20221–20280 z 156733 Autoři
Vladimír Horpeniak (5)
Studoval v letech 1967 až 1972 historii, ukrajinštinu a dějiny umění na FFUK v Praze. Od roku 1976 pracuje jako historik v Muzeu Šumavy v Sušici - Kašperských Horách. Věnuje se regionálním dějinám, historii kultury a umění.
Více od autora
Vladimír Horecký (3)
Slovenský fotograf, žije v ČR, ilustrační fotografie knih kuchařských předpisů a knih o pokojových rostlinách.
Více od autora
Vladimír Hajko (5)
Vladimír Hajko byl slovenský a československý fyzik, vysokoškolský učitel, člen Slovenské akademie věd a Československé akademie věd, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Dětství prožil v Tisovci, kde maturoval a pak studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě . Pak vyučoval na katedře fyziky Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Roku 1953 odešel učit do Košic, nejdřív na tamní Vysokou školu technickou, jejímž byl prorektorem, od roku 1963 se podílel na vzniku Přírodovědecké fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika Košicích, kde vyučoval až do roku 1974, kdy se začal naplno věnovat práci v SAV. Od roku 1966 byl členem-korespondentem Slovenské akademie věd, od roku 1972 akademikem . V roce 1965 se stal i členem-korespondentem Československé akademie věd a v roce 1973 akademikem ČSAV. Od roku 1980 byl ředitelem Ústavu experimentální fyziky SAV. V SAV setrval do odchodu na penzi v roce 1989. Publikoval desítky odborných studií. Zastával i stranické a státní posty. V letech 1958-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ ho pak zvolil XIV. sjezd KSČ a ve funkci potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. K roku 1971 se profesně uvádí jako člen SAV a ČSAV a rektor Univerzity Pavla Jozefa Šafárika. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 , volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[10...
Více od autora
Vladimir Grigor'jevič Truchanovskij (2)
Ruský historik, autor životopisů významných politiků a publikací o britsko-sovětských vztazích.
Více od autora
Vladimír Gračka (6)
Narozen 17.12.1943 v Olomouci. Práce z oboru historie a památkářství, práce o Olomouci.
Více od autora
Vladimír Fořt (5)
Narozen 5.2.1904 ve Vetlé u Litoměřic, zemřel 27.12.1982 v Praze. Hudební skladatel, textař písní, prozaik.
Více od autora
Vladimír Fiala (4)
Narozen 13. 9. 1922 v Praze, zemřel 10. 8. 1997 v Ládví . Docent dějin umění, literatura z oboru.
Více od autora
Vladimír Černík (6)
Narozen 1.3.1950 v Hradci Králové. PaedDr., botanik, pedagog, učebnice přírodopisu.
Více od autora
Vladimir Čermák (3)
PhDr. Vladimír Čermák, CSc. se narodil 9. května 1946 v Zadní Třebani. Koncem šedesátých let absolvoval v Praze na filosofické fakultě UK studium filosofie a sociologie. Dálkové studium historie už nedokončil, protože se celá katedra po r. 1970 změnila. Po absolvování externí aspirantury ze sociologie výchovy na konci 70. let 20. století působil ve výzkumu vysokého školství, vědeckých talentů a prognózování vědy. Koncem 80. let pracoval jako samostatný vědecký pracovník v SAV v Bratislavě, později na vysokých školách v Praze, Plzni a v Ústí n. L. V posledních dvaceti letech čtyři roky působil i v resortu ministerstva vnitra, ministerstva obrany, jako poradce ministra spravedlnosti a v letech 2003-2004 v ÚDV ZK. Od roku 2009 působí jako konzultant a zabývá se interdisciplinárním výzkumem v oblasti nedávné minulosti.
