48781–48840 z 158700 Autoři
Ján Šimonovič (3)
Slovenský básník, esejista, redaktor a překladatel ze španělštiny, ruštiny a francouzštiny.
Více od autora
Jan Simon (2)
Jan Simon je český klavírista, statutární sólista Českého rozhlasu a správní ředitel Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze . Po studiích na HAMU se stal laureátem celé řady přestižních uměleckých soutěží, od roku 2001 působí také ve funkci správního ředitele SOČR. Pravidelně vystupuje nejen se svým mateřským orchestrem SOČR, ale hostuje u mnoha předních evropských symfonických orchestrů. Pochází z umělecké rodiny, jeho otec byl hudební skladatel, klavírista a dirigent Ladislav Simon a matka režisérka Svatava Simonová.
Více od autora
Jan Sedlák (2)
Narozen 29.12.1951. Architekt a urbanista, publikace v oboru stavebnictví, umění, architektury, kulturního dědictví, právní vědy, územního plánování a metodiky ochrany památek v centru Prahy.
Více od autora
Jan Šedivý (3)
Narozen 17. 3. 1953 v Praze. Elektroinženýr, vynálezce, manažer, počítačový vědec a vysokoškolský pedagog Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT. Dříve působil v různých zahraničních společnostech a firmách . Zaměřen na oblast internetových technologií, aplikační software, cloud computing, big data aj. Publikace a patenty v oboru.
Více od autora
Jan Šeba (3)
Jan Šeba byl československý legionář, diplomat a politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. V roce 1909 úspěšně ukončil studium pojistné matematiky na Českém vysokém učení technickém v Praze. Potom pracoval u banky Slávie v Praze. Po vypuknutí 1. světové války sloužil krátký čas v rakousko-uherské armádě, dne 28. 11. 1914 byl v Haliči zajat. Od roku 1916 se podílel na organizování československých legií v Rusku. Od 29. 12. 1917 se stal příslušníkem československých legií v Itálii, kde v hodnosti kapitána působil jako vojenský zmocněnec náčelníka československé mise v Itálii. Později působil v hodnosti podplukovníka jako vojenský zmocněnec při vyslanectví ČSR v Římě. Ve 20. letech 20. století působil jako vyslanec Československa v Itálii a v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Post musel opustit po nástupu diktatury krále Alexandra I. Karađorđeviće a vyhlášení Jugoslávie, protože mimo jiné neměl dobré vztahy s důstojnickou frakcí, která ve státě převzala moc. Pak se angažoval v domácí politice a stal se generálním tajemníkem národních socialistů. K této funkci mu dopomohla přímluva Edvarda Beneše, mezi jehož stoupence patřil. Působil pak jako Benešův důvěrník v této straně. Na postu generálního tajemníka byl potvrzen v dubnu 1931, ale krátce nato byl z vedení strany vytlačen na nátlak křídla okolo Emila Frankeho. Během 30. let zastával další diplomatické posty. Od září 1932 do března 1937 byl vyslancem v Rumunsku a od září 1937 do března 1939 byl velvyslancem v Číně. V parlamentních volbách v roce 1929 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Na mandát rezignoval roku 1932 a jeho poslanecký post zaujal Jaroslav Hynek. Povoláním byl podle údajů z roku 1930 vyslancem a zplnomocněným ministrem ČSR v Bělehradě. Umřel v Plzni, pochován je v Ledči nad Sázavou....
Více od autora
Jan Schneider (2)
Narozen 1959. Literární vědec, práce z oboru českého jazyka a literatury.
