chicagu ve státě Illinois. Velice ráda také přebývá v Maui na Havaji.
Více od autora
Elizabeth Buchan (4)
Elizabeth Buchan žije v Londýně se svým manželem a dvěma dětmi. Vždy si přála stát se spisovatelkou. Recenzuje pro Timesy a Daily Mail.
Více od autora
Eliška Jirásková (8)
Mgr., autorka a spoluautorka jazykových příruček, slovníků a publikací, překladatelka a učitelka angličtiny.
Více od autora
Eliška Hašková-Coolidge (2)
Eliška Hašková Coolidge je bývalá ředitelka Kanceláře prezidentských zpráv a sekretářka pěti amerických prezidentů v Bílém domě . V letech 1981–1990 působila na Ministerstvu zahraničí USA. V 90. letech se vrátila do České republiky, založila Coolidge Consulting Services a přednáší „Umění a management společenského chování, obchodní a diplomatický protokol“. Je lektorkou na mnoha tuzemských a mezinárodních konferencích. Eliška Hašková Coolidge se narodila v Praze ve významné české bankovní rodině. Její dědeček, František Hašek, zakladatel Bankovního domu Hašek a spol., byl prezidentem burzy a jedním z hlavních akcionářů vydavatelství Melantrich. Za neochotu spolupracovat s nacisty byl 5. června 1942 popraven. Část svého dětství strávila u své babičky na Šumavě. V lednu 1948 odjel její otec do USA na pozvání od ministra obchodu Spojených států za účelem jednání o možnostech, jak rozšířit vzájemnou obchodní spolupráci. Po převzetí moci komunisty byl z důvodu své bezpečnosti nucen za oceánem zůstat. O rok později, poté, co byli komunisty vyhnáni z rodné bubenečské vily, se mamince s osmiletou Eliškou a s jejím tříletým bratrem podařilo, pěšky přes šumavské hvozdy, utéci. Nejprve do Německa a poté do Francie. Ze postihlo malou Elišku další životní trauma. Z důvodu rozchodu rodičů musela sama, bez maminky a bratra, v říjnu 1950 odletět za svým otcem do USA. Zde nastoupila na internátní školu. Později se podařilo do Washingtonu emigrovat i její babičce. Ta vysvobodila Elišku od pobytu v internátech a vytvořila jí v podstatě nový domov. Vychovávala Elišku s důrazem na morálku, k víře v Boha a k českému vlastenectví. Krom toho ji učila společenskému chování. Po střední škole studovala obor diplomacie na fakultě School of Foreign Service Georgetownské univerzity. Studium zakončila roku 1959 s vyznamenáním. Profesní kariéru zahájila v roce 1963 Bílém domě, kde byla o rok později jmenována prezidentem L.B. Johnsonem d...
Více od autora
Élisabeth Marrou (3)
Francouzská spisovatelka, autorka populárně-naučných publikací pro děti.
