20761–20820 z 158650 Autoři
Ernst Haefliger (6)
Ernst Haefliger byl proslulý švýcarský tenorista, který se proslavil jak v operních rolích, tak jako koncertní pěvec. Narodil se 6. července 1919 ve švýcarském Davosu a získal si pověst zpěváka s jasnou dikcí a inteligentní hudební interpretací. Haefliger studoval na curyšské konzervatoři a později ve Vídni u slavného tenoristy Julia Patzaka. Jeho kariéra odstartovala po druhé světové válce, kdy se stal prvním tenoristou curyšské opery.
Více od autora
Ernest Volkman (4)
Americký reportér, redaktor, publicista, autor publikací o špionáži.
Více od autora
Erik Gilk (5)
Narozen 26.2.1973 v Boskovicích. Bohemista a historik, práce z oboru literární historie a teorie, redakční práce.
Více od autora
Erhard Rauss (3)
Byl německý generálplukovník během druhé světové války. Velel 6. tankové divizi během dřívějších let války na východní frontě.
Více od autora
Enzo Russo (4)
Původem ze Sicilie, nyní žije v Monze a věnuje se literatuře a novinařině. Debutoval detektivními příběhy pro děti a posléze přešel k tvorbě úspěšných společenských románů s detektivní zápletkou.
Více od autora
Enzo Ferrari (1)
Enzo Anselmo „Commendatore“ Ferrari byl italský automobilový závodník, zakladatel a manažer závodního týmu Scuderia Ferrari a posléze zakladatel automobilky Ferrari. Enzo Ferrari získal jen základní vzdělání. Jeho bratr Alfred, přezdívaný Dino, si v rodinném sídle zařídil dílnu, kde pak pracoval i Enzo a jejich otec. Za války zemřel Alfred i otec během chřipkové epidemie. Enzo také onemocněl, ale přežil. Netroufl si však udržet dílnu bez otce a bratra a našel si tedy nové zaměstnání, stal se testovacím řidičem společnosti C.M.N. v Miláně. Roku 1919 absolvoval svůj první závod. O rok později již byl závodním jezdcem továrního týmu Alfa Romeo. V roce 1929 založil vlastní závodní tým, který nazval Scuderia Ferrari. Roku 1932 závodní kariéru ukončil, nechtěl již dále riskovat život po narození prvního syna Alfreda. Nastoupil poté do vývojového oddělení Alfy Romeo, souběžně dál vedl vlastní tým, v němž bylo čtyřicet závodních jezdců, k nejznámějším z nich patřil Tazio Nuvolari. Uzavřel za tým smlouvu s Alfu Romeo, časem se ke spolupráci přidala i firma Pirelli. S vývojem Alfy však Ferrari nebyl spokojen. V roce 1937 tým Scuderia Ferrari rozpustil. Roku 1939 pak opustil i Alfu Romeo. V Modeně poté založil konstrukční firmu Auto-Avio Costruzioni. Krátce na to firma přesídlila do Maranella. Vývoj aut ovšem zbrzdila druhá světová válka, protože firma musela povinně vyrábět letecké díly pro armádu. Po válce se firma znovu soustředila na automobily. Roku 1947 založila závodní tým a Ferrari mu dal znovu název Scuderia Ferrari. V roce 1949 zvítězil v závodě 24 hodin Le Mans, a to s vozem Ferrari 166M. V roce 1950 se tým přihlásil do nově vzniklé Formule 1. První závod vyhrál v roce 1951 na britském okruhu v Silverstone. Za rok již Ferrari vyhrálo prvně celý šampionát. Roku 1956 zemřel Enzův nejstarší syn Alfredo, zvaný Dino, v důsledku svalové dystrofie. Enzo pak na jeho počest pojmenoval něk...