Více od autora
Ján Sapák (2)
Jan Sapák je architekt, teoretik architektury, publicista, vysokoškolský učitel. Sapák studoval v letech 1978–1981 Fakultu architektury VUT u prof. Aloise Nového). V letech 1981–1984 studoval na Akademii výtvarných umění u Jiřího Kotalíka V letech 1984–1988 pracoval v libereckém projektovém ústavu , atelieru 02, který byl totožný s dřívějším atelierem SIAL, kde byl asistentem Miroslava Masáka, a pracoval v týmu na rekonstrukci pražského Veletržního paláce. V roce 1988 spoluzaložil neformální sdružení architektů Obecní dům, spolu s M. Masákem, P. Pelčákem, I. Vavříkem, Z. Jiranem a M. Němcem. V letech 2006–2011 byl členem představenstva České komory architektů v Praze a také jejím prvním místopředsedou. V období po sametové revoluci moderoval a předsedal prvnímu zakládajícímu shromáždění Obce architektů v Průmyslovém paláci na pražském výstavišti. Od roku 1994 působil také jako externí pedagog Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně. Od roku 2005 pracoval jako předseda pracovní skupiny pro památky a později jako člen pracovní skupiny pro architektonické soutěže až do roku 2012. Větší část profesního života je publicisticky činný ve vlasti i v zahraničí. Publikoval větší množství článků a několik knih jako autor i spoluautor.
Více od autora
Jan Samec (1)
Jan Samec byl český pedagog a všestranný výtvarník – především malíř, ale i úspěšný kreslíř, grafik, ilustrátor, keramik a scénograf. Narodil se ve Strakonicích 14. května roku 1917 ještě do poměrů rakousko-uherských, své vzdělání získal již v prvorepublikových školách. V letech 1936–1939 studoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství při ČVUT v Praze v ateliérech profesorů Oldřicha Blažíčka, Cyrila Boudy, Karla Pokorného . Po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval jako telegrafní dělník pro Ministerstvo spojů. V roce 1940 absolvoval kurzy reklamního návrhářství na Rotterově reklamní škole v Praze. Od podzimu 1940 do roku 1941 byl studentem Školy umění ve Zlíně. V letech 1944–1945 pracoval v totálním nasazení ve strakonické keramické velkovýrobě keramického nádobí . V roce 1945 se vrátil do Prahy k přerušenému vysokoškolskému studiu na Českém vysokém učení technickém, které roku 1946 absolvováním první a druhé státní zkoušky završil. Poté pracoval v Praze jako učitel výtvarné výchovy na Experimentálním gymnáziu v Libni, to však bylo brzy jako buržoazní nežádoucí zrušeno. V roce 1947 po krátké známosti s herečkou Jiřinou Štěpničkovou uzavřel sňatek a z tohoto vztahu se narodil pozdější herec Jiří Štěpnička. Po ukončení studií dostal umístěnku do pohraničí. Rozhodl se pro Karlovy Vary, kam se v roce 1948 natrvalo přestěhoval. Vyučoval zde na místním gymnáziu výtvarnou výchovu a později i kreslení a malbu na porcelán na Střední průmyslové škole keramické. V roce 1963 zde vyučoval též kresbu na Pedagogickém institutu a v roce 1968 externě na místním gymnáziu. Zemřel 9. srpna 1988 v Karlových Varech. Jan Samec byl všestranný výtvarník. Po skončení studia se od roku 1947 zabýval tvorbou užité keramiky a grafiky a jako ilustrátor spolupracoval s tiskem a nakladatelstvím Orbis Praha. V letech 1956–1960...
Více od autora
Jan Rybář (2)
Narozena 4. 9. 1903 v Praze., zemřela 26. 6. 1987. PhDr., překladatelka z němčiny.
Více od autora
Ján Rozner (3)
Literárny, divadelný a filmový kritik, publicista Ján Rozner . V rokoch normalizácie nesmel publikovať, v roku 1977 sa vysťahoval do Nemecka, kde aj zomrel. Slovenskej čitateľskej verejnosti sa predstavil ako úspešný beletrista románom Sedem dní do pohrebu, knihou, v ktorej spracoval dramatické okolnosti pohrebu svojej manželky Zory Jesenskej.