Více od autora
Ela Švabinská (3)
Ela Švabinská, rozená Vejrychová, psána též Weirychová byla první manželka malíře Maxe Švabinského, autorka vzpomínkových knih. Narodila se v rodině zaměstnance rakouských drah Rudolfa Weirycha a jeho manželky Josefy Vejrychové-Dapeciové. Pokřtěna byla Elisabeth Anna. Měla bratry Karla a Rudolfa. Rodina měla blízký vztah k umění. Matka byla literárně nadaná, psala drobné prózy z venkovského prostředí. Bratr Rudolf Vejrych byl akademický malíř, bratr Karel Vejrych byl hudebně nadaný. V roce 1895 se na Národopisné výstavě v Praze setkala s Maxem Švabinským, svatbu měli 2. června 1900 v Litomyšli. Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno v roce 1931. Příčinou rozpadu manželství byl vztah Švabinského s Annou Procházkovou , manželkou bratra Emy Rudolfa Vejrycha. Po rozchodu žila Ela Švabinská ve vilce, kterou jí Švabinský pořídil, a v Kozlově. Za německé okupace se aktivně zúčastnila odboje. V roce 1943 byla zatčena a následně vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück až do konce války. Podle vzpomínek adoptivní dcery Švabinského Zuzany měla s bývalým manželem přátelský vztah i po návratu z koncentračního tábora, kdy jí pomáhal s redakcí knihy vzpomínek. Max Švabinský portrétoval Elu opakovaně, na individuálních i skupinových portrétech. Mezi známá zobrazení patří: Reprodukce obrazů Chudý kraj a Kulatý portrét byly též vytištěny jako poštovní známky. Ela Švabinská je autorkou memoárových knih:
Více od autora
Edvard Munch (5)
Edvard Munch byl norský malíř a grafik, vlivný představitel moderny. Vyrostl z duchovní atmosféry secese a jeho malířské dílo má některé charakteristické rysy tohoto slohu. Studoval na kreslířské škole v Oslu, kde byl ovlivněn naturalismem, francouzskými impresionisty a postimpresionisty . Jeho dílo inklinuje k symbolismu a stalo se východiskem pro expresionismus. Obraz Ráno – Dívka sedící na posteli z roku 1884 reprezentuje Munchovo naturalistické období a byl i vybrán jako reprezentant norského umění u příležitosti Světové výstavy v Paříži v roce 1889. Berlínskou výstavou v roce 1892 výrazně ovlivnil expresionistickou skupinu Die Brücke a přispěl k vzniku Berlínské secese. V českém prostředí se stal známým po výstavě v roce 1905, kterou se nechala inspirovat umělecká skupina Osma. Mezi jeho známé obrazy patří Nemocné dítě, Výkřik, Madona, Smrt v pokoji nemocné nebo Tanec života. Edvard Munch se narodil na vesnici Ådalsbruk v Løten Christianu Munchovi, vojenskému lékaři, a Lauře Cathrine Bjølstad. Měl jednu starší sestru Johannu Sophii a tři mladší sourozence. V roce 1864 se rodina přestěhovala do Kristianie , kde v roce 1868 zemřela matka na tuberkulózu. Sourozenci byli poté vychováváni tetou Karen a otcem, který ale reagoval na smrt své matky příklonem k pietismu, což způsobilo jeho myšlenkové oddálení se od rodiny. V této době byl Edvard často nemocný a pro zabavení si kreslil, k čemuž byl veden tetou a spolužáky. Otec také uváděl syna do historie, literatury a bavil děti barvitým vyprávěním strašidelných příběhů a povídek Edgara Allana Poea. Otcovy příběhy, jeho upozorňování na to, že je sledován matkou z nebe a chatrné zdraví u mladého Edvarda pomáhaly rozvinout vize nočních můr. Ostatně ani zbytek sourozenců na tom nebyl duševně ani fyzicky příliš dobře. V roce 1877 zemřela nejstarší sestra. Ze sourozenců se pouze jedna sestra v...
Více od autora
Edmund Crispin (2)
Edmund Crispin , vlastním jménem Robert Bruce Montgomery, varhaník a skladatel, autor intelektuálních detektivek, často z universitního prostředí; proslul jako tvůrce jediného úspěšného VD zrodivšího se po druhé světové válce, Dr. Gervase Fena, profesora anglické literatury v Oxfordu. Crispin zdůrazňuje v příbězích typem podobných knihám Innesovým bujný, často situační humor. Z románů alespoň Pohyblivý hračkářský krám , Pohřeb pro radost , Dlouhý rozvod , Příliš často pohřební vůz a Svaté nepořádky .