Více od autora
Emmylou Harris (7)
Emmylou Harris je americká zpěvačka, skladatelka a hudebnice známá svým bohatým vokálem a rozmanitými hudebními styly, které zahrnují prvky country, folku, rocku a popu. Harrisová se narodila 2. dubna 1947 v Birminghamu ve státě Alabama a na hudební dráhu se vydala v 60. letech 20. století. Výrazného uznání se jí dostalo v 70. letech jako spolupracovnici Grama Parsonse, poté zahájila úspěšnou sólovou kariéru. V průběhu let vydala Harrisová řadu alb, která si získala uznání kritiky i komerční úspěch.
Více od autora
Emmy Destinn (4)
Emmy Destinn , rozená Ema Destinnová , byla významná česká operní sopranistka, která koncem 19. a počátkem 20. století dosáhla významného úspěchu v Evropě i Americe. Byla proslulá svým silným hlasem, širokým rozsahem a dramatickou intenzitou. Destinnová debutovala v roce 1898 v Berlíně, rychle se proslavila a stala se jednou z předních sopranistek své doby. Vystupovala ve významných operních domech, včetně berlínské Dvorní opery, Metropolitní opery v New Yorku a Královské opery v Londýně.
Více od autora
Emma Mars (4)
Francouzský novinář a spisovatel, publikace z oboru partnerských vztahů, sexuality. Též autor románu.
Více od autora
Emma Donoghue (7)
Emma Donoghue je spisovatelka, literární historička a autorka řady povídek a dramat. Narodila se v akademicky vzdělané rodině jako nejmladší z osmi dětí. Na Dublinské univerzitě vystudovala angličtinu a francouzštinu. Doktorát získala po studiu na University of Cambridge. Má syna a dceru. Několik jejích románů bylo ověnčeno literárními cenami.
Více od autora
Emil Velenský (4)
Emil Velenský byl československý basketbalista, mistr a vicemistr Evropy. Po skončení kariéry zůstal v basketbalovém prostředí jako trenér a pedagog na Institutu tělesné výchovy a sportu. Jako hráč týmu Sokol Pražský získal bronzovou medaili na mistrovství Československa 1949. Hrál za reprezentační družstvo Československa a v roce 1946 na evropském šampionátu v Ženevě získal zlatou medaili, když ve finálovém zápase s Itálií byl s 10 body druhým nejlepším střelcem týmu . O rok později na šampionátu v Praze skončil s týmem Československa na druhém místě. Byl s 83 body druhým nejlepším střelcem týmu. V letech 1955 až 1962 a v sezóně 1971/1972 byl trenérem ligového družstva Slavia VŠ Praha, se kterým v roce 1972 získal titul mistra Československa a hrál s ním Pohár evropských mistrů, v němž se probojovali do čtvrtfinálové skupiny. Jeho synem je PaedDr. Michael Velenský, Ph.D. vedoucí odd. basketbalu katedry sportovních her Fakulty tělesné výchovy a sportu, vnukem Mgr. Jakub Velenský nar. , oba basketbalisté. V roce 2004 byl uveden do Síně slávy českého basketbalu.
Více od autora
Emil Pražák (4)
Narozen 16.6.1834 v Humpolci, zemřel 1911 v Praze. Knihkupec, vydavatel knih pro mládež.
