Všichni Autoři a témata

Miroslav Štěpán (4)

Miroslav Štěpán byl český a československý politik Komunistické strany Československa, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze a poslanec České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Během sametové revoluce byl jedním ze symbolů normalizačního režimu. Po roce 1989 byl generálním tajemníkem ultralevicové Strany československých komunistů. Původním povoláním byl zemědělský inženýr. Za normalizace v letech 1974 až 1977 působil jako tajemník Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze. Od roku 1977 do roku 1986 vykonával funkci předsedy prorežimní organizace s názvem Mezinárodní svaz studentstva. Od roku 1986 pracoval jako tajemník a od dubna 1988 coby vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze. Působil též jako náčelník pražských Lidových milicí. Dne 9. dubna 1988 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V období duben–říjen 1988 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ a od října 1988 do listopadu 1989 členem předsednictva ÚV KSČ. Ve volbách roku 1976 byl zvolen do České národní rady. Zasedal pak v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1981 usedl za KSČ do Sněmovny lidu . Mandát získal i ve volbách roku 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. Ve funkci vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze se profiloval jako dynamický, reformně orientovaný politik ovlivněný sovětskou perestrojkou, zároveň byl zastáncem ostrého kurzu proti politické opozici. Jsou mu připisována rozhodnutí, která vedla k brutálnímu potlačování občanských demonstrací v roce 1988 až 1989, včetně posledního ze dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Pro českou veřejnost se stal symbolem násilnického způsobu vlády KSČ před listopadem 1989....

Miroslav Rampa (5)

Narozen 10. 4. 1929 v Mostě, zemřel 17. 3. 2006. Publicista, prozaik.

Miroslav Orel (8)

MUDr. PhDr. Miroslav Orel , psychiatr, ředitel Krajské pedagogicko-psychologické poradny ve Zlíně. Vystudoval lékařskou fakultu a posléze jednooborovou psychologii. Pracoval jako odborný asistent Ústavu lékařské fyziologie Univerzity Palackého v Olomouci, psychiatr a vyučující na Psychiatrické klinice FN Olomouc. Dlouhodobě působí na katedře psychologie FF UP – kde přednáší základy anatomie a fyziologie, neurofyziologii a psychopatologii obecnou a speciální a v rámci UP vyučuje také psychopatologii, otázky zdraví a nemoci, psychosociální výcviky a studenty Univerzity třetího věku. Věnuje se psychologickému poradenství a lektorské činnosti. Profesně se zajímá o psychoterapii, psychosomatiku, psychologickou práci se sny apod.

Miroslav Maršálek (6)

doc. Ing. Miroslav Maršálek, CSc. Absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, zootechnický obor PEF v Českých Budějovicích, od roku 1980 pracuje na Katedře speciální zootechniky současné Zemědělské fakulty, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, momentálně ve funkci vedoucího katedry. Od roku 1986 garantuje a zajišťuje na fakultě výuku předmětů Chov koní a Jezdectví. Habilitační práci obhájil na téma: „Využití hodnocení exteriéru při šlechtění českého teplokrevníka“ a její hlavní součástí byla metodika lineárního popisu zevnějšku koní. Působí jako národní rozhodčí ČJF se specializací na skokové soutěže, je členem Svazu chovatelů Shagya araba, Svazu chovatelů českého teplokrevníka a Svazu chovatelů chladnokrevných koní, v současnosti působí jako člen Rady plemenné knihy slezského norika. Je předsedou Redakční rady mezinárodního časopisu Journal of Central European Agriculture pro Českou republiku, na fakultě zastává funkci předsedy Oborové rady pro doktorské studium v oboru Speciální zootechnika. Od roku 2010 je prezidentem České společnosti hipologické.

Miroslav Marada (8)

Narozen 3. 10. 1971. RNDr., Ph.D., geograf, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru sociální a ekonomická geografie, specializace na geografie dopravních systémů, hierarchii dopravních sítí a uzlů v Česku, studium vlivu dopravních sítí a dopravní dostupnosti na regionální a lokální rozvoj.

Miroslav Kubíček (7)

Miroslav Kubíček byl český dirigent a hudební skladatel. Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích studoval na Pražské konzervatoři hudební pedagogiku. Absolvoval v roce 1943. Krátce učil na hudební škole v Klatovech. V roce 1944 byl totálně nasazen na dělnické práce do Německa. Po skončení války učil na hudební škole v Mariánských Lázních a věnoval se hudebně osvětové a dirigentské práci. Zkomponoval na 40 větších skladeb. Z jeho díla vynikají zejména písně: Kromě to zkomponoval Jeho pozůstalost je uložena v Jihočeském hudebním archivu v Českých Budějovicích.