Více od autora
Jan Roubal (2)
MUDr. Jan Roubal je lektorem, supervizorem a praktikujícím psychoterapeutem v gestalt terapii, přednáší rovněž na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Jako psychoterapeut pracuji více než 20 let a již více než 15 let psychoterapii také učím a superviduji. Stále mne to těší a rád se také od svých klientů i studentů učím. Gestalt terapie je mým mateřským psychoterapeutickým jazykem. Základní výcvik v gestalt terapii u zahraničních lektorů z Norska a Belgie mi umožnil hlavně poznávat sám sebe a také objevovat vlastní tvořivost. Praktické zkušenosti jsem sbíral jako psychiatr a psychoterapeut při práci s klienty v rámci denního stacionáře, psychiatrické nemocnice a soukromé praxe. Teoretické vzdělání v gestalt terapii jsem si doplňoval v navazujícím postgraduálním výcviku, supervizním výcviku, mezinárodním kurzu o gestalt pojetí psychopatologie a také při psaní českých i zahraničních článků a knižních kapitol. Inspirativními učiteli pro mne byli zvláště Daan van Baalen a Ken Evans. Hodně jsem se také naučil od Gianniho Francessetiho při naší spolupráci na editování knihy o uplatnění gestalt přístupu v klinické praxi . Velmi podnětná je pro mne spolupráci se zahraničními kolegy v Evropské asociaci pro gestalt terapii , kde pracuji v etické a kompetenční komisi a předsedám výzkumné komisi. Snažím se podporovat výzkum v gestalt terapii, editoval jsem knihu Towards a Research Tradition in Gestalt Therapy, 2016. Důležitá je pro mne také otevřenost jiným přístupům. Absolvoval jsem výcvik v Pesso terapii a v integrativní supervizi , se Z. Vybíralem editoval přehledovou knihu Současná psychoterapie , založil jsem výcvik Integrace v psychoterapii, na katedře psychologie FSS MU v Brně učím budoucí psychology a psychoterapeuty a jsem členem Centra pro výzkum psychoterapie. Spolupráce s kolegy z jiných psychoterape...
Více od autora
Jan Roth (3)
Jan Roth byl český kameraman, otec fotografů Alana Pajera a Otty Pajera, dědeček političek Kateřiny Jacques a Moniky McDonagh Pajerové. K filmu se dostal v roce 1923, nejdříve pracoval jako pomocník režiséra Karla Antona, později pracoval jako vrchní osvětlovač a technický šéf u Karla Lamače. K funkci kameramana se propracoval během pobytu v zahraničí, do Česka se vrátil v roce 1934. Ve filmech To neznáte Hadimršku a Lásky Kateřiny Strnadové si rovněž zahrál, na filmu Slepice a kostelník spolupracoval jako pomocný režisér. Jako kameraman proslul mj. tím, že dokázal využít světelné členění prostoru a šerosvit k dramatickému účinku.
Více od autora
Jan Roskovec (1)
Narozen 25. 2. 1966 v Praze. Th.D., teolog a evangelický farář, ředitel Centra biblických studií. Práce z oboru.
Více od autora
Jan Rataj (3)
Jan Rataj byl rakouský a český zemědělec a politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, jeden ze zakladatelů České agrární strany. Absolvoval nižší reálku v Písku, vyšší reálku absolvoval roku 1874 v Linci . Profesně potom působil jako rolník v rodné Vráži. V letech 1880–1883 byl starostou této obce . Byl předsedou hospodářského spolku v Písku. Koncem století se uvádí jako člen okresní školní rady a člen okresního zastupitelstva v Písku . Zasedal v kuratoriu lesnického učiliště v Písku. Koncem 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1889 byl zvolen v kurii venkovských obcí do Českého zemského sněmu. Politicky patřil tehdy k mladočeské straně. Roku 1889 ovšem založil spolu s Alfonsem Ferdinandem Šťastným a s rolníkem Junem Selskou jednotu, později Sdružení českých zemědělců, které se ještě před koncem století vyvinulo v samostatnou Českou agrární stranu. Mandát v zemském sněmu obhájil ve volbách v roce 1895 a uvádí se již jako agrárník. Za ně zde byl opětovně zvolen i ve volbách v roce 1901. Zasedal v české sekci zemské zemědělské rady a byl i členem zemské železniční rady. Zasedal i v Říšské radě , kam usedl 20. října 1898 místo Jana Vašatého za kurii venkovských obcí, obvod Písek, Strakonice atd. Mandát obhájil za stejný obvod i ve volbách roku 1901. Zvolen byl rovněž ve volbách roku 1907, konaných již podle všeobecného, rovného volebního práva, kdy byl zvolen v obvodu Čechy 067. Zasedal pak v poslaneckém Klubu českých agrárníků. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1911. Na Říšské radě zastával od roku 1901 funkci historicky prvního předsedy samostatného poslaneckého Klubu ...
