Všichni Autoři a témata

Ondřej Netík (3)

Filozof a mág, optimista, snílek, komediant, vypravěč – takto se označuje Ondřej Netík na svém webu Vše je odvozené od jeho zájmů a aktivit: Vyprávění a vytváření příběhů, a to skrze slova básně, prózy, divadla i hry RPG, skrze obrázky, kresby a fotografie, občasné hraní hodnotných larpů, komediant a tanečník skupiny MIMI FORTUNAE. Osobní heslo jest: Dokud budu živ, CHCI TVOŘIT! Neboť právě schopností tvořit jsme stvořiteli nejpodobnější…

Ondřej Matějka (3)

Narozen 13. 2. 1979 v Praze. Mgr., politolog a historik, jednatel Společnosti Bernarda Bolzana, od r. 1998 člen občanského sdružení Antikomplex. Byl mluvčím Česko-německého fóra mládeže a členem Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra . Zabývá se sudetoněmeckou problematikou.

Ondrej Kučera (2)

Narozen 1976 ve Zlíně, Mgr., sinolog, zaměřený na dějiny a politiku moderní Číny, politiku Taiwanu, vztah politiky a práva a evropsko-čínské vztahy.

Ondřej Koželuh (5)

Mgr., pedagog, působil jako učitel na mateřské škole, zaměřený na oblast předškolní výchovy a čtenářské pregramotnosti, autor článků z oboru. Také autor autobiografické publikace, osvětových a zábavných článků z prostředí mateřské školy a autor fantasy románů.

Ondřej Holitscher (1)

Narozen 22.11.1901. Zemřel 1986. Ing., vědecký pracovník v okrasném zahradnictví, práce a redakční činnost v oboru.

Ondřej Hes (4)

Narozen 21. 7. 1968 v Plzni. Prof. , MUDr., PhD. Patolog , konzultant Bioptické laboratoře Plzeň. Práce z oboru.

Ondřej Beran (5)

Narozen 25. 8. 1979. Mgr., Ph.D., filosof a překladatel, publikace z oboru.

Ondřej Anton (3)

Óndra Łysohorsky (3)

Óndra Łysohorsky, vlastním jménem Ervín Goj, byl lašský básník, překladatel a pedagog. Své básně psal lašsky a německy. Některé své básně do němčiny přeložil. Narodil se jako deváté dítě horníka Josefa Goje a Aloisie Palikové. Po středoškolských studiích ve Frýdku, Místku, Ostravě a po promoci a získání doktorátu na Německé univerzitě v Praze se natrvalo usadil na Slovensku. Od konce roku 1930 až do nacistické okupace působil jako profesor nejprve v Kremnici, potom v Bratislavě, kde začal spolupracovat s levicovým tiskem. 30. července 1939 byl propuštěn ze státní školské služby. V září 1940 začal přednášet na První státní moskevské pedagogické vysoké škole cizích jazyků. Na jaře 1944 byl povolán na Vysokou vojenskou školu cizích jazyků Rudé armády. Na obou vysokých školách v Moskvě působil až do 30. května 1946. Po návratu do vlasti byl devět měsíců bez zaměstnání. Nakonec dostal místo na gymnáziu, vedl však kursy němčiny pro učitelky mateřských škol. Jeho verše byly přeloženy do 30 světových jazyků, byl členem mnoha literárních organizací, získal dva čestné doktoráty a v roce 1970 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel po těžké a dlouhodobé nemoci v Bratislavě 19. prosince 1989. Byl uložen do rodinného hrobu na frýdeckém hřbitově.

Olov Svedelid (2)

Olov Svedelid má na svém kontě rozsáhlou a mnohostrannou produkci knih. Spolupracoval na více jak 122 knihách v mnoha různých žánrech. Většinu tvoří detektivky, ale i historické romány, satiry, populárně vědecké knihy, filozofie.

Olivier Legrand (5)

Francouzský scenárista komiksů, autor rolových her, středoškolský učitel literatury, punkový zpěvák.

Oliver Sievers (3)

Oliver Sacks (4)

Oliver Harris (3)

Britský lektor americké literatury, editor díla Williama S. Burroughse.