Více od autora
Emil Pospíšil (2)
Born 22 April 1958, Olomouc – died 14 October 1994, České Budějovice Czech folk guitarist, a sitar player, composer, singer
Více od autora
Emil Holárek (3)
Emil Holárek , byl český akademický malíř, grafik a kreslíř. Emil Holárek se narodil v Lounech do rodiny hodináře Jana Holárka. Již od raného dětství se u něho projevoval výrazný výtvarný talent. V Lounech absolvoval obecnou i měšťanskou školu. V posledním ročníku měšťanky byli jeho spolužáky budoucí architekt Kamil Hilbert a varhaní virtuós Eduard Tregler. Další studium na pražské malířské akademii mu umožnilo stipendium města Loun, respektive Městské spořitelny, které obdržel. Od roku 1882 studoval na pražské akademii u prof. Maxmilián Pirnera. Poté odešel studovat na šest let do Mnichova. V roce 1889 se vrátil do Prahy a pokračoval ve studiu u prof. Františka Sequense. V roce 1892 pak odjel ještě studovat na jeden rok do Říma. Během studia byl Holárek silně ovlivněn dílem významného německého symbolisty Maxe Klingera. Po návratu ze studií byl poctěn úkolem vyzdobit zasedací síň Živnobanky v Praze, společně s M. Alšem, M. Švabinským. V letech 1899 a 1907 uspořádal souborné výstavy v pražském Rudolfinu. V roce 1895 vydal Holárek první vydání kreslířského cyklu z názvem „Reflexe z katechismu“. Dílo vzbudilo velký rozruch a pro značný zájem bylo vydáno v řadě dalších nákladů. V roce 1901 pak vydal cyklus kreseb s názvem „Noc“ a v ten samý rok následoval další cyklus kreseb k básním Jaroslava Vrchlického s názvem „Sen“. V roce 1906 vydal opět cyklus kreseb s názvem „Válka“, v němž se odrážela zdrcující porážka Ruské říše v rusko-japonské válce roku 1905. V roce 1916 nastoupil již téměř padesátiletý Emil Holárek vojenskou službu v Chomutově. Postupně se stal kadetem a záhy dosáhl hodnost c.k. poručíka. Během svého působení v rakousko-uherské armádě byl několikrát vyznamenán, což mělo za následek ztrátu téměř všech přátel. Z vojny se vrátil s podlomeným zdravím a následně 26. února 1919 v podolském sanatoriu zemřel. Jeho ostatky byly převezeny do rodných Loun, kde byl pohřben na "Novém hřbitově". V Lounec...
Více od autora
Emanuele Ridi (4)
Emanuele Ridi je italský kuchař a restauratér původem z ostrova Elba, V současnosti žije v Praze, kde vlastní restaurace MANÚ Risto & Lounge a Manu Praga, které jsou zaměřené na pokrmy dle italských a středomořských receptů a pravou neapolskou pizzu. V Itálii vystudoval ekonomiku a obchod. Vyučeným kuchařem není, vařit se naučil v restauraci prarodičů. Na ostrově Elba žil spolu se svojí matkou Marcellou do svých 19 let. V prosinci 1992 však odešel do tehdejšího Československa za svým otcem, který zde provozoval síť obchodů s italskou módou. Po pár letech podnikání s otcem a vystřídání několika profesí se Emanuele rozhodl zkusit štěstí a v roce 1998 otevřel svou první restauraci v pražských Dejvicích, kde působil až do roku 2015. Tuto původní restauraci prodal a v roce 2016 otevřel nový projekt na Dětském Ostrově MANÚ Risto & Lounge. V roce 2019 vybudoval ,v tehdejší kavárně Vltava, další restauraci s názvem Manu Praga - kde se připravují jak typicky italské pokrmy tak pravá neapolská pizza. Z předchozího manželství má syna Giacoma . Pro TV Prima uvádí úspěšný pořad o vaření S Italem v kuchyni od roku 2009 ve kterém předvádí vaření italských i evropských pokrmů. Pravidelně si zve do pořadu slavné osobnosti v oblasti kultury, sportu a své přátelé a kuchařské kolegy. Během léta 2012 uváděl mutaci pořadu Léto s Italem, ve kterém se vydal do své rodné Itálie a projel přes Lago Di Garda až domů na ostrov Elba. Spolu s Jaroslavem Žídkem také uváděl soutěžní pořad "Nejlíp Vaří moje máma!" - rok 2015, televize Nova. V roce 2016 se zúčastnil taneční soutěže StarDance …když hvězdy tančí. Kde se protančil až do čtvrtfinále a obsadil celkově páté místo. Jako jeden z dalších pořadů v roce 2017 Emanuele natočil spolu se svým synem Giacomem "Čau Bambini", pořad byl zaměřen na zábavnou výuku italského jazyka pro děti. V roce 2018 účinkoval spolu s Matějem Ruppertem v pořadu Manu a Matěj na cestě do Říma. V roce 2020 navázal na ús...