Miroslav Kalina (7)

Narozen 1931. PhDr.,Ing., vysokoškolský pedagog, anglista, autor slovníků a učebnic angličtiny z oblasti ekonomické, obchodní, finanční a právní.

Miroslav Kala (6)

Narozen 30. 4. 1958. Doc., MUDr., CSc., lékař, práce z oboru neurologie a neurochirurgie, též spisovatel, beletrista.

Miroslav Jandovský (4)

Narozen 1928 v Třeboni, autor próz, člen Obce spisovatelů. V 80. letech prozaické práce Amulety , autobiografickou trilogii Vánoční hon a Kronika touženého jara, thriller Prezidentovo poslední odpoledne. Dokončil řadu dalších rukopisů. Vychází přitom z přesvědčení, že napsat literární text je sice pracné, ale dostat ho dnes ke čtenáři je mnohem těžší. Schopnosti spisovatele se nemusejí krýt se schopnostmi manažera. Současná technika naštěstí umožnuje "ukrýt" text na stránky internetu a zabránit tak "hlodavé kritice myší", a tak je nabízí ke stažení na svém webu.

Miroslav Hubert (3)

Ing. Miroslav Hubert, narozen 17. prosince 1925, bytem v Praze. Po absolvování Vyšší průmyslové školy strojnické v Kutné Hoře v letech 1941 až 1945 Strojní fakulty a ČVUT v Praze pracoval od roku 1950 trvale v oboru stavby lodí. Byl konstruktérem a projektantem v Českých loděnicích v Praze–Libni, pak odborným učitelem stavby lodí na Průmyslové škole strojnické v Praze 5 a poté až do důchodu v roce 1988 lodním inspektorem v Čs. lodním registru v Praze. Vedle velkých plavidel se věnoval vodnímu motorizmu a vypracoval plány na amatérskou stavbu více typů sportovních motorových člunů. Od počátku 80. let se zabývá historií plavby a stavby lodí v Čechách. V každém z těchto oborů vyvíjel také publikační činnost a je autorem, resp. spoluautorem třinácti knih a velkého počtu odborných článků. Mezi nejvýznamnější patří dvoudílné Dějiny plavby v Čechách z let 1996 a 1997. V současné době je místopředsedou Spolku přátel plavby v Děčíně a redaktorem sborníků Labsko-vltavská plavba, které tento spolek každoročně vydává.

Miroslav Hladký (5)

Narozen 20. 3. 1919 v Praze, zemřel 1995. Doc., PhDr., CSc., novinář, publicista, televizní pracovník a vysokoškolský pedagog v oblasti žurnalistiky.

Miroslav Hák (3)

Miroslav Hák byl významným meziválečným českým fotografem. Byl členem sdružení umělců Skupiny 42. Byl jednou z nejvýraznějších postav v dějinách české moderní fotografie a zařadil se mezi plodné a nikdy plně uznané a poznané osobnosti v oblasti umění. Studoval u svého otce, fotografa Františka Háka. Mezi lety 1925 a 1931 pracoval jako fotograf v Praze a v Bratislavě. Od svých 20 let aktivně obesílal různé soutěže a umělecké salóny. Jako neznámý autor byl oceněn na Mezinárodní výstavě fotografií v Praze v roce 1936; jeho snímky vzbudily pozornost a okamžitě ho přiřadily k významným osobnostem české avantgardy. Vystavoval společně s takovými autory jako byli John Heartfield, Man Ray, László Moholy-Nagy, Brett Weston či Alexandr Rodčenko. Od roku 1937 pracoval jako fotograf pro divadlo E. F. Buriana . Od roku 1940 pracoval ve filmovém průmyslu. V letech 1942–1944 působil v obrazové redakci Věstníku fotografů. Spoluzaložil Skupinu 42, která spojovala české avantgardní fotografy. O rok později vyšly jeho snímky v portfoliu Moderní česká fotografie. Koncem války převzal po otci fotografickou živnost v Nové Pace. Od roku 1954 působil jako fotograf v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. K dominantním motivům jeho fotografií patřilo divadlo, akty a lyrické snímky.