Oliver A Johnson (3)

Oliete Lourdes (3)

Oľga Vodáčková (5)

Narozena 1940. Publikace z oboru managementu a podnikání.

Olga Vergnerová (1)

RNDr. Olga Vergnerová, narozena roku 1950, manželka Jiřího Vergnera a spoluautorka knihy Chov terarijních zvířat . Od roku 1975 členka výboru ČVTS, pobočky ichtyologicko-herpetologické v Praze .

Olga Štěpánková (2)

Narozena 1949 v Praze. Prof., RNDr., CSc., matematička a vysokoškolská pedagožka, odborné práce z matematiky, algebry, logiky, programování, umělé inteligence a strojového učení.

Olga Pavalová (3)

Narozena 12.2.1930 v Bratislavě, zemřela 3.9.1998. Ilustrátorka, malířka a grafička, působila v Čechách.

Olga Kotková (3)

Narozena 1967. PhDr., historička umění, kurátorka Národní galerie, autorka katalogů výstav.

Oľga Feldeková (5)

Oľga Feldeková, roz. Lukáčiová je slovenská prozaička, novinářka, scenáristka, dramaturgyně, glosátorka a manželka spisovatele Ľubomíra Feldeka. Vyrůstala v Tvrdošíně. Po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Trstené rok pracovala v Tesle v Nižné, potom studovala žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V letech 1977–1983 byla redaktorkou Nového slova mladých, potom pracovala jako scenáristka a dramaturgyně Slovenského filmu. Kromě vlastní tvorby se také věnovala překládání z polštiny. S manželem má pět již dospělých dětí a už několik let je pravidelně jednou z účinkujících glosátorů v humoristické relaci Sedem - v minulosti Sedem s.r.o . Přechodně žila v Praze, v současnosti žije v Bratislavě. Pro děti začala psát během vysokoškolského studia. Jejím prvním větším dílem byla próza Prvé lásky, kterou publikovala v Pionýrských novinách v ročníku 1965/66. Knižně debutovala knížkou-hračkou Dnes vám hráme v zlatom ráme , kterou napsala spolu se svým manželem. V roce 1975 samostatně vydala prozaickou sbírku Rozprávky pre dievčatko. Feldekovskou poetikou humoristického nonsensu v ní vytvořila několik autorských pohádek, které se svou syžetovou nápaditostí, lyrickým podložím a jazykovou kultivovaností patří k reprezentativním textům slovenské nonsensové autorské pohádky. Své další knihy – Sťahovanie na mieste , Dievča a šťastie a Veverica – adresovala již dospělým čtenářům, intelektuální humor a lyrizující výraz, prostřednictvým kterých zareagovala na mezilidské vztahy, však i v nich tvoří podstatu jejího poetologického instrumentária. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oľga Feldeková na slovenské Wikipedii.

Olga Fejtová (3)

Narozena 22.8.1962 v Mostě. PhDr., historička, archivářka.

Oľga Erdelská (2)

RNDr. Oľga Erdelská, DrSc. sa narodila 29. septembra 1933 v Bratislave, absolvovala Prírodovedeckú fakultu UK v Bratislave a pracuje na Botanickom ústave SAV v Bratislave. Profesijne sa venuje vývinu rastlín so zameraním na rastlinnú embryológiu a v širšom kontexte otázkam vývoja organizmov všeobecne. Je zakladateľkou rastlinnej embryológie na Slovensku. Je členkou International Society of Plant Sexual Reproduction Research a Slovenskej botanickej spoločnosti pri SAV . 5 najvýznamnejších vedeckých publikácií : 1. Erdelská O. 1969: Die ersten Entwicklungsphasen von Embryo und Endosperm der Art Jasione montana an lebenden Material. Planta 84:43-47 2. Erdelská O. 1981: Embryológia krytosemenných rastlín. VEDA, Bratislava, 230 strán. 3. Erdelská O., Inst. Wiss. Film, 1982: Fertilization, endosperm and early embryo development of Galanthus nivalis L. Film C 1463 des IWF Gottingen. Publ. Wiss. Film, 1985 Sekt.Biol.Ser 17, 20/C1463, 1-15. 4. Erdelská O. 1999: Successive tissue degeneration in unfertilized ovules of Daphne arbuscula. Acta Biologica Cracoviensia 41:163-167. 5. Erdelská O., Ovečka M. 2004: Senescence of unfertilized flowers in Epiphyllum hybrids. Biologia Plantarum 48:381-388. Stručná charakteristika výskumu: - Zistenie údajov o časovom a priestorovom priebehu procesov v živých zárodočných mieškoch modelových krytosemenných rastlín v čase oplodnenia a prvých vývinových fáz embrya a endospermu, - Charakteristika pôvodu a spôsobu vzniku viacerých typov polyembryónie vyskytujúcej sa v podmienkach in vivo a in vitro, Najdoležitejšie výsledky: Embryológia krytosemenných rastlín, vývinová biológia rastlín s hlavným zameraním na rozmnožovanie in vivo a in vitro.