Více od autora
Emanuel Swedenborg (7)
Emanuel Swedenborg byl švédský vědec, vynálezce, teolog a mystik, autor mnoha latinských spisů. Z jeho učení vzešla Církev Nového Jeruzaléma, jejíž členové jsou známi jako swedenborgiáni. Swedenborg pocházel ze zámožné švédské rodiny, jeho otec Jesper Swedberg byl profesorem teologie na universitě v Uppsale a děkanem v tamní katedrále. Později se stal biskupem ve Skaře, a to znamenalo povýšení jeho rodiny do šlechtického stavu a změnu rodinného jména ze Swedberg na Swedenborg. Emanuel vystudoval na univerzitě v Uppsale filozofii. Fakulta filosofie zahrnovala také vědu a matematiku; dalším studiem a cestováním si pak osvojil latinu, hebrejštinu, řečtinu, angličtinu, holandštinu, francouzštinu a italštinu. Pro zábavu psal v latině poezii a studoval hudbu. Roku 1710 se vydal na velkou cestu po Evropě, na které mu bylo umožněno individuálně studovat fyziku, astronomii a většinu dalších přírodních věd. Také se začíná intenzivně zajímat o praktickou mechaniku a od zručných anglických řemeslníků se učí sestrojovat hodiny, vázat knihy, osvojuje si rytectví a konstrukci dechových nástrojů. Jeho pozdější studia zahrnují kosmologii, matematiku, anatomii, fyziologii, politiku, ekonomii, metalurgii, mineralogii, geologii, důlní inženýrství a chemii. V roce 1716 jej jmenoval král Karel XII. mimořádným poradcem Královského kolegia dolů. To představovalo různé druhy povinností spojených s inspekcí a rozvojem těžby. Po třicet jedna let Swedenborg také sloužil jako asesor Báňské rady, která rozhodovala o všech záležitostech v důlním průmyslu. Se svým švagrem, chemikem E. Berzeliem, vydával v latině časopis "Severský vynálezce" , první periodikum, které se ve Švédsku zabývalo přírodními vědami. V královských službách Swedenborg zastával místo stavebního dozorce na několika důležitých veřejných stavbách. Byl pověřen zpracováním projektů a provedením staveb nového typu suchého doku, plavebních kanálů, st...
Více od autora
Emanuel Procházka (4)
Narozen 21.11.1916, zemřel 17.3.1992. Ing., dr., CSc., docent speciální geodézie, práce z oboru.
Více od autora
Emanuel Kopecký (2)
Narozen 22.5.1902 v Praze, zemřel 9.1.1985 tamtéž. JUDr., koncertní a operní pěvec, hudební kritik, publikace z oboru zpěvu.
Více od autora
Emanuel Kettner (5)
Klasický filolog. Spoluautor středoškolských učebnic a cvičebnic latiny.
Více od autora
Emanuel Eugen Lauseger (5)
Narozen 9.10.1890 v Českých Budějovicích, zemřel 19.1.1940 v Praze. Nakladatelský redaktor, prozaik, redigoval sborník historických vzpomínek.
Více od autora
Elizabeth Lunday (2)
Texaská novinářka Elizabeth Lundayová zaměřená na hudbu, výtvarné umění, architekturu a kulturu.
Více od autora
Elizabeth Gage (3)
Elizabeth Gageová je literární pseudonym jedné z předních amerických autorek. Prakticky celá tvorba sestává z rozsáhlých epických děl kladoucích do centra děje ženskou hlavní hrdinku a důsledně sledující vývoj ženských postav. Všechny její díla se stala bestsellery, které pronikly vysoko na žebříčcích nejprodávanějších amerických knih. Elizabeth Gageová žije trvale s manželem a s dcerou v Chicagu ve státě Illinois. Velice ráda také přebývá v Maui na Havaji.