Více od autora
Jan Ptáček (1)
Od roku 1990 provozuje soukromou autodopravu a od nepaměti pěstuje orchideje a jiné tropické rostliny. Za svůj život procestoval pořádný kus světa. Na svých cestách se zaměřuje především na studium flóry a fauny v přirozeném prostředí.
Více od autora
Jan Přenosil (2)
Narozen 14.10.1977 v Brně. Ing. ekonomie, Mgr. práv, vysokoškolský pedagog, odborné práce z ekonomie, veřejného a mezinárodního práva.
Více od autora
Jan Pospíšil (3)
Narozen 27. 11. 1983 v Jihlavě. Vyučuje marketing na Univerzitě Tomáš Bati ve Zlíně. Publikuje v oboru.
Více od autora
Ján Porvazník (2)
Narozen 4.2. 1941 v Adidovciach, okres Humenné na Slovensku. Vysokoškolský pedagog, profesor managementu. Publikace z oboru managementu a ekonomiky a celoživotního vzdělávání.
Více od autora
Jan Pleskáč (1)
Narozen 15.5.1797 v Třebíči, zemřel 26.7.1873 v Olešnici. Katolický kněz a spisovatel, sběratel pohádek a pověstí.
Více od autora
Jan Plachetka (2)
Ján Plachetka je slovenský mezinárodní šachový velmistr, mistr Slovenska z let 1975 a 1993. Plachetka se úspěšně zúčastnil celé řady šachových turnajů. Dělil se například o první místo v Polanica-Zdróji 1975, zvítězil v Sofii a v Trnavě 1979, dělil se o první místo v Štrasburku 1985. Titul mezinárodního mistra obdržel roku 1973 a mezinárodním velmistrem se stal jako první Slovák roku 1978. Z mistrovství Československa má Plachetka jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile . Na šachových olympiádách reprezentoval Plachetka pětkrát Československo a dvakrát Slovensko . Společně s Vlastimilem Hortem, Janem Ambrožem, Vlastimilem Jansou, Janem Smejkalem a Ľubomírem Ftáčnikem byl členem družstva, které na šachové olympiádě roku 1982 v Lucernu skončilo na druhém místě. Plachetka je rovněž úspěšným šachovým trenérem. Jeho nejznámější svěřenkyní byla Regina Pokorná. Často působí jako kapitán nebo trenér reprezentačních družstev žen nebo juniorů. Je spoluautorem publikace o šachových olympiádách.
Více od autora
Jan Píbil (1)
Realitní makléř, manažer, lektor obchodních dovedností, též autor příručky pro realitní makléře.
Více od autora
Ján Petrík (1)
Narozen 8. 2. 1929 v Praze, zemřel 28. 8. 1989 tamtéž. Překladatel z francouzštiny a angličtiny, autor literárně historických a kritických studií zejména o anglicky a francouzsky píšících autorech. Také prozaik.