Více od autora
Vladimír Brabec (1)
Vladimír Brabec byl český herec. K divadlu měl sklon již od dětství, zpíval také v dětském sboru. V letech 1946–1948 působil v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové – dnešní Akropolis; v roce 1953 pak absolvoval studium herectví na DAMU u profesorů Miloše Nedbala, Otomara Krejči a Radovana Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. V roce 1973 obdržel ocenění "Zasloužilý člen ND" , v roce 1980 titul zasloužilý umělec a v roce 1998 v Přelouči převzal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu. Díky jeho roli majora Zemana si řada lidí myslí, že byl aktivním komunistou. O jeho politickém přesvědčení za totality se dnes dá pouze diskutovat, faktem však zůstává, že do KSČ nikdy nevstoupil. Narodil se do rodiny Gustava Brabce , vyučeného malíře pokojů z vesnice Šanov u Rakovníka, a jeho manželky Anny, rozené Štysové . Gustav Brabec pocházel z dvanácti dětí, během první světové války pět jeho sourozenců padlo, sám Gustav bojoval na italské frontě. Kromě Vladimíra měli dvě starší děti, syna Jiřího a dceru Vlastu . Dne 19. dubna 1955 se oženil s Naděždou Znamínkovou , mají spolu dvě děti. Starší Pavel vystudoval FAMU a živí se jako režisér. Je rozvedený, se současnou partnerkou má syna Jana . Mladší Helena je herečkou a dabérkou, s prvním manželem má dceru Annu , se současným dceru Lénu , která je malířkou. Od vnučky Anny má Vladimír Brabec pravnuky Sebastiána a Filipa , od vnučky Lény pravnučku Jasmínu . Celkem mají manželé Brabcovi k roku...
Více od autora
Vladimír Beránek (2)
Rodák z brněnského Útěchova,vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.Působil v moravském hospodářském družstevnictví a včelařství.Napsal řadu článků do odborných časopisů s včelařskou tématikou.Na toto téma napsal i pět knih
Více od autora
Vítězslav Kolek (5)
Narozen 7. 9. 1953 v Olomouci. Prof. MUDr., DrSc. Lékař - pneumolog, onkolog, pedagog, od roku 1999 přednosta Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc. Zabývá se především výzkumem sarkoidozy a jiných instersticiálních plicních procesů. Syn lékaře-pneumologa, manželka je pediatr, dcera gynekoložka . Před zhruba čtyřmi lety spolu se svými kolegy jako první na světě rozšifroval část profilu bílkovin, který určuje směr rozvoje plicního zánětu u onemocnění zvaného sarkoidóza. Několik let je pracoviště významného pneumologa profesora Vítězslava Kolka střediskem evropského výzkumu této nemoci.
Více od autora
Vitalij Georgijevič Gubarev (4)
Ruský spisovatel a žurnalista, autor literatury pro děti.
Více od autora
Vít Ulman (6)
Vysokoškolský pedagog na katedře asijských studií, překladatel z japonštiny.
Více od autora
Virginia E Johnson (1)
Virginia E. Johnsonová, narozená jako Mary Virginia Eshelmanová byla americká sexuoložka, nejznámější jako mladší polovina výzkumného týmu Masters – Johnsonová.
Více od autora
Viola Parente-Čapková (6)
Doc. PhDr. Viola Parente-Čapková, FL je česká ugrofinistka a literární vědkyně, specializující se na finskou literaturu. Vystudovala finštinu a angličtinu na FF UK v Praze a také získala v roce 2003 finský licenciát filozofie na Univerzitě v Turku, na níž nyní akademicky působí. V roce 2007 se úspěšně habilitovala prací „Moderní finská literatura 1870 – 2000“ pro obor Teorie literatury na FF UK v Praze. Žije s finským manželem Antoniem Parentem ve Finsku.
Více od autora
Vincent Kluwe-Yorck (3)
Známý německý spisovatel zabývající se pouze rybářskou a odbornou tématikou. První knihu vydal v roce 1988.