Více od autora
Elizabeth Fremantle (3)
Elizabeth Fremantleová ve svém vydařeném románovém debutu zhmotnila svou dávnou dětskou touhu stát se spisovatelkou a zúročila celoživotní zálibu v literatuře i několikaletou práci pro různé literární agenty, kdy četla a hodnotila díla neznámých a začínajících autorů. Vystudovala angličtinu na univerzitě Birkbeck, další, magisterský diplom získala v oboru tvůrčího psaní. Je rozvedená, má dvě děti a žije v Londýně.
Více od autora
Elizabeth Bowen (3)
Elizabeth Bowenová, nepřechýleně Bowen , byla anglická spisovatelka a povídkářka irského původu. Známá je především díky sbírce povídek Schody zarostlé břečťanem nebo románem Skon srdce. Elizabeth Bowenová, rodným jménem Elizabeth Dorothea Cole Bowen, se narodila 7. června 1899 na Herbert Place 15 v Dublinu, pokřtěna byla v nedalekém kostele svatého Štěpána na Upper Mount Street. Její rodiče, Henry Charles Cole Bowen a jeho manželka Florence , se poté přestěhovali do venkovského domu, zvaného Bowen's Court, u obce Farahy v hrabství Cork. Zde také Elizabeth strávila své dětství. Když její otec v roce 1907 duševně onemocněl, přestěhovala se s matkou Florence do Anglie, kde se nakonec usadili v Hythe. O několik let později, roku 1912, ale Florence zemřela a Elizabeth nadále vychovávaly její tety. Studovala na umělecké škole v Londýně, avšak umění ji brzy přestalo bavit a rozhodla se zvolit si jako budoucí profesi spisovatelství. Přidala se do Bloomsbury Group, kde se seznámila s Rose Macaulayovou, která jí později pomohla najít vydavatele pro Elizabethinu první knihu; sbírku povídek s názvem Encounters . V roce 1923 se vdala za Alana Camerona, který později pracoval u BBC. Manželství samotné ale pravděpodobně nebylo z lásky, údajně nikdy nebylo naplněno. Sama Elizabeth měla několik mimomanželských vztahů, mimo jiné i s Charlesem Ritchiem, o sedm let mladším kanadským diplomatem. Údajně také udržovala intimní vztah s irským spisovatelem Seánem Ó Faoláinem nebo americkým básníkem Mayem Sartonem. Bowenová s manželem nejdříve žili nedaleko Oxfordu, kde se Elizabeth stýkala s Mauricem Bowrayem, Johnem Buchanem a Susan Buchanovou a kde napsala své první romány, včetně knihy Poslední září . Po vydání knihy Na sever , se ale přestěhovali do Regent's Park v Londýně. Zde napsala romány Dům v Paříži a Skon srdce (The Death of the H...
Více od autora
Eliška Junková (1)
Eliška Junková-Khásová, narozená jako Alžběta Pospíšilová , byla česká automobilová závodnice. Závodila na vozech Bugatti, a to nejprve jako spolujezdkyně svého manžela Čeňka Junka a posléze sama. Ve 20. letech 20. století byla nejrychlejší ženou světa a jako jediná žena v historii Grand Prix se dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům této soutěže. Jejím největším úspěchem bylo páté místo z její samostatné éry v závodě Targa Florio, kterého dosáhla v roce 1928. Vedle toho vyhrála i několik dalších závodů . Mezinárodní závod Zbraslav – Jíloviště vyhrála v roce 1926 v absolutní klasifikaci a stala se tak první ženou na světě, které se to povedlo. Svou závodnickou kariéru ukončila roku 1928 v reakci na smrt manžela a dále se věnovala organizační práci v motoristickém sportu . V 60. letech 20. století psala motoristické sloupky do časopisu Za volantem a v roce 1972 vydala v nakladatelství Olympia knihu Má vzpomínka je Bugatti. Za své úspěchy získala ocenění Zasloužilá mistryně sportu. V roce 2019 jí prezident Miloš Zeman in memoriam udělil medaili za zásluhy. Narodila se jako Alžběta Pospíšilová do rodiny zámečnického mistra. Měla celkem sedm sourozenců, z nichž se však dospělosti dožili jen čtyři: Alžběta, její sestra a dva jejich bratři. Protože toužila cestovat, učila se jazyky, což jí šlo poměrně snadno. Po dokončení studií, v šestnácti letech, začala pracovat v nově zřizované olomoucké pobočce Pražské úvěrové banky jako korespondentka burzovního oddělení. Zřízení pobočky měl na starosti Čeněk Junek a když tuto práci po půl roce dokončil, byl pověřen založením další pobočky v Brně. Tam si s sebou vzal i několik svých osvědčených pracovníků, mezi nimiž byla také Alžběta. V Brně se Alžběta Pospíšilová věnovala nejen práci v bance, ale dále studovala jazyky a začal...