Miroslav Grebeníček (3)

Miroslav Grebeníček je český komunistický politik, od roku 1990 poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění a Poslanecké sněmovny, v letech 1993-2005 předseda Komunistické strany Čech a Moravy. Jeho otcem byl Alois Grebeníček, činný v protifašistickém odboji a vyznamenaný E. Benešem, který byl v letech 1945 až 1951 vyšetřovatelem Státní bezpečnosti na Krajském velitelství StB v Uherském Hradišti, kde podle některých krutě týral a mučil vyšetřované, mimo jiné i elektřinou a bitím kovovým kabelem přes nohy a ruce . Podle jiných zas patřil k nejlidštějším vyšetřovatelům. Miroslav Grebeníček vystudoval Pedagogickou a Filosofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, v roce 1968 byl mezi studenty protestujícími proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy. V době mládí byl výkonnostním cyklistou. Po studiích působil jako učitel, od roku 1975 vyučoval na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně . Do KSČ vstoupil roku 1975 jako osmadvacetiletý. Ve vrcholové politice se pohybuje od roku 1990. V lednu 1990 zasedl za KSČ v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu . Ve volbách roku 1990 přešel do české části Sněmovny národů, nyní již za federalizovanou KSČM. Mandát obhájil ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a poslanecký mandát od té doby obhájil ve všech následujících volbách . Vrcholem jeho politické kariéry bylo působení na postu předsedy Komunistické strany Čech a Moravy v letech 1993-2005. Jeho nástup do čela strany se odehrál na 3. sjezdu KSČM v Prostějově v červnu 1993. KSČM byla tehdy...

Miro Gregor (6)

Slovenský fotograf, grafický a obrazový nakladatelský redaktor, věnoval se i knižní grafice a místopisné publicistice.

Mirko Novák (5)

Po maturitě na gymnáziu v Praze zapisoval v l. 1919–23 na FF UK filozofii, estetiku a teorii hudby. Po doktorátu z filozofie studoval ještě v Paříži , Bordeaux a ve Vídni . V l. 1924–36 pracoval v Ústředí pro mezinárodní spolupráci duševní a v pražské Univerzitní knihovně. Po habilitaci z estetiky na FF UK přednášel v l. 1932–39 filozofii a estetiku na FF KU v Bratislavě, kde se také v r. 1936 habilitoval z filozofie. V r. 1939 a pak v l. 1945–53 byl profesorem na FF MU, kde založil estetický seminář. V l. 1953–70 vedl katedru estetiky na FF UK.

Miriam Florence Macgregor (6)

Novozélandská spisovatelka.

Miquel Ferrón Geis (6)

Španělský profesor výtvarného umění, knižní ilustrátor.

Miloslav Vlk (7)

Miloslav kardinál Vlk byl český katolický klerik a teolog, který mezi lety 1991 a 2010 působil jako 35. arcibiskup pražský a primas český, v letech 1990 až 1991 byl krátce 10. biskupem českobudějovickým. Jeho biskupské heslo znělo „Aby všichni jedno byli“. Kardinálem byl kreován dne 26. listopadu 1994. Od roku 1991 do roku 2010 byl z titulu pražského arcibiskupa primasem českým, což je čestný titul vyjadřující přednostní postavení mezi biskupy římskokatolické církve v Čechách. Krom toho byl i předsedou nejprve Československé a později České biskupské konference , tuto funkci v roce 2000 převzal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V letech 1993 až 2001 byl Miloslav Vlk prezidentem Rady evropských biskupských konferencí. Od roku 1994 byl moderátorem setkání Hnutí Fokoláre. V dobách pronásledování katolické církve v Československu komunistickým režimem působil částečně v oficiální, státem kontrolované části církve a částečně v neoficiální „skryté církvi“. Jako biskup, kterým se stal po pádu komunistického režimu, pracoval na obnově zdevastovaných církevních struktur a vedl boj za navrácení církevního majetku, o který totalitní režim církev připravil. Ve funkci arcibiskupa řešil například kauzu krize Katolické teologické fakulty UK, v době jeho působení jednal Vatikán s českou církví také o řešení tajně vysvěcených kněží a biskupů, z nichž někteří byli či jsou ženatí. Miloslav Vlk se narodil jako nemanželské dítě. V prvních letech života jej vychovávali kromě matky také prarodiče. Jeho matka se vdala, když mu bylo šest let. I poté mu však zůstalo její příjmení za svobodna, což u něj spolu s matčiným citovým chladem vzbuzovalo pocit, že v rodině není zcela přijat. Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu v roce 1952 pracoval krátce jako pomocný dělník ve slévárně, následně nastoupil na základní vojenskou službu. V letech 1955–1960 studoval na Filosofické fakultě Univerz...

