první manželka malíře Maxe Švabinského, autorka vzpomínkových knih

Ela Švabinská, rozená Vejrychová, psána též Weirychová byla první manželka malíře Maxe Švabinského, autorka vzpomínkových knih. Narodila se v rodině zaměstnance rakouských drah Rudolfa Weirycha a jeho manželky Josefy Vejrychové-Dapeciové. Pokřtěna byla Elisabeth Anna. Měla bratry Karla a Rudolfa. Rodina měla blízký vztah k umění. Matka byla literárně nadaná, psala drobné prózy z venkovského prostředí. Bratr Rudolf Vejrych byl akademický malíř, bratr Karel Vejrych byl hudebně nadaný. V roce 1895 se na Národopisné výstavě v Praze setkala s Maxem Švabinským, svatbu měli 2. června 1900 v Litomyšli. Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno v roce 1931. Příčinou rozpadu manželství byl vztah Švabinského s Annou Procházkovou , manželkou bratra Emy Rudolfa Vejrycha. Po rozchodu žila Ela Švabinská ve vilce, kterou jí Švabinský pořídil, a v Kozlově. Za německé okupace se aktivně zúčastnila odboje. V roce 1943 byla zatčena a následně vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück až do konce války. Podle vzpomínek adoptivní dcery Švabinského Zuzany měla s bývalým manželem přátelský vztah i po návratu z koncentračního tábora, kdy jí pomáhal s redakcí knihy vzpomínek. Max Švabinský portrétoval Elu opakovaně, na individuálních i skupinových portrétech. Mezi známá zobrazení patří: Reprodukce obrazů Chudý kraj a Kulatý portrét byly též vytištěny jako poštovní známky. Ela Švabinská je autorkou memoárových knih: Zdroj: wikipedia.org