24421–24480 z 158841 Autoři
Evžen Hirschfeld (6)
Narozen 1893, zemřel v lednu 1969 v Praze. Ing., dr.techn., profesor strojní fakulty, literatura z oboru.
Více od autora
Evie Dunmore (4)
Britská spisovatelka, autorka historických romancí. Žije a pracuje v Berlíně.
Více od autora
Evgeny Nesterenko (4)
Evgeny Nesterenko byl proslulý sovětský a ruský operní basista, který se vyznačoval silným hlasem a velkolepým vystupováním na jevišti. Narodil se 8. ledna 1938 v Moskvě, v mládí se zajímal o hudbu a svou vášeň rozvíjel studiem na moskevské konzervatoři. Nesterenkova kariéra se rozjela po vítězství v Mezinárodní Čajkovského soutěži v roce 1967, což vedlo k angažmá ve významných operních domech po celém světě.
Více od autora
Évariste Régis Huc (3)
Évariste Régis Huc – 26. března 1860, Paříž) byl francouzský misionář známý především díky svým cestám do Tibetu, Číny a Tatarska. Huc společně se svým druhem Josephem Gabetem byli prvními Evropany, kteří navštívili Lhasu od dob Thomase Manninga ). Huc o svých cestách napsal cestopis, který několikrát vyšel i v českém jazyce. Huc se narodil v malé vesnici Caylus ve francouzském departementu Tarn-et-Garonne. Ve věku čtyřiadvaceti let vstoupil mezi pařížské lazaristy. Krátce po své ordinaci v roce 1839 byl vyslán do Číny, aby tam vykonával práci misionáře. Zhruba 18 měsíců však ještě strávil v Macau, kde se intenzivně připravoval na misionářskou práci, což zahrnovalo především studium čínského jazyka. Po této přípravě začal se samotnou křesťanskou misií, a to nejdříve v jižních oblastech Číny. Za nějaký čas poté se přesunul do severněji ležícího Pekingu, kde získal hlubší znalosti čínštiny. Poté se vydal dále na sever až na samotnou hranici Číny s Mongolskem, kde se věnoval studiu dialektů a zvyků Tatarů, pro jejichž potřeby přeložil i několik náboženských textů. Huc měl v úmyslu cestovat z Číny dále do tibetské Lhasy, odkud zamýšlel putovat do Indie. V roce 1844 se s dalším lazaristou Josephem Gabetem a mladým Dahurem, který konvertoval ke křesťanství, vydali z Duolunu do Lhasy. Jelikož byl tehdy vstup do Lhasy cizincům zakázán, malá skupina cestovala v převleku za tibetské lámy. Po překročení Žluté řeky muži museli přejít rozsáhlé oblasti pouště Ordos ve Vnitřním Mongolsku. Po těžkých útrapách se jim podařilo dosáhnout Kan-su a jít dále, až se jim v lednu 1845 podařilo dojít na čínskou hranici, kde strávili nějaký čas studiem tibetského jazyka, buddhistické literatury a pobytem v klášteře Kumbum. Poté se vydali na další cestu. Po překročení pouštních oblastí Čching-chaje došli k jezeru Kukunor s ostrovem s meditujícími lámy. Po namáhavé a vyče...
Více od autora
Eva Žáčková (3)
Narozena 23. 12. 1942. Textilní výtvarnice, ilustrátorka, zejména děl svého manžela, básníka Jiřího Žáčka.
Více od autora
Eva Svobodová (6)
Narozena 19. 11. 1952 v Třeboni. Mgr., vysokoškolská pedagožka, odborné práce z primární pedagogiky, též autorka knih pro děti a mládež.
Více od autora
Eva Skálová (3)
Lingvistka. Autorka učebnic anglického odborného stylu, teorie a praxe jazykového testování.
Více od autora
Eva Schneiderová (5)
Narozena 22. 3. 1961 v Plzni. PaedDr., pedagožka, autorka učebnic a metodických materiálů pro výuku češtiny na ZŠ.
Více od autora
Eva Reitharová (2)
Narozena 1925, zemřela 2003.Historička a teoretička umění, monografie o výtvarných umělcích.
Více od autora
Eva Michorová (5)
Eva Michorová se narodila 30. 12. 1964 v Kladně. Vystudovala kladenské gymnázium a fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Pracovala v časopisu Dikobraz, přispívala do časopisů Podvobraz, Květy, Vaše příběhy. Doposud publikovala šest dívčích románů: Čekání na prince , Bára ze zámku , Kdo mi dá růži? , Nikoho se nepros! , Samá voda a Tak co, holky, co si počnete? . S MUDr. Martou Brtníkovou napsala knížku o výchově k rodičovství Přinesl nás čáp, asi . Mimoto vydala knihu o hazardu Hříchy velkých hráčů a podílela se na knížce skutečných kriminálních příběhů A teď padáme, rejžo . Žije v Kyšicích na Kladensku s manželem, dvěma dětmi ? šestnáctiletou Nelou a dvanáctiletým Zdeňkem a psem Káčou.