Miloslav Trapl (6)

Po studiích filozofie, historie a geografie na FF UK v Praze působil v l. 1924–36 na různých gymnáziích na Moravě i na Slovensku. Již v této době uveřejňoval v populárně vědeckých časopisech filozofické a historické články a úvahy. V r. 1934 získal doktorát filozofie na MU v Brně za práci Individualismus a kolektivismus v Masarykově sociologii a etice, kterou z větší části publikoval. Teprve po svém příchodu na III. reálné gymnázium v Brně v r. 1936 se však mohl výrazněji vědecky uplatnit. Věnoval se především sociologii, spolupracoval s I. A. Bláhou a získal renomé především svými studiemi o díle T. G. Masaryka a E. Rádla. Po osvobození začal přednášet sociologii a společenské vědy na FF MU v Brně, kde se také habilitoval. V r. 1946 ho J. L. Fischer získal na obnovenou olomouckou univerzitu. Založil v Olomouci sociologický seminář a brzy nato i Sociologický ústav. Jeho blízkou spolupracovnicí byla příbuzná I. A. Bláhy Juliana Obrdlíková. V té době T. vydal i své dvě hlavní publikace o T. G. Masarykovi Vědecké základy Masarykovy politiky a Masarykův program . Po zrušení sociologie jako „buržoazní pavědy“ a tabuizování Masarykovy osobnosti přešel postupně na historii a věnoval se především českému národnímu obrození na Moravě. Jeho filozofickou a sociologickou erudicí jsou nejvíce ovlivněny monografie: o novináři Janu Ohéralovi a o F. M. Klácelovi. V době politického uvolnění v l. 1968–69 se vrátil několika články k T. G. Masarykovi i E. Rádlovi. Poslední jeho příspěvek o Fischerových názorech na Masaryka vyšel posmrtně až v 90. letech. V období normalizace se opět zabýval otázkami moravského národního obrození. Bibliografie: Morava v životě a díle T. G. Masaryka, Zvláštní otisk Časopisu Matice moravské 1938; Vědecké základy Masarykovy politiky, 1947; Masarykův program. Demokracie – socialismus – česká otázka, 1948; Novinář Jan Ohéral, 1969. Sborníky: Individualismus a kolektivismu...

Miloslav Topinka (6)

Miloslav Topinka je český básník a esejista. Patří k mladší vlně básníků tvořících od 60. let 20. století. Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1968 se zúčastnil studentské Expedice Lambaréné. Byl redaktorem měsíčníku Sešity . Poté pracoval jako psycholog, úředník či překladatel . Věnuje se i práci překladatelské a editorské Žije v Praze. Jeho hlavními tématy jsou – jeho slovy – „trhlina“, a „mlčení“. To jest, jak se z osobního úkrytu prodrat do duchampovské čtvrté dimenze, a jak se otvor do tohoto jiného světa stává místem pro celanovský nátlak světla ; dále pak otázka proč etapy odmlčení či zmlknutí patří k psaní , v níž souhlasí s Rimbaudem, že „Hlavním dílem básníka je jeho existence“. Ve své knize Trhlina používá experimentální techniky jako jsou průhledné papíry, otvory ve stránkách a podobně, aby umožnil čtenáři jiný pohled na text. V knize se objevují nejen jeho erbovní autoři jako Gérard de Nerval a Rimbaud, ale i Hermann Buhl, a místa jako Hirošima.

Miloslav Hájek (5)

Narozen 2. 12. 1923 v Brně, zemřel 7. 10. 1995 ve Zlíně, ThDr.h.c., evangelický duchovní, synodní senior Českobratrské církve evangelické ; sloužil v Brně , ve Veselí , v Gottwaldově , v 90. letech 20. století učil katechezi a církevní hudbu na Konzervatoři Evangelické akademie v Kroměříži; podílel se na ekumenickém překladu Bible; synovec faráře a synodního seniora ČCE Viktora Hájka , otec evangelického faráře, písničkáře, publicisty a vysokoškolského učitele Štěpána Hájka .

Miloslav Ferles (6)

Profesor Ing., DrSc. se narodil v Čelákovicích, začínal v roce 1941 ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu ve Vysočanech, v roce 1950 získal titul doktora technických věd a v roce 1969 titul DrSc. Zabýval se organickou chemií.