Více od autora
Vincenc Červinka (5)
Vincenc Červinka byl český novinář, publicista, překladatel, divadelní a literární kritik. Během první světové války se zapojil do I. odboje proti Rakousku-Uhersku. Vincenc Červinka se narodil v Kolíně v rodině tamního průmyslníka, dlouholetého člena městské rady a předáka strany Staročechů Josefa Červinky. V roce 1896 odmaturoval na kolínském gymnáziu a začal studovat medicínu na České Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Z medicíny však brzy odešel a začal se věnovat filologii a novinářství, jež studoval v Berlíně a v Petrohradu. Po návratu do Čech se sblížil s Dr. Aloisem Rašínem a jeho skupinou kolem týdeníku Slovo, kde v letech 1901 – 1905 působil jako odpovědný redaktor. Roku 1905 byl vyslán jako zpravodaj Národních listů do Petrohradu, kde strávil zhruba rok. Po návratu založil s Karlem Kramářem časopis Nová česká politika, který byl později přeměněn na deník Den, a stal se jeho redaktorem. Krátce poté začal spolupracovat s časopisem Zlatá Praha vydavatele Jana Otta a stal se členem jeho redakce. Zároveň přispíval do časopisů Osvěta, Česká revue, Lumír a Zvon. Roku 1907 se stal členem redakce Národních listů, roku 1911 jejím tajemníkem, později odpovědným redaktorem a nakonec zástupcem šéfredaktora. Vedl zde rubriku Ze světa slovanského a psal úvodníky. V té době se začal věnovat také literárním překladům, především z ruštiny a dalších slovanských jazyků. Do češtiny jako první přeložil díla Leonida Andrejeva, Arkadije Averčenka, Ivana Bunina, Denise Fonvizina, Vasilije Němiroviče-Dančenka a dalších. Jeho zásluhou byla čeština vůbec prvním jazykem, do nějž byly přeloženy hry vídeňského židovského dramatika Lea Birinského. Jeho Mumraj byl v pražském Národním divadle uveden roku 1912 pouhé tři dny po německých premiérách. Leo Birinski byl i díky Červinkově překladatelskému zaměření na ruštinu mylně považován za spisovatele píšícího rusky. Politicky měl Červinka blízko ke Karlu Kramářovi, stal se stoupencem sl...
Více od autora
Vincenc Brandl (5)
Vincenc Brandl byl historik a moravský zemský archivář. Zabýval se moravskými dějinami, místopisem a národopisem. Připravoval kritická vydání historických pramenů, psal studie o právní historii Českého království a životopisy významných osobností. Aktivně se podílel na probouzení národního povědomí na Moravě a na činnosti českojazyčných spolků v Brně. Zasedal v moravském zemském sněmu. Patřil k vlivným vědcům, byl oceňovaný pro mnohostrannou a hlubokou vzdělanost, objektivitu i vlastenectví. Pocházel z chudých poměrů, jeho rodiče pracovali ve službách augustiniánského kláštera. V mládí měl na něj vliv učitel František Matouš Klácel. Po studiích na Stavovské akademii v Brně a studiu práv na vídeňské univerzitě absolvoval v letech 1856–1857 historicko-filologický seminář. Poté učil nejprve na německém gymnáziu v Brně, v letech 1857–1861 pak na městském reálném gymnáziu ve Starém Brně. V té době uveřejnil své první odborné studie, psané německy. Významně na sebe upozornil roku 1860, kdy vyvracel názor známého historika Bedy Dudíka, podle něhož byl Velehrad bájným, nikoliv skutečným centrem Velkomoravské říše. Podle Brandla se historický Velehrad nacházel blízko moderního, v místě dnešního Starého Města u Uherského Hradiště. Dudík toto stanovisko přijal. Roku 1861, po smrti Josefa Chytila, byl Brandl jmenován moravským zemským archivářem. Tuto funkci vykonával téměř 40 let, do roku 1899. Pod jeho vedením se archiv stal střediskem vědy i národního života. Probíhala zde setkání vědců, literátů, studentů i buditelů. Kriticky se rozebírala literatura a politika, domlouvaly akce na zvyšování národního uvědomění mezi obyvatelstvem. Byl členem mnoha sdružení , v roce 1864 byl zvolen tajemníkem Matice moravské, roku 1869 se stal členem...