Více od autora
Edmonde Charles-Roux (3)
Francouzská spisovatelka , která se rodem hlásí ke Středozemnímu mořim má tři lásky: Sicílii, Marseille a Prahu. V Marseille se narodila a její předkové tam žili po několik generací. V Praze, kde byl její otec velvyslancem, strávila útlé dětství. za svou druhou vlast považovala Itálii, kam se rodina záhy přestěhovala, ale po vyhlášení války pak na Itálii zanevřela a přilnula k hrdé a nústupné Sicílii. Válku prožila na frontě, byla dvakrát raněna a dvakrát vyznamenána. Po válce působila jako novinářka v nově založeném časopise Elle, později se stala šéfredaktorkou Vogue. Do literatury vstoupila počátkem 60. let publicistikou.
Více od autora
Ediție Specială (4)
Vlastní skupina Mircea Vlada, se kterou působil ve Švédsku od roku 1983.
Více od autora
Edith MAthis (6)
Edith Mathis je proslulá švýcarská sopranistka, která je známá svou interpretací operního i koncertního repertoáru. Narodila se 11. února 1938 ve švýcarském Lucernu, hudební vzdělání získala na konzervatoři v Lucernu a později pokračovala ve studiu v Curychu. Mathisová debutovala v roce 1956 v Lucernském divadle a rychle si získala uznání pro svůj čistý, lyrický hlas a expresivní výkony.
Více od autora
E. H Gombrich (6)
Narodil se ve Vídni v židovské rodině. Žil ve Velké Británii. Historik, kunsthistorik se zaměřením na dějiny umění, teorii umění. Autor publikací z oboru.
Více od autora
Dwight David Eisenhower (4)
Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil v Evropě . Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pensylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pensylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera. Projevilo se to zejména v roce 1911, kdy se rozhodl nastoupit na United States Military Academy v městě West Point ve státě New York. To také způsobilo, že dům jeho matky už nebyl místem, ...
Více od autora
Dušan Spáčil (7)
Narozen 7. 2. 1956 v Praze. Publicista, autor poezie a hudebních textů, reportážních knih.
Více od autora
Dušan Mitana (5)
Současný slovenský spisovatel se narodil 9. prosince v roce 1946 v Moravskom Lieskovom. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval žurnalistiku, po roce však přestoupil na Vysokou školu múzických umění, kde studoval filmovou a televizní dramaturgii. Debutoval v roce 1965 povídkou Oáza s jabloňami v Mladej tvorbe, slovenském časopise, ve kterém později působil jako redaktor. Od roku 1973 také spolupracoval s časopisem Romboid. O tři roky později však ze „znormalizované“ redakce odešel a věnoval se výhradně literární tvorbě. Knižním debutem Psie dni se zařadil k silné generaci spisovatelů, kteří v tomto desetiletí razantně vstoupili do slovenské literatury. Čtenářům se představil příběhy vycházejícími z běžných životních situací, které však iracionální motiv mění na povídky s tajemstvím a lidskou existenci zobrazují jako absurditu. Mitanovu tvorbu lze charakterizovat jako experimentální, postmodernistickou či expresivní. Ukázkou postmoderní literatury se všemi atributy je především svérázně komponovaná kniha úvah, esejí, studií a slovníkových hesel z roku 1991 Hľadanie strateného autora. Těžiště Mitanovy tvorby ale spočívá především v povídkách, o čemž svědčí knihy vydané na začátku 90. let Slovenský poker, Patagónia a Prievan. Kromě prozaických děl je Mitana autorem i dvou lyrických sbírek Krutohry a Maranatha , scénářů k mnohým televizním filmům a pamětí nazvaných Môj rodný cintorín . Zatím poslední vydaná kniha Dušana Mitany, spisovatele žijícího v současnosti v Bratislavě, Zjavenie pochází z roku 2005.
Více od autora
Dušan Josef (3)
Dušan Josef byl český vysokoškolský pedagog. Byl propagátorem experimentálních metod školní výuky a zakladatelem výzkumných jazykových laboratoří. Napsal učebnice angličtiny. Během psaní jazykových příruček pro technické obory jej zaujaly mosty, o které se začal více zajímat. Během let o nich vydal několik knih.