Více od autora
Jan Petrásek (3)
Prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc. . Narodil se ve Vrátě u Českých Budějovic, ale během 2. světové války se rodina přestěhovala do Třeboně, kde v roce 1948 absolvoval gymnázium, poté byl přijat ke studiu na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, které ukončil v roce 1953. Již jako medik pracoval v laboratořích 3. interní kliniky pod vedením profesora Jiřího Šonky. Po promoci nastoupil jako sekundární lékař do nemocnice v Českém Krumlově, působil krátce i jako obvodní a závodní lékař v Horní Plané a ve Větřní. Od roku 1956 nastoupil jako sekundární lékař 3. interní kliniky ; této interní klinice zůstal věrný po celý život. V roce 1964 obhájil kandidátskou práci na téma „Klinický význam některých metabolitů katecholaminů“. V roce 1969 se stal odborným asistentem kliniky, v roce 1972 obhájil habilitační práci na téma „Současné možnosti klinické diagnostiky a léčby feochromocytomu“, a v roce 1975 byl jmenován docentem vnitřních nemocí. Doktorskou práci, rovněž s tématem feochromocytomu, obhájil v roce 1981 a v roce 1983 byl jmenován profesorem pro obor vnitřních nemocí. Dlouhá léta byl zástupcem přednosty kliniky a zastával řadu pedagogických funkcí na tehdejší Fakultě všeobecného lékařství. Nejprve se plně věnoval endokrinologii. Publikoval desítky článků v českých periodikách, byl členem výboru Československé endokrinologické společnosti. V paměti všech žáků je však spojován především s kardiologií. V roce 1970 se významně podílel na vzniku jedné z prvních koronárních jednotek v Československu. Zkušenosti čerpal i ze zahraničních pobytů v Dánsku a Německu. V roce 1976 získal v Německu první zkušenosti s echokardiografií a na 3. interní klinice vybudoval první echokardiografi ckou laboratoř. Vydal první české publikace v tomto oboru. Vytvořil na klinice funkční kardiologickou skupinu. Podílel se na vzniku katetrizační laboratoře. V 1. polovině 80. let se stal vedoucím redaktorem Časopisu lékařů českých, který redigoval ...
Více od autora
Jan Petr (3)
Narozen 7.12.1917 v Domaželicích u Přerova, zemřel 20.8.1975 v Praze. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře hudební výchovy pedagogické fakulty. Práce v oboru.
Více od autora
Jan Petersen (2)
Německý prozaik a scenárista, autor tendenčních sociálních próz. Účastnil se komunistického odboje proti nacismu, 1936-46 žil v exilu, poté v NDR.
Více od autora
Jan Pelíšek (2)
Jan Pelíšek byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění. Profesí byl dle údajů z roku 1935 rolníkem v Prosetíně. Jeho manželkou byla Františka Pelíšková . Měli dceru Vlastimilu Prudkou , jejímž manželem byl František Prudký . Po parlamentních volbách v roce 1925 získal za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát ale získal až dodatečně roku 1926 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec František Wenzl. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž v pomnichovské druhé republice přešel na podzim 1938 do poslaneckého klubu nově utvořené Strany národní jednoty.
Více od autora
Jan Pelikán (3)
Narozen 16.10.1889 v Praze, zemřel 15.2.1942 v koncentračním táboře Osvětim . PhDr., sokolský činitel, sokolská literatura a redakční činnost.
Více od autora
Jan Pelcák (2)
Narozen roku 1883 v Novém Kníně, zemřel 23.8.1959 asi v Praze. Ing., středoškolský profesor, práce v oboru strojnictví, básník.