Více od autora
Eva Medková (3)
Narozena 9. 12. 1895 v Praze, zemřela 28. 9. 1953 tamtéž. Básnířka, beletristka, autorka vzpomínek na Antonína Slavíčka.
Více od autora
Eva Líšková (3)
Narozena 21. 1. 1934 v Praze, zemřela v r. 2014. RNDr., CSc., odborná asistentka Katedry biologie Pedagogické fakulty UK. Práce z oboru zoologie.
Více od autora
Eva Lesyková (6)
Ing., CSc., překladatelka, autorka překladových slovníků o textilu a ručních pracích.
Více od autora
Eva Kislingerová (6)
Eva Kislingerová je česká profesorka ekonomie, vysokoškolská pedagožka a politička, v letech 2014 až 2018 zastupitelka a náměstkyně primátorky hlavního města Prahy pro finance a rozpočet, nestranička za hnutí ANO 2011 a neúspěšná kandidátka do Senátu za Prahu 10 v senátních volbách 2016. Po studiích na střední škole pracovala v letech 1970 až 1976 na odboru obchodní politiky národního podniku Benzina a v letech 1976 až 1982 na útvaru rozborů a statistiky Generálního ředitelství pivovarů a sladoven. V roce 1982 absolvovala Fakultu výrobně-ekonomickou Vysoké školy ekonomické v Praze . Následně v letech 1982 až 1991 působila jako vědecká pracovnice ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky. V roce 1989 získala na VŠE v Praze titul kandidáta věd . V roce 2005 absolvovala program celoživotního vzdělávání Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1991 nastoupila jako odborná asistentka na Katedru podnikové ekonomiky VŠE v Praze, roku 1994 zde byla jmenována docentkou a v roce 2002 byla jmenována prezidentem republiky profesorkou v oboru podniková ekonomika a management. Mezi roky 2003 a 2014 také Katedru podnikové ekonomiky vedla, dále byla členkou vědecké rady a proděkankou pro provoz a rozvoj Fakulty podnikohospodářské VŠE. V současnosti působí na Katedře strategie Fakulty podnikohospodářské VŠE, do níž se Katedra podnikové ekonomiky transformovala. Předmětem výzkumu jsou témata hodnoty podniku, měření a řízení, manažerské finance, restrukturalizace a insolvence. Od března 2019 také pracuje na Ekonomické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Přednáší předměty Manažerská ekonomika a Oceňování podniku. Mimo to ja aktivně zapojena do výzkumu na fakultě v rámci projektu TA ČR Systém prevence kurzového rizika a zabývá se rovněž oběhovým hospodářstvím V 90. letech 20. století byla členkou statutárních orgánů několika společností: členka představenstva akciové společnosti Evrobanka (1991–19...
Více od autora
Eva Katharina Hoffmann (2)
Německá léčitelka, sociální pracovnice, feng shui poradkyně.
Více od autora
Eva Jiříčková (6)
Středoškolská učitelka výtvarné přípravy a českého jazyka . Také básnířka, fotografka, malířka, grafička a zpěvačka.
Více od autora
Eva Haladová (5)
Narozena 21. 9. 1930. PhDr., fyzioterapeutka, revizní pracovnice VZP. Publikace z oboru.
Více od autora
Eva Gregorovičová (3)
Narozena 16.6.1950 v Praze. Archivářka, správkyně fondu Rodinného archivu toskánských Habsburků. Publikace v oboru, katalogy.
Více od autora
Eva Fišerová (4)
Doc. RNDr., Ph.D., matematička, zaměřená na regresní statistické modely a analýzu citlivostosti variančních komponent.
Více od autora
Eva Dvořáková (5)
Narozena 1949. Ing., architektka, působící v oblasti památkové péče a výzkumu industriálních a technických areálů a objektů.
Více od autora
Eva Del Risco Koupová (5)
Narozena 29. 7. 1978 v Holešově - Přílepech. Výtvarná umělkyně, ilustrátorka, grafička.