Olga Drahotínská (2)

Autorka příručky o zavařování.

Olga Bezděková (1)

PhDr., editorka v nakladatelství Academia, publicistka, spoluautorka publikace o svém otci, letci Stanislavu Rejtharovi.

Oleg Yanchenko (3)

Oleg Yanchenko byl významný sovětský a ruský varhaník, skladatel a pedagog. Narodil se 28. ledna 1939 v Moskvě a stal se jednou z nejvýraznějších osobností ruské varhanní scény. Jančenko absolvoval moskevskou konzervatoř, kde studoval pod vedením významného varhaníka a skladatele Alexandra Gojdického. Během své kariéry Jančenko hojně vystupoval v Rusku i v zahraničí a předvedl své mistrovství ve varhanním repertoáru, který zahrnoval díla od klasiky až po současnost.

Oldřich Tůma (5)

PhDr. Oldřich Tůma, Ph.D. , historik. Od roku 1998 ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v Praze. Od 90. let se zabývá moderními českými a československými dějinami, zvláště obdobím let 1968 a 1989. Je autorem mnoha studií, například o politickém režimu a opozici v Československu a v Německé demokratické republice v uvedeném období a editorem řady dokumentárních sborníků. Vystudoval historii a filosofii na FF UK , PhDr. 1982, PhD. 2007 na FSV UK. Před r. 1989 vystřídal různá zaměstnání mimo akademickou sféru. Původní specializací byzantolog, od roku 1989 vědeckým pracovníkem v Ústavu pro klasická studia, později vedoucí byzantologického oddělení v Ústavu pro klasická studia ČSAV, od 1992 vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny .

Oldřich Tomíček (3)

Oldřich Tomíček byl český analytický chemik, profesor na Univerzitě Karlově v Praze, kde vedl Ústav analytické chemie Přírodovědecké fakulty UK. Narodil se v rodině lékárníka Františka Tomíčka narozeného v Poniklé a Růženy, rozené Kramářové. Měl tři děti. Po maturitě na gymnáziu v Truhlářské ulici a po dvouleté praxi v lékárně se zapsal na obor farmacie na Přírodovědecké fakultě UK. Studium ukončil a diplom magistra farmacie získal již na počátku druhé světové války, 21. července 1914. V průběhu války byl přidělen do vojenské lékárny v Innsbrucku, kde zároveň v letech 1914–1918 studoval na univerzitě a v laboratoři Prof. Brunnera se zabýval syntézou indolinových sloučenin. Po ukončení války pokračoval v Praze na UK studiem farmaceutické chemie, získal doktorát a stal se asistentem na farmaceutickém ústavu Univerzity Karlovy. Na stáži v Utrechtu se seznámil a navázal celoživotní přátelství s Izaakem Mauritsem Kolthoffem, který je považován za otce analytické chemie. Po návratu se habilitoval pro obor analytické chemie, v roce 1930 se stal mimořádným a 1935 řádným profesorem analytické chemie Přírodovědecké fakulty UK. Od roku 1929 až do své smrti 21. října 1953 byl ředitelem ústavu analytické chemie PřF UK. V akademickém roce 1948/1949 byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK. Oldřich Tomíček byl průkopníkem moderních analytických metod. Zabýval se odměrnou analýzou, zejm. potenciometrickými titracemi, a studiem indikátorů. Je jedním ze zakladatelů odměrné analýzy v nevodných prostředích. Kromě rozvoje metod se snažil i o jejich aplikaci, zejména na farmaceutickou a toxikologicku analýzu. Je autorem více než 86 původních vědeckých prací, řady knih nejen v češtině, ale i v angličtině a němčině. Web of Science uvádí 28 Tomíčkových prací z let 1946–1956, které mají Hirschův index 12, k 30. 9. 2020 má 309 citací, bez autocitací pak 279. Oldřich Tomíček měl...