Více od autora
Dorota Nvotová (4)
Dorota Nvotová je slovenská herečka a zpěvačka. Jako devítiletá hrála v dětském muzikálu Bambi. Vystudovala evangelické lyceum v Bratislavě. Byla členkou československé hudební formace Overground, ve které zpívala a hrála po boku svého manžela – zpěváka, textaře, kytaristy i režiséra videoklipů, člena kultovní skupiny Slobodná Európa známého pod pseudonymem „Whisky“ . Overground v roce 2003 vydal stejnojmenné debutové album a Dorota Nvotová v roce 2004 vydala sólové album pod názvem Dorota Nvotová. V roce 2007 se Dorota a Whisky rozešli, Dorota následujícího roku vydala své druhé album Sila vzlyku. Nyní žije střídavě na Slovensku a v Nepálu, kde vodí turistické výpravy a pracuje v dětském domově. Deník Dnes upozornil, že domov, pro který Nvotová pracuje, byl krycí schránka pro obchod s dětmi. Její život v Nepálu zaznamenala v dokumentárním filmu Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama dokumentaristka Vendula Bradáčová. Dorota Nvotová je dcerou herečky Anny Šiškové, která ji vychovávala spolu s divadelním a filmovým režisérem Jurajem Nvotou. Jejím otcem je hudebník Jaroslav Filip. Sestrou je Tereza Nvotová. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dorota Nvotová na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Dmitrij Antonovič Volkogonov (5)
Dmitrij Antonovič Volkogonov byl ruský důstojník a historik, mj. autor životopisných knih o Stalinovi a Leninovi, též doktor filozofie, doktor historie a generálplukovník . V letech 1988 a 1991 stál v čele Ústavu vojenské historie ministerstva obrany SSSR. Byl ředitelem útvaru psychologické války sovětské armády a autor manuálu na toto téma pro sovětské síly. Také předsedal mnoha vládním a prezidentským výborům. Dlouho byl známý v západních vojenských kruzích jako jeden ze zastánců tvrdé linie, avšak v polovině vlády Leonida Brežněva začal mít vážné pochybnosti o sovětském režimu. Zpočátku to se týkalo pouze Stalina, jehož čistky vedly k úmrtí obou rodičů. Otevřeně popsal řadu údajných zločinů Stalina, ale zůstal obdivovatelem Lenina. Věřil, že stalinismus byl překroucení skutečného leninismu. Jeho pohled na Lenina se změnil poté, co se vrátil do archivu napsat životopis Lenina, kdy se přesvědčil, že Lenin také dal zavraždit tisíce svých odpůrců. Jakmile kniha vyšla, důsledky na sebe nenechaly čekat. V roce 1991 byl propuštěn z funkce ředitele Ústavu pro vojenské historie na ministerstvu obrany SSSR Michaila Gorbačova. Po rozpadu Sovětského svazu spojil svoji historickou práci s politickou aktivitou v nově budovaném ruském státě. Po neúspěšném pokusu o převrat roku 1991 byl jmenován poradcem ruského vůdce Borise Jelcina. V té době byl již postižený s rakovinou, na kterou zemřel v roce 1995. Nejvíce jej proslavila trilogie Вожди sestávající z knih Stalin , Trockij a Lenin a dvoudílná kniha o sedmi vůdcích Семь вождей. Галерея лидеров .
Více od autora
Dieter Breuers (4)
Dieter Breuers studoval historii, germanistiku a amerikanistiku v Kolíně nad Rýnem a Berlíně. Novinář z Düsseldorfu byl mnoho let šéfredaktorem časopisu Kölnische Rundschau / Bonner Rundschau. Ve svých knihách popsal středověk a období raného novověku s hlubokými znalostmi a vášnivým žurnalistickým pohledem, barevným a živým způsobem, jako nikdo jiný. Před smrtí tvořil jako spisovatel na volné noze v Kolíně nad Rýnem.