Více od autora
Elisabeth Heresch (4)
Rakouská slavistka a romanistka, žurnalistka, autorka prací z oboru ruských dějin a kultury.
Více od autora
Eliphas Lévi (6)
Eliphas Lévi, vlastním jménem Alphonse Louis Constant, byl francouzský okultista, autor knih na stejné téma. Eliphas byl synem obuvníka z Paříže. Začal studovat na římskokatolického kněze, avšak kvůli tomu, že se zamiloval, tak nedostudoval. Roku 1854 Lévi navštívil Anglii, kde se seznámil s Edwardem Bulwer-Lyttonem, který se zabýval rosekruciánským řádem a který měl na Léviho později vliv. Asi nejznámější prací, kterou Eliphas Lévi napsal, je Dogme et Rituel de la Haute Magie , která se zabývá výkladem podstaty rituální magie a vysvětlením magického dogmatu. Zde se poprvé také objevilo známé vyobrazení Baphometa, bytostí s lidským tělem, křídly a hlavou kozla. Satanisté obecně považují Léviho Bafometa za zpodobnění ďábla, ovšem Lévi zamýšlel zpodobnit bizarní stvoření spíše jako hermetickou šifru poskládanou ze symbolů a atributů jako skryté sdělení, zvířecí atributy značí spjatost s hmotou a tělesnými pudy, duchovního osvícení zde symbolizuje hořící pochodeň, gesta odkazují na Smaragdovou desku atp., k tomu mu jako vzor posloužila postava na reliéfu, kterou nalezl Hammer-Purgstall údajně na místě bývalé templářské komendy, ale to, že se jednalo o padělek, Lévi nevěděl. Lévi byl také velkým zastáncem a propagátorem tarotu, svého Bafometa pak umístil na tarotovou kartu ďábla, tím patrně určil i jeho další osud. Britský okultista Aleister Crowley, který se narodil ve stejný rok, kdy Levi zemřel, se považoval za jeho inkarnaci. "Eliphas Lévi", pseudonym, pod kterým publikoval své knihy, vznikl převedením rodného jména "Alphonse Louis" do hebrejštiny. Abbé Constant se narodil jako syn chudého ševce v Paříži. Navštěvoval katolickou školu pro chudé děti, které vykazovaly velké nadání pro náboženství. V 15 letech se začal zaučovat za kněze nastoupením na seminář sv. Nicolase du Chardonneta, kde se kromě jiného naučil i hebrejský jazyk. Mistr tohoto semináře, Abbé Frère-Colonna, učil mladého Louise, že lidst...
Více od autora
Elena Baranová (5)
Slovenská autorka učebnic francouzštiny, romanistka, vysokoškolská pedagožka.
Více od autora
Eleanor Berman (5)
Eleanor Bermanová žije v New Yorku již téměř 40 let. Její cestopisné články se objevují v mnoha časopisech a je také autorkou oblíbené publikace „Away for the Weekend: New York“. K dalším jejím knihám patří průvodci ze série „Away for the Weekend:“ Mid-Atlantic, New England a Northern California, „Travelling on Your Own“ a „Reflections of Washington, DC“. .)