Oldřich Šrámek (2)

Autor je povoláním konstruktér, to mu nijak nebrání, aby se zabýval analýzou a syntézou parapsychologických jevů, spíš je jeho racionální a logické myšlení v této oblasti výhodou.

Oldřich Smutný (2)

Narozen 17. 6. 1925 v Debři nad Jizerou, zemřel 1. 9. 2013 v Putimi u Písku. Pedagog, spisovatel, scénograf, kostýmní výtvarník, malíř.

Oldřich Šámal (5)

Strojní ing., středoškolské učebnice mechaniky a základů strojnictví.

Oldřich Říha (5)

Oldřich Říha je český hudebník, frontman české rockové skupiny Katapult. Své dětství prožil v Praze v Mozartově ulici a v ulici Na Cihlářce, kde žil u babičky. Když byl jeho otec převelen z Prahy do Plzně, začal se Oldřich Říha na plzeňské základní škole věnovat sportu, a to do té doby, dokud ho úplně nepohltil rock'n'roll, který u něj zvítězil nad vším ostatním. Je znám také pod přezdívkami Olda, Železnej Olda, Ocelovej Olda. Mezi jeho nejslavnější skladby patří například Půlnoční závodní dráha, Blues, Já nesnídám sám, Hlupák váhá, Vojín XY, Až, Katapult nebo Lesní Manekýn. 18. května 2018 vyšla třídisková kompilace s názvem Katapult Essential. Skladby jsou rozděleny nikoliv podle letopočtu, ale podle klíčů Hard,Slowly a Fast. 2009 – skupina ... s pomocí přátel..." Mezi jeho nejslavnější skladby patří například Půlnoční závodní dráha, Blues, Já nesnídám sám, Hlupák váhá, Vojín XY, Až, Katapult. Všechny tyto skladby jsou z repertoáru skupiny Katapult.

Oldřich Kvapil (2)

Oldřich Kvapil byl český fotbalista, záložník, reprezentant Československa. V československé lize hrál za SK Prostějov. Dal 3 ligové góly. Za československou reprezentaci odehrál 27. září 1936 přátelské utkání s Německem, které skončilo prohrou 1–2.

Oldřich Král (4)

Oldřich Král byl český sinolog, překladatel a teoretik překladu. Ač se k sinologii dostal vlastně náhodou, stal se jednou z nejvýznamnějších postav v české historii oboru. Zabýval se především starou čínskou literaturou, filosofií a uměním. Oldřich Král se hlásil na FF UK původně na dvojobor anglistika a komparatistika. Komparatistika však byla pod vlivem komunistické ideologie coby „buržoazní pavěda“ zrušena. Musel si najít k anglistice jiný doplňující obor. Volno bylo na sinologii u profesora Jaroslava Průška. Během krátké doby Král pod Průškovým vlivem sinologii propadl, stala se jeho hlavním oborem a předmětem celoživotního úsilí. Po dokončení studií Oldřich Král zůstal na FF UK jako pedagog. Roku 1954 vstoupil do KSČ. Vědecká aspirantura v Orientálním ústavu Akademie věd i stáž na univerzitě v Pekingu byly zaměřeny na studium a překlad klasického čínského románu Žu-lin waj-š´ . Po absolvování vědecké aspirantury u prof. Průška v Orientální ústavu se v roce 1958 vrátil na FF UK jako odborný asistent. Společně s tehdejším docentem Karlem Petráčkem vypracoval projekt Katedry věd o zemích Asie a Afriky. V roce 1969 vystoupil Král z KSČ a od té chvíle nesměl z politických důvodů přednášet, nedostával plat, bylo pozastaveno jeho habilitační řízení, byl vydán zákaz publikační činnosti. Oldřich Král se proto živil jako dělník na Nákladovém nádraží Žižkov. V roce 1972 byl Oldřich Král za přispění Lubora Hájka, K. Petráčka a V. Křístka přijat do Sbírky orientálních umění Národní galerie, a to na místo kurátora malířství a kaligrafie. Během působení v NG připravil řadu výstav a katalogů, většinou ve spolupráci s L. Hájkem. Průběžně pracoval na literárních a filosofických překladech, některé menší vyšly samizdatově , pod krycím jménem Josefa Fasse vyšlo v Odeonu Starožitné zrcadlo. V...