Více od autora
Dely Serrano (5)
Dely Serrano je významná tlumočnice a překladatelka, která pochází ze Španělské rodiny. Ze své rodné země však rodina musela prchnout před zuřící občanskou válkou. V této době nabídly útočiště státy dřívějšího Sovětského svazu. Tatínek Dely Serrano, který byl učitel, se rozhodl rodinu odvézt do Československa. Rodina zde již zůstala a Dely Serrano zde vystudovala základní, střední i vysokou školu, konkrétně filosofickou fakultu Karlovy univerzity. Právě zde se Serrano zaměřila na jazyky, dnes jich plynule ovládá hned šest. Serrano ještě během studia začala s tlumočením, její první práce byla pro muže jménem Guilio Le Rivera, kubánského prezidenta Akademie věd. Od této doby se již s tlumočením nerozloučila, naopak, stala se z ní světově uznávaná tlumočnice a překladatelka, kterou si vyhledávalo mnoho světových osobností. Po revoluci poté tlumočila například pro prezidenta Václava Havla. Toho doprovázela na téměř všechny zahraniční cesty. Dely Serrano se ve svém díle zaměřila na svůj první jazyk - španělštinu. Napsala tak knihu "Španělština? Jednoduše s cédéčkem", přeložila také knihu "Pár hřebíčků a nic víc".
Více od autora
Delia Parr (4)
Delia Parr je pseudonym, pod ktorým sa skrýva spisovateľka historických romancí Mary Lechleidnerová. Vyrastala v New Jersey, promovala na Rutgers University. Pracuje ako učiteľka na strednej škole a popri tom sa venuje písaniu, hlavne počas letných prázdnin. Je matkou troch dospelých detí a žije v Collingswoode, New Jersey.
Více od autora
Dee Alexander Brown (1)
Dorris Alexander "Dee" Brown byl americký spisovatel a historik. Narodil se v Albertě v Louisianě, v průběhu dětství se přestěhoval do Arkansasu až s matkou a sourozenci nakonec skončili v Litle Rocku, kde měli lepší podmínky pro studium na střední škole. Dee Brown se stal vášnivým čtenářem a veřejná knihovna se stala jeho druhým domovem. Zde také vzniká vlivem četby jeho celoživotní a neutuchající zájem o historii amerického Západu, zde také objevuje díla Sherwooda Andersona a Johna Dos Passose, později Faulknera a Conrada, kteří měli nezanedbatelný vliv na jeho pozdější literární práci. V této době se také seznamuje s Indiánem z kmene Creek a toto dětské přátelství způsobí, že se změní jeho pohled na Indiány – v té době převládal mezi lidovými americkými vrstvami obraz Indiánů jako nasilnického a zpátečnického národa. Po ukončení školy krátkodobě pracuje jako tiskař a reportér, rozhoduje se ale pokračovat ve studiu, nejprve na Arkansaské státní vysoké škole, později na Universitě G.Washingtona . Po ukončení se oženil se Sally Stroundovou, svojí bývalou spolužačkou z Arkansasu a přijal místo knihovníka na ministerstvu zemědělství, kdo pracoval do vypuknutí války a svého povolání do armády v r.1942. Neúčastní se válečných operací, i v době války pracuje pro ministerstvo války jako knihovník. Zde se setkává s Martinem Schmittem, svým pozdějším, poválečným, spolupracovníkem na několika knihách. V období let 1948–1972 pracuje jako knihovník na Illinoiské universitě, kde také získává magisterský titul v oboru knihovnictví a stává se zde profesorem. Začíná také psát a po prvních dvou knihách ze začátku války vydává jako spoluautor se Schmittem do konce roku 1950 sedm knih, převážně literatury faktu . Během šedesátých let vydává dalších osm knih, aby v roce 1971 vydal svou nejznámější knihu Bury My Heart at Wounded Knee (česky Mé srdce pohřběte u Wonded Knee, ...
Více od autora