Více od autora
Viliam Plevza (4)
Datum narození: 22.říjen 1934 PhDr. Viliam Plevza, DrSc. je bývalý stranícky historik, od roku 1980 univerzitný profesor , organizátor historickej vedy v ČSSR, od 1980 akademik SAV a od 1982 ČSAV. Zaoberal sa dejinami revolučného robotníckeho hnutia, komunistickej strany a novšími politickými dejinami Česko-slovenska, od roku 1969 riaditeľ Ústavu dejín KSS . Po novembri 1989 vlastník súkromnej galérie Galéria Excelent v Bratislave. Od 1978 člen Predsedníctva SAV. V rokoch 1976-1986 kandidát ÚV KSS a a od r. 1986 člen UV KSS. V rokoch 1977, 1980, 1985 získal Národnú cenu SSR. V roku 1984 Rad práce a 1985 získal štátnu cenu Klementa Gottwalda.
Více od autora
Viliam Judák (5)
Mons. prof. ThDr. Viliam Judák, PhD. je diecézní biskup nitranské diecéze, profesor církevních dějin na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Dne 16. června 1985 v Nitře přijal kněžské svěcení. Svoji pastorační službu vykonával jako kaplan v Nitře - Dolním Městě a Drietomě, kde byl i správcem farnosti do roku 1990. V té době postgraduálně studoval na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1991 doktorát teologie. 1. srpna 1990 byl jmenován prefektem Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře a 18. října 1991 církevním soudcem. Je členem sboru konzultorů. Od roku 1990 přednáší církevní dějiny na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě UK v Bratislavě a na Teologickém institutu v Nitře. Od roku 1991 také působí i na Vysoké škole pedagogické v Nitře, na katedře katechetiky a etiky . 1. července 1993 byl jmenován docentem Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a v letech 1995 až 1998 byl proděkanem uvedené fakulty. V době od 1. července 1996 do l. července 2001 zastával funkci rektora Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře. V roce 1997 se stal vedoucím Katedry církevních dějin Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a ve stejném roce byl prezidentem Slovenské republiky jmenován profesorem v oboru Katolická teologie. V letech 2001 až 2004 působil ve funkci děkana Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Zaobírá se obdobím křesťanského starověku a středověku se zřetelem na slovenské církevní dějiny. Je autorem více monografií z oblasti církevních dějin, mnoha knih, článků a publikací. Ovládá němčinu a italštinu. Papež Benedikt XVI. jej 9. června 2005 jmenoval diecézním biskupem Nitranské diecéze....
Více od autora
Vilém Táborský (3)
Narozen 8. 6. 1869 v Praze, zemřel 8. 4. 1935 v Praze. Divadelní herec a režisér. Autor básní, sólových výstupů, veseloher a překladů z francouzštiny, němčiny a angličtiny.
Více od autora
Vilém Santholzer (5)
Narozen 11.7.1903 ve Zbožnově u Skutče, zemřel 22.10.1972 v Hradci Králové. Fyzik Radiologického ústavu v Praze, profesor, lékařské fyziky, vedoucí katedry lékařské fakulty Karlovy univerzity v Hradci Králové. Z díla Moderní otázky radioaktivity, Atomy hoří a staví, Mírové využití atomové energie, Věda odhaluje tajemství hmoty, Lékařská fyzika aj. Obor působení: Pedagogové Textoví upravovatelé. Textoví redaktoři. Kronikáři. Písmáci. Odborní publicisté. Korektoři Literatura. Všeobecné otázky. Dějiny literatury Fyzici Fyzika. Mechanika Vysoké školy Místo působení: Praha Hradec Králové
Více od autora
Vilém Kurz (6)
Narozen 13.6.1847 ve Vrbici, zemřel 6.3.1902 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, politik, přírodovědec, osvětové práce, turistické průvodce, přírodovědné časopisecké články.