Oldřich Kerhart (4)

Oldřich Kerhart byl český akademický malíř, od roku 1940 předseda spolku Umělecká beseda a poválečný profesor Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve svém malířském díle ve věnoval především krajinomalbě, rád maloval krajinu Polabí a rodné Poděbrady. Během života měl osm samostatných výstav a poté několik dalších posmrtných. Napsal též řadu statí o umění a nacisty zakázanou divadelní hru o Josefu Mánesovi. Narodil se roku 1895 v Poděbradech. Jeho otec Vojtěch Kerhart st. byl zakladatelem největšího průmyslového podniku ve městě , dlouholetým okresním starostou a starostou Sokola. Vojtěch Kerhart st. měl z prvního manželství syna Vladimíra Kerharta, který byl podnikatelem. Roku 1891 se podruhé oženil s Anežkou Knoblochovou z Poděbrad, se kterou měli pět dětí. Jeho sourozenci byli architekt Vojtěch Kerhart , Jaromír Kerhart , který po otci převzal řízení rodinného podniku, Olga Kerhartová a Věra Kerhartová . Bratranec František Kerhart byl architektem a autorem poděbradské městské spořitelny na Riegrově náměstí. Oldřich Kerhart maloval už během studií na nymburské reálce, kde roku 1913 odmaturoval. Z té doby pochází například jeho pastel Poděbradský zámek. Roku 1915 začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění. Byl přijat do ateliéru Jana Preislera, kde také navázal přátelství s Vojtěchem Sedláčkem a Vlastimilem Radou. Roku 1917 Kerhart debutoval na společné výstavě pražských uměleckých spolků v Obecním domě. Zanedlouho se však musel začít ukrývat před odvodem na fronty první světové války. Útočiště v Náchodě mu poskytl tamní lékař MUDr. Skácelík. Kerhart malovat nepřestal, přestože se po Náchodsku musel pohybovat v přestrojení. Jeho obrazy z té doby většinou nebyly signovány. Po skončení války mohl Kerhart pokračovat ve studiu malby. Od roku 1919 byl členem Umělecké besedy, kde se nová generace umě...

Oldřich Janeček (4)

Narozen 8. 2. 1921 v Úpici, zemřel 31. 7. 2004. PhDr., historik, práce z oboru přírodních věd.

Oldřich Holásek (2)

Prom. geolog, zabývá se mapováním kvartérních sedimentů, stratigrafií, prognózami kvarterních nerostných surovin, soupisem lomů, spoluautor knihy o českém granátu.

Oldřich Hájek (4)

Narozen 1981. Doc., RNDr., Ph.D., geograf a vysokoškolský pedagog zaměřený na oblast regionálního rozvoje, problematiku Evropské unie, ekonomickou spolupráci a strategické plánování v regionálním rozvoji.

Oldřich Bartůněk (2)

Narozen 1922. Autor publikací ze sportovního prostředí.

