Pod pseudonymem Jan O. Bor se skrývá spisovatel, básník, kronikář a kulturní pracovník Josef Kresta . Životní dráhu Josefa Kresty nekompromisně poznamenal přelom 19. a 20. století. Narodil se jako druhý ze čtyř dětí v Příboře v domku č. 102 ve Špitální ulici, kde otec Adolf utápěl bídu ševcovského řemesla v kořalce. V devíti letech se stal Josef polovičním sirotkem, když matka Františka po porodu čtvrtého dítěte zemřela na mrtvici; právě narozené dítě, o které se nikdo nestaral, krátce nato zemřelo hladem. Bída vyhnala Josefa do služby k sedlákovi. Po ukončení obecné školy se stal žebravým studentem, bydlel u stařenky v obecním chudobinci, spával s ní v jednom lůžku. Ze studia zběhl, ale řemeslo natěračské u mistra v Jičíně, který neuměl slovo česky, se mu nezamlouvalo. Raději se dal v Příboře do učení na bednáře, po vyučení to dotáhl v pivovaře v Místku až na vrchního bednáře s královským platem 65 zlatých měsíčně. Slibnou kariéru ukončil povolávací rozkaz do zákopů první světové války na italskou frontu, kde jako zákopník obdržel za odvahu velkou stříbrnou hvězdu. Vídeňská firma Dreibholz, vyrábějící sudy, potřebovala bednáře, vyreklamovala Josefa Krestu z fronty, platila mu týdně 700 korun, bednáři byli tehdy nejlépe placenými řemeslníky. Hned po skončení války se vrátil Josef Kresta domů, sloužil u II. příborského praporu jako četař. U vojska zůstal až do zimy roku 1920. Potom nastoupil k policii v Ostravě. Státní služba pod penzí mu umožnila oženit se s Františkou Víchovou z Jančí u Vítkova, měli spolu tři syny. Jako neuniformovaný „tajný” policista se specializoval na vyšetřování úrazů ve Vítkovických železárnách. Otřesné pracovní podmínky vítkovických dělníků jej přiměly napsat knihu Oběti strojů . Policejní ředitelství se o tom nesmělo dozvědět, proto zvolil pro své postavy anglická jména a knihu vydal pod pseudonymem J. O. Bor. Přece se vše vyzradilo a následovala šikana. To však Josefa Krestu od další liter... Zdroj: databazeknih.cz
Zobrazit vše