Více od autora
Jan Pavel II. (3)
Svatý Jan Pavel II. , vlastním jménem Karol Józef Wojtyła , byl polský katolický duchovní, jenž se postupně stal pomocným biskupem , arcibiskupem krakovským , kardinálem a od 16. října 1978 až do své smrti prvním slovanským a po 455 letech prvním neitalským papežem. Jako svatý otec hrál významnou roli ve světové politice a je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Současně redefinoval vztah katolické církve k judaismu a nabádal protestantské a ortodoxní křesťany, aby pomohli přetvářet papežství tak, aby sloužilo potřebám všech křesťanů. Během svého 26 let trvajícího pontifikátu svatořečil a blahořečil více lidí než všichni jeho předchůdci dohromady a absolvoval 104 zahraničních papežských cest, tedy více než kterýkoliv jiný svatý otec v historii. Ve funkci hlavy katolické církve výrazně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti. V oblasti sexuální morálky a ochrany lidského života navázal na učení svých předchůdců a zejména v katechezích publikovaných v souboru Teologie těla a v encyklice Evangelium vitae jednoznačně potvrdil tradiční církevní stanovisko morální nepřípustnosti interrupce, antikoncepce a eutanazie. Mezi mnoha jím svatořečenými a blahořečenými osobami bylo i několik osobností z české historie: sv. Anežka Česká, bl. Karel I., sv. Zdislava z Lemberka, sv. Jan Sarkander, bl. Marie Antonína Kratochvílová, bl. Marie Restituta Kafková a bl. Metoděj Dominik Trčka. Sám Jan Pavel II. byl papežem Františkem kanonizován 27. dubna 2014. Jan Pavel II. byl nejen teologem a filozofem, ale také básníkem, dramatikem, esejistou a literárním kritikem. Karol Józef Wojtyła mladší se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích jako třetí potomek armádního důstojníka Karola Wojtyły staršího a jeho ženy Emilie,...
Více od autora
Ján Pauliny (1)
Pôsobil na Katedre klasickej a semitskej filológie. Vo vedeckej práci sa najskôr venoval arabskej autobiografickej literatúre, neskôr výskumu arabskej ľudovej literatúry – náboženskej a svetskej. Monografickými prácami a štúdiami inicioval vznik novej arabistickej disciplíny: Arabská ľudová stredoveká náboženská literatúra. Jeho vedecké práce zhodnotili a citujú poprední zahraniční odborníci. Štvrťstoročná práca - Kompletný preklad Tisíc a jedna noc Najznámejší slovenský arabista Ján Pauliny pracoval na prekladoch kompletnej série 7 zväzkov dlhých 25 rokov. Táto slávna zbierka vyšla vo svete v takomto kompletnom vydaní s poznámkovým aparátom iba v niekoľkých krajinách! Ján Pauliny na podnet vydavateľstva Ikar začal s dokončovaním kompletnej série 7 zväzkov v roku 2005, kedy vypracoval aj finálny poznámkový aparát. Pôvodne plánovaných 6 zväzkov sa napokon zmenilo na 7 zväzkov. „Povedal som si, že sa patrí, aby Tisíc a jedna noc vyšla aj v slovenčine taká, aká je, celá, bez adaptačných zásahov, bez splošťovania jej reliéfu. Tisíc a jedna noc je imaginácia zhmotnená v slove. Je to filigrán, jemná pavučinková sieť, do ktorej Šahrazád ulovila každú zázračnú rybku, čarovnú lampu i prsteň a všetky pravdivé i vymyslené príbehy,“ vyznáva sa Ján Pauliny. Zbierke ste zasvätili kus života, celých 25 rokov... „Keby som nebol poprechodil aspoň sto ulíc v Káhire, Tunise, Marrákuši, Feze i v Jeruzaleme, nesedel v sto kaviarňach, nedýchal sto vôní a smradov, nepočul spievať Korán zo sto minaretov, neučil sa po arabsky zo sto kníh, a napokon neurobil takýchto robôt tisíc a jeden, nikdy by som preklad nebol začal a dokončil...“ Majú príbehy Tisíc a jednej noci čo povedať aj súčasnému človeku? „Sú to večné príbehy o láske, ľudskom šťastí i nešťastí, o bohatstve a biede. Odborníci si často kladú otázku, prečo práve v Európe mala Tisíc a jedna noc taký ohlas a práve vďaka Európanom je dnes už klasickým dielom svetovej literatúry. Možno preto, že orientálna rozprávka otvorila pred euró...