Více od autora
Eva Broklová (5)
Eva Broklová byla česká historička, specializovaná na období československé první republiky. Po absolvování studia historie a češtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracovala na Ministerstvu zahraničních věcí. Ambici vědecké aspirantury přerušily události let 1968–1969, kdy musela na počátku normalizace z politických důvodů z oboru odejít, a následujících dvacet let byla zaměstnána ve Výzkumném ústavu železničním, vedle toho dělala práci redaktorky. V roce 1990 nastoupila jako vědecká pracovnice do nově zřízeného Ústavu pro soudobé dějiny ČSAV, po dvou letech přešla na Fakultu sociálních věd UK a od roku 1996 působila v Masarykově ústavu AV ČR, kde setrvala do roku 2009, nejprve ve funkci zástupkyně ředitele, později jako ředitelka. K roku 2018 působila jako ředitelka Masarykovy společnosti. Přednášela na Vysoké škole evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích a na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Byla členkou několika vědeckých grémií.
Více od autora
Eva Břicháčková (6)
Narozena 1968. Učitelka přírodopisu, spoluautorka učebnic přírodopisu pro základní školy.
Více od autora
Eva Bobůrková (4)
Narozena 10. 12. 1963 v Českých Budějovicích. Ing. , žurnalistka, publicistka, redaktorka Mladé fronty Dnes.
Více od autora
Eva Barešová (6)
Právnička, specialistka na problematiku nemovitostí a katastru nemovitostí.
Více od autora
Eugene Ormandy (6)
Eugene Ormandy byl uznávaný americký dirigent maďarského původu, známý především díky svému dlouholetému působení ve Filadelfském orchestru. Ormandy se narodil 18. listopadu 1899 v Budapešti a původně se vzdělával jako houslista na Královské hudební akademii v Budapešti, poté se začal věnovat dirigování. Jeho kariéra se výrazně změnila, když se v roce 1921 přestěhoval do Spojených států. V roce 1936 se stal hudebním ředitelem Filadelfského orchestru a tuto funkci zastával úctyhodných 44 let až do svého odchodu do důchodu v roce 1980.
Více od autora
Eugene Ionesco (5)
Eugéne Ionesco byl francouzský dramatik a básník rumunského původu. Byl jedním z hlavních představitelů a zakladatelů absurdního dramatu; zároveň patří k jeho nejhranějším autorům. V literatuře se občas vyskytuje chybný rok Ionescova narození 1912, správný je 1909. Jeho otec byl rumunský advokát, matka byla dcerou francouzského železničního inženýra. V roce 1913 se rodina odstěhovala do Paříže. Za 1. světové války odjel Ionescův otec do Rumunska, odkud se už nevrátil a s manželkou se rozvedl. Spolu se svou sestrou žil Eugéne ve Francii až do roku 1925. Sourozenci se v uvedeném roce museli vrátit k otci do Rumunska, protože soud je přiřkl jemu. V letech 1929–1934 studoval na univerzitě v Bukurešti. Roku 1936 se oženil s Rodicou Burileanu, kterou poznal na studiích. Měli spolu dceru Marii-France . V roce 1942 se mu podařilo dostat se do Francie, tentokrát natrvalo. Ionesco nebyl mezi pařížskými levicovými kruhy příliš oblíben. Hra Nosorožci bývala vykládána jako alegorie na komunistické režimy, vycházela však z jeho zkušenosti se šířením propagandy fašismu. Od roku 1960 publikoval v novinách Le Figaro úvahy, v nichž kritizoval totalitu jako takovou. Jako jeden z prvních francouzských intelektuálů odsoudil Invazi vojsk varšavského paktu do Československa v roce 1968. Konkrétně se to stalo v článcích Československo? Jediná země v Evropě, která si zaslouží nezávislost a Od Prahy po Londýn samá hanba . V důsledku toho byly v Československu překlady jeho knih vyřazeny z knihoven a hry se nesměly provozovat. Ionesco je pochován na pařížském hřbitově Montparnasse. Na jeho prvních dílech je patrný vliv dadaismu, kdy bojuje proti logice světa a řeči. Patrné je to už v jeho rané hře Plešatá zpěvačka. Inspirací mu zde byla učebnice angličtiny. Její nesmyslný text, absurdní rozhovory, nesouvisející věty apod. daly vzniknout tzv. tragédii řeči...