Miloslav Disman (5)

Miloslav Disman byl divadelní a rozhlasový režisér, dramaturg a pedagog. Za svou režijní rozhlasovou činnost, především za rozvíjení estetické výchovy mládeže, obdržel v roce 1953 Řád práce, u příležitosti 60. narozenin titul zasloužilý umělec a v listopadu 1966 Československou cenu míru. Disman pocházel z Bělé pod Bezdězem. Jeho otec městský důchodní Dr. Bedřich Disman byl v Bělé pod Bezdězem aktivním členem místního odboru Matice školské, starostou místního odboru Pojizerské sokolské župy Fügnerovy, působil ve výboru obecního zastupitelstva a jako revizor v Úvěrním spolku. Veřejně se angažoval i jako člen místního antiklerikálního sdružení Volná myšlenka . Syn Miloslav Disman vystudoval v letech 1918-1920 Vyšší reálku v Jičíně, později v Praze; v rozmezí let 1922-1927 složil odborné učitelské zkoušky; 1930-1932 vystudoval Školu vysokých studií pedagogických v Praze. V letech 1922-1930 působil jako učitel, odborný učitel a správce českých menšinových obecných škol v Novém Boru, ve Mšeném nad Nisou, v Bělé pod Bezdězem, v Náhlově pod Ještědem a v Dolní Poustevně. Zapojil se také do tzv. menšinářské a hraničářské práce: nejprve jezdil se zájezdy do pohraničí s „Maňáskovou scénou“, spolupracoval s první školou lužických dětí, kterou v Bělé pod Bezdězem zřídil známý hraničářský pracovník Josef Maštálko, s Frantou Kocourkem, Prokopem Domorázkem, s hercem Vaškem Tréglem, tajemníkem Národního divadla Procházkou, herci Sárou, Schettinou a členy kroužku studentů v Bělé pod Bezdězem, pokračoval vlastní prací na menšinových školách v severočeském pohraničí v dramatických a pěveckých kroužcích a s družinou dětí pokusného tábora dorostu Československého Červeného kříže v Bojanovicích u Znojma. Od března 1930 pokračoval na pokusných školách v Michli...

Miloš Veselý (3)

Miloš Veselý absolvoval v r.1958 hru na bicí nástroje u prof.Emila Špačka na Státní konzervatoři v Praze, kde sám od roku 1985 působí. V roce 1992 založil první soukromou školu na bicí nástroje a díky své rozsahlé hudební a pedagogické praxi vychoval desítky vynikajících bubeníků všech hudebních žánrů. Tato škola hry na bicí nástroje je napsána formou "Rytmické otázky a odpovědi" mezi učitelem a žákem, škola obsahuje velmi mnoho nejrůznějších rytmických cvičení zaměřených na souhru mezi učitelem a žákem. Tituly od Miloše Veselého jsou velmi oblíbené a učitelé hry na bicí nástroje je často využívají při své výuce.

Miloš Tajovský (5)

Narozen 29. 6. 1956 v Jihlavě. Archivář, autor průvodních textů k fotografickým publikacím.

Miloš Suk (4)

Narozen 23. 10. 1934 v Milevsku, zemřel 30. 12. 2014 v Brně. Prof., RNDr., DrSc., geolog, vysokoškolský pedagog, práce z oboru, též autor prací o vinařství a redaktorství řady podrobných geologických map.

Miloš Krejčí (4)

Miloš Krejčí . Zahraniční redaktor Rudého práva, autor cestopisů a reportáží. Pod pseudonymem Kamil Šimon psal dobrodružné příběhy z exotického prostředí určené především mládeži, pod vlastním jménem politologické práce, většinou v duchu tehdejší oficiální ideologie. Dva roky navštěvoval veřejnou obchodní školu, poté v roce 1939 začal pracovat jako dělník, nejprve v cukrovaru, pak u firmy Baťa, od roku 1940 byl zaměstnán v různých průmyslových a obchodních podnicích jako úředník. V letech 1946 - 1947 studoval při zaměstnání tři semestry Vysoké školy sociální a politické, roku 1948 přešel do zahraničního obchodu. V letech 1955 - 1960 působil jako konsul v Kapském Městě a Johannesburgu. V letech 1963 - 1966 ředitel čs. -britské společnosti Poldi Import Export, Rhodesia Ltd.., Salisbury. Od 1966 do 1969 byl ředitelem čs. libyjské společnosti Shericor, Tripolis. Od roku 1970 redaktorem zahraniční rubriky Rudého práva, jako zahraniční zpravodaj ve Washingtonu . Po návratu dokončil postgraduální studium na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. Za dvacet let zahraničního pobytu viděl šedesát sedm zemí ze čtyř světadílů, z toho osm let žil v Africe. Zemřel 1. března 2011 ve věku devadesáti let.

Miloš Konvalinka (5)

Český dirigent a skladatel, narozen 3. ledna 1919, zemřel 27. listopadu 2000.

Miloš Jůzl (5)

Narozen 20.5.1928 v Nové Olešné u Jindřichova Hradce, zemřel 13.6.1996. Prof., PhDr., CSc., vědecký pracovník v oboru hudby na katedře estetiky filosofické fakulty University Karlovy. Práce v oboru, překladatel z ruštiny, odborné knihy též z francouzštiny.