Více od autora
Vilém Hubka (4)
Narozen 1967. Majitel stavební firmy, volejbalista, zabývá se alternativním přístupem ke zdraví a nemoci.
Více od autora
Viktor Kripner (5)
Narozen 13.5.1906 v Praze, zemřel 22.4.1956 v Teplicích nad Bečvou. PhDr., středoškolský profesor, básník.
Více od autora
Viktor Knapp (5)
Viktor Knapp byl jeden z nejvýznamnějších českých právníků druhé poloviny 20. století, československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Knapp vystudoval smíchovské reálné gymnázium. V letech 1932–1936 vystudoval Právnickou fakultu UK, v letech 1936–1939 a 1945–1949 vystudoval při zaměstnání sociologii a historii na Filozofické fakultě UK. Dosáhl titulů prof. JUDr. PhDr. dr. h. c. Viktor Knapp, DrSc., a byl rovněž akademikem. Před válkou pracoval v nakladatelství Sfinx a v Literárních novinách. V letech 1937–1939 byl na vojně, kde zažil příhody švejkovského formátu, a to i za mobilizace. Po válce vstoupil do komunistické strany a stal se místopředsedou osidlovacího úřadu. V letech 1948–1954 byl vedoucím politického odboru Kanceláře presidenta republiky. V této funkci se také účastnil procesu s Miladou Horákovou a ze druhého dne procesu podal hlášení, ve kterém uvedl, že ze strany soudce byl trestní řád procesní dodržován. Od roku 1948 byl docentem správního práva na Vysoké škole politické a sociální, od roku 1951 byl profesorem občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde pak působil až do 90. let, kdy odešel na plzeňskou právnickou fakultu. Od roku 1952 byl členem korespondentem nově vytvořené Československé akademie věd , později ředitelem Ústavu státu a práva ČSAV. Od roku 1962 byl řádným členem ČSAV. V 50. a 60. letech byl rovněž československým delegátem v UNESCO. V letech 1948–1950 byl za právnické dvouletky členem rekodifikační komise pro občanské právo, předsedou subkomise pro práva věcná. Podílel se na občanském zákoníku z roku 1950. Za nové rekodifikace v letech 1960–1965 byl od práce odstaven, takže na podobě občanského zákoníku z roku 1964 nemá žádný podíl. V roce 1966 byl hostujím profesorem na Sorbonně; přednášel též...
Více od autora
Viktor Ficek (5)
Literární historik, autor „Biografického slovníku širšího Ostravska“, zakladatel Slezské studijní knihovny, zástupce ředitele Slezského studijního ústavu v Opavě, středoškolský učitel. Narodil se v rodině opavského soukeníka Johana Ficka , jehož otec Johan byl dýmkařem v Kelči, a jeho manželky Hedwigy , dcery Karla Stankeho, domovníka v Opavě, a jeho ženy Josefy, roz. Ronke. Rodiče byli sezdáni v Opavě 21. 5. 1899. Jejich syn Viktor Otto Ficek absolvoval v Opavě české gymnázium pod příkladným vlivem ředitele Vincence Praska. Potom studoval na Karlově univerzitě v Praze češtinu s němčinou a také knihovnictví. Po skončení studií působil jako středoškolský učitel v Nové Pace, Trenčíně, Trnavě, Opavě, Ostravě, Valašském Meziříčí a Strážnici. Po 2. světové válce zakládal Slezskou studijní knihovnu v Opavě, která později splynula se Slezským studijním ústavem v jednu instituci. Angažoval se v Matici opavské a ve Společnosti Petra Bezruče. Ve Slezském studijním ústavu se pracovně zaměřil na bibliografii, bezručovský výzkum a literárněvědnou heuristiku. Vykonával i funkci zástupce ředitele ústavu. K jeho významnějším pracím patří: „Bibliografie bibliografií slezské oblasti“ , „Bibliografie Petra Bezruče I., II.“ , „Antonín Vašek v boji za práva lidu a za vědeckou pravdu“ , „Slezské písně-historický vývoj textu“ , „Biografický slovník širšího Ostravska“ I. – V. , „Kapitoly o Petru Bezručovi“ , „Jan Neruda o Slezsku“ . Napsal také řadu studií o jednotlivých osobnostech.