Více od autora
Eugène Fromentin (5)
Eugene Samuel Auguste Fromentin-Dupeux byl francouzský romantický malíř a spisovatel, známý především svými obrazy z Alžíru a Egypta. Jeho manželkou byla Marie Cavellet de Beaumont, se kterou se oženil dne 18. května 1852. Původně studoval práva. Poté začal studovat krajinomalbu u Louise-Nicolase Cabata. V roce 1842 poprvé cestoval do Alžírska. Ovlivněn malířem Prosperem Marilhatem se rozhodl, že se bude věnovat námětům africké pouště. První práce tohoto námětu vystavil na Salonu v roce 1847. Do Sahelu v Africe se vrátil v roce 1848 a 1851. Dále cestoval v roce 1869 do Egypta. V roce 1870 navštívil Benátky a v roce 1875 Nizozemsko. Zde studoval díla nizozemských mistrů a napsal o nich sérii esejů, které vyšly roku 1876 v knize Les Maîtres d'autrefois. Byl přítelem malíře Gustave Moreaua . Jeho malířskými žáky byli Fernand Cormon a Henri Gervex . Se svým přítelem archeologem a fotografem Augustem Salzmannem v roce 1847 odjel do Alžírska. V jeho malířském díle je oceňována přesnost zachycení exotického prostředí a vystižení barevné atmosféry africké pouště. Ve své době dosáhlo velkého uznání. Tyto obrazy jsou vystaveny např. v Louvre nebo v Musée d'Orsay. Ve 20. století začíná být hodnoceno výše jeho dílo kritické a spisovatelské, viz např. Je pochován na hřbitově 'Cimetière de Saint-Maurice' v La Rochelle.
Více od autora
Eugen Vencovský (4)
Narozen 9.4.1908 v Prostějově, zemřel 6.1.1999 v Plzni. MUDr., DrSc., profesor, přednosta psychiatrické kliniky v Plzni. Práce v oboru.
Více od autora
Eugen Georg (4)
Německý lékař, autor příruček o manželství a o plánovaném rodičovství.
Více od autora
Ester Plicková (4)
PhDr. Ester Plicková, CSc. byla slovenská etnografka a umělecká fotografka. V letech 1952–1955 pracovala ve Slovenském národním muzeu . Od roku 1955 až do odchodu do důchodu v roce 1989 byla vědeckou pracovnicí národopisného ústavu, později Ústavu etnologie Slovenské akademie věd. Zabývala se výzkumem lidového výtvarného projevu, zejména lidového hrnčířství. Kandidátskou disertační práci Pozdišovské hrnčířství obhájila roku 1961. Výsledky svých výzkumů publikovala také v knižních monografiích Pozdišovské hrnčiarstvo a Malované salaše , Krása hlíny , v desítkách vědeckých studií a odborných článků, kolektivních pracích a syntéze. Zvláštní část její práce představuje zpřístupňování lidového výtvarného umění prostřednictvím výstav a popularizace lidové kultury v tisku. Ester Plicková se věnovala i umělecké fotografii. Ze své fotografické tvorby sestavila obrazové publikace Banská Štiavnica , Dunaj v Československu , Jadran a další. Patřila do známé rodiny Plickových. Její otec byl historik Vladimír Plicka a strýc fotograf a filmař Karel Plicka. Za vědecko-výzkumnou práci v oblasti etnologie a za popularizaci znalostí o lidové kultuře jí předsednictvo SAV udělilo v roce 1988 Zlatou medaili Ľudovíta Štúra. Na spolupráci se strýcem Karolem Plickou vzpomíná takto: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ester Plicková na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Ester Nováková (4)
Narozena 1978. Mgr., Ph.D., filoložka, bohemistka, vysokoškolská pedagožka, práce z oboru, též literární kritička a spisovatelka, beletristka.
Více od autora
Erwin Panofsky (4)
Erwin Panofsky byl německý historik umění. Přelomovými byly zejména jeho studie o renesančním umění . Narodil se v bohaté židovské těžařské rodině. Vyrůstal v Berlíně a v roce 1910 maturoval na zdejším gymnáziu Joachimsthalsches. V letech 1910-14 studoval práva, filozofii, filologii a dějiny umění na univerzitách ve Freiburgu, Mnichově a Berlíně, kde ho ovlivnily přednášky historičky umění Margarete Bieberové. Více ho ale ovlivnily myšlenky Ernsta Cassirera. Jeho dizertace na dějinách umění byla věnována Albrechtu Dürerovi, který zůstal velkým tématem po celý jeho život. Kvůli zranění po pádu z koně byl osvobozen od služby v první světové válce. Poté působil na univerzitě v Berlíně, v letech 1920-1933 učil na univerzitě v Mnichově. V tom roce, po uchopení moci nacisty, odešel natrvalo do Spojených států . Vyučoval na univerzitě v New Yorku a na Princetonské univerzitě, kde zůstal po zbytek své kariéry. V letech 1947-1948 měl též sérii přednášek na Harvardské univerzitě. Tyto přednášky se pak staly základem jeho nejslavnější knihy Early Netherlandish Painting. Panofsky se stal známým odhalováním skrytých symbolů na obrazech. Hovořil také o "maskovaném symbolismu" typickém pro renesanční umění. Tento jeho přístup byl ovšem také často kritizován. Byl blízkým přítelem fyziků Wolfganga Pauliho a Alberta Einsteina. Jeho mladší syn Wolfgang Panofsky se také stal známým fyzikem specializujícím se na urychlovače částic.
Více od autora