Více od autora
Jan Patočka (3)
Narozen 25. 9. 1925 v Českých Budějovicích, zemřel 13. 3. 2009. Doc. RNDr., DrSc., zoolog, entomolog, vysokoškolský pedagog, práce v oboru, publikoval též slovensky.
Více od autora
Jan Palach (2)
Narozen 11.8.1948 ve Všetatech, zemřel 19.1.1969 v Praze.Student, 16. ledna 1969 se upálil na protest proti okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy 21.8.1968.
Více od autora
Jan Országh (2)
Narozen 10. 2. 1930, zemřel 2017. MUDr., CSc., neurolog; primář nemocnice v Kladně.
Více od autora
Jan Opočenský (3)
Jan Opočenský, též Hanuš Opočenský byl československý diplomat, archivář a historik. Byl starším bratrem šachového mistra Karla Opočenského. Narodil se v Mostě 26. května 1885 jako prvorozený syn zednickému mistrovi Johannu Opočenskému. Z Mostu se ovšem rodina během několika let přestěhovala do Prahy. Zde studoval na gymnáziu a poté se zapsal na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity ke studiu historie a filozofie. Po univerzitních studiích složil ještě státní zkoušku z archivnictví a knihovnictví na Institutu pro rakouský dějezpyt ve Vídni. Praxi zahájil v rodovém archivu Schwarzenberků v Třeboni, kde ovšem dlouho nezůstal. Vrátil se do Prahy a v roce 1910 byl přijat do Místodržitelského archivu. Po jeho transformaci na Archiv ministerstva vnitra v roce 1918 se podílel mimo jiné na rakousko-československé archivní rozluce spočívající v rozdělení historických písemností mezi nově vzniklé státy. V roce 1920 nastoupil na ministerstvo zahraničních věcí, kde dostal za úkol vybudovat archiv. V čele archivu ministerstva zahraničních věcí stál do roku 1935, kdy se stal generálním konzulem v Paříži. V této funkci setrval až do konce první republiky. V prosinci 1938 ho Edvard Beneš, který od října 1938 žil v zahraničí, pověřil získávat zprávy o činnosti domácího odboje. Vláda druhé republiky v roce 1939 povolala Opočenského zpět do Prahy. Zde se spolu s Ladislavem Karlem Feierabendem snažil přispět k formování nejprve domácího a poté i zahraničního odboje. Vývoj událostí v protektorátu a obavy o další osud rodiny jej donutily k odchodu do exilu. Nejprve odjel v srpnu 1939 do Dubrovníku, cestou mu prezident Beneš poslal z Londýna vzkaz, aby odjel do Paříže. Po vytvoření Československého národního výboru v Paříži a jeho uznání Francií a Velkou Británií pomáhal Opočenský vytvářet zázemí československého exilu. Benešovi pravidelně zasílal do Londýna zprávy o činnosti francouzského ministerstva zahraničí, ale i o poměrech v...
Více od autora
Jan Oliva (1)
Narozen 10.8.1923 v Kutné Hoře, zemřel 31.5.1986. Hudební pedagog a skladatel, muzikologické publikace.