Více od autora
Victor Sanchez (3)
Mexický antropolog. Věnuje se výzkumu tradic domorodých obyvatel Mexika.
Více od autora
Victor Lucien Tapié (2)
Victor-Lucien Tapié byl francouzský historik, který se zabýval střední Evropou a historickými událostmi v Čechách Jeho otec pocházel z jihu Francie z oblasti Armagnac a působil jako profesor na střední škole v Nantes. Matka byla vnučka zaslouženého botanika v Nantes. Roku 1920 dosáhl na Sorbonně potřebnou kvalifikaci k vyučování na střední škole. V době, kdy francouzská vláda a pařížská univerzita zakládaly francouzský ústav v Praze, byl mezi jinými i Tapié vyslán do Čech vyučovat francouzštinu. Jeho pobyt v Čechách na něj zapůsobil a mimo své školské činnosti se začal věnovat české historii. Blíže se seznámil s dílem E. Denise, s nímž se v Čechách i potkal. Často se setkával s českými historiky V. Novotným a J. Pekařem a byl naplno rozhodnut věnovat svoji sílu hlubšímu poznání dějinných vztahů Čech a Francie. S tímto plánem se roku 1921 vrátil na Sorbonnu. Roku 1922 obhájil vysokoškolský titul prací na téma Jindřich IV. a České země. Roku 1926 vydal v Českém časopise historickém dopisy Karla ze Žerotína Ludvíkovi XIII. Roku 1934 získal podporu Rockefellerovy nadace a začíná se naplno věnovat badatelské činnosti.
Více od autora
Vic Suneson (3)
Vic Suneson je pseudonym pro Sune Viktor Lundquist . Ve Stockholmu také vystudoval Kungliga Tekniska Högskolan . S titulem inženýra se vrhl na detektivní literaturu. Jeho oblíbenou postavou byl komisař Nillson. Pod vlastním jménem psal Sune Lundquist historické a sociálně-kritické romány.
Více od autora
Veronica Stallwood (5)
Veronica Stallwood se narodila v Londýně, po vystudování školy pro sekretářky vystřídala v Anglii řadu zaměstnání, od překladatelky a knihovnice přes práci v PR agentuře. Hlavní postavou série detektivních příběhů z „oxfordské série“ je Kate Ivoryová, spisovatelka a občasný amatérský detektiv.
Více od autora
Verner von Heidenstam (5)
Carl Gustaf Verner von Heidenstam byl švédský prozaik a básník, člen Švédské akademie, ústřední postava švédského novoromantismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1916. Heidenstam se narodil jako syn důstojníka a potomek staré šlechtické rodiny . Studoval na malířské akademii ve Stockholmu, ale kvůli tuberkulóze musel studium ukončit. Podnikl pak dvě dlouhé zdravotní a vzdělávací cesty do jižní Evropy a na Blízký východ, v Římě a v Paříži studoval malířství, dlouho žil v cizině, zejména ve Švýcarsku, kde se seznámil s Augustem Strindbergem . V literárním vývoji Švédska byl vůdčí osobností nastupující nové generace básníků z konce 19. století, která se snažila o renesanci romantických prvků proti převládajícímu naturalismu. Jeho básnická sbírka Vallfart och vandringsår z roku 1888 znamenala nástup novoromantismu ve švédské literatuře. Radostné ladění svých veršů, fantazii a idealizaci použil Heidenstam jako zbraň proti dobové naturalistické tvorbě. Ve svých prózách pak uplatňoval nacionální patos, patriotismus, oslavu bojovného ducha lidu a idealizaci historie, přesvědčivě zachytil charakteristiky švédského národního života, vyjádřil lásku k rodné zemi a nadšený obdiv pro její přírodu. Roku 1912 se Heidenstam stal členem Švédské akademie a v roce 1916 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako uznání jeho významu jako vedoucí osobnosti nové éry ve švédské literatuře“ .