Více od autora
Ela Švabinská (2)
Ela Švabinská, rozená Vejrychová, psána též Weirychová byla první manželka malíře Maxe Švabinského, autorka vzpomínkových knih. Narodila se v rodině zaměstnance rakouských drah Rudolfa Weirycha a jeho manželky Josefy Vejrychové-Dapeciové. Pokřtěna byla Elisabeth Anna. Měla bratry Karla a Rudolfa. Rodina měla blízký vztah k umění. Matka byla literárně nadaná, psala drobné prózy z venkovského prostředí. Bratr Rudolf Vejrych byl akademický malíř, bratr Karel Vejrych byl hudebně nadaný. V roce 1895 se na Národopisné výstavě v Praze setkala s Maxem Švabinským, svatbu měli 2. června 1900 v Litomyšli. Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno v roce 1931. Příčinou rozpadu manželství byl vztah Švabinského s Annou Procházkovou , manželkou bratra Emy Rudolfa Vejrycha. Po rozchodu žila Ela Švabinská ve vilce, kterou jí Švabinský pořídil, a v Kozlově. Za německé okupace se aktivně zúčastnila odboje. V roce 1943 byla zatčena a následně vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück až do konce války. Podle vzpomínek adoptivní dcery Švabinského Zuzany měla s bývalým manželem přátelský vztah i po návratu z koncentračního tábora, kdy jí pomáhal s redakcí knihy vzpomínek. Max Švabinský portrétoval Elu opakovaně, na individuálních i skupinových portrétech. Mezi známá zobrazení patří: Reprodukce obrazů Chudý kraj a Kulatý portrét byly též vytištěny jako poštovní známky. Ela Švabinská je autorkou memoárových knih:
Více od autora
Èdvard Stanislavovič Radzinskij (4)
Edvard Stanislavovič Radzinskij je ruský spisovatel, historik, autor biografií, historických próz, divadelních her a filmových scénářů. Absolvoval moskevský Institut historie a archivnictví . V roce 1960 byla v Moskevském divadle uvedena jeho první divadelní hra "Můj sen...Indie" . Všeobecně známým se stal poté, co režisér Anatolij Efros uvedl v Divadle umění leninského komsomolu jeho hru „104 stránek pro lásku“ , která se posléze stala předlohou pro filmové zpracování. Od tohoto momentu se staly další hry populární a byly nasazovány v divadlech po celé zemi i v zahraničí. Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 napsal několik knih v rámci série Záhady dějin. Je autorem knihy o Stalinovi, která vychází z pramenů ruských tajných archivů. Popisuje v ní kremelský boj o moc krátce po Leninově smrti. Napsal také faktografický román o posledním ruském carovi Mikuláši II. a konci jeho rodiny. Obě knihy se staly bestsellery. Poslední kniha se zaměřuje na dalšího cara Alexandra II. Divadelní představení vzešlé z jeho historické trilogie „Lunin“ , „Hovory se Sokratem“ a „Divadlo z dob Nerona a Seneky“ jsou uváděny také v zahraničí. V posledních letech píše populárněhistorické knihy o tragických etapách ruských a světových dějin, stejně jako o významných postavách. Vydává v řadě zahraničních nakladatelstvích jako jsou Doubl day, Simon and Schuster, Bertelsman, Mondadory, Norsted, WSOY, NHK, Hodder and Stoughton. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Радзинский, Эдвард Станиславович na ruské Wikipedii.