Více od autora
Jan O Bor (2)
Pod pseudonymem Jan O. Bor se skrývá spisovatel, básník, kronikář a kulturní pracovník Josef Kresta . Životní dráhu Josefa Kresty nekompromisně poznamenal přelom 19. a 20. století. Narodil se jako druhý ze čtyř dětí v Příboře v domku č. 102 ve Špitální ulici, kde otec Adolf utápěl bídu ševcovského řemesla v kořalce. V devíti letech se stal Josef polovičním sirotkem, když matka Františka po porodu čtvrtého dítěte zemřela na mrtvici; právě narozené dítě, o které se nikdo nestaral, krátce nato zemřelo hladem. Bída vyhnala Josefa do služby k sedlákovi. Po ukončení obecné školy se stal žebravým studentem, bydlel u stařenky v obecním chudobinci, spával s ní v jednom lůžku. Ze studia zběhl, ale řemeslo natěračské u mistra v Jičíně, který neuměl slovo česky, se mu nezamlouvalo. Raději se dal v Příboře do učení na bednáře, po vyučení to dotáhl v pivovaře v Místku až na vrchního bednáře s královským platem 65 zlatých měsíčně. Slibnou kariéru ukončil povolávací rozkaz do zákopů první světové války na italskou frontu, kde jako zákopník obdržel za odvahu velkou stříbrnou hvězdu. Vídeňská firma Dreibholz, vyrábějící sudy, potřebovala bednáře, vyreklamovala Josefa Krestu z fronty, platila mu týdně 700 korun, bednáři byli tehdy nejlépe placenými řemeslníky. Hned po skončení války se vrátil Josef Kresta domů, sloužil u II. příborského praporu jako četař. U vojska zůstal až do zimy roku 1920. Potom nastoupil k policii v Ostravě. Státní služba pod penzí mu umožnila oženit se s Františkou Víchovou z Jančí u Vítkova, měli spolu tři syny. Jako neuniformovaný „tajný” policista se specializoval na vyšetřování úrazů ve Vítkovických železárnách. Otřesné pracovní podmínky vítkovických dělníků jej přiměly napsat knihu Oběti strojů . Policejní ředitelství se o tom nesmělo dozvědět, proto zvolil pro své postavy anglická jména a knihu vydal pod pseudonymem J. O. Bor. Přece se vše vyzradilo a následovala šikana. To však Josefa Krestu od další liter...
Více od autora
Jan Novotný (3)
Narozen 6.5.1944 v Uherském Hradišti. RNDr., pracovník katedry teoretické fyziky, práce z oboru, beletrie, literárně vědné práce.
Více od autora
Jan Niesner (1)
Bývalý stíhací pilot a učitel létání na Vysoké vojenské letecké škole v Košicích.
Více od autora
Jan Nepomuk Štěpánek (3)
Jan Nepomuk Štěpánek byl významný český divadelník, herec, režisér, dramatik, dramaturg, překladatel, spisovatel, redaktor, publicista a divadelní ředitel. Jednalo se o jednu z vůdčích osobností českého divadla první třetiny 19. století. Rodina měla mydlářskou živnost v Chrudimi. Jan Nepomuk Štěpánek si původně vybral kněžskou dráhu. Pobyt v semináři v Litomyšli přerušil roku 1800, kdy dobrovolně vstoupil do studentské legie verbované proti Napoleonovi. K teologii se sice ještě vrátil, ale před vysvěcením jej tehdejší vlastenecká společnost přivedla k divadlu, které si hluboce zamiloval. Vystupoval jako ochotník, psal i upravoval hry pro česká divadelní představení, zvláště pro soubor pražského Malostranského divadla, se kterým se seznámil při jeho působení v lázních Teplice v letech 1803–5. Aby se vůbec uživil, pracoval v tomto divadle v letech 1805/1806 a 1807/1808 jako nápověda. Od roku 1812 pak pracoval v pražském Stavovském divadle, kde se staral o uvádění českých ochotnických představení. V roce 1819 uváděl sám svoji funkci jako divadelní sekretář a pokladník. V letech 1812 až 1824 zastával funkci dramaturga a režiséra českých představení, později byl dokonce spoluředitelem divadla . Pro svou lásku k divadlu, vlastenecké nadšení a charitativní činnost byl obdivován , zvláštní umělecké hodnoty v jeho díle ovšem nenajdeme. Pro divadlo sám napsal, přeložil či upravil asi 130 různých dramatických děl, při určování repertoáru divadla jim však dával až příliš velkou přednost před díly jiných autorů, přestože uvedl například 10 Klicperových her a ojediněle i díla Grillparzera, Schillera a dalších. Ze Štěpánkových děl byly v oblibě u tehdejšího obecenstva např. jeho historicko–rytířské hry a veselohry ze současnosti. V letech 1824 až 1843 přeložil nejméně 13 operních libret . Při překladech použ...
Více od autora