Oldfield Matt (5)

Ólafur Jóhann Sigurđsson (2)

Ólafur Jóhann Sigurðsson pochází z rodiny chudého rolníka. V patnácti letech odešel do Reykjavíku a už o rok později mu vyšla první kniha pro děti. Dnes má na svém kontě přes dvacet titulů a řadí se k nejpřednějším spisovatelům své země. Rozhodující úspěch mu přinesl román Fjallið og draumurinn , silně autobiografický pohled na islandský venkov. Zde vykrystalizoval jeho lyrický styl, v němž o tři roky později vytvořil i svůj nejpřekládanější miniromán Země, která mění barvu. Vedle venkovské tematiky si všímá života v hlavním městě, např. v románech Gangvirkið , Hreiðrið a Seiður og hélog . Vedle prózy se Olafur Jóhann Sigurðsson věnuje i poesii. V roce 1976 obdržel cenu Severské rady za nejlepší severskou knihu za dvoudílnou sbírku Að laufferjum a Að brunnum . Jeho díla byla přeložena do angličtiny, dánštiny, esperanta, finštiny, němčiny, norštiny, ruštiny, slovenštiny a švédštiny.

Ödön von Horváth (5)

Ödön von Horváth byl německy píšící dramatik a spisovatel, který pocházel z Rakouska-Uherska. Narodil se v rodině maďarského šlechtice a rakousko-uherského diplomata Dr. Edmunda Josefa von Horvátha a jeho německé ženy Marie Hermine . Dětství prožil v místech otcova diplomatického působení, tedy v Bělehradě, Budapešti, Bratislavě, Vídni a v Mnichově. Navštěvoval školy s různými vyučovacími jazyky, němčinou i maďarštinou. V roce 1918 pobývala rodina v Bratislavě a v Budapešti, kde je zastihl konec války. Po válce odcestoval ke strýci do Vídně, aby složil maturitu. Pak odešel do Mnichova, kde dva roky studoval na univerzitě divadelní vědu, filozofii i germanistiku. V roce 1923 se vrátil k rodičům, kteří měli dům v hornobavorském Murnau, a věnoval se psaní. Dalšího roku odešel do Berlína. Zde nejprve publikoval krátké texty, později zařazené do sbírky Sportmärchen. První drama Na krásné vyhlídce napsal v roce 1926. Sympatizoval s Německou ligou pro lidská práva. Pro svou kritičnost byl považován za levicově smýšlejícího člověka. První úspěch slavil se svou "lidovou" hrou Povídky z Vídeňského lesa , inspirovanou Johannem Nepomukem Nestroyem a tradicí vídeňských lidových her. Po nástupu fašismu v Německu uprchl nejprve do Rakouska, pak do Československa a nakonec do Paříže. Zde tragicky zahynul, když na něj během bouřky spadla ulomená větev stromu.

Odolen Klindera (1)

Překladatel z vietnamštiny.

Octavio Pintos (2)

Argentinský novinář, spisovatel a televizní producent.

Octavio Díez Cámara (1)

Španělský válečný zpravodaj, reportáže z vojenského prostředí, autor knih o zbraních.

Octave Feuillet (5)

Francouzský romanopisec a dramatik.

Obůrková Eva (4)

O. H Richter (2)

Autor knihy o W. S. Churchillovi.

O Reindl (5)

O Fäber (5)

Nuala Ellwood (3)

Nuala Ellwood je dcera oceněného novináře a bývalého moderátora BBC Luka Caseya. Už jako teenagerka psala povídky, psaní bylo pro ni normální a nezbytné jako dýchání. Je nejmladší z pěti sourozenců, z kterých čerpala své náměty k povídkám. Na začátku profesní dráhy se věnovala zpěvu a psaní písňových textů, ale později se rozhodla pro spisovatelství. Nualin otec i celá řada jeho přátel působili jako váleční reportéři a právě jejich vyprávění bylo pro autorku primární inspirací pro vytvoření hrdinky, která se po návratu z válečného pekla potýká s posttraumatickou stresovou poruchou. Je fascinována tím, jak si ženy- novinářky, ve válečné sféře, která je více ovládána muži, najdou lidský příběh uprostřed války a její hrůzy. Tím byla hodně inspirována jak svými zkušenostmi, tak i zkušenostmi zahraničních zpravodajů, jako jsou Marie Colvina a Martha Gellhornová. Marie Colvina kdysi říkala, že "statečnost se nebojí, aby se bála" a to je směs síly a zranitelnosti, kterou jsem chtěla zachytit v Kate v knize. Získala finanční prostředky pro její výzkum v oblasti PTSD a pro svůj debutový psychologický thriller MY SISTER'S BONES, který byl věnován právě otci. Nuala vyučuje kreativní psaní na Yorkské univerzitě v St. John a žije ve městě se svým manželem a synem.