Miloš Hrdlička (4)

Ing., docent oboru pružnosti a pevnosti na fakultě elektrotechnické ČVUT, práce z oboru.

Miloš Hájek (6)

Narozen 12. 5. 1921 v Dětenicích, zemřel 25. 2. 2016 v Praze. Doc., PhDr. DrSc., historik, levicový intelektuál, příslušník československého odboje za druhé světové války a mluvčí Charty 77.

Miloš Filip (6)

Vystudoval Ekonomicko-správní fakultu při Masarykově univerzitě v Brně, kde získal doktorát z finanční ekonomie a kvalifikoval se na prestižní, celosvětově uznávaný titul pro finanční poradce Chartered Financial Analyst . V představenstvu společnosti ING Investment Management zodpovídal za obchod a marketing produktů investiční správy v ČR a na Slovensku. Dále pracoval v jako konzultant vrcholového managementu ČSOB, ředitel penzijního fondu a také poradce pro prémiovou klientelu skupiny ABN AMRO. Dlouhodobě se věnuje otázce klientského poradenství, osobních financí a finančního vzdělávání. Je autorem několika odborných finančně-vzdělávacích publikací.

Miloš Dokulil (5)

Miloš Dokulil byl český lingvista, odborník v oblasti slovotvorby. Dle českého jazykovědce Karla Hausenblase byl dr. Miloš Dokulil „jedním z nejvýznamnějších lingvistů-bohemistů poválečného období“. Narodil se 5. července 1912  v obci Ctidružice. Základní školu a gymnázium absolvoval v Třebíči. V roce 1931 začal studovat na Masarykově univerzitě v Brně. Spolu s ním studovali lingvisté Alois Jedlička a Josef Hrabák. Studovali bohemistiku, slavistiku, germanistiku a indoeuropeistiku. V roce 1936 odešel do Kodaně, kde pokračoval ve výzkumu jazyků. Následně začal pracoval jako středoškolský učitel v Brně, následně pak v Jihlavě a mezi lety 1939 a 1948 působil v Novém Městě na Moravě. Několik let také vyučoval dánštinu v Brně na Masarykově univerzitě. Po druhé světové válce, v roce 1948 začal na pozvání českého akademika prof. Bohuslava Havránka pracovat v nově zřízeném Ústavu českého jazyka Československé akademie věd v Praze. V tomto období se přestěhoval natrvalo do Prahy, avšak dle prof. Františka Daneše a i Bohuslava Havránka zůstal i nadále moravským patriotem. Dne 1. července 1970 byl pak dle vyjádření Bohuslava Havránka ustanoven prozatímním vedoucím ÚJČ AV ČR. Zemřel 2. listopadu 2002. Dne 8. listopadu byl pohřben na Strašnickém hřbitově v Praze.  Jeho hlavní prací je dvoudílná monografie o české slovotvorbě: Tvoření slov v češtině 1 , Praha 1962 a Tvoření slov v češtině 2 , Praha, 1967. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miloš Dokulil na polské Wikipedii.

Miloš Černý (5)

Miloš Cajthaml (3)

Narozen 13.8.1952 Cheb. Spisovatel, dramaturg a scenárista.

Miloš Božek (5)

Doc., RNDr., CSc., slovenský matematik, práce z oboru.

Miloš Bohuslav Volf (5)

Narozen 23. 4. 1915 v Praze, zemřel 28. 3. 1983. RNDr., chemik, publikace z oboru botaniky a sklářství, autor knih o sklu jako materiálu, redaktor čaospis Sklář a keramik, tlumočil pro Pražskou informační službu v několika jazycích.

Milena Marková (7)

Narozena 28. 11. 1921 v Praze, zemřela 25. 10. 1974 tamtéž. Divadelní hry pro mládež, loutkové hry.

Milena Kozderová (2)

Narozena 29.2.1931. Autorka humoristické prózy.

Milan Židlický (8)

Lektor cizích jazyků, spoluautor jazykových učebnic, kvalifikaci získal během desetiletého pobytu v Kanadě, kde vyučoval např. ve státních kurzech pro nově příchozí.

Milan Zemina (5)

Narozen 22. 5. 1935 v Praze, zemřel 3. 7. 2011 v Praze. Fotograf a egyptolog.