Více od autora
Věra Tichá (3)
Podplukovnice Věra Tichá - zdravotnice Rudé armády a 1. čs. armádního sboru v SSSR, spisovatelka. Věra Tichá strávila v Čechách prvních devět let života, poté odjela s rodiči do Ruska. Bydleli v Moskvě, později se přestěhovali do západosibiřského Prokopěvska, kde pracovali čeští horníci. V roce 1937 se krátce vrátili do Moskvy a pak změnili působiště do města Noginsk. Otec s matkou tam pracovali jako učitelé němčiny. Po otcově zatčení orgány NKVD chtěl zbytek rodiny odjet do Čech, ale než se podařilo návrat vyřídit, došlo k okupaci Československa. Po napadení Sovětského svazu vstoupila autorka jako zdravotní sestra do Rudé armády. V srpnu 1943 přešla za svým bratrem do československé vojenské jednotky. Zde prodělali zbytek války, zranění a v květnu 1945 se dostali až do Prahy. Věra Tichá se během války provdala, ale její muž zahynul čtyři týdny po válce při autonehodě. Sotva rok nato zahynul při autonehodě její bratr Mirek. V té době onemocněla její matka a tak se jí nepodařilo dostudovat filozofickou fakultu. Na radu přátel se vrátila za nimi do armády. Koncem čtyřicátých let se seznámila se svým pozdějším manželem Pavlem Tichým, právníkem, západním vojákem a účastníkem invaze. Ten byl ale na podzim 1951 zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvanáct let za tzv. „nápomoc k velezradě“. Vrátil se v roce 1956 po XX. sjezdu KSSR. Jeho ženu mezitím přeložili z generálního štábu do Vojenského historického ústavu, kde pracovala až do odchodu do důchodu. Ve svých 54 letech znovu ovdověla a později začala psát. Literární dílo: Balada o českém vojákovi. Praha 1986. Cesty k domovu-1939-1945. Brno 2003. Čtvrteční vyprávění. Praha 1984. Po boku mužů. Praha 1966. Ženy v našich jednotkách v SSSR za druhé světové války. Historie a Vojenství 4, 1964.
Více od autora
Věra Lejsková (5)
Narozena 1.10.1930 v Žeravicích u Kyjova. Pianistka, pedagožka na konzervatoři, hudební komentáře, recenze a fejetony, televizní scénáře, monografie o hudebnících.
Více od autora
Věra Chytilová (3)
Věra Chytilová byla česká filmová režisérka, pedagožka FAMU. Kritika ji řadí mezi osobnosti tzv. české nové vlny, která se prosadila v rámci silných mužských osobností v 60. letech 20. století. Typickým znakem filmů této generace filmařů byly dlouhé improvizované dialogy neherců, absurdní humor, zdánlivě nearanžované scény, zobrazení milostného poblouznění a přirozené lidskosti bez přikrašlování. V roce 2000 získala cenu Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Otec František Chytil byl nájemcem nádražních restaurací, bojoval v první světové válce, byl raněn a upadl do ruského zajetí. Díky svému bratrovi se stal legionářem. Matka Štěpánka vedla s manželem několik restaurací. Své dětství strávila Věra Chytilová společně s o šest let starším bratrem Juliánem na Moravě. Jejím prvním mužem byl fotograf Karel Ludwig, druhým pak kameraman Jaroslav Kučera, se kterým má dceru Terezu Kučerovou – výtvarnici, animátorku a herečku – a syna Štěpána Kučeru – kameramana. Roku 1996 bez úspěchu kandidovala do senátu na Zlínsku jako nestraník na kandidátce ČSSD. V roce 2006 neúspěšně kandidovala do Senátu ve volebním obvodu Praha 2 za Stranu Rovnost Šancí. Věra Chytilová se aktivně zapojila do diskusí proti umístění radaru. V roce 2007 připojila svůj podpis k dalším padesáti českým osobnostem, ve kterém žádaly prezidenta republiky a předsedy obou komor parlamentu o vypsání referenda k této problematice. Od přelomu 40. a 50. let minulého století žije v Praze. Studovala dva roky architekturu v Brně, po odchodu z fakulty pracovala jako kreslička, laborantka, manekýnka. Před kamerou se objevila v malé roličce ve filmu Císařův pekař a pekařův císař. Prošla několika profesemi filmového odvětví; za kamerou začínala na Barrandově jako klapka, odkud se vypracovala až na pomocnou režisérku. V letech 1957 až 1962 vystudovala FAMU v ročníku Otakara Vávry obor filmová režie, na který byla přijata jako jediná žena. Jejími koleg...