Novy (5)

Francouzský ilustrátor, autor komiksů.

Nossrat Peseschkian (3)

Nossrat Peseschkian byl německým psychiatrem a neurologem. Pocházel z Íránu, kde se narodil v roce 1933. V Německu žil od roku 1954. Vzdělání v psychoterapii získal v Německu, Švýcarsku a Spojených státech amerických. V odborných kruzích ve světě je znám jako zakladatel pozitivní psychoterapie, o které přednášel ve více než dvaceti zemích světa. Z hlediska svého přístupu se zabýval také psychomotorickou medicínou, rodinnou terapií a duševní hygienou. Principy pozitivní psychoterapie vytvářel na základě transkulturního srovnání vztahů mezi kulturou a nemocí v jedenácti zemích světa.

Noro Ölvecký (5)

Slovenský biolog, mikrobiolog, manažer kvality ve vodárenské společnosti. Spisovatel zaměřený na krimi romány a povídky, inspiruje se svou profesí.

Norman Whitney (4)

Studijní texty pro výuku angličtiny.

Norman Ohler (3)

je německý novinář a spisovatel. Navštěvoval Hamburger Journalistenschule a absolvoval kulturální studia a studium filozofie. Napsal řadu oceněných knih i filmových scénářů. Kniha Totální rauš. Drogy ve třetí říši je jeho první populárně naučnou publikací, rešerším v německých a amerických archivech se věnoval pět let.

Norman Lucas (1)

Norman Bethune (3)

Kanadský lékař, chirurg.

Norbert Wiener (1)

Norbert Wiener byl americký matematik a filozof, který je považován za zakladatele kybernetiky. Toto slovo použil ve své knize Kybernetika aneb Řízení a sdělování u organismů a strojů. Věnoval se teorii pravděpodobnosti a náhodným procesům. Také se zabýval lineárními prostory, topologií, teorií potenciálu, teorií čísel, teorií integrálu, analytickými funkcemi. Narodil se ve městě Columbia ve státě Missouri jako první dítě ruských židovských emigrantů Lea a Berthy Wienerových. Otec byl profesorem slovanských jazyků na Harvardu, silná a svérázná osobnost, která svému synovi poskytla nekonvenční vzdělání. Norbert byl zázračné dítě – ve čtyřech letech uměl číst, od sedmi let četl různé vědecké knihy. Otec jej vyučoval doma podle svých zásad a usměrňoval jeho zájem k matematice, přírodním vědám a jazykům. V roce 1901 krátkou dobu navštěvoval školu. V roce 1903 se vrátil do školy a v roce 1906 maturoval na Ayer High School. V září 1906, to mu bylo jedenáct let, nastoupil ke studiu matematiky na vysokou školu . V roce 1909 obdržel bakalářský titul a nastoupil na Harvard. Na Harvardu studoval zoologii, ale v roce 1910 se přesunul na Cornellovu univerzitu, kde začal studovat filozofii, další rok se vrátil na Harvard, kde pokračoval ve studiu filozofie. Wiener se stal v osmnácti letech doktorem filozofie na Harvardu v roce 1912 za disertaci související s matematickou logikou. Získal stipendium a z Harvardu odešel do Anglie na Cambridge, kde jeho učiteli byli Bertrand Russell a G. H. Hardy. V roce 1914 studoval v Göttingenu v Německu, kde jej vedli David Hilbert a Edmund Landau. Poté se vrátil na Cambridge a později zpět do USA. V té době se věnoval hlavně aplikaci matematických pojmů na problémy, které vznikají ve fyzikálním světě. V letech 1915 až 1916 učil kurzy filozofie na Harvardu, pracoval pro General Electric a potom spolupracoval v Albany s Encyclopedií Americana. Po vstupu USA do války v r. 19...