Milan Zelinka (6)

Milan Zelinka je slovenský spisovatel. V roce 2008 získal cenu Anasoft Litera pro nejlepší slovenskou prozaickou knihu, za prózu Teta Anula. V letech 1959–1961 studoval zpěv na Státní konzervatoři v Bratislavě, ale studia nedokončil. Po vojně se začal živit jako opravář telefonních ústředen. Do literatury vstoupil v 60. letech. Knižně debutoval v roce 1972. Většina jeho próz je situována do jeho rodného východního Slovenska. Žije v Papíne. Literární kritik Alexander Halvoník jeho prózy charakterizoval slovy: "Zelinkovy prózičky mají realistický příběhový půdorys, ale je otázkou, zda v nich není více moderního existenciálního cítění než tradičního či klasického realismu. Zelinkův příběh má daleko do realistické příhody, neboť je zkonstruován a pokrucován tak, aby byl především humorem s mnohoznačným obsahem. Humorem, který má často příchuť začarované absurdity."

Milan Vároš (3)

Po absolvovaní Jedenásťročnej strednej školy v Bytči pracoval rok v rodnom meste ako redaktor okresných novín. Potom študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave . V r. 1960 – 1969 bol redaktorom denníka Smena. Pre svoje postoje k politickým udalostiam rokov 1968 – 1969 bol politicky diskriminovaný a nemohol publikovať. Od r. 1969 pracoval ako redaktor vo vydavateľstve Smena, kde redigoval edíciu Dobrodružné romány. Od r. 1990 bol šéfredaktorom týždenníka Život a od r. 1995 aj šéfredaktorom mesačníka Rodina. V súčasnosti žije a tvorí v Bratislave.

Milan Tychler (6)

Rybář.

Milan Studnička (5)

Narozen 19. 10. 1977 v Mostě. Psycholog, psychoterapeut zaměřený na práci s dětmi, rodinami a sportovními trenéry. Též bývalý baskatbalista, bobista a hráč amerického fotbalu. Autor populárních příruček o mezilidských vztazích.

Milan Starý (7)

Milan Starý vystudoval Pedagogickou fakulty Univerzity Karlovy v Praze, obor český jazyk – výtvarná výchova. Pravidelně publikuje své ilustrace v Hospodářských novinách. Podílel se na přípravě dětského programu ke stálé expozici Příběh pražského hradu. Je členem nezávislého uměleckého sdružení 65. pole.

Milan Smolík (3)

Reportér, prozaik, novinář, scénárista. 1945 maturoval na pražském reálném gymnáziu a dva roky studoval na lékařské fakultě KU, 1952 - 54 na filozofické fakultě KU . Prošel řadou zaměstnání. Krátce v Lidových novinách, 1952-53 tajemník pobočky SČS v Ostravě, 1953-56 redaktor Květů, 1956-59 redaktor měsíčníku Plamen. 1967-68 svobodné povolání, od 1973 v invalidním důchodu. Publikoval od 1945 v Mladé frontě, Světu práce, Lidových novinách, Květech, Čs. vojáku, LN, Plameni, Čs. rozhlasu aj. Autor scénářů televizních her a spoluautor scénářů filmů. Z díla: Andaluská romance , Pevnost na písku , Bezděčné kresby aj. 1970 - 1990 zakázán.

Milan Šaradin (4)

Slovenský fotograf, lyžař, horolezec a autor publikací o slovenských horách.

Milan Polášek (4)

Ing.Milan Polášek – zakladatel jogy v Československu a na Slovensku.

Milan Pavlík (5)

Narozen 24. 3. 1923 v obci Bílovice nad Svitavou, zemřel 15. 6. 2012 ve Staré Boleslavi Dramaturg loutkového filmu, autor loutkových her, filmový a televizní scenárista.Autor loutkových her, filmový a televizní scenárista Narodil se v rodině právníka. Dětství prožil ve Spišské Nové vsi na Slovensku, odkud se s rodiči 1939 vrátil do Čech. Po válce začal studovat na Právnické fakultě UK, záhy však přestoupil na FAMU. Již před ukončením studia nastoupil do Čs. státního filmu jako dramaturg filmů pro děti, od 1969 až po odchod do důchodu pracoval jako scenárista ve Filmovém studiu Barandov. 1961–72 souběžně působil jako externí pedagog na Loutkářské katedře DAMU. Pavlík je autorem, případně spoluautorem řady scénářů, z nichž většina je určena pro děti a mládež. Vedle scenáristické činnosti se Pavlík prosadil zejména jako jeden z nejvýraznějších českých poválečných autorů loutkových her.