Více od autora
Edvard Reich (5)
Eduard Reich, též Edvard Reich , byl český a československý zemědělský ekonom, státní úředník a politik agrární strany, koncem první republiky krátce ministr zemědělství. Pocházel z rodiny domkáře. Absolvoval vzdělání na tříleté zemědělské střední hospodářské škole v Přerově. Už během středoškolských studií publikoval v Selských listech první článek. Později studoval na zemědělské akademii v Táboře. Zde začal vydávat odborný zemědělský měsíčník Kodym . Díky popularitě se list změnil na čtrnáctideník a získal si širší okruh čtenářů. Od roku 1919 vydával i týdeník Československý zemědělec. Vydával rovněž popularizační knihy. V roce 1919 mu Karel Prášek nabídl post na ministerstvu zemědělství, kde se stal přednostou oddělení pro zemědělské školství. V této funkci se podílel na vzniku soustavy zemědělského vzdělávání včetně systému školních statků a agrárního školství na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Roku 1920 spoluzakládal Zemědělskou jednotu, přičemž usedl do jejího ústředního výboru. Podílel se na vzniku Domu zemědělské osvěty v Praze na Královských Vinohradech, otevřeného roku 1926. Podobně klíčovou roli sehrál při založení Československé akademie zemědělské. Byl dlouhodobě jejím generálním sekretářem. Účastnil se i mezinárodních odborných konferencí. Působil jako pedagog. Získal docenturu ze zemědělské ekonomiky na Vysoké škole zemědělské v Brně. Na ministerstvu se mezitím stal generálním inspektorem zemědělského školství a v roce 1933 usedl na post sekčního šéfa ministerstva zemědělství a přednosty I. odboru – školského, výzkumnického a osvětového. Politicky se orientoval na agrární stranu. V jejím rámci podporoval malozemědělskou politiku Antonína Švehly. Odmítal ale výraznější politické angažmá, včetně kandidatury na poslance. K roku 1938 se uvádí jako přednosta odboru ministerstva zemědělství. Krátce se ovšem do aktivní polit...
Více od autora
Eduard Vavruška (4)
Narozen 25.3.1927 ve Vodňanech. Učitel, redaktor časopisu Mateřídouška, autor loutkových scének.
Více od autora
Eduard Světlík (6)
Eduard Světlík byl český spisovatel a překladatel. Reálné gymnázium v Teplicích , sociologie a teorie kultury na FF UK v Praze, státní zkouška z němčiny na Jazykové škole v Ostravě. Vyrostl v Rakovníku a Teplicích. V padesátých letech působil v tomto lázeňském městě jako flétnista v symfonickém orchestru, volný novinář a tajemník Krušnohorského loutkového divadla. Dále strávil několik let v Kolíně jako zemědělec a dělník. Na počátku šedesátých let odešel do Karviné, kde pracoval jako kulturní pracovník na hornickém učilišti a ředitel Klubu Máj Karviná. Spolu se Stanislavem Sohrem založil v Ostravě nakladatelství PULS a vydával Foglarovy knihy. Od roku 1970 žil v Praze. Nejprve tu byl ředitelem kulturní agentury Fortuna, v důsledku kádrových škraloupů za rok 1968 byl nucen živit se několik let jako hudebník , načež se mu podařilo proniknout do Ústředního domu pionýrů a mládeže, kde zastával funkci vedoucího oddělení estetické výchovy. V té době se jeho hlavní aktivita přesunula k literatuře. Od osmdesátých let pracoval jako redaktor literárních časopisů , nakladatelský lektor, organizátor a porotce literárních soutěží. Do devadesátých let vstoupil jako šéfredaktor humoristického měsíčníku Škrt a poté založil s Petrou Urbánkovou nakladatelství Marsyas, které kromě vydávání české literatury provozovalo knihkupectví a galerii na Žižkově a prodejnu slovenské literatury v Domě slovenské kultury. Po ukončení podnikatelské etapy působil jako šéfredaktor nakladatelství Pragma a časopisu Regena. Od roku 2000 se věnoval převážně překládání, zasedal v redakční radě časopisu Obce spisovatelů a byl členem tvůrčí komise DILIA. Třicet pět knižních titulů z věcné i umělecké literatury, mj. Dále romány M. Kampfové, S. Obermeiera, C. C. Berg...
Více od autora
Eduard Kejnovský (7)
Narozen 1966. doc. RNDr., biolog, práce z oboru molekulární biologie a genetiky.
Více od autora