Více od autora
Věra Chase (4)
Věra Chase je česká spisovatelka, básnířka, textařka a překladatelka. Má dvě děti a je rozvedená. Druhým manželem byl český výtvarník Filip Turek. Žije střídavě v Praze a Kokoníně u Jablonce nad Nisou. Narodila se do pražské literární rodiny, psaní se věnovala už od dětství, vzorem jí byl dědeček Alois Svoboda - novinář. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Spoluredigovala bilingvní literární časopis Jedním okem/One Eye Open, zaměřený na genderové otázky v mezinárodních souvislostech, spolupracovala na tvorbě literárně kulturní revue Labyrint. Její vlastní literární tvorba sahá od básní přes básnickou prózu, povídky, dramatické pokusy až k psaní románů. Její dobrodružně-fantasticko-filozoficko-humorný román Vášeň pro broskve, jehož děj se odehrává na fiktivní planetě ve fiktivní budoucnosti, protkaný spoustou kulturních odkazů, sršící vtipem originálních slovních hříček, a přesto předkládající čtenáři vážné otázky, získal v roce 1998 Literární cenu Knižního klubu. Básně a prózy Věry Chase, tematicky i formálně často velmi různorodé, spojuje neortodoxní práce s jazykem - experimentování s jeho odlišnými fasetami, žánry, styly a žargony. Věra Chase je známa i originální atmosférou svých autorských čtení. V roce 1998 na pozvání Indian Poetry Society přednášela a četla své texty, které píše i v angličtině, v India International Centre v Novém Dillí. V roce 1997 přednesla na University Rutgers v USA řeč Smugling Verses o současné české poezii a v roce 2001 reprezentovala českou literaturu na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Kromě vlastního psaní Věra Chase překládá literární a umělecké texty z angličtiny do češtiny i naopak - je autorkou řady překladů poezie, mnoha teoretický textů o výtvarném umění a dvou románů současných anglicky píšících spisovatelek. Z autorčiny básnické tvorby se vyčleňuje skromná oblast písňových textů - nejznámějším je nejspíše text-báseň Elida, zh...
Více od autora
Vendula Císařovská (3)
Narozena 30. 7. 1950 v Praze. Malířka, ilustrátorka a restaurátorka.
Více od autora
Věnceslava Dezortová (4)
Věnceslava Dezortová vystudovala filozofii a psychologii na FF UK, dlouhá léta však pracovala jako novinářka. Nejprve v ČTK a poté v České televizi. Je autorkou několika životopisných knih a sbírek dvou detektivních povídek – Záhadná vražda a Smrt na objednávku. Za své povídky získala Cenu Havrana , Cenu České společnosti Sherlocka Holmese a třetí místo v soutěži O buřinku rady Vacátka . Její povídky vycházejí pravidelně v časopise Jedním dechem. Partnerka známého fotografa Jovana Dezorta.
Více od autora
Velký Smyčcový Orchestr (3)
Czech string orchestra, part of Brno Radio Pops Orchestra .
Více od autora