Milan Kvapil (6)

Narozen 3. 6. 1956 v Praze. Prof. , MUDr., CSc. Lékař, internista . Zabývá se diabetem a parenterální a enterální výživou. Publikuje v oboru. - vystudoval lékařskou fakultu v Brně - v 80. letech získal atestace z interního lékařství 1. a 2. stupně - v roce 1995 získal atestaci z diabetologie a následně obhájil kandidátskou dizertační a habilitační práci - profesorem je od roku 2006 - působil nejprve v nemocnici u Svaté Anny v Brně a poté v pražském Motole - absolvoval kurzy v zahraničí, je členem Evropské asociace pro studium diabetu a předsedou České diabetologické společnosti

Milan Klima (5)

Narozen 23.1.1932 v Praze. RNDr., CSc., Anatom, ilustrátor a malíř, vedoucí morfologického oddělení Ústavu pro výzkum obratlovců Československé akademie věd. Práce v oboru anatomie obratlovců, překladatel z němčiny a angličtiny.Emigroval do Německa. Od roku 1972 profesorem anatomie na Goethově univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a hostujícím profesorem Akademie výtvarných umění tamtéž. Malíř, spisovatel, lékař, skaut. Autor ilustrací pětidílného anatomického slovníku vydaného v Německu a sérií obrazů založených na podobnosti ve stavbě lidského těla a ostatních částí přírody, architektury...atd. Autorem fascinující série obrazů na téma vývoj plodu.

Milan Kindl (4)

Milan Kindl je český právník a spisovatel, známý zejména jako bývalý děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a jeden z hlavních aktérů její krize. V roce 1978 vystudoval pražskou právnickou fakultu a poté působil jako soudce Okresního soudu v Chomutově , vědecký pracovník, komerční právník a následně advokát. Po roce 1999 byl dvakrát zvolen děkanem Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a poté působil ve funkci proděkana pro magisterské studium až do září 2009, kdy rezignoval v důsledku plagiátorské aféry. Byl členem právního poradního sboru prezidenta Václava Klause, což pro rok 2003 potvrzují oficiální webové stránky prezidenta republiky. Zastupuje Českou republiku v Radě OSN pro právo životního prostředí. Do 1. října 2009, kdy byl z funkce odvolán, působil též jako zástupce ředitele Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Jako arbitr zastupoval český stát v arbitráži s firmou Diag Human. Tato arbitráž měla určit konečnou výši odškodného, jež český stát má firmě za neuskutečněné obchody s krevní plazmou zaplatit. U britského International Biographical Centre si zakoupil zařazení mezi dva tisíce „nejvýznamnějších intelektuálů 21. století“ a také si v roce 2003 koupil u American Biographical Institute vyhlášení „Mužem roku“. Kindl byl školitelem proděkana Právnické fakulty ZČU Ivana Tomažiče, který do své dizertační práce opsal desítky stran cizích textů. Plagiátem byl i oponentský posudek děkana fakulty Jaroslava Zachariáše. Po odhalení Lidovými novinami v září 2009 přišel Kindl s vysvětlením, že šlo údajně o řízenou provokaci, která měla být pastí na nespecifikovaného „donašeče a špiona“. Redaktor LN Tomáš Němeček na základě posouzení dizertace odborníkem podal na Kindla i na jeho dva kolegy trestní oznámení. Později se Kindl pod tlakem médií vzdal své funkce a rektor univerzity 29. září dočasně pověřil funkcí...

Milan Kenda (7)

Narozen 19.11.1937 v Ostravě, žije na Slovensku. Přírodovědec, aforista, spisovatel populárně-naučné literatury, publicista a básník.

Milan Kašpar (3)

Narozen 10.6.1929 v Praze. Ing., CSc., pracovník katedry speciální geodézie, stati z oboru.

Milan Freiberg (6)

Regionální novinář.

Míla Linc (4)

Míla Linc je český spisovatel žánru sci-fi a fantasy. Působí jako knihovník v Městské knihovně v Praze. Publikovat začal v roce 1999 s povídkou Žlutý drak, v dalších letech se jeho povídky objevovaly zejména ve sbornících Drakobijci a v časopise Pevnost. Kromě žánrových prací napsal i příručku pro autory fantasy a pány jeskyně Středověký svět. Napsal též několik textů pro skupinu Hakka Muggies. V roce 2011 získal ocenění Gandalfovo brko za sérii článků Hrdinové třicetileté války publikovanou v časopise Pevnost .

Mikuláš Landa (4)

Publikacez oboru alternativní medicíny.

Mikuláš Kováč (7)

Slovenský básník, spisovatel pro děti a mládež, dramatik.

Mikki Daughtry (3)

Americká filmová scenáristka, spisovatelka, vzděláním teatroložka. Některé scénáře píše spolu s Tobiasem Iaconisem.